Príspevky užívateľa

Tak se zdá, že si nakonec rozuměli. „Kdyby tomu tka skutečně bylo, je to důvod k velkým obavám.“ Pronesl, přičemž střípek těchto obav se mu ukázalo ve tváři. Everett jen předpokládal, že řeka zamrzla, ale i tak ho to značně znervóznilo. Hned jak se z téhle obchůzky vrátí, bude si muset přepočítat sklad. Dělá to tedy skoro obden, ale ono to není vůbec na škodu! Tento plán mu však překazila následná nabídka kolegy. „Ovšem,“ odsouhlasil, i když vidina inventury ve skladu pro něj byla o dost lákavější.
Za to, že se vztah mezi Ryumee a Gulášem zlepšil, byl samozřejmě víc než rád. Není nic horšího, než když poporodní deprese trvá až do doby, kdy je vlče už velké. Pak s matkou nemůže mít nikdy tak dobrý vztah. Ale žel se to stávalo, a nebylo to ani nic vzácného. „Tak to já doufám, že ho ani nenapadne,“ mírně se zamračil, když Everett vůbec pomyslel na takový scénář. „Ač bych mu takové rozhodnutí zakazovat nechtěl, rozhodně bych byl zklamaný. Další Estrelák v Ignise? Ta představa se mi dost příčí.“ Přiznal. Stále byl zklamaný ze zrady své sestry, ač u toho přímo nebyl. Nyní už věděl, že jeho sestra Norest nadále neobývá, a to ho mrzelo o dost víc. Neměl s ní žádný vztah, aby mu stála za rozloučení. Smutné. Žila se záští v srdci, záští, kterou Tim nikdy nepochopil.
Švihl ocasem. „Nuže, mezitím, co by ses mohl jít podívat ke Cayně, bych mohl jít do nory a připravit, s čím bych potřeboval pomoc.“ Vymyslel alternativu, která jeho uším zněla přímo božsky. Nechtěl pomoc s inventurou – to si dělá raději sám –, ale bylo potřeba připravit nějaké bylinné směsi. S tím by mu Everett pomoci mohl, a navíc by se něco málo přiučil. „Škoda, že jsi nebyl na tom workshopu. Tam bys nějaké základní informace pochytil.“ To bylo v době, kdy byl Everett pro mlíko. No jo, jaká promarněná příležitost! „Anjel je moc ochotná, jsem si jist, že tě s tím nepošle do pryč.“

Timovi to tak vtipné nepřipadalo. On byl takový místní vlčí OSPOD, a tak mu takový hazard se životem vlčete rozhodně nepřipadal komický. A to ani v nejmenším. Možná to ale trochu hrotil? Guláš přeci nebyl už tak malé mimino, a navíc to ani nebylo jeho dítě. Zodpovědná za něj byla převážně Ryumee a jeho otec, on by se měl hodit do klidu. No, jenže nemohl. Velmi mu na tomhle chlapci záleželo. „Panejo, to zní dost... nebezpečně. Neudělal si při tom něco? A nestalo se něco tobě?“ Musel se tedy zeptat. Kdyby se jim ale něco stalo, nejspíše už by o tom věděl. Leda, že by to zatajili! Ale k tomu snad nebyl důvod, ne?
O to víc zděšený byl, když mu pověděl o tom prvotním Cielovo návrhu, že do jámy hodí Guláše. Asi bude muset s místním venatorem hodit řeč! „Je dobře, že ses jím nenechal přemluvit. Opravdu to nezní jako zrovna dvakrát bezpečný postup vytažení nějakého předmětu z jámy. Mohl bys tam spadnout, a už se nedostat tak snadno ven.“ Což se ostatně stalo Cielovi, ale to byl dospělý jedinec, který měl fyzické schopnosti, které vlče postrádalo. Byl tedy rád, že Guláš jen seděl na zadku. „Na takových místech musí být jeden dost opatrný. Zákoutí nejsou dost dobře prozkoumaná, a nemůžeš vědět, kde se pod tebou propadne podlaha, nebo kde ti uvízne tlapka.“ Ach, proč jen on měl pořád potřebu někoho poučovat? No ovšem, protože se bál o zdraví všech. Jako medik měl tento strach asi oprávněný.

Trochu ho zmátlo, jak najednou Everett vyhledal prostor k argumentaci, který tam osobně Tim neviděl. On přeci neřekl, že má jít lovit do řeky, nebo přímo k ní. Nebo to tak snad vyznělo? To Everett zde byl lovcem, a v tomhle ohledu mu Tim věřil.„Ovšem jsem to myslel tak, že je řeka položená v nížině, a je tam možná o něco tepleji. Když jsem tam byl před pár dny, zamrzlá ještě nebyla. Říkáš tedy, že už je povrch pod ledem?“ Podivil se. Cayna je obrovská řeka, a dost by ho překvapilo, kdyby její celý povrch zamrzl, ještě, když před pár dny tomu tak nebylo. Byla by to samozřejmě špatná zpráva.
No, tak aspoň si to Everett zpětně uvědomoval, a tedy nebylo třeba ho za to nadále asi bastlit. On nebyl žádnej bůh, aby soudil, on na to právo neměl. „Je fajn, že sis to uvědomil. Lepší později než nikdy. Guláš sice už není tak malý, ale můžeš si z jeho dětství ještě dost užít,“ pousmál se. Guláš už byl kluk s rozumem! Byl to už víceméně týnejdžr, žádné měsíční mimino s mžouravýma očima. Taková malá sotva vidící mimina měl Tim nejraději, ale je s nimi více práce. „Sama Ryumee měla ze začátku trochu problém si k malému najít cestu. To se občas stává, u prvorodiček. Teď si myslím, že spolu mají hezký vztah.“ Vzpomínal na chvíle, kdy si myslel, že mu snad Guláš zůstane definitivně na krku. Naštěstí se tak nestalo, neboť on by se nemohl výchově dítěte věnovat tak, jak si myslel, že by si to Guláš zasloužil.
„Je to snaživý chlapec, to ano. Má potenciál něco dokázat. Jsem vskutku zvědavý, kam ho cesta ve smečce zavede,“ opětovně se usmál. Zatím byl moc malý na to, aby se dalo posoudit, kterým směrem se bude chtít ubírat, co se pracovní náplně týče. O bylinkách měl sice přehled, Tim ale věděl, že je to jen proto, že to do něj už odmala hustil den co den. Bylo by fajn, kdyby u tohoto oboru zůstal, ano, ale Tim by ho k tomu rozhodně nenutil, kdyby se ukázalo, že ho více baví a zajímá něco jiného. Bylo by hezké vidět estreláka taky v jiném oboru, né že ne. „To zní fajn. Jen ať má hezky přehled o tom, co všechno v životě může dělat.“ Dalším rimorem byl už jedině Roihu, a tomu by asi Guláše na krk nesvěřil.
Přikývl. „Stav se, když mi budeš chtít pomoc. Teď, jak jsem na to sám, mi pomoc přijde vhod. Něco jednoduchého tě přiučím, a rovnou mi budeš k užitku.“ Nějaké srovnávání bylinek, co měl ve skladu, by zvládnout mohl už napoprvé. Rozhodně si nemyslel, že je Everett hloupý. Viděl v něm zájem se zlepšovat a zdokonalovat, a to bylo hlavní. „Nepochybuji, že Hari ti jako umbra rád s nějakou technikou boje pomůže. Je v tom vskutku dobrý.“ Usmál se nad představou bílého kožichu jeho chlapce. „Uvidíš, jestli si na tebe udělá čas. Je to ale hodná vlčina, jsem si jist, že ti ochotně poradí.“ Uměl si představit, že ve svém požehnaném stavu má asi jiné starosti. Ochotná byla ale vždy více než dost, a tak si nemyslel, že by s touto žádostí poslala Everetta do míst, kam slunko nesvítí.

Timek přikývl. Ano, to právě teď vlastně řekl. „Přesně tak. S Ryumee se pokusíme tomu přijít na kloub, aby ses nemusel dále trápit, a nebyl jsi nebezpečný pro okolí. Zkusím pracovat s variantou, že to skutečně epilepsie je, a nasadit ti správnou medikaci.“ Pověděl mu. „Zkusím ti udělat nějaký odvar ze sporýše a kozlíku s heřmánkem, a uvidíme, jestli to na tebe bude mít pak nějaký účinek.“ To už přemýšlel nahlas. Když s Ryumee tvořili tne lektvar, nebyl tolik přesvědčený o tom, že je to epilepsie, ale nyní této diagnóze dával velkou šanci.
Švihl ocasem. „Toho se ovšem bojím i já, proto by chtělo vykoumat, jestli je tu nějaký spouštěč. Pokud ale říkáš, že se ti to děje bez nějakého přičinění, bude to těžké. Možná spouštěč neexistuje,“ zadumal. A pokud neexistoval spouštěč, možná se ho nepodaří nikdy udržet plně na uzdě. „Hlavní je, abys za mnou přišel, až budeš mít pocit, že na tebe nějaký záchvat brzy přijde.“ To bylo nejdůležitější.

Timek věděl, že Cielova hlavní profese byla venator, ovšem. Jako léčitel však měl právo si pomoc vyžádat od kohokoli – a to jsou samotná S'Arikova slova. Však věděl, že stejně tak jako léčení je důležité i lovení, proto se snažil do práce ostatních zasahovat vskutku minimálně. „Děkuji,“ pronesl už jen. Zda-li by si troufl vypůjčit hada, to si tedy nemyslel. Ona a ta zvířata připomínající ještěry... to nešlo moc dohromady.
Zaposlouchal se do Cielova líčení. Toto je důležité, teď je potřeba dávat dobrý pozor. „To je opravdu zvláštní,“ řka v hlavě si přehrávajíc možný scénář situace, která kdysi v Cielově životě proběhla. Možná má epilepsii. Bylo to to nejrozumnější, co Tima napadlo. Dále pak mohlo jít o špatnou genetickou výbavu, nebo třeba nádor na mozku. Určitě nevěřil, že by v sobě mohl mít nějakého démona. „Dobré je, že víš, kdy to na tebe přijde. Napadlo mě, jestli nejde o epileptické záchvaty, které se mohou projevit i značnou mírou agrese. Jedinec je před nimi i po nich unavený, a nepamatuje si, co se během nich stalo.“ Vyřkl tedy svou novou teorii nahlas. „Diagnostika ale bude těžká, možná i nemožná. Každopádně je dobře, že víš, kdy se ti má tahle příhoda stát. Budeme mít šanci včas na tobě vyzkoušet nějaký ten lektvar.“

„Dobrý přístup,“ uznal a pokývl nad tím hlavou, více asi netřeba dodávat. Nuže, kdyby vyjádřil svůj názor na vlčata Roiha a Anjel nahlas, těžko říct, zda-li by Tim souhlasil. V duchu by rozhodně nesouhlasil, protože Roihu je vše, jen né zodpovědný, a tedy se nedalo říct, že by si byl vědom toho, co dělá. Ale nebude to soudit. Ono kdyby nebyla tahle zima tak krutá, březost by ani problém být nemusela, protože vlčata by se narodila tak akorát na jaro. Možná... možná je tedy podcenil, a nakonec si ty potomky s tímto záměrem udělali.
„Buď se jde přes sedlo – mám tam už svoje cestičky –, nebo to jde obejít. S tím, kolik úsilí jeden vydá na vyšplhání toho kopce, vyjdou obě varianty nastejno.“ Mluvil o přímé úměře. Teď už v kotlině nějaký ten čas nebyl, protože to bylo zbytečné plýtvání energie pro nic. Akorát riskoval, že se tam někde propadne nebo ztratí ve sněhu. „U řeky by něco být určitě mohlo.“ Odsouhlasil. To už je na Everettovi, Tim měl žel dost práce své, a tak se nemohl lovu nyní věnovat. Navíc v lovu za moc ani nestál, takže jemu se skutečně vyplatilo plně věnovat svému oboru, než zbytečně marnit časem nad něčím, co se nevyrovná těm průměrným jedincům.
Trošku nad tím povytáhl pomyslné obočí. „No, proto jsem tě tak docela tiše odsoudil. Takových jedinců, co si udělá potomky, a pak se vypaří, je dost. Aspoň co jsem tak odposlouchal. Ale rád vidím, že si to uvědomuješ. Může mi do toho být velké prd, ale věř, že bych byl jen nerad, kdyby na všechno musela byt Ryumee nadále sama, a Guláš tak vyrůstal bez otce.“ Opět nechtěl znít jako nějaký OSPOD, a tak se snažil své myšlenky vysvětlit. Pokud si Everett uvědomil, kde má priority teď, lepší než kdyby si to neuvědomil nikdy, že? „Jsem si jistý, že Guláš to ocení. Už se něco od tebe stihl naučit?“ Pousmál se nad představou, že by Malý už mohl umět nějaké základy lovu.
Přikyvoval. Takže ano, nespletl se, a Everett chce být rimor. Jenže to Timck špatně pochopil, ukázalo se, že to jeho kolega stihl přehodnotit. Né rimor, ale astrál! Tož, trochu toto rozhodnutí Tima zarazilo. Trochu víc. Tak u výchový svého syna není, ale teď najednou zjistil, že děti miluje a chce se jim věnovat i pracovně? To znělo přinejmenším zvláštně, ale Tim není v pozici, kdy by mohl někoho soudit, že? „Astrálem? Opravdu? To mě tedy překvapuje. Ale je to krásné povolání, ano, jenom dost náročné,“ myslil si. „Odradit tě nechci, jen je to dřina. Medic má za smečku zodpovědnost v ohledu zdraví, astrál zase ve vědomostech. A to jde ruku v ruce s mým povoláním, protože hloupý vlk je často nemocný či raněný vlk.“ Chtěl vysvětlit, v čem to tedy spočívá. „Není to jen o učení malých vlčat, je to o samotných znalostech nejen o světě, ale i smečce a veškerém dění v ní. Anjel nedávno dělala zkoušku na astrála, tak jestli jí někde potkáš, zkus se jí zeptat, co všechno ona musela umět, aby se prokázala. Víceméně zájemce o tohle povolání musí umět z každého kousek. Měl bys znát základy první pomoci a nějaké základní bylinky od mediků, měl bys umět obstojně lovit, a taky zvládat nějaké bojové techniky.“ Poradil mu tedy, aby se šel od každého naučit něco. Vlk by měl mít nějaký obecný přehled, to tím chtěl Timek říci.

Kolegu z Ignisu Tim nepotkal, ale potkal někoho jiného, taktéž velmi zajímavého – vlčici z Kultu. Dost se divil, že jí vidí až tady, protože pokud věděl, tihle vlci se zdržovali hlavně za hranicemi jejich města. Na jazyk se mu tedy snažily prorvat otázky skoro až výslechového charakteru, ale mínil je co nejvíce potlačit. Musel tuhle až otravně zvídavou stránku své povahy trochu krotit. Nebylo to slušné. „Také zdravím,“ pronesl, když ho vlčina pozdravila. Hezký den jí přát nebude, protože dnes nebyl vůbec hezký den. Dnes to byl blizárd. Moc dobře si jí pamatoval z léčitelského workshopu, ale jméno buď zapomněl, nebo se ho tehdy ani nedozvěděl. „Rád jsem vás viděl na workshopu. Byl pro vás aspoň trochu užitečný?“ Zeptal se, neboť se zdálo, že vlčina sama od sebe asi hovořit nebude, a Tim si nebyl jistý, jak k těmto jedincům úplně přistupovat. Ono, o Kulťanech se povídalo vskutku mnoho, ale on se snažil držet všechny předsudky stranou. On si všechno musel nejdříve zažít.

Potěšilo ho, že se Cielo nabídl s pomocí. Vskutku to Timek uvítá – sic mohl požádat o pomoc kohokoli, než to však dělat na sílu a s donucením, určitě bylo lepší, když se někdo nabídl zcela dobrovolně. „To zní dobře. Teď jsem na všechno v léčitelském doupěti sám, tak pomoc ocením více než dost.“ Usmál se tedy. Jestli bude mít k sobě nějakého skutečného pomocníka, to se teprve ukáže. Třeba bude mít o tohle povolání zájem Guláš, a tak by mohly bylinky skončit v rodině. Byla by to ta nejlepší varianta, na rozdíl od takové, kdy "klíče od skladu" předává někomu, koho příliš dobře nezná. „A za to jsem samozřejmě rád.“ Okomentoval skutečnost, že smečka není vážně nemocná. Aspoň že tak.
Švihl ocasem. „Vlastně skoro všechno. Odkdy ty záchvaty máš? Od mládí, nebo od nějaké určité chvíle? A poznáš na sobě, kdy to na tebe přijde? Je tu nějaký spouštěč?“ Vyhrkl tedy něco z toho, co ho zajímalo. Dle jeho odpovědí se bude ptát dále, potřeboval tomu přijít na kloub. Hýčkat si ve smečce jedince se záchvaty je stále takový malý vroubek, vráska na Timově čele. A mínil se jí zbavit. Né Ciela, ovšem, ale těch záchvatů.

Nuže, tahle informace by byla znepokojující, kdyby byla neočekávatelná. Tim ale čekal, že to bude tak, jak Everett nyní vylíčil – kořist začíná mizet, a zásoby se tak tenčí. Povzdechl si sám pro sebe. „Myslel jsem si to. Je to bída,“ okomentoval nepřízeň osudu. Do toho se mohla začít ve smečce šířit třeba nějaká viróza, aby se začaly nebezpečně ztenčovat i zásoby bylin, a bylo by vymalováno. No, ono stačilo, že smečka očekává vlčata od Anjel a Roiha. Ach, jako by jim neříkal, aby s tím počkali do jara! Na to, že Roihu běžně nedělal co se mu řeklo, už byl zvyklý, ale aspoň od Anjel očekával nějakou tu zodpovědnost a rozum. Vyloženě za zlé jim to ale mít nemohl, když den co den vzpomínal na to, čím si prošli. „To zní jako dobrý nápad, pokud to ovšem počasí dovolí. Tuhle jsem byl v kotlině, a sníh tam je dost hluboký, jeden pod ním přestává cítit půdu, a to napovídá, že by se nejeden vlk mohl někam propadnout.“ Obával se i takových scénářů. Na paranoidní představy on byl už expert.
Stalo se něco, co Tim neskutečně uvítal – nemusel proběhnout žádný výslech, Everett poskytl obhajobu sám od sebe. Nejspíše vytušil nějaký Timův záměr o konverzaci na toto téma, tak s tím přišel sám. „Dost dlouho jsem si myslel, že ses zalekl rodinného života, a prostě ses hodlal vypařit.“ Přiznal, aby bylo jasné, proč se k tomuto tématu prvotně uchýlil. Opravdu vůči němu cítil trochu zášti, protože se o Guláše ani o Ryumee nestaral. Laickému oku se zkrátka mohlo zdát, že si přišel jen užít, na chvíli se ohřát ve smečce, a zmizí v nedohlednu. A takový přístup Timek opravdu odsuzoval. „Slyšel jsem, ale o žádných detailech nevím,“ přiznal. Ryumee mu o detailech oné konverzace neřekla, a Tim to nemohl nic než respektovat. Je to její soukromí, a jemu do toho koneckonců nic není. „Věř, že mi jde v prvé řadě hlavně o jeho dobro. Já ho mám moc rád, ale to nic nemění na tom, že jeho otcem jsi ty. A tak by ses podle toho měl chovat – ale to ti jistě Ryumee vysvětlila, já ti tady nehodlám dělat žádná kázání.“ Tož Tim by Gulášovi otce dělal více než rád, ale nebylo to správné. Guláš nesměl mít v hlavě zmatek! A tak bylo jen a jen dobře, že se Everett snažil vzchopit. „Jsem rád, že ses tomu rozhodl postavit čelem,“ pousmál se.
Vyslechl si jeho dotaz. Nuže, věřil, že po nějaké odvedené píli nejeden jedinec touží po povýšení. Proč se to ale tomuto vlku již nepodařilo, pokud dle jeho slov dělal dost? „Povýšit ze sigmy na aestu znamená nejen získat si důvěru Orda a členů smečky, ale také se zajímat o povolání, které zde chceš vykonávat. Čím chceš být ty? Lovcem?“ Ptal se a přejel ho pohledem. Musel přiznat, že o jeho zájmech příliš nevěděl, ale tipoval by ho buď na venatora nebo rimora. „Kromě běžných smečkových povinností by ses měl zajímat i o svůj obor, a to už jako sigma. Já když jsem byl na tvém místě, věděl jsem, co chci dělat, a taky jsem to dělal – že jsem nebyl oficiálně medikem, to mi nevadilo.“ Asi by to zkrátka chtělo větší drive do práce. Tim byl workoholik, a tak mu nemohl poradit moc co jiného. Ono za každou dobře odvedenou práci přijde náležitá odměna, a to i v podobě povýšení.

Kdyby se někdo ptal Tima na názor, řekl by, že jíst hlavu kořisti je to nejlepší, co pro své zdraví můžete udělat. V mozkovně je hodně živin. Nikomu ale nehodlal nařizovat, co má nebo nemá jíst. Byl koneckonců jen medik. Medik a navíc coelo, no. „Vskutku? To se divím. Spíš bych řekl, že se zvěř bude zdržovat někde níže za řekou. Zajímají mě ale tvé poznatky – je čas se začít bát, pokud se bavíme o počtu zvěře v bezprostředním okolí?“ Chtěl vědět, možná proto, aby se začal stresovat, ale spíše kvůli tomu, aby se připravil na tu horší možnost. Nedostatek jídla bude mít za následek úbytek váhy, a to pak znamená i více nemocí. Musí být na tohle připravený, to je jasné.
Jeho názor na Everetta žel nebyl úplně pozitivní, a to hlavně proto, že ani on ho neviděl zrovna dvakrát přítomného rodinnému životu. Sám už si začínal připadat jak Gulášův otec, ale zdá se, že se možná Everett snad konečně vzchopil. Copak se asi stalo? Timek chtěl pro Guláše to nejlepší, takže i tohle ho samozřejmě zajímalo. „Nápodobně. Nyní jsem takřka pořád v noře mediků, ale dokud to ještě šlo, chodil jsem sbírat bylinky den co den. Hádám tedy, že jsme se minuli. Tebe jsem také zrovna ve středu dění příliš neviděl. Čím to?“ A Tim byl všude, takže věděl, že poslední měsíce byl Everettův zájem o dění ve smečce dost slabý. Tohle ale neměl být žádný výslech! To se jen v Timovi probouzeli ty pravé estrelácké geny.

Cielo se zdál být dost překvapený, že tu Tima vidí. Jako by snad bylo někde psáno, že on musí být zavřený jenom ve skladu a čekat na pacienty! „Obcházím území, abych měl představu o tom, jak to počasí příroda zvládá. Nejsem naivní, a rozhodně nepokukuji po nějakých bylinkách – ty už jistě pod sněhem dávno všechny zmrzly. Chci si však přirozeně udržet přehled.“ To by měl dělat přeci každý, kdo je smečky součástí. Být v obraze, a vědět co se děje kolem komunity v které žijete, to je základ. Je to důkaz toho, že nejste sobecky smýšlejícím jedincem, a že vám jde i o ostatní. Tim byl teď navíc coelo, očekávala se od něj i nějaká zodpovědnost. Od něj!! Stále tomu nemohl uvěřit, ale nemohl zklamat důvěru, kterou v něj S'Arik tímto povýšením vložil.
„V zimě si jeden moc odpočinku dovolit nemůže,“ zkonstatoval. Jako jediný léčitel smečky skutečně neměl na nějaké mecheche moc čas. Teď se mohl uvolnit na obchůzku, protože ho nikdo v noře nepotřeboval. To se může změnit každou chvílí, proto se nikam z území nevzdaloval. „Ale jsem rád, že jsem na tebe narazil. S Ryumee jsme zkoušeli pár lektvarů, které bychom chtěli ozkoušet na ty tvoje ataky. Povíš mi o nich ale více?“ Požádal ho tedy. Chtěl se dnes dopátrat více informací, z kterých by mohl tenhle případ jednoho dne rozluštit.

Zdálo se, že mu A'Kaza se skutečným zájmem naslouchá, a jeho rady respektuje. To má Tim samozřejmě rád, když se nemusí doprošovat cizích, aby jeho rady brali vážně. Ono když druhý neměl o jeho rady zájem, nebylo třeba s tím marnit čas – nakonec se stejně ukáže, zda-li měl Tim pravdu, nebo ne. „Věřím, že by to ještě jít mohlo, ale je samozřejmé, že s nástupem zimy, a úbytkem potravy, to půjde hůř.“ No, právě proto to říkal už na podzimní rovnodennosti, kdy byl ještě relativně čas. Podzim byl dlouho vcelku teplý, a nedalo se říct, že by byla o kořist velká nouze. Teď se to mělo brzy změnit. Potěšilo ho, že i o bylinky měl zájem, a tedy mu unikl lehký úsměv. „Stav se u mě tedy, až si na to najdeš čas.“ Co nejdříve.
Vyprávění o A'Kazově sestře naslouchal s nastraženými slechy. Norek žel příliš neznal, ale byl by rád, kdyby s ní mohl probrat její zájem o léčitelství. „Rozumím tomu. Pro mě jsou emoce něco co chci v životě prožít. V určité míře, ovšem. Myslím, že Norek se je naučí časem ovládat,“ pronesl svůj pohled na věc. On moc dobře věděl, že S'Arik je tak trochu víc stoický jedinec, který razil heslo "emoce jsou nádorem světa". Neznamenalo to však, že žádné emoce necítí, a cítit nemůže. Totéž platilo o jeho potomcích. „Je to krásné povolání, ke kterému chovám určitý respekt.“ Možná proto, že sám byl postavou chcípáček, co by složil možná tak půl roční mimino? „Je důležitý dělat to co tě baví, a tak ti přeju v tomhle oboru hodně zdaru.“

Tim obhlížel terén. Bylo to při tomhle divém počasí potřeba dělat častěji – né že by to snad dělal z důvodu, že už se těšil, až sníh opadne, hah! To on nebyl tak naivní, aby si myslel, že něco takového snad brzy nastane, ne ne. Ovšem, že se na to těšil, ale bylo jasné, že tát ledy nezačnou dříve jak za několik týdnů. Kožichem mu vál studený vítr, který předpovídal, že brzy bude asi zase sněžit. Jen to ne. Tábor smečky a nory začínaly být pěkně zasypané pod veškerou tou vrstvou bílé pokrývky, a jedno laxní hrabání cestiček denně přestávalo stačit. Bude potřeba spojit síly a udělat nějaké větší opatření, jinak se brzy z nor už ani ráno nevyhrabou. A Timek musel býti mobilní, kdyby někdo potřeboval pomoc.
Při obhlídce ho zarazil pach čerstvě ulovené kořisti. Výborně, někomu se zadařilo. Byl zvědavý, a jelikož pach kolegy se mísil s čerstvou krví, nebyl si jistý, o koho přesně jde, a tak se rozhodl tomu přijít na kloub. Následoval tedy pach, a brzy se střetl s Everettem, Ryuminým šamstrem. Ach, jak on ho vlastně rád viděl. Neměl moc šancí si s ním pohovořit, a tak ocenil, že se teď naskytla příležitost. Jistě bude o čem. Pokud se tu tak ládoval zajícem, jistě toho pro smečku už mnoho ulovil. „Zdravím, Everette,“ pozdravil, avšak nechtěl vlka vyloženě vyrušovat. „Neruším?“

I Tima dost zajímalo, jak se bude následující výslech konverzace vyvíjet. Z jeho zkušeností nebylo s Roihem dvakrát snadné vyjít, ale on se příliš nesnažil se mu plést do cesty. Pokud byl nemocný nebo raněný, ochotně pomohl, ale rozhodně to nebyl jedinec, kterého by si dobrovolně vybral k small talku. Taky šlo o ta vlčata, při jejichž porodu nebyl, a cítil na sobě trochu viny. Myslel si, že i Roihu by to tak mohl vidět, a tak mu zkrátka nechtěl příliš na oči. Nechtěl mu dát šanci ho s něčím takovým konfrontovat, protože pak by se musel postavit za svou nevinu. A to bylo vskutku těžké pro ten Timův sebemrskačský mozeček! „Roihu, přišel jsem zkontrolovat, jak je na tom tvé zranění. Také bych se chtěl dopátrat pravdy ohledně incidentu, který amputaci prstu zavinil. Snad ti nebude vadit, když u toho bude i Bellana – vážila dalekou cestu, aby ti něco předala.“ Spustil tedy hlasem klidným, neboť chtěl, aby vše proběhlo v dobrém duchu. Tohle nebyl výslech jako takový, na Roiha tlačit nehodlal. Zatím. Nyní se otočil na Bellanu, neboť byl přesvědčen, že teď je správný čas předložit důkazní materiál.

Bylo to asi poprvé, co tu Tim za svůj pobyt zažíval návštěvu ze spřátelené smečky. Přinejmenším to bylo poprvé, co to byla jeho návštěva. Páni. Ono vůbec bylo vzácné mít ve smečce někoho cizího, ale rozhodně byl za tuhle možnost teď rád. S Bellanou se povídalo dost dobře, hlavně proto, že jsou z oboru, a mají si zkrátka o čem vyprávět. Nyní ale byli na cestě za cílem číslo jedna – Roihem, který se snad nacházel v smečkovém doupěti, kde se Tim s Bellanou ocitl. „Sice jsem mu už radil, aby se s tou nohou hýbal, no, pořád by to neměl moc přehánět, a tak by se tu snad mohl teď zdržovat.“ Protože už byl docela pozdní den, a přeci se nemusí honit někde po horách! A už vůbec v tomhle počasí, kdy každou chvíli hrozí, že někde někdo uvízne. Jenže tak trochu Roiha už znal, a věděl, že toho ani přírodní katastrofy nezastaví v tom, aby rebeloval proti příkazům a doporučením. Achich ach.
Počkal na Bellanu a vešel do nory. Snad nikdo nebude nepříjemně šokovaný návštěvou z ciziny! Kupodivu uvnitř ale nikdo skoro nebyl. Někdo se tu našel – právě Roihu. Timek okamžitě jeho rezavý kožich spatřil, a hlavou k němu pokynul. „Jak jsem říkal, asi nebude úplně nadšený. I když, možná ho návrat prstu přeci jen potěší.“ Pokrčil rameny, a následně se za pacientem vydal. Ten si jich, zdá se, nevšímal, do doby, než k němu Tim přistoupil. To ho pak obdařil vskutku neochotným pohledem. Ale Tim se toho jeho ksichtění nezalekne, to má smolíka. „Hezký den, Roihu,“ pozdravil, a vyčkal na Bellanu.