Príspevky užívateľa

Dnes měl Timek původně na programu úklid skladu před zimou, ale namísto toho připravoval heřmánek na dezinfekci Roihové rány. Jak nemilé! Po dlouhé době byl ve smečce někdo skutečně raněný, a ač to bylo politování hodné, v jistém slova smyslu se z toho Tim těšil. Nikomu nic zlého nepřál, to vůbec, ale zaměstnán byl víc než rád. Jemu nevadilo být v jednom kole, naopak to snad možná i vyhledával. A tím, jak se na vše jen a pouze připravoval už měl pocit, že mu skutečná práce někde uniká. Neuniká. Musí si vážit faktu, že má zdravou smečku, protože to se kdykoli může změnit. A tak se tedy za tohle jisté nadšení z cizího úrazu zastyděl.
Naštěstí tuhle přípravu má jen na chvíli, a nejspíš mu na inventuru skladu pak zbyde ještě spousta času. Chtěl se zbavit bylinek, které už pro své stáří neměly žádný účinek, či jen a pouze minimální, a nahradit je něčím užitečnějším. Věřil, že pár takových kousků se tu najde. Byl rád, že se do sběru bylinek sem tam zapojil i Guláš – je zde náděj, že z něj taky vyroste léčitel. Chtěl ho v tom podporovat, ale zase by ho nerad tím vším bylinkováním otrávil. To by pro Guláška pak na celý obor mohlo vrhnout stín znechucení, a skončil by třeba jako rimor! Ač na tom nebylo vůbec nic špatného, Tim by lhal, kdyby tvrdil, že by si tu nepřál mít pomocníčka z rodiny. Jak to nakonec bude však ukáže až sám čas.

Když Timek říkal, že přes zimu bude mít asi díky chladnému počasí více práce, rozhodně nemyslel tohle. Roihu za ním přišel s nepěkným zraněním – amputací prstu na pravé přední noze. A jeho vysvětlením bylo pouze to, že se popral. Byla ale přeci rvačka, a rvačka. Tohle nebylo jen nějaké vzájemné vyprášení kožichů mezi dvěma stejnopohlavními jedinci, tohle vypadalo jako rvačka na život a na smrt. Jako vždy však Tim nehodlal dělat žádné soudy, byl tu proto, aby ošetřil co se dalo. Už u sebe v noře podal Roihovi vhodnou dávku máku, aby mu co nejvíce odpomohl od bolesti. Věřil, že skutečně trpí. Pak mu ránu vyčistil, a to konkrétně odvarem z hřebíčku a máty. Když za ním strakáč přišel, už nekrvácel, ale ránu měl pěkně zanesenou – úplně na cestě k zanícení! A proto proces důkladné očisty nebyl zrovna dvakrát příjemný, muselo to tak ale být.
Po téhle očistě ho poslal na jeho pelech, a to hlavně z důvodu, že s tímhle zraněním nepotřeboval být v léčitelském doupěti. Karanténa není nutná. Hojení bude sice bolestivé, ale chlapec to zvládne, a ani přitom neumře. Když se musí rvát, musí za to i pykat! Trpět ho však nenechá, to se zas bát nemusí. Teď mu držel packu za zápěstí, a mazal mu ránu směsí heřmánku. Ten na rozdíl od máty a hřebíčku nepálí, Roihu se mu ale cukal i tak. Tim se ale nedal – držel ho pevně, k ráně byl však opatrný. „Ještě trochu máku ti dát mohu. Věřím, že to bolí, ale nemůžu tě úplně předávkovat.“ Trpět ho nechat nemůže, ale ani ho předávkovat. Ono stejně další dávka máku ho nejspíš uspí, a to bylo jedině dobře. Vedle bylinek byl spánek nejlepším lékem.
Na jeho další poznámku nereagoval, jen si neslyšně povzdechl. No, co měl tomuhle jedinci říct, aby nebyl zlý, že? Jakmile mu ránu domazal, začal s obvazem z pavučin. ještě, že si jich za poslední dny nastřádal dost! Sice mu bude muset obvaz měnit každý den aspoň dvakrát, takže stejně bude muset průběžně další pavučiny sbírat, na pár dní by zásobu ale mít měl.

Timek počítal s tím, že teď bude mít o dost víc práce, než kdy dřív, ale byl na to snad dost dobře připravený. Počítal i s možností, že se smečkou prožene nějaká viróza, a on nebude vědět, kde mu hlava stojí. Proto ostatně pořád sbíral bylinky jako blázen. Mít toho na skladě více než je zdrávo je lepší než nemít tu toho dost, to je přeci jasné. Jen si musí dávat pozor, aby nezačal hromadit i bylinky méně užitečné, a zahlcovat tak místo. Žel nora není nafukovací. „V zimním období pomoc samozřejmě ocením, děkuju. Snad nás nechytne nějaká viróza, to by pak samozřejmě trochu zkomplikovalo situaci, ale snažím se připravit i na takový scénář. I ten Guláš umí občas hezky pomoct, to jsem rád.“ Usmál se nad tím. Roste z něho zatím dobré dítko. Uličníček, ale v dobrém slova smyslu. Nebude to žádný fakan jako třeba takový Roihu.
Kývl. „Dobrá tedy, já pro něj v blízké době dojdu. Vyvařit je můžeme nad ohněm. Škoda, že tu nemáme někoho, kdo by nám dokázal svojí magií pomoct.“ Někdo, kdo oheň vytvoří lusknutím prstu! Protože dělal ho ručně bylo na delší čas. „Tím jsme se v našich lektvarech příliš neposunuli,“ usmál se nad tím. Zase nic? Vymyslí něco nového, nebo je tohle příležitost k nějakému rozhovoru? Nu, zkusit by to mohl.
„Jak ti to vůbec jde s novým postavením? Vše zvládáš?“ Ptal se. Skutečně ho to zajímalo. Jako další se asi vyptá na její vztah s Gulášem, pokud tedy bude ochotná se k nějaké konverzaci přiklonit. Byl to hoch zvědavý, ale věděl, že sem primárně přišla kvůli lektvarům.

On o tom ještě pouvažuje. Zkusí si s tou myšlenkou o zavírání Ciela do jeskyně pohrát. Avšak měl pocit, že tahle jeho první domněnka o nevhodnosti tohoto řešení bude nakonec ta nejlepší. Nu, pro teď bylo důležitější se zaměřit na lektvar. Bylinek tu bylo vskutku mnoho, proto možná bylo těžší něco vybrat. Sám ještě moc lektvarů nezkoušel – sám si raději dělal jen směsi bylin podobající se tak maximálně pyré, než skutečné drinky. „Nevadí. Možná ho zkusím odchytit po tom, co mu tu něco vymyslíme. To bychom to mohli na něm pak i otestovat.“ Ale nejdřív na sobě, no ovšem! On byl doktor obětavý, on pro kdejakého pacienta i jed ozkouší! Ale ne, to zas přeháním.
Zamyslel se nad jejím nápadem. „Droemma, no ano, to by šlo. Vím, že ses o tom kdysi zmiňovala, tuším jedna kvetla letos v kotlině. Docela velký strom s modrými květy, jinak ale dost běžně vypadající – kdyby zrovna nekvetl, možná bych ho ani nepoznal, neboť to bylo úplně moje první setkání s ním. Tuším jsem si usušil jak květ, tak i pár listí. Jenže on sušený moc intenzivní účinek mít nebude, ne?“ Ptal se, protože tak nějak si to pamatoval z jejího vyprávění. Droemma je určitě strom užitečný, jeho sedativní účinky se ale dají nahradit třeba i mákem, který měl Tim skoro u baráku, a tak bylo zkrátka logické, že ho tu čerstvě na skladě neměl.

Tim si sedl někam, kde to bylo vhodné – né příliš do záře reflektorů, ani do příliš velkého stínu. Pak začali přicházet návštěvníci, a kromě samotné S'Arikovy rodiny přišlo také pár členů ze smečky. Konkrétně Finn a Hari. Timek ovšem Hariho mlčky pozdravil pokývnutím hlavy, a to hned, jak ho viděl přicházet. Rád ho tu viděl, hlavně asi proto, že se Tim nemusel cítit blbě, kdyby tu byl jako jediný vlk, který nepatří do Ordovi rodiny. To Sic nepatřila ani Ryumee, ale měla přeci jen vyšší postavení, a tedy její účast tu nemohla vypadat nikterak awkward.
Nejvíce jeho oka zaujala Aikanova vlčata. Tak rád by je viděl si navzájem hrát, ale věděl, že to se na podobné akci nesluší. Docela ho mrzelo, že Gulášek byl jedináčkem, neboť sledovat vlčata při hře byla dost zajímavá aktivita. Jeden může z těch dětských šarvátek dost vykoumat. Rozhodně je to lepší jak televize! Jedno z těchto dětí viděl divočit na plese, a tak trochu očekával, jestli i zde nebude vyvádět nějaké skopičiny. Namísto toho ale začal vyvádět vlčinky šedobílý sourozenec, a to tak, až se Timek začal obávat o jeho zdraví. A to nejen duševní. Naříkal, jako by ho snad na nože braly! A v něm to vyvolalo obavy, jenže... měl je snad vyslovit i nahlas? Nechtěl rušit jakýkoli S'Arikův proslov! Strach o zdraví toho malého byl ale nakonec přeci jen trochu větší. „Je to vlče v pořádku?“ Mířil tuto otázku tedy spíše k jeho rodičům, a to dost ostýchavě. On je připraven vždy pomoci! Ale sedativa tu po ruce zrovna nemá.

Jak to tak pozoroval, uvědomoval si, že na ty všechny vlky to musí být opravdu nepřeberné množství informací. Jak ale předat vlkům tolik informací za jediný den? Možná jim jich neměli ukazovat tolik, ale když už je sem někdo přinesl, proč se nepodělit i o znalosti o nich, že? Pokud snad bude někdy nějaké repete, bude do příště co vylepšovat. Ale o tom nyní nebylo asi třeba polemizovat. Je čas na další bylinky! „Věřím, že těch informací je na vás skutečně mnoho, jak ale říká Ikke, po skončení výkladu bude čas si každou bylinku zvlášť prohlédnout. Po workshopu jsme vám otevřeni k individuálním konzultacím.“ Pronesl, asi snažíc se tak trochu podchytit pomalu vzrůstající problém už někde v počátku.
Přesunul se (mentálně) k popisu jednotlivých bylin. Pár jich tu měl, no, snad to zvládne příliš neprotahovat, a nestrávit u každé bylinky hodinu. Protože kdyby mohl, tak by to rozhodně zvládl. „Já vám jako první předvedu meduňku. Patří mezi bylinky, které zklidňují mysl, a dostanou vás do psychické pohody. Zklidňuje i váš metabolismus, a je tedy dobrá na rozbouřený žaludek. Nemá však silné sedativní účinky, a lze jí užívat i denně. Má příjemnou vůni i chuť, a já jí rád používám do různých směsí.“ Pronesl a ukázal na meduňku před sebou. „Podobné zklidňující účinky má třeba i chmel, který máme tu,“ poukázal po chvilce o kámen dál. „Má silnější sedativní účinek, tedy cítíte se po něm více ospale. Také si s ním můžete pomoci při křečích a bolestech těla. Můžete ho podat i při alergické reakci. Nedoporučuji ho brát dlouhodobě, maximálně tak jeden měsíc.“ Sám tuto rostlinku tolik nepoužíval. Neměla tak příjemnou vůni, a tedy i pacienti se mohli nad jeho pozřením chvíli ksichtit. „Nejraději mám z těch zklidňujících bylin kozlík. Jeho účinek na psychiku je určitě nejintenzivnější, a nejvíce ho ocení asi vlci s problémy s nespavostí. Kousek sušeného kořenu před spaním vás dokáže uvést do ideálního limbu. A pokud na vás působí slaběji, lze ho zkombinovat s meduňkou pro ještě silnější účinek.“ Rada z jeho připravované knihy "Jak si vysmažit mozek za 24 hodin". Ale ne, na kozlíku bylo určitě fajn, že nevytvářel závislost, neboť jeho účinek byl sice rychlý, i tak stále jen postupný. „Jako poslední z těchto zklidňujících bylin tu mám mák setý. Působí jako analgetikum, tedy tlumí bolest, a má také narkotický účinek. To znamená, že lepší přírodní sedativum jen těžko pohledáte. Užívá se vždy jen jednorázově na konkrétní bolest, a to výtažek z nedozrálých makovic. Dlouhodobě ho nedoporučuji užívat, a ti, co sami nejsou medikem, by se o jeho užívání měli nejdříve poradit s někým zkušenějším.“ Máček, jeho oblíbený! K zálibě této byliny se ale přiznávat nebude. Teď byl čas se trochu nadechnout, a dát vlkům prostor, aby si tady ty bylinky s narkotickým účinkem všichni prohlédli.
Po nějakých těch minutách, kdy získal pocit, že si všichni, co o to stáli, vše prohlédli a očmuchali (a hlavně nic neukradli), spustil svůj výklad dále. „Dále bych vám chtěl předvést protizánětlivý řebříček. Tahle bílá květina, vzdáleně podobající se bolehlavu nebo bolševníku, je velkým pomocníkem při okem neviděných infekcích, jako třeba záněty močových cest, nebo záněty průdušek. Při delším užívání, nebo užívání větších dávek, než je vhodno, může vyvolat bolesti hlavy.“ Předvedl jednu z dalších bylinek, a i patřičně vyčkal, až jí všichni zhlédnou, a případně očichají. „Při rozjetém zánětu dávám třezalku, která působí na podporu imunity, a tlumí stavy deprese. Dávám třeba po porodu, na podporu oslabené imunity vlčice.“ Moc dobře si pamatoval, že právě třezalkou krmil po porodu Anjel. Ta to potřebovala sic i kvůli té duševní nepohodě, zdálo se však, že jí ve směru zánětu skutečně pomohla. „Když jsme u těch porodů, rád bych zmínil a předvedl libeček. Není vůbec vhodné ho používat při březosti, neboť tahle bylinka vyvolává kontrakce, a tedy může dojít i k předčasnému porodu. A právě proto je dobré ho použít při těžkém porodu, kdy rodičce pomůže vše trochu urychlit. Je také dobrý v případě, že si nejste jisti, jestli je porod u konce, či jestli se tělo rodičky zbavilo veškeré placenty.“ Vybavil se na své vlastní zkušenosti s touto bylinkou. Tohle bylo odvětví, které ho zajímalo z celé medicíny nejvíce, proto by se o tom zvládl rozvášnit na celovečerní debatu. Žel čas běžel, a bylinek, které musel popsat, měl na seznamu ještě dost. „Před menší pauzou ještě zmíním heřmánek, který já dávám nejen březím vlčicím, ale také na nachlazení, nebo jako prevenci před nemoci z nadcházejícího chladnějšího období. Podporuje imunitu a je dobrý i při alergických reakcích. Navíc příjemně voní, a ještě lépe chutná, takže brát ho jako prevenci je takřka radost!“ Pro něj určitě. Jak ale pro ostatní, to už bylo na nich.
Než jim poví o dalších bylinkách, dá jim teď prostor se vyjádřit, nebo třeba poptat na něco o konkrétních bylinkách. také je nechá si vše prohlédnout a očichat, je připraven zodpovědět případné dotazy! Ale přál si, aby tohle měl už pomalu za sebou, protože z toho mluvení mu pomalu začínalo vysychat hrdlo.

Timeck myslel spíš, co ještě dalšího přidat do lektvaru, né co dále dělat s Cielem, ale nevadí. I tyto nápady se ovšem hodí. Jak zmínila Hvězdnou jeskyni, trochu se nad tím ošil. „Jen jestli není nevhodné ho na takové posvátné místo v jeho zběsilém záchvatu tahat? Rozhodně to není špatný nápad, tam se jeden skutečně hezky prospí, ale je to vhodné?“ Nebyl si jist! Tyto otázky od něj byly ale tak trochu pokrytecké, když si tam sám chodil jak se mu zachtělo, a tak trochu moc jeskyně sám zneužíval. Jenže on tam většinou hledal odpovědi na otázky z jeho vlastní minulosti, a aby našel klid na duši, což se mu dost úspěšně dařilo. nechodil tam se zlým úmyslem, a nechodil tam ani denně! Protože by pak byl jako doktor dost nepoužitelný, hah.
„Nu, začneme s tím lektvarem?“ Kvůli tomu se přeci sešli, ne? „Můžeme nad tím ještě po čas tvorby přemýšlet. Nejlepší by bylo zjistit příčinu jeho záchvatu, ale tu se zatím odtajnit nepodařilo, že? Ani já z něj žádné informace úspěšně nevytáhl.“ Neboť s Cielem neměl ještě čas vést nějakou sáhodlouhou konverzaci. Chystal se na to, ano, ale buď neměl čas on, nebo Cielo. Bylo to zajímavé, ale očividně i dva vlci žijící v jedné smečce mohou být tak zaneprázdnění, že se sotva vídají.

Tak se Tim namáhal, aby tady Gulášovi vtloukl do hlavy, co měl na srdíčku, a on ho ignoroval!! Jestlipak už na něj nezačínala lézt puberta? Jeho věk se k tomu skoro začínal blížit, na skutečné pubertální výlevy má však ještě dost času. Nejspíš prostě jen zkoušel, co mu projde, a co ne. „Hm? Co jsi říkal?“ Naklonil hlavu k synovci, aby zopakoval svá slova. Ale tušil, že už je nezopakuje, protože si tam kuňkal jenom lži. No, a taky že ho Guláš dále asi mínil ignorovat. Tim na něj ještě zkusí zatlačit, v dobrém, a když ani to nepomůže k jeho doznání, dostane silent treatment, a ten pomůže už jistě.
„Tak proč jsi mi tam to bodláčí tedy dal? Věděl jsi, že mi potrvá dlouhé minuty, než to z toho dostanu, že?“ Ptal se ho. „Úmyslně jsi mi škodil, a mě zajímá proč. Jestli jsem ti něco provedl, něco, co ti nebylo příjemné, tak mi to musíš říct, abychom si o tom mohli promluvit.“ Moderní výchova dětí, přátelé, bude se mluvit, né bít.

„Výborně,“ pronesl, když ta malá-velká vlčina odsouhlasila prohlídku očí. Nu, a tak se jal jí chytit za hlavinku, a podívat se do jejích očí. Měla dost zvláštní zorničky, a vlastně i celé oči – duhovka vypadala spíše jako bělmo, a bělmo jako duhovka. Zornice s čočkou byly miniaturní. „Můžeš být světloplachá. Proto tě třeba pohled do jasného dne bolí, a je ti nepříjemný. Je to ale léčitelné.“ Pronesl. To by byla asi logická diagnóza. Může mít však zrak poškozený i geneticky, čemuž by se asi zrovna dvakrát nedivil, vzhledem k tomu, jak nestandardně její oko vypadalo. „Na sluníčko bys chodit měla. Dodá ti vitamíny.“ Rozhodně nebyl fanoušek nočního života. Není to zdravé!
Střihl uchem. „Ovšem. Jsi koneckonců už veliká. Lovit umíš, předpokládám?“ Jestli nechce azyl, ujistí se Timek aspoň, že se o sebe zvládne dobře postarat. Když už chce vandrovat světem, měla by aspoň základy přežití znát.

Tak se zdálo, že aspoň někteří ze slušnosti vnímali, a nedělali tu brajgl. Jen Gulášek, jak se zdálo, trochu zlobil. Tim ho už nějakou tu minutku pozoroval, aby měl zkrátka přehled o tom, kde koho otravuje. Nešel si hrát s Norek, jak mu bylo jeho matkou doporučeno, ale ta, jak se zdálo, stejně měla jinou společnost, která jí nejspíše i musela vyhovovat více. Na děti má málokdo trpělivost, a on si nebyl jistý, jestli jí vůbec Roihu bude mít. „Guláši? Nezlobíš tam?“ Ptal se jeho směrem, tak tiše, aby nepřerušil řeč své sestřenice. „Jestli ano, tak ho pošlete za mnou.“ Tuto poznámku už mířil na Roiha s Anjel. Guláš si nesmí myslet, že může všechno, a nebo že mu bude vše tolerováno! To by pak z něj mohl vyrůst dost rozmazlený fracek.
Poslouchal řeč Ryumee, a přemýšlel, jestli on bude dostatečným přínosem pro rod. Nemyslel si to, skutečně ne, a to z mnoha důvodů, které sem ale tahat rozhodně nebude. A ani na ně teď nebude více myslet. „Jak jste si jistě všimli, já rituálem neprošel, a tedy nemám na svém těle jizvy, které by to dokazovaly. Stále však mohu symboly – přesněji souhvězdí – našeho rodu nosit třeba na oblečení, které je pro rodinu také jedním z tradičním věcí. Říkám tradiční, ale já ani Ryumee se v žádném plášti zrovna často neukazujeme, že?“ Musel se pousmát nad svým výrokem. Proč tomu tak je? Osobně si neužíval dotek látky na jeho těle, a tak jak se nejednalo o nějakou společenštější událost, opravdu nic nosit nemínil. Ani dnes si nic nevzal, což byla možná trochu chyba. Vzal si však pár dek na ukázku, a a tak se jal jich nyní zmocnit, aby je publiku ukázal. „Možná látky sám nenosím, rád ale tvořím,“ na tato slova následně ukázal něco, co měl doposud schované asi někde za ohništěm. „V našem rodokmenu musel být nejspíše někdo, kdo mi tuhle dovednost předal.“ A jak mu ta magie uměla pomoci! Hlavně při přenosu bylinek.
Dále už by asi nic nedodával, jen by ostatní nechal, ať se třeba na látky podívají, nebo si sakra už dají něco k snědku!!

Tim se zamyslel. Neudělalo by z Ciela užívání máku dlouhodobě nějakého vymaštěnce? Nemyslel si to – on sám je přeci živ a zdráv! Ale on se drogami nekrmil každý den, ne ne! „Nemyslím si to, protože aby si na tom vytvořil závislost, musel by syrových výtažků z makovic sníst neskutečné množství. Otázkou je, jak funkční by byl po každodenním užívání nějakého lektvaru, tedy beru tvojí námitku v potaz.“ Zamračil se nad sám sebou. Už chtěl uvažovat nad alternativou, když mu Ryumee připomněla, že Cielo sám ví, kdy jeho záchvaty nastoupí. „To by bylo fajn, pokud by mu to mysl dovolila. Jestli si pamatuješ, byl jako posednutý nějakým zlým duchem, který si odmítal vzít cokoli z našich tlap.“ Tento ďábel žijící v Cielovo těle byl skutečnou záhadou. Tim si nemyslel, že by to mohlo být něco nadpřirozeného, no, koneckonců, proč by naopak nemohlo? „Ok, tak tam přidáme heřmánek? Ten je při zklidnění nervového systému vždy dobrým a neškodným pomocníkem. Další nápady?“ To bude panečku mňamina!

Timek si tedy rozhodně nemyslel, že je nějaká přestavba bylinek aktuálně možná! Ale Feier zněl vcelku přesvědčit, no, jeho strach, že se to nestihne, byl mnohem větší. „To se přeci nedá stihnout,“ povzdechl si. Vždyť ani nemá přehled o tom, jak přesně to v tom herbáři je zaznamenáno? „Ale jestli jsi si tím jistý, a skutečně těch mraky bylin dokážeš za tu chvíli přerovnat, tak do toho.“ Snad to nebyla chyba!

Ať už to dopadlo jakkoli, Ikke se vrhnul na popisování bylin, a Tim ho pečlivě poslouchal. Sledoval přitom, jak se tváří všichni posluchači, co si jistě poposedali blíž, aby na vše viděli a dobře slyšeli. Asi bylo skutečně bláhové myslet si, že všechny tyhle informace přítomní vlci poberou, a něco víc si z toho odnesou. Když budou mít štěstí, zapamatují si polovinu bylin, a třeba jen pět z nich pak dokážou skutečně použít, protože jen tak málo informací nezapomenou.
Ach, co když se někdo zeptá na otázku, kterou tu Timek nebude chtít rozebírat? Všichni jistě víme, jaké otázky by to mohly být. Naštěstí zatím to byly dotazy zcela normální. Jako první přišel dotaz od černého okřídleného vlka (Rikusi). „Ovšem, že můžete. je důležité mít v hlavě nejen názvy a vzhled bylinek, ale také jejich vůni. Podle vůně je ostatně nejjistěji identifikujete, neboť spousta bylinek je si sama o sobě vzhledově podobná.“ Odpověděl cizinci. Přijít a očichat si bylinky mohl každý, když je ovšem nebude krást! Přesně proto tu nakonec nevystavoval ani ty jedovaté a zneužitelné rostlinky.
Další otázka přišla od kolegyně ze smečky - Norek, a to ohledně měsíčku. „Měsíček má rád sluníčko, takže v lese ho najdeme jen zřídkakdy. Má rád louky a slunná prostranství.“ Měsíček je hezká a nápomocná květinka, takže ať už chtěla Norek znát jeho výskyt z jakéhokoli důvodu, nic nekalého za tím být asi nemohlo.
Otázka od nihilského mladíka byla značně zajímavější. „Já bych neřekl, ale to možná proto, že už se v těch bylinkách lépe orientuji. Opravdovým laikům může třeba oměj připomínat černohlávek, díky velmi podobné barvě květů a jejich tvaru. Bohužel jí tu na ukázku nemám. Každý by se měl řídit tím, že co nezná, to nesbírá, a už vůbec to nebere do tlamy.“ Pověděl nejen zrzavému nihilčanovi. Od něj to zrovna sedí, když dá do tlamy kde co, a pak se snad ještě diví, když se po kvalitně prodělané psychózce probere někde, kde nemá! „Jako zaměnitelnou bylinu jsem si pro vás přinesl sasanku,“ řka, a následně jí vytáhl ze své batožiny, aby jí všem ukázal. „Je totiž bílá, jako spousta dalších bylin, například řeřišnice, heřmánek, kakost, a tak dále. Věřím, že pro nezkušené vlky je možné jí s něčím snadno zaměnit, tvar jejího květu je ale dost specifický.“ Ukázal jim. Pro jeho oko nebyla tato květina nikterak zaměnitelná třeba s heřmánek, ale tito jedinci byli možná rádi, že poznali zvonek, takže nebylo od věci jim to zkrátka ukázat. „Kdyby se vám stalo, že pozřete nějakou jedovatou bylinku, je důležité hlavně hodně pít, a pomoci si třeba zmíněnou kopřivou nebo rozmarýnem. Otrava se na vás může projevit jakýmkoli nestandardní chováním – od malátnosti přes zvracení až třeba po zhoršení zraku.“ Jako další možností je ovšem vyvolání zvracení, to těmto laikům však povídat nebude. Při otravě by měl totiž každý v první řadě vyhledat lékaře, a ten už se o zaléčení postará.
„Nějaké další otázky?“ Ať už na otravu, či další bylinky? Pokud ne, přesune se tedy k popisu dalších bylinek.

Tim tušil víc než dobře, že to malý Guláš říká právě proto, aby se vyhnul nějakému pokárání. Už jistě pochopil, co jeho rodině dělá radost, a tak toho mínil využít. Jenže vocaď pocaď! Zatím to bylo jen rozpustilé vlčátko, no, když by se dopustil horšího přečinu, než svinčíku v pelechu, bylo by nutné být na něj přísnější. „Správně. Je dobrým pomocníkem i při zánětech.“ Dodal. Valná většina bylinek se dala využít na mnoho potíží, a dala se i s mnohými bylinkami kombinovat. Spousta jich měla účinky identické jako jiné bylinky, takže důležitější bylo spíše vědět, na co je konkrétně nepoužívat. „Nepoužívej ho často, jinak budeš trpět na bolehlav.“ Tak je to ale s kdejakou uklidňující bylinkou.
No a tak si tedy vyslechl jeho pokus o vysvětlení. „Finn ti řekl, že jsou bodláky dobré na spánek? Ale nelži. Jistě moc dobře víš, že to není tak docela pravda. To kdybys mi pelíšek vyzdobil levandulí, to by bylo něco jiného.“ Skutečně si nemyslel, že by mu Finn něco takového řekl. Ten šedý vlk možná o bylinkách mnoho nevěděl, no, právě proto by asi malému vlčeti nic o nich netvrdil. „S tou by si mi udělal i radost. Takhle jsi mi akorát přidělal zbytečnou práci.“ Pověděl mu upřímně. „Musím pracovat – starat se o bylinky, abych byl připravený pomáhat raněným vlkům, né si z pelechu vytahovat bodláčí.“ Guláško musel pochopit, v čem je tahle rošťárna špatná. Nebylo to zas tak horké, ale to Timck odtajnit nemohl.

Když Timek přišel k synovci blíž, zbystřil, co tam pod tlapkama kutí. Měl doposud na tváři výraz přísný – nebo si to aspoň myslel –, ale nepatrně vyměknul, když viděl, že se věnuje bylinkám. Žel to byla Timova slabina, a pokud zde existuje šance, že by Guláška zajímal stejný obor jako jeho, není to důvod k úsměvu? Jenže teď si úsměv nedovolil ukázat. „Tak za to tě chválím,“ pronesl. Tymián, bylinka, po které si dal Timek sám přezdívku. „Jsem rád, když se snažíš být prospěšný sběrem bylinek.“ Ale vzhledem k jeho věku to od něj nevyžadoval. Byl ještě moc malý na to, aby měl nějaké povinnosti. Jen ať si užívá dětství! Čím dřív se však naučí, že pro správný chod společnosti musí i něco dělat, tím lépe.
„Chtěl jsem s tebou ale mluvit o tvé výzdobě v mém pelechu,“ přešel raději už k věci. Nejdřív chvála, nyní soda. „Pokud chceš něco v noře upravovat, nebo dekorovat, raději se zeptej. Tohle nebyly zrovna šťastně zvolené rostlinky k výzdobě, a ani místo. Ale to asi víš, hm? Nejsi hloupý, že ne?“ A teď z něj vymlátí tedy ten důvod, proč ho napadlo zkrášlit bodláčím zrovna jeho pelech.

Usmál se. „V tom by ti to pomohlo, ano,“ přitakal na její komentář o srsti. Zaujalo ho však více, když mluvila o svém vidění. Jako doktora to bylo to hlavní, co zaujalo jeho pozornost, to je jasné. „Jako odjakživa, nebo až poslední dobu? Když mě necháš, mohu se na to podívat – jsem medik.“ Nabídl se. To ještě netušil, že prohlídka očí této vlčiny bude něco, na co jen tak nezapomene!! Nabízet pomoc svému okolí bylo pro něj však samozřejmostí, a obzvlášť, když se jednalo o sotva odrostlé vlče.
Jak smutný příběh měla, ach! „Ale ne, to nerad slyším.“ Posmutněl. Něco takového by se stávat nemělo. „Přál bych si, abych ti mohl pomoci, ale těžko budu na světě hledat tvé rodiče. Mohu ti nabídnout leda azyl,“ řka, neboť to bylo to jediné, co pro mladou vlčinku mohl udělat. Už zjistil, že pro něj a smečku nejspíše ohrožením nebude – nebo se to zatím neukázal, však do konce tohoto setkání by mohlo.