Príspevky užívateľa

Timek se samozřejmě doslechl, co tu sestřenka plánuje, a tak se mínil přidat. Výroba kožichů a případně dek je dobrý nápad, jak v těchto depresivních chvílích trochu stmelit smečku, a navíc udělat něco užitečného. Sám přinesl nějaké zbytky látek, co měl ze svých pokusů s magií. Nejsou tak teploučké jako zvířecí kožešina, ale myslil si, že by se i tak mohly hodit. Navíc nechtěl chodit s prázdnou.
Když sem dorazil, byla tu už Ryumee a Hari, který dotáhl tělo kočičího vetřelce, který jim před nedávnou dobu tak moc znepříjemnil život. Při pohledu na tělo šelmy se mu ve vteřině před očima promítnul flashback na vietnamskou válku, který obsahoval vše od nálezu zuboženého Aikanova těla až po léčení raněných v léčitelské noře. Ani on se nechtěl nechat tímto traumatem tolik skolit na dno, a proto se pousmál jak na Hariho, tak na Ryumee. „To bude krása,“ řka, a jistě nebyl daleko od pravdy. Kožich z tohohle zvířete jim bude dost k užitku. Zabalit se do něj budou moci starší vlci, nemocní, nebo vlčata, o která se ostatně brzy smečka rozroste. Když už to zvíře dokázalo napáchat tolik škody, aspoň nyní zvládne být k užitku.

Tim u Ryi proseděl trpělivě celou tu půlhodinku, a to bez jediného slova. Byl napjatý jak kšandy, aby se s ním Rya brzy podělila o poznatky, které sice nezmění svět, ale budou se dát povážit za dobrý výsledek dnešního lektvarobraní. Únavu na ní poznal, a to i přesto, že vlastně nedělala žádnou aktivitu, v které by se tohle mohlo řádně ukázat. Její klimbající oči to všechno prozradily dřív než vůbec promluvila. „Tak to jsem rád! Aspoň nějaký výsledek máme.“ Třeba to nepomůže konkrétně Cielovi, ale může to pomoci na nespavost jiným jedincům. „Mám radost.“ Pronesl a decentně se usmál. Tohle byl výsledek kolektivní práce, a on byl rád, že měl za parťačku zrovna Ryumee. Sic se s ní mnohdy neshodl, neměnilo to ale nic na tom, že jí má od srdíčka rád.

Po očku ovšem zaregistroval, že Hari se proměnil v medvěda, ale také mu neuniklo, že se šelma rozhodla zaútočit proti S'Arikovi. Tim se tedy začal bát o zdraví i samotného Orda. Bylo těžké se soustředit na to nejdůležitější, nikomu by rozhodně nepřál ocitnout se v takové situaci. Obzvlášť, když cítil, že Anjel chtě nechtě opouští vědomí. „Anjel, zůstaň tu se mnou,“ žádal jí, ale jestli to bude něco platné, to si nemohl být vůbec jistý. Chuděra musela být v takovém šoku! Naštěstí díky mechu měl Tim její krvácení docela pod kontrolou. Nakonec se možná ukáže, že to skutečně ani příliš hluboká rána není. Anjel by však potřebovala do tepla a klidu, aby se dostala ze šoku. Tenhle stav totiž neprospěje ani jejím potomkům. Co se jich týče, Tim musel myslet na nejhorší, a tedy velmi pečlivě sledoval, jestli se neobjeví krvácení, které by mohlo naznačovat, že je s vlčaty problém. Zatím se tak nestalo, a to byla v této prekérní situaci jediná pozitivní věc. Nadále už se jen mohl modlit, že se Harimu se S'Arikem podaří vetřelce zneškodnit.

Tim na chvíli nevěřil, že na volání o pomoc někdo přiběhne, ale opak byl pravdou – za nějakou chvíli se tu objevil Ordo. Byl vybaven svojí zbraní, a připravený jim pomoci. Tima se boj se šelmou v žádném případě netýkal, ten se musel soustředit na záchranu nebohé Anjel. Se zuřivou kočkou v zádech to nebylo nic příjemného, ale on udělá své maximum.
„Anjel, bude to dobré, neměj strach.“ Pokračoval ve slovech konejšivých, ač mu chvíli na to bylo jasné, že je to prd platné. Cítil, jak se mu pod packama začíná třást, a vzhledem k tomu, že na něj ani nereagovala, se musela dostávat do šoku. Jedna věc byla pozitivní – její rána na krku nezasáhla tepnu, a tak byla mimo akutní ohrožení života. Nebyl ale ani důvod se radovat, protože stále byla v ohrožení její vlčata. Žel neviděl celý Anjelin souboj se šelmou, ale mohl si jen představovat, jak s ní kočka hází o zem, nebo jí kope do břicha. „Dostává se do šoku, potřebuju jí dostat do bezpečí.“ To byla jeho odpověď na S'Arikovu jednoslovní otázku k situaci.
Mech jí držel na ráně, aby zastavil krvácení, okem se však snažil zhlédnout její tělo, a hledal na něm známky dalších zranění. „Ta rána není hluboká, budeš v pořádku.“ Ať už to dopadne jakkoli, chtěl Anjel udržet při vědomí. „Bolí tě ještě něco?“ Beznadějně jí položil otázku, neočekávajíc odpověď. Nějaký silný kopanec do břicha by mohl zapříčinit vnitřní krvácení, dokonce i potrat!! To se prostě nesmělo stát!

Jistě stačilo, když Cielo tuto pomoc smečce vracel v tom, že prostě jen vykonával svojí práci, ale pokud byl odhodlaný dělat i něco navíc, Tim to jedině uvítal. „Rozumím. Jistě se nějaká příležitost, při které to smečce budeš moci vrátit tak, jak si představuješ, naskytne.“ Smečku může potkat mnoho neduh a problémů, při kterých je každá pomocná tlapka dobrá. A tady Cielo nebyl žádný problémový jedinec, co se práce týkalo. Tu psychiku bude třeba ještě napravit, to bez debat.
To, co nadále říkal o problémech s lovem, se Timovi nelíbilo. A poslední věta o tulačce to žel ještě zhoršila, a jemu na tvář uteklo takřka nepatrné zamračení se. „Všichni si musíme navzájem pomáhat, nakonec jsme jeden druh, ale dávej si pozor, koho v těchto nepříznivých časech krmíš. Já jsem taky pomohl tulačce v nesnázích, i když jsem věděl, že to vůbec není v mojí kompetenci. Důležité je ale správně vyhodnotit situaci, a být si jistý, kdy je pomoc mimo smečku vhodná, pokud mi rozumíš.“ Ač tu nebyl od toho, aby někomu kázal, chtěl se ujsitit, že v tyto nepříznivé podmínky Cielo nekrmí nějaké nebezpečné tuláky za hranicemi. Bylo by to mírně znepokojivé.

Jestli bude léčitelský workshop číslo dvě, to si Tim nebyl vlastně vůbec jistý. Organizace s ignisskými léčiteli dopadla lépe než by očekával, spíš šlo o to, že už se tolik nechtěl dělit o mnoho užitečný informací. Nejen, že nechtěl zadarmo rozdávat své know-how, ale také nechtěl naprosto cizím a mnohdy i nedůvěryhodným jedincům pod nos dávat snadno zneužitelné znalosti. Je dobré vědět, co v přírodě nejíst, aby se jeden neotrávil, ale díky této informaci se můžou vlci trávit i navzájem. A on by nechtěl mít na triku tohle! „Tak to upřímně netuším. Možná ano, ale raději bych to pořádal jen pro svojí smečku,“ pohlédl na vlčinu. „Né, že bych snad nerad pomáhal kdejakým nebožákům, ale mnohé znalosti z mého oboru jsou tak snadno zneužitelné, že by si měl jeden dvakrát rozmyslet, s kým se o ně chce dělit.“ On by se za druhé rozdal, ale vocaďpocaď. Vždy by upřednostnil svojí smečku před kýmkoli cizím.
Mírně natočil hlavu do strany. Jako by o tomto rodu již slyšel, avšak žel si nemohl vzpomenout. Tož Raymond se přejmenoval už sto let zpátky, a pacholek Hari se k rodu taky nehlásil, tak jak by Timck mohl vědět!! „Tak to jsme dva,“ pousmál se nad faktem, že jsou oba tak nevychovaní, a nezvládnou se ani představit!! „Jsem Timothée Estrela do Norte.“ Nepříliš často se představoval celým jménem. Dříve se zvládl tulákovi představit klidně i pod pseudonymem Tymián, teď už asi uznal, že to není vhodné. A taky už si připadal, že by se za něj nemuseli všichni předci třeba stydět...

A tak se na Tima právě dívalo rovnou šest očí. Ač on byl vlk takřka bez předsudků, přeci jen se mu na mysl vplížila myšlenka, čím přičiněním se stalo, že má tato vlčina takovou vzácnou vadu? Byl zvědavý, a kdyby to šlo, moc rád by tomu přišel na kloub. Žel to nebylo v jeho kompetenci, akorát by mohl urazit členku smečky, která měla s tou jejich neutrální vztah. Pokud nešlo mít s někým spojenecký vztah, bylo lepší se aspoň držet na neutrálu. „To jsem moc rád.“ Pousmál se, a vskutku - potěšilo ho to. Sám viděl na tom workshopu nějaké nedostatky, ale nebylo třeba se za to sebemrskat. Né nyní. „Opravdu? Tak o to víc mě to těší. Snad ti i to málo, co jsme na přednášce předali, pomůže zachraňovat životy.“ To bylo hlavní! Byl rád, že se vlčina mohla díky němu nějako zlepšit, i kdyby jen málo.
On byl vždy otevřený nějaké konverzaci, a na dotazy byl ovšem zvědavý. Co po něm přeci někdo cizí může chtít? Samozřejmě, že něco z oboru. A to v Timovi vzbuzovalo ale akorát tak větší zájem, neboť jeho džob byl jeho droga. „Poslouchám,“ řka a zastříhal ušima. I když sněžilo, pár slov v klidu snad prohodit zvládnou.

Tim si žádného studu u vlčiny nevšimnul, ale to možná proto, že se právě kochal krutou zasněženou krajinou. On byl názoru, že každý žijící vlk by měl znát nějaké základy z léčitelství, aby se o sebe zvládl v případě nouze i sám postarat. Nežil však v delulu landu, a moc dobře věděl, že tohle je jen bláhové přání, a valná většina smrtelníků prostě neví z medicíny lautr nic. Smečkoví vlci nemají potřebu se to přirozeně učit, pokud je to vyloženě nezajímá, protože mají přeci ve smečce medika, který je ošetří za něj. Bylo to koneckonců logické. A ti tuláci? Většinou neměli od koho se učit, a sami se báli experimentovat. Škoda! „To nejsi jistě jediná. Nedávno jsme pro takové jedince s ignisskými léčiteli pořádali workshop léčitelství, tebe jsem tam ale neviděl. Asi tu nejsi moc dlouho, že?“ Nebo se to k ní jen nedostalo. Velká smůla. On je ale hodný kluk, a skutečně má v plánu jí pár rad poskytnout. Ostatně je to jeho hobby, jeho koníček, a tak usoudil, že střípek nějakých základních informací by jí předat mohl.
Přikývl na porozumění. „V tom máš jistě pravdu. Málokterá smečka v tomto počasí přijme někoho, kdo mu nebude vyloženě hodně užitečný.“ Tahle vlčina ale lovit uměla, jak viděl, a tak měla šanci se někam i nyní dostat. Věřil, že i k nim mezi Přízraky by se dostala, kdyby prokázala, že nějaké kvality skutečně má.

Nuže, Tim mluvil o bylinkách kdykoli měl pocit, že nic lepšího mu na mysl nepřijde. Tato tulačka byla tajemná jako hrad v Karpatech, a on sám nebyl zrovna dvakrát velký mluvka, takže bude muset přetrpět tyhle kecy o jeho vášni. „Nevadí, tak budeš třeba pro příště vědět. Ale jako tulák asi nějaké bylinky znáš, ne?“ Teď už se snad zdálo, že vyzvídal! Jenže nevyzvídal, on měl na tomhle tématu skutečný zájem! Žel si vyhlédl zrovna špatnou oběť na vyprávění si o kvítí a rostlinstvu obecně. Chudinka Timeček!
Přikývl. „Rozumím.“ Švihl ocasem a zahleděl se do dálky. No, a co teď? Kdyby bylo léto, nejspíše by jeden zaslechl cvrkot cvrčků, jak se z téhle konverzace začalo stávat trapné ticho. „A není život tulák příliš těžký? Vím, že mnoho jedinců samotu vyhledává, přímo preferuje, ale v tomhle počasí by jeden teplo smečky neodmítnul, no ne?“ Zeptal se pak. Pokud ale ani tato otázka nerozproudí konverzaci, bude lepší si dát sbohem.

Vlastně byl vcelku překvapený Roihovou reakcí. Toto obhajování naznačovalo, že chlapec v tom možná nebude tak docela nevinně, jak se tvářil. Jak moc sdílný a upřímný ale bude, hm? „Je živ a poměrně zdráv,“ potvrdil klidně, a koukl při tom na Bellanu, v případě, že by chtěla k tomuto něco dodat. Byl to nakonec její pacient, a tak o něm Tim nemohl říct více než pouze toto. „Kvůli tomu bych byl ale rád, kdybys nám řekl, proč k tomu incidentu vůbec došlo. Pokud je ten jedinec nebezpečný, bylo by dobré to vědět.“ Vysvětlil mu, aby mu došlo, že jeho záměr je jedině dobrý. On není soudce, a přeci tu nehodlá z Roiha dělat Herodése! Ale už ho nějaký ten pátek znal, a... zkrátka nebyl o jeho nevině stoprocentně přesvědčený.
Nemyslel si, že tu bude Roihu skákat radostí, když uvidí tenhle přežitek jeho packy, ale očekávat se dalo asi vše. Tenhle biologický odpad by měl být co nejdříve zlikvidován. Dle Roihova výrazu, který nahodil, když prst spatřil, by si Tim mohl myslet, že se návrh na likvidaci setká s pozitivním ohlasem. „Co mám s tím prstem udělat, Roihu? Můžu ho zlikvidovat?“ Navrhnul rovnou, ani nezmiňoval možnost, že by si ho mohl nechat. Timek tu odmítá nechávat ležet seschlou část něčího těla.

Více se k sestře A'Kazy již nevyjadřoval, neboť nakonec mu do toho nic nebylo. Žádal si snad někdo jeho rady? Nikoli. A proto byl čas zmlknout. Svůj čistě objektivní názor vyjádřil, dále nebylo co třeba dodávat.
„Ovšem, ani jsem to jinak nemyslel. Nakonec všechna povolání tvoří celek smečky, a absence některého z nich by mohla mít negativní dopad na komunitu.“ Každého je potřeba v jiný čas, ale je třeba, aby jedinci byli připravení ze sebe vydat maximum, když se po nich bude vyžadovat pak nějaký úkol z oboru vykonat. Některé obory může doplnit i vlk bez speciálních dovedností nebo zkušeností – kupříkladu lovce nebo rimory, ale neznamenalo to, že jsou o něco méně důležití. Naopak. Nad další otázkou se nemusel příliš zamýšlet. „Vždycky. Aspoň co se pamatuji,“ pousmál se. On si totiž přeci nepamatuje. „K bylinkám mě to táhlo odjakživa, vždy jsem byl rostlinami víceméně fascinován. Zkoumat jejich účinky na vlčí zdraví mě zkrátka baví. Asi bych si sebe nedokázal představit v jiném oboru.“ Připadal si, že na vše ostatní je levý! Lovit uměl průměrně, bojovat vůbec, a nad rimorem či astrálem by ani neuvažoval. Na astrála by musel mít mízko mozku pátrací balon, a nevěděl, jestli by se na rimora hodil.

Tim se pousmál a přikývl. Věděl, že Ordo by na úkor smečky nejednal, a tedy jeho poznámka byla spíše o tom, že jeho sklad bylin si aktuálně mohl dovolit spolupráci s další smečkou. A ne jen tak ledajakou. Jestli dnešní setkání bude směřovat k nějaké dlouhodobější spolupráci mezi znepřátelenými smečkami, je to pro všechny velký krok. Tenhle den se může zapsat do historie, a to žel i negativním způsobem, pokud by se ignisané rozhodli, že je oba na místě zlikvidují. Tim si nemyslel, že by byli až tak šílení, ale zvěsti byli různé. Jeden zkrátka musel počítat úplně s čímkoli.
Možná nějakou chvíli potrvá, než tenhle vlčí telefonát někdo zvedne, a tak se i Tim posadil. Nehodlá sedět dlouho, aby náhodou nenastydnul, ale postávat nebo šmejdit po okolí si nedovolil. Nakonec se to tady tolik nelišilo od jejich domoviny, nemyslel si, že by platilo něco jako "za plotem je tráva zelenější", ale to mohlo být tím, že zimou schvácená příroda vypadala takřka identicky všude.
A když se konečně dozvonili nějaké odezvy, Tim se zase na nožky zvednul. Nemínil se tu snad krčit ve stínu Orda, jako by to ještě před rokem udělal. Jsou tu s dobrými úmysly, pro dobro smečky, a tak věřil, že to ignisané budou ctít. Tim už z dálky poznal, kdo je jedním z vlků, který má za nimi namířeno – léčitel Feier. Moc dobře si ho pamatoval z jejich léčitelského workshopu. Tím z něj opadlo mnoho obav – léčitelé se totiž nebijou, a jednají s chladnou hlavou. Věřil, že s hnědým vlkem bude rozumného pořízení. Kromě Feiera byl Tim zaujatý mladým černobílým vlčkem, který šel po jeho boku. Takřka okamžitě v něm poznal estreláckou krev, a to i přesto, že stavbou těla byl dost odlišný. Ach, tak přeci jen je to pravda. Sestra se do Ignisu nejenže odstěhovala , ale taktéž zde i povila potomky. Jaká škoda, že tento Timův pravý synovec nikdy do jeho rodiny patřit nebude. Kdyby se setkali v jiný čas na jiném místě, možná by si mohli zajímavě promluvit. Nyní na to ale nebylo prostoru, a tak nad tím Tim přestal dále hlouběji uvažovat. Třetího jedince neznal vůbec.
„Buďte zdrávi,“ pozdravil i Timek a lehce pokynul hlavou. „Timothée Estrela do Norte, těší mě.“ Né, většinu času se opravdu svým rodem nepředstavoval, nyní to tak ale udělal schválně, možná právě kvůli přítomnému příbuznému. Nadále se do rozhovoru mínil zapojit jen minimálně, a to tehdy, kdy mu dá sám Ordo prostor, nebo bude jeho slov potřeba.

Říká se, že zoufalé situace si žádají zoufalá řešení. Byl toto právě onen příklad? Ještě před rokem by bylo asi těžké pomyslet si, že se chystá smlouvat o vzájemné spolupráci mezi nimi a Ignisem. Tahle smečka u nich měla velký vroubek, a je vlastně otázkou, jestli by na kolenou prosit o vzájemnou pomoc neměli spíše oni. Jejich hrdost by jim takový krok nejspíše nedovolila, a to je něco, co tyhle smečky od sebe dosti odlišuje.
Tim si nebyl jist, jestli je tu dnes tak docela správně. Nakonec byl coelou jen chvíli, a tak by smlouvat o vzájemné spolupráci měla spíše Ryumee. Ta žel lehla s rýmičkou, a proto si Ordo vybral pro doprovod jeho. Znamenalo to, že mu S'Arik důvěřuje, a pro Tima to znamenalo mnoho. I když nebyl nejsebevědomějším jedincem, nemínil ho zklamat. Nakonec mají oba stejný záměr – udělat to nejlepší pro smečku, a to bylo důležité. On k Ignisu navíc nikdy nechoval tak velkou zášť, jako jiní. Ano, věděl moc dobře, že ignisané nejsou vůbec svatí, a jejich pochybení v případě vraždy Silhouette jim nemínil jen tak zapomenout. Nešlo však o jeho pocity, šlo o to udělat to nejlepší pro jejich smečku. A to bylo nastolení definitivního klidu, teď, když se jejich starosti točí hlavně kolem problémů s krutým zimním obdobím. „Chci rovnou říci, že pokud budou požadovat nějakou spolupráci ohledně bylin, nebo léčitelství celkově, jsem tomu nakloněný. Ovšem né na úkor smečky.“ I když zatím bylinky nestrádal, věděl, že se to může každou chvílí změnit. Ve skladu může mít kousky, které třeba ignisanům chybějí, a naopak. Proto by případnou směnu potřebného léčiva ocenil. Mluví však o výměně, nikoli o daru. Netušil, jestli vůbec ignisané o spolupráci budou mít zájem, a pokud ano, mohli by mít i nějaké zkreslené představy o tom, jak taková vzájemná spolupráce probíhá. Přízraci však nejsou ti, co by se tu měli kát.
Timek měl s sebou jen prototyp té sví léčitelské brašny. Žel se ještě nenaskytl čas, aby si udělal něco pořádného. I k tomu se snad dostane, aby nemusel dělat ostudu. K zavytí se krátce přidal, jen aby bylo jasné, že tu Ordo není sám. Věřil, že S'Arik si to jinak zvládne ošéfovat sám.

Tima rozhodně těšilo, že byl Cielo spolupráci tak nakloněný. Né každý vlk má na to povahu. Naštěstí tady v Přízracích byli všichni taková velká rodina, kde se každý respektoval a navzájem si sám sebe vážil. Možná až na jednu výjimku, Roiha, ale ani s ním to Timek neviděl tak černé. Bylo jisté, že to není zlý jedinec. „To už smečce přeci vracíš svojí prací.“ Pousmál se. Venatoři byli vždy potřební, ostatně jako všechna zdejší povolání. Teď byla jejich práce však docenitelná o něco více, protože v zimě se dal každý úspěšný lov povážit za něco, co je třeba oslavovat.
„Děkuji za spolupráci. Věřím, že tomu společně přijdeme na kloub. Stačí, že s tím něco chceš dělat. To je první krok,“ řka. První krok už však učinil již dříve, když s tím za nimi přeci sám přišel. Cielo byl tedy nakonec zodpovědnější, než by se mohlo zdáti. Ač si pořád nebyl úplně jist, jestli by mu znova do tlapek svěřil Guláše. Né, že by o tom rozhodoval, ovšem. „To je dobré vědět. Snad se raději připravím hned jak dojdu zpátky do nory, abych na to nezapomněl.“ To si řekl spíše jako poznámku pro sebe.
„Jak to jde vůbec s lovem? Jak to vypadá s kořistí?“ Zajímal se pak ještě na závěr.

Bylo to opravdu za pět minut dvanáct. Když s Harim dostihli pach nebezpečné šelmy, už se stihla zmocnit nebohé Anjel. Tima jímala hrůza, jen to z dálky viděl. Velká kočka stála nad tělem březí vlčice, a držela jí pod krkem. Byla obrovská, okřídlená, a s opravdu děsivýma tesákama. Stačil jeden pohyb, a mohl vzít i život Anjel a jejích potomků. Timovi bušilo srdce ostošest, sotva dýchal! Tohle nesmí dopustit!
„Anjel!“ I on po ní v panice zavolal. To už se ale Hari hnal po šelmě, a zdárně jí z vlčice sejmul. To byla Timova šance se k ní dostat a podat první pomoc, takže se jí okamžitě chopil, a bez zaváhání za ní přiběhl. „Anjel,“ opakovaně jí oslovil jménem. Musel jí udržet při vědomí, aby se nepropadala do hlubokého šoku. Ten by jí v jejím stavu nepomohl vůbec k ničemu. Měla tržnou ránu linoucí se od dolní čelisti ke krku, na první pohled alarmující. „Jsi tu se mnou?“ Ptal se řečnicky, mezitím, co na krvácející ráně zjišťoval, jak hluboká je. Kdyby se kočičí drápy opět dostaly k jedné z hlavních krčních tepen, byla malá šance, že to dobře dopadne.
Ještě, že si vzal s sebou tu brašnu první pomoci! Tam měl nějaký mech a bylinky na bolest, které mu budou teď dosti k užitku. Než si ale mech z kapsy vytáhl a přiložil ho Anjel na ránu, na sekundu pohled odvrátil k Harimu, který se hodlal postavit kočkovité šelmě, a hlasně zavyl. Zavyl na poplach, aby vlci v okolí věděli, že je tu nebezpečí, a podle toho se i zařídí. Třeba jim někdo přijde na pomoc. „Bude to dobré. Zastavíme krvácení, a budeš v pořádku. Ty i tvoje vlčata.“ Pronesl k Anjel jakmile dovyl, hlasem roztřeseným, ač se pokoušel o své typické konejšení.