Príspevky užívateľa

Pokud tahle společná aktivita pomůže Harimu zbavit se aspoň na chvíli myšlenek na Vietnam, Tim bude za to moc rád! Sám už na Vietnam ani nemyslel, hlavně proto, že si na něj do detailů nepamatoval. A naštěstí se ani v jeho životě nestalo nic, co by mu ty šokující výjevy snad připomnělo. Vskutku to bylo jediné štěstí, protože by se třeba nikdy z toho svýho trauma pak ani nedostal.
„I v téhle těžké době je dobré se na chvíli zastavit, a věnovat se třeba sám sobě. To mi moc nejde, pořád někde běhám a sbírám bylinky, nebo se snažím být smečce po ruce. Hrozně mě to baví, ale Ryumee má asi pravdu, když říká, že si od toho mám občas i odpočinout," pousmál se. Pro něj je odpočinek sběr bylinek, ale když se pak vrátí pozdě v noci na pelech, zjsití, že je prostě hrozně ztrhaný! To, co mu přináší klid na duši ho tedy nějakým způsobem vyčerpává, aniž by si to uvědomoval. Tak to holt se závislostí bývá. Ale furt lepší, aby byl závislákem na pletení věnců, než na drogách v hvězdné jeskyni, ne? Co však není, může být.
Pro Tima rozlišování bylinek už přestávala být věda. Používal k tomu hlavně nos, ten poradil i v případech, kdy si nebyl jistý vzhledem. A to ho zprvu po svém znovuzrození nepoužíval skoro vůbec! Rychle však zjistil, kdyby nepoužíval nos, mohl by se používat za invalidu. „Um, trochu jako kopřiva? Ale je taková roztomilejší," myslel si Tim. Kopřiva byla větší a působila děsivěji! Pokud se to tak dá říct. „A mívá bílé drobné květy. A hlavně hezky voní! Tak trochu nakysle, ale zároveň sladce." Jako citrón! Ale ty tu nerostly, takže k tomu to přirovnat žel nemohl. Nu, když však přišla řeč na náročnost porodu, trochu se nad tím zamračil. „Vskutku! Tělo se po březosti a porodu regeneruje hrozně dlouho! Je tedy lepší, když si tím procházejí spíš plně dospělé vlčice." Děti by si neměli dělat děti prostě z důvodu, že riskují svůj život, i život těch nenarozených vlčat! Ale Tim nebyl od toho, aby soudil, jenom posoudil. Všechno konzultoval s Ryumee, a ta mu potvrdila jeho domněnky – čím mladší matka, tím menší existuje pravděpodobnost, že se narodí plně zdravý vrh. Jak smutné by to však bylo! A tak na to Tim moc nemyslel, a snažil se udělat maximum pro šťastný konec.
Letmo se na Hariho uculil, když odmítl jeho nabídku pletení. Tak si to myslel! A nijak ho to neurazilo. Možná bude lepší, když se sám nebude čertit nad Hariho neschopností, a udělá si to všecko sám. Ehm. „Nevadí," pronesl si spíš pro sebe, a dál vybíral vhodné květinky pro svého soudruha. Prakticky vzal skoro vše, co tu bylo – řebříček, sedmikráska, štírovník, a sem tam se objevila i modrá ladoňka. Usoudil, že z toho nějaký základ uplete, a pak se uvidí, čím věnec ještě doplní nebo nedoplní. Pro základ ovšem použije řebříček, který byl ze všech nejdelší, a měl i nejsilnější stonek. „Škoda, že ještě nekvete mák. Červená by ti slušela ze všeho nejvíc!" Myslil si, s pohledem zkoumajíc Hariho. Ale stačí ty parožky!
Ač se nemuselo zdát, Tima povídání Hariho opravdu zajímalo. Pomalu začal plést, a měl přitom slechy dobře nastražené. „Bojovník! To si myslím, že k tobě sedí. Né, že bys mi připadal jako rváč, ale tvoje stavba těla určitě v mnohých vzbuzuje respekt, a takový věci." Takový věci, jo. Jeho magie! To ale bylo teprv něco! Měl pocit, že už to od Hariho slyšel, ale možná ne. Možná to bylo jen nějaké to deja vu. „Páni! To je prostě úžasné! Někdy bych to rád viděl." Zasnil se. Ale jestli je používání magie pro Hariho náročné, vidět to ovšem nemusí. „V co už ses zvládnul proměnit?" Chtěl vědět. Uměl by třeba medvěda? Tim nikdy žádného neviděl! Jenom toho na obloze, v souhvězdí. A nebo třeba v nějakého roztomilého ptáčka??
Otázka na jeho magii rozhodně nebyla zajímavá, protože Tim musel negativně odpovědět – nevěděl. takže se zas bude cítit jako nemehlo, za které ho beztak měli všichni včetně sestřenky. Ach ta Ryumee! „To já nevím. A sestřenka si to taky nepamatuje. Snad už brzy to ale zjistím." Chtěl vyznít pozitivně, ačkoli ohledně toho moc pozitivní nebyl. Jaká škoda, že svou magii ještě znovu neobjevil! To by totiž tohle nemusel být jenom mejkap makeover, ale i módní přehlídka! teda, ona to svým způsobem bude májová módní přehlídka, ale s tím oblečením by to mohlo být ještě lepší! A při těchto myšlenkách byl skoro v polovině svého výtvoru. Tak! Nádhera! „Zatím dobrý?" zeptal se ovšem Hariho na názor. Je to prozatím jen beta verze!

Jaká škoda, že Tim to nemohl brát jako kamarádství z dětství, když si pamatoval velký H, ale ke spokojenosti mu stejně stačilo jen to, že se kamarádili teď. Vždyť to bylo koneckonců to nejdůležitější! „Je to jako bych zažíval jaro poprvé, ale zároveň jsem se na něj těšil, jako bych věděl, že bude přesně takhle krásné!" A on to přeci věděl! Některé věci prostě věděl, i když si je vysloveně nepamatoval. Bylo to zvláštní, ale už si na svůj zlobivý mozeček tak trochu zvyknul. Jen jestli si zvyklo i okolí?
Jistě by ho neurazilo, kdyby se zeptal na vedlejší účinky bylinek pro těhotné, protože Tim se radil i s Ryumee, a tak věděl, že jsou nezávadné. Ona by se snad nespletla, né? „Tuhle směs jsem vymyslel Anjel přesně na míru," odpověděl Harimu. On ke každému pacientovi přistupuje individuálně! Takovej šikovnej on je! „Dávám jí tam heřmánek s kontryhelem a pampeliškou, nebo meduňkou. Je to hlavně proti únavě a stresu, protože toho má asi teď hodně." Když k němu přišla prve, vypadala hodně vystresovaně, proto jí předepsal heřmánek. O jeho účincích věděl sám, stejně tak jako o kontryhelu, ale na ostatní věci se radši ujistil u sestřenky. Jestli bylinky v něčem opravdu pomůžou, to už je otázkou. Není tajemstvím, že tahle vlčata mají pouze malé šance k tomu, aby se narodila živa a zdráva. Timek v to ale věřil, manifestoval si to!
Mini-infarktu, který Hari právě prodělal, si Tim nevšiml, nebo aspoň předstíral, že ne. Haha, mučení! „A chceš to zkusit? Ale nenutím tě!" Ujistil ho, protože fakticky nechtěl do ničeho nikoho nutit! Jemu bude asi stačit, když si bude moct sám nějaké věnce udělat, a trochu si pohrát s Hariho zevnějškem.
Nu, odpověď na svou otázku tak nějak následně dostal. Hari s návrhem souhlasil, a to Timečka potěšilo natolik, že zvesela zašvihal ocasem. Bude májová královna! „Výborně!" Pronesl a šel hned sbírat kvítí, aby začal co nejdřív plést. Nechodil daleko – ani nemusel –, aby slyšel, co mu kamarád povídá. „Tak třeba jak se máš? Jak se ti daří učit se dovednostem, v kterých chceš vynikat?" Chtěl se ho zkrátka zeptat, jak se mu daří učit se svému vysněnému povolání, ale nepamatoval si, co to chtěl Hari dělat, tak to zaobalil, aby nebyl zas za vola.

Timek se uculil. „No, nebyl. Neumím plavat, asi. Nezkoušel jsem to." Dodal tedy, aby to bylo jasné. Nevěděl ani, jestli by se mu plavání líbilo, takže neměl zatím v plánu to zkoušet. Kdyby hořelo, tak by to asi risknul, ale dokud nebyl důvod, neměl ani on důvod k tomu to dělat. Raději si bude pak v hezkém počasí sbírat bylinky a plést věnečky. Jo, to je definitivně lepší plán na horké letní dny! Bude plést až do roztrhání těla! „Oh, děkuju?" Zareagoval na jakousi lichotku s našpicovanýma ouškama. „To mi tedy asi ještě nikdo neřekl." Ale nikdo mu neřekl ani opak! Je vskutku zábavný?
Nikam se nechystal, protože nevěděl kam. „Ale mohl bych ti ukázat, jak se pletou aspoň ty zimní, jako ten, co mám na hlavě," nabídl mu. Bylo mu trochu líto, že ještě nic nekvetlo, a nemohl tak tohoto jedince potěšit nějakým hezkým výtvorem z dílničky pana Tymiána. „Někde v lese nasbíráme větvičky a něco zkusím."

No jo, Timek a to jeho overthinkování! A hlavně ta paranoia, ta jeho fantazii dávala zabrat. Jednou se snad ale vyléčí, když kolem sebe bude mít samý dobrý jedince, a žádná nová traumata! Když bude na světě mír a žádná válka, on se bude mít fajn, bezpochyb! Jak dobře se teď bude mít, když ví, že tenhle cizinec není žádným vrahem! „Ach, dobrá. To já se musel ujistit, protože tady vysoko v horách moc nikoho nepotkávám. Já sem tedy nechodím tak často, raději jsem doma, na území mojí smečky," pověděl mu. Dnes hledal opravdu jen ten stromček či jinou speciální bylinu, jinak by tady vůbec nebyl!
„Neviděl? No, nejspíš to bude nějaký vzácný přírodní úkaz, protože já ho doposud viděl jenom jednou. U jezera, které tady v horách leží." Pověděl mu a pohledem s podíval směrem, který myslel. Je to vlastně ještě docela štreka! „A má i speciální léčivé účinky, proto ho teď jdu takovou dálku hledat." Do budoucna se jistě bude hodit, o tom není pochyb! Když se mu cizinec taky představil, decentně se pousmál. „Také mě těší."

Tim by vskutku na Hariho nezapomněl! Na tohle setkání se těšil, protože né každý den se mu poštěstí nějakého soudruha přemluvit k tomu, aby mu dělal společnost. A tady svého bílého přítele viděl obzvlášť rád – vlastně ani nevěděl proč. Možná proto, že byl na něj o dost hodnější, než jak se k němu chová sestřenka Ryumee? Ta s ním rozhodně v rukavičkách nejedná, a určitě by to od ní ocenil víc! Ale ani za zlé jí to vyloženě neměl. „Jsem tak rád, že ses ke mně rozhodl připojit!" Vyřkl své myšlenky nahlas, a usmál se do svitu jarního slunce. Ovšem se zavřenými oky, jinak by se mohl rázem stát Stevie Wonderem! „Je tak hrozně krásně, že by byla škoda toho nevyužít na procházce v kvetoucí přírodě." Od prvního setkání s Harim, které tu v Norestu po své nehodě měl, už uměl dávat dohromady věty, které actually dávaly smysl!
Ale zpět k náplni dnešního dne, ovšem! „Nasbírám si jenom pár čerstvých bylinek pro Anjelinu medicínku, a pak se můžeme bavit!" Ano, ovšem že myslel na věnce!! „Myslel jsem, že bychom mohli plést věnce," už to prostě musel říct nahlas!! Jak moc zděšený Hari bude? Minule, co si to tak Timek matně vybavoval, mu to moc nešlo. „Jestli si tedy ještě pamatuješ, jak se to dělá. A když né, tak ti to ukážu znovu." Vyřkl svůj plán a začal si soudruha prohlížet. Krásné parohy, krásné! „A nebo bys mohl jenom tak sedět, a něco hezkého mi povídat. A já bych ti něco slušivého upletl." Tak! To byl teprve plán! Uplete mu věnce, nahází mu do srsti miliardu kytek, a ty parohy!! Ty mu vydekoruje jako vánoční stromeček – ale míň kýčovitě, tak, aby mu to pořádně slušelo! Teda sluší mu to už teď, ovšem, ale tohle bude třešničkou na dortu!

Ano, Tim se tvářil po celou dobu pokákle, ale snažil se aspoň trochu vnitřního klidu udržet. Teď je potřeba, aby nikdo zbytečně nevyšiloval, a už vůbec né on – zcela dospělý jedinec, který je také zcela jistě při zdravých smyslech, že? A tak radši jen mlčky všechno poslouchal, všechna svědectví, a také obhajobu zajatkyň, ale moc moudrý z toho vskutku nebyl. Ony ani samotné Ignisanky mnoho neprozradily, kromě toho, že snad při obvinění z vraždy mohlo jít o omyl. Nic ale nebylo ještě definitivní, a když vetřelkyně chtěly mluvit s velitelem o samotě, Timovi se hlavou začaly honit zase další paranoidní představy o tom, jak by to mohlo dopadnout. Co když jsou to atentátníci? Jako Gabčík s Kubišem?? Taky jsou dvě. A ač jsou oproti S'Arikovi drobné, Tim by je rozhodně nepodceňoval! Nevypadaly jako sériové vražedkyně, ale kdyby nějaké opravdu viděl, dokázal by je vůbec poznat? Jak takový vrah vlastně vypadá? Nevinné tvářičky na pohled nemusely nutně znamenat, že to nejsou vlci v rouše beránčí!
Tyhle představy ale musely zmizet okamžitě, když z úst velitele vyšel požadavek směrem k medikům. Nechal to zprvu na sestřence, ale byl připravený skočit do akce – na to koneckonců celou dobu čekal. Už se těšil, až tu vlčici pomůže zbavit trápení (a né ránou z milosti), ač to znamenalo pomáhat nepříteli. Oni jsou ale lepší, než právě Ignisané, a tímhle to dokážou, no né? Ač to tedy o žádném dokazování nebylo. Když ho k sobě konečně Ryumee povolala, jal se jí k vetřelkyni následovat. Už už se jí chtěl ptát, jestli jí může ošetřit, když mu to sama nabídla. Musel se udržet, aby na sobě nedal jevit nějaké přehnané známky excitace. „J-já to snad zvládnu," řekl skoro jistě. Teď by měl asi dokázat, že není stoprocentní zbabělec, za kterého ho Ryumee měla, ne? No, pár vlků přeci už ošetřit zvládl, tak proč by to teď mělo být jiné? Ovšem hrozí, že si třeba nebude vědět se zraněním rady, ale věřil, že si vlčina jen zvrtla nožku. A to vyřešit zvládne, i koneckonců horší věci.
Přesunul svůj zrak tedy k cizince. Nechodil k ní zatím blízko, dokud mu to sama nedovolí. Totiž, je to nepřítel, a on nevěděl, co od ní přeci čekat. „Já jsem Timothée," představil se jí, po vzoru sestřenky. Bylo to ale důležité? Nemyslel si. Důležité je ošetřit zranění!! „Můžu se na tu packu podívat?" Zeptal se jí. Bylo potřeba si tlapku osahat, aby se daly určit škody.

Ach, už zas to Timovo zapomínání na včasné představení sám sebe! „Já jsem Timothée. Timothée Estrella de Norte, nebo tak něco," povídá. Už si to skoro zapamatoval celý, no né? Ano, trochu se spletl, ale jen malilinko! A nakonec na tom ani nezáleželo, protože v tomhle světě jen málokoho zajímá vaše příjmení. „A jsem sigma smečky, jenom se učím na léčitele. Moje sestřenice je mým učitelem," dodal. Je snad důležité, co má za postavení? On prostě smečce sloužil tak, jak v daný moment na maximum dokázal. Vůbec nehleděl na to, co za post měl nebo neměl. „Výměnný pobyt?" Zaujalo ho. O tom tedy neslyšel, ale to asi proto, že to není zas tak dlouho, co se ke smečce přidal. Pomalu to bude půl roku, ale to nebylo ještě tolik, aby si žel toto pamatoval. A to nepočítejme asi fakt, že se tu vlastně narodil. „Zní to hezky." Uznal, když mu vlček popsal svou smečku. Znělo to tak dobře, jako jeho domov. Ale jeho smečka byla prostě jeho smečka, nezáleželo na tom, jak dobře mohlo být jinde.
„Ryumee, to je moje sestřenka." Odpověděl a zároveň tím doplnil svá předchozí slova. „Jednou budu možná opravdu medik, ale teď jsem jenom asistent. To se ale počítá, né?" Nu? Ošetřit už mnohé zvládl! Je pravda, že ještě pořád někdy nevěděl, a potřeboval pomoc od Ryumee, ale to je asi v pořádku. Chytá se dobře. „No," zamyslel se. Otázka to byla složitá, protože Tim znal těch kytek až moc. „Znám jich strašně moc. Takové ty časté, jako třeba heřmánek, ty znáš?" To by měl znát asi kde kdo, ale věřil, že se můžou najít jedinci, kteří to neví. A nesoudil, protože sám byl v situaci v jaké byl.

Timek se stále tak nějak decentě usmíval. Představa jara byla milá a uspokojující, a navíc tohle setkání. To nebylo vůbec negativní. „Ve vodě jsem ještě nebyl. Teda jenom trochu, po tlapky, ale tehdy se mi to moc nelíbilo. Byla mokrá," otřásl se nad tou vzpomínkou. To je tedy šokující, že voda je mokrá, že? No jo, to je ten Timkův naprosto natvrdlý mozeček. Ještě, že dnes, v čase budoucím, už je trošinku rozumnější. Nad další Jílkovo otázkou se zamyslel. „Bohužel nevím. Možná někde v nížinách, tam bývá o něco tepleji, ale tady jsou všude hory. Tady je všude takhle chladno," sdělil mu tuto nemilou skutečnost. Moc toho tady nenacestoval, takže nevěděl, jestli je někde tepleji, než tady. Ani neměl důvod to nějak zjišťovat, protože jeho domov byl tady. Nepotřeboval nikam chodit – stejně byl potřebný v okolí své smečky, takže nějaké daleké výlety ani nepřipadaly v úvahu. Nemohl zklamat Ryumee!

Jó, Tim měl fakticky bobky! Ale nechápal, proč ta jeho slova Ryumee tak strašně vzala. Rozhodně si ale bude pamatovat, že už to říkat nemá – už nesmí vyslovit žádné pochybnosti, jinak přijde další hurikán v podobě jeho příbuzné. Jenže on doslovně nepochyboval o těch rituálech, jen chtěl vědět, proč to tak hvězdy chtějí! On byl samozřejmě rodině oddaný, a hvězdám taky! „J-já," vydal ze sebe tak maximálně. Byl zbabělcem? No, vskutku! Ale mohl za to snad? Těžko říct. On se prostě jen odmítal vystavovat bolesti, které se přirozeně vyhýbá snad každý rozumně smýšlející vlk, né? Aspoň v něčem chtěl mít jednou rozum, když už v ničem jiném! „Radši půjdu poklidit do doupěte," rozhodl, když se tak krčil u země. Půjde žehlit rovnou te´d, vskutku. Ale né snad s pocitem, že něco žehlí, ale protože chtěl nechat Ryumee vydýchat. On na tenhle incident asi brzy nebude brát takový zřetel, jako ona, protože byl ve své situaci lehce splachovací. Teď tedy udělá to nejlepší, co může – zmizí jí z očí.

Vskutku Tim postrádal samčí výraz, ale nikdy ho nenapadlo se nad tím jakkoli pozastavit. Nebyl takový, že by se snad zkoumal nebo hodnotil svůj zevnějšek. To pro něj bylo naprosto nedůležité! A proto ani cizincův vzhled nikterak nehodnotil, kromě faktu, že mu připomínal někoho od nich z rodu. Když mu vlk popřál taktéž hezký den, Tim se nejistě usmál a více očního kontaktu nevyhledával. To by přeci mohlo pro některé znamenat jakousi potenciální výzvu k boji! A to Tim fakt nechtěl.
Aspoň k němu už blíž nešel, což opravdu cenil. A zdálo se, že ani sériovým vrahem není! „Vskutku? To jsem rád," uchechtl se nejistě, když si uvědomil, jak zle asi musela jeho otázka znít. „Né, že bys jako vrah vypadal! Tak jsem to určitě nemyslel." A urazit by ho taky nechtěl! „Aha, jistě – tady se dá objevit hodně zajímavých zákoutí, nebo i rostlin. Jednou jsem nedaleko odtud našel takový miniaturní stromek, který se teď snažím najít znovu." Vysvětlil mu svoje úmysly a důvody toho, proč tu je. Né, že by cizinec snad chtěl aby se před ním Tim obhajovat, ale on to dělal už jenom z reflexu. „Jsem Timothée," řka, aby to nedopadlo jako vždycky – že by se zapomněl představit!

Tim si nemyslel, že by řekl něco špatnýho, ale reakce sestřenky ho přesvědčila o opaku. Uplně se naježila, div okolo sebe nezačala prskat jak zdivočelá kočka! Hnedka se stáhl, aby byl od divoké vlčice co nejdál. Co se děje?? Jeho změklý mozeček to nepobíral! „Co jsem řekl špatně?" Dožadoval se odpovědí, ale vlastně nevěděl, jestli chce v její blízkosti setrvat déle, než je nutno. „J-já nic nezpochybňuji!" Chtěl se bránit, ale vlastně nevěděl. Možná řekl něco špatně? A tak třeba mu to Ryumee vysvětlí, jak se sluší a patří, a on se bude moci omluvit! Jemu jen spousta věcí nedává smysl, stejně jako tahle zuřivá verze jeho příbuzné! On vše potřebuje vysvětlit polopatě, a tohle zběsilé vylití nějakého abnormálního vzteku mu vůbec nepomůže v pochopení okolního světa!!

Potom, co Timek všechno běžel S'Arikovi sdělit, už se daleko od pseudo-tábora nehnul. Věděl, že ke svolání smečky dojde, a proto nebyl důvod opouštět okolí. Byl ze všeho jako na trní! Tohle bylo zcela vážné, a bůhví, kam to všechno povede. A jakmile se ukázalo, že se na území nenašel jen jeden vetřelec, ale rovnou dva, Tima se zase začaly zmocňovat paranoidní představy. Představy zahrnující válku a konec světa. Z toho byl dosti zděšený, ale nechtěl aby to na něm bylo poznat. Žel i když se tvářil jako vždycky, tak se tvářil prostě připokákle. To už byl jeho přirozený výraz – jak kdyby mu ublížil celičký svět.
Posečkal někde poblíž noxe, a ač se k vetřelkyním nepřiblížil, pohled měl snad pořád zafixovaný na zraněnou nohu jedné z nich, na té, kterou sem úspěšně Hari dovedl. Byl rád, že vše dobře dopadlo a jeho kamarádovi se podařilo ji sem dostat bez úhony. Co za tím jejím špehováním bylo? O jaké vraždě to mluvila? Nu, to se snad brzy dozvíme – S'Arik začal ke všem brzy mluvit. Všechno si vyslechl, hlavou plnou chaotických myšlenek. A nakonec se zdálo, že by měl snad podat svědectví – vše už sdělil S'Arikovi, když k němu prvně běžel, ale nemá problém to zopakovat. Ať všichni vědí, co zcela nepochopitelného se tu děje! „Jak jsem říkal – při sběru bylinek jsme s Hariuhou narazili na tuhle vetřelkyni ze smečky Ignisské," hlavou ukázal k hnědé vlčici. „Zamaskovala svůj pach hnojem, aby nás mohla sledovat. Když jsme si jí všimli, utekla od nás, ale podařilo se nám jí dostihnout a konfrontovat – bezdůvodně nás obvinila z vraždy." To jen tak ve zkratce. Hari by měl dodat víc, pokud si na víc věcí vzpomene – nebo pokud mu vetřelkyně něco víc řekla na cestě sem.

Timek mířil na setkání se svým kamarádem Harim. Ano, i pro něj byl šokující fakt, že měl kamarády, ale vskutku tomu tak bylo. On asi neměl problém říkat kamarád každému, kdo s ní chtěl trávit byť jen zlomek svého času. Ano, s Timem to asi nebylo úplně lehké, když měl místo mozku květinový věnec, ale on si svojí posedlost kytkama vážně uvědomoval. Už to všude kvetlo, takže byl úplně jak v sedmém nebi! A byl rád, že Hari se ochotně zúčastní jeho květinového sedánku, který jeho závislost zase jen nakrmí.
Měl v plánu posbírat zase něco do skladu bylinek v doupěti léčitelském, který byl tedy díky jeho neustálému doplňování už dost plný. A také by mohl uplést nějaké věnečky, ovšem! Byla by škoda nevyužít všech těch rozpučených horských kvítků! No a třeba ho napadne i něco nového, však to se uvidí! Záleží, k čemu všemu nebohý soudruh Hari přistoupí. Jak tak pomalu lezl údolím k horám, konečně ho zahlédl. Zavrtěl ocasem a jal se ho pozdravit, ale nekřičel z dálky, protože to neuměl. „Hezký den, Hari!" Vskutku krásný dníček, a ještě bude!

Tak evidentně Tim neunikne střetnutí s tímto neznámým vlkem. Pach sílil, protože bylo zjevné, že vlk míří za ním. Ajéje. Tim ztuhnul, ale pak se napomenul, že přeci už je dost zregenerovaný na to, aby zvládl střet s nějakým cizincem, ne? Ale co když to byl vrah? Proti vrahovi by se nedokázal bránit! Byl naprosto slabý, nemohoucí, co se boje týče! uměl jenom štípat svýma ostrýma zoubkama, nic víc! Ale paranoidní představy stranou, klidně by to mohl být i někdo, kdo jen potřebuje pomoc. A tu přeci Tim poskytne každému, kdo si o ní požádá, že?
A tak brzy stanul tváří v tvář tomu cizinci – tmavému vlkovi, který se děsivý nezdál být. Vlastně první myšlenka, která Timovi proběhla hlavou byla, že vypadá jako nějaký jejich rodinný příslušník. Není to třeba nějaký ztracený strýček? Sám Tim by to nepoznal! „Přeji hezký den," vydal ze sebe nejistě, a držel si od cizince odstup. Doufal a věřil, že vlk tak učiní také, pokud opravdu žádnou hrozbou není. „Co tu takhle vysoko v horách hledáš? Nejsi třeba sériový vrah?" Ptal se hned, jako by mu snad sériový vrah kladně dokázal odpovědět.

Tim byl z celé situace slušně pach! Jaký vetřelec by tu chtěl takhle okouknět? Bylo jasné, že když před nimi i utíkal, neměl žádné dobré úmysly! Žádný tulák by nesmrděl jak kravský lejno, aby skryl vlastní pach! Paranoidní představy už se mu rojily v hlavě. „Z Ignisu?!" zopakoval šokovaně po Harim. Co by tu ale pohledával někdo z jejich znepřátelené smečky? Ovšem to musel být nějaký zvěd! A slova vlčiny ho překvapila ještě víc! Jak jako vrazi?? „My nejsme žádní vrazi! Kdes na to přišla?" To tedy fakt nechápal, a zajímalo ho to natolik, že se ani nebál vylézt zpoza Hariho úplně. Teď vskutku viděl, že má vetřelec zraněnou nožku. Myslel samozřejmě na ošetření, protože to vypadalo bolavě. Au au!
„Vskutku jí musíme vzít do tábora, je zraněná," poznamenal tuhle skutečnost, a bez toho, aby k vlčině přišel, už přemýšlel nad diagnózou. Diagnózu má ale tak leda on, protože by měl spíš myslet na to, že tady tahle cizinka nemá vůbec co pohledávat!