Príspevky užívateľa

Bylo zjevné, že Přízrační nebyli z jeho zpráv nadšení - ale copak by mohl čekat opak? To by bylo čiré bláznovství! Naštěstí netrvalo dlouho a Tim se setkal s prvotními reakcemi. Dobrovolník na přenos zpráv do Nihilu se našel - Evar. Byl to rimor, a tedy kdyby se sám nepřihlásil, byl by nejspíš jednou z prvních Timových voleb k tomuto úkonu. Mohl by tam poslat třeba ještě Roiha - jako nejzkušenějšího rimora -, ale raději by tyto informace měl přetlumočené někým s diplomatičtějším slovníkem. „Je zraněný - i v oblasti křídel, takže je možné, že se skutečně daleko nedostane. Kam mohl jít to netuším, od studánky se snažil zmizet směrem na západ.“ Jestli měl Apollyon mimo území nějaké útočiště, to neměl tušení. Mohl by to vědět třeba jeho přítel z Azarynu? Taková informace by mohla být v jeho dopadení klíčová.
Oficiální stanovisko, hm? „Apollyon je vrahem na útěku. Je nebezpečný pro své okolí, a mělo by se tak němu přistupovat. Ač nemůžeme ostatní smečky povelovat, určitě bych jim doporučil stejný postup při setkání s ním, jaký máme i my. Tedy zabít jej.“ Vskutku zvláštní, že zrovna taková slova říkal Tim. Jako by mu to stále nešlo přes ústa! Ale lepší už to holt nebude - bylo třeba před tímto jedincem chránit živé. Když se pak rozhodl k Evarovi přidat Asteri, Tim se nepatrně zamračil. Posílat na takovou cestu svého synovce, když jeden je nezvěstný a druhý mrtvý? To bylo těžké. Ale život je takový jaký je, rozhodně ne jednoduchý - a snad bude lepší, když se Asteri naučí v tom světě chodit dřív, než svět bude chodit po něm, hm? Pokud mu to tedy nezakáže někdo jiný, Tim ho nechá jít.
„U Azarynu toho bude potřeba říct o něco víc. Jděte zatím jen směrem Nihil.“ Tim to tedy pochopil tak, že tohle chce mít v režii S'Arik, že ano? Mluvil o Vashti, kterou chce oním směrem poslat. Pak kouknul po Harim, avšak nic neříkal - on si jistě už k sobě pomocníky najde. Rozhodně také nemůže jít sám!

Za sebe dost pochyboval o tom, že Azaryn věří v něco jiného než ve vlastní sílu - ale kdo ví, jak skutečně ovlivnitelní mohou tamější vlci být, že? Sám by se měl asi za azarynskými stavit a zjistit, jak se situace má. Byl zvědavý, a koneckonců to bylo v zájmu jeho i smečky.
Chudáček Berry. Nejenže měl trauma způsobené vpádem Apollyona do jeho mysli, ale také měl evidentně přetrvávající řečovou poruchu - koktání. Až se hoch dá zase do pořádku, Tim se na tenhle problém zaměří a ze svého synovce udělá diplomata. Tedy- né tak docela, ale rozhodně mu ochotně pomůže s tímhle malým problémkem. „Apokalypsy?“ Zamračil se Tim. To znělo rozhodně znepokojivě. „Berry, naše rodina už od samotného počátku věří v moc hvězd a také sílu selského rozumu. Pokud ti někdo tvrdí, že jen víra v Božskou sílu tě zachrání před koncem světa, tak- tak to nejspíš nemyslí upřímně. A už vůbec, pokud k tomu dodá, že musíš zpřetrhat vztahy s nevěřícími - nezní to hloupě? Nezní to manipulativně? Možná tenhle vlk touží po tom, aby nikoho v životě neměl - a nezbylo ti tak nic jiného, než se obrátit k jeho víře. Pak si s tebou totiž bude moci dělat co chce.“ Tim tyhle myšlenky musel z Berryho dostat. Nejlépe vymlátit, ale nebyl surovcem, a tak bude muset dát na vlídná a konejšivá slova. „A vůbec - kde by se takový vlk dozvěděl o apokalypse?“ Nesmysl!
Musel se zamyslet, jak synovci adekvátně odpovědět. „Chlapče, to já nevím. Všechny věci se v životě dějí z určitého důvodu, jestli nad nimi má ale moc i nějaký Bůh, to ti říct nedokážu.“ Tim byl bezvěrcem, ale snažil se být k Berrymu šetřnější.

Představa kamarádíčkování s Azarynem byla stále v Timových očích docela sci-fi, ač mu tedy nebyla úplně cizí. Jak se asi má Ikke? Chudák nevěděl, že jeho přítel už je po smrti. Timek měl holt na kamarády smůlu - důkazem toho mohla být i třeba nezvěstná Anjel, nebo Bellanna. Po těch tu aspoň zbyli potomci, no. „Za zkoušku to stojí. Já jsem pro.“ Podíval se po S'Arikovi rozhodně. Ať už vymyslí cokoli, určitě hodlal jít plánu bratříčkování s Azarynem naproti. Ono to tedy nebude ani zdaleka tak snadné, jak to zní, ale za zkoušku nic nedají. „Ovšem, nechám si to pro sebe,“ potvrdil pak starému vlku. On uměl udržet tajemství.
Musel si povzdechnout nad představou, že se Apollyonovi už povedlo rozsít semínka zkázy i ve vedlejších smečkách. To se Přízračným opravdu nepovedlo, že? Tim by nerad cítil zodpovědnost ještě za další životy. „Doufejme, že toto varování nepřijde pozdě.“
Vskutku bylo znepokojující, že si S'Arik né všechno z prohlídky mozku pamatoval. Bůh ví, co mu tam Apollyon natropil, že? S takovou magií je opravdu silným oponentem, který proti sobě může takřka bez povšimnutí posílat vlky nejrůznějších příslušností. „Naštěstí spojení netrvalo tak moc dlouho. V jiném případě kdo ví, co by v tvojí hlavě Apollyon stihl ještě natropit.“ Vyřkl tyto hypotetické obavy nahlas, protože kdyby neřekl tohle, tak už by jen vzdychal zoufalostí.
Měl nepochybně radost, když se lex rozhodl, že je dost odpočatý na to, aby se přesunul do tepla a bezpečí léčitelské nory. Tim pak bude hnedle klidnější, protože bude moci S'Arika pečlivěji ošetřit, a hlavně informovat smečku o předešlém dění. To nebude zrovna dvakrát pěkná událost, ale bude to tak muset být. „Výborně,“ pousmál se a byl připraven S'Arikovi pomoct, „zbraň ti vezmu.“ Ano, přeci nenechá raněného ještě nosit nějaké krámy! Timek si jí nějak zaplete do brašny a ještě bude schopný lexe podpírat.

Tim se zhluboka nadechl a zase se hodil do klidu. Nesměl Berryho zbytečně vylekat a stresovat, teď to skutečně nepotřeboval. Nevěděl, co všechno mu tenhle vlk o Bohu nakukal, ale společně s Apollyonem... mohlo to dopadnout zle. Víra byla přeci jen v pořádku, no, jak sám S'Arik říkal - neměla by stát nad zdravým rozumem. Rád by to Berrymu vysvětlil, ovšem pokud se chlapec nechá.
„Pstruh, hm? Dobře.“ Zapamatuje si to, a podá o tom informace zbytku vedení. Přemýšlel, jestli by nebylo vhodné o tomto konfrontovat i samotné azaryňany - ovšem až se Timek dozví, co všechno Berrymu tenhle jedinec nakukal. „Co ti ještě říkal?“ Chtěl vědět. Pokud by ta slova zaváněla manipulací - jakože tvrzení, že ho Bůh ochrání před vším manipulací přímo smrdělo -, tak by se dle toho musel Timek zařídit. Začít jednat. Víra mu další dítko už nesebere!!
Zakroutil hlavou. „Víš, Bůh - ať už existuje nebo ne - nemá moc bránit neštěstí, které se nám v životě děje. Pokud tu je, tak proto, aby nám pomohl se přes tato neštěstí dostat. Jestli ti někdo tvrdí, že vírou spasíš sám sebe a ujdeš od všeho zlého, dávej si pozor - takový vlk se tě s největší pravděpodobností snaží zmanipulovat. A kdo ví co přesně může být jeho motivem? Apollyon je důkazem, že k těmto jedincům by měl být nejeden vlk obezřetný.“ Sám opravdu v Boha nevěřil, ale pokud by před něj taková entita vystoupila, neptal by se "kdo zapnul ten hologram?". Uznal by s pokorou, že Bůh skutečně je. Nyní se však spoléhal ne svůj rozum a případně hvězdy - a nehodlal tento postoj aktuálně měnit.

Pousmál se. „Ano, jistě. Později tě k němu mohu zavést, pokud se na to cítíš,“ navrhnul. Gulášek byl pohřbený tam kde ostatní - na tmavozelené planině. Měl hezké místo posledního spočinutí - ještě aby ne! Ač to byl chlapec poslední měsíce rebelující, zde ho měl snad každý rád. Na mrtvého se jeden zlobit navíc nemůže.
Byl za toho chudáčka rád - za to, že se vrátil domů. Vlídně se na něj díval asi ale jen do doby, než zmínil to proklaté slovo. Bůh. Timovi se rozbušilo srdce a instinktivně ucouvnul. To nechtěl, ale nemohl si pomoc. Měl z Apollyona už Ptsd. Nesměl však panikařit - věděl, že Apollyon zde mohl rozset semínka zkázy, ale- ale že s tím přijde Berry? Asi to úplně nečekal. Překvapilo ho však, že o Bohu mu řekl někdo z venku. „Kdo ti to řekl, Berry?“ Bylo třeba identifikovat všechno potenciální nebezpečí. Musel na hocha hezky pomalu, aby tu taky nezapnul nějaký delulu mod jak Apollyon, když mu byla zakázána víra. Toho už se mínil Timck vyvarovat.

Netlačil na něj, nespěchal. Na odpověď na jeho otázku si mohl dát kolik času chtěl, Tim tu byl teď pro něj. „Všichni bychom si přáli, aby šel vrátit čas. Tohle není tvoje chyba, Berry,“ Ano, to bylo nejdůležitější. Berry si musel uvědomit, že ač to ve svojí hlavě vidí nějak, skutečnost je docela jiná. Nebo tak se tomu po výslechu Apollyona jali věřit, hm? Jenomže copak je tenhle vlk schopný tak krutých činů? Vedle Apollyona... bylo jasné, na koho by si jeden ukázal prstíčkem.
Povzdechl si a smutně se pousmál. „A my tady jsme pro tebe. I když to je teď pro tebe těžké, věř, že přijdou lepší časy. Každá bouřka dočká svého konce.“ Hodně deep, že? Ale Berry se teď musel soustředit na pozitivno, i když to nemohlo být s jeho nynějšími vzpomínkami zrovna dvakrát snadné. „A hlavně - je v pořádku, že se teď necítíš dobře. Nikdo po tobě nechce předstírat, že je všechno jak má být.“ Ano, cítit se na prd bylo oukej. Obzvlášť v jeho situaci.

Berry nebyl žádný zloduch! Tima by nenapadlo jej zavalit výčitkami - to by pak měl výčitky kvůli sobě. Snažil se ho nemučit objetím příliš dlouho, ale dost na to, aby Berry věděl, že tady už mu žádné trápení nehrozí. Tim ho moc rád viděl zase zpátky doma. „Ach hochu,“ zakroutil pak hlavou, když jej konečně pustil ze svého sevření, „jsem tak rád, že jsi zase doma.“ Jako by na ničem jiném nezáleželo. A skutečně... záleží? Nejspíš to bude mít Berry zpočátku trochu těžké, než se zžije s těmi vzpomínkami, co mu nejsou vlastní. Má traumata, která nejsou jeho. Ovšem kromě těch, kdy viděl svého bratra ve stavu v jakém jeho tělo skončilo. Tenhle obrázek měl i sám Tim vypálený na sítnici do dnešního dne. Nebyl to hezký pohled.
„Jak to zvládáš?“ Zeptal se jemně a se značnou starostlivostí v hlase.

Byl na sběru bylin, neboť bylo třeba využít měsíců hojnosti k doplnění skladu. Musel být připravený na zimu, aby se zvládl o smečku v tomto směru postarat. Jiné věci nebyly jistotou, zdravotní služby však ano - aspoň dokud byl sám Tim naživu. Měl dokonce i zájemkyni o medicínu - Ariu - a tak nemusel být tak negativní ohledně svého odkazu. A až se pak vlčina vyučí, bude moci Timek zamířit do hrobu. Tedy- né že by nad tím přemýšlel, ale je lepší se pojistit, hm?
Když se pak vracel do doupěte, strnul už ve vchodu. Berry. No ovšem - jeho synovec se přeci vrátil konečně domů! Tim k němu sice neměl nikdy tak blízko jako ke Gulášovi, ale pořád si ho odrodil a stále byl jeho nejbližší rodinou. Bylo to nevinné dítko, které se stalo obětí nechutných praktik Apollyona. Mazání vzpomínek! Strašné. „Berry,“ oslovil ho, aby ho příliš nevylekal. Hned k němu přišel, aby ho objal - ovšem pokud se jeho synovec nebránil. Tim nevěděl, co všechno Berrymu v hlavě zůstalo, a jak moc traumatizovaný je - nechtěl na něj ale nijak tlačit, ani vyzvídat. Mínil vše nechat přirozeně plout.

Jakmile pomohl S'Arikovi do nory léčitelů, bylo jasné, že nastal čas smečku obeznámit se vším co se dnes u studánky odehrálo. Informace vyplývající z tohoto setkání nebyly zrovna dvakrát pozitivní, a o to těžší se Timovi tato zkouška odvahy zdála. Zvládne volit ta správná slova, která nebudou pravdu nijak zlehčovat či zatajovat? Tim věděl, že těchto zdánlivě náročných úkolů se bude muset chopit čím dál tím častěji, ale přeci jen o sobě trochu pochyboval. Bylo to pro něj přirozené, i přesto, že už měl několik veřejných vystupování dávno za sebou. Dnes to bude o něco náročnější už jen proto, jaké zprávy smečce musí předat.
A tak se zdánlivě sebevědomě postavil do centra tábora, kde zavyl, aby smečku svolal. Bylo to vytí naléhavé, které jasně všem kteří to slyšeli říkalo, že je potřeba se urychleně dostavit na místo svolání. Až když se opravdu smečka na místo dostavila, tak začal se slovy. „Přízrační,“ oslovil je bez výraznějších emocí, avšak neskrývajíc mírné znepokojení, „dnešního večera došlo z důvodu jistých podezření k výslechu jednoho z našich členů - Apollyona -, a je mojí povinností vás obeznámit s veškerými skutečnostmi, které z toho vyplynuly.“ Jak se asi bude smečka tvářit až se dozví, že Apollyon je vrah, který nyní unikl na svobodu? Uměl si představit nějaké jedince, kteří by jim to mohli dát sežrat. Třeba Roihu, hm?
Než se dostal k líčení výslechu, zhluboka se nadechl. „Apollyon byl vyslýchán v návaznosti na události ohledně smrti crony Ghu'lasse. Díky vzniklému podezření byl Apollyon podroben prohlídce vzpomínek, z které vyplynulo několik znepokojivých skutečností. Apollyon oplývá schopnostmi, které hráli hlavní roli v Ghu'lassově smrti. Je schopen vyvolat masožravá sarančata, což přesně vysvětluje stav v kterém bylo Ghulassovo tělo nalezeno. Tento hmyz se Apollyon rozhodl vyslat i na nás při samotném výslechu, aby unikl spravedlnosti. Nikdo z nás nebyl smrtelně zraněn, avšak důležité je, že Apollyonovi tento manévr skutečně napomohl k úniku. Je nutné, aby se všechny umbry co nejdříve vydali po jeho stopě a popravili jej. Je raněný, takže nemůže být daleko - pokud by snad ale přežil a dovolil si přiblížit se zpět k hranicím Přízračných, musí zemřít. Tento jedinec pro nás všechny představuje velké nebezpečí. Kromě schopnosti vyvolávat masožravý hmyz také dokáže manipulovat s našimi vzpomínkami, a to znamená jediné - těžko věřit informacím o Apollyonovi z druhé tlapky. Je to vlk, který se pod rouškou zloby neštítí páchat zločin.“ Řekl to dostatečně obsáhle? Dostatečně srozumitelně? Tim si nebyl vůbec jist. Ale ještě nebyl se svojí řečí u konce. „Apollyon je nebezpečný nejen pro Přízračné, ale také pro zbytek smeček, které bude třeba o těchto zjištěních informovat. Rád bych, aby se našli dobrovolníci, kteří informace vyřídí nejen Nihilu, ale také Azarynu. Mimo tyto cesty nebude v tuto chvíli nikdo bez ohlášení vpuštěn za hranice smečky.“ Tak. A nyní dá Tim prostor ostatním, aby mohli pokládat otázky nebo vyjádřit svá znepokojení. Byl ale připraven popohnat umbry okamžitě k vyžadované aktivitě - pokud by se k tomu sami neměli -, nebo hledat dobrovolníky k informování ostatních smeček. Tohle bylo naléhavé a bylo třeba, aby si to smečka uvědomovala.

Kdyby Tim slyšel S'Arikovi myšlenky, asi by se podivil - on byl někdy teenagerem? Dnes by tomu nejeden vlk těžko věřil! Ale dost - i Tim jednou bude v jeho věku (možná) a vzpomínat na své mládí. Jen nebude vzpomínat na dětství plné rebélie, protože Timek rebel nikdy nebyl. Byl poslušným pracovitým mamánkem, který posléze ztratil několik svých vzpomínek. Ach, asi by si měl zase zajít do hvězdné jeskyně. „Musíme se na to více zaměřit. Ačkoli jsem byl přesvědčen, že o mládež jsme se tu vždy starali dobře.“ Ano, vlastně ho šokovalo, že se to takhle s Apollyonem vyvrbilo. Věřil však, že né každá povaha je výsledkem výchovy - genetika dělala také hodně. Když byl jeden v hlavě kuku-ruku, těžko by ho výchova změnila. Potlačila, ano, ale zcela nevymazala.
Překvapilo ho to. Né proto, že si myslel jak velký je S'Arik hater Azarynu, ale proto, že to znělo hloupě. Ano, Tim si nedokázal představit, že by do Azarynu nakráčel někdo z lexovo rodu, a předstíral, že se chce do smečky bez hlubších úmyslů připojit. Azaryňané jsou velmi nedůvěřiví a rezervovaní vůči okolí, prohlédnou to - a to dřív než Přízraci stihnou mrknout. „A jak to uděláme tak, aby na to nepřišli? Nebo jim to chceme přednést jako prostředek k utužení mezismečkových vztahů?“ Neviděl lepší řešení, než to nějak před azarynskými zaobalit.
Děsivé zjištění, pokud se Apollyon opravdu dostal S'Arikovi do hlavy. Tima ale už nemohl polít studenější pot, protože byl tady z toho všeho už tak moc zblblý. „Mohl vidět i něco z tvojí hlavy, ano? Mohl získat nějaké citlivé informace?“ Určitě mohl, tak ta magie fungovala, ne? Ale S'Arik to jistě myslel trochu jinak - Apollyon se hrál s jeho myslí. Mohl mu změnit vzpomínky? Vymazat? To chudák lex ani nemohl vědět, to zjistí až jeho okolí, až si nebude pamatovat kolik má v Norestu dcer, synů a vnoučat. „Můžeš meditovat v léčitelském doupěti. Zvládneme tam dojít?“ Použil doktorský plurál, ach! Jako by byl S'Arik nemocné děťátko! Ale on byl - protože čím starším se vlk stává, tím jednoduší jeho mysl je - pak některým pod rouškou senility může jeho chování připadat štěňátkovské.

Zastříhal se zájmem ušima. „Opravdu?“ K přehnané rezervovanosti většinou vlka něco vedlo - pokud to tedy nebyly geny. A u smečky to asi jen geny nebyly - spíš zkušenosti, které je k tomuto chování vedly. Bylo mu ale blbé se ptát na takové téma, proto ostatně víc otázek nepoložil. Třeba se vlčina rozpovídá sama? Zatím se zdála být docela výřečná.
„To ano, ale k nám do kotliny nimlózi zavítají opravdu jen hodně výjimečně.“ Zatím takový jev nezažil, a doufal, že aktuálně ani nezažije. Smečka zažívala dost jiných strastí a trápení, negativní přírodní vlivy by tomu asi moc nepomohly.
Přikývl. „Tak dobře uděláte,“ odsouhlasil. Její následující rozhodnutí ho však ponechalo trochu v šoku. Musel ucouvnout, protože na vteřinku ho napadlo, jestli tahle vlčina není jen další blázen jako jiní. On neměl k impulzivním myšlenkám přílišné sklony, a už vůbec se jim oddávat před zraky jiných, tak proto ho to uvedlo do takové nejistoty. Na druhou stranu bylo dobře, že to řekla - kdyby ne, tak by o tu podívanou Timek ještě třeba přišel? A to by byla škoda, protože i on myslel na to, co se skutečně při kontaktu s touto houbou stane. „Tak já se hnedle uklidím do bezpečné vzdálenosti-,“ neodmlouval jediným slůvkem, a jal se tak učinit. Byl zvědavý.

Po těchto všech zážitcích byla jedna věc jasná - Tim bude muset neodkladně navštívit hvězdnou jeskyni, snad aby se spojil právě s předky sídlícími ve hvězdách. A nebo jen proto, aby se oddal halucinogenním plynům a konečně si ulevil. „Souhlasím,“ pronesl, „avšak si myslím, že zákazem víry se nic nevyřeší. Zakázané ovoce nejlépe chutná.“ Začínal si myslet, že stopka víry u Apollyona byla jeho impulsem k tomu chovat se defenzivně. Byl to obranný puberťácký mechanismus, kdy se zkrátka a jednoduše vzpíral zákazům od starších a výše postavených jedinců. Jistě, tahle rebélie by u normálního jedince neměla překročit hranice, za které se dostal tenhle šedivý okřídlenec, ale nějaký vliv to mít přeci jen mohlo.
Ach ten Azaryn! Názory na spojenectví s nimi se mezi vlky ve vedení stále rúznily. Možná byl čas hlasy konečně sjednotit. „Myslíš jako delegaci?“ Nenapadlo ho, jak to S'Arik skutečně myslí - že touží potom mezi ně vyslat špeha.
Ano, Timek by vskutku asi do hloubky nepochopil pravý význam přísahy, o které lex mluvil. Proto to nadále nerozvíjel. „Dozvěděli jsme se o Apollyonových magiích - jeho hmyzu a schopnosti mazat vzpomínky, je to tak?“ No, S'Arik to svědectví nepodal tak úplně dokonale, ale tohle bylo vcelku snadno pochopitelné. „Taky to, že právě jeho magie měla podíl na Ghulassově smrti. Nevím, jestli jsi v jeho hlavě našel i informace o tom incidentu s Daňkem?“ Předpokládal však, že i ten byl pravdivý tak jak jim byl odprezentován od S'Arikova vnuka. U Apollyona už by ho to nepřekvapilo.

Přikývl. „Ano, má domovina je odtud opravdu jen kousek.“ Otočil hlavu směrem k Přízračným. Jeho domov, od kterého se takřka nikdy moc nevzdaloval. Jen když měl k tomu pádný důvod - jako třeba pomoc druhým v nesnázích, sběr divokých bylin, nebo ples. Ač zrovna vlčí veselka nebyla neodkladnou událostí, za kterou by se musel nutně každý rok hnát. „Jsme k cizím přirozeně rezervovaní, né zbytečně agresivní ani přehnaně důvěřiví.“ A tak to bylo správně. Upřímně - lépe by asi na její otázku teď odpovědět nedokázal.
„Nimlóg neboli mlžný jelen. Není ale tak neškodný jako obyčejný jelen lesní, je o dost větší a také nebezpečnější. Živí se totiž masem.“ Ano, velmi nebezpeční bájní tvorové! Ještě, že ti si jejich smečku nepodávali na podnose tak často jako irbis šavlozubý, že? Ale jeden nevěděl, co bylo vlastně horší.
Zakroutil hlavou. „Že by se vyloženě někdo vrhal do problémů, to asi ne. Azaryn je ze všech smeček však nejvíc horkokrevný. Sídlí také v horách, avšak více na východ.“ Byl to východ? Snad ano. Někdo tady neumí světové strany - a Tim to není.

Pokýval jemně hlavou. „Rozumím,“ řka. Ach, jaká t škoda! Ale bylo to pochopitelné - většina bylin po vysušení ztrácela účinek, či účinek samotný velmi slábl. Na takovou zimu ale nebylo moc jiných způsobu jak bylinky uchovat, jeden se musel spokojit i s málem. Zde žádné veterinární přípravky, které by mohli mnohým zachránit život, neexistovaly.
Přikývl. To nebylo tajemství, které by nebylo vhodné někde říkat - tak to prostě bylo, a patřilo to k němu. „Jsem medikem Přízračných, ano.“ Pousmál se. „Není nic lepšího, než když se koníček stane skutečně užitečný - jeden si pak připadá méně jako blázen.“ Jak by se na něj asi svět tvářil, kdyby se honil za bylinkami a nebyl actually medikem? Rozhodně by to bylo o dost složitější vysvětlovat.
Její otázku si vyslechnul a zapřemýšlel. „Nepochybně hory jsou zde plné nástrah v podobě nebezpečné zvěře, jako třeba šavlozubého irbise, nimloga nebo prase bobroocasého. To zrovna tedy pobývá i na planinách.“ Jinak asi o konkrétním místě, které by bylo samo o sobě nebezpečné, nevěděl. „Území smeček je ovšem také dobré vynechat ze svých návštěv, ale to vám jistě nemusím říkat. “ Pousmál se. Nevypadala hloupě.

I kdyby udělala chybu, tak by jí Tim hlavu neukousnul. Jen by jí poučil o tom, jak se věci mají - což ostatně hodlal dělat, pokud se k němu vlčina mínila přidat na dráze doktora. Opravdu se z toho těšil, neboť fakt, že doposud neměl o povolání medika mimo rodinu žádné zájemce, ho mírně znervózňoval. Díky Arii se mu mohlo aspoň na chvíli ulevit.
Nehodlal jí šetřit - bude chtít vidět, jak si povede i v náročných situacích. Jak by se jí třeba dařilo při porodu Ghaa'yel? Ale ne, to by jí nepřál, chudince. Ani by jí k takové sani nepustil. „Výborně,“ usmál se a vstal ze svého prosezeného místečka u řeky. „Pojď mě teď doprovodit do skladu, uklidníme spolu nějaké bylinky.“ Zaměstná jí hned a okamžitě, to se nemusela bát! Ale pozor - na jeho sklad bude muset být opatrná! Vše má své místo, a Tim nebyl rád, když mu to tam někdo předělával. To se pak mohl řádně mračit.