Príspevky užívateľa

Timči na odpověď na svou otázku nespěchal. Vlastně by jí ani neočekával, vzhledem ke zranění, která Apollyon utrpěl. Mohl být rád, že stále ještě dýchá, a je při vědomí! Nějaké přemýšlení... to už by mohl chtít doktor moc. A byl si toho vědom.
„To nevadí, teď to není důležité.“ Ne, teď nebyl výslech tím nejdůležitějším na programu. Očista rány byla prioritní, a právě k té se Timek chystal. Hezky vodou vypláchnout, no jo! Cukal se chlapec, ale to se nedá nic dělat - trpět ho ale nechtěl nechat. „Když tě to bude hodně bolet, dám ti ještě něco na utlumení.“ Menší dávka oblbováků bude asi až až, když už u hráze něco dostal.
Když ránu očistil čistou vodou, pak si došel pro mast, kterou namaže jen po krajích samotné rány. Rána z pekla. Tim se při všem tom snažil ignorovat fakt, že se dívá na něco, co se vymyká jakémukoli případu, který v minulosti viděl. Když se ho pak zeptal na smrt, na chvilku to Tima zaskočilo. Asi byl šokován faktem, že si tohle dítko uvědomuje, jak bídně na tom je. „Udělám vše proto, aby tomu tak nebylo.“ To jediné mu mohl slíbit. Příroda se však o konečné rozhodnutí postará sama.

---> od hráze

No, mnoho informací od toho malého Timek nedostal. Neměl mu to za zlé vzhledem k tomu v jakém byl stavu, ale rád by ovšem věděl, co se tak dramatického mohlo odehrát, že Apollyon skončil na JIPce. Timek to s ním viděl černě, ale nahlas by to říkat ještě nechtěl. Hodlal o něj ovšem zabojovat, jako o každého pacienta. „Jeden jsi říkal. Jeden kdo?“ Ptal se ho až když dorazil zpět do nory, a uložil mládence na nějaký z volných pelechů. Bylo jich tu volných dosti, protože nikdo nestonal ani nebyl raněn.
„Tady zůstaň, lež. Přinesu ti vodu a postarám se ti o ránu.“ Postarat se o ránu znamenalo vyčistit jí, namazat případně nějakou mastí, a zavázat. Tuto ránu nelze nechat na vzduchu dýchat, protože by se do ní akorát dostala špína. Což už se ostatně nejspíš za cestu sem stalo - proto muselo proběhnout důkladné čištění. Jakmile by se o Apollyona přihlásil zánět, byl by to pro něj pravděpodobně konec.

Né, Tim nevěděl, že právě Apollyon je tady oním problémem - vždyť podívejte se na to dítko! Ještě nedávno byl sirotkem, tak jak by mu mohl přišít pokus o vraždu? A kdyby ho viděl vedle Dannyho, určitě by ani pak nebylo obviňování snazší. Danny je totiž postrach ulice. „Hlava, no ovšem.“ Ještě aby ne, když... když vypadal teď takhle. Bolí to, a bolet ho to bude. Timek mu to bude muset ještě v noře léčitelské pořádně vyčistit, namáznout možná regenerující mastí, a tak. Nebude to příjemné, ale snad ho ten mák dostatečně otupí.
„Nenamáhej se příliš, pomůžu ti. Opři se o mně, nebo tě vezmu na záda,“ pobídl ho. Chtěl ho vzít k té vodě, ale tady bude každý krok navíc pro toho mladíka úplně vyčerpávající. „V noře nějakou vodu mám, napiješ se až tam.“ Nebo někoho pošle pro čerstvou. Někoho, koho nebude každý krok navíc bolet, nebo stát čas.

Tim si uvědomoval, v jakém šoku ten hoch musí být. Ani odpovědět kloudně mu žel nedokázal, a ponechal doktora jen v dalším zmatení. Neměl mu to ale za zlé. „Shodili tě? Z hráze?“ Nenapadalo ho odkud jinud by mohl spadnout. A kdo? Pach cizích vlků tu nikde nebyl, a ani žádného divého zvířete. Pouze pach smečky, což Tima nakonec děsilo ještě víc, než kdyby byl útočník cizí. Panečku... mají ve vlastních řadách Čurdu?
„Bolí tě ještě něco? Co nohy, nebolí tě?“ Chtěl vědět, aby ho následně mohl vzít na svá bedra, a přenést ho k sobě do ordinace. Ano, pro Tima to bezpochyby nebude tak jednoduché, jako by bylo například pro Hariho, ale udělat to musí. Musí jednat, a to co nejrychleji, pokud ho chce zachránit.

„Je mi to líto,“ pronesl zcela upřímně, a pohladil hocha mezi ušima. Pak už si z batohu vzal výtažek z máku setého, který tomu nebožákovi dopřeje, po čem bezpochyby nejvíce touží - otupí bolest. Nemohl mu toho dát příliš, vzhledem k tomu, že byl jen odrostlým děckem, ale trpět ho taky nehodlal nechat. Už byl v tomto odvětví zkušený, a tak neměl strach, že by ho snad předávkoval. „Na, tohle sněz. Uleví se ti od bolesti.“ Muselo to bolet opravdu hodně. Upřímně si v tuto chvíli ani Tim nemyslel, že tato zranění přežije. Kdyby existoval v tomto světě lidský veterinář, pak ano - možná by přežil. Ale tady? Do takovéhle rány se zas dva dostane infekce, a možná se ani nezvládne nikdy zacelit.
Tim ho nechá než mu mák zapůsobí. Pak bude třeba ho vzít do ordinace, a taky pro vodu. Teď se budou muset dít zázraky. Ale on nikoho umřít nenechá, a to ani i kdyby měl za dotyčného prodat duši. Tohle dítko má celý život před sebou! „Kdo ti to udělal? Vzpomínáš si na něco?“ Chtěl ještě zopakovat tu nejdůležitější otázku.

Napít ještě chudák dostane, až ho trochu Timek rozhýbe. To ho pak k té vodě klidně přenese, ale nyní ho musel pořádně prohlédnout. Všude byla krev, vlastně tolik, že se černý estrelák divil, že ten mladý není v bezvědomí. Už toho za svůj život viděl ale tolik, že si nemyslel, že by ho něco mohlo ještě překvapit. Zrození jeho vetřelčího syna toho bylo nepochybně důkazem. „Ukaž,“ sundal mu z rány kus hadru, aby se na to pořádně podíval. No, a když tak učinil trochu v údivu ho to bezpochyby ponechalo.
Místo oka měl otevřenou ránu, která byla však nevšední - neukazovala žádné stopy po tom, že by tam kdy vůbec oko bylo. Jeden by čekal, že při takové ráně snad uvidí lebku, možná samotný mozek, ale ne. Jeho zranění bylo konkávní, a naskýtalo pohled do dvoubarevné spirály. „Je... není. O-omlouvám se, žádné oko není.“ Bezpochyby by to řekl normálně a taktněji, kdyby nebyl tímhle jevem tak vykolejen!! Tohle tedy ještě nikdy neviděl.

Chudák, chudák dítě!! Apollyona sic moc dobře Timek neznal, ale věděl, že je pod křídly Anjel a Roiha. A co je hlavní? Je to nezletilý člen smečky! Co jen se mu mohlo přihodit, že tu takhle trpěl? Naštěstí tim měl u sebe nějaké kusy látek, které si ovšem sám vyráběl, a těmi už zastavoval krvácení běžně. I zde tedy kus hadru na Apollyonovu tvář přiložil - nakonec to bylo mnohem účinnější jak obvaz z pavučin. „Vodu, no jistě,“ zopakoval. Vodu mu přinese na listě javorovém, hned jak pocítí, že jeho snaha o zastavení krvácení k něčemu je.
A tak se i po nějaké té minutce stalo. Voda byla opravdu po ruce, takže Tim nemusel pacienta ani ztrácet z dozoru, když pro ní běžel. „Na, napij se.“ Pobídl ho pak, a přiložil mu list s vodou až k tlamě. Počká, až se chudák trchu vzpamatuje, než ho zase zasype otázkami na jeho stav.

Timečko byl na takové běžné procházce, která patřila k jeho práci doktora. Potřeboval se připravit na zimu - protože nikdo neví, jestli náááhodou nebude tak krutá, jako ta poslední - a sbíral poslední potřebné bylinky. Ono tedy neexistovaly žádné poslední bylinky. I v zimě se daly najít nějaké kořínky, šípky, prostě... jeho džob v bylinkářství nikdy nekončil.
Právě si do batohu dával větvičky šípků s plody, když ho do nosu praštil tak známý pach. A děsivý. Hlavně děsivý! Byl to totiž pach krve, který by raději necítil. Nepatřil zvěři, ale vlku - patřil vlku ze smečky. A to se hned Timckovi v hlavě zapla siréna a výstražná světla - okamžitě konal! Rozběhl se směrem odkud pach pocházel, a už myslel samozřejmě na nejhorší. Napadlo někoho divé zvíře? Nestal se zas nějaký tragický střet s Azarynem? Nic není vyloučeno! A když pak spatřil u hráze to vlče, jak v bolestech kroutí na zemi, nechápal. Necítil tu ani jeden cizí pach, přesto byl Apollyon raněn. A to opravdu hodně. „Panečku! Chlapče, co se ti to stalo?“ Ptal se, když se k mladému vlku skláněl a hrabal do své tašky pro první pomoc. Musel zastavit krvácení, hned!

Možná byl malý zaostalejší, ale poslouchal, měl zájem se učit. A to bylo dobře. Byl to první krok k tomu, aby se vše skutečně naučil, a své vrstevníky dohnal. Měl už dávno věk, kdy vlčata po boku rodičů loví vysokou. „Ano, pak jí chytíš, přesně jako držíka. Ale musíš jí chytit pevně, protože se bude cukat - neboj se, my tam budeme s tebou, a pomůžeme ti.“ Slíbil mu, protože věděl, že ulovit prve srnu pro něj bude náročné. On s Harim tu není proto, aby mu ten lov znechutili, nebo naschvál snížili - proto ho chtěl ujistit, že mu s tím pomohou. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby to vše zvládl sám, ale Timek měl v tomhle spíše realistické představy, tedy takové, kdy tohle drobné nedochůdče opravdu loví vysokou leda s něčí pomocí.

Nakonec přišla chvíle, kdy na svět vykouklo první vlče. Vše probíhalo hladce a bez komplikací, Ryumee to skutečně zvládala tak, jak sám předpověděl. Jako profesionál. Sama ho očistila, uklidila, a vůbec se k němu měla, takže si Timek mohl oddechnout - nebylo to jako prve. Nakonec toho se obával nejvíc - že bude mít problém si k nim najít cestu, ale už teď by řekl, že to bylo přesně naopak. Pokud by si o pomoc řekla, pomohl by jí, ale jinak jí nechal se o všechny mimísky, kteří přišli, postarat sama. Tak si k nim vytvoří hlubší vztah. Nyní je to o ní - o matce a jejím potomku, né o něm a vlastně ani o Everettovi. Nemohou tomu rozumět tak jak mateřství rozumí jen vlčice. „Cítíš ještě nějaké kontrakce, nebo takto končíme?“ Pro jistotu jí pak prohlédne, až se z toho řádně vydýchá. „Jsou krásní, živelní, gratuluji. Tenhle vypadá o něco menší, ale prohlédnu je pořádně všechny až s tvým svolením.“ Tak rád by si je všechny pohladil!! Ale nemohl. V takové chvíli by se matce do mimísků nepletl, kdyby to nebylo bezvýhradně nutné. „Až se vydýcháš, máš tu odvar z kontryhele pro rychlejší regeneraci.“ Musel však při těch slovech pozorovat ten nový život, který na svět jeho sestřenka přivedla. Usmíval se. Byl to pohled k nezaplacení!

Tim se na otázku původně ptal, protože se obával své schopnosti vysvětlit něco ve zkratce. Mohl by mu tu udělat přednášku, a mladého by to mohlo třeba unudit k smrti, nebo otrávit. „Co si tak nějak pamatuješ?“ Chtěl vědět, avšak mínil začít s nějakým menším výkladem. „První pomoc, to je vlastně široký pojem. Asi nejčastější, co se ti může přihodit, jsou povrchová zranění - kousance, škrábance. Je potřeba v první řadě zastavit krvácení - mech přidržet na ráně do doby, než ustane. Pak je třeba jí očistit - stačí opět vlhkým mechem, není potřeba jí prolévat vodou, pokud není opravdu viditelně zanesená nebo infikovaná. Obvaz já dávám jen na větší rány, které mají tendenci se stále otevírat. K první pomoci - tedy do doby, než tě zhlédne medik - ti ale doporučím si jí zavázat vždy. Obvaz může být látkový nebo z pavučin a travin.“ Začal tedy se základním ošetřením po banálnějším úraze.

Timek byl v akci. Ryumim termín přišel cobydup, a on už se poslední dva dny připravoval na příchod mimísků. Dnes byl den D - zrychlené dýchání a klesající teplota jeho sestřenky předpovídaly, že vlčata jsou do dnešní půlnoci venku. Tim naposledy rodil Anjelina vlčata ještě v zimě, nezapomněl z toho však vůbec nic. Malé obavy tam byly - komplikace mohou nastat totiž vždy -, ale on byl připravený, a tak nebyl prostor pro strach. Dal Ryumee trochu máku na bolest, ale opravdu jen ždibec - neměl rád, když byla vlčice při porodu otupělá, nedělalo to nakonec žádnou dobrotu. Měl tu i odvar z kontryhele a libeček pro případ, kdyby nastaly nějaké komplikace, a nedařilo se vlčata dostat ven. „Ryumee, tohle zvládneš jako profík. Jsme tu s tebou,“ pousmál se na fialovou vlčinu. Věřil, že nebude třeba se jí do toho příliš plést - není prvorodičkou, a tak už věděla, co přijde a co má dělat.

Timka potěšilo, že už to tu mladému někdo stihl ukázat. Finna už také nějakou tu chvíli neviděl se v něčem angažovat, takže bylo fajn, že aspoň tohoto se zhostil. Narodil se tu, a byl bezpochyb Ravonnymu k pomoci. „Tak to je fajn. Hari ti určitě rád pomůže s výcvikem.“ Pousmál se. No, Hari se nikdy asi necítil nejlépe jako učitel, ale Timek věřil, že bude za tuhle příležitost rád. Na dohled nebyl žádný učedník ani na umbru, ani na medica, a tak tohle přijde vhod. Hariho to třeba vytrhne z nějakého stálejšího stereotypu.
Střihl se zájmem uchem, když Ravonny pokračoval. „Ovšem, rád ti nějaké základy připomenu. Nyní, nebo chceš přijít později?“ Timek tu měl sice v batohu nějaké bylinky a mast na čerstvé rány, ale kdyby šli do léčitelského doupěte, mohl by mu toho předvést mnohem více.

No ovšem, vlček nadšený moc nebyl. Jistě očekával, že se ho tu každý bude ptát na to nepříjemné, na to nejhorší, a tak bude muset jít Timek jiným směrem. Jeho zvědavost bude muset jít stranou. Všechno je fajn, říká mladík, ale ovšem se to tak nezdá být. Pochopitelně. „Už ses stihl seznámit s územím a nějakými členy?“ Chtěl Timek vědět. Území Přízračných je od Nihilu dost odlišné, ač také sdílelo hory. U moře bylo však obecně trochu tepleji, a krajina byla od té severské odlišná. Zde nejspíš mladíkovi naroste kožich, jaký by mu u přímořské smečky nikdy nedorostl. Pak z Ravonny trocha trápení přeci jen vyšla ven. „To si umím představit. Pokud bys našel způsobit, jak bych ti to mohl já - nebo kdokoli jiný - ulehčit, neváhej se ozvat. Věřím, že všichni tu budou ochotní ti ukázat, jak se lépe do našeho života začlenit.“ Pousmál se na mladého. „Nevím, co tě zajímá, co tě baví, ale sám ti můžu ukázat třeba něco z léčitelství a bylinkářství.“ Nabídl mu, ač si uměl představit, že by mu takové řemeslo mohlo nemálo připomínat matku, a Tim aktuálně netušil, jaký postoj k ní má.
„Mně se daří dobře, děkuju.“ Poděkoval ze slušnosti za zájem, ale k sobě konverzaci tolik stáčet nechtěl, ač byl ochotný se s ním pobavit o běžném životě.

Rozhodně to pociťoval dost podobně jako sám Hari. Výchova dětí Tima bavila, ale když šlo o dítko vlastní, bylo to jiné, a trochu zvláštní. On měl rád výzvy, a rozhodně se nemínil vzdát, jenomže... když slyšel tu odpověď, musel si chtě nechtě nepatrně povzdechnout. Chlapec má necelých osm měsíců, a zatím ani nepochopil, co se po něm při stopování chce. Udělali s Harim někde chybu? Timek v něm přeci základy lovu vždy podporoval! Nikdy na něj nebyl příliš měkký, ale zdaleka ani né přísný. Dovolil by si tvrdit, že byl k němu vždy fér. Hrála tedy v tom jeho dospívání roli jeho genetická výbava? Hráli si tu s Harim na to, že je Tulipánek normální vlk, ale byla to jen a pouze iluze? Kdo ví.
Nyní dostal od Hariho menší radu, a Timek doufal, že se jí chopí. „Bude to jako naše hra s držíkem. Jako ta hra.“ Chtěl mu to přiblížit, aby si ten Malý vzpomněl. Nikdy nebyl ani extra úspěšný v přetahování se o hračku z kůže králičí, ale zájem tam byl. Proto doufal, že zájem se v něm probudí i dnes, až zacítí pach tomu podobný. Pach kořisti.