Príspevky užívateľa

Tim se na otázku původně ptal, protože se obával své schopnosti vysvětlit něco ve zkratce. Mohl by mu tu udělat přednášku, a mladého by to mohlo třeba unudit k smrti, nebo otrávit. „Co si tak nějak pamatuješ?“ Chtěl vědět, avšak mínil začít s nějakým menším výkladem. „První pomoc, to je vlastně široký pojem. Asi nejčastější, co se ti může přihodit, jsou povrchová zranění - kousance, škrábance. Je potřeba v první řadě zastavit krvácení - mech přidržet na ráně do doby, než ustane. Pak je třeba jí očistit - stačí opět vlhkým mechem, není potřeba jí prolévat vodou, pokud není opravdu viditelně zanesená nebo infikovaná. Obvaz já dávám jen na větší rány, které mají tendenci se stále otevírat. K první pomoci - tedy do doby, než tě zhlédne medik - ti ale doporučím si jí zavázat vždy. Obvaz může být látkový nebo z pavučin a travin.“ Začal tedy se základním ošetřením po banálnějším úraze.

Timek byl v akci. Ryumim termín přišel cobydup, a on už se poslední dva dny připravoval na příchod mimísků. Dnes byl den D - zrychlené dýchání a klesající teplota jeho sestřenky předpovídaly, že vlčata jsou do dnešní půlnoci venku. Tim naposledy rodil Anjelina vlčata ještě v zimě, nezapomněl z toho však vůbec nic. Malé obavy tam byly - komplikace mohou nastat totiž vždy -, ale on byl připravený, a tak nebyl prostor pro strach. Dal Ryumee trochu máku na bolest, ale opravdu jen ždibec - neměl rád, když byla vlčice při porodu otupělá, nedělalo to nakonec žádnou dobrotu. Měl tu i odvar z kontryhele a libeček pro případ, kdyby nastaly nějaké komplikace, a nedařilo se vlčata dostat ven. „Ryumee, tohle zvládneš jako profík. Jsme tu s tebou,“ pousmál se na fialovou vlčinu. Věřil, že nebude třeba se jí do toho příliš plést - není prvorodičkou, a tak už věděla, co přijde a co má dělat.

Timka potěšilo, že už to tu mladému někdo stihl ukázat. Finna už také nějakou tu chvíli neviděl se v něčem angažovat, takže bylo fajn, že aspoň tohoto se zhostil. Narodil se tu, a byl bezpochyb Ravonnymu k pomoci. „Tak to je fajn. Hari ti určitě rád pomůže s výcvikem.“ Pousmál se. No, Hari se nikdy asi necítil nejlépe jako učitel, ale Timek věřil, že bude za tuhle příležitost rád. Na dohled nebyl žádný učedník ani na umbru, ani na medica, a tak tohle přijde vhod. Hariho to třeba vytrhne z nějakého stálejšího stereotypu.
Střihl se zájmem uchem, když Ravonny pokračoval. „Ovšem, rád ti nějaké základy připomenu. Nyní, nebo chceš přijít později?“ Timek tu měl sice v batohu nějaké bylinky a mast na čerstvé rány, ale kdyby šli do léčitelského doupěte, mohl by mu toho předvést mnohem více.

No ovšem, vlček nadšený moc nebyl. Jistě očekával, že se ho tu každý bude ptát na to nepříjemné, na to nejhorší, a tak bude muset jít Timek jiným směrem. Jeho zvědavost bude muset jít stranou. Všechno je fajn, říká mladík, ale ovšem se to tak nezdá být. Pochopitelně. „Už ses stihl seznámit s územím a nějakými členy?“ Chtěl Timek vědět. Území Přízračných je od Nihilu dost odlišné, ač také sdílelo hory. U moře bylo však obecně trochu tepleji, a krajina byla od té severské odlišná. Zde nejspíš mladíkovi naroste kožich, jaký by mu u přímořské smečky nikdy nedorostl. Pak z Ravonny trocha trápení přeci jen vyšla ven. „To si umím představit. Pokud bys našel způsobit, jak bych ti to mohl já - nebo kdokoli jiný - ulehčit, neváhej se ozvat. Věřím, že všichni tu budou ochotní ti ukázat, jak se lépe do našeho života začlenit.“ Pousmál se na mladého. „Nevím, co tě zajímá, co tě baví, ale sám ti můžu ukázat třeba něco z léčitelství a bylinkářství.“ Nabídl mu, ač si uměl představit, že by mu takové řemeslo mohlo nemálo připomínat matku, a Tim aktuálně netušil, jaký postoj k ní má.
„Mně se daří dobře, děkuju.“ Poděkoval ze slušnosti za zájem, ale k sobě konverzaci tolik stáčet nechtěl, ač byl ochotný se s ním pobavit o běžném životě.

Rozhodně to pociťoval dost podobně jako sám Hari. Výchova dětí Tima bavila, ale když šlo o dítko vlastní, bylo to jiné, a trochu zvláštní. On měl rád výzvy, a rozhodně se nemínil vzdát, jenomže... když slyšel tu odpověď, musel si chtě nechtě nepatrně povzdechnout. Chlapec má necelých osm měsíců, a zatím ani nepochopil, co se po něm při stopování chce. Udělali s Harim někde chybu? Timek v něm přeci základy lovu vždy podporoval! Nikdy na něj nebyl příliš měkký, ale zdaleka ani né přísný. Dovolil by si tvrdit, že byl k němu vždy fér. Hrála tedy v tom jeho dospívání roli jeho genetická výbava? Hráli si tu s Harim na to, že je Tulipánek normální vlk, ale byla to jen a pouze iluze? Kdo ví.
Nyní dostal od Hariho menší radu, a Timek doufal, že se jí chopí. „Bude to jako naše hra s držíkem. Jako ta hra.“ Chtěl mu to přiblížit, aby si ten Malý vzpomněl. Nikdy nebyl ani extra úspěšný v přetahování se o hračku z kůže králičí, ale zájem tam byl. Proto doufal, že zájem se v něm probudí i dnes, až zacítí pach tomu podobný. Pach kořisti.

Netrvalo dlouho, a Tim se dostal na čerstvou stopu mladého vlčka, kterého hledal. Nespěchal, vlastně šel dost klidně, aby ho případně nešokoval nějakým uchváceným dojmem. Zdálo se, že Ravonny se tu jenom tak nepoflakuje, nýbrž dělá něco systematického - stopuje kořist? Možná. Tim mu však brzy stál v patách, kdy ho už mladý vlk zaregistroval, a on mohl přestat dumat nad tím, co tu asi dělal. „Ravonny,“ odpověděl oslovením. „Hezký den přeji.“ Pousmál se a vlčka si zběžně prohlédl. Od minulého setkání bezpochyby vyrostl - stával se z něho dospělý jedince. Ve tváři stále ještě mládě, ale jinak byste na něm nepoznali, že je to dítě. „Vskutku. Asi bych si nikdy nemyslel, že naše další setkání bude za takových okolností,“ začal, ale vlastně se v tom nemínil hned tak rýpat. „Jak se tu zatím zabydluješ? Vše v pořádku?“ Chtěl vědět. Chtěl vědět, jestli se na něj někdo třeba moc neksichtí.

Ano, Timek bezpochyby slyšel o té tragédii, která se stala u jejich spojenců - Nihilské smečky. Jeden by řekl, že jemu tyhle události mohly být docela jedno, ale byl coelo smečky, a sestřenka v něj měla velkou důvěru - bylo nutné, aby ho tahle událost zajímala víc než dost. A dalo by se bezpečně říct, že se ho ta celá věc dotkla na osobní rovině. Bellanna. Jeho nejlepší kamarádka, pokud nepočítal Hariho - který byl i jeho partnerem, a tedy měl k němu jiný vztah jak k nihilské léčitelce. Co se jí stalo? Tim si aktuálně myslel, že se jí muselo stát opravdu něco ošklivého, aby to v ní způsobilo takový zkrat. On... on měl určité pochopení i pro jedince s mírně pohnutou minulostí. Hari byl taky vrah. Nerad by tedy celou událost soudil předtím, než by si vyslechl osobně obě strany. Toto ale tak docela už mimo něj šlo - jej mělo hlavně zajímat, jaký dopad na Přízračné bude mít nastěhování utečenců ze smečky nihilské, tedy Bellanniny rodiny. Toshiho neznal, ale to dítko ano, i když se nedalo říci, že by ho znal nějak dobře.
Dnes ho chtěl vyhledat a přivítat ho ve smečce, ujistit ho, že zde je vítaný. Možná by od něj chtěl něco vyzvědět, ale není jedincem, který by se ptal na vlezlé a drzé otázky. Bude-li jasné, že se mladík nechce na toto téma jakkoli bavit, Tim vyzvídat nebude. A tak následoval jeho pach až sem, do jehličnatého lesa za jezerem.

Ano, nastal čas si jako rodina vyrazit na užitečnou procházku - výuku lovu. Malý Tulipánek už nebyl malý, bylo třeba, aby začínal trochu dospívat. Byl už blíže k prvnímu roku života, než k půl, a tak bylo nutné, aby se vzchopil. Doposud byl dost zaostalý, a ač Tim by mu rád dával k dospívání času, kolik potřebuje, smečka má trochu jiná očekávání. No, a možná i on sám. Už by rád viděl, že dělá Tulipánek v tomto pokroky, a tak se modlil, aby to dnes neskončilo fiaskem. Oni mu s Harim pomohou být co nejvíce úspěšný, no ano.
To ovšem netušil, jak všelijak by se toto mohlo zvrtnout. Věřil, že Tulipánek nebude tak nemotorný, aby někam zapadl nebo si nějak ublížil, ale poblíž se může ukrývat zvěř, která s ním nebude mít slitování. Pachy kolem sic o ničem extrémně nebezpečném nevypovídali, no, jeden nikdy neví. Když zpomalili, a Hari se Tulipka zeptal na pachy kolem, i Timek nastražil ucha, aby slyšel, co ten malý poví. Sám byl však ticho.

S úsměvem přikývnul. Procházky byly opravdu třeba, obzvlášť, když měl jeden těžkou hlavu. Tim už míval hlavu mnohem těžší, takže by neřekl, že teď vyloženě velké problémy má. Ano, něco tam bylo, černý mrak v jeho mozku, ale nebylo to tak hrozné. Jiní řešili mnohem horší a vážnější věci, on nemá právo si stěžovat, ani fňukat! Přesto se ale rozhodl trochu o své trable v hlavě podělit. „Ano, jako vždy,“ zopakoval tiše, jako by se snad za tenhle svůj character trait styděl. Věděl však, že právě tento povahový rys smečku v zimě zachránil, a tedy se nemínil v tomto měnit. „Je to dost plachý kluk, to je pravda. I když si dovolím tvrdit, že byl adekvátně socializovaný, tak je pořád dost jiný. Až bych řekl zaostalý - jen nedávno začal mluvit.“ Trochu se nad tím zamračil, ale vzápětí se jeho tvář proměnila v provinilou. Občas měl pocit, že se snad na toho malého zlobí, že je takový, jaký je, ale možná byl na něj jen moc hrrr. Byl přeci z mimíska tak strašně unešený, a vlastně by se nedivil, kdyby tu socializaci přehnal, jak moc se mu věnoval a tahal ho do nejrůznějších situací. Asi si představoval, že jeho syn bude jeho spřízněná duše, a když se to nestalo, cítil zklamání. A pak cítil zklamání ze sebe, protože je to přeci jen dítě z jiného světa. Může být rád, že tady nevraždí vlky na potkání. „Miluji ho, ale... je pro mě trochu těžší si s ním vybudovat vztah.“ Přiznal tedy nahlas, a to s nepatrným povzdechem.

Byla tu další rodinná aktivita, na které Timek nesměl chybět - oslavy letního slunovratu. Žel neskákaly v kruhu kolem ohně, ale vydaly se na dlouhou cestu k moři, kde se ocejchovaní jedinci měli okoupat ve slané vodě. Pro Tima to bude jen taková nutná podívaná, nic extra, ale ujít si to nechat nemohl. On do vody nepůjde, protože nebyl právoplatným členem rodu. Jen proto, že se nenechal zohyzdit, ano. Jinak samozřejmě ve hvězdy věřil, víc, než jiní. Věřil i v sílu rodu samotného. Pravidla byla ale taková, a on nemohl být ani salty. Obával se však chvíle, až to mučení - vyřezání rodových znaků do těla - bude muset podstoupit Guláš. Gulášek je jeho oblíbené dítě, a bude ho bolet vidět ho trpět jen pro nějaké nesmyslné ideály.
Naštěstí takový Tulip byl něčeho takového úplně ušetřen. Nejspíše tu byl dnes s ním a Harim, neboť i Hari byl součástí rodiny, ač né úplně dobrovolně, haha. Když mu Ancunín hodil plášť, přikývl. „Jistě,“ řka a jal se úkolu zhostit. Napadlo ho, že jako místní módní návrhář by si asi také měl nebo mohl udělat plášť, hm? I Hari jeden měl, tedy kovářova kobyla byla oděná, ale kovář sám byl nahý. Nebylo to však úplně důležité, a tak to zas a znovu odloží na jindy. Tedy nikdy. Kdyby však mohl tady Ancunínovi radit, navrhl by mu trochu elegantnější plášť, který by mu ladil s oky.
Byl to právě jeho synovec, který ho ze zamyšlení vytrhnul, když ho jménem oslovil. „Hm?“ Zvídal se Timek, a pak mu Gulášek dal do srsti tu úžasnou dekoraci. Musel se pod fousky zasmát, obdarujíc svého příbuzného úsměvem. „Děkuju.“ Pak už ho sledoval, jak šel k vodě, a pozoroval svojí matku. No jo, brzy bude jeho čas, kdy vstoupí do vln slané vody, a zacela se odevzdá rodinným ideálům.

Byl tak zabraný do práce myšlenek, že si Anjel všiml až když ho oslovila. To hned zvedl pohled od kvítí, a věnoval jí úsměv. S Anjel už dlouho nehovořil takhle o samotě. Vždy spíše pracovně, nebo co se smečkových událostí týkalo. Tu velkou novinku s ní ještě neprobral, a o dětech si taky moc ještě nepopovídali, i když tušil, že by mu to bodlo. Věřil, že by jí dokázal přiznat své pocity ohledně Tulipánka, a možná to bylo právě to, co potřeboval. „Anjel, hezký den,“ pozdravil jí s typickým přáním hezkého dne. „Jsi na procházce?“ Zvídal se jí. Věděl, že na planině má pohřbená svá první dítka, a proto kdyby tu byla kvůli nim, nechtěl nutně vytahovat staré - však stále bezpochyby otevřené - rány. „Jestli chceš, určitě se můžeš připojit. Doplňuji sklad, jako vždy.“ Usmál se. No jo, on už jiný nebude.

Timek pracoval. Co ostatně jiného? On pro práci žil, byl jí naprosto odevzdaný. Smečka nyní zažila velkou změnu, a on z toho měl rozporuplné pocity. Ryumee fandil, a vlastně nepochyboval, že by tu funkci nezvládla. Obával se spíše reakcí ostatních členů - S'Arik byl na svém postu dlouho, a pro mnohé je špatné rychle přijmout změny. Věřil však, že si je Ryumee získá, a prokáže všem, jak je svého postu hodna. On při ní bude ochotně stát, ostatně na smečce mu hodně záleželo. Nechtěl, aby do ní tahle změna přinesla negativní energii.
Sbíral zrovna heřmánek, když se mu myslí prohnala další - né úplně pozitivní - myšlenka. Jeho syn, Tulipánek. Už byl velký, ale rozhodně se jako velký nechoval. Přemýšlel, jestli udělal někde ve výchově chybu, nebo to měl ten kluk prostě v sobě, protože byl jiný. Mimozemšťan. Socializaci dostal adekvátní, ke své povaze, ale nezdálo se, že by mu to extra pomohlo. Nyní už aspoň trochu mluvil, ale Tim se přistihl, že s ním nepociťuje takové spojení, jako by si před pár měsíci představoval. Ano, miloval ho, ale jeho syn nebyl jeho spřízněnou duší. Měl dojem, že i s Guláškem má lepší vztah, a za tyhle pocity se styděl. Možná měl nějakou opožděnou poporodní depresi.

Timek se sám cítil docela awkward, když musel z úst vypustit takový bizár. Bizár, který je však jeho každodenním chlebem. Ghaa'yel ostatně sama zjistí, jaká je pravda, pokud její magie stále funguje tak dobře. Kvůli tomu tu ostatně byli. „Já-,“ chtěl říct, ale nevěděl však co. „Mně by to také zajímalo. Rád bych ale, aby se nic takového nikomu už nedělo.“ Né proto, že Tulipánek byl snad prokletím, ale proto, že to bylo značně traumatické. Každý den se vám nepoštěstí, aby vám z hrudního koše vyskočilo dítě, hm?
Bylo pro Tima těžké nechávat Tulipánka napospas něčemu, co se mu očividně nelíbilo, ale bylo to nutné. „Tulipánku, neboj se. Léčitelka tě jen prohlédne, ano?“ Řekl mu, když se rozhodl schovat k Harimu. Nebylo mu to ale nic platné, doktorka Ghaa'yel si ho stejně našla. Timek to její čtení pečlivě pozoroval, aby mohl zasáhnout, kdyby to snad vyvolávalo v Tulipánkovi nějakou bolest. Co se Tim pamatoval, bylo to jen nepříjemné, né bolestivé, ale ten malý byl tka křehký! Mohla ho jen špatně chytit, štípnout,..!
Bylo to napínavé sledování, ale nakonec to přestalo. Konec. Tim měl uši maximálně nastražené, aby si vyslechl onen verdikt. Čekal mnoho, ale čekal tohle? „Něco jiného? Panečku, co?“ Ptal se víceméně řečnicky. On už tušil, že je něčím jiným, nějakým mimozemšťanem, ale slyšet to teď nahlas bylo pořád dost šokující. A co víc? Další zpráva ho vyděsila ještě víc. „Nebezpečný? Jak moc?“ Vykulil očička. „Toho jsem se vždycky bál!“ Taková byla pravda. Tulipek se nezdál být prohlídkou nadšený, ale asi by bylo lepší ho dát na zkoumání ještě. Pohlédl tedy na Hariho, aby řekl, jak to vidí on sám.

„Kéž by to tak viděli všichni,“ nepatrně se pousmál a přesunul pohled ke svým tlapkám, u kterých leželo pár kousků bylinek, které před chvíli natrhal. Kéž by to tak viděli všichni, avšak všeho s mírou, že? Nakonec dobro bez zla neexistuje, ale to už zabředáváme do úplně jiných končin. „Věřím, že snad ne.“ Věřil a doufal!!
Přikývl. „Ano, to i já. Bylinek není nikdy dost, no ne?“ Zrovna on byl sběrem posedlý, jen co je pravda! A tak se i nyní vydal po boku Ikkeho na sběr dalších bylin. Bylo to zvláštní, ale nejspíše mohl tohoto jedince z kontroverzní sousední smečky povážit za přítele. Nebo aspoň dobrého známého. A to bylo jistě fajn, neboť tací jedinci se v životě hodí víc než dost. „Támhle je nějaký řebříček.“ Poukázal svým tělem k rostlině, která je tak běžná, a přitom tak užitečná.

Na Everetta měl Timek rozhodně né zrovna pozitivní názor, ale pokud Ryumee cítila, že tenhle jedinec je ten pravý pro ní, věřil jí. Pokud neuvidí, že Everett dělá opravdu něco nevhodného, nebude se do toho mísit. Když by ale od něj Rya pomoc potřebovala, podpoří jí, zastane se jí. Snad se Everett skutečně už poučil, a o své další potomky se bude náležitě starat. Co by za to Timek dal, kdyby se mohl starat o tolik dětí! Namísto dětí měl ale práci, a tak byl spokojený. A jednoho krásného synka, ovšem. To mu stačilo.
„Až se ti bude blížit termín, určitě tě budu chtít mít na očích.“ Pousmál se a kývl na rozloučenou. Ano, jistě by porod zvládla i sama, ale on tam chtěl raději být. Pro případ. Pokazit se může ledasco, a je lepší být připravený než-li překvapený. Hlavně chtěl vidět jak na svět přichází další generace estreláků, chtěl vidět mimísky! Ach, jak on se těšil na ta novorozeňata!