Príspevky užívateľa

Samozřejmě, že jí říkal jenom to, co už sama věděla, ale bylo vůbec co jiného říct? Nesnažil se dělat chytráka, ale mluvil tak, aby jí trochu podpořil. Bohužel na tyhle věci expert nebyl. Pořád měl v mnohých společenských interakcích mezery, tak mu dejme svátek, chudáčkovi! To on tady má amnésii a nějaké skryté trauma!
Úsměv jí oplatil. „Hvězdná jeskyně, no jistě,“ zopakoval takřka blaženě. Místo, které vám s mozkem dokáže slušně zamávat! Chodil tam rád, ale nemohl tam pobývat zas moc často, neboť by se mu pak mozek vrátil opět do stavu rozkopané hlávky zelí. „I mně tohle místo dost pomohlo, a díky němu jsem našel odpovědi na některé mé otázky. Třeba zrovna ohledně magie,“ svěřil se jí. „Snad tam tedy i ty najdeš to, co hledáš.“ A hlavně ať to nepřežene, aby pak neměla nějaký pekelný bolehlav! Bylinky tomu aftermathu pak už moc nepomůžou.

Tima vlkovo povídání zajímalo. Byl přirozeně zvědavý, jen k cizincům dost opatrný, proto mnohdy o skutečně zajímavé rozhovory přicházel. Jak by se ale jeden mohl cizincům otevřít, když jim jeden do hlavy nevidí, a neví, jestli ho právě ten daný jedinec nechce zamordovat? Někteří k tomu ani nemusí mít žádný pádný důvod, to on už moc dobře věděl. Ta nepatrná jizva na jeho rameni mu to vždy ráda připomene. „Bojovník,“ zopakoval zasněně, protože samozřejmě jako jediného bojovníka si okamžitě vybavil Hariho. „To je ve smečce skutečně důležité povolání. Kdyby nikdo smečku nechránil, dlouho by nikdo nepřežil. Sám jsem toho důkazem,“ odhalil se. Bez ochrany smečky by určitě nebyl naživu tak dlouho, jako nyní. Stačilo si představit, že by ho ta můrovlčice napadla někde jinde, než na území smečkovém!
Nad otázkou mířenou k němu se pozastavil. Ano, viděl svůj účel v léčení, ale bude to Hvězdám stačit? „Nejspíš ano. Věřím, že mým účelem je zachraňovat životy v rámci oboru, mým účelem je pomáhat druhým. A nebo snad ne? Nevím. Možná pro mě mají hvězdy i nějaký jiný důležitý úkol,“ pousmál se. Až čas ukáže, jak tomu skutečně je.

Ne, chápat to Tim vskutku nemusel, ale vždycky byl ochoten to respektovat. A zrovna obavy jeho sestřenky patřily mezi odůvodnitelné a i pochopitelné. Nevychovávala jí její matka, a proto mohla mít pocit, že její roli nezvládne dobře uhrát. „Víš, kolik se toho povídá? Nejsou tu tyhle mýty jen proto, abychom se přesvědčovaly o tom, že jsou nepravdivé?“ pousmál se. Ne, netušil, kolik se toho povídá mezi vlky, on vždy jednal a myslil podle svého uvážení, podle vlastního rozumu. „Ano, já vím. Proto mě vlastně dost překvapilo, že sis ta vlčata udělala.“ Přiznal jí. „Ale jsem si jistý, že jsi jednala podle svého nejlepšího uvážení.“ Tomu skutečně věřil. Možná to bylo impulsivní rozhodnutí, kterým se sám Tim snažil maximálně vyvarovat. On by si vlčata nikdy neudělal, nikdy by žádná vychovávat nechtěl, protože se na to necítil být dost kompetentní. A to měl vlčata velmi rád.
Potlačil povzdechnutí, tak se aspoň na chvíli zadíval do dále. „Na tom, co sis myslela, teď už stejně nezáleží. Záleží na tom, aby tím ten malý netrpěl. Matku potřebuje, to je jasné, ale i ty potřebuješ čas pro sebe. Doufám, že Everett se do výchovy zapojí jako správný otec, a kdyby něco, tak na mě se můžeš kdykoli obrátit. Pomůžu ti rád.“ S kojením teda ne, hah! V tom by jí asi moc nepomohl. Rád Guláška pohlídá, ale na výchovu si troufat nechtěl. Maximálně na něco obecného – to zas rád něco to dítko přiučí. Třeba bude bystrý, a bude se chtít přiučit něco jeho řemeslu. Mohl by mu chodit pomáhat sbírat kvítí, a tak. To by bylo fajn.

Tim si trpělivě počkal na Gilgameshovu odpověď. Očekával, že se konverzace trochu rozproudí, ale nestalo se tak – nevadí, stejně tu ještě má dosti práce! „To doufám, že najdeš. Není nic lepšího, než dělat to, co tě baví. Co baví tebe? U nás vlci mohou zastávat nejrůznější povolání, od lovců přes válečníky po mediky, jako jsem já.“ Tož účel najde v tom, co ho baví! A jestli ho nic nebaví, možná teprve najde to, pro co se narodil, pro co byl zrozen. Tim věděl, že byl zrozen pro bylinky – teď už ano. Hvězdy by mu jinak nedaly takového pamatováka na bylinky, ani na léčivo a nejrůznější nemoci, ne? Tenhle talent by mít nemohl, kdyby se doktorem neměl stát! „Každý tu máme nějaký účel. Většinou jde o jedno – zanechat na tomto světě nějakou stopu. Jak to každý udělá, to už je na jedinci samotném,“ řka. Byly to jen takové prázdné řeči, protože příroda to myslela naprosto jasně – buď na tomhle světě necháš pokračovatele své krve, nebo jsi lůza. Smutné, ale na fňukání není čas.

Nu, co na to Timek mohl říct? Vzdychat a achichat tu nad tím nemohl donekonečna. Situace to byla vskutku nepříjemná,a le čas ukáže, jaké se nabízí řešení. Dřív nebo později, a on věřil, že to dopadne dobře. „Jsi matkou tak dva týdny, jak bys to mohla vědět? To malé ještě ani na svět pořádně nevidí, a prospívá víc než dobře, takže v čem jsi zatím ta špatná?“ Možná by to chtělo jen jiný úhel pohledu. Tim se však necítil být dost kompetentní na to, aby jí ho naskytl. „Tvoje matka tě opustila, ne? Copak máš snad také něco podobného v plánu?“ Ptal se, netušíc, co se jí honí hlavou. Třeba o tom skutečně uvažuje.
Nadechl se, aby mohl vyřknout otázku, za kterou ho možná zbije, ale bez odpovědi na ní to on nejspíš nikdy nepochopí. „Pokud jsi vlčata opravdu tak moc nechtěla, proč sis je dělala? Nemyslím to zle, ale pokud jsi měla tyhle pocity už předtím, co tě nakonec vedlo k tomu si je udělat? Nesoudím tě, teď už to nezměníš, ale nedaří se mi to pochopit.“ Snažil se to formulovat tak, aby ho nevydědila. A také se přitom snažil tvářit co nejvyrovnaněji dokázal.

Jako, Tim pociťoval, že tohle bude přinejmenším dost zvláštní, ale že to všechno působí jako špatně vyložený sen mu došlo až v moment, kdy Hari přišel. On mu chtěl jenom ukázat zázrak boží, který se mu povedlo odrodit – pro něj to byl velký úspěch, a radost, neboť to byl jeho nový příbuzný. Nakonec to ale vypadalo, jako by ho snad zval k nějaké soukromé rodinné sešlosti, protože kromě probuzené Ryumee tu byl i Everett. S tím vůbec nepočítal ve chvíli, kdy sem Hariho zval, a nyní se za to právoplatně nenáviděl. A taky si přál vlastní ordinaci – vlastní sklad, kde by nebylo trapné, kdyby si tam někoho pozval na pokec. No jo, ale co teď s tou prekérní situací? Tim se skutečně bude muset posnažit, aby to všechno zachránil nějakým small talkem do doby, než se Hari dostatečně vynadívá na to mimino. To snad zabere co nejméně času.
„Ahoj!“ pozdravil bělocha. Žádné "hezký den, Hari"? To je důkaz, že je vskutku nervózní. Ale snad jen naprosto zbytečně! „Chtěl jsem ti konečně ukázat to moje první odrozené vlče, ale nepočítal jsem s tím, že nás tu bude tolik,“ přiznal, a snažil se, aby v jeho hlase nebylo poznat, jak trapně se vlastně cítil. „Ryumee jsem o tvé návštěvě ale říkal, neboj.“ A nebo neříkal? Ach ne, teď si nemohl vzpomenout!! raději kamarádovi pokynul hlavou, ať ho následuje – a pomalu (ale rychle!!) se začal k sestřence přesouvat. Ať už je toto za nimi!

Tim střihl uchem. „To nezní jako úplně typické chování představitele ignisské smečky,“ myslel si, a dovolil se s tímto pocitem i svěřit. Tím samozřejmě říkal, že má o Ignise vyhraněné mínění, že má předsudky, za které si ale jako smečka mohou samozřejmě samy. „Nezdáte se mi jako "žij a nech žít" jedinci.“ Házel je tedy do jednoho pytle, protože tak k tomu byl ve smečce víceméně vychován. On měl po znovuzrození mozek jak rozemletej salát, a aby se ještě kdy zregeneroval do původní podoby, musel do sebe vsakovat i názory většiny. On sám byl ten nejhodnější blbec z nejhodnějších blbců, ale neznamenalo to, že může mít k něčemu trochu radikálnější postoj.
Politické téma je vždy dost napjaté, a proto se Tima asi pro vlastní dobro uchýlil k těm bylinkám. „Je pravda, že i když se honím za něčím konkrétním, stejně toho cestou sesbírám o mnoho víc. Jen mám trochu omezenou kapacitu bylinek, které unesu,“ nakoukl vlkovi přes rameno, aby mu viděl na brašnu, v které určitě nějaký svůj sběr uložený měl. Hm, že by si taky něco takového vytvořil? Bezpochyby by mu to usnadnilo a zpříjemnilo práci. Držtičku má bohužel moc malou na to, aby v ní nosil kila květin.
Vlk zmínil i cosi o svém zraku, čímž se skutečně v Timově mozku otevřela vzpomínka na jejich dávné setkání. Tedy, neukázala se mu v příliš jasném světlem, ale už si aspoň vybavil, že vlk nemá dokonalý zrak. „My už jsme se kdysi potkali, že? Dřív, než přitom mezismečkovém vyjednávání,“ zeptal se tedy řečnicky. No jó, v té době byl Timek ještě ten největší podělánek z okolí. Jak asi na vlka působil nyní?

Ano, tohle setkání bude více než awkward, to je jasné už nyní. Tim si při pohledu na bílého medika znepřátelené smečky nevzpomněl, že má problémy se zrakem, ale někde hluboko v mozkovně tuhle informaci uloženou měl. Těžko říct, jestli jí najde. „Jistě. Tohle není ničí území, tady máme právo být oba dva,” řka. Narážel tím snad na tu nepovedenou ignisskou špionážní akci? Je to možné, rýpat však neměl v úmyslu. Na to je až příliš podělaný - tady nikoho za zády nemá, tady kdyby ho chtěl někdo zavraždit, neměl by šanci přežít.
Zajímalo ho však, co za bylinky vlk shání, proto se mu z dostatečné vzdálenosti snažil dohlédnout pod tlapky. Pokud bylo něco, co zcela odkládalo stranou mezismečkové neshody, tak to byly v případě Tima pravě bylinky. „Hledáš něco konkrétního? Třeba bych tě mohl někam nasměrovat,” švihl nejistě ocasem. Když ho pro něco pošle, tohle setkaní aspoň o to dřív skončí, ne?

Byl zabraný nejen do sběru, ale i do svých myšlenek. Opatrnost tedy nebyla na maximálním levelu, na kterém být mohla, ale oproti časům minulým to bylo o dost lepší. A tak v jednu chvíli nepatrně zaregistroval, že se kousek od něj někdo nejspíše prochází. Slyšel kroky v trávě, a když si odložil třezalku, aby nasál onen cizí pach, tak už se vlk prozradil. Dostal pozdrav od Ignisana, no, tak to bylo skutečně milé. Tima se zmocnila nejistota a strach, zároveň mu ale jeho povaha nedovolila pozdrav ignorovat. Jeho reakce však byla opožděná, neboť sám nevěděl, jaká to reakce má být. „Vskutku krásný den, ano,” řka s pohledem upřeným směrem, z kterého se vlk vyloupnul. Byl to ten ignisský běloch, kterého znal už z dob minulých, ale nevzpomněl si na něj do chvíle, co ho viděl u toho mezismečkového vyřizovaní účtů. Byl to totiž taky ten koroner, který né že by špatně určil smrt jejich člena, ale měl podíl na tom, co se následně po nálezu těla odehrálo.

Timek za hranice nechodil tak často, jak by si asi mohl dovolit, neboť měl stále k neznámému dost respektu. Sice okolí smečky znal už moc dobře, ale jeden nikdy neví, co ho na výletě mimo bezpečí může překvapit. Když by se tu nepotuloval nějaký zabedněný ignisan, tak zběsilý tulák, jako tehdy, když na louce vlčích máků Tim málem přišel o život. Každý výlet mimo hranice může být právě proto risk - tady není jisté, že by mu na pomoc někdo přiběhl tak rychle, jako tehdy Hari.
Jako vždy to nebyla procházka bez účelu - je na sběru bylinek, kterých je na území třeba méně. Vítr mu nenapověděl, že se v okolí zrovna nějaký vetřelec nachází, neboť bylo takřka bezvětří. A Timek měl čumák plný vůně třezalky, kterou právě sbíral. Kdyby věděl, kdo se v blízkosti nachází, dál by nešel. Sice to s tím jeho sebevědomím už bylo lepší, ale teď u sebe žádnou podporu neměl. Útěk je vždy snadnější a bezpečnější - aspoň v jeho případě.

Jaký krásný den! Sluníčko svítí, nikdo neumírá, a tak není důvod si stěžovat. Tak docela. Timek byl v noře, ve skladu, kde si zkoušel dělat nějakou novou směs. Konkrétně chtěl něco, co by dokázalo trochu rozproudit mysl po probdělých nocích, a to nejen po výletech do světa opiátů. I po probdělých nocích za křiku malých mimin! Ale ne, Gulášek byl docela hodné batole, aspoň co dokázal z těch prvních dvou týdnů posoudit. Teď se však začne více hýbat, a teprve to může začít být náročné! Timek se jen bál o život svých bylin, které sem tak pečlivě den co den doplňuje.
Směs se mu však nedařila úplně dokonale, protože se sotva díval, co pod packama dělá. Díval se ven z nory, patřičně netrpělivě, protože očekával návštěvu. Pozval Hariho, aby se přišel podívat na mimino - na jeho první odrozené dítě! Protože po neúspěchu s vrhem Anjel byl tento moment pro něj skutečně důležitý. Hlavním důvodem, proč ho tu však Timek chtěl, bylo, že mu něco vytvořil! Ano ano, od znovuobjevení jeho magie si s ní pohrával ve snech už několikrát. Nešlo to den co den, vzhledem k tomu, jak nepoužitelný vždy po probuzení byl, ale když měl dny volnější, nic mu v tvoření nebránilo.
Přemýšlel, jestli si neměl spíše počkat na moment, až bude Ryumee pryč, a nechá mu tu Guláška na hlídání. Nebo jí přinejmenším měl dát nějaké bylinky na hluboký´ spánek, aby se na ní s Harim mohli dívat jako exponát v zoo, bez nutnosti s ní komunikovat. Za jejího bdělého stavu mu bude asi jen těžko povídat o problematice poporodních depresí. A v horším případě mu mohla chtěně i nechtěně udělat nějaký trapas! Nesouznil se všemi jejími názory, a tak si myslel, že by třeba mohla něco nereprezentativního z úst vypustit! Záleželo na tom, protože před Harim nemohl vypadat jako vůl. A nejlépe ani jeho rodina. Sic Ryumee řekl dost jasně, že Hari je jen jeho velmi dobrý kamarád, ale také dost dobře tušil, jak se sám asi tváří, kdykoli musí vyslovit jeho jméno nahlas. Sestřenka není zas TAK moc hloupá, ona mu určitě vidí až do mozku! A to se Timkovi moc nelíbí, protože jeho některé myšlenky by zde nerad publikoval!!

Ryumee ještě skoro ani nepromluvila, a už si Tim tiše povzdechl. On není psycholog, je skutečně kompetentní jí tu dávat nějaké rady? Ale furt lepší jí nějakou podporu ukázat, než dělat, že nic nevidí. On to vidí! A moc dobře. Vidí, že není spokojená, ale furt doufal, že se to časem zlepší. „To jsem rád. Kdyby něco, tak víš, že ti rád pomůžu, když budu moct,“ ujistil jí. Ano, jistě si dokáže pomoci i sama, ale měla na to teď sílu? Hlavně si musí umět říct včas o pomoc! A možná se tak dnes stane. „O Guláška?“ Ach ano, to nebohé dítko! „Děje se s ním něco? Podle mě prospívá moc hezky, a to říkám, i když jsem moc mimin za život neviděl.“ Nevypadal, že bude úplně největší zástupce rodu, ale ani nebyl zanedbaný. Váhu měl zdravou. Ryumee ale určitě mluvila o něčem jiném, a Tim chtěl, aby mu to sdělila sama.On si netroufne její myšlenky hádat, i když to v duchu samozřejmě již dělal.

Buď Tim skutečně chodil jako duch, nebo byla Ryumee opravdu zabraná do svých myšlenek. V pořádku. I on byl věčně ztracený ve svém světě, a nad něčím ustavně přemýšlel. Na jejím místě však nebyl, takže mohl jen hádat, co se jí mozkovnou honí. Asi nic dvakrát pozitivního, když jí tak viděl. „Jsem na procházce, jako vždy. Na jednom místě moc dlouho nevydržím, to pak akorát myslím na blbosti.” Ne, jeho myšlenky nebyly blbosti, ale občas už jich měl plné zuby. A když se soustředil na okolní přírodu a bylinky v okolí, trochu je omezil. „Tomu rozumím. Teď je toho na tebe určitě hodně, a menší procházka ti udělá dobře,” myslil si. „Jak se ale jinak cítíš? Ještě je asi brzy, aby ses cítila nějak markantně zregenerovaná, ale zle ti není, ne?” Ptal se na stav fyzický. Její tělo definitivně nemohlo být zregenerováno, ale už by se neměla cítit nejhůř.

Tim dnes nic nesháněl. Né nic konkrétního. Samozřejmě však byl na procházce pracovní, a když při cestě zahlédl nějakou užitečnou bylinu, vzal jí s sebou. Neměl teď v hlavě přiliš myšlenek, aspoň né těch negativních. Dozvuky opiové jeskyně už vyprchaly před nějakou dobou, a lze říct, že už byl na tom s mozkem zase jako dřív. Jedna věc ho však trochu trápilo, a to bylo Ryumino dítko. Nezdálo se totiž, že by si k němu zatím našla cestu, a to už bylo dva týdny staré! Už mělo otevřená oka, a začínalo se více hýbat. S emocemi jeho sestřenky to však nehnulo. Mrzelo ho to, ale ve své pozici skutečně nevěděl, co s tím dělat.
Proto byl ovšem docela zaskočen, když tu sestřenku zahlédl. Nacházela se od nory docela daleko, a tak se divil, že malého Guláše nechala s Everettem samotného v tak nízkém věku. Na druhou stranu, její poporodní deprese to vysvětlovala. No, Timek k ní hnedle zamířil. „Hezký den,” pozdravil jí s úsměvem - rozhodl se všechny své obavy nechat stranou. Ona se jistě rozpovídá sama, pokud chce. „Našla sis čas na procházku, jak vidím.” Vyřkl tuto npc větu, netušíc, co vlastně očekávat. Možná Tim nebyl úplně tím nejlepším vlkem, co by jí v její situaci mohl pomoct. Možná nějaká zkušená matka jako NwodReoka? Ta by třeba mohla.

Nepochybně toho Ryumee zvládala více jak Tim, ale tak je to přeci vlčice! Ty multitasking zvládají snad přirozeně. Pro něj to bylo po tom poškození mozečku trochu náročnější, ale pokavaď zvládl přemýšlet už nad třemi (!!!) tématy více do hloubky, nebylo to hodno údivu? „Já tedy raději slyším, že si necháš pomoct, než aby ses to tvrdohlavě pokoušela zvládnout sama,“ pousmál se nad tím. Ano, těšilo ho, že si od něj nechá pomoc – byli tu přeci pro sebe, jsou rodina. Nutno však podotknout, že ona jemu s jeho problémem ohledně citů a emocí nikterak nepomohla. Za zlé jí to však neměl, to on snad ani neuměl. Bude se s tím holt muset poprat sám, nebo najít někoho kompetentnějšího.
Co bylo ještě víc šokující byl fakt, že Ryumee přistoupila na společnou aktivitu s Timem. Aktivita, která nebyla tak docela prací, pouze koníčkem. A tak vesele zavrtěl ohonkem. „Ty mi děláš skutečně radost!“ Usmíval se jak měsíček na hnoji, a jal se tedy pokračovat v tom, z čeho ho sestřenka původně vyrušila. Sláva nazdar květinkám, oujé!