Príspevky užívateľa

Ano, Tim sic nebyl raněn fyzicky, ten pohled na to, co zbylo z Aikana, však ze své mysli tak snadno nevymaže. A stres ze sebe bude setřásat také dost dlouho! Slyšel to hlasné oddechnutí Hariho, a pomyslil si, že by si taky tak rád konečně ulevil. Ale on nevydechne, dokud si nebude jistý, že je Anjel a její potomci v pořádku. A dokud nezkontroluje i Hariho se S'Arikem. To, že bez problémů chodili a ještě ochotně šli Anjel odnést bylo jistě znamení, že jejich stav je daleko od vážného. A to aspoň mohlo Tima trochu uklidnit.
Byl z toho přesunu Anjel do nory taky tak docela nesvůj, byl si ale jist, že oba pomocníci k ní budou maximálně opatrní. Nebudou s ní nijak házet, protože oba o jejím stavu vědí. Důležité je jí nechytat za ránu nebo břuch, ale to jim muselo být jasné. Tim u nich zůstane, aby na ní dal pozor, a případně třeba chytil hlavu, kdyby se nějakým způsobem začala až příliš zaklánět. Chtěl jí mít teď furt pod dozorem. Nora naštěstí není daleko, a tak přesun snad proběhne hladce.

-----> nora

S'Arik nerad přiznával nějaké skutečné emoce, takže si Tim byl takřka jist, že by byl schopen si nepřiznat i bolest. Jeho slova o tom, že je poměrně v pořádku, tedy Tima zas tolik neuklidnila. Však on se o tom pořádku přesvědčí pak sám v noře, a to pořádně. Teď ale bylo nutné se zaměřit na Anjel, která tu trpěla nejvíce. „Jsem v pořádku,“ ujistil Orda, ač to bylo asi více než jasné. on neměl jediného škrábance, byl tak maximálně uhnaný a vystresovaný, a ostatně pro něj tento stav mysli ještě nekončil. Dokud nebude Anjel zase při vědomí, a pořádně jí nezkontroluje v teple nory, nebude klidný.
Podíval se na tu chuděrku. „Ta rána je ošklivá, ale né život ohrožující. Upadla do šoku a teď je v bezvědomí, potřebuju jí nutně dostat do tepla. V noře mám nějaké zbytky látek a kožešin, ty jí snad trochu zahřejou. Případně rozdělám oheň,“ řka naléhavě. Možné bylo, že oheň již v táboře fajrovala Ryumee, a tedy by se vše urychlilo. Pokud ne, postará se o to ovšem sám. Na chvíli pohled přesunul k Harimu. „Ano, dostat jí do tepla je nejdůležitější, nesmí prochladnout. Pokud se jí rána znovu rozkrvácí, ve skladu už se o to postarám lépe.“ Potřeboval čistý a suchý mech, protože ten, který měl v brašně, už byl krví celý prosáklý. „Nic v tuhle chvíli nenaznačuje, že by se s vlčaty stalo to nejhorší, ale v noře jí ještě pořádně prohlédnu.“ To byl asi ten největší strach, co Tim teď měl. Anjel byla v pozdním stádiu březosti, a opravdu nebylo dobré, že tu s ní ta šelma hodila o zem. Že nekrvácela nyní totiž neznamenalo, že ještě nemůže začít.

Žel Timova slova byla prd platná, a Anjel upadla do bezvědomí. „Anjel,“ řka v beznaději, avšak právě v tento moment, se události začínaly obracet k trochu lepšímu konci. Krvácení rány na Anjeliném krku sláblo, a to patřilo mezi dobrá znamení. Neobjevilo se žádné krvácení, které by nastiňovalo problém s vlčaty, a hlavně – zuřivá šelma byla obklíčena Ordem a medvědem Harim, bez možnosti úniku. Její konec byl nadosah, a Tim tomu po očku přihlížel.
Když S'Arikova zbraň uštědřila šelmě smrtelnou ránu, a po udusaném sněhu se rozprskla krev, bylo po všem. Timovi stále bušilo srdce jako o závod, ale tohle byl podnět k tomu, aby se začalo trochu uklidňovat. Pro všechny je tohle jistě traumatizující zážitek, a nějakou dobu potrvá, než se z toho oklepou, teď s ale úplně vydechnout nemohli. přinejmenším Tim ne - ne, dokud nebude Anjel v teple léčitelské nory. Avšak zaregistroval, že od krve byl jak Ordo, tak i Hari, a tedy musel se obávat i o jejich zdravotní stav. „Jste zranění?“ Ptal se jich, však zůstavajíc u Anjel. Bude potřebovat pomoc s jejím odtažením do nory, to je jasné, ale tuto žádost vysloví, až Hari domluví. Nakousnul totiž oznámení velmi nepříjemné zprávy ohledně Aikanovo smrti. Tim ale věděl, že pokud existuje jedinec, který i v takové situaci dokáže pravdu přijmout takovou jaká je, je to právě S'Arik.

Pousmál se, neboť on to nemyslel vůči tulákům urážlivě. „Potom jsem měl raději zvolit jiná slova - vlci v nesnázích, řekl bych. Teď já pomohu vždy ochotně a rád,“ opravil se tedy, neboť jeho původní poznámka o nebožácích skutečně nepatřila jen tulákům. Nebožák mohl být i smečkový, pokud byl raněný a v nesnázích. Pro toto slovo měl hoch možná trochu jinou definici, než zde přítomná tulačka. Urazit jí skutečně nechtěl. „Nechtěl jsem tě v žádném případě urazit, omlouvám se.“ Hoch neměl nikdy problém odstoupit, omluvit se, nebo uznat chybu. Nakonec vlci by si měli pomáhat a vzájemně se respektovat, protože jak říkal – jsou jedním druhem, žijícím na stejné půdě.
Rozhlédl se kolem. „Teď už asi žádné bylinky nenajdeš, a nejsem si jistý, jestli bys je vůbec poznala, kdybys je viděla. Na zimu si dělám směs z třezalky, mateřídoušky, a šípku. Šípek bys pod sněhem možná našla ještě teď, znáš ho?“ Šípek byl docela basic plodem, který zná kde kdo. Vzhledem k tomu, jak rychle a znenadání zima udeřila, si myslel, že by se někde nějaký zmrzlý kus dal ještě najít. „Základem pro přežití zimy je ale dobrá kondice – jíst a nabrat nějaká ta kila je důležité. V těchto nepříznivých podmínkách je však těžké něco takového splnit, to já moc dobře vím.“

Bylo pro Tima vskutku překvapením, když se Feier představil jako alfa Azarynu. O novém názvu Ignisu už vlastně slyšel, ale že mají na místě alfy nyní léčitele, to byla pro něj novinka. Nedokázal si sám sebe představit v takové pozici, a tak ho ihned zajímalo, jak to vnímá Feier. Tim ale nebyl žádný jeho kamarád, aby se ho na takové věci netaktně ptal, i když věřil, že jak léčitelé víceméně táhnou za jeden provaz, dokázal by si s ním o tom neformálně popovídat, kdyby k tomu byl někdy prostor. Možná, že tohle jednání k takové konverzaci naskytne i více prostoru, kdo ví. Tim nyní mohl jen tipovat, jak tohle asi skončí.
I on se posadil, aby tu nebyl jako jediný netrpělivě postávající jedinec. Ordo šel při konfrontaci Feiera hned k věci, a tak zatím nebyl žádný prostor, kdy by bylo nutné, aby se Tim vyjádřil. Bez výraznějších emocí ve tváři seděl u svého vůdce, a sledoval rozličné členy azarynské smečky. Níže postavení jedinci připadali Timovi jako právě odrostlá vlčata, a nemohl být daleko od pravdy, když vzal v potaz dávná slova své sestry. Možná ho trochu překvapilo, že Feierovi dělají společnost teď právě tito jedinci, ale to samé by si mohl říkat i on o jeho přítomnosti na tak důležitém setkání. Byl sice coelo, na jeho místě by ale jeden očekával spíše lexe, no ne?

Timek se samozřejmě doslechl, co tu sestřenka plánuje, a tak se mínil přidat. Výroba kožichů a případně dek je dobrý nápad, jak v těchto depresivních chvílích trochu stmelit smečku, a navíc udělat něco užitečného. Sám přinesl nějaké zbytky látek, co měl ze svých pokusů s magií. Nejsou tak teploučké jako zvířecí kožešina, ale myslil si, že by se i tak mohly hodit. Navíc nechtěl chodit s prázdnou.
Když sem dorazil, byla tu už Ryumee a Hari, který dotáhl tělo kočičího vetřelce, který jim před nedávnou dobu tak moc znepříjemnil život. Při pohledu na tělo šelmy se mu ve vteřině před očima promítnul flashback na vietnamskou válku, který obsahoval vše od nálezu zuboženého Aikanova těla až po léčení raněných v léčitelské noře. Ani on se nechtěl nechat tímto traumatem tolik skolit na dno, a proto se pousmál jak na Hariho, tak na Ryumee. „To bude krása,“ řka, a jistě nebyl daleko od pravdy. Kožich z tohohle zvířete jim bude dost k užitku. Zabalit se do něj budou moci starší vlci, nemocní, nebo vlčata, o která se ostatně brzy smečka rozroste. Když už to zvíře dokázalo napáchat tolik škody, aspoň nyní zvládne být k užitku.

Tim u Ryi proseděl trpělivě celou tu půlhodinku, a to bez jediného slova. Byl napjatý jak kšandy, aby se s ním Rya brzy podělila o poznatky, které sice nezmění svět, ale budou se dát povážit za dobrý výsledek dnešního lektvarobraní. Únavu na ní poznal, a to i přesto, že vlastně nedělala žádnou aktivitu, v které by se tohle mohlo řádně ukázat. Její klimbající oči to všechno prozradily dřív než vůbec promluvila. „Tak to jsem rád! Aspoň nějaký výsledek máme.“ Třeba to nepomůže konkrétně Cielovi, ale může to pomoci na nespavost jiným jedincům. „Mám radost.“ Pronesl a decentně se usmál. Tohle byl výsledek kolektivní práce, a on byl rád, že měl za parťačku zrovna Ryumee. Sic se s ní mnohdy neshodl, neměnilo to ale nic na tom, že jí má od srdíčka rád.

Po očku ovšem zaregistroval, že Hari se proměnil v medvěda, ale také mu neuniklo, že se šelma rozhodla zaútočit proti S'Arikovi. Tim se tedy začal bát o zdraví i samotného Orda. Bylo těžké se soustředit na to nejdůležitější, nikomu by rozhodně nepřál ocitnout se v takové situaci. Obzvlášť, když cítil, že Anjel chtě nechtě opouští vědomí. „Anjel, zůstaň tu se mnou,“ žádal jí, ale jestli to bude něco platné, to si nemohl být vůbec jistý. Chuděra musela být v takovém šoku! Naštěstí díky mechu měl Tim její krvácení docela pod kontrolou. Nakonec se možná ukáže, že to skutečně ani příliš hluboká rána není. Anjel by však potřebovala do tepla a klidu, aby se dostala ze šoku. Tenhle stav totiž neprospěje ani jejím potomkům. Co se jich týče, Tim musel myslet na nejhorší, a tedy velmi pečlivě sledoval, jestli se neobjeví krvácení, které by mohlo naznačovat, že je s vlčaty problém. Zatím se tak nestalo, a to byla v této prekérní situaci jediná pozitivní věc. Nadále už se jen mohl modlit, že se Harimu se S'Arikem podaří vetřelce zneškodnit.

Tim na chvíli nevěřil, že na volání o pomoc někdo přiběhne, ale opak byl pravdou – za nějakou chvíli se tu objevil Ordo. Byl vybaven svojí zbraní, a připravený jim pomoci. Tima se boj se šelmou v žádném případě netýkal, ten se musel soustředit na záchranu nebohé Anjel. Se zuřivou kočkou v zádech to nebylo nic příjemného, ale on udělá své maximum.
„Anjel, bude to dobré, neměj strach.“ Pokračoval ve slovech konejšivých, ač mu chvíli na to bylo jasné, že je to prd platné. Cítil, jak se mu pod packama začíná třást, a vzhledem k tomu, že na něj ani nereagovala, se musela dostávat do šoku. Jedna věc byla pozitivní – její rána na krku nezasáhla tepnu, a tak byla mimo akutní ohrožení života. Nebyl ale ani důvod se radovat, protože stále byla v ohrožení její vlčata. Žel neviděl celý Anjelin souboj se šelmou, ale mohl si jen představovat, jak s ní kočka hází o zem, nebo jí kope do břicha. „Dostává se do šoku, potřebuju jí dostat do bezpečí.“ To byla jeho odpověď na S'Arikovu jednoslovní otázku k situaci.
Mech jí držel na ráně, aby zastavil krvácení, okem se však snažil zhlédnout její tělo, a hledal na něm známky dalších zranění. „Ta rána není hluboká, budeš v pořádku.“ Ať už to dopadne jakkoli, chtěl Anjel udržet při vědomí. „Bolí tě ještě něco?“ Beznadějně jí položil otázku, neočekávajíc odpověď. Nějaký silný kopanec do břicha by mohl zapříčinit vnitřní krvácení, dokonce i potrat!! To se prostě nesmělo stát!

Jistě stačilo, když Cielo tuto pomoc smečce vracel v tom, že prostě jen vykonával svojí práci, ale pokud byl odhodlaný dělat i něco navíc, Tim to jedině uvítal. „Rozumím. Jistě se nějaká příležitost, při které to smečce budeš moci vrátit tak, jak si představuješ, naskytne.“ Smečku může potkat mnoho neduh a problémů, při kterých je každá pomocná tlapka dobrá. A tady Cielo nebyl žádný problémový jedinec, co se práce týkalo. Tu psychiku bude třeba ještě napravit, to bez debat.
To, co nadále říkal o problémech s lovem, se Timovi nelíbilo. A poslední věta o tulačce to žel ještě zhoršila, a jemu na tvář uteklo takřka nepatrné zamračení se. „Všichni si musíme navzájem pomáhat, nakonec jsme jeden druh, ale dávej si pozor, koho v těchto nepříznivých časech krmíš. Já jsem taky pomohl tulačce v nesnázích, i když jsem věděl, že to vůbec není v mojí kompetenci. Důležité je ale správně vyhodnotit situaci, a být si jistý, kdy je pomoc mimo smečku vhodná, pokud mi rozumíš.“ Ač tu nebyl od toho, aby někomu kázal, chtěl se ujsitit, že v tyto nepříznivé podmínky Cielo nekrmí nějaké nebezpečné tuláky za hranicemi. Bylo by to mírně znepokojivé.

Jestli bude léčitelský workshop číslo dvě, to si Tim nebyl vlastně vůbec jistý. Organizace s ignisskými léčiteli dopadla lépe než by očekával, spíš šlo o to, že už se tolik nechtěl dělit o mnoho užitečný informací. Nejen, že nechtěl zadarmo rozdávat své know-how, ale také nechtěl naprosto cizím a mnohdy i nedůvěryhodným jedincům pod nos dávat snadno zneužitelné znalosti. Je dobré vědět, co v přírodě nejíst, aby se jeden neotrávil, ale díky této informaci se můžou vlci trávit i navzájem. A on by nechtěl mít na triku tohle! „Tak to upřímně netuším. Možná ano, ale raději bych to pořádal jen pro svojí smečku,“ pohlédl na vlčinu. „Né, že bych snad nerad pomáhal kdejakým nebožákům, ale mnohé znalosti z mého oboru jsou tak snadno zneužitelné, že by si měl jeden dvakrát rozmyslet, s kým se o ně chce dělit.“ On by se za druhé rozdal, ale vocaďpocaď. Vždy by upřednostnil svojí smečku před kýmkoli cizím.
Mírně natočil hlavu do strany. Jako by o tomto rodu již slyšel, avšak žel si nemohl vzpomenout. Tož Raymond se přejmenoval už sto let zpátky, a pacholek Hari se k rodu taky nehlásil, tak jak by Timck mohl vědět!! „Tak to jsme dva,“ pousmál se nad faktem, že jsou oba tak nevychovaní, a nezvládnou se ani představit!! „Jsem Timothée Estrela do Norte.“ Nepříliš často se představoval celým jménem. Dříve se zvládl tulákovi představit klidně i pod pseudonymem Tymián, teď už asi uznal, že to není vhodné. A taky už si připadal, že by se za něj nemuseli všichni předci třeba stydět...

A tak se na Tima právě dívalo rovnou šest očí. Ač on byl vlk takřka bez předsudků, přeci jen se mu na mysl vplížila myšlenka, čím přičiněním se stalo, že má tato vlčina takovou vzácnou vadu? Byl zvědavý, a kdyby to šlo, moc rád by tomu přišel na kloub. Žel to nebylo v jeho kompetenci, akorát by mohl urazit členku smečky, která měla s tou jejich neutrální vztah. Pokud nešlo mít s někým spojenecký vztah, bylo lepší se aspoň držet na neutrálu. „To jsem moc rád.“ Pousmál se, a vskutku - potěšilo ho to. Sám viděl na tom workshopu nějaké nedostatky, ale nebylo třeba se za to sebemrskat. Né nyní. „Opravdu? Tak o to víc mě to těší. Snad ti i to málo, co jsme na přednášce předali, pomůže zachraňovat životy.“ To bylo hlavní! Byl rád, že se vlčina mohla díky němu nějako zlepšit, i kdyby jen málo.
On byl vždy otevřený nějaké konverzaci, a na dotazy byl ovšem zvědavý. Co po něm přeci někdo cizí může chtít? Samozřejmě, že něco z oboru. A to v Timovi vzbuzovalo ale akorát tak větší zájem, neboť jeho džob byl jeho droga. „Poslouchám,“ řka a zastříhal ušima. I když sněžilo, pár slov v klidu snad prohodit zvládnou.

Tim si žádného studu u vlčiny nevšimnul, ale to možná proto, že se právě kochal krutou zasněženou krajinou. On byl názoru, že každý žijící vlk by měl znát nějaké základy z léčitelství, aby se o sebe zvládl v případě nouze i sám postarat. Nežil však v delulu landu, a moc dobře věděl, že tohle je jen bláhové přání, a valná většina smrtelníků prostě neví z medicíny lautr nic. Smečkoví vlci nemají potřebu se to přirozeně učit, pokud je to vyloženě nezajímá, protože mají přeci ve smečce medika, který je ošetří za něj. Bylo to koneckonců logické. A ti tuláci? Většinou neměli od koho se učit, a sami se báli experimentovat. Škoda! „To nejsi jistě jediná. Nedávno jsme pro takové jedince s ignisskými léčiteli pořádali workshop léčitelství, tebe jsem tam ale neviděl. Asi tu nejsi moc dlouho, že?“ Nebo se to k ní jen nedostalo. Velká smůla. On je ale hodný kluk, a skutečně má v plánu jí pár rad poskytnout. Ostatně je to jeho hobby, jeho koníček, a tak usoudil, že střípek nějakých základních informací by jí předat mohl.
Přikývl na porozumění. „V tom máš jistě pravdu. Málokterá smečka v tomto počasí přijme někoho, kdo mu nebude vyloženě hodně užitečný.“ Tahle vlčina ale lovit uměla, jak viděl, a tak měla šanci se někam i nyní dostat. Věřil, že i k nim mezi Přízraky by se dostala, kdyby prokázala, že nějaké kvality skutečně má.

Nuže, Tim mluvil o bylinkách kdykoli měl pocit, že nic lepšího mu na mysl nepřijde. Tato tulačka byla tajemná jako hrad v Karpatech, a on sám nebyl zrovna dvakrát velký mluvka, takže bude muset přetrpět tyhle kecy o jeho vášni. „Nevadí, tak budeš třeba pro příště vědět. Ale jako tulák asi nějaké bylinky znáš, ne?“ Teď už se snad zdálo, že vyzvídal! Jenže nevyzvídal, on měl na tomhle tématu skutečný zájem! Žel si vyhlédl zrovna špatnou oběť na vyprávění si o kvítí a rostlinstvu obecně. Chudinka Timeček!
Přikývl. „Rozumím.“ Švihl ocasem a zahleděl se do dálky. No, a co teď? Kdyby bylo léto, nejspíše by jeden zaslechl cvrkot cvrčků, jak se z téhle konverzace začalo stávat trapné ticho. „A není život tulák příliš těžký? Vím, že mnoho jedinců samotu vyhledává, přímo preferuje, ale v tomhle počasí by jeden teplo smečky neodmítnul, no ne?“ Zeptal se pak. Pokud ale ani tato otázka nerozproudí konverzaci, bude lepší si dát sbohem.

Vlastně byl vcelku překvapený Roihovou reakcí. Toto obhajování naznačovalo, že chlapec v tom možná nebude tak docela nevinně, jak se tvářil. Jak moc sdílný a upřímný ale bude, hm? „Je živ a poměrně zdráv,“ potvrdil klidně, a koukl při tom na Bellanu, v případě, že by chtěla k tomuto něco dodat. Byl to nakonec její pacient, a tak o něm Tim nemohl říct více než pouze toto. „Kvůli tomu bych byl ale rád, kdybys nám řekl, proč k tomu incidentu vůbec došlo. Pokud je ten jedinec nebezpečný, bylo by dobré to vědět.“ Vysvětlil mu, aby mu došlo, že jeho záměr je jedině dobrý. On není soudce, a přeci tu nehodlá z Roiha dělat Herodése! Ale už ho nějaký ten pátek znal, a... zkrátka nebyl o jeho nevině stoprocentně přesvědčený.
Nemyslel si, že tu bude Roihu skákat radostí, když uvidí tenhle přežitek jeho packy, ale očekávat se dalo asi vše. Tenhle biologický odpad by měl být co nejdříve zlikvidován. Dle Roihova výrazu, který nahodil, když prst spatřil, by si Tim mohl myslet, že se návrh na likvidaci setká s pozitivním ohlasem. „Co mám s tím prstem udělat, Roihu? Můžu ho zlikvidovat?“ Navrhnul rovnou, ani nezmiňoval možnost, že by si ho mohl nechat. Timek tu odmítá nechávat ležet seschlou část něčího těla.