Príspevky užívateľa

Jestli Tim zmoudřel, to by o sobě tedy neřekl. Normálního jedince z něj tak nějak vykopala sama Ryumee, a kdyby se nepřidal ke smečce už takhle ze začátku svého znovuzrození, mohl by na tom být úplně jinak. Díky smečce se mohl bezpečně regenerovat a pracovat na sobě. A to přeci chtěl, protože nechtěl dělat ostudu rodině, na kterou si vlastně ani nepamatoval. Ale přijal tenhle osud za svůj, a velmi rychle si jedinou příbuznou oblíbil. Jaké by to asi bylo, kdyby tu měl další rodinné příslušníky?
„Hm, nebo magie k ničemu,“ myslil si zas on. Kdyby byla užitečná, nechtěly by hvězdy, aby jí zase znovu objevil? Musela to být nějaká blbost, a on možná bude nakonec zklamaný, když jí objeví. Nebo neobjeví nic, a bude ještě zklamanější, takže to je jedno. „Já ti rozumím, a tak nějak v to doufám. Doufám, že mě návštěva jeskyně trochu nakopne,“ nadechl se. Nakopne, ale k čemu? Snad jen k té magii, vskutku. „Tu tvojí magii jsem chtěl vidět! Snad se najde čas, abys mi jí někdy v budoucnu ukázal,“ zasnil se nad skutečností, že našel důvod, aby se s Harim i po dnešku zase viděl. Tedy, mohl ho vidět i bez důvodu, ale když ono to bylo trošinku awkward? Nevěděl proč, ale prostě bylo!
Ale zpět k jeskyni jeskyňské! Timek už pořádně dýchal všechny ty výpary, a rozhlížel se kolem sebe, jako by to všechno snad viděl poprvé. Byla tam tma, a jestli na zdech hledal nějaké pravěké malby, tak to se mu nejspíš nepoštěstí. Působení výparů na jeho mozkovničku nevnímal, ale cítil, jak se mu uvolnily všechny svaly v těle. Tak, jako nikdy dřív! Žádné napětí, žádný stres, jenom harmonie. To s vámi prostě dokážou jenom drogy! „Já se rozhodně v pohodě cítím,“ odpověděl na slůvka Hariho a otočil se na něj. Na vteřinku ho zaskočil bolehlav, který doprovázela náhodná myšlenka – nebo se tak aspoň zdála –, a Tim jí musel vyřknout nahlas: „Já jsem si sem jako malej přišel hrát s kamením.“ A skutečně! I když si to nepamatoval, bylo tomu tak – jako dítě si sem přišel s jedním kamarádem ze smečky hrát s kamením. Ale Pohlreich tam tehdy nebyl! Nebo ano? „Jenom si na to nedokážu vzpomenout. Ale vím to.“ Byl o tom přesvědčen!

Tim se nad tím zamyslel. „Možná, že ano. A možná, že s těmi vizemi skutečně hvězdy manipulují, a nastiňují nám skutečné události. Nemůžu to potvrdit, protože nevím, co jsem zažil dřív,“ zlehka pokrčil rameny. „Ani já neznám důvod, proč tahle jeskyně je jaká je, a právě asi proto můžeme o jejích výparech vést jen teorie.“ Ovšem pokud by se mu neukázalo něco, o čem stoprocentně ví, že se stalo, či stát může, nebo snad už děje. Pak by bylo radno uvěřit, že v tom hvězdy mají tlapky. Jejich předci žijící na noční obloze nakonec musí vědět úplně nejlépe, proč je posílají při přijímání právě sem.
Přikývl. „Myslím si to. Chtěl bych vytáhnout nějakou konkrétní vzpomínku na svou magii, abych měl představu o tom, co umím, nebo neumím. Co já vím, jestli se u mě v dětství vůbec projevila?“ Toť otázka! Nutně nepotřeboval mít nějaké nehezké vize o událostech života předešlého, ale vlastně počítal s tím, že mu můžou být nepříjemné, nebo bolet jeho dušičku. Nějaké vzpomínky na rodinu by ho asi určitě obměkčily, ba ne i složily. Dokud neví o tom, co měl, nemusí ho mrzet, že už to nemá, že? Někdy je prostě lepší nevědět. Ale to zase vůbec nepomůže té stránce, která chtěla dost jasně vědět, jaký jeho předešlý život byl.
No a když Hari odsouhlasil, tak se vydal jeskyni vstříc. On se nadechl až uvnitř, i když to v plánu neměl – nějak mu to nedalo, a najednou si chtěl být jist, že vůbec tahle jeskyně něco kouzelného umí. Hned u východu z jeskyně pociťoval, jak se mu rozbušilo srdce a zkrátil dech. Hlouběji v jeskyni to bude jistě intenzivnější, a právě proto tam mířil. Mínil se pořádně odrovnat, aby sny, které tu mínil mít, byly řádně kvalitní. Ale co s ním ta omamná látka vlastně udělá, než skutečně usne?

Tim by se neodvážil Ryumee vnucovat nějaké přehnaně pozitivní myšlenky, kdyby nahlas vyslovila své obavy. Poporodní deprese je skutečná, a je třeba jí nebrat na lehkou váhu! On měl ke všem matkám respekt, což asi pramenilo z jeho vlastního vztahu se svou mámou, na který si žel nepamatoval, ale zakořeněn v něm někde bezpochyby byl. „Proto tam samozřejmě budu. Udělám svoje maximum, aby se nestalo nic tobě, ani vlčatům,“ říká jí. Ale nesliboval tohle jen Anjel? Ach, to byl jeho první nešťastný případ, a bylo samozřejmé, že hledal chyby i v sobě samotném. Třeba něco podcenil, třeba něco přehlédl. On by se sice zaručil, že udělal vše správně – nakonec se radil i s Ryumee –, ale trochu ho to hlodalo. „Tomu rozumím, a myslím si, že na něco takového se nedá připravit. Mateřské pudy k tobě buď přijdou, nebo ne. Já ti radit můžu jenom těžko,“ pousmál se. Ve své pozici on nevěděl o mateřství skoro nic, až na teoretické věci. „Já o výchově moc nevím, ale není to tak, že láska, kterou dáš, se ti i stejným dílem vrátím?“ To ale jenom slyšel, co on o lásce věděl? Zhola nic!

Tim se na Hariho usmál. „V to můžu jenom doufat – jen těžko bych si totiž poradil sám,” řka, ale tím už hodlal konverzaci ukončit. Už vůbec nechce totiž zabrouzdávat k tomu, že je naprosto neschopný se ubránit sám. Tím se budu týrat jenom v duchu, nikoli nahlas. Že byl ten den poblíž zrovna Hari, to musel být osud!
Byl rád, že běloch souhlasil. Zatím úplně netušil, jestli mu jeskyně pomůže zrovna s tím, s čím chtěl, ale musí doufat! Třeba by se totiž mihlo stát, že bude mít nějaké představy, které mít nechtěl. To se může stát vlastně docela normálně. „Skutečně? To se asi stává, a myslím, že docela často. Často jeskyně nabídne jen neurčité střípky představ, které nemusí dávat smysl. Ostatně výpary z jeskyně v tobě můžou vyvolat představa jako jiné opium - nemusejí dávat smysl vůbec, zřídkakdy můžou.” To si myslel on - droga jako droga. Jestli skrz ní promlouvají hvězdy, to ať už si přebere každý sám. „Já měl pravděpodobně vize o nějakých vzpomínkách ze svého minulého života. Né zrovna hezké, ale velkou váhu jsem se jim snažil nedávat.” Ale vlastně taky lhal, protože jim velkou váhu dával. Byl z těch představ tehdy dost pokáknutej, ale to mohlo být i jeho tehdejším rozpoložením.
„No, já jsem připraven. Jdeme?” Téhle otázce předcházel hluboký nádech, a nyní už zvídavě hleděl na svého kolegu, jestli je připraven do toho jít s ním právě teď.

Jo, Tim si možná s děckama rozuměl, ale vlastní by mít nechtěl, protože byl rád, že se postará sám o sebe, a o pacienty. Mít zodpovědnost za život a výchovu někoho dalšího by mít nemohl, protože věděl, že na to nemá. Tenhle životní úkol přenechá schopnějším jedincům – tady sestřenka se očividně postará o pokračování jejich rodu, takže se ani nemusel cítit blbě. „Tak to jsem rád. Ty si určitě poradíš – vždyť jsi mnohem zkušenější než já. Ale něco nastudování už mám,“ řka. Ano, Anjel mu poskytla skvělou praxi. Jelikož k němu chodila tak často, mohl jí opravdu důkladně sledovat a vést si záznamy. Bohužel neuměl psát, takže měl ty záznamy jenom v mozku, ale nebojte – kromě medicíny, bylinek, a některých vlků, je jeho mozek naprosto prázdný! „Jsem si jist, že se to nějak pořeší. Kdyžtak si postavíme další sklad,“ usmál se nad tou představou. Everett by to jistě mohl postavit, je to totiž práce pro pořádný chlapáky – přímo Bořky Stavitele!! A tím Tim nebyl. „Ale proč by ne? To zvládlo nespočet vlčic před tebou, proč bys to zrovna ty měla mít jinak?“ Ach, jak to, že měla pochyby? Myslel si, že je pro vlčata pevně rozhodnutá, že je skutečně chce, tak pročpak ta nejistota?

No, to se mu ulevilo! Nebude ze sebe tedy dělat nějaké až příliš starostlivé mačo, a odolá nutkání se mu na tu packu podívat. Odolá!! „To jsem rád. Je to asi naprosté minimum, jak ti můžu oplatit, co jsi pro mě udělal,“ řekl opatrně, neboť nechtěl sklouznout k nějakému opakovanému děkování za záchranu života. Tim měl na jazyku totiž akorát jen mnoho awkward frází, které bylo lepší si nechat pro sebe. Za záchranu života nelze poděkovat tak snadno, a plýtvat na to slova skutečně nestačí. Jednou se snad naskytne příležitost, jak by to mohl kamarádovi oplatit. Jeho šikovné pracičky jsou připravené mu být kdykoli k pomoci!
On by klidně ještě nějakou chvíli plkal, ale věděl, že dnes tu kvůli tomu nejsou. Dnes tu jsou kvůli výletu mimo realitu! „No,“ zamyslel se a otočil se směrem vchod do jeskyně. „Určitě bych byl radši, kdybys tam šel se mnou. Pevně doufám a věřím, že představy, které mi jeskyně naskytne, budou pozitivnějšího rázu, než jako minule, ale v případě, že tomu tak nebude, bych tam rád někoho měl.“ Někoho jen tak ne, ale Hariho ano. Protože s ním po boku se nebál. „Ty si pamatuješ, co se ti zdálo při přijímání?“ Optal se nesměle – protože věděl, že to se neříká! Proto se ani neptal nijak konkrétně, ale jeho zvídavost byla samozřejmě mocná.

O tom, jestli byl Tim nervózní, netřeba ani mluvit! Kdyby šlo změřit stres, jaký teď prožíval, dopočítali byste se opravdu vysokých hodnot. Teď šlo o hodně, a možná vlastně o nic. Možná tahle Cielova epizoda přejde dřív, než se léčitelé dozví, že Tim pro něj třeba připravil nedostatečnou dávku harmaly. A nebo to připravil správně, a všechno vyjde podle představ? Toť otázka, na kterou se brzo vytmaví odpověď. „Jdu,“ odpověděl spěšně Ryumee, když se na Ciela vrhla. Ten pacholek chtěl vzít roha! Naštěstí reflexy jeho sestřenky stačily na to, aby ho vzápětí skolila k zemi. A v ten moment se do toho vložil Tim – přiskočil k aktérům scény, a začal se sápat Cielovi do tlamy. Bezpochyb měl stisk sevřený jako divý kůň, ale právě na sudokopytníky on byl přípravený! Hezky ho chytil za koutky, aby ho donutil držtičku otevřít, a do té mu vhodil semínka harmaly zabalené v jednom z listů stejnojmenné rostliny. Stihl mu to vložit do krčku, ale stihl i včas vyndat z jeho tlamy prstíky? Přijít o ně, byť i jen o kousíček, by příjemné vskutku nebylo! Ať už to bylo jakkoli, po vložení bylinek musel Cielovi tlamu držet i dost dlouho zavřenou, což byl jistojistě boj větší jak duel v clash of the stars!! Hlavně, když měl Tim váhu mouchy.

Nuže, nelze tvrdit, že Tim nebyl takovým dítětem v dospělém těle. Pomalu se tedy z toho teď už dostával, ale těsně po tom jeho znovuzrození o tom takřka nebyl pochyb. Dneska to bude ale konverzace dospělá, to věděl, a nic jiného ani nečekal. K jeho příjemnému překvapení se Ryumee hned při první větě rozhodla z něj neudělat vola. „Už jsem si začínal myslet, že se mi nepochlubíš,“ zlehka se pousmál. No, hurá! Teď se mohl z této skutečnosti těšit už i nahlas – bude strýček-ob-koleno! „S mojí pomocí samozřejmě můžeš počítat. Jak to zatím probíhá? Brala sis nějaké bylinky?“ Hned se jí začal ptát, ač bylo jasné, že ona jako zkušenější bude vědět, co a jak. On měl přeci tu svou směs pro těhotné, a rád jí ji nabídne! Anjel na ní vcelku prospívala – pokud pomineme-li ten konec, ale za to žádné bylinky dost pravděpodobně nemohly.
To byl skutečně rád, že ho nehodlá vyhodit na mráz! Byl to přeci i jeho sklad, ach, jeho nebohý sklad! Ten bude přítomností vlčat nejspíše trpět. A se skaldem bude trpět i Tim. Jakmile mu někdo rozhází jeho pečlivě naskladněné bylinky, nejspíš uvidí andělíčky! „To jsem rád, jistě se tam všichni vejdeme,“ uculil se. Cenil si toho, ale zároveň si myslel, že jednou se třeba bude muset odstěhovat. Jenže co bylinky? A pacienti? Bez toho nemohl žít! Třeba si udělá někde vlastní ordinaci. „Jestli bych dokázal pomoct s výchovou, to si netroufnu tvrdit, ale určitě je rád pohlídám, nebo je naučím něco z oboru.“ Byla to krásná představa! Někdo se bude třeba někdy učit i od něj – od tupého salátomozka Tima.

Tim asi neměl mnoho ponětí o tom, jak zatěžkanou mysl jeho kamarád má. Není to sic tak dávno, co se odehrál ten incident s vlkomůrou, ale dá se říct, že se z toho Tim v rámci možností už oklepal. Ano, zase měl nějaké mini infarkty, když se mu při procházce někdo zjevil za zády, ale věděl, že se zase uklidní. Fakt, že je někdo ochotný se za něj postavit a riskovat svůj život, ho naplňoval pocitem bezpečí, který by asi měl ze smečky cítit zcela přirozeně. Žel nelze, aby mu byl Hari – nebo jiný soudruh – nablízku pořád, a tak se nesměl začít cítit bezpečně až moc. To se ale vzhledem k Timovo povaze asi stane jen těžko.
Moc jeskyně by se neměla zneužívat, to on věděl moc dobře, ale i přes jeho naprosto andělskou čistou dušu v něm asi kousek čertíka žil. Přirozeně, jako v každém z nás! Zneužije moc jeskyně ve svůj prospěch – za dobrým účelem, a tak nakonec možná ani nelze říct, že dělá něco špatného. Vysedával u vchodu magického místa do doby, než spatřil, jak se k němu Hari blíží – to se pak náhle zvedl a zavrtěl ocasem, a to aniž by si to uvědomil. Vždy, když svého bílého kolegu vidět, se ho zmocnil příjemně hřejivý pocit. Nijak si to však doposud neodůvodňoval. „Hezký podvečer, Hari,“ pozdravil ho nazpět. Jak hezky mluvit se naučil, no vida! To je určitě Ryumee ráda, že jí aspoň v tomhle ohledu nemusí dělat ostudu! „U mě je vše v pořádku, ale co ty? Bolí tě ještě ta packa?“ ptal se hned. Starat se o zdravotních stav svých kolegů se již stalo jeho přirozeností. Byl připraven se na Hariho packu klidně mrknout! Měla by se však hojit dobře. Na tom si dal osobně záležet!

Jestli jim to bude k něčemu, to se teprve ukáže. Tim svému plánu věřil tak pade na pade, hlavní problém totiž vyvstal takřka hned v momentě, kdy Ryumee jeho návrh odsouhlasila. Jak to do něj dostanou? Tenhle zběsilý vlk si asi jen tak snadno nenechá podat nutné léky! Bude to jako boj se lvem, a to holýma rukama! Šel si to raději hned připravit, ačkoli pořád po očku musel mít Ciela na dohled. Nevěděl, jestli by ho zvládla Ryumee spacifikovat – ač byla o mnoho fyzicky zdatnější než Tim, tady Cielo měl v sobě snad kus démona. A proti něčemu takovému je těžké bojovat! Nedá se však nic dělat – harmalu musí odměřit od očíčka, ale tak dobře, aby skutečně nehrozila poživateli otrava. A stejně tak nesmí padnout dávka vniveč. Byla to těžká matematika!
A když se mu podařilo snad správný počet semínek harmaly smotat do jednoho lístku, otočil se na sestřenku. „Podržím ho, a ty mu to dáš, nebo naopak?" Pomoc bude nutná, a i tak to je riskantní krok! Kéž by tu byl někdo s magií, která by dokázala druhého vlka zmanipulovat!

Nu, vida! Sestřenka opravdu mířila jeho směrem, což napovídalo tomu, že s ním bude chtít o něčem mluvit. Že už by se plánovala konečně pochlubit? Jako, žádná bunča z ní nebyla, ale pořád bylo dost zjevné, že přibrala na váze. Rozšířené bok jasně značily těhotenství, nikoli obezitu. Ale to už Tim dávno věděl – nejspíš by ho ani nenapadlo uvažovat o problémech s nadměrným požíváním jídla. Nadváha se v jejich rodině přece nenosila!
„Hezký den,“ opětoval jí pozdrav, když k němu po chvíli dofuněla. Odložil si právě natrhané kvítí stranou, aby se jí mohl plně věnovat. „Ryumee, jsem jedno ucho.“ Pravil s určitou dávkou zvídavosti v hlase, ale on moc dobře věděl, o čem chce mluvit. Tedy, byl by dost šokován, kdyby téma o vlčatech nebyl hlavní důvod jejich následující konverzace. Už je to nějakou dobu, co mu Everett domněnky o březosti potvrdil, termín se bezpochyb blížil. Ryumee možná začínat pociťovat nějaký stres z porodu, a proto ho vyhledala právě teď. Snad to ale není na poslední chvíli?

Timek měl dnes v podvečer na tomto kouzelném místě schůzku. Skoro až pracovní schůzku, pozor! Konečně byl čas a myšlenky k uskutečnění jeho plánu na mírné rozpohybování jeho magie – s kterým mu měl pomoct Hari. Tedy, on by to Tim jistě zvládl i sám, dojít sem a nechat si zdát něco hezky barevného, ale když mu jeho bílý kolega nabídl společnost, byl by přeci blbec, kdyby to odmítnul! Obzvlášť v poslední době, kdy na Hariho tak intenzivně myslel. Proč? No, na to vskutku ještě nepřišel! Ale byly to myšlenky komfortní, a proto jim dával vlastně takový prostor. Bezpochyb každý na své kamarády tak intenzivně myslí, no ne? Ale to si Tim spíš jen nalhával, pravdu však cítil trochu jinak. No, proč se ale teď raději nesoustředit na úkol, který sám sobě dal, a mínil ho teď i splnit?
Výpary hvězdné jeskyně na jednoho působí asi jako menší dávka durmanu nebo harmaly. To už samozřejmě zkoušel – jako správný lékař musel! Žádný feťák to však nebyl, za to by se zaručil! Nač hazardovat s otravou bylinkami, když se může jít bez obav sjet do místní jeskyně, hm? Od této návštěvy si sliboval nějakou vizi o jeho magii, aby věděl, jak jí má pomoci. Je znovuzrozen už dost dlouho na to, aby se u něj projevila, ne? Mozeček se dal už takřka do pořádku, tak se dá očekávat, že se bude snažit chovat jako okolí plné normálních jedinců. A to zahrnuje i znalosti o vlastní magii.

Jaké štěstí tito dva nebožáci měli, že v těchto odlehlých končinách narazili právě na medika! Hvězdy jim očividně přály, a to nemůžeme říci o každém. Tim udělá své maximum, aby to tady ještě víc nezkazil. Už byl ale dost schopný na to, aby se nic podobného nestalo. Jeho kdysi poškozený mozek byl už zcela přeprogramovaný na lékařskou pomoc druhým.
Cielo vůbec nevypadal dobře – dosti krvácel v oblasti břicha, což se v tuto chvíli dalo považovat za skutečný umíráček. Bylo třeba hned zastavit krvácení, a pokud už neztratil až příliš krve, bude možné ho zachránit. „Ano, známe,“ odpověděl vlčině stroze – nebyl žel žádný čas na vyprávění nějakého storylinu o jejích smečkové známosti. Až bude Cielo stabilizovaný, pak možná dojde i na nějaký plk. „Pojď sem a drž mu tu ránu,“ řekl k vlčině, sám se aktuálně snažíc ránu držet. „Musíš jí pevně stlačit, aby se zastavilo krvácení. Já zatím doběhnu pro nějaký mech, který v zastavení pomůže o dost lépe.“ Pevně věřil, že se cizinka tohoto úkolu nebude štítit – bylo potřeba to udělat, aby pro něco mohl Tim odběhnout. Bude rychlý, ale v této situaci je každá vteřina navíc hazardem se životem Ciela.

Dneska se Tim rozhodl mít den volnější – posbírat si nějaké kvítí a udělat si čerstvý květinový věnec. Květinové věnce jsou pro jeho oči naprostým skvostem, ale jejich velkou nevýhodou je malá vytrvalost. Mnohdy je lepší si pár hezčích kousků květin usušit, a to na hlavě nosit až do úplného rozpadnutí. Jenže... jak by s uschlým a opadaným věncem vypadal? Né, že by ho snad trápilo, jak před ostatními vypadá, ale co když... co když ano? Co když ho to v hloubi duše trochu hlodalo? Čím zdravější tu mysl má, tím těžší hlavu má – toho už si začínal všímat delší dobu. Najednou nemyslel jenom na to, aby na něj při podvečerní procházce nevyskočil zpoza křáčí nějaký vetřelec, ale už to byly mnohem hlubší myšlenky. Třeba né jenom o kráse bylinek a kvítí, ale i o jejich dlouhodobějších účincích v medicíně. Najednou nechtěl být smečkou jenom tolerován, chtěl jejím členům být blíž. Třeba takovému Harimu, že?
Filosof z něj díky naprosto průměrné inteligenci nejspíš nebude, ale rozhodně není blbcem! O tom samozřejmě vypovídala i celá situace s Ryumee, jejíž pach najednou v okolí pocítil. Hledá ho snad? Raději vyčká na místě, a nechá se nalézt, pokud po tom skutečně sestřenka touží. On samozřejmě věděl už jakou dobu, že je v očekávání, ale nikdy jí s tím nekonfrontoval. Nechal to na ní, protože si myslel, že o tom mlčí z nějakého dobrého důvodu. Ne blbce si však nebude v tomto ohledu moci hrát věčně, a asi je třeba jí s tím už konečně konfrontovat. Pokud to v nejbližší době sama neudělá, hm?

Jak se zatím zdálo, vlkovi nic svaté nebylo. Tohle bude mnohem těžší, než se zdálo. A to, že se tahle šlamastyka zdála jako dost tvrdý oříšek už od začátku, minimálně v očích Timových. Podle slov temné strany Ciela se zdálo, že vlk utrpěl v mládí nejspíš nějaké trauma, které se pak projevovalo v pozdějším věku takto. Ale to byl jen tip, už vařil z vody. „Dostat ho zpátky,“ zopakoval slova sestřenky a chvíli nad tím přemýšlel. „Co mu dát trochu harmaly? Mohlo by to v něm vyvolat strach, který by ho donutil víc mluvit, a nakonec se možná i stáhnout,“ navrhnul tiše. Použít tuhle psychotropní bylinku je vskutku troufalé! Ale tlumící účinky máku zkrátka nestačí, chce to něco silnějšího. Množství semínek, které by mu mohli podat, se musí odměřit s rozvahou – jinak by ho mohli i otrávit. A tak ač to bylo k neuvěření, vskutku Tim navrhoval jistou techniku mučení. Děsivé halucinace, které vlčka postihnou, z něj možná toho ďábla vyženou! Nejspíš né navěky, ale třeba aspoň pro tentokrát – a o to teď jde.