Príspevky užívateľa

Tim to všechno poslouchal a přebíral si to v hlavě. Mrtvé, ale již plně vyvinuté, připravené na svět. Tak co se stalo? Museli zemřít buď pár hodin před porodem, nebo při porodu. To by se ale rodičům možná ještě nějaké podařilo byť jen na vteřinku probrat. Kdyby se nalokali plodové vody, podařilo by se jim je třeba rozdýchat. Kdyby se přidusili v porodních cestách, také by se je mohlo podařit oživit. Nevěřil, že je oživovali špatně – většinou stačí promasírovat jazykem –, takže opravdu nevěděl. Ještě sesbírá nějaké informace, ale bude se muset se vším poradit s Ryumee. „Jména jsou to krásná," smutně se na Anjel pousmál. Pak poslouchal mládence. „Druhé se zaseklo? Bylo snad nějak větší než to první?" Ptal se jich. Bylo mu Anjel líto – kdyby u ní byl léčitel, nemusela by porod prožít v takových mukách. V ničem jiném by ale nejspíš nepomohl. Mrtvá vlčata by jen těžko oživil, když se to nepodařilo jim.
Pokýval hlavou, když si Roihu na placentu nevzpomínal. „Nevadí. Věřím, že jste i tak udělali své maximum," řekl jim, aby si nemysleli, že je z něčeho obviňuje. On ne. Moc moudrý z toho nebyl, a je možné, že důvod úmrtí vlčat se nikdy nedozví. Možná v tom opravdu hrál největší roli právě věk rodičů. Pro Tima to byla ale až příliš jednoduchá odpověď, které uvěřit nechtěl. „Anjel, podám ti libeček, který ti ještě vyvolá kontrakce – v případě, že v tobě ještě nějaká placenta zbyla, musí co nejdřív ven. Taky ti dám preventivně třezalku proti zánětu. Teď budeš muset hodně odpočívat, a hodně pít. Pak ti doběhnu pro vodu," rozhodl první kroky v léčení. Nechtěl jí toho dávat zase moc, takže začne s tímhle. Placenta by po podání libečku měla vyjít maximálně do dalšího dne. Až potom jí podá bylinky proti bolesti. Myslel si, že teď by bylinky proti bolesti mohly trochu neutralizovat účinek libečku. Jestli zánět má zatím nebylo jasné, ale myslel si to. Atomu nechtěl vůbec dávat šanci k šíření, protože infekce není vůbec dobrá věc. Na zánět dělohy by mohla zemřít, nebo by už nikdy nemusela mít znovu děti.
Ovšem, že Roihu i Anjel chtěli znát odpovědi, ale Tim je teď neměl. Mohl jim sdělit tak maximálně to, co si myslel. „Občas se může stát, že první vlče uhyne, protože se v úzkých porodních cestách přidusí. Takové vlče by se vám ale nejspíš podařilo rozdýchat. A ani to nevysvětluje, proč se narodilo mrtvé i to druhé. Možná, že v tom opravdu největší roli hrál váš věk – čím mladší rodička, tím méně zdravých vlčat se rodí. Budu se muset o tom všem poradit s Ryumee. Je mnohem zkušenější než já. Pošlu jí pak sem, ať se na Anjel podívá," řka. „Pokud se narodila mrtvá, nemyslím si, že by tam přítomnost léčitele nějak výrazně pomohla. Je dobře, že jsi tam byl s Anjel, a ona na to nemusela být úplně sama. To by bylo mnohem horší," podíval se na Roiha. Aby prvorodička byla na svůj navíc komplikovaný porod úplně sama, to byla snad ještě horší varianta. Kdyby tam nikoho neměla, je otázkou, kdy by jí vůbec někdo našel.

Věděl, že bude pro oba těžké mluvit, proto jim dával prostor. Bylo důležité, aby se dozvěděl počet vlčat, a když mu to bylo sděleno a i potvrzeno, přikývl na oba přítomné. „Už na tebe nejdou žádné porodní bolesti? Musím se ujistit, že žádné vlče v tobě nezůstalo," sdělil jí, a mínil jí ohmatat břicho. To jí nejspíš nebude příjemné, ale musí tomu tak být. Snažil se být přitom jemný, ale důkladný – tohle bylo důležité. Ne, po prohmatu skutečně nic necítil. Kdyby tam nějaké vlče bylo, rozhodně by cítil. „Nic tam naštěstí necítím. Jak jste ty malé pojmenovali? Narodili se už bez známek života, nebo ještě dýchali?" ptal se. Na jména se ptal v dobrém úmyslu – aby Anjel nedostala dojem, že se tu mluví o nějakých věcech, nebo omylech. Samozřejmě uvažoval nad tím, proč se vlčata narodila mrtvá. Pokud už nedýchala, mohla být v Anjel po smrti už nějaký ten čas. A to by znamenalo, že jí může hrozit infekce, nebo už se tak dokonce děje. Její stav by tomu docela odpovídal.
„Hochu – Roihu, vybavíš i, kolik placenty tam bylo? Vypadá to, jako sražená krev. Pokud si nevzpomeneš, nevadí," ptal se strakatého vlka. Automaticky nepředpokládal, že mládenec bude vědět, jak placenta vypadá, proto mu to i popsal. Na rozdíl od někoho. Potřeboval to vědět, protože počet placent musí souhlasit s počtem vlčat! Pokud tomu tak není, opět může být placenta ještě v Anjel. Už teď věděl, že jí podá libeček, aby v ní ještě nějaké kontrakce vyvolal. Pro jistotu. Musí se pročistit. „Anjel, měla jsi poslední dny nějaké výrazné bolesti nebo krvácení?" Vždyť se s ní před pár dny viděl, tak co se stalo?

Když se Anjel ukládala na jedno mechové lůžko, Tim zběžně sledoval její zdravotní stav. Byla vyčerpaná a od krve, to jediné tak mohl od oka říct. Čekal, až si lehne, aby se mohl pustit do prohlídky a následné medikace. „Na planině," zopakoval klidně. Byl vlastně dost ve stresu, protože nevěděl, jestli na tuhle situaci bude stačit, ale teď tu Ryumee nebyla, a on udělá maximum. I když to slíbil i předtím, a očividně ani to nestačilo. na jeho emoce ale vůbec prostor nebyl, a tak je naprosto upozadnil. Strakatý vlk promluvil tónem, který nebyl pro Timovy slechy zrovna příjemný, ale opět – v tuto chvíli to nehrálo roli. Musí se chovat naprosto profesionálně, protože tu má velmi mladé rodiče, co právě přišli o své potomky. V takovm případě je tón hlasu, který vlk použil, naprosto omluvitelný. „Ušla jsi takovou dálku? Musíš být tak moc vyčerpaná," řekl jen. Všechno ostatní si říkal v hlavě, aby zbytečně Anjel nestresoval. Ano, neměli chodit tak daleko, ale nikdo jim procházku odepřít nemohl, a co na tom teď záleželo? Vůbec nic. „Teď už si ale odpočineš. Na planinách jsi porodila?" Zeptal se jí co nejkonejšivějším hlasem, který v tenhle moment zvládl, a pohladil jí přes uši. Jako pohlazení se to tvářilo, ale kontroloval jí teplotu, která se zdála být více než zvýšená. Bude mít z toho všeho nejspíš horečku.
Potřeboval znát fakta, aby jí mohl dost dobře prohlédnout. „Budu se ptát na otázky, které nebude snadné zodpovědět, ale musím, jinak nedokážu Anjel ošetřit," řekl k oběma vlkům. Bude to pro oba nepříjemné, možná vlastně pro všechny tři, ale je to nutné. „Jak to probíhalo? Kolik jich bylo?" ptal se nejdřív Anjel, ale podíval se i na mládence. Možná on bude ten, kdo bude nakonec lépe odpovídat, protože Tim věřil, že Anjel je v mnohem větších psychických bolestech. Je to matka!

Co tu dělal Timek? No samozřejmě, že se přehraboval v ordinaci. On tu uklízel, mezitím, co Ryumee tu pořád dělala bordel. On tady něco uklidil, a ona to vzápětí rozbordelařila, takže musel jít, a zase to po ní uklidit. A takhle dokolečka! Jo, sice to teď považoval za svoje doupě, ale i on ho považoval za svoje působiště. Vůbec ho nezajímalo, jestli si chce tohle doupě sestřenka využívat i jako nějakou osobní ložnici, on tady měl prostě bylinky a léčivo, takže tu bude, a basta fydli! Kde teď zas pobíhala, to netušil. Buď sbírala bylinky, nebo někde byla s tou svojí novou známostí. nebo to bylo mezi nimi vážnější? Tim si nevzpomínal, Tim nevěděl. Osobní pletky své sestřenky nesledoval. Sledoval tak maximálně Hariho, když šel zrovna kolem. Jestlipak už si našel nějaký zajímavý koníček mimo smečkové povinnosti? Ach, ale na toho teď vůbec přeci myslet nechtěl! Teď myslel na– na co vlastně??
Z myšlenek ho vytrhl hlas, který patřil mladému vlkovi ze smečky. Tim se po něm otočil, možná trochu v panice, ale velmi rychle se z toho prvotního šoku vzpamatoval. Tohohle jedince neznal, ale on neznal polovinu členů – pokud nechodili k doktoru, neměl moc šancí se s nimi setkat. Maximálně při honbě za bylinkami, ale ani tak moc vlků nepotkal. „Co se děje? Jsi nemoc–," chtěl se ptát na jeho zdravotní stav – vlk v obličeji nevypadal vůbec dobře! –, ale pak ve vzduchu ucítil silný pach krve, a za strakatým vlkem si všiml Anjel. Ach ne! Něco se stalo! Hned opustil své bylinky a běžel za Anjel. Vypadala vskutku zbědovaně! A už neměla břicho, takže to muselo znamenat jediné – porodila. Ale něco se pokazilo. Na to se ptát snad ani nemusel. „Pojď sem, pojď si lehnout," pobízel jí hned na jedno lůžko. „Jak daleko jste byli?" Ptal se obou přítomných, aby se mohl zděsit, kolik toho v tomhle stavu tahle nebohá vlčice ušla!

Hari měl pravdu – když se Tim věnoval kytkám, věnoval se tím i sám sobě. Protože ho to bavilo, a on u toho dokázal vypnout. Když pro někoho něco připravoval, dělal to s chutí, protože ho to baví. „Máš pravdu. Jen se občas nachytám, že i u toho 'odpočívání' nakonec pracuju – sbírám kvítí, které pak přinesu do doupěte, nebo tak." Je to zjevně nenapravitelný fanatik! Ale aspoň není závislý na nějakých omamných látkách, že? Kytky jsou takřka neškodné! Ovšem durman... „Hm, to je dobrá otázka!" Zamyslel se nad tím. Co by dělal, kdyby vskutku odpočíval? „Asi bych jenom seděl na louce, a souznil bych s přírodou okolo." To bylo dost hippie. Ale jo, to byl on a jeho představa o relaxu. Když by se udržel a nepletl by věnce, teda. Ale i to byla ta forma relaxu!
Představoval si, že Hari má hodně koníčků. Určitě pořád maká na splnění svých cílů! Že furt jenom loví, hlídá hranice, nebo s někým cvičí svoje bojové dovednosti. Na Tima působil jako pracovitý a cílevědomý jedinec, ale zase žádný alfův vlezdoprdelka. Teda, to si Timek jen myslel, neboť zas tak moc Hariho aktivity nesledoval. Nebo snad ano?
Jakmile meduňku Timek uvidí, rád jí Harimu ukáže! A klidně mu ukáže i všechno ostatní, všechno zajímavý, když o to bude stát. zase mu to nebude cpát za každou cenu, to on nepotřeboval být otravný. Stačilo, že byl sám posedlý kvítím, cpát to ostatním by měl jenom s mírou, nebo ho brzo někdo pošle do pérdele.
„No, to já si taky myslel. Netuším, jak se jim to povedlo," zamračil se nad tím. Vskutku netušil, jak se jim povedlo stvořit vlčata! Zeptal by se Ryumee, ale něco mu říkalo, že ptát se jí na to není dobrý nápad. Možná kdyby mu bylo pár měsíců, dotaz na dělání vlčat je na místě, ale v jeho věku už vskutku ne! „Nezbývá než doufat, že to dobře dopadne. Snažím se pro to dělat maximum." A když říkal maximum, tak to tak i myslel. Uvědomoval si, jak závažné to je, otěhotnět v tak mladém věku, a proto to všecko konzultoval i s Ryumee. Nedovolil by si to řešit jen na vlastní pěst! Ale dalo se říct, že v mnoha lékařských zákrocích už byl dost sebevědomý. To bylo ovšem jedině dobře.
Sám Tim určitě nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli je sám hezký, nebo ne. Nikdo se ho na podobné věci nikdy neptal, ani takové téma nezačal. Timovi připadal hezký kde kdo – vždy si na vlku našel něco, co ho zaujalo –, ale kdyby se ho někdo na féra zeptal, kdo mu připadá ze všech vlků ten nejhezčí, zvolil by Hariho. Bez delšího přemýšlení! Jemu se líbilo, že to není chcípáček jak on – naopak! Je to pořádnej svalouš!! A navíc bílý – to v něm evokovalo čistotu! Hari byl zkrátka ztělesnění vnitřní i vnější síly, aspoň v očích Timových. Naštěstí na tuhle otázku se ho nikdo nikdy neptal, a tak mohl dál přemýšlet jenom o kytičkách, a o kytičkách na Harim.
„To ta tvoje stavba těla! Oproti mě to respekt teda rozhodně vzbuzuje. Já jsem možná dokonce nejtitěrnějším jedincem ve smečce," uchechtl se a zamyslel se nad tím. No, největší chudák smečky! To vskutku byl. Kil moc nikdy nenabral, a to ani teď, když už byl psychicky docela v pohodě. Netrápil se hlady, ale ani se nepřejídal. Možná byl nemocný! A proto třeba příliš nepřibíral. Jenže tu nemají žádné pokročilé technologie, aby zjistili, jestli nemá třeba něco se štítnou žlázou. Bude muset počkat, jestli začne náhle umírat, nebo ne. Takový už je holt život v divočině. Další slova Hariho ho však šokovala!! Léčitel?! No kdyby byl jeho kolega, to by byl Timek úplně nejšťastnější! Žel ale to vypadalo, že se k této dětské představě vracet nechce. „No a jakto, že tomu tak není? Víc tě baví chránit ostatní?" To je ale přeci hrozně hezké!
Očíčka se mu rozzářila! „To budu rád! Až to doděláme, tak můžeme!" Jen aby ta přeměna nepoškodila jeho práci, kterou na Harim ještě udělá! Ale nevadí, konečně aspoň uvidí nějakou zajímavou magii! Zatím snad ani žádnou pořádně neviděl, ale třeba to jeho mozek přesvědčí o tom, že je čas už projevit tu svojí. „Týjo, to je strašně super! Dokážeš to dobře ovládat, nebo se občas proměníš i omylem? Totiž, určitě je to pak velká výhoda v případném boji! Nebo třeba špehování!" tahle magie měla snad samé výhody, né? Aspoň si tedy žádné proti představit neuměl. Nevěděl, že po proměně mu může zůstat i nějaký ten suvenýr, jako třeba ty parožky. On si ovšem myslel, že je má Hari už od narození!
On už nad tím trochu přemýšlel – nad svou magií. Jak mu Ryumee furt opakovala, že je totálně nemožnej, vybavoval si všechny věci, v kterých opravdu nemožný je. A ta magie byla jedna z nich. „Já jsem přemýšlel, že bych zašel do hvězdné jeskyně – jenom tak, abych si třeba nechal o té magii zdát. Když jsem tam byl po přijetí, měl jsem dost ... zvláštní sny." Barevné sny. věřil, že ty omamné výpary by mu mohly pomoci tu magii třeba trochu povzbudit. V té jeskyně se dějí věci divoké, a tohle by třeba mohla být jedna z nich. Věděl, že zneužívat moci jeskyně se mu úplně nepřísluší, ale on by šel dělat jenom takový experiment. Pokus na sám sobě. „Co si o tom myslíš?" Musel se ho optat na názor, aby věděl, že nedělá nějakou kravinu. Nerad by vypadal jako ještě větší blázen, než za jakého tu je.
„Ale ne, nemusíš! Jen klidně seď," pousmál se Timek. Už ten věnec určitě skoro měl! Docela si toho řekli zatím dost, i když vlastně málo, ale stačilo to k tomu, aby se jeho první věnec blížil ke konci. Měl už hotový základ, a teď k stati začínal přidělávat další květy, aby byl věnec pořádně bujný! Bujný věnec pro bujného chlapce! Řebříček, sedmikráska, štírovník, ladoňka a pampeliška pak tvořili jeho finální výtvor. Ano, jistě to několik minut zabralo, ale zde já nebudu popisovat každý krok za krokem.
A tak bylo hotovo. „Tadá!" Ukázal mu výsledný výrobek. Už v této aktivitě byl tak zběhlý, že se ten věnec dal povážit za vskutku masterpiece. Ve vlčím světě určitě ano, a ani v tom lidském by se nejspíš neztratil! Zběžně ho Harimu ukázal, a už se jal ho pasovat májovou královnou . Ve svých až lidsky obratných pacičkách dal Harimu na hlavu věnec, a tam ho i nainstaloval. Bylo to jako instalovat na vánoční stromeček hvězdu! A i stejně dobře to pak vypadalo – přineslo to stejnou radost, aspoň Timovi teda, hah. Když mu to tam mezi parožky zapletl, odstoupil, aby si své dílo prohlédl. Oněměl! Ale jen na vteřinku. „To je krásný! Sluší ti to!" Pověděl mu, aby si mohl být jistý, že nevypadá jako blbec. V očích Timových nikdy!!! „Ale ještě nejsme u konec–," ujistil ho, a začal sbírat další kvítí. Teď ty parožky! To bude poslední detail, co na hlavě bude dělat, a pak mu dá pár květů ještě do srsti. No to bude nádhera! Už teď mu z toho očka přecházela!! „Chvíli ještě vydrž!" Byl excitován na maximum!

Ovšem chápal, že né každému se chce jeho jméno celé vyslovovat! A už vůbec kdyby tam přidal i to jeho příjmení! On ale není žádná vážená osobnost, jeho není třeba tak ušlechtile nazývat. „Jasně, stačí Tim, ale i Tymián je ok," uculil se a švihl ocasem. Tuto dokonalou přezdívku si dal po vzoru Jílka – jak on si přál, aby se taky jmenoval po bylince! A touhle přezdívkou si to mohl takt trochu splnit. Doktor Tymián! „To je škoda. Kam tě tedy hvězdy zavedly?" Zajímal se, co je pro tohohle vlčka zajímavější, než kytky. Pro něj samotného totiž nic zajímavějšího, jak rostliny, nebylo. I takový plevel byl zajímavější, než půlka vlků v Norestu, jo jo. „Ale to je skvělé! Škoda, že se nedělá i něco takového pro dospělé," myslil si. On se stejně moc dospěle nechová, takže možná by se i mezi nějakou skupinkou dětí ztratil. Zkoušet to ale nebude, neboť by to mohlo vypadat kapánek podezřele. „Nebo existují snad i další podobné společné akce?"
Tima do Norestu volal nejspíš hlas jeho historie, jeho původ, jinak nevěděl. Prostě se tu jednou tak nějak vyloupnul, a tím to haslo. „Vskutku si na mém učení dává záležet," pousmál se. Furt ho peskuje a tvaruje, ale bylo to tak asi v pořádku. Tim to potřeboval, aby se trochu zocelil a pochopil, jak realnej svět vlastně funguje. „To se mi líbí. Pro nás jsou znakem asi hvězdy, co jsem tak pochopil. Mám radši kytky, ale tady jsem doma." To aby to nevyznělo, že by šel snad radši jinam jenom kvůli kvítí! I když...

Určitě neměl Tim Jílkovi za zlé, že upadl, takže nebylo třeba se tvářit tak zuboženě! I sám Tim byl posránek, co se sem tam i lekl i vlastního odrazu v kaluži. Dřív to bylo bezpochyb lepší, ale ani teď neoplýval bůhví jakým sebevědomím. A určitě tu nemínil s tím nějak Jílka konfrontovat! „To nevadí, já se taky občas zaleknu úplné banality," pousmál se na něj ze země, a pomalu se zvedl, aby se oklepal. „A taky sem tam zakopnu a spadnu," decentně se uchechtl. Ano, jasně viděl, že je Jílkovi ten pád trapný, ale nebylo opravdu třeba se stydět! Sám Tim byl nemotorný jak poleno! „Děkuju, je to od tebe milé." Usoudil, když Jílek řekl, že ho chtěl ochránit. Zatím se nesetkal s nikým, kdo by k němu snad byl nějak protektivní, tak úplně nevěděl, co si o tom myslet. Nic špatného to však nebylo!
„Pokračujeme," odsouhlasil a zase pomalu vyrazil, aby se konečně mohl porozhlédnout po vhodných větvičkách nějakého křáčí! Samozřejmě musel být obezřetný, aby tu na ne opravdu nic nevyskočilo!

Ano, Tim vskutku myslel na věnce! A na kytičky! On měl místo mozku jenom plevel, takže se mu nelze divit. Byl dost prostoduchý, ale nebyl vyloženě hloupý. Na to neměl geny! byl řpeci z váženého rodu – i když si tak vůbec nepřipadal. A to mu bylo trochu líto, i vůči Ryumee. nechtěl dělat ostudu! Ale jak to měl udělat, když sotva zvládal nedělat ostudu sobě? Bylo to vskutku těžké. „Jejda, tak promiň, já to nemyslel špatně." Opravil se tedy Tim a stáhl uši k hlavě, když se Jílek čertil nad slovy, které použil. „Určitě nejsi žádný zbabělec," pousmál se trochu. Za to Tim? Ten zbabělec byl. však mu to Ryumee ráda vytmaví!
A pak, když bylo zas chvíli ticho, se stalo něco, co Tim nečekal! Byl totiž zase zabraný do svých myšlenek nejen o rodině, ale i o kytkách, a tak byl více než šokovaný, když na něj Jílek jen tak spadl. Nebo ho snad atakoval? Ano, Tim upadl na zem i s Jílkem, a byl řádně vyjukaný! Ještě nikdo se ho takhle nikdy nedotýkal, a to to bylo omylem! Byl ale natolik zregenerovaný, že už neměl potřebu se začít hned bránit. Byl jen zmatený, co se to děje! Panika!! K rozdýchání však netrvalo dlouho, když se Tim zmátořil a uvědomil si, že šlo jen o nevinný pád. „J-já," začal, ale aby to dokončil, musel se oklepat a rozkoukat. „Ano, ovšem. Jen jsem se dost lekl. Co se stalo tobě?" Proč padal? A na něj??

Timek doufal, že ho při té diagnostice zranění nebude sledovat celá smečka! Čím víc očí, tím víc nervozity. Ani neměl odvahu na to, se o tom přesvědčit! Soustředil se proto raději jen na cizinku – cizinku, která se tak troufale rozhodla špehovat členy jeho smečky. Nevypadala však jako jedinec, který z podobných nezákonných činností skáče radostí. Co když ve smečce Ignisské vládl nějaký tyran, který své přisluhovače nutil k podobným činům? Ale ne, konspirační teorie v sobě musí Tim potlačit! Přeci se vysvětlilo, proč tu nakonec špehovali, ne? Kvůli smrti nějakého jejich vlka – připadalo mu však hloupé, že dokázali Přízračné obvinit bez důkazů. Na tělo toho nebožtíka se musel nacházet i pach ignisský, a zabil ho snad někdo z vlastních řad, hm? Ta smrt se měla zkrátka prověřit důkladněji, hlavně měl být přizván koroner!
Když mu vetřelkyně povolila se na nožku podívat, učinil tak – vzal si jí do vlastní pacek, aby jí prohmatal a určil tak diagnózu. Musel jí prohmatat pořádně, aby viděl, kde jí to bolí, a tak! Hlavně musel identifikovat zlomeninu. „Hm," zamumlal si pod fousky, když packu prohmatával. „Na zlomeninu to nevypadá. Nejspíš jen natržený sval." Pravděpodobně to bude jen tzv. natažený sval, tedy lehká ruptura, která bude potřebovat hlavně klidový režim. „Můžu ti dát něco na bolest, a studený mechový obklad, ale budeš muset mít hlavně klidový režim. Tu packu nesmíš vůbec namáhat," řekl jí. Pro studený obklad by musel běžet někam k vodě. Po vyřčení téhle diagnózy se koukl po Ryumee, od které asi čekal, že mu léčbu potvrdí.

Pletení určitě není pro každého! je to taková výšší dívčí! Ale Timek je tu od toho, aby každého donutil si to aspoň zkusit. Jen škoda, že teď není jaro nebo léto, aby to bylo snazší. S větvíčkama to též půjde, ale výsledek nebo tak pohledný! Bude decentní. „Tak super!" Zašvihal zvesela ocáskem a vyskočil na nožky, pokud na nich už předtím nestál. „Stačí, když půjdeme třeba támhle do toho lesíku," ukázal na přiléhající les, který byl nejspíš směrem k hranicím jejich smečky. Za hranice ho ovšem nepovede, vetřelce by domů nepřivedl!
Pomalu se tedy rozešel, ale počkal na svého dnešního společníka. „Pojď. Já už to tady znám, nemusíš se bát," usmál se na něj. Okolí staronového domova už měl docela očíhnuté! Musel, aby se neztratil.

Pokud tahle společná aktivita pomůže Harimu zbavit se aspoň na chvíli myšlenek na Vietnam, Tim bude za to moc rád! Sám už na Vietnam ani nemyslel, hlavně proto, že si na něj do detailů nepamatoval. A naštěstí se ani v jeho životě nestalo nic, co by mu ty šokující výjevy snad připomnělo. Vskutku to bylo jediné štěstí, protože by se třeba nikdy z toho svýho trauma pak ani nedostal.
„I v téhle těžké době je dobré se na chvíli zastavit, a věnovat se třeba sám sobě. To mi moc nejde, pořád někde běhám a sbírám bylinky, nebo se snažím být smečce po ruce. Hrozně mě to baví, ale Ryumee má asi pravdu, když říká, že si od toho mám občas i odpočinout," pousmál se. Pro něj je odpočinek sběr bylinek, ale když se pak vrátí pozdě v noci na pelech, zjsití, že je prostě hrozně ztrhaný! To, co mu přináší klid na duši ho tedy nějakým způsobem vyčerpává, aniž by si to uvědomoval. Tak to holt se závislostí bývá. Ale furt lepší, aby byl závislákem na pletení věnců, než na drogách v hvězdné jeskyni, ne? Co však není, může být.
Pro Tima rozlišování bylinek už přestávala být věda. Používal k tomu hlavně nos, ten poradil i v případech, kdy si nebyl jistý vzhledem. A to ho zprvu po svém znovuzrození nepoužíval skoro vůbec! Rychle však zjistil, kdyby nepoužíval nos, mohl by se používat za invalidu. „Um, trochu jako kopřiva? Ale je taková roztomilejší," myslel si Tim. Kopřiva byla větší a působila děsivěji! Pokud se to tak dá říct. „A mívá bílé drobné květy. A hlavně hezky voní! Tak trochu nakysle, ale zároveň sladce." Jako citrón! Ale ty tu nerostly, takže k tomu to přirovnat žel nemohl. Nu, když však přišla řeč na náročnost porodu, trochu se nad tím zamračil. „Vskutku! Tělo se po březosti a porodu regeneruje hrozně dlouho! Je tedy lepší, když si tím procházejí spíš plně dospělé vlčice." Děti by si neměli dělat děti prostě z důvodu, že riskují svůj život, i život těch nenarozených vlčat! Ale Tim nebyl od toho, aby soudil, jenom posoudil. Všechno konzultoval s Ryumee, a ta mu potvrdila jeho domněnky – čím mladší matka, tím menší existuje pravděpodobnost, že se narodí plně zdravý vrh. Jak smutné by to však bylo! A tak na to Tim moc nemyslel, a snažil se udělat maximum pro šťastný konec.
Letmo se na Hariho uculil, když odmítl jeho nabídku pletení. Tak si to myslel! A nijak ho to neurazilo. Možná bude lepší, když se sám nebude čertit nad Hariho neschopností, a udělá si to všecko sám. Ehm. „Nevadí," pronesl si spíš pro sebe, a dál vybíral vhodné květinky pro svého soudruha. Prakticky vzal skoro vše, co tu bylo – řebříček, sedmikráska, štírovník, a sem tam se objevila i modrá ladoňka. Usoudil, že z toho nějaký základ uplete, a pak se uvidí, čím věnec ještě doplní nebo nedoplní. Pro základ ovšem použije řebříček, který byl ze všech nejdelší, a měl i nejsilnější stonek. „Škoda, že ještě nekvete mák. Červená by ti slušela ze všeho nejvíc!" Myslil si, s pohledem zkoumajíc Hariho. Ale stačí ty parožky!
Ač se nemuselo zdát, Tima povídání Hariho opravdu zajímalo. Pomalu začal plést, a měl přitom slechy dobře nastražené. „Bojovník! To si myslím, že k tobě sedí. Né, že bys mi připadal jako rváč, ale tvoje stavba těla určitě v mnohých vzbuzuje respekt, a takový věci." Takový věci, jo. Jeho magie! To ale bylo teprv něco! Měl pocit, že už to od Hariho slyšel, ale možná ne. Možná to bylo jen nějaké to deja vu. „Páni! To je prostě úžasné! Někdy bych to rád viděl." Zasnil se. Ale jestli je používání magie pro Hariho náročné, vidět to ovšem nemusí. „V co už ses zvládnul proměnit?" Chtěl vědět. Uměl by třeba medvěda? Tim nikdy žádného neviděl! Jenom toho na obloze, v souhvězdí. A nebo třeba v nějakého roztomilého ptáčka??
Otázka na jeho magii rozhodně nebyla zajímavá, protože Tim musel negativně odpovědět – nevěděl. takže se zas bude cítit jako nemehlo, za které ho beztak měli všichni včetně sestřenky. Ach ta Ryumee! „To já nevím. A sestřenka si to taky nepamatuje. Snad už brzy to ale zjistím." Chtěl vyznít pozitivně, ačkoli ohledně toho moc pozitivní nebyl. Jaká škoda, že svou magii ještě znovu neobjevil! To by totiž tohle nemusel být jenom mejkap makeover, ale i módní přehlídka! teda, ona to svým způsobem bude májová módní přehlídka, ale s tím oblečením by to mohlo být ještě lepší! A při těchto myšlenkách byl skoro v polovině svého výtvoru. Tak! Nádhera! „Zatím dobrý?" zeptal se ovšem Hariho na názor. Je to prozatím jen beta verze!

Jaká škoda, že Tim to nemohl brát jako kamarádství z dětství, když si pamatoval velký H, ale ke spokojenosti mu stejně stačilo jen to, že se kamarádili teď. Vždyť to bylo koneckonců to nejdůležitější! „Je to jako bych zažíval jaro poprvé, ale zároveň jsem se na něj těšil, jako bych věděl, že bude přesně takhle krásné!" A on to přeci věděl! Některé věci prostě věděl, i když si je vysloveně nepamatoval. Bylo to zvláštní, ale už si na svůj zlobivý mozeček tak trochu zvyknul. Jen jestli si zvyklo i okolí?
Jistě by ho neurazilo, kdyby se zeptal na vedlejší účinky bylinek pro těhotné, protože Tim se radil i s Ryumee, a tak věděl, že jsou nezávadné. Ona by se snad nespletla, né? „Tuhle směs jsem vymyslel Anjel přesně na míru," odpověděl Harimu. On ke každému pacientovi přistupuje individuálně! Takovej šikovnej on je! „Dávám jí tam heřmánek s kontryhelem a pampeliškou, nebo meduňkou. Je to hlavně proti únavě a stresu, protože toho má asi teď hodně." Když k němu přišla prve, vypadala hodně vystresovaně, proto jí předepsal heřmánek. O jeho účincích věděl sám, stejně tak jako o kontryhelu, ale na ostatní věci se radši ujistil u sestřenky. Jestli bylinky v něčem opravdu pomůžou, to už je otázkou. Není tajemstvím, že tahle vlčata mají pouze malé šance k tomu, aby se narodila živa a zdráva. Timek v to ale věřil, manifestoval si to!
Mini-infarktu, který Hari právě prodělal, si Tim nevšiml, nebo aspoň předstíral, že ne. Haha, mučení! „A chceš to zkusit? Ale nenutím tě!" Ujistil ho, protože fakticky nechtěl do ničeho nikoho nutit! Jemu bude asi stačit, když si bude moct sám nějaké věnce udělat, a trochu si pohrát s Hariho zevnějškem.
Nu, odpověď na svou otázku tak nějak následně dostal. Hari s návrhem souhlasil, a to Timečka potěšilo natolik, že zvesela zašvihal ocasem. Bude májová královna! „Výborně!" Pronesl a šel hned sbírat kvítí, aby začal co nejdřív plést. Nechodil daleko – ani nemusel –, aby slyšel, co mu kamarád povídá. „Tak třeba jak se máš? Jak se ti daří učit se dovednostem, v kterých chceš vynikat?" Chtěl se ho zkrátka zeptat, jak se mu daří učit se svému vysněnému povolání, ale nepamatoval si, co to chtěl Hari dělat, tak to zaobalil, aby nebyl zas za vola.

Timek se uculil. „No, nebyl. Neumím plavat, asi. Nezkoušel jsem to." Dodal tedy, aby to bylo jasné. Nevěděl ani, jestli by se mu plavání líbilo, takže neměl zatím v plánu to zkoušet. Kdyby hořelo, tak by to asi risknul, ale dokud nebyl důvod, neměl ani on důvod k tomu to dělat. Raději si bude pak v hezkém počasí sbírat bylinky a plést věnečky. Jo, to je definitivně lepší plán na horké letní dny! Bude plést až do roztrhání těla! „Oh, děkuju?" Zareagoval na jakousi lichotku s našpicovanýma ouškama. „To mi tedy asi ještě nikdo neřekl." Ale nikdo mu neřekl ani opak! Je vskutku zábavný?
Nikam se nechystal, protože nevěděl kam. „Ale mohl bych ti ukázat, jak se pletou aspoň ty zimní, jako ten, co mám na hlavě," nabídl mu. Bylo mu trochu líto, že ještě nic nekvetlo, a nemohl tak tohoto jedince potěšit nějakým hezkým výtvorem z dílničky pana Tymiána. „Někde v lese nasbíráme větvičky a něco zkusím."

No jo, Timek a to jeho overthinkování! A hlavně ta paranoia, ta jeho fantazii dávala zabrat. Jednou se snad ale vyléčí, když kolem sebe bude mít samý dobrý jedince, a žádná nová traumata! Když bude na světě mír a žádná válka, on se bude mít fajn, bezpochyb! Jak dobře se teď bude mít, když ví, že tenhle cizinec není žádným vrahem! „Ach, dobrá. To já se musel ujistit, protože tady vysoko v horách moc nikoho nepotkávám. Já sem tedy nechodím tak často, raději jsem doma, na území mojí smečky," pověděl mu. Dnes hledal opravdu jen ten stromček či jinou speciální bylinu, jinak by tady vůbec nebyl!
„Neviděl? No, nejspíš to bude nějaký vzácný přírodní úkaz, protože já ho doposud viděl jenom jednou. U jezera, které tady v horách leží." Pověděl mu a pohledem s podíval směrem, který myslel. Je to vlastně ještě docela štreka! „A má i speciální léčivé účinky, proto ho teď jdu takovou dálku hledat." Do budoucna se jistě bude hodit, o tom není pochyb! Když se mu cizinec taky představil, decentně se pousmál. „Také mě těší."

Tim by vskutku na Hariho nezapomněl! Na tohle setkání se těšil, protože né každý den se mu poštěstí nějakého soudruha přemluvit k tomu, aby mu dělal společnost. A tady svého bílého přítele viděl obzvlášť rád – vlastně ani nevěděl proč. Možná proto, že byl na něj o dost hodnější, než jak se k němu chová sestřenka Ryumee? Ta s ním rozhodně v rukavičkách nejedná, a určitě by to od ní ocenil víc! Ale ani za zlé jí to vyloženě neměl. „Jsem tak rád, že ses ke mně rozhodl připojit!" Vyřkl své myšlenky nahlas, a usmál se do svitu jarního slunce. Ovšem se zavřenými oky, jinak by se mohl rázem stát Stevie Wonderem! „Je tak hrozně krásně, že by byla škoda toho nevyužít na procházce v kvetoucí přírodě." Od prvního setkání s Harim, které tu v Norestu po své nehodě měl, už uměl dávat dohromady věty, které actually dávaly smysl!
Ale zpět k náplni dnešního dne, ovšem! „Nasbírám si jenom pár čerstvých bylinek pro Anjelinu medicínku, a pak se můžeme bavit!" Ano, ovšem že myslel na věnce!! „Myslel jsem, že bychom mohli plést věnce," už to prostě musel říct nahlas!! Jak moc zděšený Hari bude? Minule, co si to tak Timek matně vybavoval, mu to moc nešlo. „Jestli si tedy ještě pamatuješ, jak se to dělá. A když né, tak ti to ukážu znovu." Vyřkl svůj plán a začal si soudruha prohlížet. Krásné parohy, krásné! „A nebo bys mohl jenom tak sedět, a něco hezkého mi povídat. A já bych ti něco slušivého upletl." Tak! To byl teprve plán! Uplete mu věnce, nahází mu do srsti miliardu kytek, a ty parohy!! Ty mu vydekoruje jako vánoční stromeček – ale míň kýčovitě, tak, aby mu to pořádně slušelo! Teda sluší mu to už teď, ovšem, ale tohle bude třešničkou na dortu!