Príspevky užívateľa

Víra byla s Přízračnými spjatá už od základů - tkvěla v důvěře v předky, kteří na ně dohlíželi z hvězd. Nejspíš proto mohli být zdejší tak náchylní k jiným fantaziím, které ovšem nemusí být tak neškodné. Apollyon toho byl žel důkazem - ať už jeho víra hrála v tomhle finálním střetu hlavní nebo vedlejší roli. „Musíme udělat maximum pro to, abychom už nic tak moc nepodcenili.“ Bylo důležité se z chyb poučit a jít dál. Sebemrskáním si napomohou. „O to víc mi připadá nebezpečný - že sám neví jak kontrolovat své emoce. Je nevyzpytatelný.“ Každý by se měl mít před ním na pozoru.
Azaryn už byl jiný, a tak si ani Tim nemohl být jistý jejich reakcí. Vlci, které odtamtud Tim znal, už neexistovali. I tak mu přišlo fér o tom tamější uvědomit, obzvlášť, pokud tam měl Apollyon své kontakty. „Nemyslím si, že kdyby byla situace opačná, tak by nás Azaryn informoval. I tak mi to připadá jako slušnost, která z nás ve výsledku dělá čestnější jedince.“ Byla to prostě správná věc, obzvlášť, pokud měl být Apollyonův kontakt náboženského typu. Tim nebyl zbytečně naivní, ale měl naději, že by takový krok mohl napomoci k skutečnému příměří mezi jejich smečkami. Takovému, po kterém on vždy toužil.
Se zájmem si vyslechl vysvětlení S'Arikovo přísahy. Věděl, že jsou pro něj tyhle věci důležité, proto pevně vážil svá následující slova. „Obávám se, že pokud by souboj neprobíhal tak jak probíhal, tak by jeden z nás už nemusel být mezi živými. Možná né každý tvůj výpad byl čestný, ale copak Apollyonův snad ano?“ Teď už věděli, čeho všeho je okřídlený roháč schopný, a mohli se na to připravit. Ale upřímně... být s ním v 1v1 rvačce, Tim by ml co dělat, aby se vůbec ubránil, natož aby přemýšlel o tom, jestli koná dostatečně čestně. Využil by každé slabosti nepřítele, aby se zachránil. Nebylo tomu tak i v tomto případě? Ano, byli na něj čtyři, ale... nakonec přeci jen utekl.

Poslechl si, co už Aria znala, a musel se pousmát. Ano, to byly aspoň nějaké znalosti - které se jí nepochybně budou hodit ať už se rozhodne na postu medika skutečně setrvat, či nikoli. „Správně. Zrovna takový heřmánek je sám o sobě dost univerzální bylinkou, kterou lze využít takřka při kterémkoli onemocnění či zranění. Čistí organismus, uklidňuje a dodává oslabenému tělu sílu.“ Heřmánek byl jeho oblíbenou bylinkou, neboť jeho využitím jste skutečně nemohli nic zkazit. Někdy ale působil více jako placebo než skutečný lék, na to jeden musel dávat pozor. „Ano, výtažek z máku setého působí jako tlumič bolesti. Je to "oblbovák", který je nedílnou součástí medicíny. Nebezpečný... ano, ale jeden by musel sníst koňskou dávku, aby mu to skutečně ublížilo.“ Bylo tu mnoho opiových rostlin, které byly značně nebezpečnější - třeba durman, hm? O tom ale Arii poví třeba jindy.
Prohlédl si vlčinu, jejíž zájem o řemeslo se v očích nedal přehlédnout. Těšilo ho to. „Velmi rád tě přijmu za svého učně - od Ghu'lasse jsem vlastně nikoho pořádně neměl.“ Ber'nielay měl také o bylinky zájem, ale jej měl na starosti hlavně Ghu'lass. Tim to tak chtěl schválně - aby si sám ten mladý hoch zkusil, jaké to je předávat své znalosti dál. Ach, hořkosladká vzpomínka. „Nebudeš se učit jen o bylinkách z teorie, budeš je se mnou i aktivně sbírat, následně je zpracovávat do mastí nebo lektvarů. Také tě nechám poznat sklad, budeš mi asistovat u pacientů a o nějakého se pak třeba na lůžku budeš starat.“ Něco takového jí bude čekat - pokud do toho půjde.

Ach ty emoce! Něco na tom přeci bylo, když se jeden snažil city potlačovat už od raného mládí, hm? Timovo postavení si také žádalo určitou dávku kontroly nad emocemi, ale ani zdaleka je neměl tak pod kontrolou jako třeba tady S'Arik. Pravda, dnes asi zrovna ano. „Rozumím - i když to není zrovna jedna z věcí, ke které bych se sám chtěl uchylovat. Nevidím tu však jiného řešení. Tenhle vlk-,“ zamyslel se přesně nad tím, co chtěl vyslovit, „by byl schopný zničit celý Norest.“ Odvážné tvrzení, či jen přiznání možné reality? Apollyon byl jedincem mocným, který očividně neměl v srdci ani špetku ctnosti, aby se postavil následkům svých činů. Tohle mohlo celé dopadnout jinak, kdyby byl Apollyon o něco menším spratkem obecně.
Otázka ohledně Azarynu jej ponechala dobrých několik desítek vteřin v tichosti. Ano, vždy byl nakloněn příměří, a snad by od nich bylo fér se dle toho i zachovat, ale... co když Apollyon nelhal, a skutečně něco Azarynu pověděl? Viděl to S'Arik v jeho hlavě, nebo ne? „Apollyon měl v Azarynu přátele, že ano? Možná jim také hrozí podobné nebezpečí - ať už od nich, nebo Apollyona.“ Absolutně neměl tušení, jaké přátelství mohl Apollyon s azarynskými vést, ale nejspíš podobného typu jakým přežíval i u Přízračných. Skrze lži a manipulaci.
Ne, vskutku nerozuměl tomu, co přísaha Ret-Taag znamená, ale neznamenalo to, že se nezajímal. „Co to znamená?“ Zeptal se s respektem v hlase. Snad doufal, že by menší povídání mohlo odvést lexovu pozornost od bolesti.

Přízrační měli s největší pravděpodobností území na appalačském pohoří, a proto se jim dělo tolik nevysvětlitelných událostí. Vlci tu šílí, ztrácí se, záhadně umírají nebo ožívají,... vskutku zajímavé to místo. Tyhle hory... jsou prokleté.
Mohl jen hádat, jaká opatření měl S'Arik na své mysli. „Je pravdou, že v některých ohledech jsme mohli působit laxně.“ Zahleděl se do dálky a vzpomínal na incident u hráze, který - jak se zdálo - v Apollyonovi spustil čiré zlo. Měli to více prošetřit už tehdy, a možná by zamezili spoustě nepříjemnostem. Možná. Nemělo asi smysl se trápit otázkou "co by kdyby", bylo však nutné se připravit na možnost, že se podobné scénáře mohou opakovat. „Můžeme k nim vyslat posla.“ Podíval se po S'Arikovi, jestli je to pro něj přijatelné řešení. Poštovní holubi neměli, takže vyslat nějakého rimora se zdálo být tím nejrychlejším způsobem předání tak důležitého vzkazu.
Byl rád, že lex s odpočinkem neprotestoval. Najednou se na těch pár minutek zdálo, jako by nic nespěchalo. Svět se bortil, ale tady bylo vše ještě v pořádku. Při jeho otázce se na něj trochu zvídavě podíval. Uvědomoval si tento fakt - že ztratil sám nad sebou kontrolu? To byl asi první krok k neopakování takové chyby, že? „Ano. Řekl bych, že trochu ano.“ Dal mu za pravdu, neboť nemělo smysl lhát. A ani nemělo smysl něco dodávat, nic typu "ale to se stává", protože věděl, že lex si o tom stejně bude myslet své. Je mu jasné, že dělat takové chyby se né vždy oplácí.

Velmi si cenil skutečnosti, že S'Arik nemluvil o jeho nezapojení se do vraždy týnejdžra, kterému nedlouho předtím zachránil život. Už jen to, že vlastně rvačce netknutě okouněl bylo proti jeho hlubokému přesvědčení. I když mu ale morální kodex velel nezabíjet, nemohl přijít na jiné řešení, které by situaci vyřešil - ostatně proto své kolegy ve vraždění nezastavil. „Hned, ovšem - jeho pach bude čerstvý, rimoři ho vystopují cobydup.“ Ujistil S'Arika. Tak by se nejspíš příběh vyvíjel dále - rimoři by společně s umbrami vystopovali Apollyonův pach do několika desítek minut, zaklekli ho a dokončili co tu banda starců začala -, kdyby však Apollyon neskrýval ještě další tajmeství. Tajemství o jeho ukrýtu mimo zraky světa. „Takový vlk se už narodil zkažený.“ Pronesl na účet šedivého okřídlence a na chvíli se zahleděl do dálky. Snažil se myšlenky na Guláška teď upozadnit, ale když věděl, kdo je za jeho utrpení odpovědný... viděl rudě. Přesně při takových myšlenkách mu pak bylo jedno, jestli Apollyon dožije rána nebo ne.
Když byl se zběžným ošetřením hotov, chvíli ještě u lexe seděl. „Chvíli se vydýchej. Pak společně dojdeme do tábora.“ Nenechal by tu S'Arika o samotě - bylo však třeba smečku informovat o dění zde u studánky a vyslat hlídky po Apollyonovi. Tim se neuměl rozkrájet, i kdyby velmi rád. Když S'Arik pak pronesl něco jako vtípek, nejistě se pousmál. Bylo zvláštní slyšet zrovna od něj nějaký takový komentář, ale vlastně to Tima svým způsobem uklidnilo. I když jsou úplně v koncích, pořád mají rozum, který jim zvládne udržet hlavy nad hladinou. „Ano - i když bych se už ani nedivil, kdyby nakonec zůstala.“ Řekl odlehčeným tónem. V Norestu je vskutku možné vše.

Vskutku S'Arik nikdy nebyl vděčným pacientem, ale teď sekal dobrotu. Timek nikdy nezapomněl na chvíli, kdy se mu lex - tehdy ordo - odvážil svěřit se steskem, který cítil po smrti své družky. Tehdy mu dokázal, že mu plně důvěřuje, a doktor z hor si toho dodnes velmi cenil. Nakonec to byl právě on, který ho přijal zpátky do smečky po tom, co byl dva roky nezvěstný.
V nějakém rozhlašování ho ale musel ještě brzdit. S'Arik potřeboval tenhle incident nejprve rozdýchat a na vteřinku si odpočinout, než začne cokoli dělat. Už přesun do ordinace pro něj možná bude náročný. „O to se postarám, nemějte strach,“ ujistil ho tmavý estrelák. Ne, nikdy neměl rád vystupování před celou smečkou, ale věděl, že se musí pochlapit. Jeho strach z veřejného vystupování byl teď druhořadou emocí, protože smečka byla vždy na prvním místě. A smečka to skutečně musela slyšet - i když to pro uši kolegů nebudou zrovna dvakrát přívětivé zprávy. „Ano, unikl. Byl ale raněný, takže je možné, že nebude daleko - vyhlásíme po něm pátrání.“ Sdělil Tim značně poraženecky. Prohráli. Jestli byla loňská zima krutá, tak ta letošní byla pro smečku ještě krutější - to byla jedna tragédie za druhou. Členi se ztráceli, umírali, nebo vraždili - kde je ten zlatý věk vědění a pokroku? Mladí už nebyli nadějí, ale zmařenými sny a nejistou budoucností. Tim z toho byl značně nešťastný.
Obvaz oka proběhl bez problémů - Tim na oko dal před samotným zavázáním ještě "gázu" v podobě mechu, aby nasála přebytečné tekutiny. Nepatrně se pousmál, když lex pronesl poznámku o vykání. „Zrak už ti bohužel nezachráním, uvidím však, jak se to vyvine s okem samotným.“ Chtěl být upřímný, i když si byl jist, že taková zpráva se neposlouchá zrovna s úsměvem ve tváři. Věřil, že S'Arik si pravdy cenil více než sladké omáčky a nerealistických slibů. „Na ostatní se podívám hned dole.“ Ryumee viděl odcházet po svých a tušil, že nebude tak snadné se jí teď dovolat. Kým by však byl, kdyby neudělal vše proto aby jí prohlédnul? Musel - i kdyby se zuby nehty bránila.

Evidentně vůle vzepřít se smrti dnes S'Arikovi napomohla z boje vyjít ještě takhle poměrně dobře. Který vlk si v jeho věku může takhle pískat? Jestli Tim bude ještě tak vitální, bude vděčný - ale spoléhat se na nic takového nedalo. Jeho obor mu totiž už teď dělal vrásky - a nepochybně šedivěl hlavně právě kvůli některým pacientům. Dokud to byly ale jen šedé chloupky v jeho tmavé srsti, mohl se radovat. Až ho začnou bolet i klouby nebo přijdou jiné neduhy stáří, to už tak radostné nebude. Ale patřilo to k životu.
Co k životu určitě nepatřilo byl bohem posedlý spratek, který zabíjí své vrstevníky a manipuluje s celou smečkou. Právě ten byl odpovědný za spoušť, která tu dnes vznikla - včetně lexova zranění v oblasti levého oka, které si právě Tim snažil dobře prohlédnout. Bylo dost zjevné, že to S'Arika bolí, a on ho nechtěl zbytečně trápit, ale potřeboval se podívat, jestli mu tam snad nezůstal nějaký hmyzák, který by oko mohl dráždit. „Bolí to, já vím,“ konejšil hlasem starého vlka. Tlapkama si pomohl, aby oko trochu rozevřel a stařec se mu necukal. Krev v oku se zdánlivě smíchala se sklivcovou tekutinou - právě když tohle Tim zaznamenal, bylo mu jasné, že oko je nenávratně poškozeno. Rohovka je poškozená kousancem od sarančete, a jedinou otázkou bude, jestli nebude lepší oko úplně odstranit. To se však ukáže po důkladnější prohlídce a zaléčení - Tim se k radikální extrakci uchylovat nechtěl, neboť to s sebou přinášelo nástrahy fantomové bolesti.
Povzdechl si a vytáhl si z batohu mech, který si namočil ve studánce. Tím pak starci začal ránu čistit. „Teď vám oko jen očistím a zavážu, aby se vám tam něco nedostalo. Dole vám na to dám mast z měsíčku, aby se to rychleji zahojilo.“ To by mělo pomoci. Zrak to nezachrání, ale samotnou bulvu snad ano. Měl v brašně kousek látky, která poslouží jako obvaz - prve ale sáhnul po výtažku z máku setého zabaleného v jitrocelovém listě, kterého měl v brašně vždy dost. Základ první pomoci. „A dejte si tohle.“ Podsunul bylinky raněnému. To mu pomůže od bolesti.

Ano, Tim se zdál být klidnější než ostatní i přes to co se všechno stalo, ale to proto, že sám byl tak docela v šoku - a hlavně ho tu čekala ještě práce, která nemohla počkat. Až potom se bude moci sám někde hroutit a zabrouzdat do svých myšlenek, nyní se soustředil jen na poskytnutí první pomoci. Ovšem zaregistroval, že S'Arik na jeho otázku nereagoval, neboť sebou takřka hodil o zem. Měl chudák dost - a jeden by se mu nemohl vůbec co divit. Jeho výkon byl koneckonců v tomhle věku obdivuhodný.
Naštěstí Tim ke studánce původně přišel s brašnou, kterou si pak jen před výslechem odložil bokem. To mu nyní ušetří čas, který by strávil na cestě dolů a zpátky - neboť nepředpokládal, že v nejbližších minutách bude lex schopný se zase zvednout na nohy. „Neomdlete tu, S'Ariku,“ pronesl a s těmito slovy se už i s brašnou dovalil k starému vlku, aby ho ihned začal prohlížet. Měl tělo poseté kousanci od hmyzáků, které se však aspoň ve studánce teď očistily. Lex nevypadal, že by měl někde smrtelné zranění, ale Tim si nemohl nevšimnout bolesti v jeho obličeji. Oko. Bylo možné, že mu jedno ze sarančat poškodilo oko - ať už šlo jen o nějaký škrábanec, nebo vážné poškození rohovky. „Dokážete to oko otevřít?“ Ptal se ho, dívajíc se mu na zavřené oko. Potřeboval ho vidět. Hned.

Když měl zrovna sarančata v obličeji, ponořil se do vody, aby je odehnal. Takhle to udělal několikrát, než nálet těch mrch začínal slábnout - dokud nevymizel takřka úplně. Pak se mohl Timek začít dívat kolem sebe na tu spoušť. Krev- krev všude!! Ach, ale- nikdo nevypadal vážně zraněný, tedy aspoň soudě dle prvního pohledu. Doktor si však bude muset doběhnout pro batoh a začít velmi rychle ošetřovat. Nebohý S'Arik musel být úplně vyřízený! Jeho tělo to v tomto věku muselo jen špatně snášet - vlastně bylo k podivu, že to tady s ním už dávno pradávno neseklo. byl to ale roky cvičený válečník, a to se nejspíš stále odráželo na jeho slušné kondici. Jaký jiný vlk by v necelých šestnácti letech ještě bojovat s tak mocným soupeřem? Apollyon nemusel být dospělý a ai vůbec cvičený, aby bylo jasné, že byl silným protivníkem. Měl magie hodné skutečného ďábla - tedy pokud opravdu existoval.
Tim na tom byl asi ze všech nejlépe, neboť kromě pár kousanců v srsti si žádného zranění nevšiml. Dostane teď kárání za to, že se nehnal Apollyona zabít? No- tak ať. On nebyl žádným vrahem, nejspíš bude mít špatné spaní už jen z důvodu, že tomu přihlížel. Ne, nebyl rád, že ten pacholek vyváznul, ale- ale. „Jak jste na tom?“ Ptal se kolegů, kteří stejně museli být aktuálně v šoku, a tedy těžko mu poskytnou nějaké informace o svém stavu. Tim však viděl rány z který se řinula krev, a ty bylo třeba tak či onak ošetřit. Co nejdříve!

Slyšel Ryumin rozkaz, ale on nemohl utéct. Né kvůli ostatním, kterým měl přeci pomáhat! Jeho džob byl ostatním vlkům pomáhat! Nemohl zkrátka jen utéct, i kdyby to teď dávalo docela smysl. Nedokázal přes ten hmyz kolem vnímat okolní situaci - nedokázal hodnotit, jak na tom kdo je. Sarančata ho hryzala kde mohla, no, obličej si snažil chránit co nejvíce, protože o oči ani mozeček přijít nechtěl. Nemínil zdechnout tlapou nějakého nevděčného spratka!
Jednu skutečnost pak zaregistroval - že se lex uchýlil k tomu ukrýt ve vodě. Ano, to se zdálo být jako rozumný krok. Tim se tedy jal jej skrze roj bzučících potvor následovat. Voda v tuto chvíli zdála se být úplným vysvobozením - jak dlouho ale potrvá, než se všech těch sarančat zbaví? Dají jim v jednu chvíli pokoj, nebo je budou terorizovat dokud jim nevyžerou i veškeré vnitřnosti? Stejně jako Gulášovi?

Že hodlal Tim zavřít před touto spravedlností oči? Kdepak. Musel se dívat, jak se celá situace vyvíjí, aby mohl svým kolegům napomoci v případě nutnosti. Dokud byl Apollyon na zemi, a všichni do něj ryly jak ti největší ubožáci, nechal je. Když tam lex začal opravdu neohrabaně máchat svojí zbraní, začínal mít doktor strach, jestli náhodou neublíží ještě sám sobě. Jenže co Tim tak zmůže? Jak by ho zastavil? Skočil by před Apollyona a schytal by za něj "kulku"? No, to asi těžko. Ale bylo evidentní, že kolegové jsou v takové ráži, že je rozhodně pouhé "stop!!" nezastaví. Kdyby tak měl magii, která by v takové chvíli byla skutečně k užitku, hm? Žel s tím co uměl tu mohl přítomné tak leda přiškrtit na šátku. Vyškrtit... ano! Pokud by šlo do tuhého, tak to by skutečně udělat mohl-
Než ale stihl nějakou skutečnou taktiku dovymyslet, už se okolím linul bzukot divého hmyzu, který začal Apollyonovi vylézat z hlavy. „Co to-,“ stihl ze sebe dostat v naprostém šoku a údivu, než se začal po těch hnusech sám ohánět. Tak takovou magii ten šedivý spratek má, ano? Tim si nepamatoval, kdy naposledy se setkal s něčím tak hrozným. Hmyz. Jak on ho nenáviděl! A to nejen od doby, kdy se mu jeden takový brouk vryl pod kůži a vnesl mu do těla parazita. Ale možná i právě proto se teď proti náletu sarančat bránil zuby nehty. Co budou dělat? Budou utíkat?? Zkusí je všechny rozšlapat než si z nich udělají hostinu?? Nevěděl. Teď jen klapal zubama kolem a házel sebou. Hlavně ať mu taky nevletí do mozku!!

Ten- ten spratek se na něj obořil s chabou obhajobou, která v Timových uších vůbec nezněla dobře. Nezněla skutečně. Jen se snažil vykroutit z již prohraného boje - protože Tim slyšel, co S'Arik říkal. Slyšel to moc dobře, a ač se možná nevyjádřil zas až tak jasně, bylo pochopitelné, že tenhle pacholek měl prsty v Gulášově smrti. Ve smrti jeho synovce, co mu byl takřka synem. Nemohl - nechtěl - tomu uvěřit, a přeci to bylo pravdou. S'Arikovy schopnosti odhalit tuto skutečnost by nelhaly, no ne? Bylo to jako jeden velký zlý sen. „Přesně tak - a já slyšel, co tam našel,“ zamračil se na Apollyona. Tak on ho zachránil hrobníkovi z lopaty, a Apollyon se mu za to odvděčí takhle? Ať už to byla vražda nebo zabití, tak to bylo naprosto nepřijatelné.
Timovi se z toho udělalo blivno, a když se po šedivém pak vrhnul S'Arik s Ryumee, takřka nezareagoval. Stále se snažil skousnout skutečnost, že si takovou dobu hýčkali na hrudi hada. Moc dobře věděl, že jedna vražda nemůže ospravedlnit vraždu jinou, ale přeci jen ucouvnul. Apollyon se zdál být ztracený případ, který nemůže být vypuštěn do volné přírody, aby dále neohrožoval své okolí... a tak se na chvíli nebude Timek dívat na to, co se před ním děje. Nebude se dívat, a zamlčí, že jeho kolegové si vybrali pro vykonání spravedlnosti takový šedivý způsob.

Sledovat splynutí myslí Apollyona a S'Arika nebylo pro Tima a ostatní asi tolik vizuelně zajímavé, jako by mohly být jiné magie. Ale přece jen se Apollyon vztekal a vzpíral moci starého vlka, jako by mu mělo jít o život. A šlo? Ne, Přízrační přeci nebyli vrazi, kteří by z pomsty vraždili své členy. Šedivý vlk si tím ale nemohl být jistý, stejně tak jako si tím vlastně nebyl v tuto chvíli jistý Tim. Jaký adekvátní trest by S'Arik Apollyonovi vymyslel, kdyby se dozvěděl jaká skutečná zvěrstva napáchal? To jeden mohl jen hádat.
Tim se sice držel poblíž, aby byl starci nápomocný, ale byl velmi obezřetný co se zdivočelého mládence týkalo. Nekontroloval se, a zdálo se, že teď by byl schopný ublížit opravdu komukoli ve své blízkosti. Tim si mohl jen představovat, co z jeho mozku lex vyčetl, ale dle jeho následné reakce to nemohlo být nic dobrého. Nevěděl, co se mezi nimi stalo, ale z reakce S'Arika vydedukoval, že se něco nepovedlo. „Co se stalo?“ Chtěl vědět, ale lex se nezdál být ve stavu, kdy by o tom mohl referovat. Napadl Ghulasse? Měnil paměť? Komu?? Co, kdo, proč?? Jediná věc z toho vyplynula docela jasně - Apollyon je skutečně nebezpečný. „Co jsi udělal?!“ Rozhodl se konfrontovat mladšího vlka, který byl zatím nepatrně indisponován. Tim ho nechtěl nechat jenom tak pláchnout, ale musel nakonec dávat pozor i na S'Arika - který se zdál být více než mimo. Ještě aby nedostal z toho pacholka mrtvici!!

Tim od Apollyona neslyšel nic než jen samé sebemrskačství. To je pořád chudák sem, chudák tam - ale že by skutečně toužil po tom být součástí komunity, to ne. Jeden by pochopil, že by se svým žitím zde nebyl spokojený, kdyby tu byl držen násilím, ale on tu zůstával dobrovolně. Asi se tak špatně neměl, nebo aspoň né tak, jak se tu snažil okolí namluvit. Byl zde koneckonců tolerován i přes svou nesmyslnou víru, ale stále mu to bylo málo. S'Arik pravdu děl - pro takového sobce těžko hledat slova.
Ano, byl připraven mu v útěku zabránit, ale od něj to bude asi opravdu jen pokus. „Pokud by všechno tohle byla pravda, nemáš důvod nic skrývat. Pokud si na události u hráze nepamatuješ, nebude o nich v tvé mysli zmínka - co tedy skutečně před námi tajíš, že se zdráháš jí ukázat?“ Jistě, musel něco tajit ohledně Ghulasse. A třeba si nevymýšlel ani ohledně Azarynu nebo Anjel, i když o té zrovna Tim pochyboval. Naléhání a prosíky však na tohoto divokého týnejdžra očividně neplatí, vedení tu ze sebe dělá akorát tak blbce. Tim si to uvědomoval, ale- ale neměl na něj žádnou páku.
Když se pak Apollyon dle očekávání uchýlil k útěku, vrazil do Tima, který se žel pod jeho sílou zapotácel. Mezitím nebohý trilobit S'Arik se s ním dal do křížku, a Tim musel skutečně zabrat, aby mohl pomoci. Mínil Apollyona chytit za druhé křídlo, aby měl skutečně co nejmenší šanci uniknout. Jak pevně ho ale držel, toť otázka. Tim není ani zdaleka žádný rváč, a jeho bojové schopnosti jsou nulové. No, snažil se.

Začínalo se to tu vskutku vyostřovat. Tim se snažil být klidný, ale když slyšel i samotného lexe jak ztrácí kontrolu, trochu ho to vykolejilo. Jaký paradox by byl, kdyby musel být sám S'Arik okřiknut, aby krotil své emoce, hm? Naštěstí Tim má ještě nějaké vychování, a rozhodně se toho neujme. „Nemůžeš vinit nás za přešlapy, které jsi v životě udělal. My jsme to s tebou vždy mysleli dobře, a jsi ignorantem, pokud tuto skutečnost nevidíš.“ Ano, jej Apollyonův přístup k věci urážel. Už ani nemyslel na fakt, že měl možná prsty v Ghulassově smrti, jen ho dopalovala skutečnost, že si nevážil úsilí, které do něj smečka vložila. Byl to jen nevychovaný spratek. Smečková výchova mu očividně byla málo - zde platilo, že geny nepřečůráš, ať už tedy jeho rodiče byli bůh ví kým. Snad to ani Tim vědět radši nechtěl.
Když se pak začal "přiznávat", Tim mu to na první dobrou uvěřil. Přesně to chvíle než řekl, že je ztělesněním ďábla. Pak už mu bylo jasné, že si z nich dělá jen dobrý den. Povzdechl si. Tohle je marné - a nepomáhal tomu fakt, že S'Arik jeho vtípky na první dobrou neodhalil. „Jsme ti k smíchu, Apollyone?“ Zeptal se ho tedy neutrálním hlasem, měl ale co dělat, aby do toho nevložil víc emocí než by chtěl. I Tima už tento vlk začínal vytáčet - a to byl ve většině případech mladých mnohé odpustit. „Marníš náš a hlavně svůj čas. Míníš nás tu štvát do chvíle, kdy si nad tebou jen povzdechneme a necháme tě pláchnout - protože tak to pro všechny bude jednodušší? Ne, tak snadné to opravdu nebude.“ Nepatrně se na vlka mračil, pak však přesunul svůj pohled k lexovi. „S'Ariku, prohlédněte ho - nenechte ho si z nás dělat dobrý den.“ To nebyl rozkaz, ale žádost, která snad byla zcela na místě. Timovi docházela trpělivost.