Príspevky užívateľa

Musel se nad její odpovědí usmát. „Tak to máme společné. I já mám nejraději bílé květiny, třeba jako heřmánek nebo sedmikrásky. Jsou to zdánlivě obyčejná kvítka, ale možná proto se mi tak líbí.“ Pronesl, ale možná to bylo tím, že pro barvu bílou měl celkově slabost. I třeba kvůli Harimu. Vše šlo ruku v ruce, a tedy pokud mu něco jeho dobrého kamaráda připomnělo, jen těžko to nemohl mít rád. Tyto myšlenky by ale mohl pro jednou vypustit z hlavy, teď tu má na programu něco jiného. „Ty zářivé květiny ale neber, popálí tě.“ Musel jí upozornit. Dotýkat se mohla pouze listů, nebo urvat květinu s celým stonkem. To by ale raději udělal sám, než jí nechal se požahat.
Sebral ale nejprve něco bezpečnějšího, ač tu toho příliš už nebylo. Na ukázku bude stačit cokoli. Než to ale dosbírá, počká ještě na tu malou, až i ona něco přinese. Jistě bude ráda, že se do sběru mohla zapojit. Tedy, on v to doufal.

Timek chvíli sledoval, jak Ryumee rozdělává oheň, ale nechtěl se tím nechat až příliš uhranout, aby tu prostě jen nestál a blbě nečuměl. Každopádně to byla zajímavá podívaná. Z toho pozorování ho dostala další slova jeho nejbližší příbuzné, a více než dosti ho zamrzela. „Nesmíš nad tím už teď takhle přemýšlet. Musíš udělat maximum pro to, aby se to nestalo, abys pak věděla, že jsi pro to udělala všechno. Guláš je hodný vlček, vyroste z něj milující a respektující jedinec. Já bych se toho tolik nebál,“ snažil se jí uklidnit. Avšak nikdo neví, jak to skutečně bude, že? Gulášek může v pubertě popadnout nějaká mánie, a klidně může dělat nějakou neplechu. No, Tim nevěřil, že by na rodinu zanevřel, a byl schopný skutečné nenávisti.
„Připravím,“ kývl, a jal se tak učinit. Šel pro heřmánek, mák, a hlavně musel někde vyhrabat ty usušené listy droemmy. Až to bude možné, půjde natrhat čerstvé, ale nyní by to zabralo až příliš času. „Máš k tomu dobrá přístup, a to je důležité. Věřím, že nějaké společné řešení najdete.“ Pousmál se nad tím, a to zrovna ve chvíli, kdy ty usušené lisy droemmy našel. To pak měl důvod k úsměvu ještě větší. „Tak tdy to mám,“ pronesl řečnicky, a vrátil se se vším k ohni.

Timek si zběžně kolegu očima prohlédl. Zdál se být v dobré kondici, ačkoli by na zimu mohl ještě kapánek přibrat! Nebude ho však hned peskovat, on přeci není žádný otravný doktor, co by každého trápil s hodnocením stavu dotyčného. Ale možná jednou do někoho takového doroste, až mu po těch všech opiátech zcela změkne mozek. „Jde to vcelku dobře. Zima už je za dveřmi, ale myslím, že bylinky mám na to připravené. Asi nelze tvrdit, že jsem na něco stoprocentně připravený, protože vždy může přijít něco, co nejednoho překvapí, ale snažím se na maximum. A jak jde příprava na zimu tobě?“ Zeptal se ho tedy na jeho zdraví zcela nenásilnou cestou, tak možná ani sám A'Kaza nepozná, že si Tim jen doplňuje jeho zdravotní kartu.
„Bylo zajímavé sledovat tu vaši rodinnou oslavu dospělosti. Jaké to je, když skončí dětství, a jeden chtě nechtě musí vstoupit do světa dospělých?“ Zajímal se, ale netušil, jestli nezní až moc jako nějaký psycholog. Jelikož on si ale na tento moment nepamatoval, a bůh ví, jestli ho vůbec někdy zažil, byl zkrátka jen zvědavý.

Bude toto setkání awkward tak, jak se zpočátku zdálo? Bylo velmi těžké to odhadnout, a Tim se radši o žádné soudy tedy předčasně nepokoušel. Nemohl mít ani ponětí o tom, co se tomuto jedinci honilo hlavou, ale tvářil se nejspíše tak, že to chce mermomocí zjistit. Když vlk zmínil, že pláště jsou v jeho rodině tradicí, mohl si takřka jistě Tim myslet, že jde o nějakého jeho příbuzného. Teď už to věděl skoro na sto procent. A věděl to o něm i tenhle jedinec? Měl z něj podobné pocity? Pokud tento vlk přicházel z estrelácké domoviny, mohl by zdejší osazenstvo rodiny rozvrátit, či mít nějaké nekalé úmysly. Jak moc k němu tedy může být Timek otevřený? „To je zajímavé, stejná tradice koluje i v naší rodině,“ pronesl bez náznaku nějakého překvapení. Vlk nebude žádný blbec, pokud estrelákem je, určitě už ví, že jím je i Tim.
Pousmál se, když mu byl kompliment oplacen. „Děkuji. Ano, ty věnce si tvořím sám. Je to můj koníček, stejně tak jako bylinkářství a medicína.“ Odhalil svojí pracovní pozici. Byl asi pyšnější na svůj džob, než na své jméno. Jeho jméno žádné životy nezachrání, ale jeho dovednosti by mohly. No, a tu se jedinec ujal představení, a bylo již černé na bílém, o koho jde. „Rád tě poznávám. Já jsem Timothée Estrela do Norte, medik smečky Přízračných.“ Jemně se pousmál, avšak nadále toto mírně trapné setkání ponechal bez komentáře. Musí vysledovat reakci cizince, aby vůbec věděl, jak se v této situaci dále chovat.

Ach, ty věnečky, no ano! Timek by na ně málem zapomněl! S tím on ale pomůže velmi rád, protože to je jeho oblíbená aktivita. ne-li nejoblíbenější, vedle léčení pacientů. „Ale ovšem,“ přikývl tedy. „Pojďme nějaké natrhat, hm? Budou se nám hodit hlavně ty s delší stonkem. Na tom ti ukážu začátek – ten je nejtěžší. Pak to bude moci zkusit sama, a jistě ti to půjde.“ A nebo taky ne. I tací jedinci byli, jako jeho bílý crush, avšak nic špatného se nedělo. Každý potřebuje jiný čas na to, aby se něco takového naučil, a když se to nenaučí nikdy, svět se nehroutí. Není to nakonec tak běžná dovednost – jeden potřebuje mít opravdu zručné prstíky.
Hned se začal dívat kolem, a šel trhati. „Jaké květinky jsou tvé nejoblíbenější? Bohužel už s příchodem zimy jich tu moc není, ale aspoň pro představu.“ A možná ani žádné jménem neznala? I barva pomůže.

„Hm,“ zamračil se Tim nad svými myšlenkami. Na světloplachost by to i vypadalo, kdyby neřekla, že je to až tak vážné. „Máš skutečně zajímavé oči – takové jsem ještě nikdy neviděl. Může to mít co dočinění právě s tím. Nebo jde o genetickou vadu,“ řka. Když jeden nevěděl, vždy se to dalo svést na genetiku – její rodiče tady nejspíš nikdo neznal, a jejich genetickou výbavu taktéž ne. Ani ta malá si na nic takřka nepamatovala, takže skutečně genetická výbava jejích rodičů mohla být zajímavá. Nakonec to mohli býti sourozenci.
Nu, povzdechl si nad tím. byla to vskutku šlamastyka, a jemu bylo toho děťátka líto. „Noční život také není nejbezpečnější, ale hádám, že lepší, jak se někde potulovat bez zraku. I když i na to si jeden zvykne, vskutku.“ To řekl jen jako informaci, rozhodně jí nenutil do nějakých nekomfortních řešení. „Míříš na nějaké konkrétní místo? Můžu ti nějak pomoci?“ Nechce azyl, nechce lékařskou pomoc. Co tedy může Timek pro ní udělat? Je to ještě dítě! I když odrostlé, pro mnohé jedince už týnejdžr.

Timek byl na obchůzce území. Zajímalo ho, jestli se někde neskrývá nějaká zajímavá bylinka, která třeba unikla jeho povšimnutí. Na zimu bylo třeba se připravit, a pokud se snad na území nacházelo ještě něco užitečného – něco, co už dávno Timek nesesbírala –, byl nejvyšší čas to objevit. Tu u studánky si myslel, že by mohl najít nějaké vodní bylinky, o kterých se třeba mluvilo na workshopu. Jenže to, o čem věděl, už nasbírané měl, a na jednu stranu musel být realistický – přes noc zde nic nového nevykvete. Snad jen kdyby byl u svých u svých návštěv tohoto místa skutečně zamyšlený, nemusel si všimnout veškerých detailů. To potom by se tu něco zjevit mohlo.
Naposledy tu přeci byl, když Harimu dával ten plášť. Ach, dodnes se studem červenal, kdykoli si na to vzpomněl! Poslední dobou se jeho bílý kamarád zdánlivě stranil nejen jemu, ale připadalo mu, že i celkovému dění ve smečce. Snažil se nevpustit si do hlavy myšlenku, že za to mohl třeba on, ale bohužel – to už ho dávno napadlo. Možná to příliš přehnal, možná neměl nechávat své emoce tak strašně vyplouvat na povrch. Nu, jedno je jisté – bude si muset s Harim promluvit. Komunikace je základ! A to platilo dvojnásob, když o kamaráda nechtěl přijít.
Nyní si však u studánky všiml jiného kolegy – syna samotného S'Arika, A'Kazy. Tohoto jedince příliš dobře neznal, i když nějaké základní info o něm měl. To jako doktor přeci musel! Ale tuto chvíli využije jako způsob k doplnění karty pacienta. Je čas utužovat smečkové vztahy. „Přeji hezký den,“ pronesl, když se k černému vlku začal pomalu blížit. Nikoli plížit, nechtěl ho zbytečně vyděsit.

Tima dosti mrzelo, že Everett je skutečně tak nepřítomný v životě Guláše, jak se zdál. Někteří by jistě za možnost mít takové šikovné a hodné vlčátko dali vše, a jeden si toho dost neváží. Bylo to zajímavé, jak to svět občas dokázal vymyslet. Né vždy se to jevilo fér, a to hlavně vůči těm nevinným – v tomto případě Gulášovi. „Ryumee, to mě mrzí.“ Pověděl zcela upřímně. Výběr životního partnera se zdál být těžší, než jak si třeba myslel. „Doufám, že se ještě vzchopí, a začne se aspoň zapojovat do období dospívání. Vychovávat malé mimino asi není pro každého, ale... no, to je jedno. Raději.“ To vskutku není pro každého, ale když už ta vlčata jednou stvoří, ať se pak starají oba rodiče. O tom měl Timck možná až příliš idealistické naivní představy, kdo ví.
Vyčkal, jestli Ryumee najde vše potřebné. A ano, ani v jeho "bordelu" se zde neztratila, a přišla s tím, co je k rozdělání ohně nutné. „Výborně, fajn.“ Skvělé! Teď ještě kdyby měly ty čerstvé listy droemmy, že? Možná se ale můžou pokusit o něco i bez této přísady, ať tu nejsou zcela zbytečně.
„Hm, to nevím. Takové nevyřčené konflikty já moc nemám čas řešit. Roihu mi nepřipadá jako zlý vlk, ale v tomhle hodnocení já nejsem nejlepší – protože se vždycky snažím v jednom vidět to nejlepší.“ A tak jeho názor občas postrádal objektivitu. Roiha neznal natolik, aby si o něm mohl udělat lepší obrázek. Nebál se však toho, že by to s ním Ryumee nevyřešila, kdyby na nějaký střet přišlo. On jí věřil.

Nu, zatím byl Gulášek jen miminko, ale třeba dojde i na den, kdy si o těch jeho složitých pocitech hlouběji popovídají. Tim bude připravený si vše vyslechnout – už nyní by byl, kdyby ale malý našel ta správná slova, nejspíše. „Fajn, tak je to dobře.“ Pronesl už jen nazdařbůh a mínil do něj vložit už jen pozitivní myšlenky. Potěšilo ho, že se chtěl dále věnovat sběru tymiánu, ale jak již bylo řečeno – ani jiná aktivita by mu nevadila. „Tak jo,“ jemně ho packou pobídl k pohybu. „Až nějaký najdeme, můžeme se třeba podívat po nějakém hezkém kvítí, a můžeš mi pomoci skutečně vyzdobit pelíšek. A nebo ti udělám věneček, hm?“ Nenucenou cestou chtěl tomu malému udělat radost, chtěl udělat něco pro něj, když už tu tak nešťastně plakal. Zcela přirozeně chtěl Tim spravit jeho náladu.

Tim se rozhodoval tak dlouho, zda-li má za vlkem dojít nebo ne, až se ten cizinec rozhodl za něj. A sakra. To má za to, že je tak nerozhodný, no ano. Teď už nešlo ucouvnout, protože časy, kdy před cizinci utíkal se staženým ocasem, byly dávno tatam. Jenže pokud za ním tento vlk šel dobrovolně, mohl třeba něco chtít, nebo mít nějaké nečisté úmysly. Ach, tak či tak, byla padesáti procentní šance, že se tu střetne s nějakým hulvátem nebo žebrákem. A na ty dnes neměl náladu.
Né, že by se cizinci za ním také nějak extra chtělo, no, aspoň byl čas se na střet psychicky připravit. Už dávno mu taková příprava nezabrala dlouhé minuty, to je nutno podotknout. Mínil se tvářit nejsebevědoměji jak uměl. Už to měl vcelku nacvičené ze všech těch společenských akcí, na kterých v posledních měsících byl. A jednu z nich i organizoval. Z něj přeci musí sebevědomí úplně sálat! Aspoň to tak musí vypadat. A on to dokonce cítil! Až do doby, než se vzhled vlka vyjasnil. To ho kapička sebevědomí opustila, a nahradila jí určitá míra zvědavosti. Tento jedinec bezpochyby vypadá jako jeho příbuzný. A Tim nevěděl, jestli se mu tahle myšlenka úplně zamlouvá. Ryumee mu neříkala, že by se měl na území - kromě jeho sestry - ještě nějaký estrelák nacházet. Měl barevný kožich zbarvený do fialových odstínů, dva rohy, a plášť. Plášť, který je tak typickým znakem právě pro jeho rodinu. Koneckonců Timck pláště nenosil, a i přesto estrelákem byl – tedy tento jedinec může plášť nosit a estrelákem nebýt. „Přeji hezký den, cizinče,“ pronesl neutrálně. Nebyl si jist, co od tohoto jedince čekat, a to ho značně znervózňovalo. „Líbí se mi tvůj plášť.“ Proto se rozhodl dropnout kompliment. Skutečně. Žádný vlk se zájmem o módu zkrátka nemohl Timovo zájmu uniknout.

Timek zastříhal ušima. „V to doufám i já. Ano, snažím se mu věnovat, když to zrovna jde, ale není na to tolik času, jak bych si asi představoval,“ zamračil se nad sám sebou. Není žel moc času na hraní si s malým, zima je za dveřmi, a je potřeba se na ní řádně připravit. Škoda, že Everett se do výchovy aktivně nezapojuje. „Everett je pořád tak... nepřítomný?“ Netušil, jak Everettovu existenci nazvat. Přítomnost asi jen těžko. Tim se obával, zda-li se tenhle vlk nezalekl rodinného života, a raději se všemu nevyhýbal. Ze smečky však nezmizel, pokud ho dobře sledoval.
„To nevadí. Vyzkoušíme to,“ pousmál se. Nevadilo, že se nepamatovala, on byl tady pro každý risk a každou srandu! Jeden musí něco obětovat, aby mohl taky něco získat. „Jak? Z troudnatce?“ Ptal se na způsob rozdělání ohně, který chtěla použít. Troudnatec a nejspíš nějaký křesací kámen?? Nejspíš nějakou odrůdu křemene. Jistě to vše Ryumee někde měla, když zapalovala oheň na podzimní rovnodennosti, že?
Zvídavě naklonil hlavu ke straně, když mluvila trochu o svém životě. „Skutečně? Něco konkrétního, nebo jde jen o tvůj pocit? Protože jsem měl vždy dojem, že ten nabubřelý obličej, který má, je jen součástí nějaké jeho imidže,“ uchechtl se nad tím, bez záměru tím jakkoli ublížit. Myslel si, že Roihu není zrovna dvakrát nejchytřejší jedinec, ale né ve špatném slova smyslu. Sic Timečkovi vadila tónina jeho hlasu, no, nepřišel s ním do kontaktu tak často, aby kvůli tomu snad nějak šílel. „Ale občas přemýšlím, jestli mě neviní za ztrátu vlčat.“ Přiznal však. To on byl přeci Anjelin doktor! On se měl postarat o to, aby všechno proběhlo v pořádku. A to se nestalo. Takže se možná právem cítil vinný.
„Přesně tak,“ odsouhlasil seznam bylinek zopakovaný sestřenicí.

Ach ne, jen né pláč!! Tim se snažil vydržet ho nezačít litovat. Jenže když ho tak slyšel, fňukající miminko, tak to bylo skutečně těžké!! Musel pohled nepatrně odvrátit, když mu Gulášek skončil hlavou v kožichu. „Jen se vyplakej, uleví ti to.“ Pronesl a pohladil ho po zádíčkách. Ve svém věku měl skutečně na pláč právo, a proto si Tim odpustil nějaké řeči typu "nebul, nemáš důvod". Jen těžko si uměl představit, jak ve svém věku vnímá okolní svět, a proto jeho pocity maximálně respektoval. Jen to bylo občas těžké vyvážit s tím, že ho nechtěl příliš rozmazlovat. Výchova dětí je vskutku věda! Ještě, že nebyl jeho rodičem, že? I když co na tom sejde, když si jako jeden připadá? Měl na výchově snad více podílu, než jeho věčně někde se potulující otec. Děsivé. „Příště mi řekni hned, když se bude něco dít, ano?“ Když se bude dít něco v jeho hlavince. Mluvení o pocitech je základ!! Což zrovna od něj bylo lehce pokrytecké. Jenže on měl jiné emoční problémy! To se nepočítá.
Čumákem ho jemně šťouchl mezi uši. Byl by ho na čelíčko i blíznul, kdyby to nebyl ten poslední projev lásky, který vyhledával. Pousmál se. „To nevadí. Najdeme nějaký nový, hm? Nebo chceš dělat něco jiného?“ Zeptal se ho. Už by ho rád zaměstnal něčím veselejším.

Timek si vyslechl nějaké otázky, ale Ikke se na ně jal odpovědět. Ach, neměl se snad více rvát o slovo? Ale ne, však jeho čeká ještě další vysvětlování bylinek. A další otázky navíc přišly takřka vzápětí, mezitím však odkýval Ikkemu jeho doporučení vyvolat Sariane po vlastním výkladu. Nevěděl, kdo to přesně je, ale podle jména se snad najde. Nyní svůj pohled přesunul k rezavému ignisanovi, jehož dotaz byl vskutku na místě. Až se Timek zastyděl, že toto nějak více nerozvedl. A šlo i o to, že při jednom z prvotních dotazů řebříček nezmínil jako bylinku, kterou lze zaměnit s něčím jedovatým. To proto, že si to vybavil až nyní, když jí měl přímo před očima. Začínal z toho být nějak overwhelmed, panečku! Po skončení workshopu sám bude potřebovat terapii. Nejlépe v hvězdné jeskyni. „Ano, bolehlav i bolševník skutečně jsou jedovaté rostliny. Mrzí mě, že je tu nemám na ukázku. Řebříček od nich ale poznáte vcelku snadno – jeho vůně je sladká, a květy zdánlivě tvořící obláčky mají jasný žlutý střed. Bolševník bývá vysoký, a setkání s ním je nemilé – dokáže vás požahat.“ Nu, snad aspoň popis těchto zákeřných bylin bude stačit. Do příště to bude chtít trochu pozměnit program.
Dále pohled přesunul k černému vlku, který měl dotazy hned dva. „Konkrétně na kašel se používá vnitřně a v malé dávce. Ve větším množství může opět vyvolat příznaky intoxikace. U břečťanu je to většinou bolest hlavy a zvracení.“ Odpověděl na první dotaz. Timek si tohohle vlka pamatoval, potkal ho kdysi dávno v kotlině. Bylo to v časech, kdy se ještě sám bál vlastního stínu. „Tyhle zklidňující bylinky vás při delším používání úplně utlumí, a tím budou mít za následek pokles vaší produktivity.“ A to se obzvláště u smečkových vlků vůbec nesluší! Sedativa se přeci nemohou brát den co den, neboť by pak jeden už nikdy nemusel vlastně vůbec nic dělat!
Následoval trochu neurvale podaný dotaz od tulačky, kterou Timek neznal. „Heřmánek je léčivý v jakékoli podobě. Lze ho sušit, jíst čerstvý, i vyvařit. Za mě je nejlepší čerstvý, neboť tehdy má nejsilnější účinek.“ Ale tak to bylo takřka s každou bylinkou.
Jako poslední mínil zodpovědět dotaz od Norek, vlčiny ze smečky. Jakmile toto dopoví, vrhne se na další popis bylinek. Měl dojem, že na tuto otázku už odpověď padla, ale věděl, že v té mase informací bylo skutečně těžké si vše zapamatovat. Bez problému to zopakuje, oživí. „Jak jsem již zmiňoval, při otravě lze použít kopřivu, rozmarýn, nebo taktéž zmiňovaný lopuch. Důležité je hodně pít. V případě těžké otravy, skutečně těžké, je nutno vyvolat zvracení.“ Nebyl si jist, jestli má informaci o zvracení sdělovat, no, pokud o tomto nějaký léčitel nevěděl, asi by mu to mohlo pomoci. Čím zvracení vyvolat by však raději sdělil jen a pouze skutečným léčitelům. Při takových otázkách si jeden uvědomí, jak zásadní a nebezpečné informace tu poskytují takřka na stříbrném podnose.

Po nějaké jeho menší pauze mezi otázkami, se mínil vrhnout do popisu zbytky bylin, které tu měl na ukázku. Už jen kousek, ach! „Nyní si pojďme představit ještě zbytek bylinek,“ pronesl dostatečně nahlas, a poukázal na další vystavenou rostlinku. „Levandule. Za mě dost aromatická bylinka, která pomáhá potlačit stres, pomáhá s nespavostí, a funguje i jako dezinfekce. Lze jí užít vnitřně – na stres, ale i vně – na rány.“ Ukázal. „Hned vedle tu mám vřes, který se zdá být levanduli trochu podobný, ta je však vždy sytě fialová. Vřes má odstíny od růžové přes fialovou až třeba do bílé. Je dobré ho používat na problémy s ledvinami, játry, nebo žaludkem. Při vnějším použití s ním lze léčit onemocnění očí, neboť není dráždivý.“ Vřes je vskutku hezký, a najít ho lze takřka všude. Levandule je víc rare, a za Tima není tak užitečná, jako její bratr z druhého kolene.
„Dále bych chtěl ukázat bylinky, které jsou důležité při zevnějších zranění – kupříkladu máta. Používám jí při dezinfekci čerstvých ran. Navozuje pocit ochlazení, takže zdánlivě tlumí bolest. Díky tomu je příjemné jí použít při namožených svalech – mast z máty svaly dokáže bleskurychle zregenerovat. Dá se použít i vnitřně, třeba na zánět žaludku, ale není zrovna dvakrát chutná, takže jí doporučuji přidat spíše do nějaké směsi.“ Vnitřně jí Timek nerad používal, protože mu skutečně vůbec nechutnala. Na bolístky však byla skvělá, i když on jich za život příliš neutrpěl, tak nemohl zas tak moc soudit. „Co se ran týče, tak asi každý léčitel ví, že zastavit krvácení je nejlepší mechem. Má skvělé absorpční vlastnosti, a tedy neměl by v žádné léčitelské noře nikdy chybět.“ Žel k mechu toho více nebylo – jíst ho nedoporučoval, pokud jedinec nebyl skutečným... labužníkem. Na ukázku tu byl zrovna moc hezký suchý kousek – takový by pár kapiček krve pobral přímo dokonale!
„Na vnější použití tu mám ještě něco speciálního – kůru ze stromku majen. Už jste takový strom viděli? Je to stromek dosahující výšky k vlčím kolenům, není úplně běžný. Jeho pryskyřice má léčivý účinek na vnější parazity, jako třeba blechy a klíšťata, nebo různá kožní onemocnění.“ Více toho o tomto stromku zatím nezjistil. Věřil však, že info o blechách bude zdejší lid zajímat – né, že by měl snad vůči tulákům nějaké předsudky, snad aby si ale doma preventivně po tomto setkání taky srst pryskyřicí ze stromku namazal. „Ze vzácnějších rostlin tu mám ještě pouštní růži. Má příjemnou vůni, která nejen provoní celou vaší noru, ale hlavně stabilizuje dýchání pacientů při respiračních obtížích. Tahle rostlinka je takový malý zázrak – dá se říci, že je nesmrtelná. Zdá se být totiž celý život uschlá, dokud nepřijde do kontaktu s vodou – pak ožívá, a může léčit. Není snadné jí najít, ale kdo o to budete stát, poradím vám, kde jsem jí našel já.“ Opravdu kouzelná rostlinka! Měl jí tu Timek vystavenou seschlou, ale kdyby o to snad diváci měli zájem, může jim předvést jak rázem ožije!
„Když jsme u těch respiračních potížích, při zánětech průdušek a vůbec kašli je dobrým pomocníkem odvar z lišejníku. Při vlhkém kašli pomáhá vykašlávat hleny. Pomáhá i při nechutenství nebo střevních potížích. Chutná trochu hořce, ale při nevolnostech žaludek zklidní jako máloco.“ Mňam! „A jako poslední vám představím zcela obyčejnou, avšak multifunkční rostlinku – pampelišku. Podporuje imunitu, správnou funkci močové soustavy, nebo i dalších orgánů, jako jsou játra nebo žlučník. Mlíčí lze vně využít k léčbě bradavic.“ A navíc byly pampelišky úžasnou dekorací! Součástí jeho věnečků byly takřka pokaždé, neboť jich bylo mnoho, a nemusel se tedy cítit zle, že zneužívá nějakou užitečnou bylinku k něčemu naprosto zbytečnému.
Tím jeho proslov o bylinkách končí. Ano, rozhodl se během výkladu oko pravdy neukázat. Když viděl, jaké otázky ti jedinci mají, trochu váhal, jestli nechtějí ty informace zneužít ve špatném slova smyslu. Oko pravdy je mocný nástroj, a on si to raději nechá pro sebe. Naštěstí měl tuto bylinku celou dobu u sebe, tak na ní nepadnou ani žádné zraky s dotazy typu "co to sakra je".

Pokud nikdo neměl otázky, či už je Tim zodpověděl, vyvolal Ikkem zmiňovanou Sarianne, jestli jim může povědět něco o jejím přínosem vodních bylinek.

Tim neočekával nějakou hlubší odpověď, spíš něco, co se odpovědi bude zase jen vyhýbat. A tak ho vlastně dost zaskočilo, co z Guláše vzešlo. Nechtěl na sobě dát až příliš znát pocit zaskočení, jistě se ale už přestal přinejmenším mračit. Vskutku to takhle ten malý vnímá? Skutečností bylo, že jeho matka měla spoustu práce, a on na tom nebyl o moc lépe, takže se mohlo zdát, že Gulášovi nikdo nevěnuje tolik pozornosti. Navíc jeho otec se příliš k výchově neměl, takže Timck tušil, že mohl strádat i z tohoto důvodu. A hlavně tu bylo to, čeho se bál už od jeho narození – byl jedináčkem. Neměl nikoho svého věku, a to ani ve smečce, s kým by si mohl hrát a rozumět. Většina dospělých na hraní skutečně příliš času neměla.
Čím dříve se naučí, že ve smečce je potřeba ke šťastnému životu přiložit tlapku k dílu, tím lépe, ale možná to Ryumee a Tim skutečně s jeho výchovou až příliš urychlily. Ach, teď nad tím skutečně přemýšlel, jak kdyby byl jeho otec!! To ten by měl vést tyhle úvahy, a zajímat se o svého šikovného potomka! „Chlapče, mrzí mě, že to takhle vnímáš. Dospělí mají většinou jen opravdu hodně práce. Aby smečka fungovala, každý musí přiložit tlapku k dílu.“ Chtěl mu nejdříve objasnit, jak se situace má. „Ale ve tvém věku se to od tebe skutečně neočekává. Já tě nebudu nutit dělat něco, co dělat nechceš. Jen jsem měl pocit, že mi rád pomáháš s bylinkami.“ Skutečně to ale bylo jen děťátko, které však nesměl Timek rozmazlit. Nechtěl, aby si myslel, že když si tady pofňukává, tak se z něj každý teď zblázní – na druhou stranu bral jeho pocity zcela vážně, a mínil vymyslet nějaký kompromis. „Když mi občas přijdeš pomoct setřídit nebo sesbírat bylinky, abych byl s prací rychleji hotový, můžeme si pak hrát.“ Tak to zkrátka bylo – když nebude mít před sebou žádnou práci, rád se Guláškovi pověnuje i podle jeho představ. Nemusí do něj asi pořád jenom drtit bylinky...

Copak tu Timek dělal? No co by asi tak mohl on dělat! Byl na lovu za bylinkami. Tedy konkrétně se pídil po stromu, o kterém se tuhle s Ryumee bavili, a jehož listy potřebovali k lektvaru pro Ciela. Byl to strom droemma, který Tim viděl snad jen jednou v životě, a to právě v těchto končinách. Nebo o tom byl aspoň těžce přesvědčen. Samozřejmě neodolal, a cestou si sem tam sesbíral i něco, o čem si myslel, že toho má ve skladu málo. Ale neměl. Sakra, neměl toho vůbec málo. Možná už začínal hoardit. Jenže na zimu je vždy lepší být připravený trochu více, než-li méně, no ne?
A tu byl, už snad v dáli ten strom viděl, kdyby mu do výhledu neskočil nějaký vlk! Nějaký pach tu cítil už delší dobu, ale v norestu je naprosto normální cítit nějaký vyčpělý či vzdálený pach cizince. Vždy mu to sebralo úsměv z tváře. S tuláky se skutečně nerad seznamoval, a to hlavně kvůli nepěknému zážitku s můrovlčicí. Ano, bylo to již několik měsíců zpátky, no, nelze tvrdit, že jednoho takový zážitek netraumatizuje. Od té doby potkal dost normální a vstřícných cizinců, nemohl si však být nikdy jistý, že to tak bude pořád. Má se tedy jít obeznámit s tím, kdo se prochází po této krajině, nebo to nechat vyšumět? Koneckonců, vlk byl od něj ještě daleko, a třeba si ho nemusel ani pořádně všimnout.