Príspevky užívateľa

Timek zastříhal ušima. „V to doufám i já. Ano, snažím se mu věnovat, když to zrovna jde, ale není na to tolik času, jak bych si asi představoval,“ zamračil se nad sám sebou. Není žel moc času na hraní si s malým, zima je za dveřmi, a je potřeba se na ní řádně připravit. Škoda, že Everett se do výchovy aktivně nezapojuje. „Everett je pořád tak... nepřítomný?“ Netušil, jak Everettovu existenci nazvat. Přítomnost asi jen těžko. Tim se obával, zda-li se tenhle vlk nezalekl rodinného života, a raději se všemu nevyhýbal. Ze smečky však nezmizel, pokud ho dobře sledoval.
„To nevadí. Vyzkoušíme to,“ pousmál se. Nevadilo, že se nepamatovala, on byl tady pro každý risk a každou srandu! Jeden musí něco obětovat, aby mohl taky něco získat. „Jak? Z troudnatce?“ Ptal se na způsob rozdělání ohně, který chtěla použít. Troudnatec a nejspíš nějaký křesací kámen?? Nejspíš nějakou odrůdu křemene. Jistě to vše Ryumee někde měla, když zapalovala oheň na podzimní rovnodennosti, že?
Zvídavě naklonil hlavu ke straně, když mluvila trochu o svém životě. „Skutečně? Něco konkrétního, nebo jde jen o tvůj pocit? Protože jsem měl vždy dojem, že ten nabubřelý obličej, který má, je jen součástí nějaké jeho imidže,“ uchechtl se nad tím, bez záměru tím jakkoli ublížit. Myslel si, že Roihu není zrovna dvakrát nejchytřejší jedinec, ale né ve špatném slova smyslu. Sic Timečkovi vadila tónina jeho hlasu, no, nepřišel s ním do kontaktu tak často, aby kvůli tomu snad nějak šílel. „Ale občas přemýšlím, jestli mě neviní za ztrátu vlčat.“ Přiznal však. To on byl přeci Anjelin doktor! On se měl postarat o to, aby všechno proběhlo v pořádku. A to se nestalo. Takže se možná právem cítil vinný.
„Přesně tak,“ odsouhlasil seznam bylinek zopakovaný sestřenicí.

Ach ne, jen né pláč!! Tim se snažil vydržet ho nezačít litovat. Jenže když ho tak slyšel, fňukající miminko, tak to bylo skutečně těžké!! Musel pohled nepatrně odvrátit, když mu Gulášek skončil hlavou v kožichu. „Jen se vyplakej, uleví ti to.“ Pronesl a pohladil ho po zádíčkách. Ve svém věku měl skutečně na pláč právo, a proto si Tim odpustil nějaké řeči typu "nebul, nemáš důvod". Jen těžko si uměl představit, jak ve svém věku vnímá okolní svět, a proto jeho pocity maximálně respektoval. Jen to bylo občas těžké vyvážit s tím, že ho nechtěl příliš rozmazlovat. Výchova dětí je vskutku věda! Ještě, že nebyl jeho rodičem, že? I když co na tom sejde, když si jako jeden připadá? Měl na výchově snad více podílu, než jeho věčně někde se potulující otec. Děsivé. „Příště mi řekni hned, když se bude něco dít, ano?“ Když se bude dít něco v jeho hlavince. Mluvení o pocitech je základ!! Což zrovna od něj bylo lehce pokrytecké. Jenže on měl jiné emoční problémy! To se nepočítá.
Čumákem ho jemně šťouchl mezi uši. Byl by ho na čelíčko i blíznul, kdyby to nebyl ten poslední projev lásky, který vyhledával. Pousmál se. „To nevadí. Najdeme nějaký nový, hm? Nebo chceš dělat něco jiného?“ Zeptal se ho. Už by ho rád zaměstnal něčím veselejším.

Timek si vyslechl nějaké otázky, ale Ikke se na ně jal odpovědět. Ach, neměl se snad více rvát o slovo? Ale ne, však jeho čeká ještě další vysvětlování bylinek. A další otázky navíc přišly takřka vzápětí, mezitím však odkýval Ikkemu jeho doporučení vyvolat Sariane po vlastním výkladu. Nevěděl, kdo to přesně je, ale podle jména se snad najde. Nyní svůj pohled přesunul k rezavému ignisanovi, jehož dotaz byl vskutku na místě. Až se Timek zastyděl, že toto nějak více nerozvedl. A šlo i o to, že při jednom z prvotních dotazů řebříček nezmínil jako bylinku, kterou lze zaměnit s něčím jedovatým. To proto, že si to vybavil až nyní, když jí měl přímo před očima. Začínal z toho být nějak overwhelmed, panečku! Po skončení workshopu sám bude potřebovat terapii. Nejlépe v hvězdné jeskyni. „Ano, bolehlav i bolševník skutečně jsou jedovaté rostliny. Mrzí mě, že je tu nemám na ukázku. Řebříček od nich ale poznáte vcelku snadno – jeho vůně je sladká, a květy zdánlivě tvořící obláčky mají jasný žlutý střed. Bolševník bývá vysoký, a setkání s ním je nemilé – dokáže vás požahat.“ Nu, snad aspoň popis těchto zákeřných bylin bude stačit. Do příště to bude chtít trochu pozměnit program.
Dále pohled přesunul k černému vlku, který měl dotazy hned dva. „Konkrétně na kašel se používá vnitřně a v malé dávce. Ve větším množství může opět vyvolat příznaky intoxikace. U břečťanu je to většinou bolest hlavy a zvracení.“ Odpověděl na první dotaz. Timek si tohohle vlka pamatoval, potkal ho kdysi dávno v kotlině. Bylo to v časech, kdy se ještě sám bál vlastního stínu. „Tyhle zklidňující bylinky vás při delším používání úplně utlumí, a tím budou mít za následek pokles vaší produktivity.“ A to se obzvláště u smečkových vlků vůbec nesluší! Sedativa se přeci nemohou brát den co den, neboť by pak jeden už nikdy nemusel vlastně vůbec nic dělat!
Následoval trochu neurvale podaný dotaz od tulačky, kterou Timek neznal. „Heřmánek je léčivý v jakékoli podobě. Lze ho sušit, jíst čerstvý, i vyvařit. Za mě je nejlepší čerstvý, neboť tehdy má nejsilnější účinek.“ Ale tak to bylo takřka s každou bylinkou.
Jako poslední mínil zodpovědět dotaz od Norek, vlčiny ze smečky. Jakmile toto dopoví, vrhne se na další popis bylinek. Měl dojem, že na tuto otázku už odpověď padla, ale věděl, že v té mase informací bylo skutečně těžké si vše zapamatovat. Bez problému to zopakuje, oživí. „Jak jsem již zmiňoval, při otravě lze použít kopřivu, rozmarýn, nebo taktéž zmiňovaný lopuch. Důležité je hodně pít. V případě těžké otravy, skutečně těžké, je nutno vyvolat zvracení.“ Nebyl si jist, jestli má informaci o zvracení sdělovat, no, pokud o tomto nějaký léčitel nevěděl, asi by mu to mohlo pomoci. Čím zvracení vyvolat by však raději sdělil jen a pouze skutečným léčitelům. Při takových otázkách si jeden uvědomí, jak zásadní a nebezpečné informace tu poskytují takřka na stříbrném podnose.

Po nějaké jeho menší pauze mezi otázkami, se mínil vrhnout do popisu zbytky bylin, které tu měl na ukázku. Už jen kousek, ach! „Nyní si pojďme představit ještě zbytek bylinek,“ pronesl dostatečně nahlas, a poukázal na další vystavenou rostlinku. „Levandule. Za mě dost aromatická bylinka, která pomáhá potlačit stres, pomáhá s nespavostí, a funguje i jako dezinfekce. Lze jí užít vnitřně – na stres, ale i vně – na rány.“ Ukázal. „Hned vedle tu mám vřes, který se zdá být levanduli trochu podobný, ta je však vždy sytě fialová. Vřes má odstíny od růžové přes fialovou až třeba do bílé. Je dobré ho používat na problémy s ledvinami, játry, nebo žaludkem. Při vnějším použití s ním lze léčit onemocnění očí, neboť není dráždivý.“ Vřes je vskutku hezký, a najít ho lze takřka všude. Levandule je víc rare, a za Tima není tak užitečná, jako její bratr z druhého kolene.
„Dále bych chtěl ukázat bylinky, které jsou důležité při zevnějších zranění – kupříkladu máta. Používám jí při dezinfekci čerstvých ran. Navozuje pocit ochlazení, takže zdánlivě tlumí bolest. Díky tomu je příjemné jí použít při namožených svalech – mast z máty svaly dokáže bleskurychle zregenerovat. Dá se použít i vnitřně, třeba na zánět žaludku, ale není zrovna dvakrát chutná, takže jí doporučuji přidat spíše do nějaké směsi.“ Vnitřně jí Timek nerad používal, protože mu skutečně vůbec nechutnala. Na bolístky však byla skvělá, i když on jich za život příliš neutrpěl, tak nemohl zas tak moc soudit. „Co se ran týče, tak asi každý léčitel ví, že zastavit krvácení je nejlepší mechem. Má skvělé absorpční vlastnosti, a tedy neměl by v žádné léčitelské noře nikdy chybět.“ Žel k mechu toho více nebylo – jíst ho nedoporučoval, pokud jedinec nebyl skutečným... labužníkem. Na ukázku tu byl zrovna moc hezký suchý kousek – takový by pár kapiček krve pobral přímo dokonale!
„Na vnější použití tu mám ještě něco speciálního – kůru ze stromku majen. Už jste takový strom viděli? Je to stromek dosahující výšky k vlčím kolenům, není úplně běžný. Jeho pryskyřice má léčivý účinek na vnější parazity, jako třeba blechy a klíšťata, nebo různá kožní onemocnění.“ Více toho o tomto stromku zatím nezjistil. Věřil však, že info o blechách bude zdejší lid zajímat – né, že by měl snad vůči tulákům nějaké předsudky, snad aby si ale doma preventivně po tomto setkání taky srst pryskyřicí ze stromku namazal. „Ze vzácnějších rostlin tu mám ještě pouštní růži. Má příjemnou vůni, která nejen provoní celou vaší noru, ale hlavně stabilizuje dýchání pacientů při respiračních obtížích. Tahle rostlinka je takový malý zázrak – dá se říci, že je nesmrtelná. Zdá se být totiž celý život uschlá, dokud nepřijde do kontaktu s vodou – pak ožívá, a může léčit. Není snadné jí najít, ale kdo o to budete stát, poradím vám, kde jsem jí našel já.“ Opravdu kouzelná rostlinka! Měl jí tu Timek vystavenou seschlou, ale kdyby o to snad diváci měli zájem, může jim předvést jak rázem ožije!
„Když jsme u těch respiračních potížích, při zánětech průdušek a vůbec kašli je dobrým pomocníkem odvar z lišejníku. Při vlhkém kašli pomáhá vykašlávat hleny. Pomáhá i při nechutenství nebo střevních potížích. Chutná trochu hořce, ale při nevolnostech žaludek zklidní jako máloco.“ Mňam! „A jako poslední vám představím zcela obyčejnou, avšak multifunkční rostlinku – pampelišku. Podporuje imunitu, správnou funkci močové soustavy, nebo i dalších orgánů, jako jsou játra nebo žlučník. Mlíčí lze vně využít k léčbě bradavic.“ A navíc byly pampelišky úžasnou dekorací! Součástí jeho věnečků byly takřka pokaždé, neboť jich bylo mnoho, a nemusel se tedy cítit zle, že zneužívá nějakou užitečnou bylinku k něčemu naprosto zbytečnému.
Tím jeho proslov o bylinkách končí. Ano, rozhodl se během výkladu oko pravdy neukázat. Když viděl, jaké otázky ti jedinci mají, trochu váhal, jestli nechtějí ty informace zneužít ve špatném slova smyslu. Oko pravdy je mocný nástroj, a on si to raději nechá pro sebe. Naštěstí měl tuto bylinku celou dobu u sebe, tak na ní nepadnou ani žádné zraky s dotazy typu "co to sakra je".

Pokud nikdo neměl otázky, či už je Tim zodpověděl, vyvolal Ikkem zmiňovanou Sarianne, jestli jim může povědět něco o jejím přínosem vodních bylinek.

Tim neočekával nějakou hlubší odpověď, spíš něco, co se odpovědi bude zase jen vyhýbat. A tak ho vlastně dost zaskočilo, co z Guláše vzešlo. Nechtěl na sobě dát až příliš znát pocit zaskočení, jistě se ale už přestal přinejmenším mračit. Vskutku to takhle ten malý vnímá? Skutečností bylo, že jeho matka měla spoustu práce, a on na tom nebyl o moc lépe, takže se mohlo zdát, že Gulášovi nikdo nevěnuje tolik pozornosti. Navíc jeho otec se příliš k výchově neměl, takže Timck tušil, že mohl strádat i z tohoto důvodu. A hlavně tu bylo to, čeho se bál už od jeho narození – byl jedináčkem. Neměl nikoho svého věku, a to ani ve smečce, s kým by si mohl hrát a rozumět. Většina dospělých na hraní skutečně příliš času neměla.
Čím dříve se naučí, že ve smečce je potřeba ke šťastnému životu přiložit tlapku k dílu, tím lépe, ale možná to Ryumee a Tim skutečně s jeho výchovou až příliš urychlily. Ach, teď nad tím skutečně přemýšlel, jak kdyby byl jeho otec!! To ten by měl vést tyhle úvahy, a zajímat se o svého šikovného potomka! „Chlapče, mrzí mě, že to takhle vnímáš. Dospělí mají většinou jen opravdu hodně práce. Aby smečka fungovala, každý musí přiložit tlapku k dílu.“ Chtěl mu nejdříve objasnit, jak se situace má. „Ale ve tvém věku se to od tebe skutečně neočekává. Já tě nebudu nutit dělat něco, co dělat nechceš. Jen jsem měl pocit, že mi rád pomáháš s bylinkami.“ Skutečně to ale bylo jen děťátko, které však nesměl Timek rozmazlit. Nechtěl, aby si myslel, že když si tady pofňukává, tak se z něj každý teď zblázní – na druhou stranu bral jeho pocity zcela vážně, a mínil vymyslet nějaký kompromis. „Když mi občas přijdeš pomoct setřídit nebo sesbírat bylinky, abych byl s prací rychleji hotový, můžeme si pak hrát.“ Tak to zkrátka bylo – když nebude mít před sebou žádnou práci, rád se Guláškovi pověnuje i podle jeho představ. Nemusí do něj asi pořád jenom drtit bylinky...

Copak tu Timek dělal? No co by asi tak mohl on dělat! Byl na lovu za bylinkami. Tedy konkrétně se pídil po stromu, o kterém se tuhle s Ryumee bavili, a jehož listy potřebovali k lektvaru pro Ciela. Byl to strom droemma, který Tim viděl snad jen jednou v životě, a to právě v těchto končinách. Nebo o tom byl aspoň těžce přesvědčen. Samozřejmě neodolal, a cestou si sem tam sesbíral i něco, o čem si myslel, že toho má ve skladu málo. Ale neměl. Sakra, neměl toho vůbec málo. Možná už začínal hoardit. Jenže na zimu je vždy lepší být připravený trochu více, než-li méně, no ne?
A tu byl, už snad v dáli ten strom viděl, kdyby mu do výhledu neskočil nějaký vlk! Nějaký pach tu cítil už delší dobu, ale v norestu je naprosto normální cítit nějaký vyčpělý či vzdálený pach cizince. Vždy mu to sebralo úsměv z tváře. S tuláky se skutečně nerad seznamoval, a to hlavně kvůli nepěknému zážitku s můrovlčicí. Ano, bylo to již několik měsíců zpátky, no, nelze tvrdit, že jednoho takový zážitek netraumatizuje. Od té doby potkal dost normální a vstřícných cizinců, nemohl si však být nikdy jistý, že to tak bude pořád. Má se tedy jít obeznámit s tím, kdo se prochází po této krajině, nebo to nechat vyšumět? Koneckonců, vlk byl od něj ještě daleko, a třeba si ho nemusel ani pořádně všimnout.

Dnes měl Timek původně na programu úklid skladu před zimou, ale namísto toho připravoval heřmánek na dezinfekci Roihové rány. Jak nemilé! Po dlouhé době byl ve smečce někdo skutečně raněný, a ač to bylo politování hodné, v jistém slova smyslu se z toho Tim těšil. Nikomu nic zlého nepřál, to vůbec, ale zaměstnán byl víc než rád. Jemu nevadilo být v jednom kole, naopak to snad možná i vyhledával. A tím, jak se na vše jen a pouze připravoval už měl pocit, že mu skutečná práce někde uniká. Neuniká. Musí si vážit faktu, že má zdravou smečku, protože to se kdykoli může změnit. A tak se tedy za tohle jisté nadšení z cizího úrazu zastyděl.
Naštěstí tuhle přípravu má jen na chvíli, a nejspíš mu na inventuru skladu pak zbyde ještě spousta času. Chtěl se zbavit bylinek, které už pro své stáří neměly žádný účinek, či jen a pouze minimální, a nahradit je něčím užitečnějším. Věřil, že pár takových kousků se tu najde. Byl rád, že se do sběru bylinek sem tam zapojil i Guláš – je zde náděj, že z něj taky vyroste léčitel. Chtěl ho v tom podporovat, ale zase by ho nerad tím vším bylinkováním otrávil. To by pro Guláška pak na celý obor mohlo vrhnout stín znechucení, a skončil by třeba jako rimor! Ač na tom nebylo vůbec nic špatného, Tim by lhal, kdyby tvrdil, že by si tu nepřál mít pomocníčka z rodiny. Jak to nakonec bude však ukáže až sám čas.

Když Timek říkal, že přes zimu bude mít asi díky chladnému počasí více práce, rozhodně nemyslel tohle. Roihu za ním přišel s nepěkným zraněním – amputací prstu na pravé přední noze. A jeho vysvětlením bylo pouze to, že se popral. Byla ale přeci rvačka, a rvačka. Tohle nebylo jen nějaké vzájemné vyprášení kožichů mezi dvěma stejnopohlavními jedinci, tohle vypadalo jako rvačka na život a na smrt. Jako vždy však Tim nehodlal dělat žádné soudy, byl tu proto, aby ošetřil co se dalo. Už u sebe v noře podal Roihovi vhodnou dávku máku, aby mu co nejvíce odpomohl od bolesti. Věřil, že skutečně trpí. Pak mu ránu vyčistil, a to konkrétně odvarem z hřebíčku a máty. Když za ním strakáč přišel, už nekrvácel, ale ránu měl pěkně zanesenou – úplně na cestě k zanícení! A proto proces důkladné očisty nebyl zrovna dvakrát příjemný, muselo to tak ale být.
Po téhle očistě ho poslal na jeho pelech, a to hlavně z důvodu, že s tímhle zraněním nepotřeboval být v léčitelském doupěti. Karanténa není nutná. Hojení bude sice bolestivé, ale chlapec to zvládne, a ani přitom neumře. Když se musí rvát, musí za to i pykat! Trpět ho však nenechá, to se zas bát nemusí. Teď mu držel packu za zápěstí, a mazal mu ránu směsí heřmánku. Ten na rozdíl od máty a hřebíčku nepálí, Roihu se mu ale cukal i tak. Tim se ale nedal – držel ho pevně, k ráně byl však opatrný. „Ještě trochu máku ti dát mohu. Věřím, že to bolí, ale nemůžu tě úplně předávkovat.“ Trpět ho nechat nemůže, ale ani ho předávkovat. Ono stejně další dávka máku ho nejspíš uspí, a to bylo jedině dobře. Vedle bylinek byl spánek nejlepším lékem.
Na jeho další poznámku nereagoval, jen si neslyšně povzdechl. No, co měl tomuhle jedinci říct, aby nebyl zlý, že? Jakmile mu ránu domazal, začal s obvazem z pavučin. ještě, že si jich za poslední dny nastřádal dost! Sice mu bude muset obvaz měnit každý den aspoň dvakrát, takže stejně bude muset průběžně další pavučiny sbírat, na pár dní by zásobu ale mít měl.

Timek počítal s tím, že teď bude mít o dost víc práce, než kdy dřív, ale byl na to snad dost dobře připravený. Počítal i s možností, že se smečkou prožene nějaká viróza, a on nebude vědět, kde mu hlava stojí. Proto ostatně pořád sbíral bylinky jako blázen. Mít toho na skladě více než je zdrávo je lepší než nemít tu toho dost, to je přeci jasné. Jen si musí dávat pozor, aby nezačal hromadit i bylinky méně užitečné, a zahlcovat tak místo. Žel nora není nafukovací. „V zimním období pomoc samozřejmě ocením, děkuju. Snad nás nechytne nějaká viróza, to by pak samozřejmě trochu zkomplikovalo situaci, ale snažím se připravit i na takový scénář. I ten Guláš umí občas hezky pomoct, to jsem rád.“ Usmál se nad tím. Roste z něho zatím dobré dítko. Uličníček, ale v dobrém slova smyslu. Nebude to žádný fakan jako třeba takový Roihu.
Kývl. „Dobrá tedy, já pro něj v blízké době dojdu. Vyvařit je můžeme nad ohněm. Škoda, že tu nemáme někoho, kdo by nám dokázal svojí magií pomoct.“ Někdo, kdo oheň vytvoří lusknutím prstu! Protože dělal ho ručně bylo na delší čas. „Tím jsme se v našich lektvarech příliš neposunuli,“ usmál se nad tím. Zase nic? Vymyslí něco nového, nebo je tohle příležitost k nějakému rozhovoru? Nu, zkusit by to mohl.
„Jak ti to vůbec jde s novým postavením? Vše zvládáš?“ Ptal se. Skutečně ho to zajímalo. Jako další se asi vyptá na její vztah s Gulášem, pokud tedy bude ochotná se k nějaké konverzaci přiklonit. Byl to hoch zvědavý, ale věděl, že sem primárně přišla kvůli lektvarům.

On o tom ještě pouvažuje. Zkusí si s tou myšlenkou o zavírání Ciela do jeskyně pohrát. Avšak měl pocit, že tahle jeho první domněnka o nevhodnosti tohoto řešení bude nakonec ta nejlepší. Nu, pro teď bylo důležitější se zaměřit na lektvar. Bylinek tu bylo vskutku mnoho, proto možná bylo těžší něco vybrat. Sám ještě moc lektvarů nezkoušel – sám si raději dělal jen směsi bylin podobající se tak maximálně pyré, než skutečné drinky. „Nevadí. Možná ho zkusím odchytit po tom, co mu tu něco vymyslíme. To bychom to mohli na něm pak i otestovat.“ Ale nejdřív na sobě, no ovšem! On byl doktor obětavý, on pro kdejakého pacienta i jed ozkouší! Ale ne, to zas přeháním.
Zamyslel se nad jejím nápadem. „Droemma, no ano, to by šlo. Vím, že ses o tom kdysi zmiňovala, tuším jedna kvetla letos v kotlině. Docela velký strom s modrými květy, jinak ale dost běžně vypadající – kdyby zrovna nekvetl, možná bych ho ani nepoznal, neboť to bylo úplně moje první setkání s ním. Tuším jsem si usušil jak květ, tak i pár listí. Jenže on sušený moc intenzivní účinek mít nebude, ne?“ Ptal se, protože tak nějak si to pamatoval z jejího vyprávění. Droemma je určitě strom užitečný, jeho sedativní účinky se ale dají nahradit třeba i mákem, který měl Tim skoro u baráku, a tak bylo zkrátka logické, že ho tu čerstvě na skladě neměl.

Tim si sedl někam, kde to bylo vhodné – né příliš do záře reflektorů, ani do příliš velkého stínu. Pak začali přicházet návštěvníci, a kromě samotné S'Arikovy rodiny přišlo také pár členů ze smečky. Konkrétně Finn a Hari. Timek ovšem Hariho mlčky pozdravil pokývnutím hlavy, a to hned, jak ho viděl přicházet. Rád ho tu viděl, hlavně asi proto, že se Tim nemusel cítit blbě, kdyby tu byl jako jediný vlk, který nepatří do Ordovi rodiny. To Sic nepatřila ani Ryumee, ale měla přeci jen vyšší postavení, a tedy její účast tu nemohla vypadat nikterak awkward.
Nejvíce jeho oka zaujala Aikanova vlčata. Tak rád by je viděl si navzájem hrát, ale věděl, že to se na podobné akci nesluší. Docela ho mrzelo, že Gulášek byl jedináčkem, neboť sledovat vlčata při hře byla dost zajímavá aktivita. Jeden může z těch dětských šarvátek dost vykoumat. Rozhodně je to lepší jak televize! Jedno z těchto dětí viděl divočit na plese, a tak trochu očekával, jestli i zde nebude vyvádět nějaké skopičiny. Namísto toho ale začal vyvádět vlčinky šedobílý sourozenec, a to tak, až se Timek začal obávat o jeho zdraví. A to nejen duševní. Naříkal, jako by ho snad na nože braly! A v něm to vyvolalo obavy, jenže... měl je snad vyslovit i nahlas? Nechtěl rušit jakýkoli S'Arikův proslov! Strach o zdraví toho malého byl ale nakonec přeci jen trochu větší. „Je to vlče v pořádku?“ Mířil tuto otázku tedy spíše k jeho rodičům, a to dost ostýchavě. On je připraven vždy pomoci! Ale sedativa tu po ruce zrovna nemá.

Jak to tak pozoroval, uvědomoval si, že na ty všechny vlky to musí být opravdu nepřeberné množství informací. Jak ale předat vlkům tolik informací za jediný den? Možná jim jich neměli ukazovat tolik, ale když už je sem někdo přinesl, proč se nepodělit i o znalosti o nich, že? Pokud snad bude někdy nějaké repete, bude do příště co vylepšovat. Ale o tom nyní nebylo asi třeba polemizovat. Je čas na další bylinky! „Věřím, že těch informací je na vás skutečně mnoho, jak ale říká Ikke, po skončení výkladu bude čas si každou bylinku zvlášť prohlédnout. Po workshopu jsme vám otevřeni k individuálním konzultacím.“ Pronesl, asi snažíc se tak trochu podchytit pomalu vzrůstající problém už někde v počátku.
Přesunul se (mentálně) k popisu jednotlivých bylin. Pár jich tu měl, no, snad to zvládne příliš neprotahovat, a nestrávit u každé bylinky hodinu. Protože kdyby mohl, tak by to rozhodně zvládl. „Já vám jako první předvedu meduňku. Patří mezi bylinky, které zklidňují mysl, a dostanou vás do psychické pohody. Zklidňuje i váš metabolismus, a je tedy dobrá na rozbouřený žaludek. Nemá však silné sedativní účinky, a lze jí užívat i denně. Má příjemnou vůni i chuť, a já jí rád používám do různých směsí.“ Pronesl a ukázal na meduňku před sebou. „Podobné zklidňující účinky má třeba i chmel, který máme tu,“ poukázal po chvilce o kámen dál. „Má silnější sedativní účinek, tedy cítíte se po něm více ospale. Také si s ním můžete pomoci při křečích a bolestech těla. Můžete ho podat i při alergické reakci. Nedoporučuji ho brát dlouhodobě, maximálně tak jeden měsíc.“ Sám tuto rostlinku tolik nepoužíval. Neměla tak příjemnou vůni, a tedy i pacienti se mohli nad jeho pozřením chvíli ksichtit. „Nejraději mám z těch zklidňujících bylin kozlík. Jeho účinek na psychiku je určitě nejintenzivnější, a nejvíce ho ocení asi vlci s problémy s nespavostí. Kousek sušeného kořenu před spaním vás dokáže uvést do ideálního limbu. A pokud na vás působí slaběji, lze ho zkombinovat s meduňkou pro ještě silnější účinek.“ Rada z jeho připravované knihy "Jak si vysmažit mozek za 24 hodin". Ale ne, na kozlíku bylo určitě fajn, že nevytvářel závislost, neboť jeho účinek byl sice rychlý, i tak stále jen postupný. „Jako poslední z těchto zklidňujících bylin tu mám mák setý. Působí jako analgetikum, tedy tlumí bolest, a má také narkotický účinek. To znamená, že lepší přírodní sedativum jen těžko pohledáte. Užívá se vždy jen jednorázově na konkrétní bolest, a to výtažek z nedozrálých makovic. Dlouhodobě ho nedoporučuji užívat, a ti, co sami nejsou medikem, by se o jeho užívání měli nejdříve poradit s někým zkušenějším.“ Máček, jeho oblíbený! K zálibě této byliny se ale přiznávat nebude. Teď byl čas se trochu nadechnout, a dát vlkům prostor, aby si tady ty bylinky s narkotickým účinkem všichni prohlédli.
Po nějakých těch minutách, kdy získal pocit, že si všichni, co o to stáli, vše prohlédli a očmuchali (a hlavně nic neukradli), spustil svůj výklad dále. „Dále bych vám chtěl předvést protizánětlivý řebříček. Tahle bílá květina, vzdáleně podobající se bolehlavu nebo bolševníku, je velkým pomocníkem při okem neviděných infekcích, jako třeba záněty močových cest, nebo záněty průdušek. Při delším užívání, nebo užívání větších dávek, než je vhodno, může vyvolat bolesti hlavy.“ Předvedl jednu z dalších bylinek, a i patřičně vyčkal, až jí všichni zhlédnou, a případně očichají. „Při rozjetém zánětu dávám třezalku, která působí na podporu imunity, a tlumí stavy deprese. Dávám třeba po porodu, na podporu oslabené imunity vlčice.“ Moc dobře si pamatoval, že právě třezalkou krmil po porodu Anjel. Ta to potřebovala sic i kvůli té duševní nepohodě, zdálo se však, že jí ve směru zánětu skutečně pomohla. „Když jsme u těch porodů, rád bych zmínil a předvedl libeček. Není vůbec vhodné ho používat při březosti, neboť tahle bylinka vyvolává kontrakce, a tedy může dojít i k předčasnému porodu. A právě proto je dobré ho použít při těžkém porodu, kdy rodičce pomůže vše trochu urychlit. Je také dobrý v případě, že si nejste jisti, jestli je porod u konce, či jestli se tělo rodičky zbavilo veškeré placenty.“ Vybavil se na své vlastní zkušenosti s touto bylinkou. Tohle bylo odvětví, které ho zajímalo z celé medicíny nejvíce, proto by se o tom zvládl rozvášnit na celovečerní debatu. Žel čas běžel, a bylinek, které musel popsat, měl na seznamu ještě dost. „Před menší pauzou ještě zmíním heřmánek, který já dávám nejen březím vlčicím, ale také na nachlazení, nebo jako prevenci před nemoci z nadcházejícího chladnějšího období. Podporuje imunitu a je dobrý i při alergických reakcích. Navíc příjemně voní, a ještě lépe chutná, takže brát ho jako prevenci je takřka radost!“ Pro něj určitě. Jak ale pro ostatní, to už bylo na nich.
Než jim poví o dalších bylinkách, dá jim teď prostor se vyjádřit, nebo třeba poptat na něco o konkrétních bylinkách. také je nechá si vše prohlédnout a očichat, je připraven zodpovědět případné dotazy! Ale přál si, aby tohle měl už pomalu za sebou, protože z toho mluvení mu pomalu začínalo vysychat hrdlo.

Timeck myslel spíš, co ještě dalšího přidat do lektvaru, né co dále dělat s Cielem, ale nevadí. I tyto nápady se ovšem hodí. Jak zmínila Hvězdnou jeskyni, trochu se nad tím ošil. „Jen jestli není nevhodné ho na takové posvátné místo v jeho zběsilém záchvatu tahat? Rozhodně to není špatný nápad, tam se jeden skutečně hezky prospí, ale je to vhodné?“ Nebyl si jist! Tyto otázky od něj byly ale tak trochu pokrytecké, když si tam sám chodil jak se mu zachtělo, a tak trochu moc jeskyně sám zneužíval. Jenže on tam většinou hledal odpovědi na otázky z jeho vlastní minulosti, a aby našel klid na duši, což se mu dost úspěšně dařilo. nechodil tam se zlým úmyslem, a nechodil tam ani denně! Protože by pak byl jako doktor dost nepoužitelný, hah.
„Nu, začneme s tím lektvarem?“ Kvůli tomu se přeci sešli, ne? „Můžeme nad tím ještě po čas tvorby přemýšlet. Nejlepší by bylo zjistit příčinu jeho záchvatu, ale tu se zatím odtajnit nepodařilo, že? Ani já z něj žádné informace úspěšně nevytáhl.“ Neboť s Cielem neměl ještě čas vést nějakou sáhodlouhou konverzaci. Chystal se na to, ano, ale buď neměl čas on, nebo Cielo. Bylo to zajímavé, ale očividně i dva vlci žijící v jedné smečce mohou být tak zaneprázdnění, že se sotva vídají.

Tak se Tim namáhal, aby tady Gulášovi vtloukl do hlavy, co měl na srdíčku, a on ho ignoroval!! Jestlipak už na něj nezačínala lézt puberta? Jeho věk se k tomu skoro začínal blížit, na skutečné pubertální výlevy má však ještě dost času. Nejspíš prostě jen zkoušel, co mu projde, a co ne. „Hm? Co jsi říkal?“ Naklonil hlavu k synovci, aby zopakoval svá slova. Ale tušil, že už je nezopakuje, protože si tam kuňkal jenom lži. No, a taky že ho Guláš dále asi mínil ignorovat. Tim na něj ještě zkusí zatlačit, v dobrém, a když ani to nepomůže k jeho doznání, dostane silent treatment, a ten pomůže už jistě.
„Tak proč jsi mi tam to bodláčí tedy dal? Věděl jsi, že mi potrvá dlouhé minuty, než to z toho dostanu, že?“ Ptal se ho. „Úmyslně jsi mi škodil, a mě zajímá proč. Jestli jsem ti něco provedl, něco, co ti nebylo příjemné, tak mi to musíš říct, abychom si o tom mohli promluvit.“ Moderní výchova dětí, přátelé, bude se mluvit, né bít.

„Výborně,“ pronesl, když ta malá-velká vlčina odsouhlasila prohlídku očí. Nu, a tak se jal jí chytit za hlavinku, a podívat se do jejích očí. Měla dost zvláštní zorničky, a vlastně i celé oči – duhovka vypadala spíše jako bělmo, a bělmo jako duhovka. Zornice s čočkou byly miniaturní. „Můžeš být světloplachá. Proto tě třeba pohled do jasného dne bolí, a je ti nepříjemný. Je to ale léčitelné.“ Pronesl. To by byla asi logická diagnóza. Může mít však zrak poškozený i geneticky, čemuž by se asi zrovna dvakrát nedivil, vzhledem k tomu, jak nestandardně její oko vypadalo. „Na sluníčko bys chodit měla. Dodá ti vitamíny.“ Rozhodně nebyl fanoušek nočního života. Není to zdravé!
Střihl uchem. „Ovšem. Jsi koneckonců už veliká. Lovit umíš, předpokládám?“ Jestli nechce azyl, ujistí se Timek aspoň, že se o sebe zvládne dobře postarat. Když už chce vandrovat světem, měla by aspoň základy přežití znát.

Tak se zdálo, že aspoň někteří ze slušnosti vnímali, a nedělali tu brajgl. Jen Gulášek, jak se zdálo, trochu zlobil. Tim ho už nějakou tu minutku pozoroval, aby měl zkrátka přehled o tom, kde koho otravuje. Nešel si hrát s Norek, jak mu bylo jeho matkou doporučeno, ale ta, jak se zdálo, stejně měla jinou společnost, která jí nejspíše i musela vyhovovat více. Na děti má málokdo trpělivost, a on si nebyl jistý, jestli jí vůbec Roihu bude mít. „Guláši? Nezlobíš tam?“ Ptal se jeho směrem, tak tiše, aby nepřerušil řeč své sestřenice. „Jestli ano, tak ho pošlete za mnou.“ Tuto poznámku už mířil na Roiha s Anjel. Guláš si nesmí myslet, že může všechno, a nebo že mu bude vše tolerováno! To by pak z něj mohl vyrůst dost rozmazlený fracek.
Poslouchal řeč Ryumee, a přemýšlel, jestli on bude dostatečným přínosem pro rod. Nemyslel si to, skutečně ne, a to z mnoha důvodů, které sem ale tahat rozhodně nebude. A ani na ně teď nebude více myslet. „Jak jste si jistě všimli, já rituálem neprošel, a tedy nemám na svém těle jizvy, které by to dokazovaly. Stále však mohu symboly – přesněji souhvězdí – našeho rodu nosit třeba na oblečení, které je pro rodinu také jedním z tradičním věcí. Říkám tradiční, ale já ani Ryumee se v žádném plášti zrovna často neukazujeme, že?“ Musel se pousmát nad svým výrokem. Proč tomu tak je? Osobně si neužíval dotek látky na jeho těle, a tak jak se nejednalo o nějakou společenštější událost, opravdu nic nosit nemínil. Ani dnes si nic nevzal, což byla možná trochu chyba. Vzal si však pár dek na ukázku, a a tak se jal jich nyní zmocnit, aby je publiku ukázal. „Možná látky sám nenosím, rád ale tvořím,“ na tato slova následně ukázal něco, co měl doposud schované asi někde za ohništěm. „V našem rodokmenu musel být nejspíše někdo, kdo mi tuhle dovednost předal.“ A jak mu ta magie uměla pomoci! Hlavně při přenosu bylinek.
Dále už by asi nic nedodával, jen by ostatní nechal, ať se třeba na látky podívají, nebo si sakra už dají něco k snědku!!