Príspevky užívateľa

Tim se připravoval na zimu. Sbíral ještě co se kde dalo, a využíval, dokud vše nebylo zmrzlé. Přemýšlel o událostech předchozích dní, které rozhodně v paměti přízračných zůstanou ještě dlouho. Guláš vstal z mrtvých, a Apollyon to udělal celé o sobě. Nebo o Bohu? Tak či onak, toto drama již bylo za nimi - nebo aspoň prozatím. Jaká budoucnost ho však ve smečce, která si drží svou víru ve hvězdy, čeká, to nebylo vůbec jisté. Ani Tim by si netroufal tipovat.
A zrovna, když právě nad Apollyonem přemýšlel, tak ho i vzápětí zahlédl. Ležel pod obřím houbovitým stromem a zdálo se, že tvrdě spal. Tima na vteřinu napadlo, jestli se tu tahle obří houba tyčila vždy a on si jí jen nikdy nevšiml, nebo tu vyrostla až nyní. Jenže... copak takové houby rostou ze dne na den? Jemně svítila jako neonový nápis nad samoobslužnou večerkou, vyvolávajíc v Timovi dost neurčitých otázek. Jaká tajemství tahle houba skrývá? Jestli ovšem vůbec nějaká. „Apollyone,“ jen špitl jméno šedého mládence, vlastně ho nechtěl probudit - ač se zdálo, že jeho jemně cukající nožky napovídají, že se nachází uprostřed nějaké noční můry. Nerad by ho budil, pokud má však z toho hlubokého spánku nějaký benefit - tohle setkání však viděl jako dobrou příležitost promluvit si o jeho budoucnosti zde.

Tohle byla smutná událost. Tim následoval pohřební průvod těsně za Harim, který společně s (někým) odnášel tělo. Byl ponořený ve svých myšlenkách, přemítal nad tím, jak jen se to mohlo stát. Guláš byl tak mladý! Ale žel... žel život je nevyzpytatelný. Mohl mít i nějaké genetické ochoření - kdo ví, jaký původ měl Everett? Nejednomu se mohlo zdát, že tento jedinec je snad jejich příbuzným, ba ne! Nikdo neví, odkud přišel. Mohl do rodiny přinést nějaké vady.
Když se však Guláš uložil do země, a S'Arik pronesl svou řeč, která byla více než vítaná, stalo se něco, co nikdo nečekal. Z právě udusané hlíny se začal na světlo drásat právě pohřbený Guláš Estrella do Norte. Tohle... tohle vypadalo jako hodně špatný prank. Ale takový vtípek by jistě nikdo neudělal, ne? Tim byl jako oněmělý, to asi netřeba říkat - stejně tak jako všichni ostatní. Když mu ale došlo, že to co vidí je skutečné, tak se vydal k padajícímu Gulášovi. „Guláši,“ oslovil ho jemně, mluvil jen a pouze k němu. „Zhluboka dýchej.“ Jeho tělo bylo najednou teplé, nikoli chladné od doteku smrti. Hned začal přemýšlet nad diagnózami, a jedna mu připadala více než rozumná. Žel to nestihl vyslovit - a původně ani nechtěl -, když v tom zaslechl to halekání Apollyona.
Lekl se, když tady ten mladý hoch začal řvát, ale trvalo mu než nabral dech, aby mu odpověděl. „Klinická smrt,“ pronesl, a podíval se po S'Arikovi, který - jak se zdálo - hodlal dostat infarkt hádáním se s tím puberťákem o nesmyslech. „Byla to klinická smrt.“ A on jí hodlá vyšetřit. Jenom na toto ujištění, které chtěl smečce dát, žel nezbyl dech. Musel se postarat o Guláše, ano, to bylo hlavní.

Líbilo se mu, jaká přirozená zvídavost se v chlapci skrývala. To u takového Tulipánka neznal, žel. Naštěstí měl ve svém životě mnoho dětiček, a nemusel tak být z vlastního synka zklamán. Jeho syn byl koneckonců hvězdný zázrak, a nemohl si stěžovat. „No, ano, nervy, které pojí celé tvé tělo. Při nešťastném pohybu se mohou skřípnout.“ Chtěl mu to vysvětlit, ale možná, že tomu chlapec neporozumí. Nakonec, může kdykoli přijít za strýčkem, a ten mu o zdravotnictví milerád řekne více.
Usmál se, když byl Asteri znepokojený klidovým režimem. Vskutku hyperaktivní jedinec! Tak to má být - je vidět, že je vlastně vcelku zdráv. „To zvládneš. Můžeš třeba přijít sem, za strýčkem, a ten ti prozradí nějaká moudra z léčitelství, hm?“ Bylo awkward, že o sobě mluvil ve třetí osobě, ale před dětma jeden musí být občas za trapáka, aby byl dostatečně zajímavý, žel.

Tim jen mlčky zíral na Gulášovo tělo, které bylo na květinách naaranžované, jako by ten hoch jen klidně spal. Vypadal tam tak nevinně, tak mile. V jistém slova smyslu byl pohled na bezvládné tělo jeho synovce konejšivý. Tělo nebylo poškozeno, vypadal naprosto zdravě a při síle - jako by se měl každou chvíli probudit! Ale bohužel, Tim musel přijmout co nejdříve skutečnost, že Guláš se již neprobudí.
Nevypadalo to, že by okolí příliš vnímal, ale všechna slova zaznamenal. Od těla pohled odvrátil až po chvíli, kdy slyšel hlas Hariho. Hari, ano, jeho chlapec, jeho podpora, byl tu s ním, a Tim si toho vážil. „I mě, Hari, i mě.“ Pronesl a na chvíli si schovat obličej do srsti svého druha. Nechtěl tu být za tu největší trosku, ale ani po sobě nemohl chtít, že tu bude jako třeba Ancunín hned řešit nějaké vyšetřování. To šlo nyní úplně mimo něj, i když bylo jasné, že až tohle všechno přejde, až to přebolí, bude se doprošovat spravedlnosti po svého synovce.
Pak se přidal k zaplétání květů do srsti Gulášovi. Bylo to těžké, ale chtěl, aby mu to pak v hrobečku slušelo. Aby mu hvězdy záviděli, jaký je to fešák! Estreláci přeci na oblohu nepošlou svého příbuzného jako nějakého vagabunda!

Když Asteri potvrdil bolest spíše ze strany krčku, Timek pokývnul hlavou. „Dobrá,“ pronesl. Dýchá se mu dobře, však ho píchá, takže... spíše si myslel, že se přitom zápasení s kořeny špatně pohnul, a jen si skřípnul nerv. Podíval se na Ryumee, a když v jejích očích neviděl žádnou paniku, usoudil, že tomu tak nejspíš i bude. Kdyby se tu na kolenou stresovala, asi by se dalo očekávat, že si Asteri tak moc rozbil tlamu, že z toho opravdu nějaký vážný úraz bude. Ale když byla klidná, byl klidný i on. „Nejspíš sis jen skřípnul nerv. Kdyby se ti začalo špatně dýchat, tak bych ti dal nějaké bylinky na uvolnění, ale pokud tě to jen trochu bolí, tak ti doporučím klidový režim. Když to vydržíš, už do tří dnů bys měl pocítit zlepšení.“ Usmál se na něj. Nechtěl mimino hned dopovat léky, nebo snad sedativy, takže doporučit klidový režim bylo to nejsnazší.

Byl rád, že si Apollyon medicínku bez vzpírání vzal. Chudák nebohé dítko! Toto mu uleví od bolesti, a hlavně szatví zánět již v počátku. U takového zranění ale mohl být skutečně rád, že nad ním stál duch svatý. Snad se nad ním hvězdy slitovali, když viděli, že je jen dítkem, a nevzali si ho mezi sebe. Nebo ho nechali žít, protože měl na světě nějaké větší poslání. To ukáže každopádně až čas. Čas, který bude muset zahojit i rány, které malému budou navždy připomínat, co se stalo.
„Děkuji ti, Guláši. Až půjdeš ven, můžeš se podívat po nějakém čerstvém mechu? Ať má pacient čistou vystýlku do pelíšku.“ Tim tu měl už jen mech dosti uschlý, a vůbec by nevadilo, kdyby šel nasbírat nový.
Přimhouřil nejistě oka, když Apollyon mluvil o bestii. Neznělo to vůbec dobře, ale měl stejné myšlenky jako jeho synovec - pokud byl před tím incidentem v hvězdné jeskyni, bylo otázkou, jestli jeho svědectví bude dávat jakýkoli smysl. „Kdy jsi tam byl? Před tím útokem?“ Chtěl vědět.

Když už nikdo neumíral, a snad se hodlaly dít jen normální věci, byl čas, aby Timek trávil trochu toho času s jeho novým synovcem. Měl sic nové synovce dva, a jednu neteřinku, no, úplně si netroufnul je aktuálně brát na nějaké cvičení najednou. Zatím se totiž zdálo, že Asteri dával rodičům zabrat za tři další mimina, a tak se chtěl plně pověnovat právě jemu. Jeho přáním bylo se vydat na lov ptactva, a ač to nebyla zrovna ta nejsnazší kořist, malý už měl víc jak půl roku, a byl nejvyšší čas, aby se začal do lovu aktivně zapojovat. Estrelácká mimina bývala sic zaostalá, no, on jej v tom podporovat nebude. Viděl, že u Tulipána to s tím čekáním přehnal, a u dalších vlčat už by chybovat nechtěl.
Nejprve mu do toho Timek nehodlal zasahovat - chtěl vidět, jak si na tom malý stojí, a až pak případně zasáhne. „To bylo pozdě,“ poznamenal, když se Asteri setkal s neúspěchem. „Nesmíš moc dlouho otálet. A nezapomeň před každým útokem vydechnout.“ Sám Tim nebyl žádným expertem, co se lovu týče, ale sám se obsloužit zvládnul. A tak by to měl mít každý.
Těšilo ho, že Asteriho neúspěch nezastavil. To je odhodlání, které je potřeba u vlčat podporovat! „Příště to vyjde,“ podpořil malého, a klidil se mu z cesty.

Tim už dole v noře léčitelské zaslechl nějaké drby, které zněly až příliš zle na to, aby byly pravdou. Nedokázal tu myšlenku ani uchopit, natož to vyslovit. Něco se stalo Gulášovi? Ne, jen se musel přeslechnout. Tak si to namlouval, ale vůbec to nepomáhalo. I přes ujišťování sám sebe, že takové věci se v jeho rodině přeci nedějí, ho políval strach. A když se pak územím rozlehlo Ryuimino zavytí, už neměl šanci se ubránit myšlenkám, že ta slova, která slyšel, jsou skutečná. Okamžitě zanechal veškeré své práce, a vydal se nahoru ke studánce, odkud vytí slyšel. Skoro ani nedýchal, do poslední chvíle se modlil, že jde jen o nějakou pozitivnější záležitost.
Ale nebylo tomu tak. Když na místo doběhl, byl tam s Ryumee ještě Hari s Everettem, a všichni se skláněli nad nějakým tělem. „Řekněte mi, že to není pravda,“ pronesl, pociťujíc, že se ho snad chce zmocnit zoufalství. Guláš nemohl být po smrti. Bylo to jen dítě! Hned se k tělu prodral, aby viděl, jak čerstvě natrhané květiny lemují bezvládně ležící tělo jeho synovce. Zalknul se a ztratil dech. „Tohle- tohle se nemělo stát,“ vydal ze sebe pak, a pohladil to nebohé dítko po tváři. „Rodič by své dítě pohřbívat neměl.“ Byl naprosto zdevastovaný touto šokující událostí, ale pokusí se - kvůli samotnému Guláškovi - držet v klidu.

I teď se musel na malého usmát, když slyšel, co se mu přihodilo. Nevypadal, že by skutečně nějak strádal, a Tim ani nevěřil, že by si při takové nevinné hře udělal nějaké vnitřní zranění. Kontrola je ale na místě, nebylo by dobré, kdyby se cokoli podcenilo. Obzvlášť u rodiny, která je to nejcennější. „Tak se na to mrkneme,“ pronesl a pomalu na malého sáhnul. Pomalu mu krk osahal vzadu na šíji. „Tady tě to bolí?“ Ptal se, přičemž přesunul pak tlapku na krk ze strany. „Nebo tu?“ Trochu se tak jako Asteri krčil, nejspíš si přitom cosplayi na bábu pod kořenem skřípnul nerv. Nebo se jen bouchnul, kdo ví. „Je to spíš tupá bolest, nebo tě to píchá, štípe? Jak se ti dýchá?“ Pro dítko bude asi popis bolesti těžší, ale snažil se mu to Timek usnadnit.

Timck si tu připravoval nejspíše jen nějakou medicínku na zimu, nebo pro pacienty typu Apollyon. To netušil, že jeho dalším pacientem bude zas a znovu dítě. Dítě z jeho rodiny, tentokrát. Ale nemělo t být naštěstí vážné. Kdyby ano, Timek by už mohl dostat infarkt, a to jistě nikdo nechceme.
Když si tu tedy kutil to svoje pošušňáníčko, byl vyrušen pro něj známým pískotem. Ach, jeho synovec. Né ten nejoblíbenější, ale ten další oblíbený. On měl rád všechny dětičky, to je jasné. „Asteri,“ otočil se na něj a usmál. Následně zaregistroval i Ryumee, která mu byla v závěsu. „Hezký den i tobě, Ryumee. Ale, copak se děje?“ Pacient!! Neslyšel to rád, a když pak ten malý doplnil svojí existenci kníknutím, začal se strachovat. Na pohled vypadal v pořádku, ale některá zranění nejsou na první pohled vidět. A to i ta vážná.

Tim byl z toho stejně mimo, jako Guláš. Strach o pacienta ale zamlžil ostatní obavy - tedy obavy, že skutečně ve smečce může být nějaký Čurda. Přímo kolegovrah! Taková rána mířená do obličeje by se totiž dala povážit za pokus o vraždu, zde není prostor na to se chlácholit, že šlo o nějaké neškodné vrstevnické hrátky. Zde šlo do tuhého. „V okolí jsem necítil žádný pach, který by nasvědčoval tomu, že jde o někoho jiného. Leda by si to způsobil sám, ale to při zranění v takovém rozsahu snad ani není možné.“ Ne. Kůže z jeho tváře byla stržená vlčími zuby. Byl si takřka jist.
„Budeš si muset vzít ještě tyhle bylinky. Uleví ti to, ale paměti to nepomůže - povědět nám můžeš více, až se ti udělá lépe, nespěchej.“ Přistrčil k Apollyonovi hromádku směsi, kterou teď před chvilkou stvořil. Protizánětlivá směs snad zastaví horečku v počátcích. Pak se zas navrátil ke Gulášovi. „Už jsem za ní byl. Prioritní je pro mě teď péče o Apollyona - dokud mu neklesne teplota k normálu, nebudu klidný. Ale řešit se to samozřejmě musí.“ Vysvětlil, aby bylo jasné, že tuhle situaci nebere na lehkou váhu. Jen a pouze upřednostňuje pacienta, jak by to ostatně mělo i být.

Chudák zmatený Apollyon! Vskutku mluvil z cesty - ani Guláš nechápal, což se Timovi potvrdilo, když si s ním vyměnil nechápavý pohled. Ale ono ani nebylo co chápat, když měl ten malý snad horečku! Proto se už co nejdřív doktor Tymiánek odklidil k přípravě bylinné směsi pro pacoše. To ho aspoň Guláš zastoupil, aby vyměnil obvaz. Byl na synovce pyšný, jak bez okolků tenhle úkol převzal. To bylo tedy předtím, než zjistil, jak pod těmi obvazy Apollyon vypadá.
Tim v Gulášovi zhlédl patřičné zděšení, ale neměl k tomu komentáře. Sám nechápal, zda-li se tahle rána nevynořila ze samotného pekla. A když se pak s bylinkama Timek vrátil, neměl pro Guláše kloudné odpovědi. „Netuším. Nejspíš někdo ze smečky.“ Bylo to tvrzení troufalé, ale copak by si mohl myslet něco jiného? Pokud mu tohle neudělal sám fantomas, nebylo moc možností, kdo by to mohl být. Zvíře tohle neudělalo, a cizí pach v okolí necítil. Nebylo na koho jiného ukázat, než do vlastních řad.

No jo, chudáček byl úplně zmatený! Ale to bylo běžné. V jeho situaci přinejmenším. „Protože budeš žít.“ Neskrýval svou radost, avšak držel se na uzdě - pohladil Apollyona mezi uši, aby mu zkontroloval teplotku. Ta by mohla indikovat zánět, kterého se ovšem tak bál. Zdál se být však přiměřeně teplý - teď chudák spal.
„Jsi doma, neměj strach. Jsi v léčitelské noře.“ Odpověděl mu na jeho následné otázky, které řekl jen z nadcházející možné horečky. Ačkoli si Tim myslel, že tenhle mladík myslel tak trochu jiný domov. Snad aby mu šel převázat ránu, a nadopovat ho dalšími bylinkami proti zánětu. To ale přišel Guláš, kterého tu Tim pod vším tím stresem z pacienta nečekal. „Guláši,“ otočil se na svého oblíbeného příbuzného. Nejoblíbenějšího. „Ovšem, že můžeš. Zhostíš se převazu Apollyonovi rány? Já připravím bylinky.“ Nechá ho udělat tu špinavou práci, ano. Ale né proto, že jemu samotnému by se to snad nechtělo dělat! Spíš proto, že Guláš jednou chtě nechtě jeho řemeslo možná převezme. A bude lepší, když si zvykne na to nepříjemné včas.

Nuže, když ještě ten nebožák žebral o další sedativa, Tim nemohl udělat nic jiného, než mu vyhovět. Nechtěl ho vidět trpět - a teď, když ho měl tady na jednotce intenzivní péče, si může dovolit mu zvýšit nepatrně denní dávku máku setého. „Na,“ a tak mu tedy po chvilce štrachání se ve skladu ještě něco donesl.
A pak už jen došlo na zavázání rány. Namazáno bylo, zdrogováno také - vše bylo v pořádku. Tedy... v rámci možností. O tomhle incidentu bude muset neprodleně říct Ryumee, ale dokud ten malý neusne, chce ho mít na očích. Co se mu stalo? Tohle bude mít ještě dohru, neboť pokud je v tom zainteresovaný ještě někdo další, je třeba počít vyšetřování. „Odpočiň si nyní,“ požádal ho, a byl si jist, že ho nebude muset dlouze přemlouvat.
Zaujalo ho, co pak ze zmatení říkal. „Azi?“ Zopakoval. Kdo to je? Je to viník téhle spoušti? Udělal mu tato zranění? Jenže nikdo stejného jména ve smečce nebyl - co se Tim pamatoval, ehm - a tak to nedávalo žel smysl. Chudák nejspíš jen mlel z posledního, ten sirota možná mluvil o vlastních rodičích!
A pak už usnul, a Tim se mohl jen modlit ke hvězdám, aby se ještě probudil. Chtěl ho kontrolovat, ale nejdřív rychle skočí za Ryumee.

A tak se i stalo. Nejspíš.

Když se pak Apollyon probudil, byla již dávno noc - a Tim nespal. Chodil to mládě kontrolovat, aby se neprobudil už k vychladlému tělu. A jak se zdá, tak to se nehodlalo stát. Ač se Apollyon zdál být značně zděšen, probudil se po několika hodinách spánku, a to je dobré znamení. „Chlapče,“ oslovil ho hnedle Timek. „Ty ses probudil.“ Tima polila mírná vlna naděje.

Jestli existoval Bůh, tak moc dobře věděl, že Tim má Guláše radši jak vlastního syna. A v hloubi duše to věděl i Tim sám - proto tady dnes byl. Byl tu kvůli němu, kvůli tomu chlapci, kterého takřka vychoval. Dnes ho čekal velký den, den D, který tak strašně Timek odsuzoval. Rituál, který v jeho životě neměl místo, a přesto ho musel překousnout, pakliže se bude chtít Guláš dát ocejchovat. Nebylo to o něm, o doktorovi z hor, ale o tom dítku, které měl tak rád. A proto tu pro něj musel být, i když s jeho rozhodnutím třeba nebude souhlasit. Hodlal ho podpořit, bez ohledu na okolnosti.
Měl tu Hariho, a byl rád, ale řekl mu za celou dobu nejspíš tak půl slova. Jen se nepatrně mračil a sledoval pověřené členy rodiny, kteří měli povoleno vstoupit do moře s Gulášem. Byl tak trochu jelly, že tam s ním mohl být nějaký random Ancunín, a on ne. Kde byl, když se ten malej narodil, hm? Nebyl. I když proti němu jako vlku Tim absolutně nic neměl, bylo pro něj těžké ho přijmout do bližšího okruhu rodiny. Ale nemohl s tím nic dělat, protože rodinu, do které se narodíte, si nevybíráte. A tak byl nucen i on přihlížet martýriu, které se tu chystá. Chtěl se vidět, jak zvládne přihlížet Gulášovo bolesti, a vydrží tu bez hnutí stát. Jediné štěstí, že tohle nebude nikdy muset dělat vlastnímu dítěti...