Príspevky užívateľa

Vyslechl si s našpicovanými slechy Hariho povídání o přírodě. Bylo fajn si s někým popovídat o něčem hlubším, a o něčem jiném, než jen o pacientech, jako tomu bylo v konverzacích s Ryumeme. Tim byl rád, že má díky tomuhle povídání trochu náhled do Hariho mysli. Jemu mohlo připadat, že mluví jako blbec, ale Tim si to nemyslel – vůbec! Ve své pozici ani nemá právo hodnotit něčí komunikační schopnosti, hah. „Já ti rozumím. Čas od času by se každý mohl na chvíli zastavit, a zkusit vstřebat krásu, kterou má kolem sebe.“ Krása je všude kolem nás, stačí mít oči doširoka otevřená.
Horlivě přikývnul. On dělá maximum pro to, aby Anjelina březost dopadla dobře! Teď už je jen na hvězdách, jestli těm malým dají život do vínku, nebo ne. Pokud se však hvězdy rozhodnou, že života hodni nejsou, Tim se s tím jen tak nesmíří! Ať už se rodičové provinili či nikoli, ta vlčata by to neměla odskákat. Teď sic není vhodná doba na plození mláďat, nu, všechno se dá nějak udělat, ne?
Tim si nějak neuvědomoval, že to, co říká, a co si myslí, nejsou věci, které by se říkaly nebo pociťovaly při běžných rozhovorech. Jako jo, věděl, že se s Harim cítí lépe než s jinými, ale to prostě proto, že je to snad jeho jediný kamarád! Tedy, on má přeci těch kamarádů trošinku víc, tak ... nebude Hari spíš nejlepší kamarád? Ano, tak tomu určitě je. „Někdy určitě ano. Dostanu se na místa, na která se větší větší vlci nedostanou." Do nejrůznějších nor a skulin se zvládl nasoukat, obzvlášť, když tam viděl třeba nějakou zajímavou rostlinu. „No,“ trochu se zastyděl. „Nejsem zrovna dvakrát dobrý ani v tom. Ale klidně to někdy můžeme otestovat. Jen abych se moc neztrapnil.“ Nepatrně uhnul pohledem. Nechtěl by si před Harim rozbít držku jenom proto, že zakopl o nějaký kořen! Tělocvik nebyl jeho nejsilnější stránkou. Kdyby neměl svojí mozkovou příhodu, nejspíš by byl fakt íkvé, jak tomu u jeho rodinných příslušníků bývá. Žel to bylo tak, jak bylo.
Příběh o Hariho samotářském životě Tima zajímal, proto zvídavě nakláněl hlavinku do strany. „V tom případě máš asi i tak nějaké základní znalosti o první pomoci, ne? To by podle mě měl umět úplně každý vlk, to by měl být základ. Né všichni totiž mají to štěstí, že se narodí do smečky. Kdo pak ošetří je, když se jim něco stane?“ Místní by se měli učit nejen základy první pomoci, ale bezpochyb i základní znalosti o životě, aby si třeba nedělali vlčata v půl druhém roce života. Nedostatek astrálů však osvětě moc nepomáhal. „Každého baví něco jiného, takže je určitě fajn, jestli se pak v něčem takovém najdeš.“
„Aha! To může být někdy i vtipné,“ uculil se nad tou představou. „Tedy pokud zrovna nejsi v nějakém boji. Pak to vtipné není.“ Opravil se hned, aby to neznělo, že se mu vysmívá. To Tim nikdy! „Je to tedy mnohdy překvapení, jaké zvíře se z tebe zrovna vyloupne,“ myslil si. Hari byl chodící zvířecí encyklopedie! Hari by mohl normálně dělat učitele biologie, a malým vlčatům ukazovat, jak které zvíře vypadá! A kdyby se proměnil v něco, co nikdo nezná, mohli by vymýšlet názvy nové! Znělo to jako dobrá zábava. „Páni! Nikdy jsem nic takového neviděl, zní to ale hrozně zajímavě.“ Úplně jak nějaký akční film! Někdy by to rád viděl naživo – to si myslil, netušíc, že v brzké budoucnosti se tak stane.
Timkovi se očka rozzářila, když Hari s jeho výletem do fet jeskyně souhlasil. Co může být lepší, než sfetovat se společně s Harim? „Skvělé!“ Nepatrně zavrtěl ocasem, ale snažil se ten svůj entusiasmus držet na uzdě, aby nevypadal jako malé děcko.
Ano, ano, Timův salon krásy už byl skoro u konce, ale ještě né tak docela ve finále! Pro Hariho paroží vybral bílý řebříček, kakost v modrofialovém odstínu, a žlutý řepík. Vybral jen delší stonky, a když nebyly příliš dlouhé, prostě ty kratší přivázal k těm delším. Už to netrvalo dlouho, a začal je štelovat na Hariho mozkovničku. Dělal to bez ostychu, věřil, že to všechno bude vypadat moc dobře. A vskutku – když byl s instalací svého díla hotov, odtáhl se, aby se mohl pokochat. Pokochat pohledem na Hariho, ovšem.

„Né, že bych měl ve zvyku se chválit, ale teď musím! Povedlo se mi to,“ zcela upřímně se usmál. „Ale bez dobrého modela by to nešlo.“ Jó, touhle větou tomu nevědomky dodal šmrnc. „Nějaké kvítky ti můžu přidat ještě do srsti.“ To už si řekl takřka pod fousy, kdy to i myslí nepřítomen začal dělat. Jestli měl u tlapek nějaký květ, tak ho utrhnul a bez okolků vložil Harimu do srsti. Přemýšlel najednou nad tím, jak zvláštním se toto setkání stalo. Ale zvláštní ve velmi dobrém slova smyslu! Hari je vymóděn a může razit do světa lovit slečny všeho druhu!!

Kupodivu s Timem ámen nebyl – sršni si vybrali za oběť jednoznačně Hariho. Bohužel, nenapadal ho žádný způsob, jak se před tímhle hmyzem chránit, a jak kamarádovi pomoci. Musel se jen přiblble dívat a zatajovat dech! A bylo to oprávněné, protože to, co na vlastní oči viděl poté, bylo naprosto šokující – Hari se mrknutím oka proměnil v hmyz. Tim valil nevěřícně svá hledidla – věděl, jakou má běloch magii, ale v akci jí ještě neviděl. A právě proto teď bylo pro jeho mozek těžké to tak rychle zpracovat! Namísto toho, aby se tedy bál o vlastní život, fascinovaně sledoval Hariho hmyzí tělo, které se vrhlo vstříc sršnímu roji. A tam ho na chvíli ztratil, než se v tom chumlu hmyzu dokázal trochu zorientovat – to už byl každopádně Hari jako hmyz u té vetřelkyně. Ach, ale co měl za lubem? Chtěl snad cizinku pobodat??
„Hari–," chtěl po něm zavolat, když se týpek zas proměnil ve vlka a padl na tu cizí vlčici. Musí dávat pozor! Ale to on přece ví, i bez toho, aby mu to Tim snad připomínal. Jenže co když né? Co když to zapomněl? Tim prostě jenom doufal, že tohle nedopadne katastrofálně!!

Tim NIKDY nechodil tak daleko od smečky, protože k tomu prostě nebyl důvod, ale dnes ano, dnes se důvod našel, a nebylo to nic jiného, než pídění se po léčivé rostlině, která roste jen a pouze v pouštních. A nešlo samozřejmě o žádnou jinou rostlinku, jako o Růži z Jericha, pro vlky známou jako "květ zmrtvýchvstání". Tuhle rostlinu potřeboval pro smečkové zásoby, aby jí využil k regeneraci dlouhodobě nemocných pacientů. Naštěstí smečka byla celkově zdravá, ale jeden nikdy neví, co se ještě může stát! Může přijít nějaký mor, nebo válka, a pak se budou všichni divit, jak je na tyhle časy Timek připravený! Je to pilný hoch.
Byl plně zabraný do hledání oné kouzelné rostliny, že si pachu krve ve vzduchu všiml až po delší době. Zprvu si myslel, že jde o lovícího vlka, či jiného predátora, v okolí. Po bližším zkoumání však bylo zjevné, že pach je vlčí, a proto se rozhodl Růži z Jericha hodit za hlavu, a vydat se po pachu blížící se smrti. Kde může, tam on přeci pomůže!

Workoholismus asi mají Estreláci v rodině, neboť i na sobě už delší dobu pozoroval stavu odpovídající definici tohoto slova. Už když se ho tehdá Hari ptal na to, co dělá ve svém volném čase, a on nedokázal odpovědět jinak, než tím, že sbírá bylinky a přemýšlí o pacientech, tak to byl první náznak. Očividně je to jeden z jeho mála character traitů – že je to doktor bylinkář. Kytky fakticky miloval, a ještě víc, když díky nim mohl ostatním pomáhat.
„To je určitě dobrý nápad. Musíš se učit od ostatních povolání, abys mohl dělat všeuměla. Já ti určitě rád pomůžu, a Ryumee jakbysmet. Někdy mi můžeš jít pomoct sesbírat bylinky, a já ti něco povím. Chodím doplňovat zásoby den co den, tak se kdykoli přidej,“ ujistil ho, že u něj má dveře otevřené. Když zrovna neměl packy plné nějakého pacienta, tak pomůže rád. A musel zaklepat, smečka byla zatím dost zdravá. Snad to tak vydrží. „Ano, Aikan je umbrou. Patří mezi nejstarší členy smečky, a myslím, že tě rád uvede do své profese. Můj kamarád – Hari – také chce být umbrou. Možná můžete jít pak trénovat společně,“ řekl vše, na co si vzpomněl. Ach, jak on by taky rád trénoval s Harim! Ale rvát se fakt neuměl, a ani nechtěl.

„Myslím, že jako většina březích vlčic, bude hodně brzy unavenější a opatrnější na samu sebe. Už teď je trochu pohodlnější, to mohu potvrdit!“ uculil se. Ach ano, Ryumee a ten její bordel v ordinaci! Dokud bude Tim živ, tak tam žádný její bordel nebude, jen jeho pořádek! „Ach,“ řka, když jeho směrem vyslovil Everett prosbu. „Ale jistě, to není problém. Zjistím, jak to zatím vidí.“ Zatím mu o tom přeci neřekla! Ale milerád jí konfrontuje – a vyzjistí co a jak. V jeho vlastním zájmu je, aby byla v pořádku nejen ona, ale i ta vlčata. Měl mírné pochyby o tom, jestli s Anjel neudělal něco špatně – i přesto, že se se vším dvakrát radil s Ryumee. To byly jen takové ty paranoidní představy, už nevěděl co by.
Pokýval klidně hlavou. „Astrál musí být trpělivý, a musí mít dostatek životních zkušeností. Měl by mít co předat, a asi k tomu musí mít i přirozený talent – aby ho mladí respektovali, a tak. Získat si respekt vlčat totiž není vždy tak snadné." Ovšem myslel na jedince typu Roihu. Ač teď v tenhle moment mohl k někomu respekt chovat, zvládl by ho mít i k nějakému učiteli? To tedy Tim nevěděl, a ani to nehodlal posuzovat. „Je tu jeden astrál – Kethir –, ale ani já ho bohužel neznám. Je těžké ho zastihnout, bůhví, co zajímavějšího má za práci, než věnovat se své profesi.“ Zamračil se. Vskutku neměl rád nemakačenka a příživníky, a tím se zrovna Kethir zdál být. Neviděl ho niky být nějak aktivním v mezích své profese, ale tak Tim tu byl zatím snad jen rok. Dřív se třeba činil dostatečně, aspoň by o tom jeho postavení svědčilo.

Absence Lexe opravdu nepřidávala k celkové smečkové náladě o moc víc, než vzrůstající konflikt se sousední smečkou. Ach, to je vskutku prekérka. „V léčení jí určitě dokážu dočasně zastoupit, ale o zbytek se bude muset postarat Nox. Doposud to smečka bez Lexe zvládla, tak věřím, že tomu tak bude i do jmenování nového,“ řka s určitou vírou v hlase. Všichni jsou zatím živí a zdraví (v rámci možností), tak to bude muset ještě chvíli vydržet. „Tak to nevím. Co jsem tak vypozoroval, největší šanci o povýšení má nejspíš Aikan. O ostatních moc slyšet není – nepočítám-li sigmy.“ Aktuálně by neřekl, že je tu někdo, kdo by mohl povýšit na pozici Coelo, ale dalo se snad říct něco jiného o pozici Lexe? Byl na výběr opravdu zvědavý.
S našpicovanýma ouškama si vyslechl, co mu Everett o lásce sdělil. Tedy, nemluvil přímo o lásce, ale mluvil o tom, co cítí mezi ním a Ryumee. „Hm, tomu rozumím. je dobře, že Ryumee má někoho, komu na ní takhle záleží. Mně na ní taky záleží, ostatně jako na každé nevinné vlčí duši, ale je určitě fajn, že má někoho, kdo jí rozumí v hlubším slova smyslu." Jestlipak je možné, aby i Tim někoho takového našel? Nepřemýšlel nad tím, ale teď nad tím rozhodně uvažovat bude. „Smečka vám bezpochyb pomůže. Výchova vlčat tu patří mezi ty nejdůležitější aktivity.“ Držel sestřence a Everettovi palečky. On jim bude rád dělat pediatra, a klidně i chůvu. „S tím souhlasím. Bohužel nevím, jestli někdo na tento post míří." Jeden astrál tu přeci byl, Kethir, ale ten byl sociálně totálně mrtvý – Tim ho ani neznal.

Tim se rozhodně přestal tvářit tak zvídavě a nadšeně, jak se z prvotního dojmu mohlo zdát. Už si začínal myslet, že se s cizími vlky seznamuje vcelku rád, ale tohle ho vrátilo do reality – každý cizinec opravdu nebyl nějaký společenský nadšenec. A to koneckonců ani Tim. Sám neměl rád, když ho někdo tlačil do společenských situací na sílu. „To jsem si vlastně i myslel. Ale i tak jsem se zeptal, prostě, jenom tak,“ povídá mu, možná trochu zoufale. „Tak zrovna oční kontakt moc nevyhledávám. Nechci vůbec vyvolávat konflikty, ani nikoho pohledem vyzvat k něčemu,“ řka. To je přeci logické – nebyl žádným výše postaveným jedincem, a mezi sebevědomé a dominantní vlky patřit nikdá nebude. Tak nač riskovat, že mu někdo nakope sedínku jen proto, že se na někoho blbě podíval?
„Já na tom pracuju,“ řekl cizinci nejistě a podíval se na něj. Spoustu věcí se musel učit, a čtení ve vlcích obzvlášť. Připadal si totiž po svém znovuzrození, jako by nikdy mezi vlky ani nežil! Ale to už je vyvráceno, to pravda není.
No, nad tim takhle nikdy nepřemýšlel. „Asi ty vztahy nebyly vždycky vypjaté, ne? To až poslední dobou.“ To by vysvětlovalo, proč tomu sousedství tak bylo. Ale nikterak se po téhle historii nepídil, tak nemohl vědět s jistotou. Nejspíš se ale pídit začne.

„I já bych na ně raději nemyslel, ale je potřeba být ostražitý. Obzvlášť teď, když se mají ve smečce narodit nová vlčata,“ zmínil tento prostý fakt, zas a znovu. Žel byla špatná doba na bezstarostnou výchovu vlčat, ale byl si jist, že Ryumee ví, co dělá. Měla vše až moc naplánované, a málo co nechávala náhodě. „Je vidět, že jí opravdu miluješ. Jaký takový pocit je? V čem spočívá?“ ptal se, né proto, že by snad neměl žádné cit, to vůbec! Spíš proto, že měl donedávna z mozku týden rozkopanou tlející dýni, a až poslední měsíce začínal připomínat krásnou vzrostlou hlávku čerstvého ledového salátu. Nevěděl, jestli by někoho mohl milovat, protože neměl reálnu představu o tom, co to obnáší. Byl to ale jemný a citlivý kluk, takže nejspíš zjistí, že je pro lásku více než vhodný.
Uculil se. Ano, tento vtip pochopil – nebo doufal, že to byl vtip. „Obdivuji každého, kdo se dokáže dobře postarat, a také řádně vychovat vlčata. To já bych nejspíš nedokázal. Jsem rád, že se dokážu postarat o sebe,“ pousmál se. Tuhle část vlčího života přenechá bez okolků jiným. Né proto, že by vlčata rád neměl, ale vskutku se na nějakou výchovu necítil být dost kompetentní. Rád bude do konce života dělat jen hodného strýčka. „Uvidíš, hvězdy tě nakonec pošlou správným směrem.“ Hvězdy mu snad správný směr ukážou.

Tak se zdá, že se tu Everett možná i něco přiučil! To je jedině dobře – ve smečce si přeci znalosti musí vlci předávat a sdílet mezi sebou, aby tu nikdo nebyl za blbce. Hlavně by to chtělo nějaké ty učitele pro mládež, protože tu je nutno zkrotit víc než dost. „Jistě, obhlížet terén a kontrolovat přítomnost cizinců v blízkosti hranic je vždy dobrá věc. Hlavně teď, když jsou vztahy s Ignisskou smečkou tak vypjaté,“ povzdechl si. Byl toto snad předválečný stav? Nebo co jim hrozilo? „Ryumee se zdá, že se o sebe dokáže postarat sama, ale myslím, že pomoc ocení, i když to třeba nepřizná.“ Ryumee byla zkrátka silná a nezávislá žena, i když občas měla takové ty stereotypní ženské stavy. Naštěstí s postupem času vymizely momenty, kdy na Tima řvala kvůli prkotinám. Možná to bylo proto, že už věděl, co může a nemůže před ní říkat.
„Tak to budeš mít těžké rozhodování. Ale třeba ti v tom pomůžou pak i vlastní děti,“ říká Tim, a najednou se zamyslí, a ojde mu jeden fakt – Everett je sigma, a i přesto udělal Ryumee vlčata. Není to proti pravidlům? No, určitě tohle podezření nevysloví nahlas, hah. Jemu je to totiž koneckonců jedno. „Škoda, že učitel tu žádný snad ani není. Mládež by nějakou tu výchovu potřebovala.“ Ano, narážel i na příliš brzká těhotenství dnešních týnejdžrů. je to důkaz, že seksuální výchova je holt potřeba.

Ani nedoufal, že na jeho volání o pomoc někdo odpoví včas, a už se začínal snad i smiřovat se svým koncem. Nejspíš bude snazší se smířit se svým osudem, než proti vetřelci zkoušet bojovat! Jak je, proboha, má mít šanci proti ozbrojenému jedinci? On měl pouze holé tlapky! Kéž by aspoň nějakou užitečnou magii měl, ale bohužel neměl o svých schopnostech žádné ponětí. Kdyby věděl, co za magii má, asi by ho ani tolik nemrzelo, že to neví, toť fakt.
Po svém hlasném vytí stanul tváří tvář nebezpečné vlčině, a už si myslel, že začíná vidět andělíčky – a vlastně se nemýlil! Namísto andělíčků, kteří ho vedou do nebe, však viděl anděla strážného – Hariho!! Vskutku se tu zjevil jako chrabrý samaritán, a stanul sám proti vetřelci. Tím byl Tim osvobozen od nežádoucího zájmu útočníka, který se teď zaměřil na jeho kamaráda. Ach ne! Tim by mohl využít šance a utéct třeba do tábora, ale to přeci nemohl udělat! Mínil se tak maximálně odklidit o pár metrů dál, a být dění na blízku, kdyby se mělo něco Harimu stát. Nevěděl, jak by mu mohl pomoct, protože byl v sebeobraně absolutně neschopný, ale kdyby se mínil pustit do boje a vyvázl se zraněním, pak by užitečný být zvládl.
„Pozor!“ křikl zoufale, protože k čemu tenhle komentář byl? Když ale viděl, jak se za vlčicí seskupuje hejno bzučivého hmyzu, opravdu nemyslel na nic jiného, než, že je s Harim i ním ámen.

Tenhle vlk se choval jako divoké zvíře – to kdyby Tim věděl dříve, nepokusil by se o absolutně žádný kontakt. Teď bude muset bojovat o holý život, a kdo ví, jestli jeho boj bude na vyzbrojeného vlka – vlčici – stačit. Dostal k životu před dlouhou dobu druhou šanci, jak se o něj dokáže zasloužit nyní? „Nech mě!!“ To byl jediný zoufalý výkřik, který z něj vyšel (nutno doufat, že to nebyl poslední výkřik), když se od divoženky odvrátil, a chtěl utéct. A právě v moment, kdy se od ní odvracel, pocítil, jak mu ta její čepel proťala pár chlupů na rameni. Dost pravděpodobně nepřišlo k úhoně jen pár chlupů, protože takřka okamžitě na postihnutém místě pocítil pálení. Možná, že kdyby se neotočil, trefila by ho do hlavy nebo do krku, a to by mohlo mít daleko horší následky. V tomto případě půjde nejspíš jen o škrábanec, maximálně nepatrnou tržnou ránu. To ukáže až čas, a to jen v případě, že dále vyvázne.
Musel i přes strach, který pociťoval, sebrat dost energie na to, aby od útočnice utekl aspoň na pár vteřin, které mu postačí k volání o pomoc. Ano, žel nezvládne o svůj život bojovat sám, ale stydět se není třeba – od toho smečka je. A proto hnedle, jak se mu podařilo o pár kroků poskočit, a sebrat dech, zavyl co nejhlasitěji to v daný moment dokázal. Bude se muset modlit, že se dokáže ubránit do doby, než někdo přijde na pomoc. Nakonec poblíž nikdo být ani nemusel, a on mohl být už teď odsouzený k pomalé a bolestivé smrti. Ach né!

Jistě vše co Tim říkal bylo zajímavé! Aspoň v jeho očích, protože on tím doslova žil. Žil medicínou! „Ale jistě – březí vlčice velmi brzy začnou vonět po mléku,“ pověděl mu. A celkově bude jejich pach jinačí, takový, jaké mají jen březí vlčice. Docela se divil, že Everett nic nezaznamenal. Nejspíš měl vskutku napilno! „A ty se teď něčemu konkrétnímu věnuješ?" Kromě přivádění jeho sestřenky do jiného stavu, ovšem. Co tohoto vlka vlastně naplňovala? Co byl jeho zájem? Byl to fanatický lovec, nebo snad vášnivý cestovatel? Kam o asi hvězdy v této smečce zavedou? Tim o něm prakticky nic nevěděl. Ani teď se nezdál být rozhovoru dvakrát přítomný, tak jestlipak jeho mysl cestovala v nějaké zdivočelé krajině?
Když ho vlk oslovil, Tim našpicoval ušiska. „Hm?“ Zamumlal, než si vyslechl, co má na srdci. „Ano, nejspíš ano. Vnější zranění se dá poznat snadno, to je jasné, ale myslím, že občas jde vycítit i ta vnitřní nemoc. Nemocní vlci jsou celkově oslabení, a nemusí z nich vyzařovat stejná energie, jako u plně zdravého jedince,“ myslel si, ale tentokrát to byla jen teorie. neměl to jak otestovat, a zatím se na to ani Ryumee neptal. Nemocného vlka vycítit však lze, právě proto, že vnitřní onemocnění má i vnější příznaky.

Tim ovšem neměl ani ponětí o psychickém rozpoložení cizince, ke kterému se šouravým krokem blížil. Kdyby to věděl, možná by se ani neodvážil se k vetřelci přibližovat, a prostě by to rovnou zabalil. Myšlenky však číst neuměl, a navíc si ještě řekl, že se pokusí zahrát si na co nejsebevědomějšího člena smečky Přízračné, a prostě to vyřeší, jako stabilní dospělý jedinec. Úmysly měl tedy dobré, ale protivník je pro zrovna toto předsevzetí opravdu špatný.
Cestou si stihl tak padesátkrát zopakovat, jak bude cizince žádat o odchod z území. Má říct "odejděte, prosím, z našeho území" nebo snad "jste na cizím území, nechcete, prosím, odejít?"? Toť otázka, na kterou byla odpověď snadná, ale Timovi byla zatajena. Vetřelce by přeci neměl o odchod žádat, ale poručit. To ho však díky jeho takřka auťácké povaze nenapadlo. Když tehdy našli s Harim na území tu vlčici z Ignisu, byl rozhodně sebevědomější a zvídavější, protože měl někoho vedle sebe. Teď tu byl sám, a veškerá odvaha zmizela. A co teprve, když po chvíli chůze v dálce spatřil obrys vlčí postavy, která se tak pět vteřin dívala jeho směrem, než se na něj jala rozběhnout? Úplně ztuhnul, sotva dýchal! Panebože! Tohle je jeho konec!!
„Jste n-na cizím území, ne-nechcete-,“ spolknul slova. Božínku!! Dokonce i tomu vetřelci vykal!! Tak moc si nevěděl s touhle situací rady – vlk ho brzo doběhne, a věřte, že už z dálky nevypadal vůbec mírumilovně! Něco nesl v tlamě, nejspíš nějaký vražedný předmět, který měl i sám S'Arik, a to vůbec nevěstilo nic dobrého. „Tohle je můj konec.“ To si stihnul špitnout pod fousky, a už už se otáčel na patě, že se aspoň pokusí někam odběhnout, aby měl čas vymyslet, jak se bude bránit, ale to už mu byl vetřelec dost pravděpodobně na dosah.

Ach, je třeba zmiňovat, co dnes Tim dělal? Pořád to samé – byl na lovu bylinek. Dnes šel ale konkrétně po vlčí mák, který by už měl pomalu vykvétat. Už ho bylo potřeba, škoda, že ho pak v létě roste tak málo! Lze ho využít k utlumení nervozity a pomoci při nespavosti. Pozor! neplést s mákem setým, na který se ovšem Timek také chystal. Ten je skvělý jako (droga) analgetikum, které bude v nadcházejících časech potřeba – myslel ovšem Ryin nadcházející porod. K setému máku se dostane však až potom, co sesbírá ten vlčí.
A skutečně! Na této překrásné louce už se pár rudých květů vylouplo. Timek neváhal, a hned se jal jich několik natrhat. Bude přitom ponořen do svých myšlenek, které se týkají pořád těch stejných témat; bylinky, pacienti, Anjelina mrtvá vlčata, Hari, předválečný stav s Ignisem, a vlčata Ryumee. Vždycky byl důvod se k těmto tématům vrátit, a tak to dělal den co den. A ač byl při tom trhání máku zamyšlen, rozhodně nebyl nepozorný – a tak se k němu brzy donesl pach vzdáleného vetřelce. Byl to zatím pach slabý, ale jelikož patřil rozhodně nějakému cizinci, Tim zbystřil okamžitě, co ho prve zacítil. Upustil od sbírání, a tak trochu vyplašeně se rozhlédl po okolí. Byl teď možná mnohem stabilnějším jedincem, než po svém znovuzrození, ale tohle byla situace, které vystaven být nechtěl.
Teď, když se mezi nimi a Ignisem dělo to, co se dělo, byl každý vetřelec na území hrozbou. Tim nebyl žádný bojovník, a nemohl konflikt vyřešit jinak, než po dobrém. Bude muset za tím cizincem dojít, a požádat ho, aby území opustil. Ale co když vlk žádosti nevyhoví? Bude muset někoho zavolat. Jako nějaké malé mimino si k sobě bude muset někoho povolat na pomoc! Nakonec byl pořád tak strašně nesamostatný, a ta myšlenka ho vskutku ničila. Proto se rozhodl, že se pokusí ve vyhnání vetřelce udělat maximum – a tak se zhluboka nadechnul, a vydal se vstříc neznámému.

„To tedy ano,“ odsouhlasil to Tim. Necelé dva roky, možná jen rok a půl, to je vskutku jen dětství, mládežnický věk. Bezpochyb jsou vlci v tomto věku nejrozpustilejší, ale rozhodně by neměli mít myšlenky na založení rodiny. Nezdálo se však, že to bylo to, nad čím Anjel přemýšlela. Když jí potvrdil, že je březí, zdála se být spíše nemile překvapena. Nejspíš si i sama myslela, že ve svém věku vlčata počít nemůže. Ano, to si myslel asi každý, včetně toho jejího holomka. „To určitě ne. Jsem názoru, že bezpečnější je pro vlčici mít štěňata v nižším věku – kolem tří let. V pokročilém věku určitě není dobré mít první vrh, protože je tělo jednoduše už staré a rekonvalescence je pak ještě náročnější." Staří vlci už mají svráštělé svalstvo, a takový porod může být bezpochyb komplikovaný. „Co vím, Nwod'Reoka teď neměla svůj první vrh. V případě, že je v jejím věku ještě vlčice vitální a v kondici, nemusí žádný problém nastat. A právě tak tomu i bylo.“ Ale sám u jejího porodu žel nebyl. Žádné komplikace však nenastaly, pokud si dobře pamatoval.
Všechny příznaky měl vypozorované ovšem od Anjel. Dobře si je tehdá zapsal do svého mozečku, aby je nezapomněl. Informace to byly cenné. „Je mnoho příznaků, díky kterým to lze vytušit. Vlčice se může už v prvních týdnech březosti chovat jinak – může být "línější", mít nevolnost, zvýšenou chuť k jídlu, a tak. Později začnou březí vlčice i jinak vonět,“ řka. To byla prostá fakta! A že on dost dobře sledoval fyzickou aktivitu Ryumee už z důvodu, že lenošení viděl nerad! Ale teď jí to musel prominout, to je jasné. Tim není žádný chytrák, neboť tohle bude asi ta jediná věc, co mu kdy půjde dobře – sondování zdravotního stavu vlků kolem něj.