Príspevky užívateľa

Nu, dnešní noc bude mít Tim vskutku divoké sny! Možná živější než tehdy v hvězdné jeskyni! A třeba se z toho i vyvrbí jeho magický um. To ale Tima samozřejmě nenapadlo, ten neměl teď myšlenky skoro na nic. Byl jenom hodně rád, že se Hari objevil ve správný čas na správném místě. Byl by totiž jinak už kaput.
Ne, Hariho rána nevypadala moc dobře, ale zase ani ne moc zle – neupadne mu, pokud se tam nedostane infekce, a rána nezačne třeba hnít. O to se Timeček postará, teď už ano, teď už mohl dělat to, co mu šlo. „Dobře. Stavíme se u řeky, abychom si ty rány očistili,“ sdělil mu ještě část svého plánu. Decentně se vodou musí rána omýt, než by si na ní snad chtěl patlat nějaké bylinky. „Hm?“ Kouknul, na co Hari poukazuje. Ach, ten vražedný nástroj. Tim z něj měl dost velký respekt, ale ten běloch měl bezpochyb pravdu – tu by se mohla dostat do tlapek špatnému jedinci. Nebo třeba vlčeti, které by si neuvědomovalo moc tohoto předmětu, a mohlo by se zranit. „Ano, to je dobrý nápad,“ odsouhlasil to tedy Tim, a tak nějak čekal, že Hari bude ten, kdo se toho zhostí. Kdyby mu to snad dělalo fyzicky problém, mohl by se toho Tim ujmout, ale jinak by se raději držel stranou.

Víme, že Tim do těchto končin chodil jen z jednoho důvodu – posbírat vzácnější bylinky. Hledal teď zrovna, jestli nenajde něco nového, co třeba ještě nikdy neviděl, nebo o čem zatím jen slyšel z Ryuminého vyprávění. Sesbírá cestou ale i nějaké běžnější bylinky, protože sklad se musel udržovat aktuální. Sestřenka se brzo nebude moci ani hnout, natož, aby doplňovala nějakou ordinaci. Teď to mohl mít právoplatně pod palcem Tim, aspoň na chvíli, než pak Ryumee mateřská skončí. Ach, jak on doufal, že se ta její děcka nebudou ve skladu přehrabovat, a ničit veškerý pořádek, který tam on má. Nevěděl, jestli bude mít na vlčata dostatek trpělivosti. Ještě, že nebyla jeho! Takové životní milníky přenechá stabilnějším jedincům, kteří o něco takového stojí.
On teď přemýšlel tak akorát nad událostí dnů předešlých – jeho napadení můrovlčí vetřelkyní. Byl to zážitek traumatizující, to bezpochyb. Kdyby Hari nepřišel na pomoc, už by Timek dnešním dnem počítal andělíčky! Vidět svého kamaráda v takovém zuřivém boji bylo vskutku nepříjemné, ale naštěstí to dopadlo pro ně dva dobře. Vybavoval si pohled na zakrváceného bílého kolegu, a sám sebe se ptal, jestli je tím mírně znepokojen, nebo se mu to vlastně líbí víc než je vhodno? Není to tak docela zvrácené?? Ach! To Tim nevěděl, akorát tak se za své myšlenky styděl!

Timek s úsměvem kývnul. „Dobrá, rád,“ řka, ale otázkou je, jestli si na to pak vzpomene. Má v hlavě jen pár věcí, které naprosto zahlcují jeho mysl, a jestli se tam najde místo pro toto, toť otázka. Budeme v to však doufat – nakonec on je tady ten, co utrpěl ztrátu paměti, a nějaké výkyvy jsou omluvitelné. Byl rád, že se Everett hodlá vskutku vzdělávat a chytnout své budoucí řemeslo za pačesy. Musí na sobě pracovat, aby se mohl stát tím, kým chce, no? „Myslím, že ti rád pomůže, a předá nějaké zkušenosti. Je přeci jen jedním z nejstarších vlků ve smečce, takže musí být vědomostí přímo nabitý!“ Ach ano, protože stáří = znalosti. Tak se to aspoň říká, a Tim byl přesvědčen, že v případě Aikana tomu tka i bude. je to bratr noxe, a ten je velmi inteligentní, takže to bude nejspíš dost podobně. „Hari je dobrý vlk,“ koutky mu přešly do širokého úsměvu. Hari byl moc moc dobrý vlk. „V boji jsem marný. Umět nějaké základy by asi nebylo špatné, ale jsem na to úplně levý.“ Povzdechl si nad touto skutečností.

Tohle rozhodně byla jedna z těch nejbrutálnějších věcí, které kdy Tim viděl. Nebo aspoň co se tedy pamatoval, protože nikdo neví, co se mu dělo po dobu, kterou strávil u reptiliánů, že? Někdy lepší nevědět, někdy nevidět. Tady ta můrovlčice už nic rozhodně neuvidí, to je jisté. A Tim se pokusí vyvarovat pohledu na její tělo. Jako doktor by měl být zvyklý a připravený na ledacos, ale zde nebylo co zachraňovat, takže nemínil svůj žaludek jakkoli provokovat. Ještě by se tu mohl zeblít, a to neznělo jako dvakrát profesionální věc od přespolního medika. Kdo by se ale v tuhle chvíli zvládal chovat profesionálně?
„Jsem. Mám jen menší škrábanec na rameni,“ mávl by nad tím tlapkou, kdyby byl nějaké gestikulace schopen. Bude rád, když si udrží stabilní hlas. „Ukaž,“ pobídl však Hariho, a jal se prohlédnout jeho tlapku, která už z dálky nevypadala vůbec dobře. Když viděl, jak ho vetřelkyně sekla, měl strach, aby mu náhodou nepřetrhla vazy, nebo i hůř – že mu třeba tu packu neufikla! Ale to se naštěstí nezdálo být realitou – tlapka držela pohromadě, i když krvácela. „To nevypadá hezky. Můžeš chodit? Musíme do nory, abych ti to hned ošetřil. A musíme o tom říct noxovi.“ To Tim – Tim se musí zvládnout teď chovat profesionálně. Musí do ordinace, aby tam mohl Hariho adekvátně ošetřit. Ano, mohl by pro něco běžet teď hned, ale nač ztrácet čas, když stejně budou muset dřív nebo později dojít právě do nory mediků? Po cestě je řeka, a není lepšího místa, kde by mohl Tim prvně Harimu – i sobě – rány očistit.

Tim byl svědkem naprosto šokujícího sledu událostí. Už mu ani nebylo blbé, že jen stál opodál a všemu přiblble přihlížel, protože v tomhle boji by jen překážel. Dost tragické to zvládlo být i bez jeho bližší přítomnosti, o tom žádná. Kolikrát viděl, jak jde Harimu o kejhák, a měl sto chutí se jít skutečně bít, bít o život svého kamaráda, ale vždy se včas zastavil, vždy si včas uvědomil, že by tam byl jen navíc. A tak se s rolí svědka musel spokojit. Ono jakmile se dostalo na trhání křídla, nebylo na co koukat. Tim byl na jednu stranu v šoku, na druhou stranu v ještě větším šoku. On viděl, a moc dobře věděl, že Hari tu tu vetřelkyni nevraždí z rozmaru, viděl, že si nedala říct, a jiného východiska nebylo, ale neznamenalo to, že nebude šokovaný z toho, čeho byl schopný. Bylo to šokující, zároveň však obdivuhodné. Protože on by na to žaludek neměl. Už teď se mu dělalo šoufl, a to to nejhorší přišlo až ve finále, kdy tam přiletěl Hariho opeřený mazlíček. Detaily jeho role v téhle akci by si Tim by raději už nikdy nepamatoval, ale bohužel se mu tahle scéna navždy propálí na sítnici.
Když bylo všemu konec, Tim se už ani necítil být přítomný ve svém těle. Zakázal svému mozku nad čímkoli přemýšlet, protože se bál, že mu bude teď předhazovat jen vzpomínky na celou tu krvavou scenérii. A on na to nechtěl vzpomínat už nikdy! Musel ze sebe všechen ten šok setřást, protože krev, která byla cítit ve vzduchu, nebyla jen z nebožky můrovlčice, ale také z jeho kamaráda, a vlastně i z jeho vlastního ramene. To bylo malé zranění, tak na dva tři stehy, takže tomu nemínil teď věnovat pozornost – tu teď mínil věnovat Harimu. A tak pomalu rozpohyboval své tělo, aby přiklusal k červenobílému (vlastně kombinace barev na jeho srsti byla teď přímo krajně pravicová!) vlkovi. „Je po všem?“ ptal se nejistě, než k Harimu skutečně přiskočil. Mínil se však konverzaci o minutu starých událostech vyhýbat.

Vyslechl si s našpicovanými slechy Hariho povídání o přírodě. Bylo fajn si s někým popovídat o něčem hlubším, a o něčem jiném, než jen o pacientech, jako tomu bylo v konverzacích s Ryumeme. Tim byl rád, že má díky tomuhle povídání trochu náhled do Hariho mysli. Jemu mohlo připadat, že mluví jako blbec, ale Tim si to nemyslel – vůbec! Ve své pozici ani nemá právo hodnotit něčí komunikační schopnosti, hah. „Já ti rozumím. Čas od času by se každý mohl na chvíli zastavit, a zkusit vstřebat krásu, kterou má kolem sebe.“ Krása je všude kolem nás, stačí mít oči doširoka otevřená.
Horlivě přikývnul. On dělá maximum pro to, aby Anjelina březost dopadla dobře! Teď už je jen na hvězdách, jestli těm malým dají život do vínku, nebo ne. Pokud se však hvězdy rozhodnou, že života hodni nejsou, Tim se s tím jen tak nesmíří! Ať už se rodičové provinili či nikoli, ta vlčata by to neměla odskákat. Teď sic není vhodná doba na plození mláďat, nu, všechno se dá nějak udělat, ne?
Tim si nějak neuvědomoval, že to, co říká, a co si myslí, nejsou věci, které by se říkaly nebo pociťovaly při běžných rozhovorech. Jako jo, věděl, že se s Harim cítí lépe než s jinými, ale to prostě proto, že je to snad jeho jediný kamarád! Tedy, on má přeci těch kamarádů trošinku víc, tak ... nebude Hari spíš nejlepší kamarád? Ano, tak tomu určitě je. „Někdy určitě ano. Dostanu se na místa, na která se větší větší vlci nedostanou." Do nejrůznějších nor a skulin se zvládl nasoukat, obzvlášť, když tam viděl třeba nějakou zajímavou rostlinu. „No,“ trochu se zastyděl. „Nejsem zrovna dvakrát dobrý ani v tom. Ale klidně to někdy můžeme otestovat. Jen abych se moc neztrapnil.“ Nepatrně uhnul pohledem. Nechtěl by si před Harim rozbít držku jenom proto, že zakopl o nějaký kořen! Tělocvik nebyl jeho nejsilnější stránkou. Kdyby neměl svojí mozkovou příhodu, nejspíš by byl fakt íkvé, jak tomu u jeho rodinných příslušníků bývá. Žel to bylo tak, jak bylo.
Příběh o Hariho samotářském životě Tima zajímal, proto zvídavě nakláněl hlavinku do strany. „V tom případě máš asi i tak nějaké základní znalosti o první pomoci, ne? To by podle mě měl umět úplně každý vlk, to by měl být základ. Né všichni totiž mají to štěstí, že se narodí do smečky. Kdo pak ošetří je, když se jim něco stane?“ Místní by se měli učit nejen základy první pomoci, ale bezpochyb i základní znalosti o životě, aby si třeba nedělali vlčata v půl druhém roce života. Nedostatek astrálů však osvětě moc nepomáhal. „Každého baví něco jiného, takže je určitě fajn, jestli se pak v něčem takovém najdeš.“
„Aha! To může být někdy i vtipné,“ uculil se nad tou představou. „Tedy pokud zrovna nejsi v nějakém boji. Pak to vtipné není.“ Opravil se hned, aby to neznělo, že se mu vysmívá. To Tim nikdy! „Je to tedy mnohdy překvapení, jaké zvíře se z tebe zrovna vyloupne,“ myslil si. Hari byl chodící zvířecí encyklopedie! Hari by mohl normálně dělat učitele biologie, a malým vlčatům ukazovat, jak které zvíře vypadá! A kdyby se proměnil v něco, co nikdo nezná, mohli by vymýšlet názvy nové! Znělo to jako dobrá zábava. „Páni! Nikdy jsem nic takového neviděl, zní to ale hrozně zajímavě.“ Úplně jak nějaký akční film! Někdy by to rád viděl naživo – to si myslil, netušíc, že v brzké budoucnosti se tak stane.
Timkovi se očka rozzářila, když Hari s jeho výletem do fet jeskyně souhlasil. Co může být lepší, než sfetovat se společně s Harim? „Skvělé!“ Nepatrně zavrtěl ocasem, ale snažil se ten svůj entusiasmus držet na uzdě, aby nevypadal jako malé děcko.
Ano, ano, Timův salon krásy už byl skoro u konce, ale ještě né tak docela ve finále! Pro Hariho paroží vybral bílý řebříček, kakost v modrofialovém odstínu, a žlutý řepík. Vybral jen delší stonky, a když nebyly příliš dlouhé, prostě ty kratší přivázal k těm delším. Už to netrvalo dlouho, a začal je štelovat na Hariho mozkovničku. Dělal to bez ostychu, věřil, že to všechno bude vypadat moc dobře. A vskutku – když byl s instalací svého díla hotov, odtáhl se, aby se mohl pokochat. Pokochat pohledem na Hariho, ovšem.

„Né, že bych měl ve zvyku se chválit, ale teď musím! Povedlo se mi to,“ zcela upřímně se usmál. „Ale bez dobrého modela by to nešlo.“ Jó, touhle větou tomu nevědomky dodal šmrnc. „Nějaké kvítky ti můžu přidat ještě do srsti.“ To už si řekl takřka pod fousy, kdy to i myslí nepřítomen začal dělat. Jestli měl u tlapek nějaký květ, tak ho utrhnul a bez okolků vložil Harimu do srsti. Přemýšlel najednou nad tím, jak zvláštním se toto setkání stalo. Ale zvláštní ve velmi dobrém slova smyslu! Hari je vymóděn a může razit do světa lovit slečny všeho druhu!!

Kupodivu s Timem ámen nebyl – sršni si vybrali za oběť jednoznačně Hariho. Bohužel, nenapadal ho žádný způsob, jak se před tímhle hmyzem chránit, a jak kamarádovi pomoci. Musel se jen přiblble dívat a zatajovat dech! A bylo to oprávněné, protože to, co na vlastní oči viděl poté, bylo naprosto šokující – Hari se mrknutím oka proměnil v hmyz. Tim valil nevěřícně svá hledidla – věděl, jakou má běloch magii, ale v akci jí ještě neviděl. A právě proto teď bylo pro jeho mozek těžké to tak rychle zpracovat! Namísto toho, aby se tedy bál o vlastní život, fascinovaně sledoval Hariho hmyzí tělo, které se vrhlo vstříc sršnímu roji. A tam ho na chvíli ztratil, než se v tom chumlu hmyzu dokázal trochu zorientovat – to už byl každopádně Hari jako hmyz u té vetřelkyně. Ach, ale co měl za lubem? Chtěl snad cizinku pobodat??
„Hari–," chtěl po něm zavolat, když se týpek zas proměnil ve vlka a padl na tu cizí vlčici. Musí dávat pozor! Ale to on přece ví, i bez toho, aby mu to Tim snad připomínal. Jenže co když né? Co když to zapomněl? Tim prostě jenom doufal, že tohle nedopadne katastrofálně!!

Tim NIKDY nechodil tak daleko od smečky, protože k tomu prostě nebyl důvod, ale dnes ano, dnes se důvod našel, a nebylo to nic jiného, než pídění se po léčivé rostlině, která roste jen a pouze v pouštních. A nešlo samozřejmě o žádnou jinou rostlinku, jako o Růži z Jericha, pro vlky známou jako "květ zmrtvýchvstání". Tuhle rostlinu potřeboval pro smečkové zásoby, aby jí využil k regeneraci dlouhodobě nemocných pacientů. Naštěstí smečka byla celkově zdravá, ale jeden nikdy neví, co se ještě může stát! Může přijít nějaký mor, nebo válka, a pak se budou všichni divit, jak je na tyhle časy Timek připravený! Je to pilný hoch.
Byl plně zabraný do hledání oné kouzelné rostliny, že si pachu krve ve vzduchu všiml až po delší době. Zprvu si myslel, že jde o lovícího vlka, či jiného predátora, v okolí. Po bližším zkoumání však bylo zjevné, že pach je vlčí, a proto se rozhodl Růži z Jericha hodit za hlavu, a vydat se po pachu blížící se smrti. Kde může, tam on přeci pomůže!

Workoholismus asi mají Estreláci v rodině, neboť i na sobě už delší dobu pozoroval stavu odpovídající definici tohoto slova. Už když se ho tehdá Hari ptal na to, co dělá ve svém volném čase, a on nedokázal odpovědět jinak, než tím, že sbírá bylinky a přemýšlí o pacientech, tak to byl první náznak. Očividně je to jeden z jeho mála character traitů – že je to doktor bylinkář. Kytky fakticky miloval, a ještě víc, když díky nim mohl ostatním pomáhat.
„To je určitě dobrý nápad. Musíš se učit od ostatních povolání, abys mohl dělat všeuměla. Já ti určitě rád pomůžu, a Ryumee jakbysmet. Někdy mi můžeš jít pomoct sesbírat bylinky, a já ti něco povím. Chodím doplňovat zásoby den co den, tak se kdykoli přidej,“ ujistil ho, že u něj má dveře otevřené. Když zrovna neměl packy plné nějakého pacienta, tak pomůže rád. A musel zaklepat, smečka byla zatím dost zdravá. Snad to tak vydrží. „Ano, Aikan je umbrou. Patří mezi nejstarší členy smečky, a myslím, že tě rád uvede do své profese. Můj kamarád – Hari – také chce být umbrou. Možná můžete jít pak trénovat společně,“ řekl vše, na co si vzpomněl. Ach, jak on by taky rád trénoval s Harim! Ale rvát se fakt neuměl, a ani nechtěl.

„Myslím, že jako většina březích vlčic, bude hodně brzy unavenější a opatrnější na samu sebe. Už teď je trochu pohodlnější, to mohu potvrdit!“ uculil se. Ach ano, Ryumee a ten její bordel v ordinaci! Dokud bude Tim živ, tak tam žádný její bordel nebude, jen jeho pořádek! „Ach,“ řka, když jeho směrem vyslovil Everett prosbu. „Ale jistě, to není problém. Zjistím, jak to zatím vidí.“ Zatím mu o tom přeci neřekla! Ale milerád jí konfrontuje – a vyzjistí co a jak. V jeho vlastním zájmu je, aby byla v pořádku nejen ona, ale i ta vlčata. Měl mírné pochyby o tom, jestli s Anjel neudělal něco špatně – i přesto, že se se vším dvakrát radil s Ryumee. To byly jen takové ty paranoidní představy, už nevěděl co by.
Pokýval klidně hlavou. „Astrál musí být trpělivý, a musí mít dostatek životních zkušeností. Měl by mít co předat, a asi k tomu musí mít i přirozený talent – aby ho mladí respektovali, a tak. Získat si respekt vlčat totiž není vždy tak snadné." Ovšem myslel na jedince typu Roihu. Ač teď v tenhle moment mohl k někomu respekt chovat, zvládl by ho mít i k nějakému učiteli? To tedy Tim nevěděl, a ani to nehodlal posuzovat. „Je tu jeden astrál – Kethir –, ale ani já ho bohužel neznám. Je těžké ho zastihnout, bůhví, co zajímavějšího má za práci, než věnovat se své profesi.“ Zamračil se. Vskutku neměl rád nemakačenka a příživníky, a tím se zrovna Kethir zdál být. Neviděl ho niky být nějak aktivním v mezích své profese, ale tak Tim tu byl zatím snad jen rok. Dřív se třeba činil dostatečně, aspoň by o tom jeho postavení svědčilo.

Absence Lexe opravdu nepřidávala k celkové smečkové náladě o moc víc, než vzrůstající konflikt se sousední smečkou. Ach, to je vskutku prekérka. „V léčení jí určitě dokážu dočasně zastoupit, ale o zbytek se bude muset postarat Nox. Doposud to smečka bez Lexe zvládla, tak věřím, že tomu tak bude i do jmenování nového,“ řka s určitou vírou v hlase. Všichni jsou zatím živí a zdraví (v rámci možností), tak to bude muset ještě chvíli vydržet. „Tak to nevím. Co jsem tak vypozoroval, největší šanci o povýšení má nejspíš Aikan. O ostatních moc slyšet není – nepočítám-li sigmy.“ Aktuálně by neřekl, že je tu někdo, kdo by mohl povýšit na pozici Coelo, ale dalo se snad říct něco jiného o pozici Lexe? Byl na výběr opravdu zvědavý.
S našpicovanýma ouškama si vyslechl, co mu Everett o lásce sdělil. Tedy, nemluvil přímo o lásce, ale mluvil o tom, co cítí mezi ním a Ryumee. „Hm, tomu rozumím. je dobře, že Ryumee má někoho, komu na ní takhle záleží. Mně na ní taky záleží, ostatně jako na každé nevinné vlčí duši, ale je určitě fajn, že má někoho, kdo jí rozumí v hlubším slova smyslu." Jestlipak je možné, aby i Tim někoho takového našel? Nepřemýšlel nad tím, ale teď nad tím rozhodně uvažovat bude. „Smečka vám bezpochyb pomůže. Výchova vlčat tu patří mezi ty nejdůležitější aktivity.“ Držel sestřence a Everettovi palečky. On jim bude rád dělat pediatra, a klidně i chůvu. „S tím souhlasím. Bohužel nevím, jestli někdo na tento post míří." Jeden astrál tu přeci byl, Kethir, ale ten byl sociálně totálně mrtvý – Tim ho ani neznal.

Tim se rozhodně přestal tvářit tak zvídavě a nadšeně, jak se z prvotního dojmu mohlo zdát. Už si začínal myslet, že se s cizími vlky seznamuje vcelku rád, ale tohle ho vrátilo do reality – každý cizinec opravdu nebyl nějaký společenský nadšenec. A to koneckonců ani Tim. Sám neměl rád, když ho někdo tlačil do společenských situací na sílu. „To jsem si vlastně i myslel. Ale i tak jsem se zeptal, prostě, jenom tak,“ povídá mu, možná trochu zoufale. „Tak zrovna oční kontakt moc nevyhledávám. Nechci vůbec vyvolávat konflikty, ani nikoho pohledem vyzvat k něčemu,“ řka. To je přeci logické – nebyl žádným výše postaveným jedincem, a mezi sebevědomé a dominantní vlky patřit nikdá nebude. Tak nač riskovat, že mu někdo nakope sedínku jen proto, že se na někoho blbě podíval?
„Já na tom pracuju,“ řekl cizinci nejistě a podíval se na něj. Spoustu věcí se musel učit, a čtení ve vlcích obzvlášť. Připadal si totiž po svém znovuzrození, jako by nikdy mezi vlky ani nežil! Ale to už je vyvráceno, to pravda není.
No, nad tim takhle nikdy nepřemýšlel. „Asi ty vztahy nebyly vždycky vypjaté, ne? To až poslední dobou.“ To by vysvětlovalo, proč tomu sousedství tak bylo. Ale nikterak se po téhle historii nepídil, tak nemohl vědět s jistotou. Nejspíš se ale pídit začne.

„I já bych na ně raději nemyslel, ale je potřeba být ostražitý. Obzvlášť teď, když se mají ve smečce narodit nová vlčata,“ zmínil tento prostý fakt, zas a znovu. Žel byla špatná doba na bezstarostnou výchovu vlčat, ale byl si jist, že Ryumee ví, co dělá. Měla vše až moc naplánované, a málo co nechávala náhodě. „Je vidět, že jí opravdu miluješ. Jaký takový pocit je? V čem spočívá?“ ptal se, né proto, že by snad neměl žádné cit, to vůbec! Spíš proto, že měl donedávna z mozku týden rozkopanou tlející dýni, a až poslední měsíce začínal připomínat krásnou vzrostlou hlávku čerstvého ledového salátu. Nevěděl, jestli by někoho mohl milovat, protože neměl reálnu představu o tom, co to obnáší. Byl to ale jemný a citlivý kluk, takže nejspíš zjistí, že je pro lásku více než vhodný.
Uculil se. Ano, tento vtip pochopil – nebo doufal, že to byl vtip. „Obdivuji každého, kdo se dokáže dobře postarat, a také řádně vychovat vlčata. To já bych nejspíš nedokázal. Jsem rád, že se dokážu postarat o sebe,“ pousmál se. Tuhle část vlčího života přenechá bez okolků jiným. Né proto, že by vlčata rád neměl, ale vskutku se na nějakou výchovu necítil být dost kompetentní. Rád bude do konce života dělat jen hodného strýčka. „Uvidíš, hvězdy tě nakonec pošlou správným směrem.“ Hvězdy mu snad správný směr ukážou.

Tak se zdá, že se tu Everett možná i něco přiučil! To je jedině dobře – ve smečce si přeci znalosti musí vlci předávat a sdílet mezi sebou, aby tu nikdo nebyl za blbce. Hlavně by to chtělo nějaké ty učitele pro mládež, protože tu je nutno zkrotit víc než dost. „Jistě, obhlížet terén a kontrolovat přítomnost cizinců v blízkosti hranic je vždy dobrá věc. Hlavně teď, když jsou vztahy s Ignisskou smečkou tak vypjaté,“ povzdechl si. Byl toto snad předválečný stav? Nebo co jim hrozilo? „Ryumee se zdá, že se o sebe dokáže postarat sama, ale myslím, že pomoc ocení, i když to třeba nepřizná.“ Ryumee byla zkrátka silná a nezávislá žena, i když občas měla takové ty stereotypní ženské stavy. Naštěstí s postupem času vymizely momenty, kdy na Tima řvala kvůli prkotinám. Možná to bylo proto, že už věděl, co může a nemůže před ní říkat.
„Tak to budeš mít těžké rozhodování. Ale třeba ti v tom pomůžou pak i vlastní děti,“ říká Tim, a najednou se zamyslí, a ojde mu jeden fakt – Everett je sigma, a i přesto udělal Ryumee vlčata. Není to proti pravidlům? No, určitě tohle podezření nevysloví nahlas, hah. Jemu je to totiž koneckonců jedno. „Škoda, že učitel tu žádný snad ani není. Mládež by nějakou tu výchovu potřebovala.“ Ano, narážel i na příliš brzká těhotenství dnešních týnejdžrů. je to důkaz, že seksuální výchova je holt potřeba.

Ani nedoufal, že na jeho volání o pomoc někdo odpoví včas, a už se začínal snad i smiřovat se svým koncem. Nejspíš bude snazší se smířit se svým osudem, než proti vetřelci zkoušet bojovat! Jak je, proboha, má mít šanci proti ozbrojenému jedinci? On měl pouze holé tlapky! Kéž by aspoň nějakou užitečnou magii měl, ale bohužel neměl o svých schopnostech žádné ponětí. Kdyby věděl, co za magii má, asi by ho ani tolik nemrzelo, že to neví, toť fakt.
Po svém hlasném vytí stanul tváří tvář nebezpečné vlčině, a už si myslel, že začíná vidět andělíčky – a vlastně se nemýlil! Namísto andělíčků, kteří ho vedou do nebe, však viděl anděla strážného – Hariho!! Vskutku se tu zjevil jako chrabrý samaritán, a stanul sám proti vetřelci. Tím byl Tim osvobozen od nežádoucího zájmu útočníka, který se teď zaměřil na jeho kamaráda. Ach ne! Tim by mohl využít šance a utéct třeba do tábora, ale to přeci nemohl udělat! Mínil se tak maximálně odklidit o pár metrů dál, a být dění na blízku, kdyby se mělo něco Harimu stát. Nevěděl, jak by mu mohl pomoct, protože byl v sebeobraně absolutně neschopný, ale kdyby se mínil pustit do boje a vyvázl se zraněním, pak by užitečný být zvládl.
„Pozor!“ křikl zoufale, protože k čemu tenhle komentář byl? Když ale viděl, jak se za vlčicí seskupuje hejno bzučivého hmyzu, opravdu nemyslel na nic jiného, než, že je s Harim i ním ámen.