Príspevky užívateľa

Nu, vida! Sestřenka opravdu mířila jeho směrem, což napovídalo tomu, že s ním bude chtít o něčem mluvit. Že už by se plánovala konečně pochlubit? Jako, žádná bunča z ní nebyla, ale pořád bylo dost zjevné, že přibrala na váze. Rozšířené bok jasně značily těhotenství, nikoli obezitu. Ale to už Tim dávno věděl – nejspíš by ho ani nenapadlo uvažovat o problémech s nadměrným požíváním jídla. Nadváha se v jejich rodině přece nenosila!
„Hezký den,“ opětoval jí pozdrav, když k němu po chvíli dofuněla. Odložil si právě natrhané kvítí stranou, aby se jí mohl plně věnovat. „Ryumee, jsem jedno ucho.“ Pravil s určitou dávkou zvídavosti v hlase, ale on moc dobře věděl, o čem chce mluvit. Tedy, byl by dost šokován, kdyby téma o vlčatech nebyl hlavní důvod jejich následující konverzace. Už je to nějakou dobu, co mu Everett domněnky o březosti potvrdil, termín se bezpochyb blížil. Ryumee možná začínat pociťovat nějaký stres z porodu, a proto ho vyhledala právě teď. Snad to ale není na poslední chvíli?

Timek měl dnes v podvečer na tomto kouzelném místě schůzku. Skoro až pracovní schůzku, pozor! Konečně byl čas a myšlenky k uskutečnění jeho plánu na mírné rozpohybování jeho magie – s kterým mu měl pomoct Hari. Tedy, on by to Tim jistě zvládl i sám, dojít sem a nechat si zdát něco hezky barevného, ale když mu jeho bílý kolega nabídl společnost, byl by přeci blbec, kdyby to odmítnul! Obzvlášť v poslední době, kdy na Hariho tak intenzivně myslel. Proč? No, na to vskutku ještě nepřišel! Ale byly to myšlenky komfortní, a proto jim dával vlastně takový prostor. Bezpochyb každý na své kamarády tak intenzivně myslí, no ne? Ale to si Tim spíš jen nalhával, pravdu však cítil trochu jinak. No, proč se ale teď raději nesoustředit na úkol, který sám sobě dal, a mínil ho teď i splnit?
Výpary hvězdné jeskyně na jednoho působí asi jako menší dávka durmanu nebo harmaly. To už samozřejmě zkoušel – jako správný lékař musel! Žádný feťák to však nebyl, za to by se zaručil! Nač hazardovat s otravou bylinkami, když se může jít bez obav sjet do místní jeskyně, hm? Od této návštěvy si sliboval nějakou vizi o jeho magii, aby věděl, jak jí má pomoci. Je znovuzrozen už dost dlouho na to, aby se u něj projevila, ne? Mozeček se dal už takřka do pořádku, tak se dá očekávat, že se bude snažit chovat jako okolí plné normálních jedinců. A to zahrnuje i znalosti o vlastní magii.

Jaké štěstí tito dva nebožáci měli, že v těchto odlehlých končinách narazili právě na medika! Hvězdy jim očividně přály, a to nemůžeme říci o každém. Tim udělá své maximum, aby to tady ještě víc nezkazil. Už byl ale dost schopný na to, aby se nic podobného nestalo. Jeho kdysi poškozený mozek byl už zcela přeprogramovaný na lékařskou pomoc druhým.
Cielo vůbec nevypadal dobře – dosti krvácel v oblasti břicha, což se v tuto chvíli dalo považovat za skutečný umíráček. Bylo třeba hned zastavit krvácení, a pokud už neztratil až příliš krve, bude možné ho zachránit. „Ano, známe,“ odpověděl vlčině stroze – nebyl žel žádný čas na vyprávění nějakého storylinu o jejích smečkové známosti. Až bude Cielo stabilizovaný, pak možná dojde i na nějaký plk. „Pojď sem a drž mu tu ránu,“ řekl k vlčině, sám se aktuálně snažíc ránu držet. „Musíš jí pevně stlačit, aby se zastavilo krvácení. Já zatím doběhnu pro nějaký mech, který v zastavení pomůže o dost lépe.“ Pevně věřil, že se cizinka tohoto úkolu nebude štítit – bylo potřeba to udělat, aby pro něco mohl Tim odběhnout. Bude rychlý, ale v této situaci je každá vteřina navíc hazardem se životem Ciela.

Dneska se Tim rozhodl mít den volnější – posbírat si nějaké kvítí a udělat si čerstvý květinový věnec. Květinové věnce jsou pro jeho oči naprostým skvostem, ale jejich velkou nevýhodou je malá vytrvalost. Mnohdy je lepší si pár hezčích kousků květin usušit, a to na hlavě nosit až do úplného rozpadnutí. Jenže... jak by s uschlým a opadaným věncem vypadal? Né, že by ho snad trápilo, jak před ostatními vypadá, ale co když... co když ano? Co když ho to v hloubi duše trochu hlodalo? Čím zdravější tu mysl má, tím těžší hlavu má – toho už si začínal všímat delší dobu. Najednou nemyslel jenom na to, aby na něj při podvečerní procházce nevyskočil zpoza křáčí nějaký vetřelec, ale už to byly mnohem hlubší myšlenky. Třeba né jenom o kráse bylinek a kvítí, ale i o jejich dlouhodobějších účincích v medicíně. Najednou nechtěl být smečkou jenom tolerován, chtěl jejím členům být blíž. Třeba takovému Harimu, že?
Filosof z něj díky naprosto průměrné inteligenci nejspíš nebude, ale rozhodně není blbcem! O tom samozřejmě vypovídala i celá situace s Ryumee, jejíž pach najednou v okolí pocítil. Hledá ho snad? Raději vyčká na místě, a nechá se nalézt, pokud po tom skutečně sestřenka touží. On samozřejmě věděl už jakou dobu, že je v očekávání, ale nikdy jí s tím nekonfrontoval. Nechal to na ní, protože si myslel, že o tom mlčí z nějakého dobrého důvodu. Ne blbce si však nebude v tomto ohledu moci hrát věčně, a asi je třeba jí s tím už konečně konfrontovat. Pokud to v nejbližší době sama neudělá, hm?

Jak se zatím zdálo, vlkovi nic svaté nebylo. Tohle bude mnohem těžší, než se zdálo. A to, že se tahle šlamastyka zdála jako dost tvrdý oříšek už od začátku, minimálně v očích Timových. Podle slov temné strany Ciela se zdálo, že vlk utrpěl v mládí nejspíš nějaké trauma, které se pak projevovalo v pozdějším věku takto. Ale to byl jen tip, už vařil z vody. „Dostat ho zpátky,“ zopakoval slova sestřenky a chvíli nad tím přemýšlel. „Co mu dát trochu harmaly? Mohlo by to v něm vyvolat strach, který by ho donutil víc mluvit, a nakonec se možná i stáhnout,“ navrhnul tiše. Použít tuhle psychotropní bylinku je vskutku troufalé! Ale tlumící účinky máku zkrátka nestačí, chce to něco silnějšího. Množství semínek, které by mu mohli podat, se musí odměřit s rozvahou – jinak by ho mohli i otrávit. A tak ač to bylo k neuvěření, vskutku Tim navrhoval jistou techniku mučení. Děsivé halucinace, které vlčka postihnou, z něj možná toho ďábla vyženou! Nejspíš né navěky, ale třeba aspoň pro tentokrát – a o to teď jde.

Asi netřeba říkat, proč v tomto lese dnes Tim byl – ano, bylo třeba zase doplnit sklad o další bylinky. Jeho sestřence už se blížil termín porodu, a tak bylo nutno se včas připravit. Tedy, on se nikdy připravovat ani nepřestal – od březosti Anjel chtěl mít vždycky po ruce něco pro nastávající maminy. Toto odvětví léčitelství ho bezpochyb zajímalo úplně nejvíce. Jen ho tak moc mrzelo, že bylo skoro nemožné dopídit se pravdy o předčasném skonání Anjeliných potomků. Z této události ostatně pramenila i mírná nervozita, kterou při nadcházejícím porodu Ryumee pociťoval – byl by skutečně nerad, kdyby se nějakým způsobem toto opakovalo. Ač vše nyní nasvědčuje, že je s jeho příbuznou vše v pořádku, nakonec tomu tak bylo i u mladé crony, a jak to nakonec dopadlo? No, není třeba malovat čerta na zeď! Připravený však musí být Tim na vše.
Zrovna měl nasbíráno několik překrásných listů kopřiv, a mířil si to ven z lesa, když nedaleko před sebou spatřil jednoho z kolegů. Tedy, byl to jeden z nejmladších členů smečky – potomek samotného S'Arika. Timček pamatoval, když byl ještě úplným batoletem, ale teď se zdál, že dorostl jej samotného. Ach, být nejmenším členem smečky je ocenění hodno medaile. Vlček, jehož jméno Tim tak dobře neznal, se zdál být na průzkumu. Nebo snad lovu? Na to vypadal asi až příliš neohrabaně, ale on tu není od toho, aby soudil – sám uloví velký kulový. Chtěl přijít o kousek blíž, když zaregistroval, že se vlček něčeho lekl. To i Tim střihl trochu rozrušeně uchem, ale jelikož se nezdálo, že je v okolí jakékoli nebezpečí, zase se uklidnil. „Hezký den,“ pozdravil ho tedy, ale nevěděl, jestli tímhle nečekaným vstupem do situace vlčka ještě více nerozruší. „Jsi na lovu... duchů? Protože to vypadá, jako bys právě nějakého spatřil!“ Poznamenal, určitě né s posměškem, nýbrž zvídavostí. Zajímalo ho, co jedince tak vyplašilo.

Ten pacholek skutečně po sestřence skočil, a očividně se jí zakousl do hrdla, ale než se kdokoli stačil jakkoli bránit, Cielo se zase odvrátil. Nebo ne Cielo, ale to, co jeho mysl nyní ovládlo – ten ďábel, né ten mák! Timek raději přiskočil blíž k Ryumee, aby... no, aby třeba mohl příští útok vlka zvrátit. I když je to vskutku komická a naivní představa, ale snaha je určitě víc, než jen tupé civění, no ne? A navíc musel být blíž bylinkám! Zároveň si ale v koutku oka hlídal východ z nory, aby se tím směrem Cielo nevydal. Fakticky si věřil, že zvládne dělat několik věcí naráz, naivka Timeček!
„Radím ti, abys to vyklopil, jinak ti do krku narvu další dávku!“ Ach, moc silná slova jednoho slabého kluka. Musel ale působit sebevědomě, jinak by na něm Cielo poznal nejistotu, a neřekl by vůbec nic! Pod vlivem omamných látek by tedy mohl být trochu sdílnější a méně nebezpečný, jeden ale nikdy neví, jak na vás bude konkrétní opium působit. Škoda, že neexistuje žádné sérum pravdy! Nebo možná o něm jen doposud žádný vlk neslyšel? Tož až se bude Timek nudit, ví, co na sobě bude testovat.

Bohužel, nelze očekávat, že celičký život někdo bude Timovi stát v zádech, a bude ho snad chránit. I když je to hezká představa, nejspíš pramenící z jeho dětství, nebylo to možné, a on se musel postavit na vlastní nohy. To se ukáže i dnes, dnes se ukáže, jestli je hoden říkat si dospělý jedinec. Když se Cielo dostal z lan, Tim se přikrčil a naježil se. Tohle nebylo vůbec dobré! Zvládne se sestřenka ubránit? Obával se, že ne! Ale kdyby na to došlo, on by se nejspíš nebál přiložit ruku k dílu a společně s ní Ciela uzemnit. Tak nějak si to maloval, ale jaká by byla realita, to zatím nikdo neví. Když chtěl pro jistotu přijít blíž, aby zvládl nějak adekvátně rychle reagovat, Ryumee ho jedním gestem zastavila. Ach, zas to chce mít pod palcem celé ona! Co když se jí to však tentokrát vymstí? Tolik hrůzných scénářů, co Tim před očima najednou měl, o tom se vám ani nezdálo!
Pocítil skoro okamžitě, že to, co po Cielovi Ryumee prskla, byla nějaká esence z nezralého máku setého. Neplést s mákem vlčím, válečnou rostlinkou! Mák setý vám dokáže hlavu pěkně zamotat, to on moc dobře věděl – pokud šlo o bylinky, tak v těch si jistý byl, v těch zvládl excelovat. Ve fyzických dovednostech to tak slavné nebylo, jak je zde zjevné. „To vyjde!“ Chtěl sestřenku ujistit, ale věděl, že lépe by to určitě působilo, pokud by byl mák podán orálně, nebo ještě lépe - intravenózně!!

Splachovací Tim vůbec nedbal na tón, jakým na něj vlčina z dálky zakřičela, ani jaké oslovení použila. On vycítil, že je tu někdo v nesnázích, a to je pro něj směrodatné. Hned jejím směrem upnul svůj zrak a našpicoval ušiska – bílá pajdající vlčina k němu mířila od jedné pouštní duny. „Co se děje?“ ptal se horlivě, a takřka bez okolků k vlčině naklusal. Ona sama měla zraněnou nohu, a on už nyní cítil neodkladné nutkání jí ošetřit. Dle jejích slov zde byl ale někdo, kdo pomoc potřeboval ejště víc, takže to vydrží, a ošetří nejdřív to nejnutnější. „Nemám tu sebou žádné bylinky, ale první pomoc samozřejmě poskytnout zvládnu.“ Souhlasil, a už už větřil, kterým směrem se vydá dál.
Pach krve byl cítit i z téhle vlčiny, tak byly jeho smysly trochu zprvu zmatené. Dlouho však v okolí zraněného nehledal – v písku ležel jeho tmavě zbarvený kolega. „Ach, Cielo,“ povzdechl naléhavě, a k tomu nebohému lazarovi se rozběhl. „Co se vám stalo? Napadl vás snad někdo?“ Chtěl vědět, a to hlavně od vlčiny, která zde bude asi schopnější konverzace. Napadlo je snad nějaké divoké zvíře? Nebo nějaký tulák?

Tyjo, neměli si sem raději přizvat někoho, kdo by je před tímhle zběsilým jedincem ochránil? Na slova Ryumee kývl, ale zvládne jí krýt záda? Jako, udělá co bude muset, to je jasný, ale bude to dostatek? Nezvládne ubránit ani sebe – to v čase budoucím velmi rychle zjistí. Na pochyby nebyl však žádný prostor, on se musel vzchopit!! A proto zamířil hlídat východ, aby jim jedinec z nory neutekl a nenatropil v klanu ještě větší malér, než doposud. „Buď opatrná!“ Slovní podpora, jó, to mu šlo. Kdyby na sestřenku týpek skočil, nejspíš by jí šel zachránit, i když by byl podělanej až za ušima. Ona je přece jenom důležitější než on sám, on by se za ní snad obětovat dokázal.

Po prvotním šoku, který Tim utrpěl, se kupodivu žádný mord nekonal – hurá! Stačil ten pokus o vraždu, který zažil jen pár dní nazpět. Byl by opravdový smolař, kdyby se podobný zážitek opakoval jen o pár dní později, ne? A ač byl na většinu věcí dost nešikovný, nelze říct, že by na tom byl až tak špatně, aby se ho během jednoho týdne pokusili zabít hned dva různí vlci. Dnešní vetřelec na Tima neútočil, jak se zdálo, pouze upadl. Naštěstí se taktéž i rychle zvedl, a z Tima mohl začít ten šok trochu přejít. Hlavně zhluboka dýchat! „Kdybych potkal sériového vraha, taky by mi na místě neřekl, že mě chce zamordovat, né?“ To bylo jediné, co ze sebe dostal, než se pořádně rozdýchal. To se naučil od toho podivně zapáchajícího vlka! Kdyby potkal někoho, kdo na něj zaútočit chce, nepřiznal by se k tomu.
Jak hloupě ale musel zase znít! Oklepal se tedy, a vzhlédl k cizinci. „Jsem v pořádku. Mám to ale štěstí na vlky padající mým směrem,“ říká mu. Není to poprvé, co na něj někdo upadl! Jílek, ten ho před mnoha měsíci už také zavalil svým tělem! Někdo možná sní o tom, že na něj podobným stylem spadne nějaká tajná láska, ale Tim ne! Nesní o tom, že bude zavalen náhodnými cizinci!

Tim to sledoval opravdu s podivem – bylo to, jako by se Cielova těla najednou zmocňoval úplně někdo jiný, někdo zlý! Zmocňoval se ho nějaký zlý duch! Ach, Tim o duchovnu skoro nic nevěděl, on znal spíše praktické věci už léta prověřené. O alternativní medicíně toho mnoho nevěděl, proto i teď začínal kapánek panikařit. Ale jen vnitřně! Tak, aby to nikdo v okolí nevycítil – jak sebevědomě bude vypadat, tak možná bude i působit. „Na nás se soustřeď! Mluv!“ Ach, to bylo jediné, co tak mohl k tomu dodat. K packám si raději připravil ty bylinky, které mu v případě nejnutnějším hodlal narvat do chřtánu. Teď se mohl jen držet v pozoru, kdyby se náhodou vlkovi podařilo si lana roztrhnout, ale jinak neměl co víc dělat. Nebo neměl nápad, žel – není žádným vymítačem ďábla! Jeho specializace je porodnictví!!

No, to teda Timek taky nevěděl, jak týpka udrží, až a jestli se promění v mlhu. Na tu je krátký kdejaký provaz! Holýma packama ho taky pak asi nechytěj, takže je nutné udělat toho co nejvíc v co nejkratším čase. Jenže co? Žádné elektrošoky zde bohužel nejsou proveditelné! Stačilo by mít po ruce elektrický obojek! Přikývl na Ryina slova, a pak už začal skutečně přemýšlet, jaké bylinky si vezme k ruce. Honem! Takový kozlík lékařský na zklidnění se hodit bude určitě. Bohužel nic nemělo okamžitý účinek, jako by měla nějaká injekce. Ach, zdejší medicína je tak zaostalá, to snad není možný!
Samozřejmě sestřence pomohl hned jak to bylo možné – nebude zde jen stát a okounět! Jak následně řekla, on už je schopný fungovat i bez větší pomoci od někoho cizího, takže to zvládne. „Tvou důvěru nezklamu,“ kývl vcelku sebevědomě, ale v hlavě byl samozřejmě pokáklej. Bál se, že ta slova nedokáže dodržet, ale věřil, že když si bude trochu víc věřit, pomůže mu to být i schopnějším jedincem. Sledoval, jak se Cielo začíná cukat, a musel přemýšlet. „Možná jsme mu měli podat bylinky na uklidnění ještě před tím, než se takhle rozběsnil.“ Ahah, to možná mohli.

Tim byl do těchto pro něj vcelku nových myšlenek plně ponořen, proto si ani nevšiml, že se v okolí někdo nachází. Už se mu dlouho nestalo, že by přestal vnímat své okolí – hlavně v poslední době, kdy byla hrozba skoro za každým rohem –, ale hádám, že téma o Harim bylo pro jeho mozeček tak zajímavé, že se jednoduše zapomněl bát o svou maličkost. Napjaté vztahy s Ignisem a náhodné střety s divými tuláky se stávají jen druhořadými problémy, jakmile si Tim před očima vybaví svého statného kolegu.
Z těchto myšlenek ho až dostal zvuk šustění trávy přímo za jeho zády – načež zavětřil a velmi rychle zjistil, že se tu nenachází sám. Velmi rychle zapomněl na vše, nad čím ještě před vteřinou přemýšlel, a teprve teď se skutečně začal bát o svůj život! Teď totiž neměl čas vzít nohy na ramena, nebo promyslet strategii chabého boje o vlastní život – teď se před ním zjevil vlk, který ho v mžiku povalil na zem. Tim zapištěl, a už už začal uvažovat, kdy se v těchto končinách najde jeho tělo. „Pomoc!!“ Ano, to bylo jediné slovo, které ze sebe dostal, protože už tuhnul strachem!!

Timek pokýval hlavou. „Není to daleko,“ zopakoval, jako by se vnitřně ujišťoval, že tomu tak opravdu je. Čím dříve se rány vyčistí, tím lépe. Zatím mu nikdo na infekci pod tlapkama nepošel, ale co není, může být, že? Nakonec však i tu nebohou Anjel zachránil, i když se zdálo, že infekci měla – není tedy na místě se příliš obávat, že nezvládne zamezit infekci z tržných poranění. Čistění ran on vlastně dělal úplně nejistěji – snad ještě dřív, než se dostal ke smečce, věděl, jak se to dělá, protože se to učil ve svém minulém životě. Aspoň něco si tedy pamatoval, podvědomě.
„Co vím, tak bodnutí od sršní je méně nebezpečné, jak třeba od vos. je to zvláštní, protože to i víc bolí, ale mělo by tomu tak být. Pokud tě tedy nebodly někam do hlavy, myslím, že to bude v pořádku,“ myslil si Tim. Rozhodně to muselo být bolestivé, ale pokud nebude mít Hari alergickou reakci, měl by z toho vyváznout bez úhony. Možná jen z traumatem z těchto bzučivých neřádů.
Počkal, až se sám Hari rozejde, a pak ho následoval. Nikam nemínil spěchat, aby Hari svým zraněním nějakou uspěchanou chůzí ještě nepřihoršil. „Nemůžu ti asi být vděčnější. Kdybys nebyl dnes poblíž, tak už by bylo po mně. Děkuju ti,“ pronesl Timek po chvíli, co si tento fakt pořádně přiznal. Dnes by byl kaput, kdyby nebylo Hariho. Nemít dnes štěstí, už by tu dávno nebyl. Jak se jen může svému kamarádovi za něco takového odvděčit?