Príspevky užívateľa

Cizinec byl velmi chladný, a dokonce Timovým směrem zavrčel – tu se tedy stáhl. Možná se vlka dokonce i zalekl! Ještě se totiž nesetkal s někým, kdo by neměl zájem se byť jen několika slovy seznámit. No, vše je jednou poprvé – a Tim to hodlá maximálně respektovat. Když byl mladší, možná by se nenechal odbýt, ale teď zauvažoval o odchodu.
Ucouvnul a stáhl uši k hlavě. Ovšem moc nevěřil tomu, co mu vlk sdělil, ale určitě bude lepší, když se bude mít na pozoru. „Nejsi náhodou nějaký vrah?“ Zeptal se ho na stejnou otázku, co tehdy Everetta v těchto končinách, jeden aby tu dával opravdu pozor. Dost pochyboval o tom, že by mu vlk kladně odpověděl, i kdyby sériovým vrahem byl, ale zeptat se přeci musel! Aby dal klid svojí dušičce, že tyhle minuty nejsou jeho poslední. Ještě má spoustu práce, kterou musí před svým zhynutím dodělat! Musí přijít na kloub tomu potratu!
No, pro Tima mohlo být vskutku neuvěřitelné, že někoho nezajímají bylinky. Cizinec to naštěstí neřekl nahlas, protože to by pak mohl Tim vyvstát kruté realitě – takřka nikoho jeho bylinky nezajímají. Něco ale cizince zaujalo, a to konkrétně smečka. „Um, ano, sousedíme se smečkou Igniskou. Ale moc se nekamarádíme,“ pověděl mu s pohledem upřeným do prázdna. S Ignisem jim hrozí tak maximálně stav válečný.
Vida, nakonec se vlk představil. Neměnilo to však nic na tom, že zrovna dvakrát komfortní Timovi tohle setkání nebylo. „Těší mě, Rikusi,“ na chvíli se na vlka podíval. Vypadal dost majestátně, né jako vrah! „Ale asi si dál půjdu hledět svého.“ Cítil, že to bude možná pro ně nejlepší.

Timek zastříhal ušima, když mu cizinec odpověděl. Nezdál se být jako kontaktní jedinec, a ostatně sám na tom nebyl nejlépe. Jeho zvídavost však byla mnohdy silnější, než iracionální strach, a nejspíš tomu tak bude i nyní. Nedovolí si však dělat něco, co by jemu samotnému nebylo příjemné – třeba narušovat cizí osobní prostor bez toho, aby mu bylo dovoleno do něj vstoupit. „No ovšem. Ty k žádné smečce nepatříš, že? Tvůj pach mi nic neříkám. Vůbec nic.“ No, ani když se k němu pomalu vlk přiblížil, nedokázal z jeho pachu zjistit ani základní informace. Třeba, jestli je to vlk nebo vlčice. Bylo to dost zvláštní, ale možná to byla nějaká speciální magie, aby vlka někdo neidentifikoval. Možná to koneckonců nějaký zločinec byl. Zločinec na útěku!
A k tomu všemu se nezdál být ani zrovna dvakrát výřečným. Ach, jak jen toto setkání neudělat trapné? „Já jsem tu pro bylinky. Možná tu v okolí není moc vlků, ale rozhodně je tu hodně léčivých bylinek.“ Myslel, že když se o něčem rozpovídá, možná to přiměje k mluvení i cizince. „Jsem Tymián, asistent medika smečky Přízračných. A ty?“ Použil svojí přezdívku, kdyby náhodou fakt šlo o nějakého toho vraha! Zároveň mu ale sdělil i ta fakta o smečce, takže jako vždy to skončilo tím, že ze sebe dělal tak maximálně blbce. Naštěstí jen před sebou samým – zatím.

Mezitím, co se v Timovi praly všelijaké rozporuplné myšlenky, se už v okolí nacházel někdo cizí. Tim nebyl zvyklý, že by tu někdo byl – kotlina se určitě nedala považovat za žádnou vlčí dálnici. A když už tu někdo byl, většinou to byl jen poutník, co procházel a hledal sám sebe – jako kdysi sám Tim. No, a právě proto si pachu všiml, až když byl opravdu nadosah! Pořád ho ale zaregistroval dřív, než se před ním vlk ukázal, což byl rozhodně za tu dobu, co tu v Norestu byl, pokrok. Byl to obrovský pokrok. Nutno říct, že poslední dobou se začínal cítit mnohem sebevědoměji, než kdy dřív – proč? To netušil. Ale bylo to jedině dobře. Je o krůček blíž k nějakému aspoň zpola vyrovnanému jedinci, který nebude dělat rodině ostudu. Jen vzpomínka na Ryumee, jak ho nazývá srabem, ho čílila.
No, mezitím se tu ale objevil ten cizinec – zrovna, když měl Tim tlamu plnou třezalky. Tak jí zas na zem odložil, aby mohl vlka oslovit. Z patřičné dálky, protože tu v končinách aby jeden byl opatrnější než kdekoli jinde! Může to být třeba ten sériový vrah, že? Vždycky je fajn se mít na pozoru! V Timově případě obzvlášť – lhal by, kdyby teď tvrdil, že se mu při pohledu na cizince nerozbušilo srdíčko. Ale byl to takový prvotní šok, nic víc. „Hezký den přeji,“ pozdravil cizince a zavětřil. Pach ho však trochu uvedl do rozpaků. Jen nedokázal říct, proč. „V těchto končinách většinou moc vlků nepotkám. Co tě sem přivádí?“ Zajímalo ho. Byl vlastně hodně zvědavý – chtěl přijít blíž a vlka prozkoumat, aby zjistil, co mu na něm tak nevoní. Nedovolil si však udělat krok vpřed, dokud nebude jasné, že vlk není tím vrahem.

Do těchto končin Tim chodil samozřejmě za tím jediným – za bylinkami. A vůbec za přírodou! Miloval to tady všude kolem, obzvlášť, když to tu na louce teď tak kvetlo. Slíbil si, že se bude soustředit hlavně na léčivo, ale po chvíli, co si tohle opakoval, se našel, jak si tu zase trhá kvítí. Ach! Myslel při tom však na Anjel a její těžký případ. Tedy, nebyl to asi obecně zrovna těžký případ, ale v jeho kariéře léčitelského učně ano. Pořád si v hlavě konstruoval nejrůznější teorie toho, co se mohlo stát, a proč ta vlčata vlastně nepřežila. Byl to věk rodičů? Byla to absence léčitele u porodu? Byly to nějaké vlivy v těhotenství? Nebo genetika?? Nevěděl! A nejvíc ho štvalo, že se odpověď ani nikdy nejspíš nedozví. Není tu totiž nikdo, kdo by mu jí přinesl. Možná hvězdy? Ty by mohly! Ale žel s nimi komunikovat nezvládl. Nevěděl, jestli to ani jde! Na to se neměl ani koho zeptat – více než jasně registroval, že Ryumee jeho otázky obtěžují. A už vůbec jeho konspiračky o pacientech. Ach ta Ryumee!
Tu si sbíral podběl, támhle třezalku. Ty měl čistě pro účely lékařské! taková třezalka byla právě pro Anjel. Dostane z ní veškerý zánět, ať už ho v těle má, nebo ne. Měl z toho těžkou hlavu! Ale mezi tyhle těžké myšlenky se mu vkrádaly i vzpomínky na květinový sedánek s Harim. To byly hodně pozitivní myšlenky, a on se přistihl, že na to myslí nějak až moc často! Není pak lepší si fakt zatěžovat hlavu prací, než zcela irelevantními myšlenkami na Hariho?? Určitě ano!

Pokud byla vlčata stejně velká, pořád mohla být větší, než Anjeliny porodní cesty. Byla přeci jen dvě, a Anjel byla velká vlčice, takže klidně mohla štěňata převzít tyhle geny po ní. Rozhodně to bude muset prokonzultovat s Ryumee, aby mu sdělila svůj názor. No, už viděl její odpovědi typu "to se prostě prvorodičkám stává" a "když nedošli za léčitelem, můžou si za to sami", a on nechtěl, aby jim teď tyhle svý názory cpala. Nebylo to vhodný, ale snad jí to jakoby dojde. „Jsi velká vlčice, takže předpokládám, že i vlčata byla větší, než potomci standardně velkých vlků. Jako prvorodička jsi měla užší porodní cesty, a proto jsi měla problém s porodem." Tohle vysvětlení dávalo smysl, proto jí ho dal. bylo to ale vysvětlení komplikací s porodem, né se smrtí potomků.
Byl vhodný čas, aby došel pro ty bylinky. naštěstí věděl, že tyhle dvě v zásobě byly – sám je tu před pár dny doplňoval. Přitom ovšem poslouchal všechno, co mu bylo sdělováno. Jakože už toho moc nebylo, protože mladí vlci toho měli bezpochyb plné zuby. „Už jenom trochu. Kdybych ti teď dal bylinky na bolest, mohlo by to potlačit bolest z kontrakcí. Když budeš mít kontrakce, a nic z tebe nevyjde, budeme vědět, že už v tobě nic nezbylo. Ale když bys ty kontrakce neměla, a nic by nevyšlo, nevěděl bych to jistě. Musíme si být jistí, tak to prosím ještě chvíli vydrž. zítra touhle dobou už bude po všem, slibuju," řekl Anjel o svých záměrech. On ty kontrakce vidět potřeboval, jinak by si nemohl být nikdy jistý na sto procent. A pochybit nechtěl. „Na, tu máš," podal jí třezalku i několik listů libečku. Skoro celý trs! Předávkovat jí tím ale po porodu není možné. „Nebude to chutnat dobře, ale vzápětí ti dojdu pro tu vodu." Dojde pro vodu, protože k té ztrátě krve musí hodně pít. Hodně pít a hodně odpočívat.
Pak se otočil na Roiha. „Vskutku je možné, že už se důvodu nedopátráme. myslím, že Ryumee to bude přisuzovat vašemu věku – a je to ostatně to nejjednodušší vysvětlení. Mohlo v tom být i více faktorů, jako třeba stres z aktuálního dění ohledně Ignisu, nebo jsi mohla sníst třeba něco přiotráveného," řka. Myslel třeba myš, která už sama snědla nějakou bylinu s toxickým účinkem. To byla dost sci-fi teorie, ale on jim chtěl dát aspoň nějakou odpověď. „Anjel bude v pořádku, to se neboj," sdělil, aby ho ujistil. O Anjel se postará.
„Teď dojdu pro vodu a zkusím najít Ryumee. Ty odpočívej, Anjel," poradil jí, ale to už vidno věděla. Kývnul pak na Roiha, a měl se pomalu k odchodu. „Kdyby něco, zavyjte."

Tim to všechno poslouchal a přebíral si to v hlavě. Mrtvé, ale již plně vyvinuté, připravené na svět. Tak co se stalo? Museli zemřít buď pár hodin před porodem, nebo při porodu. To by se ale rodičům možná ještě nějaké podařilo byť jen na vteřinku probrat. Kdyby se nalokali plodové vody, podařilo by se jim je třeba rozdýchat. Kdyby se přidusili v porodních cestách, také by se je mohlo podařit oživit. Nevěřil, že je oživovali špatně – většinou stačí promasírovat jazykem –, takže opravdu nevěděl. Ještě sesbírá nějaké informace, ale bude se muset se vším poradit s Ryumee. „Jména jsou to krásná," smutně se na Anjel pousmál. Pak poslouchal mládence. „Druhé se zaseklo? Bylo snad nějak větší než to první?" Ptal se jich. Bylo mu Anjel líto – kdyby u ní byl léčitel, nemusela by porod prožít v takových mukách. V ničem jiném by ale nejspíš nepomohl. Mrtvá vlčata by jen těžko oživil, když se to nepodařilo jim.
Pokýval hlavou, když si Roihu na placentu nevzpomínal. „Nevadí. Věřím, že jste i tak udělali své maximum," řekl jim, aby si nemysleli, že je z něčeho obviňuje. On ne. Moc moudrý z toho nebyl, a je možné, že důvod úmrtí vlčat se nikdy nedozví. Možná v tom opravdu hrál největší roli právě věk rodičů. Pro Tima to byla ale až příliš jednoduchá odpověď, které uvěřit nechtěl. „Anjel, podám ti libeček, který ti ještě vyvolá kontrakce – v případě, že v tobě ještě nějaká placenta zbyla, musí co nejdřív ven. Taky ti dám preventivně třezalku proti zánětu. Teď budeš muset hodně odpočívat, a hodně pít. Pak ti doběhnu pro vodu," rozhodl první kroky v léčení. Nechtěl jí toho dávat zase moc, takže začne s tímhle. Placenta by po podání libečku měla vyjít maximálně do dalšího dne. Až potom jí podá bylinky proti bolesti. Myslel si, že teď by bylinky proti bolesti mohly trochu neutralizovat účinek libečku. Jestli zánět má zatím nebylo jasné, ale myslel si to. Atomu nechtěl vůbec dávat šanci k šíření, protože infekce není vůbec dobrá věc. Na zánět dělohy by mohla zemřít, nebo by už nikdy nemusela mít znovu děti.
Ovšem, že Roihu i Anjel chtěli znát odpovědi, ale Tim je teď neměl. Mohl jim sdělit tak maximálně to, co si myslel. „Občas se může stát, že první vlče uhyne, protože se v úzkých porodních cestách přidusí. Takové vlče by se vám ale nejspíš podařilo rozdýchat. A ani to nevysvětluje, proč se narodilo mrtvé i to druhé. Možná, že v tom opravdu největší roli hrál váš věk – čím mladší rodička, tím méně zdravých vlčat se rodí. Budu se muset o tom všem poradit s Ryumee. Je mnohem zkušenější než já. Pošlu jí pak sem, ať se na Anjel podívá," řka. „Pokud se narodila mrtvá, nemyslím si, že by tam přítomnost léčitele nějak výrazně pomohla. Je dobře, že jsi tam byl s Anjel, a ona na to nemusela být úplně sama. To by bylo mnohem horší," podíval se na Roiha. Aby prvorodička byla na svůj navíc komplikovaný porod úplně sama, to byla snad ještě horší varianta. Kdyby tam nikoho neměla, je otázkou, kdy by jí vůbec někdo našel.

Věděl, že bude pro oba těžké mluvit, proto jim dával prostor. Bylo důležité, aby se dozvěděl počet vlčat, a když mu to bylo sděleno a i potvrzeno, přikývl na oba přítomné. „Už na tebe nejdou žádné porodní bolesti? Musím se ujistit, že žádné vlče v tobě nezůstalo," sdělil jí, a mínil jí ohmatat břicho. To jí nejspíš nebude příjemné, ale musí tomu tak být. Snažil se být přitom jemný, ale důkladný – tohle bylo důležité. Ne, po prohmatu skutečně nic necítil. Kdyby tam nějaké vlče bylo, rozhodně by cítil. „Nic tam naštěstí necítím. Jak jste ty malé pojmenovali? Narodili se už bez známek života, nebo ještě dýchali?" ptal se. Na jména se ptal v dobrém úmyslu – aby Anjel nedostala dojem, že se tu mluví o nějakých věcech, nebo omylech. Samozřejmě uvažoval nad tím, proč se vlčata narodila mrtvá. Pokud už nedýchala, mohla být v Anjel po smrti už nějaký ten čas. A to by znamenalo, že jí může hrozit infekce, nebo už se tak dokonce děje. Její stav by tomu docela odpovídal.
„Hochu – Roihu, vybavíš i, kolik placenty tam bylo? Vypadá to, jako sražená krev. Pokud si nevzpomeneš, nevadí," ptal se strakatého vlka. Automaticky nepředpokládal, že mládenec bude vědět, jak placenta vypadá, proto mu to i popsal. Na rozdíl od někoho. Potřeboval to vědět, protože počet placent musí souhlasit s počtem vlčat! Pokud tomu tak není, opět může být placenta ještě v Anjel. Už teď věděl, že jí podá libeček, aby v ní ještě nějaké kontrakce vyvolal. Pro jistotu. Musí se pročistit. „Anjel, měla jsi poslední dny nějaké výrazné bolesti nebo krvácení?" Vždyť se s ní před pár dny viděl, tak co se stalo?

Když se Anjel ukládala na jedno mechové lůžko, Tim zběžně sledoval její zdravotní stav. Byla vyčerpaná a od krve, to jediné tak mohl od oka říct. Čekal, až si lehne, aby se mohl pustit do prohlídky a následné medikace. „Na planině," zopakoval klidně. Byl vlastně dost ve stresu, protože nevěděl, jestli na tuhle situaci bude stačit, ale teď tu Ryumee nebyla, a on udělá maximum. I když to slíbil i předtím, a očividně ani to nestačilo. na jeho emoce ale vůbec prostor nebyl, a tak je naprosto upozadnil. Strakatý vlk promluvil tónem, který nebyl pro Timovy slechy zrovna příjemný, ale opět – v tuto chvíli to nehrálo roli. Musí se chovat naprosto profesionálně, protože tu má velmi mladé rodiče, co právě přišli o své potomky. V takovm případě je tón hlasu, který vlk použil, naprosto omluvitelný. „Ušla jsi takovou dálku? Musíš být tak moc vyčerpaná," řekl jen. Všechno ostatní si říkal v hlavě, aby zbytečně Anjel nestresoval. Ano, neměli chodit tak daleko, ale nikdo jim procházku odepřít nemohl, a co na tom teď záleželo? Vůbec nic. „Teď už si ale odpočineš. Na planinách jsi porodila?" Zeptal se jí co nejkonejšivějším hlasem, který v tenhle moment zvládl, a pohladil jí přes uši. Jako pohlazení se to tvářilo, ale kontroloval jí teplotu, která se zdála být více než zvýšená. Bude mít z toho všeho nejspíš horečku.
Potřeboval znát fakta, aby jí mohl dost dobře prohlédnout. „Budu se ptát na otázky, které nebude snadné zodpovědět, ale musím, jinak nedokážu Anjel ošetřit," řekl k oběma vlkům. Bude to pro oba nepříjemné, možná vlastně pro všechny tři, ale je to nutné. „Jak to probíhalo? Kolik jich bylo?" ptal se nejdřív Anjel, ale podíval se i na mládence. Možná on bude ten, kdo bude nakonec lépe odpovídat, protože Tim věřil, že Anjel je v mnohem větších psychických bolestech. Je to matka!

Co tu dělal Timek? No samozřejmě, že se přehraboval v ordinaci. On tu uklízel, mezitím, co Ryumee tu pořád dělala bordel. On tady něco uklidil, a ona to vzápětí rozbordelařila, takže musel jít, a zase to po ní uklidit. A takhle dokolečka! Jo, sice to teď považoval za svoje doupě, ale i on ho považoval za svoje působiště. Vůbec ho nezajímalo, jestli si chce tohle doupě sestřenka využívat i jako nějakou osobní ložnici, on tady měl prostě bylinky a léčivo, takže tu bude, a basta fydli! Kde teď zas pobíhala, to netušil. Buď sbírala bylinky, nebo někde byla s tou svojí novou známostí. nebo to bylo mezi nimi vážnější? Tim si nevzpomínal, Tim nevěděl. Osobní pletky své sestřenky nesledoval. Sledoval tak maximálně Hariho, když šel zrovna kolem. Jestlipak už si našel nějaký zajímavý koníček mimo smečkové povinnosti? Ach, ale na toho teď vůbec přeci myslet nechtěl! Teď myslel na– na co vlastně??
Z myšlenek ho vytrhl hlas, který patřil mladému vlkovi ze smečky. Tim se po něm otočil, možná trochu v panice, ale velmi rychle se z toho prvotního šoku vzpamatoval. Tohohle jedince neznal, ale on neznal polovinu členů – pokud nechodili k doktoru, neměl moc šancí se s nimi setkat. Maximálně při honbě za bylinkami, ale ani tak moc vlků nepotkal. „Co se děje? Jsi nemoc–," chtěl se ptát na jeho zdravotní stav – vlk v obličeji nevypadal vůbec dobře! –, ale pak ve vzduchu ucítil silný pach krve, a za strakatým vlkem si všiml Anjel. Ach ne! Něco se stalo! Hned opustil své bylinky a běžel za Anjel. Vypadala vskutku zbědovaně! A už neměla břicho, takže to muselo znamenat jediné – porodila. Ale něco se pokazilo. Na to se ptát snad ani nemusel. „Pojď sem, pojď si lehnout," pobízel jí hned na jedno lůžko. „Jak daleko jste byli?" Ptal se obou přítomných, aby se mohl zděsit, kolik toho v tomhle stavu tahle nebohá vlčice ušla!

Hari měl pravdu – když se Tim věnoval kytkám, věnoval se tím i sám sobě. Protože ho to bavilo, a on u toho dokázal vypnout. Když pro někoho něco připravoval, dělal to s chutí, protože ho to baví. „Máš pravdu. Jen se občas nachytám, že i u toho 'odpočívání' nakonec pracuju – sbírám kvítí, které pak přinesu do doupěte, nebo tak." Je to zjevně nenapravitelný fanatik! Ale aspoň není závislý na nějakých omamných látkách, že? Kytky jsou takřka neškodné! Ovšem durman... „Hm, to je dobrá otázka!" Zamyslel se nad tím. Co by dělal, kdyby vskutku odpočíval? „Asi bych jenom seděl na louce, a souznil bych s přírodou okolo." To bylo dost hippie. Ale jo, to byl on a jeho představa o relaxu. Když by se udržel a nepletl by věnce, teda. Ale i to byla ta forma relaxu!
Představoval si, že Hari má hodně koníčků. Určitě pořád maká na splnění svých cílů! Že furt jenom loví, hlídá hranice, nebo s někým cvičí svoje bojové dovednosti. Na Tima působil jako pracovitý a cílevědomý jedinec, ale zase žádný alfův vlezdoprdelka. Teda, to si Timek jen myslel, neboť zas tak moc Hariho aktivity nesledoval. Nebo snad ano?
Jakmile meduňku Timek uvidí, rád jí Harimu ukáže! A klidně mu ukáže i všechno ostatní, všechno zajímavý, když o to bude stát. zase mu to nebude cpát za každou cenu, to on nepotřeboval být otravný. Stačilo, že byl sám posedlý kvítím, cpát to ostatním by měl jenom s mírou, nebo ho brzo někdo pošle do pérdele.
„No, to já si taky myslel. Netuším, jak se jim to povedlo," zamračil se nad tím. Vskutku netušil, jak se jim povedlo stvořit vlčata! Zeptal by se Ryumee, ale něco mu říkalo, že ptát se jí na to není dobrý nápad. Možná kdyby mu bylo pár měsíců, dotaz na dělání vlčat je na místě, ale v jeho věku už vskutku ne! „Nezbývá než doufat, že to dobře dopadne. Snažím se pro to dělat maximum." A když říkal maximum, tak to tak i myslel. Uvědomoval si, jak závažné to je, otěhotnět v tak mladém věku, a proto to všecko konzultoval i s Ryumee. Nedovolil by si to řešit jen na vlastní pěst! Ale dalo se říct, že v mnoha lékařských zákrocích už byl dost sebevědomý. To bylo ovšem jedině dobře.
Sám Tim určitě nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli je sám hezký, nebo ne. Nikdo se ho na podobné věci nikdy neptal, ani takové téma nezačal. Timovi připadal hezký kde kdo – vždy si na vlku našel něco, co ho zaujalo –, ale kdyby se ho někdo na féra zeptal, kdo mu připadá ze všech vlků ten nejhezčí, zvolil by Hariho. Bez delšího přemýšlení! Jemu se líbilo, že to není chcípáček jak on – naopak! Je to pořádnej svalouš!! A navíc bílý – to v něm evokovalo čistotu! Hari byl zkrátka ztělesnění vnitřní i vnější síly, aspoň v očích Timových. Naštěstí na tuhle otázku se ho nikdo nikdy neptal, a tak mohl dál přemýšlet jenom o kytičkách, a o kytičkách na Harim.
„To ta tvoje stavba těla! Oproti mě to respekt teda rozhodně vzbuzuje. Já jsem možná dokonce nejtitěrnějším jedincem ve smečce," uchechtl se a zamyslel se nad tím. No, největší chudák smečky! To vskutku byl. Kil moc nikdy nenabral, a to ani teď, když už byl psychicky docela v pohodě. Netrápil se hlady, ale ani se nepřejídal. Možná byl nemocný! A proto třeba příliš nepřibíral. Jenže tu nemají žádné pokročilé technologie, aby zjistili, jestli nemá třeba něco se štítnou žlázou. Bude muset počkat, jestli začne náhle umírat, nebo ne. Takový už je holt život v divočině. Další slova Hariho ho však šokovala!! Léčitel?! No kdyby byl jeho kolega, to by byl Timek úplně nejšťastnější! Žel ale to vypadalo, že se k této dětské představě vracet nechce. „No a jakto, že tomu tak není? Víc tě baví chránit ostatní?" To je ale přeci hrozně hezké!
Očíčka se mu rozzářila! „To budu rád! Až to doděláme, tak můžeme!" Jen aby ta přeměna nepoškodila jeho práci, kterou na Harim ještě udělá! Ale nevadí, konečně aspoň uvidí nějakou zajímavou magii! Zatím snad ani žádnou pořádně neviděl, ale třeba to jeho mozek přesvědčí o tom, že je čas už projevit tu svojí. „Týjo, to je strašně super! Dokážeš to dobře ovládat, nebo se občas proměníš i omylem? Totiž, určitě je to pak velká výhoda v případném boji! Nebo třeba špehování!" tahle magie měla snad samé výhody, né? Aspoň si tedy žádné proti představit neuměl. Nevěděl, že po proměně mu může zůstat i nějaký ten suvenýr, jako třeba ty parožky. On si ovšem myslel, že je má Hari už od narození!
On už nad tím trochu přemýšlel – nad svou magií. Jak mu Ryumee furt opakovala, že je totálně nemožnej, vybavoval si všechny věci, v kterých opravdu nemožný je. A ta magie byla jedna z nich. „Já jsem přemýšlel, že bych zašel do hvězdné jeskyně – jenom tak, abych si třeba nechal o té magii zdát. Když jsem tam byl po přijetí, měl jsem dost ... zvláštní sny." Barevné sny. věřil, že ty omamné výpary by mu mohly pomoci tu magii třeba trochu povzbudit. V té jeskyně se dějí věci divoké, a tohle by třeba mohla být jedna z nich. Věděl, že zneužívat moci jeskyně se mu úplně nepřísluší, ale on by šel dělat jenom takový experiment. Pokus na sám sobě. „Co si o tom myslíš?" Musel se ho optat na názor, aby věděl, že nedělá nějakou kravinu. Nerad by vypadal jako ještě větší blázen, než za jakého tu je.
„Ale ne, nemusíš! Jen klidně seď," pousmál se Timek. Už ten věnec určitě skoro měl! Docela si toho řekli zatím dost, i když vlastně málo, ale stačilo to k tomu, aby se jeho první věnec blížil ke konci. Měl už hotový základ, a teď k stati začínal přidělávat další květy, aby byl věnec pořádně bujný! Bujný věnec pro bujného chlapce! Řebříček, sedmikráska, štírovník, ladoňka a pampeliška pak tvořili jeho finální výtvor. Ano, jistě to několik minut zabralo, ale zde já nebudu popisovat každý krok za krokem.
A tak bylo hotovo. „Tadá!" Ukázal mu výsledný výrobek. Už v této aktivitě byl tak zběhlý, že se ten věnec dal povážit za vskutku masterpiece. Ve vlčím světě určitě ano, a ani v tom lidském by se nejspíš neztratil! Zběžně ho Harimu ukázal, a už se jal ho pasovat májovou královnou . Ve svých až lidsky obratných pacičkách dal Harimu na hlavu věnec, a tam ho i nainstaloval. Bylo to jako instalovat na vánoční stromeček hvězdu! A i stejně dobře to pak vypadalo – přineslo to stejnou radost, aspoň Timovi teda, hah. Když mu to tam mezi parožky zapletl, odstoupil, aby si své dílo prohlédl. Oněměl! Ale jen na vteřinku. „To je krásný! Sluší ti to!" Pověděl mu, aby si mohl být jistý, že nevypadá jako blbec. V očích Timových nikdy!!! „Ale ještě nejsme u konec–," ujistil ho, a začal sbírat další kvítí. Teď ty parožky! To bude poslední detail, co na hlavě bude dělat, a pak mu dá pár květů ještě do srsti. No to bude nádhera! Už teď mu z toho očka přecházela!! „Chvíli ještě vydrž!" Byl excitován na maximum!

Ovšem chápal, že né každému se chce jeho jméno celé vyslovovat! A už vůbec kdyby tam přidal i to jeho příjmení! On ale není žádná vážená osobnost, jeho není třeba tak ušlechtile nazývat. „Jasně, stačí Tim, ale i Tymián je ok," uculil se a švihl ocasem. Tuto dokonalou přezdívku si dal po vzoru Jílka – jak on si přál, aby se taky jmenoval po bylince! A touhle přezdívkou si to mohl takt trochu splnit. Doktor Tymián! „To je škoda. Kam tě tedy hvězdy zavedly?" Zajímal se, co je pro tohohle vlčka zajímavější, než kytky. Pro něj samotného totiž nic zajímavějšího, jak rostliny, nebylo. I takový plevel byl zajímavější, než půlka vlků v Norestu, jo jo. „Ale to je skvělé! Škoda, že se nedělá i něco takového pro dospělé," myslil si. On se stejně moc dospěle nechová, takže možná by se i mezi nějakou skupinkou dětí ztratil. Zkoušet to ale nebude, neboť by to mohlo vypadat kapánek podezřele. „Nebo existují snad i další podobné společné akce?"
Tima do Norestu volal nejspíš hlas jeho historie, jeho původ, jinak nevěděl. Prostě se tu jednou tak nějak vyloupnul, a tím to haslo. „Vskutku si na mém učení dává záležet," pousmál se. Furt ho peskuje a tvaruje, ale bylo to tak asi v pořádku. Tim to potřeboval, aby se trochu zocelil a pochopil, jak realnej svět vlastně funguje. „To se mi líbí. Pro nás jsou znakem asi hvězdy, co jsem tak pochopil. Mám radši kytky, ale tady jsem doma." To aby to nevyznělo, že by šel snad radši jinam jenom kvůli kvítí! I když...

Určitě neměl Tim Jílkovi za zlé, že upadl, takže nebylo třeba se tvářit tak zuboženě! I sám Tim byl posránek, co se sem tam i lekl i vlastního odrazu v kaluži. Dřív to bylo bezpochyb lepší, ale ani teď neoplýval bůhví jakým sebevědomím. A určitě tu nemínil s tím nějak Jílka konfrontovat! „To nevadí, já se taky občas zaleknu úplné banality," pousmál se na něj ze země, a pomalu se zvedl, aby se oklepal. „A taky sem tam zakopnu a spadnu," decentně se uchechtl. Ano, jasně viděl, že je Jílkovi ten pád trapný, ale nebylo opravdu třeba se stydět! Sám Tim byl nemotorný jak poleno! „Děkuju, je to od tebe milé." Usoudil, když Jílek řekl, že ho chtěl ochránit. Zatím se nesetkal s nikým, kdo by k němu snad byl nějak protektivní, tak úplně nevěděl, co si o tom myslet. Nic špatného to však nebylo!
„Pokračujeme," odsouhlasil a zase pomalu vyrazil, aby se konečně mohl porozhlédnout po vhodných větvičkách nějakého křáčí! Samozřejmě musel být obezřetný, aby tu na ne opravdu nic nevyskočilo!

Ano, Tim vskutku myslel na věnce! A na kytičky! On měl místo mozku jenom plevel, takže se mu nelze divit. Byl dost prostoduchý, ale nebyl vyloženě hloupý. Na to neměl geny! byl řpeci z váženého rodu – i když si tak vůbec nepřipadal. A to mu bylo trochu líto, i vůči Ryumee. nechtěl dělat ostudu! Ale jak to měl udělat, když sotva zvládal nedělat ostudu sobě? Bylo to vskutku těžké. „Jejda, tak promiň, já to nemyslel špatně." Opravil se tedy Tim a stáhl uši k hlavě, když se Jílek čertil nad slovy, které použil. „Určitě nejsi žádný zbabělec," pousmál se trochu. Za to Tim? Ten zbabělec byl. však mu to Ryumee ráda vytmaví!
A pak, když bylo zas chvíli ticho, se stalo něco, co Tim nečekal! Byl totiž zase zabraný do svých myšlenek nejen o rodině, ale i o kytkách, a tak byl více než šokovaný, když na něj Jílek jen tak spadl. Nebo ho snad atakoval? Ano, Tim upadl na zem i s Jílkem, a byl řádně vyjukaný! Ještě nikdo se ho takhle nikdy nedotýkal, a to to bylo omylem! Byl ale natolik zregenerovaný, že už neměl potřebu se začít hned bránit. Byl jen zmatený, co se to děje! Panika!! K rozdýchání však netrvalo dlouho, když se Tim zmátořil a uvědomil si, že šlo jen o nevinný pád. „J-já," začal, ale aby to dokončil, musel se oklepat a rozkoukat. „Ano, ovšem. Jen jsem se dost lekl. Co se stalo tobě?" Proč padal? A na něj??

Timek doufal, že ho při té diagnostice zranění nebude sledovat celá smečka! Čím víc očí, tím víc nervozity. Ani neměl odvahu na to, se o tom přesvědčit! Soustředil se proto raději jen na cizinku – cizinku, která se tak troufale rozhodla špehovat členy jeho smečky. Nevypadala však jako jedinec, který z podobných nezákonných činností skáče radostí. Co když ve smečce Ignisské vládl nějaký tyran, který své přisluhovače nutil k podobným činům? Ale ne, konspirační teorie v sobě musí Tim potlačit! Přeci se vysvětlilo, proč tu nakonec špehovali, ne? Kvůli smrti nějakého jejich vlka – připadalo mu však hloupé, že dokázali Přízračné obvinit bez důkazů. Na tělo toho nebožtíka se musel nacházet i pach ignisský, a zabil ho snad někdo z vlastních řad, hm? Ta smrt se měla zkrátka prověřit důkladněji, hlavně měl být přizván koroner!
Když mu vetřelkyně povolila se na nožku podívat, učinil tak – vzal si jí do vlastní pacek, aby jí prohmatal a určil tak diagnózu. Musel jí prohmatat pořádně, aby viděl, kde jí to bolí, a tak! Hlavně musel identifikovat zlomeninu. „Hm," zamumlal si pod fousky, když packu prohmatával. „Na zlomeninu to nevypadá. Nejspíš jen natržený sval." Pravděpodobně to bude jen tzv. natažený sval, tedy lehká ruptura, která bude potřebovat hlavně klidový režim. „Můžu ti dát něco na bolest, a studený mechový obklad, ale budeš muset mít hlavně klidový režim. Tu packu nesmíš vůbec namáhat," řekl jí. Pro studený obklad by musel běžet někam k vodě. Po vyřčení téhle diagnózy se koukl po Ryumee, od které asi čekal, že mu léčbu potvrdí.

Pletení určitě není pro každého! je to taková výšší dívčí! Ale Timek je tu od toho, aby každého donutil si to aspoň zkusit. Jen škoda, že teď není jaro nebo léto, aby to bylo snazší. S větvíčkama to též půjde, ale výsledek nebo tak pohledný! Bude decentní. „Tak super!" Zašvihal zvesela ocáskem a vyskočil na nožky, pokud na nich už předtím nestál. „Stačí, když půjdeme třeba támhle do toho lesíku," ukázal na přiléhající les, který byl nejspíš směrem k hranicím jejich smečky. Za hranice ho ovšem nepovede, vetřelce by domů nepřivedl!
Pomalu se tedy rozešel, ale počkal na svého dnešního společníka. „Pojď. Já už to tady znám, nemusíš se bát," usmál se na něj. Okolí staronového domova už měl docela očíhnuté! Musel, aby se neztratil.