Príspevky užívateľa

Sem Timeček došel, aby si tu dáchl. Kolem cítil nějaké staré vlčí pachy, a to ho sice trochu znervozňovalo, ale byl tak vyčerpaný, že mu to nevadilo. U nějakých pár holých stromů si ve sněhu vyhrabal díru, do které si lehl. Bylo by příjemnější, kdyby si tu díru mohl vystlat nějakou slámou, ale ta bohužel na stromech nerostl. A nerostlo tu ani nic jiného, celá krajina spala zimním spánkem. Bylo to vlastně nádherné, protože vše opět působilo velmi klidným dojmem. Ano, na podobném místě by Tim našel klidu, a rád by na podobném místě i umřel. Né, že by chtěl umřít, ale tahle myšlenka k němu přišla zcela přirozeně.
Pomalu zavíral oči a přemýšlel, jestli se mu vůbec podaří zkoušku splnit, a dosáhnout toho, po čem tak strašně dlouho toužil. Stane se konečně členem smečky, která by byla v dávných časech domovem? Doufal v to, a také doufal, že se smečka znovu jeho domovem stane. Nyní byl život trochu těžký, ale když tohle všechno zvládne, už by nemusel. Už by to mohlo být mnohem jednodušší, a to bylo jedině dobře. Teď se prospí na pár hodin, a pak zase vyrazí. Sem ho nožky zavedly, takže bude muset mít nějaký důvod. Zítra se to dozví, jinak má smůlu.

Tim si ulovil myš. Nějakou podvyživenou a chudou myš, ale jako svačinka mu to stačilo. Byl vyčerpaný, a tak teď, při dojídání, oddechoval. Občerstvení to bylo fajn, ale kromě toho tu fajn toho moc nebylo. Byl tu jen sníh a žádné rostlinstvo, takže myšlenka na to, že bude muset jít zase o dům dál, ho moc netěšila. Už nemohl. byl vyčerpaný a neúspěšný, ale nelze se divit! Před pár měsíci prožil neuplně známé trauma, a dost věcí se musel po ztrátě paměti učit odznova. Chodit naštěstí uměl, a dýchat se také učit nemusel. Proto se po chvíli zase zvedl a pokračoval ve své krasojízdě.
Slunko se nejspíš za všemi těmi šedými mraky hodlalo vydat brzy ke spánku. Nebylo to moc pozitivní, a upřímně Tim přemýšlel, že už to vzdá. Né proto, že by mu to bylo jedno, ale proto, že už byl opravdu unavený. A nevěděl, jestli je ten úkol vůbec splnitelný, to ho asi trápilo nejvíc. Nezlobil se však, zatnul zuby a pokračoval ve své honbě za krvavou orchidejí.

Tak se zdálo, že sestup z hor bude rychlejší než výstup, ale vlastně to tak ani nebylo. Nahoře to totiž všude klouzalo, a Tim musel být opatrný, aby někde nespadl a nerozbil se. To by byla škoda, když už byl tak daleko, a tak moc se snažil. To by ho oplakal i sám Bůh! Tedy nevím to jistě, ale radila bych mu to. Teď se Tim konečně objevil v nějaké vegetaci – v lese! To bylo skvělé, protože tu mohl konečně hledat ty rostliny. Sice to tu bylo také dosti zasněžené, ale aspoň některé stromy a keře se zdáli být ještě dost při životě. Na první pohled se tu nezdál být žádný strom nějak zajímavý, ale po nějakém tom kiláčku nebo dvou už může mít nějaké nové poznatky.
Jelikož mu ale kručelo v břiše, bude se muset nejdříve zdržet nějakou svačinkou. Nerad lovil, protože to fakt neuměl, ale vynasnaží se si najít aspoň něco snazšího. Nějakou myšku nebo hraboše, opeřence by nezvládl. To ho nejspíš zdrží na zbytek dne, protože po tom, co všechno ušel, už to bude jen třešnička na dortu, a opět to někde zalomí. Ale čas ještě má, tedy, snad. Trochu ho to stresovalo, protože se bude muset ještě vrátit! To tedy nevěděl, jak zvládne. Asi dnes žádný odpočinek nebude. Nu, je to vážně chudák, ten Tim!

Tudy Tim kráčel, když se probudil ze spánku na místě, na kterém předtím usnul. Docela mu trvalo, než usnul, protože byla zima, a jeho tělu trvalo, než si nastavilo vhodnou teplotu ku spánku. Nějak to ale přežil, rozdýchal, a teď stál přímo tady, v horách o kousek dál. byl trochu ve stresu, protože už byl další den, a on stále nic nenašel. Bude muset sejít dolů, na druhou stranu hor, a pohledat něco v té kotlince, která se pod ním rozprostírá. tady, když je tu sněhu několik metrů, asi opravdu nic nenajde. Navíc tu nebyly ani hojně stromy, takže sestup bude nevyhnutelný.
Dole by se Timeček mohl i najíst, pokud se mu povede si něco splašit. Jak už víme, on není zrovna zdatným lovcem. Zajímalo ho, jestli ve svém starém životě byl při lovu schopnější než nyní, ale to asi určitě. Byl hodně dobrý lovec, nebo průměrný? A nebo byl marný, jako je teď? Třeba mu fakt vždy šly jen bylinky, a fyzické schopnosti mu chyběli. Asi by se tomu nedivil, ale nejspíš se to ani nedozví. Nemá mu to kdo sdělit, pokud se opět nepotká s tou vlčicí, která se považovala za jeho sestru (a dost pravděpodobně jí i byla). Nu, teď ho pomalu čekal ten sestup dolů, a už se bude muset opravdu začít soustředit na hledání toho, pro co tu byl.

Do těchto hor Tim zamířil, když nic nenašel dole u řeky. Na místě, kde se tehdá setkal s Hariuhou, ano. Bohužel nevěděl, jak se tamto místo jmenovalo, ale bylo to někde dole. Dneska teda fakt slušně sportoval. tedy, ono to už nejspíš není dnes. Je už totiž tma, a ač se doposud příliš nezastavil, asi by to teď bylo vhodné. Šel si najít nějaké závětří, nějaké skalisko, do kterého by se mohl schoulit splynout s okolím. Občas by se rád stal nějakým přírodním pkazem, třeba stroem. Stromy na něj působily dost uklidňujícím dojemm, a přesně takové harmonie by asi chtěl dosáhnout i ve svém životě. nechtěl být tak vyplašený a vylekaný do konce svého života. Sice už to s ním a tou jeho psychikou bylo lepší, ale pořád potřeboval na sobě pracovat. Věřil, že až bude mít zázemí a domov, tak mu bude lépe, a bude se moci soustředit plně na svojí rekonvalescenci. A potom, až uběhne nějaký čas, se bude moci věnovat tomu, co ho opravdu ze srdce nejvíc baví – bylinky a pomáhání ostatním.
Tu si našel nějaké závětří u menšího skalního tvaru, a zaparkoval se tam. V okolí nic nebylo, jen skály a pláně pokryté sněhem. tady v horách ho bylo opravdu hodně, a Tim trochu zalitoval, jestli neměl zůstat spíš někde níž. Bude mu tu zima, protože jeho srst nebyla dvakrát nejhustější a nejkvalitnější, ale sem ho zkrátka nohy zavedly. Nu, budiž. Pro teď dobrou noc.

Sem Tim pokročil od řeky Cayny při svém hledáním té vzácné rostliny. Musí být opravdu vzácná, když je zimní období, povím vám. Proto taky ještě nebyl úspěšný, ale asi ani nečekal opak? Nečekal, že za pár hodin tu kytku nebo květ najde. Pomalu to spíš bylo tak, že se jen procházel po místech, která znal, a kde věděl, že se jistojistě neztratí. Sice mu už čichové smysly fungovaly víc než dobře, nevěřil si ale natolik, aby vstoupil do nějakého vzdáleného neprobádaného území. Co kdyby tam žilo něco zlého? Ano, stále tak trochu věřil, že někde to zlo na něj číhá. Však se doposud ani nevysvětlilo, odkud se vzalo to první zlo, co mu udělalo ty špatné věci, o kterých se mu občas snívá. Jsou to hrozné sny!
Tady na tom místě se kdysi setkal s milým vlčkem Hariuhou, kterého tedy od té doby už nepotkal. Byla to smůla, ale toto území bylo tak rozsáhlé, že by byla opravdu náhoda, kdyby se s ním zase za krátký čas setkal. Nebo ne? Náhoda je přeci real. Bohužel, kde nic, tu nic, žádnou rostlinu neviděl, jen nějaké jehličnaté stromy, které mu sic emožná připadaly krásné, ale bylo jich tu tolik, že určitě nebyly nijak vzácné. Nu, asi bude muset jít o dům dál, než se unaví natolik, že to zalomí a vzdá.

Tim vyrazil takřka hned, co mu byl úkol zadán. Tři dny je totiž dost málo na to, aby hledal něco, co neznal. Teda, on neznal kde co, každá druhá kytka je pro něj actually nová. A jak má o ní něco zjistit, když prostě nic neví? Ta zkouška možná bude nad jeho síly, teda, ani si původně nemyslel, že bude něco skládat! Na jeho mentální sílu je to prostě příliš, a bůhví, jestli to vůbec dá. On ale pro to udělá maximum, protože je to kluk snaživá, a tak.
Ted byl v okolí řeky Cayny, jak já říkám Čajny, a vůbec si nepamatoval, jak si tu před lety hrál s nějakým vrstevníkem ze smečky Ignisské. Tedˇo té smečce věděl prd, pamatoval si jen to, co mu řekl ten slepý vlk Ikke. To byl zajímavý jedinec, ale vzpomínky na něj už se pomalu začínaly vytrácet, protože to nebyl zrovna dvakrát důležitý rozhovor. Nebo jako byl, ale bohužel si nelze pamatovat vše. Obzvlášť v případě Tima, který utrpěl poranění hlavy, že? Jemu by se mělo prominout i to, kdyby tuhle zkoušku nesplnil. Chce jen domů, chudák! Bohužel ale ještě se toho nedočká. Teď musí v zimě a sněhu hledat nějakou rosltinu, která nejspíš neexistuje, protože prostě zima.

No jo no, ten Timečkův mozek holt ještě takový složitosti neponímal. Zkusil se ale netvářit jako blbec. „Aha, jistě, rozumím." Ale jo, tomu i rozuměl. Rozuměl, že když ho potká jindy, a bude se chovat jinak, tak to bude jeho alter ego. Musel by to asi ale vidět na vlastní oči, aby se ujistil, jak to vypadá. Neměl s něčím takovým doposud zkušenost. Ale s čím jo, že? On byl ještě v plenkách! Obrazně řečeno, naštěstí.
Byl ale natolik příčetný, že ta slova si opravdu vzal k srdci. „Já–," chtěl namítnout, ale opět neuměl ty myšlenky vyjádřit slovy. „Nemůžu být přítěž, když nikoho nemám, ne?" To dávalo smysl. Nemá nikoho, a proto nikomu nemůže být na obtíž. „Potom nevadí, že jsem ufňukaný trouba." Trochu si povzdechl, ale co už. Když zůstane na světě sám, když nenajde svoje kořeny, a ani žádnou společnost, tak mu nemusí vadit, že je blbec, ne? Tím pádem by se ani neměl trápit, ale moc to nefungovalo.

Timek vzhlédl ku černému vlkovi. Co se mu asi při pohledu na něj honí hlavou? Jistě mnoho smysluplných myšlenek, které si Tim neuměl ani představit. Nebo o tom byl přesvědčen. „Já jsem původně pouze hledal svoje vzpomínky – abych našel sám sebe, ale nikam to nevedlo. Nedařilo se mi na nic vzpomenout, a akorát mě to trápilo, takže jsem došel k závěru, že se budu soustředit hlavně na přitomnost a budoucnost. S minulostí já už stejně nic neudělám, ale s budoucností ano," odpověděl. Dávalo to smysl? Snad ano, protože takhle to Tim cítil. Díky Anjel na to přišel. Přišel na to, že nemá smysl se honit za starými vzpomínkami, ale mnohem důležitější je si udělat nové. „Rád bych se teď soustředil na to, co mě baví – bylinky. Chtěl bych pomáhat Ryumee, která by mi mohla říct i něco o mé rodině. Myslím, že členství ve smečce by mi pomohlo s tím začít, a na oplátku bych pak s nabytými znalostmi mohl pomoct smečce já?" Ani nevěděl, kde se v něm taková inteligéntní slůvka vzala, ale doufal, že to znělo nějak srozumitelně. Rád by pomáhal ostatním, rád by léčil, ale nejdřív potřebuje trochu pomoci on sám. Pro někoho možná těžké si říct o pomoc, ale on s tím problém neměl. On nemá co ztratit.

Timek byl také velmi rád, že konečně bude někoho mít, někoho, kdo evidentně do jeho minulého života nějak patřil. Ted ho čekala nová životní kapitola, a on se na to musí připravit. Tedy, víceméně už se na sepsání nové kapitoly cítil, ale ještě se v těch pocitech musí utvrdit. Celé to teď bylo dost overwhelming! „Kdo je to?" ptal se Timek, ale odpověď byla takřka jasná! Ne jemu tedy, protože ví velký kulový, ale nám ostatním je to už jasné. Bez dalších okolků se vydal za svojí příbuznou, která si ho tak ochotně vezme pod svá křídla. Tim už se na nová životní dobrodružství moc těšil!

>> nora smyčky

Timek zastříhal zvídavě ušima. „A kde jsi žil? Někde daleko?" Ani nevěděl, co mu ta informace řekne, ale zvědavost je zvědavost. Třeba mu poví něco hezkého a zajímavého, z čeho se bude moci on sám poučit, nebo si z toho něco k dobru vzít. Tak či onak šlo jen o zdravou zvědavost. Zároveň ho slova o napadení ve vzduchu přirozeně pozastavila. „A co že tě na obloze napadlo? Nebyli to lidé?" ptal se. Vzpomínal si totiž, že mu někdo o těchto tvorech povídal, a on měl od té doby dojem, že to oni mu způsobili ty bolístky na duši, které neuměl identifikovat. Byl to strašně zvláštní pocit.
Byl nadšen, když našel něco, co mu Jarumi odsouhlasil. Ano, znal ho tak třicet minul, ale už nyní záleželo na jeho názoru. Pro Tima vždy záleželo na názoru cizích. A to hlavně proto, že byl nekonfliktním jedincem, který rád ostatní těšil. „Toho se nemohu dočkat!" No veru nemohl! Už se na období rozkvětu lučních květin moc těšil. „Teď se pustím do pletení tohoto zimního věnce." A jak řekl, tak začal činit.

Ach ano, konec všeho dobrého byl tady. Tedy, všeho snad ne, ale pro dnešek ano. To bylo trochu smutné, ale Tim chápal situaci vlčiny – opravdu by ji zde nechtěl držet na další pletení! Pro dnešek už to stačilo. „Děkuji," poděkoval s úsměvem, když i jeho Anjel přála všechno dobré od osudu. Štěstí bude potřeba, jestli chce žít a ne jen přežít. „Rozumím. Přeji hodně štěstí na cestě!" Šťastnou cestu domů, než se setmí, a z nebes se snesou reptiliáni, aby zde unesli další oběť pro své experimenty a pokusy. Jeden vlk jim musí stačit! „To jsem rád. Měj se hezky," rozloučil se ještě definitivně, ale neměl v plánu sám někam odcházet. Bohužel, to vlci odcházeli od něj. On tu měl ještě nějakou práci – ještě chvíli si chtěl plést.

„Bylo mi potěšením," usmál se Tim zcela upřímně. Bohužel nelze celý den jen sedět a plést, takže nejspíš i toto setkání se bude uchylovat ke konci. Tim si to ale moc užil, a bude se tak těšit na další podobné setkání. Třeba se setkají už co nevidět, nu, kdo ví. Jen zmiňovaný osud ví, co je psáno mezi řádky. Mezi hvězdy.
Zhlédl vlčinu a opětovně se usmál. „To se nedozvíme dřív, než na to dojde, hádám. I já jsem zvědavý, kam mě osud zavede," řka. Byl zvědav, kde najde to svoje doma, a jestli ho vůbec kdy najde. „Pro tebe má připraveno jistě mnoho pozitivního!" Chtěl vlčinu potěšit. Nu, snad ano, snad nedopadne jako on. Zmatený pobuda pobíhající po celém norestském území nevědíc ani, kým je. Smutný osud jednoho perspektivního vlčího dítka z fancy rodu. I takto mohou skončit boháči a smetánka!

„Ale to je dobře! To jsi připravený na vše!" usmál se Timek. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti, že? „Už se ti ale něco při letu stalo? Já doufám, že ne, ale jsem zvědavý!" Musel omluvit své otravné otázky svou zvědavostí, ovšem. Nic zlého vlčkovi nepřál, ale zajímalo ho, co se třeba může stát! Pro něj byl nepředstavitelný už jen fakt, že se někdo zvládne vznášet na obloze jako pták!
Pozorně poslouchal mezitím, co nejspíš konečně narazil na to, co hledali – chvojí z nějakého jehličnatého stromu, které bylo tak nízko, že ho mohl utrhnout. „Tohle bude dobré," vyřkl své myšlenky nahlas a jal se chvojí utrhnout v požadované délce. „Já ti rozumím. Já zase miluju květiny," pronesl a zasnil se nad nějakou rozkvetlou loukou. No! Nebyla tohle náhodou nějaká npc vzpomínka? Protože on se znovuzrodil na podzim, tak jak mohl myslet na jarní rozkvetlou louku? Hm? Definitivně to byla vzpomínka, a to Tima velmi potěšilo. Konečně si začíná trochu vzpomínat, a uvědomovat si to!

Ano, vlastně se bál otázek na odchod, jelikož ho neuměl logicky vysvětlit. Nepamatoval si to, tak jak by jen mohl slovy vyjádřit českou situaci? A díky tomu se obával, že zde bude vypadat jako nekompetentní jedinec. Snažil se i tak působit aspoň klidně, když už ne sebejistě.
Po další otázce od velitele si nebyl jist, jestli chápe správně, co chce slyšet. Chce od něj definici tohoto slova? Nebo chce vědět, co to pro něj znamená? „Domov pro mě znamená místo, kam se můžu vrátit, a kde se cítím bezpečně. Je to místo, kam patřím." Je to tak? Podle Ryumee se zde narodil, ale znamenalo to totéž? Tim věřil, že ano. Věřil, že sem patří, jinak by ho sem osud nezavedl. „Osud by mě sem nezavedl, kdyby nechtěl, abych se vrátil. Já si toho totiž moc nepamatuji, ani svůj odchod," řekl narovinu. Věřil v osud a v to, co si pro něj připravil. Kdyby ho zpátky na tomto místě nechtěl, poslal by ho jinam. Určitě zde má nějaké poslání, které je připravený odhalit.