Príspevky užívateľa

Toto byl nejspíš určitý způsob mučení, protože vidět Hariho trpět Tima bolelo. Opravdu jo, a to dost! O tom tedy byla láska - když trpíte i za svého nejbližšího. No, jenže Tim trpět nechtěl, chtěl bílému hlavně pomoct! Jenže jak, když mu očividně ochlazení tlap o sníh tolik nepomohlo? Musel doufat, že velmi rychle zabere ta dávka máku, kterou pak bez váhání Hari slupnul. „Tohle ti pomůže, jen se neboj. Ale jestli ti můžu pomoci i nějak víc, sem s tím,“ pronesl se značnou dávkou stresu v hlase. Ano, nevěděl, jak přesně se ta Hariho magie chová, takže neměl ani takhle pod tlakem nápad na nějaký lék. Jak by to jen mohl analyzovat, když tu měl úpějícího druha, hm?? Žel profesionalita se od něj očekávala i v takové situaci, a on se opravdu snažil.
„Když ti tohle nezabere do několika minut, tak ti dám větší dávku. Nechci tě ale úplně odrovnat, abys byl schopný dojít domů.“ Pronesl svůj plán. Nemůže ho zdrogovat úplně, protože pak by chudák Hari byl akorát jenom úplně mimo, a nebyl by schopný třeba ani pořádně vstát. Ale žel se to zároveň vylučoval s tím, že Hariho nožky bolely tak, že na ně třeba nezvládne dosáhnout. Ach, to byla prekérní situace! Dobré bylo, že chvíli tu počkat můžou. Byli to kluci z hor, žádní vyklepaní ratlíci, a tak je jasné, že nějaké podchlazení nebo nachlazení takřka nehrozí. „Chudáčku můj,“ zabědoval s lítostí v hlase a k Harimu si přisednul. Achich ach!

Nakonec k této příjemné aktivitě dorazil už jen sám Ordo, a ten se vlastně ani nezdál, že se plně zapojí. Sedl si opodál, a nejspíše bude akci jen poslouchat, případně přihlížet. Timek byl touhle chabou účastí docela zklamán, ale nedalo se nic dělat. Mají toho dost, aby něčím trochu přispěly do smečkového inventáře. A to musí prozatím stačit.
„Zkusím to na zajícovi,“ oznámil do větru Timek, a nějakého si vypůjčil. To tu bylo předpřipravené, right? Stejně tak jako pazourky, nebo jiné náčiní z kamene, ovšem. Chlapec má pacičky šikovné, a vlastně moc nepochyboval, že by mu to nemělo jít. Byl vycvičený ze své práce, a také z magie. Ale co takový Hari vedle něj? Samozřejmě ho zajímalo, jak si povede, protože věděl, že na tohle není úplně nejšikovnější. Né, že by to bylo špatně, ostatně každý byl šikovný na něco jiného!! Ale mohl by být z takové práce frustrovaný, protože dyspraxie, že? A v takovém případě by mu Timek ochotně pomohl!
„Takto?“ Zeptal se Ryumee, když jedním kamínkem králíka naříznul, jako správný vykonavatel pitvy. Snažil se být opatrný, tak jak to sestřenka povídala. A nejspíš se mu to aj povedlo, protože pokud mu něco jde, tak to jsou manuální práce. Což je vskutku fascinující, vezmeme-li v potaz, že je to vlk bez chápavého prstu...

Eheh, Tim neměl nic proti povědět Guláškovi něco trochu víc o lásce, ale tohle byl úplný výslech! Kdyby to šlo, byl by červenej až na zadeli! A to né snad proto, že by se za vztah s Harim styděl, spíš proto, že mluvit o tom nahlas bylo jak přiznávat to úplně poprvý. Pořád to bylo, jak kdyby byl čerstvě zamilován! Ale to je nakonec dobře. Je dobře, že ty pocity byly stále tak moc fresh, protože to znamená, že jsou skutečný. „Jen jednou. Byl jsem zamilován jen jednou, a stále jsem,“ odpověděl tedy synovci. „Totiž, do Hariho. Vlastně jsme už nějakou tu chvíli spolu.“ Vyřkl to narovinu. Protože čím míň ofuků s tím dělat bude, tím míň otázek pak přijde, že? A zde skutečně není za co se stydět, snažil se tomu uvěřit! No jo, věděl, že v přírodě je smyslem života se množit, a to může jen samice se samcem, ale kdyby hvězdy proti stejnopohlavním párům něco měly, v prvé řadě by Timovi do hlavy tyhle emoce nenainstalovaly, že? „A nemyslím si, že máme v rodině něco předurčené, to takhle říct přeci nejde.“ Ale ano. Mají předurčenou lásku k azaryňanům? K Heltyrákům snad? Minimálně při něm a sestře to asi platilo, ale nebylo to pravidlem! Snad. „Myslím, že hvězdy ví, co dělají, a nedaly by nás dohromady s někým, kdo by nám měl dělat v životě zlo.“ To taky nebyla tak úplně pravda, he? Existovalo i dost nešťastných párů, ale tomuhle chudáčkovi čerstvě zamilovanému nemohl přeci říkat samá negativa! Potřeboval ho povzbudit!

Jistě, Tim přicházel hlavně kvůli téhle společenské události, a proto se mu sem původně tolik nechtělo. Byl to risk, který stál za to? Nuže, o smečku doma bylo z hlediska léčitelství postaráno, někdo se musel postarat i o výpravu, která se rozhodla projít celý Norest, aby sem dorazila. A tak se tedy mohl tímto uklidnit, že ano, jeho přítomnost zde nebyla vůbec zbytečná. A když viděl Bellannu v požehnaném stavu, bylo jasné, že jeho účast zde byla dobrým rozhodnutím. Ještě by ho pak mohlo zpětně mrzet, že sem nedorazil! By se pak o mimíscích třeba ani nemusel dozvědět! „Nevěděl jsem, že plánuješ vlčata. Je to ale rozhodně příjemná novina.“ Pronesl s úsměvem. No ovšem, že měl radost! Z takového cizího štěstí on měl radost vždy. Co se týkalo načasování vlčat na zimu... ano, pamatoval si, o čem se s Bellanou bavili, ale když pak za ním přišla sama Anjel s tím, že čeká potomky, už se nad tím asi nemohl více rozhořčovat. Tohle není něco, co by měl soudit. Nebo možná to soudit mohl, ale byl zaujatý, a neudělá to. „I u nás se teď narodila vlčata. Zdá se, že je teď nějaké dobré období.“ Dobré, sure. Ovšem, že vlčata se nejčastěji rodí na jaře, ale letos bylo počasí evidentně tak šílené, že zbláznilo i veškeré hormonální cykly!!
Zašvihal ocasem, když dostal pozvánku se na mimísky podívat. „No samozřejmě! Moc rád!“ Upřímnější jeho radost být skutečně nemohla. Nejraději by se i k porodu vetřel, ale to opravdu nešlo. Ještě by od něj takový návrh zněl jako podrývání úrovně nihilského zdravotnictví. Jeho však jen a pouze tento obor hodně zajímal, a v člověčím světě by bezpochyby zastával funkci gynekologa-porodníka. „A všechno probíhá zatím dobře?“ Musel jí vyzpovídat, aby si to vše mohl zapsat do kůry mozkové, a pak to využít v praxi.

Tima bavilo sledovat, jak se tu Guláš pere se všemi těmi emocemi! Bylo to dobré znamení – aspoň nějaké ty emoce měl. Kdyby to byl studenej čumák jak sám Ordo, tak by to Timovi bylo asi hodně líto. „Bude to určitě fajn, uvidíš,“ pousmál se, myslíc ovšem další potenciální setkání s onou vyvolenou. Vyvolenou, avšak bylo jasné, že jak se jedná o nějaký dětstký crush, asi to příliš dlouho nevydrží. I když kdo ví? Třeba zrovna ano, v případě, že by vlčina pociťovala to samé by to tomu akorát nahrávalo. Ale to jsou jen teorie. Mohlo jít o nějakou tulačku, která se v okolí už nikdy neobjeví.
Zastříhal ušima, když zaslechl, na co se to Guláš pak ptal. Ajéje. Ovšem, když už byla konverzace o prvním crushi Guláše, byla řada na Timovi, aby přispěl k tématu. Ovšem, že se mu tolik nechtělo, ale už byl čas se v tomto pochlapit, no ne? „Ale ovšem. Jak bych ti pak mohl radit, že? Jsem si jistý, že každý byl někdy zamilovaný, nebo aspoň do někoho zakoukaný.“ Tahle odpověď jistě bude stačit!

Tim musel uznat, že na místě S'Arika by ho slova Malky taktéž příliš nepřesvědčila. Žádné vysvětlení k jejímu zranění, žádné přiblížení jejího původu,... pochyby Orda byly na místě. Kdo ví, proč tedy nakonec svolil k jejímu azylu na území. Přesvědčil ho snad Timův morální kompas? Nebo našel špetku empatie sám v sobě? Ať už to bylo jakkoli, Timek věřil, že tohle rozhodnutí bylo správné. Správnější, než nechat tohle vlče zemřít v bolestech. Jen a pouze doufal, že se k nim pak tahle mladá vlčice neobrátí zády, a skutečně jim tu pomoc oplatí, ne-li i s úroky. Pro Tima by takový úrok mohlo představovat členství ve smečce, a zdá se, že pro Orda nejspíše také. „Pro tvojí rychlou rekonvalescenci udělám v rámci možností své maximum, abys smečce mohla pomoci co nejdříve tam, kde to bude potřeba.“ Pousmál se. "V rámci možností" myslel né na úkor smečky, ovšem.
Otočil se na S'Arika a zamyslel se. „Možná ve hvozdu? Vím, že je tam pár skalních útvarů, kde by mohl být nějaký převis. Nebo v údolí, pod úpatím hor.“ To je tak vše, co ho teď rychle napadlo. V čase této konverzace ještě neoplýval svým úkrytem, jinak by tato otázka měla velmi snadné řešení. Ať už jí dovedou kamkoli, byl také připraven Malce případně pomoci. Pomáhal jí všas doposud, a už měl tak trochu... dost. Nelze se vzpírat pravdě – on nebyl žádný buff namakanec, který by snad mohl nést raněné na zádech.

Tak Timek dorazil. Jako typicky zvídavý estrelák si samozřejmě nemohl odpustit účast na této společenské události, i když existoval určitý risk sem v těchto chvílích podnikat cestu. Jít přes celé území, když smečka byla viditelně nemocná, a mohla ho každou chvíli potřebovat, to bylo těžké i pro něj samotného. Doma byla Ryumee, a on moc dobře věděl, že se o pacienty postarat dokáže, ale... byl tak závislý na svém džobu, že byl nervózní, kdykoli byl od něj daleko. Taky tam byla Anjel s vlčaty, a aktuálně indisponovaný Hari. Chudáček! Ale starosti musel Tim aspoň na chvíli pustit z hlavy, neboť tady se měl radovat a veselit z již brzy uskutečněného mezismečkového sňatku. To ovšem byl důvod k radosti, Tim byl za A'Kazu rád. Sic ho mrzelo, že smečka tím přijde o dalšího umbru, ale to se nedalo svítit. Nová generace vlků se bude muset trochu činit, a to hned, jak jen to bude možné. Né, že by chtěl Timek snad hnát dětičky do práce, to vůbec! Zapřáhnout je ale včas je důležité, stejně, jako kdysi zapřáhnul Guláška. No... možná by s tím v případě výchovy dalšího synovce trochu počkal. Guláš se teď léčitelstvím zdál být trochu přesycený. Achich ach.
Cesta sem byla vyčerpávající, ale naštěstí jejich výprava dorazila právě včas, aby se stihla před akcí zkulturnit, a hlavně si odpočinout. Naposledy byl Tim na území nihilském na loňském plese. To byla moc pěkná akce, ale jeho zážitek z toho nebyl příliš pozitivní. Popovídal si jen s jednou azaryňankou, a po zbytek večera jen přiblble seděl a čuměl kolem. No jo, to byly ty bolestné časy, kdy tak urputně bojoval proti citům, které choval k Harimu. Jaká úleva byla, když tu dnes mohl být s čistou myslí, a tak maximálně si z této svatby odnášet poznatky, které pak uplatní při svatbě vlastní. Né, že by nějakou plánoval!! Ale nebylo by pěkné, kdyby byl z Hariho také estrelák?? Ale ne-- už myslel jako sestřenka!! Na takové plány bylo přeci brzo brzičko.
A tak když se začalo schylovat k zahájení akce, hledal hned pohledem, u koho by mohl své myšlenky stočit na chvíli trochu jinačím směrem. Očividně byl do myšlenek zabraný jakou dobu, protože hostů už tu bylo poměrně dosti. Mezi nimi ale Timek velmi brzy našel, koho nemohl neoslovit – Bellannu! Tuto vlčinu považoval za svojí kamarádku – jednu z mála těch skutečně bližších –, a tak se hned jal jí pozdravit. Vymění si třeba nějaké léčitelské poznatky, prohodí pár drbů, no, jistě to bude dobře zabitý čas při čekání na oficiální zahájení. „Hezký den, Bellanno,“ pozdravil jí ještě dříve, než mu spadl zrak na její břuch. No toto! Mimísci na cestě!! Hned jak tento fakt zaznamenal, se mu nepatrně očka rozzářila radostí. Tak výborně, evidentně si našel něco o dost zajímavějšího k řešení, než je nadcházející svatba panovnice a jejich umbry. „Panečku! Od minule jsi nějak vyrostla.“ Vyšlo z něj, ale hned se za sebe zastyděl. Ač skutečně nenarážel na nějakou tloušťku, tohle se přeci nesluší dámě říkat! „Myslím-, omlouvám se, nechtěl jsem znít netaktně. Gratuluji,“ opravil se hnedle.

No ovšem, Hari se prostě přetáhnul! Tři proměny a konec – no jistě, a jak to dopadlo? Timek nevěděl co přesně dělat, aspoň v prvních momentech, protože to byl šok i pro něj. Packy měl Hari teď vskutku zajímavé, neboť ty vlčí se mu u zápěstí zkrátka tvarovaly do tlapek kočičích. Zůstaly mu, stejně tak, jako mu kdysi zůstaly i ty parohy. Božínku!! „Pálí tě to? Zchlaď si je o sníh, šup!“ Tu žádná lepší rychlá pomoc nebude, a tak mu packy opatrně pustil, a nechal ho, ať tak učiní. Neuměl si představit, jaký to je pocit, ale pokud šlo o palčivou bolest, ochlazení mu trochu uleví. A samozřejmě tu byl Tim i s brašnou – nakonec co by byl za doktora, kdyby si na takovou akci nevzal lékárničku, že –, a v té něco na bolest má.
„Dám ti něco na bolest, vydrž,“ řekl mu a odskočil si o pár metrů dál k tašce, kterou si tam odložil. Měl tu samozřejmě výtažek z máku opiového, který byl tím nejlepším pomocníkem právě pro takové situace. Né, že by nutně chtěl Hariho hned zdrogovat, ale když ho slyšel naříkat, bolelo ho u srdíčka. Dá mu jen menší dávku, protože samotný obklad z ledu by mu od bolesti také mohl trochu ulevit. A až se bílý trochu uklidní, budou se moci zamyslet nad nějakým racionálním řešením této prekérní situace. „Na, tu máš rychlou pomoc.“ Podal mu dávku máku zabalenou v předem připraveném listu jitrocele. Jitrocel, protože byl neškodný, a dobře se do něj léčivo balilo, nic hlubšího v tom nebylo. A také nechutnal příliš hořce.

Určitě se na Hariho koukalo lépe po proměně, a po té jeho otázce se za sebe Timek trochu styděl. On by o nikom neříkal, že je ošklivý, a neměl by si to ani myslet! To zvířátko bylo pro něj neznámé, a z neznáma většinou pramenil strach či přirozená odtažitost. „Myslím, že na každém se dá najít něco hezkého, ale... řekněme, že tohle zvířátko vypadalo jako čertík. Jako by byl od uhle špinavý, opravdu.“ Vzpomínal. Světlé oko v tmavé hlavě vždy evokovalo nějakého malého ďáblíka, ač nebylo úplně jasné, z čeho to pramenilo. Vlci koneckonců čerty neznají, nebo aspoň né takové, které by jeden zahlédl v televizi.
Pokýval hlavičkou. Podle něj to nebyl ani medvídek, ale jelikož mu to nepřipomínalo ani kunu, nemohl se dopátrat správné odpovědi. „Tohle zvíře tu určitě také nežije. Myslím, že někdo by si ho už pamatoval,“ pronesl. O takovém zvířeti si uměl představit spoustu legend a historek, kterými zlobiví rodiče škádlí nevinná dítka. „To prosím nezkoušej,“ uculil se a šťouchnul ho čumákem do ramene. Ještě tak aby po stromech šplhal!! To aby se asi mohl Timek bát!
Pak po něm koukl s vážným výrazem ve tváři. Řekl by, že je na něm již únava znát, ale to díky těm jeho permanentním podlitinám pod oky říci nešlo. Poznal to spíše na opravdu jen nepatrně uvolněných uších. „Jsem si jistý, že tě ta magie musí dost vyčerpávat. Určitě?“ Ptal se ho, neboť zakazovat mu nic nehodlal. On tu není od toho, aby ho přeci peskoval! A stejně – Hariho odpověď už známe.
K posunu skutečně došlo, a to bylo zřejmé v moment, kdy se místo černého pruhu objevovaly v Hariho kožichu šedobílé skvrny. Timek cítil, jak mu vyvstály chlupy na zátylku. Byl to on! Myslil si, že se Harimu skutečně podařilo proměnit se v Aikanovo vraha, a tak ho postihl menší flashback na Vietnamskou válku. Tenhle flashback trval tak tři vteřiny, než se estrelákovi zase vyjasnil zrak. Ne, nebyl to on. Byla to kočka dost podobná, avšak menší a bez křídel či obřích tesáků vyčnívajících z tlamy. „To je hezký kožíšek,“ uznal nakonec. Ano, tenhle kocour byl skutečně friend-shaped, ale i tak si nedovolil k němu přijít nějak blízko. Hari si chtěl očividně v téhle podobě pohrát, a Timckovi nezbývalo, než ho nechal. „Tahle šelma je dost podobná té z údolí,fakt. Kromě křídel, velikosti, a těch zubů je snad stejná, řekl bych. Jsi blízko.“ Pousmál se nad tím. Je to úspěch, a za to je rád.
Sledoval ho, jak si tak skotačí ve sněhu, a na vteřinu ho zamrzelo, že nemůže skotačit s ním. Takový život dvou divokých koček se zdál být zcela bezstarostný. Mezi očima žádná hlubší myšlenka... to je prostě sen. A ta síla, jakou tahle kočka musela mít! Panečku, bylo jasné, že tohle zvíře je hodně agilní a zimou vycvičené. „Nechceš si už odpočinout?“ Při tom pohledu na pomalu se vyčerpávajícího Hariho měl otázky, jestli ta magie nemůže mít tak urputným používáním a testováním nějaké nežádoucí účinky. Všechna sranda něco stojí, no ne?
A tak byl rád, když chlapec uznal za vhodné, že je skutečně čas se proměnit zpět. Tak, ale další proměnu už mu snad skutečně zakáže, pokud s tím přijde! I když doufal, že samotného Hariho to nenapadne. Tahle proměna zpět byla napínavá, protože Timek se už těšil, jak toho bude konec, a proto se zdálo, že to trvá tak strašně dlouho! A žel to ani nedopadlo tak jak by si oba představovali. Když Hari vyjekl, v Timovi by se jeden krve nedořezal! Snad se mu aj srdíčko na vteřinu zastavilo! „Hari!“ Okamžitě k němu přiskočil co nejblíž, aby viděl, že se bílému proměna nepovedla dovést do konce. Místo svých pacek mu zůstaly packy kočičí! Timek je vzal hnedle do svých tlap, aby viděl, jestli mu může nějak pomoci. Ovšem byl opatrný, držel ho za jeho část ruk, ale mohl skutečně vědět, kde a co ho bolí? „Bolí tě to? Kde přesně?“ Naléhal, netušíc však, co může pro něj udělat. Protože zranění viditelně žádné neměl. Achich ach!

Ach, určitě si Timek nemyslel, že si Hari tuhle magii nezasloužil! Byl za něj naopak rád, protože moc dobře věděl, že spoustu vlků má magie i dost neužitečné, pokud se to tak dalo říci. Sám neměl tak užitečnou magii – tvoření látek, co je to? To nebylo prakticky využitelné, pokud se nejednalo o nějaké zateplování nor. Byla to magie na parádu, myslil si. „Né, že bych si to uměl dobře představit, ale chápu tě. Musí to být šok!“ Věřil, že právě taková proměna v hmyz musí být obzvlášť šokující. No, on mohl jen snít o tom jaké to skutečně je.
Pousmál se, neboť nechtěl, aby se se Hari snad cítil blbě, že ho tu vyšokoval. Tim byl prostě takový. Už to ale bylo v pořádku, ulevilo se mu. „Nebyl jsem si jistý, jestli jsi ode mě taky neslyšel třeba jen štěkot.“ Uchechtl se. Jako že by se automaticky ten hlas přeložil do něčeho divočejšího. Úvahy to byly zajímavé, hm!
Pokýval hlavičkou. „No jo, taková kočka by na sněhu dlouho nevydržela. I vlk má krátkou srst, tahle byla ale jiná, hladká, skoro jako kůže.“ Vskutku vlka s takovou srstí ještě neviděl. A mohl se divit? Ani ten by tu asi dlouho nepřežil, protože to byl kožich nějakého zvířete, co žije v teplých krajích. „Není za co. Škoda, že se nemůžeš vidět sám, protože pro tebe by to musel být nepochybně ještě větší div jak pro mě!“ To jen tak hádal, možná že se mýlil. Možná by tak vyjukaný nebyl. No, teď ale na další proměnu, kterou Harimu odkýval. Bude se ho ale muset hnedle pak zeptat, jak moc ho ty proměny vyčerpávají, protože nechtěl, aby tu padl na hubu!
A tak se díval. Teď už se tolik nebál, ale pořád v sobě držel ten respekt k neznámému. Sledoval, jak se Hariho tělo mění opět v něco o dost menšího, a mění se mu chlupy v úplně jinou barvu. Namísto bílých chlupů přišly chlupy černé, a Hari se scvrknul do naprosto fascinujícího. Tim vykulil očíčka a tak zvídavě ke zvířeti nakláněl hlavu. „Tak takové zvíře jsem jaktěživ neviděl,“ hlesl překvapeně. Ani nevěděl jak by to popsal!! Bylo to to, v co se chtěl Hari proměnit? Určitě ne. Timek by to přirovnal spíše k nějakému medvídkovi, než ke kočce. Měl pořádný drápáky! Ale kupodivu Timovi nepřipadaly tak nebezpečné. Rozhodně to bylo zvířátko zajímavé, ale kdyby byl Tim netaktní, myslel by si, že je to obličej, který může jen matka milovat. „Tohle zvířátko k tobě nesedí. Není zrovna dvakrát lichotivé.“ Uculil se, a byl více než rád, že se pak Hari proměnil zase zpátky. Uf.
„Tohle zvíře mi vůbec kočku nepřipomínalo, spíše nějakého medvídka. Vůbec nevím k čemu bych to přirovnal, abych pravdu řekl. Měl černou prošedivělou srst, na pohled hrubou a přiléhavou. Také vystrčené drápy, podobné těm kočičím. Určitě jsi poznal, že jsi byl zase dost malé zvíře, ale to tělo bylo spíše mohutné. Umím si představit, že umí dobře šplhat po stromech – jeho obrovský silný ocas by tomu napovídal.“ Takový veverčí trochu byl! Ale jen trochu, protože jiné zvíře s tak silným ocasem asi neznal.

„Aha, no jasně. Musí být zajímavé vyzkoušet si, jaké to je být nějakým jiným živočichem. Taková magie je dar,“ myslil si Timek, i když to tedy nepatrně potvrdilo jeho domněnky, že Hari v té přeměně přeci jen sám sebe tolik nevnímá. Vyděsilo ho to? Ale ne, né tak docela. Už přeci viděl, že ho dvakrát v přeměně zachránil, takže se nebál, že by se tu snad obrátil proti němu. Tim se navíc dokázal chovat k divokým zvířatům s respektem, a tedy nehodlal ani nějak pokoušet štěstí. „Takhle vlastně objevíš i nějaké slabiny a přednosti daných predátorů, nebo kořisti.“ Řekl už tak dost zjevnou informaci. On si to ale tak přebíral v hlavě, bavilo ho nad tím dumat.
Kromě těch několika docela tichých poznámek Timek takřka ani nedutal! Takovéhle zvíře nakonec ještě nikdy nepotkal, a když otevřelo svou obrovskou tlamu a odhalilo těch několikero tesáků, jeden by si zvládl nadělat do gatí. Co Tima fascinovalo na kočkovitých šelmách nejvíce, byl asi tak moc od vlků odlišný tvar lebky, potažmo čelisti konkrétně. Široká čelist zkrátka napovídala, že bude oplývat silným stiskem. Nakonec to se pak i potvrdilo v případě Aikanovi smrti. „Hm,“ nepatrně se pousmál, když na něj Hari the kocour mňouknul. Nebyl si jistý, jestli ho ten chlapec dokáže slyšet tak dobře, jako ve své podobě, a tedy nechal si popis jeho vzhledu až bude proměněný zpět. Škoda, že neměl fotoaparát, aby mu to mohl zaznamenat! A ani malovat neuměl, takže to také nehrozilo.
Bylo na něm dost jasně znát, že se mu ulevilo, když se Hari proměnil zpět do podoby, v které ho Timck viděl nejraději. Do té, v které ho zase poznával. „Tohle byla zajímavá zkušenost – pro mě přinejmenším. Najednou jsi mi byl tak zvláštně cizí – jsem nepochybně rád, že jsi zase zpět.“ Nepatrně se uchechtl. Podruhé už to bude lepší, protože už si může být plně jistý, že se Hari zase vrátí. Né, že by si zprvu myslel něco jiného, ale když tu před ním stála ta ketka, měl rozhodně myšlenky matoucí. „Ještě jsem takovou kočku neviděl. Byla mnohem menší než ta okřídlená z údolí, a také měla úplně hladkou srst. Měla hrozně zajímavý vzor srsti, ani nevím, k čemu bych to přirovnal. Byly to takové velké tmavé skvrny, jakoby tvořící mozaiku.“ Začal hned s plněním svého úkolu, tedy svědectvím.

Timek cudně odvrátil pohled, a uchechtl se. „Nikdy bych ti neodmítl pomoci,“ pronesl se zrakem opětovně věnovaným bílému. Vskutku byli oba stále dost nesmělí, na to, že už spolu nějakou dobu byli. Byl to ale fakt, který měl Tim moc rád, protože všechny ty emoce se zdály být pořád tak čerstvé, a vyvolávaly v něm toliko mravenčení! On byl nesmělý rád, když takový mohl být s Harim.
Ale nyní šup do práce! Tim byl hodně zvědavý, jak se Hari předvede, neboť takhle záměrně se před ním ten kluk ještě neměnil. Vždy jen z nouze, a tedy v né úplně příjemných situacích. Tim tedy doufal, že z tohohle nebude mít nějaké ptsd. Ostatně, plánoval se přeměnit v ono divé zvíře, které jedním dobře mířeným kousancem skolilo jejich nebohého kolegu Aikana. V jednom to může vyvolat nehezké flashbacky na Vietnam. „Umím si představit, že to není žádná sranda, ale já ti věřím. Jak moc v té proměně vnímáš sám sebe? Normálně? Je to jen, jako bys měl na sobě kostým? Cizí kůži?“ Zajímal se, jestli se Hari plně vnímá, nebo má i nějaké myšlenky divočejšího typu. Jistě nad sebou nějakou kontrolu asi měl, když se pak dokázal proměnit zase v sám sebe, ale jak moc to ovlivnil? „Skutečně? Tak to jsem o to víc napnutější! Možná prozkoumáme nové zvířecí druhy.“ Nad tou představou se usmál. Dokud to bude bezpečné, bude to fajn.
Posadil se, a jal se sledovat celý proces. Teď si mohl tu proměnu prohlédnout opravdu důkladně, bez nějakého stresu z napjaté situace. Tady byli jen oni dva, v bezpečí. Sledoval bílého, jak se mu pod srstí tvarují svaly do úplně jiných obrysů. Bylo to neskutečně zajímavé, Timek byl jak na trní! Bylo to, jako když se skutečně převlíká do jiného těla, jeho bílé chlupy mizely do prázdna, úplné kouzlo! „Panečku!“ Pronesl, když se zdálo, že je Hari s proměnou hotový. Instinktivně ucouvnul. Nebyla to kočka, která v údolí utratila černého umbru, ale něco docela podobného.Menší šelma s hladkou a lesklou srstí a mozaikovým vzorem v kožichu. Oči by na tom zbarvení jeden nechal! Ale Tim měl respekt. „Ty nemůžeš mluvit, že ne?“ Myslil si, zírající do těch očí, o kterých bylo těžké si myslet, že patří jeho milovanému Harimu. Tohle bylo jako setkání mimozemských druhů, a přesto to oba dva byli vlci. Byli? Nebo se i DNA na tu chvíli změnilo?

Timovi bylo ostatně jasné, že Ordo do smečky nechce pouštět kdejakého pobudu, a jindy by byl Tim i stejného názoru, kdyby se nejednalo o odrostlé vlče v tak zbídačeném stavu. Sám si nebyl úplně jistý, co je nejlepším řešením pro tuto situaci – nechal-li by ji někde venku v zimě bez dalšího ošetření, je to jako jí nechat zhynout. Zároveň pomáhat jí v táboře, kde se bude přiživovat na zásobách jídla i bylinek smečky, to se mu také docela příčilo. Věřil však, že se najde nějaký kompromis, který zvládne obě strany adekvátně uspokojit. Pokud by vlčina po zotavení tuhle pomoc smečce oplatila, dalo by se to povážit za adekvátní odplatu, no ne?
A tak s ním teď kráčel bok po boku k hranicím, kde už čekala vyčerpaná vlčina. „Malko,“ oslovil jí Tim dříve, než k ní oba úplně došli. Chtěl se ujistit, že nespíš, a že není mrtvá. I když se snažil v rámci možností první pomoc podat co nejkvalitnější, nebylo by šokující, kdyby se jí nakonec zánět zmocnil, a ona to vzdala. „Tohle je Ordo, vůdce mojí smečky.“ Představil S'Arika, ač jménem ho nechal představit samotného. „Řekl jsem mu o tvojí situaci, ale bylo by dobré, kdybys mu jí přiblížila i trochu sama.“ Doufal, že má na to tulačka ještě dost síly. On nakonec nemohl mluvit za ní.

A tak se stalo, že si to Tim kráčel po boku Hariho tímhle zasněženým lesem, aby mu dělal doprovod na tréninku magie. Bylo opravdovým potěšením, že tu mohli být už oba jako coely, tak vážení členové smečky! Pro Tima byla důvěra, kterou v něj tehdy Ordo vložil, opravdovou poctou. Věřil, že to tak má podobně i Hari, na nějž byl Timek velmi pyšný. Hoch si to zasloužil, protože byl koneckonců neodmyslitelnou součástí zdejší komunity, a mnohokrát se jí zavděčil svými činy. Mezi to patřil nepochybně i nedávný incident s irbisem, který sic stále v hlavách jedinců rezonoval, dalo se ale říci, že se celková nálada smečky trochu lepšila. Možná tomu pomáhala i ta vlčátka od Anjel, na která se sám Tim tak hrozně rád chodil dívat. Ještě, že to díky jeho povolání nebylo trapné, neboť jako medik je stále kontrolovat musel. Vlčata však prospívala ukázkově, a víceméně nebylo s nimi co řešit.
Na nabídku s asistencí u testování magie Tim nemohl říci ne. I Hari mu přeci kdysi dávno s tímhle pomáhal v opiové jeskyni, a ač svojí přítomnost zde nebral jako nějakou odplatu, cítil se mu za to zavázán. „Nejsem si jistý, jestli ti zvládnu být nějak skutečně nápomocný, ale... jsem tvůj fanoušek číslo jedna, a to kdyžtak bude muset stačit.“ Nesměle se uculil. Samozřejmě, že může pomoci s ošetřením, ale doufal, že vysloveně zrakvit se tu Hari neplánuje!

Nad touto otázkou se zamyslel. Né, že by na ní neznal odpověď, spíše si to chtěl vizuelně představit. „Nejsem jedincem, který by se považoval za někoho, kdo všechno ví a všechno zná, naopak. Jsem připravený na možnost, že jednou vědět nebudu, a tedy se nebojím, až to případně nastane. Jeden by se neměl nikdy bát říct si o radu zkušenějších. Nebát se experimentovat také přijde vhod,“ pousmál se. Byl si jediným oficiálním medikem, a navíc coelo, takže se dalo říci, že on byl tím zkušenějším, no, stále bral Ryumee jako mistra z oboru. Nebál se za ní v případě nouze zajít, a poradit se. „Znamená to ale i dělat si konexe mimo smečku, zajímat se o okolní svět, zkrátka si dělat i vlastní výzkum. Ostatně proto jsem dělal ten léčitelský workshop s léčitely z Ignisu – konexe se hodí vždy.“ Nakonec blíže znal jen Ikkeho, a ač věřil, že ten by v nesnázích kolegu ze znepřátelené smečky nenechal, mohl si být skutečně jistý? Nikoli.
Přešlápl na místě. „A co máš v plánu nyní? Nechceš sejít dolů, a rovnou se stavit pro tu směs?“ Zeptal se ho, neboť pro něj byla tato konverzace adekvátně dlouhá, a klidně by jí stočil už k nějaké užitečnější aktivitě.