Príspevky užívateľa

Kdyby věděl, co vlčina spatřila, a honilo se jí teď hlavou, byl by bezpochyby v šoku. A ostatně za pár chvil asi i trochu bude, pokud uzná, že je ta diagnóza tedy pravdivá. Ovšem začal mít pochyby o své teorii, že má jen nějaký zápal plic, nebo jiné respirační onemocnění, když se ho Ghaa'yel opětovně dotkla, a to i bez jeho souhlasu. Hrklo v něm, ale to spíše z náhlého překvapení. A jéje. Tohle vůbec nevypadalo dobře. „Co vidíš?“ Nebyl si jistý, jestli vidí, ale stačilo by asi, kdyby jen četla. Úplně si neuměl představit, jak v praxi ta její magie funguje. Je to jako rentgenové oko?
Byla to úleva, když už se v něm vlčina přestala hrabat. Mohl si skutečně oddechnout. Na pár vteřin, přesněji. “„Co prosím? Teď vyhrknul z opravdového šoku. Myš?? Jaká myš!! „Nemůže to být třeba nádor? To by dávalo přeci větší smysl. Nebo třeba plicní nebo srdeční červ?“ Snažil se najít nějaké racionální vysvětlení. Ono by ale i vysvětlení, že v něm žije nějaký parazit, a roste, dávalo smysl. Nemohl zapomenout na svůj nepříjemný zážitek od jezera. Jenže... on nechtěl, aby to bylo skutečné, nechtěl si tuto možnost vůbec připustit! „Před pár dny jsem si dával odčervovací kůru, copak by to případného parazita nezabilo?“ Možná že to dávkování nestačilo! Sice si dal dávku jak pro koně, a bylo mu pak náležitě blbě, ale kdo ví, jestli to na takového nadpozemského parazita skutečně stačí, že?

tw: krev

Dokud jen kuckal, dokázal ještě vnímat většinu vjemů kolem sebe, ale pak ho zasáhla na hrudi náhlá bolest, která mu smysly už skoro zcela otupila. Nevěděl, co se s ním děje, ale cítil na tlapkách teplou krev, která se mu tak náhle řinula z hrudi. Ano, něco z něj vypadlo. Snad z něj vyskočilo samotné srdíčko, protože cítil, jak jde do mdlob. Ztrácel spoustu krve, a to ho donutilo se velmi brzy skácet úplně k zemi. Nevnímal okolní hlasy ani řev, jemu se setmělo před očima. Takže tohle je jeho konec? Tuhle myšlenku nedokázal pevně zachytit, ale byla jediná, která před jeho omdlením ještě přišla. Nejdřív mdloby, a pak nejspíš smrt, takové jsou jeho vyhlídky na budoucnost. Zhyne z pro něj neznámých důvodů.
Ne. Nezemře. Zjevně se tu zjevil anděl, který ho před bránou nebeskou pošle zase zpátky na zem. Z těchto mdlob se probudí, a možná úplně bez následků. Tedy aspoň bez těch fyzických, psychické následky ho rozhodně neminou.

Pokýval hlavou, avšak zírající si před tlapky. „Neboj se,“ říká bílému, ale je mu jasné, že se bezpochyby bojí. Být to naopak, Tim by se o Hariho taky neskutečně bál. Panečku, byl by strachy celý bez sebe! Nemůže tedy od něj logicky očekávat, že on se o něj bát nebude.
„Bellanna. Znám jí už delší dobu, jsme přátelé,“ dovolil si Timek tvrdit. Vždycky si dobře popovídali, nejen o práci. Jistě už musela porodit, jak se asi její potomci mají? Tak strašně rád by jí navštívil právě z tohoto důvodu, ale i když s ní bude muset řešit úplně jiné téma, i tak se z vidiny mimísků těšil. Už musí být velcí! „A taky Ghaa'yel. Není to léčitelka, ale má dost zajímavou schopnost.“ Zmínil i mladou zájemkyni o obor. Zájemkyni, no jo, tohle si asi jen namlouval, protože si moc dobře pamatoval, že chtěla být válečnicí, či něčím takovým.
Chtěl Harimu tuhle možnost přiblížit, ale nedostal se již k slovu. Při dalším kroku ho chytla zvláštní křeč pocházejíc od plic, a on se rozkuckal. „Co-,“ chtěl se ptát, co se sakra děje, jenže neznámá nutkavá síla ho nutila lapat po dechu dál. Byl to pocit, jako by měl snad zvracet, ale nic z něj nevycházelo. A bolelo ho dýchat!! Bylo to, jako by ho nějaká síla svírala na hrudi, a tlačila na plíce. Musel nejen zastavit, ale aj se přikrčit k zemi. Asi to udělal v domnění, že to uleví jeho bolesti, nebo napomůže chytit dech, ale nestalo se tak. Sakra, on tady snad umře!!

Ani Tim si nemyslel, že mu v Nihilu řeknou něco co ještě neví, ale... ta mladá Aikanova dcera by mohla třeba něco nového zjistit. Mohla by zjistit, jak je ten nádor už velký. Ano, nádor, protože nic jiného to být přeci nemohlo. I když se to její diagnóze tedy moc nepřibližovalo, on v to věřil. Protože chtěl věřit jen racionálním věcem, o kterých už dříve slyšel. A to né proto, že by byl nějaký velký skeptik, ale proto, že se docela dost bál. I když smrt nebyla něčím, čemu by se do nekonečna musel chtě nechtě vyhýbat, byla tu obava o to, co by ho tam mohlo čekat, kdyby měl v sobě skutečně nějakého neznámého parazita. Teď jsou to jen krvavé chrchle, ale co když mu brzo krev poteče aj z očí, uší, a tak?? No, možné bylo přeci vše.
Opětovně se pousmál. Ano, ta psychika byla asi unavenější než tělo, ale u Tima se o tom dalo polemizovat. „Ještě kousek, to už zvládnu. Ztěžka se mi dýchá, ale tak je to teď pořád.“ Brzy už si odpočine, no ano. Nějak se mu nechtělo už kousek před cílem odpočívat, chtěl táhnout vpřed! Jako by si chtěl dokázat, že na tom ještě přeci není tak blbě! Osud mu ty plány ale co nevidět překazí, no jo.

Timothée:

- Na začátku zimy zachránil život mladé tulačce (Mal), která pak u nich ve smečce nalezla azyl.
- Zúčastnil se lovu na prase bobroocasé, a to jako záchranná složka.
- Spolu se S'Arikem se vydal na hranice Azarynu, aby zde zkonzultovali vzájemné vztahy počas toho nehezkého počasí. Byl zde, aby mluvil v zájmu medicíny. (hra stále probíhá ig)
- Během obhlídky území, na kterou se vydal s Harim, došlo ke střetu s irbisem šavlozubým. Za pomoci S'Arika tehdy zachránili život Anjel i jejím nenarozeným potomkům.
- I přes nepřízeň počasí se stále snažil shánět jakékoli známky užitečné vegetace (např. hra Tim x Verdandi)
- Přidal se ke zpracovávání kůži, které iniciovala Ryumee. (tato hra stále probíhá)
- Experimentální léčbou léčil nemocného Ghu'lasse.
- Zúčastnil se nihilské svatby, kde měl od Bellanny dostat recept na lék na záhadnou norestskou nemoc (k tomuto jsme ale nedošli).
- Vlivem bouře spadl na Finna ve starém hvozdě strom, Tim s Harim se mu pokouší pomoci. (tato hra stále probíhá)

Timči byl s Harim na cestě k Nihilu. Proč? Nevěděl si rady se svým zdravím nezdravím, a jelikož bílému slíbil, že se maximálně vynasnaží se uzdravit, šel se poradit i s kolegy ze spřátelené smečky. Možná s Bellannou, možná i s tou mladou Ghaa'yel, která mu posledně neřekla zrovna pozitivní zprávu. Vlastně k její diagnóze byl docela skeptický, ale dnes byl ochotný vzít v potaz snad vše. Měl stále jedny a ty samé příznaky, které už se ani nezhoršovaly, prostě jen byly. Kašel a zhoršené dýchání, sem tam nějaký chrchel krve, ale tím to víceméně končilo. Dnes dokonce kašlal o něco méně, než jindy, a právě proto bylo dobré tenhle výlet podniknout. Jen škoda, že se s Harim nevydali na takovou výpravu za jiných okolností. Ač to znělo iracionálně, Tima trápilo, že svou nemocí musí kazit harmonii jejich vztahu. Cítil se trochu guilty.
„Brzy už tam budeme. Nebolí tě nožky?“ Pousmál se na bílého. Jeho samotného nožky sic nebolely, ale rozhodně cítil, že tenhle výlet jim dal zabrat. Možná by měli pak přespat v Nihilu, pokud jim to bude umožněno.

No, Tim rozhodně nebyl nadšený, že si ho tahle cizinka zaeviduje jako chodící tuberu, ale někdy ten první dojem nejde žel udělat úplně nejlépe. V jeho situaci mu to asi mohlo být jedno, ale... nebylo. Jako vždy mu na cizích názorech a pohledu docela záleželo, i když by si to nepřiznal. „No ovšem. Rád sleduji, jak se vše po zimě zase navrací k životu.“ Jó, jen by si přál, aby to mohl cítit stejně. Jéje! Kde se v něm ta negativita bere? No, i vlk jako on zvládl být očividně pesimistický, když měl vyhlídky na budoucnost takové, jaké měl.
„Jsem jen trochu nemocný,“ řka. V pořádku nebyl, to lhát nemohl. Byl léčitelem, ale neznal svou diagnózu. Měl jen tu diagnozu od Ghaa'yel, a ta nezněla vůbec líbezně. Něco ho zevnitř požírá. Asi rakovina. Zajímavější než jeho problémky byla ale energie, kterou vlčina svou existencí předávala. Vykouzlilo mu to nepatrný úsměv ve tváři, a už vůbec, když mu předvedla nějaké kouzlo s vodou. Žízeň úplně neměl, ale jak by mohl odmítnout? „Děkuji,“ pronesl a tu kapku vody využil tak, jak se sluší a patří. Aspoň mu to trochu zavlažilo už tak dost suché hrdlo. „Jsi v okolí nová? Ještě jsem tě tu neviděl.“

Byl zabraný do svých nepříliš pozitivních myšlenek, očkem pokukující po řece, když zaregistroval, že nedaleko od něj se někdo brouzdá ve vodě. Skutečně – ač byla zima, cizinka se tlapkama brodila vodou, a zdálo se, že tam dělá něco zajímavého. Zajímavého pro ni, neboť si nejspíše ani nevšimla Timovi vzdálené existence. Dle pachu byla tulákem, více mu to neřeklo. Nejspíše tedy někdo, koho ještě neznal, a to v něm ovšem probudilo kapku zvídavosti. Rozhodně neměl tolik elánu do seznamování se s cizinci jako jindy, ale i tak se rozhodl, že půjde pozdravit. Neměl z tulačky ani strach, protože co horšího se může stát, než že ho vlčina zamorduje? Zhynout zvládne i bez její pomoci, takže netřeba s tím dělat ofuky.
„Přeji hezký den,“ pozdravil už z dálky. Nechtěl chodit úplně blízko, ale byl zvědavý, co má vlčina ve vodě tak zajímavého. Cestou k ní samozřejmě několikrát zakašlal, ale to už bylo žel na denním pořádku. „První jarní dny s sebou přináší spoustu pozitivní energie, že?“ Ovšem jak pro koho.

„Tak dobrá,“ přikývnul a pevněji se usadil na zadek. Pokud nemusí nic dělat, tím lépe pro něj, že? Ale on neměl problém ani s náročnější spolupráci, to se ví. Jenom u doktora sám hoodně dlouho nebyl, možná vůbec za dobu, co se znovuzrodil. Pokud nepočítal všechnu tu praxi u Ryumee, když se ještě na medika teprve jen učil. To byl u ní pečený vařený, ale nebral to jako návštěvu lékaře. A teď to přec také nebylo totéž – on tu byl doktor! Snad na tento fakt nezapomněl, hm? Ale ne, nezapomněl, jen byl velmi zvědavý, co se dnes dozví. Počítal tak maximálně s tím, že se identifikuje nějaký černý kašel, nebo jiný respirační problém, napovídajíc, že ho pronásleduje nemoc, která prolezla celou smečkou.
Jakmile se ho dotkla, cítil, jak se mu mírně zježily chlupy na zátylku. Těžko říct, jestli snad působením její magie, nebo z důvodu, že tak nerad cítí cizí dotyk. Nic neříkal, vlastně skoro ani nedýchal!! Tak ještě, že Ghaa'yel nepotřebovala k diagnostice používat stetoskop a poslouchat jeho dech, protože by se asi toho moc nedoslechla. Po čas tohohle sdílení mysli měl on tak maximálně pocit, že není ve své hlavě sám, ale to byl jen pocit vsugerovaný předchozí konverzací. Její zdravotní stav z ní nevyčetl, to bylo logické. Ostatně... nebylo to poprvé, co na něj někdo použil podobnou magii, a tedy si uvědomoval tento fakt, že se mu někdo hrabe v myšlenkách, tentokrát to ale bylo dobrovolné. Né jako tehdy při zkoušce s Norek.
Když dotek skončil, i Tim si konečně oddechl. Opravdu nečekal nějakou hororovou diagnózu, protože to byl přeci zdravý kluk s horskou imunitou! Ale v malé části mozečku mu samozřejmě sídlila myšlenka na to nejhorší. Spousta nemocí může být totiž dlouhé roky okem neviděná. Tahle myšlenka se dostala do popředí mysli v moment, kdy Ghaa'yel vyslovila svůj dotaz. Ach ne, mám nádor. „Možná trochu? Hlavně v noci, kdy jsem v klidu, tak se mi hůře dýchá. Sem tam kašel. Myslel jsem, že na mě možná přeskočil bacil od synovce, ale až na tyhle příznaky se cítím dost vitálně.“ To bylo asi troufalé tvrdit, protože vitálně by se cítil, kdyby třeba neprodělal pár dní zpět tu odčervovací kůru. A teď měl navíc v plánu se dát léčit na to respirační onemocnění, které řádilo ve smečce přes zimní měsíce.

„Je škoda, pokud tvůj potenciál nikdo nedokáže dostatečně rozvíjet. Budeš se k tomu muset mít sama. Určitě to nebude nic jednoduchého, ale s trochou píle to jistě zvládneš.“ Chtěl jí podpořit, protože mohla taky říct, že když jí nikdo necvičí, nemusí dělat vůbec nic, že? Pak by mohla skončit jako nemakačenko, a ty Timek opravdu v oblibě neměl, i když se snažil ani takové nesoudit. Ve smečce musí přeci každý přidat tlapku k dílu, aby celá komunita správně fungovala. Jak to chodí v Nihilu, to ovšem nevěděl, a tak si o tom nemohl udělat dost dobrý obrázek. „Rozumím,“ kývnul na poznámku o bratrovi. No jó, alergika jeden pozná vcelku snadno. Jen pak určit, na co je ten dotyčný alergický může být problém, protože taková intolerance může být opravdu na cokoli.
Tak sporadicky si zavřel brašnu, jako by se snad někam chystal. Nechystal, ale bylo to takové gesto, které automaticky naznačilo, že je připravený. Připravený na vše. „Tak dobře. Co mám tedy udělat?“ Zeptal se jí, potlačujíc to nadšení, které z tohohle experimentu cítil. Neměl tušení, jestli to bude nějak bolet, ale bylo mu to docela jedno.

Timovi nebylo v ohledu kašle moc dobře, posledních pár dní toho skutečně moc nenaspal, ale mohlo ho to zastavit v tom, aby vůbec nepracoval? Ano, slíbil Harimu, že se bude šetřit, a taky tak činil – ale nešlo sedět a odpočívat doma pořád. On by nezvládl nic nedělat, a to ani kdyby umíral. Protože koneckonců možná umírá. Měl myšlenek na tohle téma plnou hlavu, ale si pořádně nemohl užít skutečnost, že už jsou s Harim oficiálně svoji. To bylo něco, na co se tak moc těšil, a teď ho chudáka musel akorát jen děsit svým stavem. No, mohl jen doufat, že se mu podaří odhalit svou skutečnou diagnózu, a něco s tím udělat. Jinak sbohem a šáteček.
Byl nedaleko hranic, a opětovně kontroloval přírodu po zimě. Zajímalo ho, jak rychle tají ledy, a jestli náhodou někde nehrozí potopy. To bylo totiž dost pravděpodobné, už teď byla půda pod nohou vodou jen prosáklá, a až začnou tát i vrcholky hor, může být vymalováno. Hladina řeky byla také zvednuta, a nebude to mít dlouhého trvání, a na některých místech přeteče. Jéje.

„Vlastně nebudeš daleko od pravdy.“ Kašel, rýma, horečka,... to byly příznaky mnohých onemocnění. Na něj samotného asi něco leze, a nic dobrého to nejspíš nebude. Kašlíček teď po nocích trápil totiž i jej. Možná půjde o tu záhadnou zimní nemoc, možná půjde o něco jiného. To by ostatně mohla rozluštit i taková magie, kterou má zde přítomná Ghaa'yel. „To ovšem dává smysl. Ani medikem je jeden nestane přes noc, důležití ale je se neustále v oboru vzdělávat, učit, zlepšovat. K tomu samozřejmě nicnedělání nepomáhá, to už je ti jasné,“ řka. Chudinka zanedbaná, no jo. Ač samozřejmě věřil, že se jí nedostává tolik pozornosti, kolik by se svým potenciálem potřebovala, nemyslel si ani, že by jí někdo zanedbával úmyslně. „Díky tomu jsi tedy zjistila, že je alergický na květiny?“ Možná zjistila i na které konkrétní druhy.
Zastříhal ušima. Ano, on by se moc ráda stal pokusným králíkem! „To záleží, jak moc namáhavé to pro tebe je. Samozřejmě bys s tím zraněním měla pár dní odpočívat.“ Zatím si totiž nepředstavoval, jak taková magie funguje. Asi při jejím zapínání nemusí včlka dělat salta, ale kdo ví, že? Ono stačí, aby jí to vyčerpalo natolik, že nebude schopna dojít dom.

Letmo se pousmál. No, na to neměl námitky. Pokud jí medicína nebavila, jen těžko si hodnotu té magie uvědomí. A on jí to nemohl a nemínil přeci cpát, plně chápal, že má zájem v jiném oboru. Jen jí to její hendikep dost znesnadňoval. Rozhodnutí bylo na ní, doporučení bylo vyřčeno evidentně i od jiných jedinců. „Hodně nemocí má podobné příznaky, někdy i průběh, a tak je odlišit není tak snadné. Tahle magie všechno tohle řeší za tebe.“ To bylo zkrátka úžasné! Timek se však pokoušel nad tím příliš neradovat, aby to snad neznělo jako nějaká pasivní manipulace ke změně vlččiného oboru. „Proč ti to zakázal? Je to pro tebe nebezpečné? Nebo pro pacienty?“ Zvídal se. Totiž, hned ho napadlo, že by se jí jako subjekt experimentu nabídl, ale samozřejmě v době, až jí bude lépe. Kdyby jí to mělo nějak namáhat, tak by po ní nechtěl, aby magii teď používala. Jen byl zvědavý, opravdu moc.
„Těší mě,“ švihl ocasem. Toto jméno si zapíše do kůry mozkové a již ho nesmaže. On nezapomínal, aspoň většinou. Na nějaké tuláky asi určitě, ale na tuhle jedinečnou vlčku z Nihilu jen těžko.

Vida, Tima vůbec nenapadlo brát v potaz výpary z jeskyně. Každá omamná látka je škodlivá, že? A tak i to mohlo mít na jeho stavu nějaké to přičinění. To si teď ale tak docela neuvědomil. Jak taky, že? Od začátku zimy tam nebyl, když to ani nebylo možné. Při těchto hororových diagnózách už si ale přál, aby se tam co nejdříve teleportoval. „Pokousalo. Ani nevím, co to přesně bylo,“ zachrchlal. Nebylo to ani tak kousnutí, ale jak bylo řečeno – nehodlal dále vzpomínkami na tne zážitek děsit jak sebe, tak Hariho. „To se asi stát může. Ostatně tak se do těla dostanou i srdeční červi – jejich larvy v sobě přenáší hmyz.“ To byla čistá teorie, jak to funguje v praxi, tak s tím zkušenost neměl. Nebo tu zkušenost právě teď získal?
Povzdechl si, jak mu tedy zkrácený dech dovolil. No, to je vskutku šlamastyka. Nejen, že sotva s kašlem spí, ale jak má zamhouřit oka s tou těžkou hlavou plnou příšerných scénářů o své budoucnosti? Nebyl jedincem, který by se snad smrti vyhýbal jako čert kříži, ale... rozhodně si nemyslel, že by měl svět opustit teď, když je šťastný a ještě tak mladý. „Já děkuju, že tu se mnou jsi.“ To mohla být pro Hariho samozřejmost, no, kdo ví, jak se bude dále jeho stav vyvíjet, a tak nemohla se slovy díku otálet. Aj mu dal čumáčkovou pusu na tvář, ale snažil se přitom nedýchat, aby na něj žádný bacil nevydechl. I když to bylo ovšem jedno, když tu 24/7 dýchají stejný vzduch.

Vrčet si mohla jak chtěla, toto jsou žel fakta. Jiný medik by jí jistě na místě takový nápad hned zavrhnul, Tim byl ještě mírný. Myslil si. On jí nakonec neměl co do volby povolání kecat, neboť nebyl ani z její smečky. Mohl pouze doporučit cestu, kterou by bylo vhodnější se vydat. „Opravdu? To zní dost zajímavě, a v oboru by ti to mohlo hodně pomoci.“ Docela valil oka. Jestli má opravdu tak mocnou magii, snad jí to i kapánek záviděl. „Myslím, že nejeden medik by ti takovou schopnost záviděl. Něco takového dokáže neskutečně ušetřit čas, a to je při záchraně pacienta klíčové.“ Ach, měl se narodit v těle téhle dorostenky! Žel jeho superschopnost byla oproti tomuhle dost bezvýznamná.
Ach, tak díky bohu. Stále mohla rozjet kariéru lékaře! „Tak dobře. Kdybys měla sama alergii, tak by ti to bezpochyb mohlo volbu povolání ještě o dost ztížit.“ Letmo se pousmál. „Jak se jmenuješ?“ Vychování této nihilčanky bylo očividně horší než vychování jiných, když se ještě nepředstavila. Ale on není žádná morální policie, fakticky ne.