Príspevky užívateľa

Tim ho chvíli ještě pozoroval, hlavně v moment, kdy se Gulášek vybral špatným směrem domů. Pak si zasněně povzdechl, a konečně se zvedl, aby ho nasměroval správným směrem. „Tudy je to za maminkou,“ packou ho jemně pošťouchl směrem k domovu. Věřil, že malý takovými malými gesty dostane pod kůži, jak by správně měl. Moc dobře věděl, že si k němu stále hledala cestu, no, doufal, že už to nebude dlouho trvat, a on nebude mít o jejich vzájemný vztah žádné obavy. Takovéhle dárečky přeci musí rozmělnit každého! Takový Timek by ocenil, kdyby mu někdo donesl kvítí čistě z vlastního popudu. „Najdeme jí, a pak si hezky odpočineš, ano? At nasbíráš síly na další hraní.“ Mimísci musí spinkat! A on si bude muset vytahat ze srsti ty bodláky. Překrásný dárek od synovce, vskutku! Zatím to však bylo roztomilé, ano.

Noční obloha byla dnes jasná, a naskýtala vlkům přítomným u studánky pohled na hvězdy tvořící nemálo souhvězdí. Ač byla noc vcelku teplá, žel už bylo nutno si přiznat, že teplota den ode dne klesala k nižším číslům, a krušnější časy byly takřka za dveřmi. Je však ještě čas na to, se na zimu pořádně připravit. On už se připravoval od léta, a nemínil v tom přestávat. Tohle setkání ale není o příchodu zimy, ale o něčem úplně jiném. Ordo S'Arik obdržel vizi o jmenování nového Lexe. Je to už doba od chvíle, co původní Lex opustila smečku, a právě proto příchod této chvíle asi tak vítal. Měl své tipy, o koho by mohlo jít, netušil však, že to právě jeho sestřenice byla hvězdami vybrána. Překvapilo ho to, neboť nejlépe si na této pozici uměl vykreslit Hariho, nýbrž už dávno pochyboval o objektivitě těchto jeho představ. Byl za ní ale rád, a tak jí věnoval více než vřelý úsměv. Jemu samotnému v životě dost pomohla, a tato volba mu od hvězd připadala férová. Věřil, že s novou funkcí se popere jak nejlépe bude moci.
Poslouchal, jak skládá přísahu, a byl plný dojmů a pozitivní energie. Radoval se snad i za ní samotnou! Doufal a věřil, že hvězdy vybraly nového Lexe správně, a že jim Ryumee přinese jen pozitivní budoucnost. Smečka to potřebuje, ale o tom snad netřeba polemizovat. Nyní neměl ovšem žádného komentáře, ale později jí bezpochyby pogratuluje.

Timck se zdál být dojat zájmem tohoto dítka o kvítí! Dokonce ho nechal i dále trhat bodláky – když je tak zaujatý, byl by hřích ho rušit! Ještě se v něm probudí láska k bylinkám, teď to nemůže - nesmí - kazit!! „Děkuju,“ poděkoval, když Gulášek uznal, že mu to s těmi bodláky také sluší. A možná právě proto se rozhodl je trhat dál, a dále i zkrášlovat jeho srst. Moc dobře věděl, že se jich pak bude zbavovat celé odpoledne, ale byl tím tak rozmělněn, že mu to bylo jedno. „Jsi opravdu šikulka.“ Budiž pochváleno toto batole!
Ještě více ho potěšilo, když se malý rozhodl vzít něco matince. Ach, ten je tak hodný! A bůh ví, jestli to Ryumee ocení. On to však ocení i za ní. „To je dobrý nápad. Jen jí to vem, bude mít radost,“ usmál se na synovce, a ještě se pohledem ujistil, že to, co chce sebrat, není nijak jedovaté. Naštěstí nešlo o žádnou sasanku, nábrž rožec rolní, takže si Tim mohl zcela oddechnout. Zde otrava nehrozí. „Půjdeme jí už najít?“ Malý už je jistě unavený, a tohle by mohl být způsob, jak ho dostat domů na kutě.

I když tu Ryumee již ofiko nebydlela, Tim rozhodně nebyl jedincem, který by jí doslovně vykopl z bytu. Ona poskytla azyl jemu, když to potřeboval, a proto nehrozilo, že by jí neumožnil to tu stále právoplatně využívat. Měl tu teď větší klid, který mnohdy sice ocenil, cítil se však více osamělý. Každou návštěvu tedy vítal. Zrovna dnes počítal s tím, že se sestřenkou půjdou vyzkoušet pár lektvarů. Ano, oba je znali od Lopého, však jen jeden si na toto učení pamatoval. Žel Tim nejspíše nikdy nezískal klíč, který by odemknul celou jeho paměť, teď už se na to však tolik nesoustředil. Občasné návštěvy hvězdné jeskyně mu sem tam nějaké střípky z minulosti nastínili, a to mu stačilo. Budoucnost je teď mnohem důležitější.
Když dorazila, ovšem pracoval – zkoušel si na stéblech prosa nějaké uzle, aby byl řádně připravený na budoucí mezismečkový workshop léčitelů. Přestal, když na něj sestřenka promluvila, a přívítal jí úsměvem. „Hezký den, Ryumee. Já jsem vždycky připravený,“ uculil se nad svými slovy. Nejspíše v jeho hlase byl slyšet i vděk, který cítil ke své příbuzné – za to, že připravený mohl být díky ní.

Timek přikývnul na slova své sestřenky. On nebude vyzrazovat o rodině něco, co má zůstat utajeno, to je jasné. Přiblížil by jim tak maximálně jen obecné informace o této události – co se děje v přírodě, a tak. Je to přeci jen jediný rodinný svátek, který je volně přístupný i vlkům mimo rod. Jaká smůla, že zde nemůže být Marielle, a oslavovat jejich jméno. Žel i takový je život, a on jí vlastně neměl za zlé, že se svého rodového jména vzdala.
Nadále se však nemusel strachovat, že nikdo nedorazí, neboť začali přicházet první návštěvníci. Jako první dorazil Roihu, kterého měl Timck spojeného s Anjel a jejími zesnulými potomky. Dodnes v hlavě slyší jeho zoufalý hlas, když se bál o život své družky. Ten tón hlasu byl dost daleko od toho, který od něj slyšel nyní. Tim si musel přiznat, že od té tragédie se tomuto jedinci vyhýbal, a to z důvodu, že měl pořád pochyby o svém postupu v případě Anjeliné březosti. Udělal skutečně vše správně? Roihu by mohl nabýt dojmu, že je za to nějakým způsobem zodpovědný. Jako další přišla dcera S'Arika, Norek, kterou žel Tim lépe neznal. Byl však otevřený novým známostem, a tedy nebránil se nějaké pozdější interakci s ní, či vlastně kýmkoli jiným. „Vítejte,“ přivítal je i on, jak se sluší a patří.
Nu, Gulášek se zatím moc nepředvedl, ale od dítěte by také nečekal, že se bude chovat jako vycepovaný stroj. „Chceš ještě chvíli počkat, nebo už začneme?“ Ptal se Ryumee. Klidně by pomalinku začal, aby se příchozí nezačali velmi brzy nudit. Přijít ostatně můžou vlci kdykoli.

Tim byl potěšen, že z Guláše pocítil spíše pozitivní reakci na umístění kvítí za jeho oušínko. Jednoho dne ho s tím třeba pošle do míst, kam slunko nesvítí, ale dnes to nebude. „Sluší,“ pousmál se na synovce. V tomhle věku je skutečně roztomilý, ale možná s ním bude víc srandy, až začne trochu víc rozumět tomu co se mu říká. Timek byl zvědavý, jak si s ním v pozdějším věku bude rozumět, a jak se vlastně celý Gulášek vyvrbí. Nu, a to už se zase sápal za nějakým jiným objektem jeho zájmu – Bodláčím. Ach ne, snad nemá zase v plánu to strčit do tlamy? Však dobře mu tak, možná by dostal lekci, a poučil se jako nikdy!
K sežrání se naštěstí nechystal, však rozhodl se bodlák utrhnout. Tim nezasahoval do jeho motání se, neboť uznal, že některé věci musí skutečně zjistit sám. Musel se uchechtnout, když pak přišel s bodlákem na čumáku, a otřel se mu o hruď. „Děkuju,“ pronesl, možná trochu ironicky, ale usmíval se, a nezlobil se. Rozhodně ne! „Sluší to tak i mně?“

„Těší mě, Saturejko,“ pousmál se, když se mu představila. Tak si říkal, jestli je tahle vlčina plně přítomná zdejšímu dění. Nebo snad byla pod vlivem nějakých omamných látek? Tim by se totiž zapřísáhl, že zrovna dvakrát přítomná se mu nezdála. A on byl doktor, takže to musel poznat. Možná jen na ní bylo okolí overwhelming, a s tím soucítil. Nakonec se vlastně jen zdálo, že si prohlížela jeho dnešní oděv. A na tom nic špatného nebylo! Vždyť on si s tím dal takové práce! Tak jen ať ho ostatní očumují, je to přímo vyžadováno. „Ale to je hezké. S kamarádkou máte dobrý vkus!“ Pronesl, protože nevěděl, co jiného by na to měl říct. Nakonec květiny mohli vybrat i jen čirou náhodou, slušelo se však podat pár komplimentů. Šikovná, ano, ale na zapletení pár květin do srsti přeci nic není! Aspoň pro jeho polidštěné pacičky.
Zvídavě naklonil hlavu ke straně, jen tak nepatrně, když mu mínila položit otázku. Snad se i trochu obával, co to za otázku bude, protože to znělo jako, že půjde bůh ví o co! Ale nešlo. A tak se nakonec nad otázkou pousmál. „To je plášť. Vyrobil jsem ho díky své magii. A to speciálně pro dnešní příležitost,“ řekl, a možná – snad poprvé za celý svůj znovuzrozený život – bylo v jeho hlase slyšet, že je na sebe aspoň trochu pyšný.

Po konverzaci s vlčinou z Ignisu, jejíž jméno bylo Saturejka, se Timck cítil určitě dobře. Jsem si jista, že celá diskuze byla plná pozitivních asociací – kvítí, bylin, léčitelství... a tak. Nejspíše to Timovi i přineslo (možná pouze planý) dojem, že jednou třeba tyto dvě smečky budou pracovat spolu, nikoli proti sobě. Vztahy bylo nutno trochu napravit, i když je jasné, že vraždu jeho smečka jen tak neodpustí. Vlastně jí ignisanům neodpustí ani on sám. Ale nebude tvrdit, že jsou za ní odpovědní všichni rovným dílem, to ne!
Kromě pár osmažených vlčat se zde zatím nestala žádná katastrofa. O ta naštěstí bylo postaráno ignisskými mediky, mezi kterými byl i Ikke. Vše bylo tedy v naprostém pořádku. Ani mezismečková přestřelka se doposud nekonala! Vlastně to tu bylo trochu... mrtvé, hádám. To se aspoň Timck nemusel cítit blbě, že tu zas jen postává a čumí do blba. Ale stejně se blbě cítil. Zdálo se mu totiž, že jako jediný tu nemá co dělat. Ani jeho sestřenka sem nepřišla sama, ač se její chábr už nějaký ten páteček zrovna na chodu domácnosti nepodílel. Byla tu se samotným S'Arikem! Nu, to je vskutku pocta. Jeden by mohl závidět! Avšak Tim nezáviděl. Jen se cítil nějakým způsobem neskutečně awkward.
Měl se snad jít vmísit do něčí konverzaci? Měl by zůstat pozorovat okolní dění? Nebo by sám měl vyhledat nějakého zoufalce, který tu dělá (spíše nedělá) totéž, co on? Měl by vyhledat Hariho?? Ale ne, neměl by na něj zase myslet! Jenže to byl jeden z těch nejtěžších úkolů vůbec! Obzvlášť, když ho viděl u toho ohně, že? Zapalování hranice byla podívaná, která Timova očka rozhodně těšila. Až ho z toho ťapičky začaly svrbět! No, tímhle hlubokým přemýšlením o ničem se ale k žádné aktivitě skutečně nedostane! Kde vlastně jeho bílý kamarád vězí? Jak se mohlo stát, že ho ztratil z dohledu? Tedy, ano, to byl původně Timův záměr, ale... známe ho.

Bylo více než dobře, že toto setkání bylo jen a pouze pozitivní. Timek se naučil něco nového, a možná toto setkání i naznačilo, že třeba jednou ledy mezi smečkami mohou roztát. Nebo aspoň začít tát! Tomu by ostatně mohl pomoct onen workshop. „Kéž by takových bylo více,“ pousmál se při poznámce o dobrém srdíčku. Ovšem není třeba, aby to dobré srdce měli úplně všichni, ale valná většina?
Švihl ocasem. „To by na škodu určitě nebylo. Mohlo by to pomoci hlavně mnohým tulákům, kteří nemají kde ke znalostem přijít.“ Ale tuláci asi nedorazí, protože tuláci jsou všem jedno. Kromě Tima, no jo! Tomu záleželo na kde kom! Pomocnou tlapu by nabídnul i nepříteli – ostatně se tak i párkrát stalo. Otázkou pak je, koho za nepřítele klasifikovat. „Vyřídím. I vašemu vedení nějaké jistě můžeš vyřídit.“ Řekl tak trochu nejistě. Mohl vyřídit pozdravy od smečky Přízračné směrem k Ignisu? No nebyl si tím vůbec jist! Ale copak není v jeho vlastním zájmu jakkoli zamezit sporům? Vyřídit pozdrav je to nejmenší co proti tomu udělat může!
Zavrtěl ocasem. „Já si myslel, že to tak bude. Ale nedokážu cítit zášť vůči někomu, kdo za nic nemůže, jen proto, že je ze stejné smečky.“ Protože byl měkký! Úplně nejvíc! „Děkuji i tobě.“ Kývl na rozloučenou.

Tak snad tato výhružka, ke které Tim musel klesnout, malému do mozku dorazila dost srozumitelně na to, aby nevyváděl žádné skopičiny! Tedy aby nežral všechno co kde najde, protože by pak mohl skončit vskutku zle! Naštěstí žádného hmyzáka zatím Guláš neobjevil, nýbrž kvítí. "Naštěstí", neboť kdyby se Guláš rozhodl toto sníst, Timck by rád nebyl. Až nejde o nic jedovatého, zdá se. „To je zvonek. Ten se používá třeba na bakteriální infekce,“ sdělil mu. Byl rád, že projevil opětovně zájem o něco z jeho oboru, ale nedával si snad plané naděje, že by to mohlo i do budoucna znamenat zájem o léčitelství. Vlastně by bylo docela zajímavé, kdyby se nějaký estrelák vyučil třeba takovým bojovníkem. Bořit stereotypy je vskutku důležité! „Ale ty s sním zatím může třeba jen srst vyparádit.“ Na tato slova zvonek utrhnul a dal ho Guláškovi za ouško. No, kdyby v něm vypěstoval lásku ke kvítí jako takovém, už by nemusel módníma přehlídkama trápit své kamarády, nýbrž jen a pouze synovečka. Hihi.

Dnes byl Timův velký den – čekala ho první skutečná estrelácká oslava od dob, co si uzdravil poškozený mozeček. Podzimní rovnodennost. Rozhodně se této akce neobával – Ryumee jako organizátor přesně věděla, co dělá, a on jí v tomhle věřil. Mohl jí tak maximálně poradit s výzdobou, ale co se týče samotné oslavy, tak se musel nechat vést. Toto všechno zažíval úplně poprvé, neboť nezvěstný se chudák stal ještě před tím, než mohl zažít tu první podzimní rovnodennost. Na tom však nezáleželo – záleželo na tom, že mohl být teď a tady živ a zdráv! A i se zdravým mozkem, což bylo to nejdůležitější. Nebyl to ani mozek zatemněný nějakými omamnými bylinkami! Zatím.
Pomáhal nejspíše s aranží jídla a dekorací, oheň přenechal celičký na Ryumee. Bylo zajímavé plameny sledovat, to už věděl z plesu, ale nepotřeboval být nutně ohni na dosah. „Vypadá to perfektně,“ zhodnotil celou scenérii. Obzvlášť, když se na místo přidali i světlušky, všechno působilo tak harmonicky. Timovi se to tak líbilo, ovšem! Neměl rád nedokonalosti, a zrovna tady by to jen uškodilo nějakému rodinnému obrazu. „Dali jsme si s tím takové práce, tak doufám, že vůbec někdo dorazí.“ Pronesl, avšak snažil se býti pozitivní – kdo by nechtěl být součástí smečkové akce? Syndrom fomo má tu určitě každý, takže by se sem měl dovalit každý, kdo zvládal chodit. Tim si zakazoval myslet na to, jestli dorazí i Hari, ale ovšem své myšlenky zas tak moc zkrotit nedokázal. Chtěl by ho tu. Jistě ho na tuto událost před nějakým časem pozval, ale jistojistě šlo jen o formální pozvánku! Určitě to nebylo nic awkward, však Timcka známe!
„Myslíš, že jim můžeme povědět něco o naší kultuře?“ ptal se sestřenky, když zrovna vzhlížel k nebesům. Může se o tom mluvit? Bude to vlky vůbec zajímat? A hlavně – on sám toho asi moc nepoví. Mohlo by to být však zajímavé, a aspoň nenastane nějaké trapné ticho. I když ovšem i ticho za doprovodu praskání ohně by mohlo být příjemné. A když ne, zpříjemnit si večer vždy mohou i ... jinak.

Timek rozhodně nebyl jedinec, který by někoho odsoudil za chabou zručnost pacek – v tuhle chvíli nechtěl, aby se Hari při zkoušení vázání cítil snad pod tlakem! Proto bude nejspíš skutečně nejrychlejší, aby ho vedl, aby mu ukázal správné řešení tohoto motorického rébusu! Sledoval jeho progres dost důkladně, aby se v tom sám vyznal, a pak mu neporadil třeba špatně. Evidentní ale bylo, že tohle skutečně žádná Hariho přednost nebyla. Nevadí! „Jsi na dobré cestě,“ řekl mu. Nelhal, protože to vypadalo, že konce uzle se dobere – sice to nebude vypadat extra precizně, ale na tom tolik nesešlo, když to bude držet, ne? Až to pak bude Hari zkoušet častěji, zdokonalí se, a uzel uváže perfektně! Z dálky ho pak jeden ani nezaregistruje!
Jenže Hari se ke konci nedobral – skoro, ale jenom skoro. Takřka těsně před koncem se mu nějak pacinky zamotaly, a uzel byl pokažen. Timeck se nad tím zkoumavě zamračil, a pak pohlédl na kamaráda s možná trochu zoufalým úsměvem. „Už jsi byl blízko.“ Chtěl ho tím povzbudit, neboť nakonec byl možná Timův problém, že nevymyslel jiné vázání, když věděl, jak se s pletením Hari trápí, ne? „Ukážu ti jeden trik, ano? Ten ti to usnadní,“ řka a mínil mu nakonec ukázat naprosto jednoduché standardní vázání – změnu uzle však nehodlal zmiňovat, protože měl pocit, že Hari to stejně nepozná, a akorát by si mohl myslet, že nad ním Timck zlomil hůl. Ale to vůbec!! Spíš nadával sám sobě, že to nepořešil lépe!!
„Tak, nejdřív si chytíš do pravé packy levý konec pláště, takto,“ řka a hezky mu vzal pravou pacičku, kterou mu navedl na levý konec pláště. „Teď levou packu propleteš pod pravou packou držící levý konec pláště, a chytneš pravý konec.“ Následně mu vzal i packou levou, a předvedl – hezký jí propletl pod tou pravou až k pravému konci pláště. „Ten pravý konec musíš chytit vždycky tak, aby byl nad pravou packou! To si zapamatuj, to je to nejtěžší.“ Ale byl si jist, že Hari to zvládne, neboť tenhle uzlík zvládnou asi i mimina. „A když je oba takhle držíš, zbývá jediné – pomalu packy odtáhneš od sebe a pustíš.“ To mu předvedl hezky pomalu, držel a aranžoval mu ty pacičky dle potřeby, aby to bylo dost jasné.
No a ovšem se to povedlo, protože teď ho vedl Tim! Tenhle uzlík není tak spolehlivý, jako ten předchozí, ale díky neklouzavé látce nejspíše vydrží dostatečně. „Nebylo to na tebe moc rychlé?“ Ptal se. Ochotně mu to ukáže ještě jednou! Ale prozatím ho aspoň přestane držet za ty packy, ach boha!! Při tom všem vysvětlování se ale ani nestihl cítit awkward, nebo snad červenat! To až nyní.

Tak běloch naštěstí nijak jeho blbé zformulování věty nekomentoval. Buď na to byl zvyklý, nebo to Tim až příliš dramatizoval, a nebylo to tak horké. Nu, naštěstí si tedy mohl oddechnout, a zapomenout na tento přeřek! Ač z tohoto setkání původně nadšený nebyl, teď byl za něj vlastně rád. Nejspíše to napomůže tomu, aby trochu hodil za hlavu svůj někdy až iracionální předsudky o ignisanech. Ovšem tohle setkání neměnilo nic na tom, že Kari je vrah, a ignisané si ho hýčkají na hrudi jako hada. A to prostě nebylo správné!
Timek by to sám o sobě určitě neřekl, ale byl to hoch šikovný, rychle se učící novým věcem. Svůj dnešní úspěch by spíše odůvodnil tím, že už předtím uměl plést z rostlin a dělat uzle. Nic víc v tom není, pouze již nabyté zkušenosti! „S tím souhlasím. Kde můžu, tam rád pomůžu,“ pousmál se. Ještě se nedostal do situace, kdy by vlku nepomohl! Zachránil přeci i jedince, který o sobě tvrdil, že je vrahem! Ach, kdyby jen věděl, že Chris se tehdá pokusil usmrtit i jeho sestřenku! To už by na něj možná trochu zanevřel, a zda-li by mu i napodruhé pomohl? „Budu.“ Kývl tedy.
„Bylo by fajn, kdyby nám vyšlo to setkání léčitelů. Nyní se ale už odeberu ke smečce, abych to mohl s výše postavenými probrat,“ postavil se na nožky. Měl pocit, že není třeba toto setkání natahovat – ostatně se zas mohou někde sejít, a sdělit si, co o organizaci onoho workshopu zjistili, hm?

No tak to se Timovi tedy ulevilo! Trochu. Jen se však pousmál, a už se k tomu nemínil vracet. Opravdu není potřeba rozpitvávat každou větu zde řečenou do úplného detailu, že? To by pak mohli tlachat skutečně o čemkoli, a to Timovi zas tak moc nešlo. nebyl žádný mástr small talku, a hlubší konverzace dokázal vést jen s jedinci, kterým věřil. A tomuhle jedinci nevěřil, ač už si nemyslel, že je to vrah.
„Není za co. Norest je plný krásných míst, stačí mít jen oči otevřené,“ pověděl mu poeticky. No jo, Timek, to je skutečný básník! Ale ano, být člověkem, nejspíše by našel zalíbení v psaní básní. Byl plný emocí, které nevěděl jak ventilovat, a toto by mu jistojistě pomohlo. „Tak to jsme na tom stejně, řekl bych. Je určitě lepší být k cizím rezervovanější, než skočit do cesty nějakému nebezpečnému jedinci.“ Zamračil se nad touto představou, stejně, jako se nad jeho hlavou zamračila obloha. „Déšť krajině pomůže, obzvlášť když bylo poslední dny takové suché. Já ale nemám rád, když prší tak moc, že promoknu až na kost.“ Srst vlčí chránila před kapkami deště, ale když byl slejvák jako z konve, voda se skrz hustou podsadu dostala až k tělu, a to bylo velice nepříjemné. Pokud by tedy mělo pršet, snad půjde jen o nějaký menší deštík.

Tim samozřejmě všechny základy znal, jen měl trochu pomalejší vedeníčko, asi vzhledem ke své předchozí mozkové příhodičce. Ale hlavně považoval všechny informace, i ty základní, jako něco, co každý může dělat trochu jinak, a tedy nikdy nebylo na škodu si to poslechnout? Každý mže mít jiné vychytávky, které lze přebrat a zjednodušit si tak život. Jako právě toto pletení. Vždyť i on si tak rád pletl! Pouze však věnce, což byla jen aktivita, která mu pomáhala se uklidnit, když to bylo třeba.
Jestli zmiňovaný workshop opravdu bude dobrým přínosem pro smečky, to ukáže až samotný čas. Snad se zadaří, a vše proběhne v klidu! A hlavně, aby se Timck třeba přede všemi neztrapnil, no jéje! Léčení byl vskutku obor, který ho naplňoval, a on si neuměl představit žít svůj život jinak, nebo vykonávat jiný džob. Je ale skutečně schopný učit i jiné vlky? Na to měl možná pořád ještě moc málo sebevědomí! A kde ho rychle nasbírat, aby tam pak nebyl jak troska?
Zpět k samotnému pletení! Vypadalo to dobře, ale Tim se teď úplně zastyděl – on se Ikkeho ptal, jestli to dělá dobře, a chudák neviděl!! Byl do toho tak zabraný, že na tenhle fakt zapomněl. Achich ach! To je tedy faux pass, ale naštěstí se to snad bílého vlčka nedotklo. Nu, ještě že ani neviděl, jak trapně Timovi na vteřinku bylo! „Tak super,“ vydal ze sebe. No! A jak se pak nemá ztrapnit na nějaké velké společenské akci, když se znemožní i před jedním vlkem?
Nu a tak ten balíček zavázal. Potřeboval si v tom ještě najít svůj styl, ale vypadalo to funkčně – a to je hlavní. „Myslím, že určitě. Moc děkuju.“ Usmál se na vlka, který jeho úsměv nejspíše zaregistrovat nemohl. „Čím ti to však oplatím?“ Každý dobrý skutek by měl být po zásluze odměněn!