Príspevky užívateľa

Tima fascinovalo, jak je cizinec urostlý – prostě jedinec, z kterého musíte mít přirozeně respekt! Nebo přinejmenším bobky. Ale bylo to opravdu způsobeno jeho velikostí, nebo jen tím, že ho neznal? Cizincova otázka Tima ponechala v přemýšlení. Odsud? Jsem odsud, nebo nejsem? Jak má odpovědět, aby nevypadal jako ten největší blb? ,,Vlastně nevím. Jsem? Nejspíš ne, protože to tu nepoznávám," vyřkl. No, to to tedy zachránil! Jakoby, objevil se tu, takže sem musel odněkud přijít, nebo se tu prostě jen tak vyloupl? Začal na tomhle místě jenom tak existovat?
Další věcí, která Tima zaujala, byly výrůstky, které měl bílý jedinec na sobě. On měl přeci taky jedny, ale tyhle nevypadaly tak zdravě. ,,Um, poslyš," rozhodl se to okomentovat, a přitom packou na jedincovo paroží ukazoval. ,,To je normální, nebo je to nějaká nemoc? Moc zdravě to nevypadá." Když to říkal, tvářil se přitom, jako by ho celý svět před vteřinou rozcuckoval na kousky. Vypadal, jako by byl právě neprávem obviněn z vraždy, a měl se každou chvíli na soudní lavici rozbrečet. Ale nechtělo se mu brečet, to on se jenom tak tvářil.

,,No, to já nevím," uchechtl se nervózně Tim. Třeba by mu mohla chtít ublížit! Ale proč? Dobrá otázka. Někteří jedinci ale nepotřebují důvod k tomu někoho ohrožovat. To Tim sice nevěděl odkud vzal, ale zdálo se to dávat smysl. On nemohl říct, že cizinka nevypadala nebezpečně, protože neměl představu, jak by vypadala, kdyby nebezpečná byla. Proto se tak blbě ptal, ovšem. Podle výrazu, který však vyčetl na její tváři mu bylo jasné, že ta otázka zlatého bludišťáka nejspíš nevyhraje.
Pokrčil rameny. ,,Doufám, že nejsem." Nikoho ohrožovat v plánu neměl, ale pokud by si situace žádala nějakou obranu, taky by se dokázal po někom ohnat. ,,Tuhle jsem se viděl na vodní hladině, a nepřipadal jsem si nebezpečný. Ale co já vím, jak to poznám?" Definitivně vypadal rozcuchaně a neupraveně, ale to neznělo jako definice nebezpečí.

Dokud byl jen stalkován, tak asi dobrý, ale když zaslechl i zakašlání, tak to byl průser. Lekl se, a otočil se, odkud se ten zvuk ozval. Nezněl totiž, jako nějaké divoké zvíře, a vlastně – i z divého zvířete by měl mít trochu strach, ne? Takže jeho reakce byla vlastně adekvátní a přiměřená situaci. Chvíli se rozhlížel, než spatřil jedince, kterému kašel patřil. Jedinec, vlk, byl dost velký, takže šlo jen o nepozornost, když si ho už dávno nevšiml. Tyjo, tak z tohohle vlka by měl mít určitě nějaký strach! ,,Aha, ty jsi jen vlk, jako já," pronesl nejistě, jako by to mělo znamenat, že když jsou jedním druhem, nemusí si ubližovat. Nebo ne? ,,Teda, musel bych se pořádně najíst, abych vypadal aspoň trochu jako ty, to určitě." Následovalo nervózní uchechtnutí. Jak se měl chovat? Ani nevěděl. Nechtěl, aby ho tu vlk zkopal do kuličky – třeba mu vstoupil na území, že jo, a ani si to nemusel uvědomit! Jak mu měl ale dát najevo, že o takový konflikt nestojí? No, jen tam tak ztuhle stál se švihajícím ocasem, a nespouštěl z cizince oči.

Tak teď se teprve lekl! Zaslechl něčí hlas, a samozřejmě nepatřil nikomu jinému, než jedinci stejného druhu, jakým byl nejspíš i on sám! Vlkovi! On ale věděl, že by měl být před cizinci opatrný. nevěděl, proč, ale věděl, že by měl. Jenže jak pozná, že ten jedinec, kterého nezná, je nebezpečný? Tenhle vlk vypadal úplně normálně. ,,Já taky," oplatil pozdrav a instinktivně ucouvl. Prohlížel si vlčinu s přimhouřenými oky, a říkal si, co z ní tak asi vyčte. Podle pachu se aktuálně moc neorientoval, takže na ten moc nesázel. A podle vzhledu mohl říct leda prd.
,,Tady je to dost nebezpečné, že? Nejsi taky nebezpečná?" ptal se jí hned na úvod. No, musí se přeci ujistit! Ačkoli asi by mu úplně na potkání nesdělila, že hej, jsem zabiják, bojte se mě! Zajímavé bylo, že i ona měla na hlavě výrůstky, jaké měl i on sám. To znamenalo, že to není žádná nemoc, žádný tumor, ale zcela běžná věc. Ale podivná věc. K čemu slouží? Ale takové otázky by si mohl položit o více částech svého těla, tak asi dobrý.

Timovi se podařilo trochu zkrotit své myšlenky, a nyní se věnoval slovu 'doma'. Tady mu to totiž připadalo trochu jako 'doma', ale jak se to dá vůbec definovat? Je to místo, kam se rádi vracíte? On se ale nikam nevrací! Minimálně o tom neví. Nebo je to místo, kde jste se narodili? Jemu ale připadá, že se narodil právě teď a tady. Žil víceméně v přítomnosti, a pokud měl nějaké vzpomínky, tak jen matné. A nebo se týkaly toho, co se stalo před dvěma dny. Až tam jeho paměť sahala!
Začal pociťovat hlad, ale nevěděl, jestli s tím zvládne něco udělat. On vlastně nevěděl vůbec nic. Nevěděl, kam jde, nebo proč jde. A z toho vymýšlení smyslu chůze ho akorát tak zas rozbolela hlava. Au! Bolela ho nějak často, a bylo to značně otravné. Co po něm jeho tělo chce? Jak se má bolehlavu zbavit? Život byl nějak přeplněný otázkami, na které nikde neležely odpovědi. Jediný, kdo by mu mohl odpovědět, by byl další jedinec stejného druhu, jakým byl on, tedy vlk. Nemůže ale běhat za náhodnými cizinci, a ptát se jich, kam má namířeno, ne? Náhodní cizinci pro něj mohou být hrozbou! Ale proč? Proč pro něj mohou být hrozbou? No, cítil, že by z nich měl mít respekt, ale nevzpomínal si proč.

Tenhle lesík byl docela řídký, ale i tak některé stromy působily děsivě. Jako by mu připomínaly nějaké postavy, ale vůbec si nemohl vzpomenout, jaké. Tu a tam se zalkl, jestli náhodou ten strom není živ! Ale nebyl. Nikdy nebyl živ, nikde na něj nic nečíhalo. To si jeho mozeček nějak nedokázal uvědomit, a proto se zdál být tak trochu vylekaný. I když mu nad hlavou přelétl nějaký opeřenec, instinktivně se stáhl. Ve vteřině mu došlo, že pták mu nejspíš neublíží, a hned se zas narovnal. ,,Kolik toho musím ujít, abych zjistil, kam jdu?" Moc dobrá, ba přímo filosofická, otázka! Co má hledat, co má dělat? Připadal si, jako by se znovu narodil! A možná i tomu tak bylo.
Měl by najít nějaké jedince jemu podobné? Poradí mu, co v životě dělat? Jak žít? No, třeba si vzpomene, co má pak dělat, když někoho uvidí. Třeba se rozvzpomene na více věcí! Teď si vzpomínal jen na nějaký sen, který měl nejspíš noc předešlou. Vzpomínal si na něj velmi matně, a učinkovalo tam světlo a několik postav, které právě z dálky připomínaly některé ty zkroucené stromy. Uf, děsivé! Ale byl to jen sen, tak toho se není snad třeba bát! Kdyby mu třeba došlo, že by mohl použít k orientaci v přírodě nos, věděl by, že v okolí není sám. A nejspíš by ho to poněkud vyděsilo!

Tim se tu objevil, ani nevěděl, jak. To se mu ale stává pořád! Pořád se někde objevuje bez předešlého záznamu o tom, jak se sem vlastně dostal. Občas mu svět připadá jako simulace, které ani není součástí. To zapříčilo, že měl sem tam výpadky pozornosti až takových rozměrů, že si pak ani nevybavil, co po čas toho úniku z reality dělal. To se asi stává každému, ale na místě, jako je tohle, je to docela nebezpečné. Nějakou chvíli šel po planině, a ta najednou skončila, a otevřela se před ním jakási propast! ,,Tyjo," pronesl trochu šokovaně. Sotva si všiml, že ke srázu přišel, ale naštěstí si to uvědomil včas! ,,Výška. Velká výška." No to tedy.
Jakmile se ale dokoukal dost, otočil se na patě, že odkráčí pryč. Tu ale zacítil jemný poryv větru, který k němu přinesl nějaký trs trávy, a on se lekl. Lekl se víc, než by se měl lekat toho srázu. ,,Co chceš?" ptal se rozzlobeně trsu trávy, který mu spočinul na zadní noze. To mu tedy nebylo příjemné, že ho zde příroda osahávala zcela bez dovolení! Příště dostane infarkt!

Naposledy si pamatoval, že se probudil z hlubokého spánku někde na louce. A teď byl tady, pod nějakými vrcholky hor. Měl úplně prázdnou hlavu, bez myšlenky. Když se chtěl na nějaké soustředit, nešlo to, a akorát ho rozbolela hlava. Co se mi jen stalo? Dobrá otázka, na kterou nikde neležela odpověď. Neležela tady v listí, ani v seschlé trávě, a dokonce ani pod hladinou řeky, která tu proudila. K té se šel Tim podívat – hledal tam ty odpovědi –, ale tak maximálně zhlédl na hladině dalšího vlka. Lekl se, fakt že jo, ale jakmile to rozdýchal, tak mu došlo, že to byl jen jeho odraz. No tedy! Z toho byl úplně paf! Musel se odrazu pak věnovat ještě pár dalších minut. Prohlížel si svá hledidla, a hlavně ty výrostky, co měl na hlavě. To je normální, nebo je to nějaká nemoc? Rozhodně to nevypadalo moc zdravě!
Když se ale dostatečně dokoukal na svůj nedokonalý odraz, rozhodl se vydat dál. Nevěděl, kam jde, ale třeba ho po pár ujitých kilometrech něco napadne? No, spíš by se mu hodilo něco na bolehlav. Ani se nedivil, že mu mozek nechce žádné myšlenky ukazovat! On by se na takové místečko totiž taky neodvážil. Teď se šel spíš oddat nějakým přilehlým lesům, jeho ztuhlé tělo to potřebuje. Proč je ale ztuhlé? Spal snad jako Šípková Růženka, sto let? Rozhodně se tak cítil! Snad se mu podaří to rozchodit, aby mohl nějak přežívat dál.

Meno
Timothée

Prezývka
Tim, Teemo, Tymián

Vek
dospívající (datum narození tuším 24. 2. 2021)

Pohlavie
samec

Matka
Sayera Estrela do Norte

Otec
Aaravos Estrela do Norte

Súrodenci
Marielle, Caelin

Charakteristika
Vzhledem k jeho aktuálním zkušenostem je to zmatený mládenec. Je to takové děcko v těle takřka dospělého jedince. Možná vás svým chováním otráví, ale on neměl šanci ve správný čas dospět, a tak to musí dohnat. Léta puberty mu byla ukradena, a proto může nyní působit jako tak trochu autistický typ týnejdžra. Nemá zažité správné chování, a neumí číst v ostatních vlcích. Působí tak trochu jako mimozemšťan. Objevuje sám sebe, a objevuje to někdy zvláštními způsoby. Sem tam bývá roztěkaný, a můžou se objevit i tiky.
I přes jeho tragický osud je to stále jeden a ten samý jedinec, jakým byl jako dítě – zvídavý, fyzicky nepříliš zdatný, upovídaný. Ani nyní nemá rád bitky, to mu způsobí tak akorát nepříjemné flashbacky na jeho trauma. Teď už ale nemá tak hezké představy o životě, ví, že někde číhá nebezpečí, ale nemůže si vzpomenout, kde. Neví, jestli jeho vzpomínky nejsou jen zlým snem. Nedokáže to rozlišit. Je víceméně bezkonfliktní, ale při nějakém nátlaku, či hrozbě nebezpečí umí štípat. A že se po vás zvládne ohnat i za něco zcela nesmyslného. Stačí, když mu něco připomene děsivé události z jeho únosu, a štípne vás raz dva! Blbé je, že si to on ani neuvědomuje. Prostě jedná z reflexu.
Stále moc miluje květiny, a jako zázrakem si pamatuje pletení. Tahle vzpomínka je pro něj tak silná, že na ní nezapomněl. Někdy, když má špatný den, plete věnce až do úplného vyčerpání. Cizinec by v klidu řekl, že Tim je blázen. A aktuálně je i bezdomovec bloudící po světě, hledajíc svojí ztracenou identitu, takže o to lépe. Reprezentuje dokonalý obraz zcvoklého bezďáka.

Minulosť
Timothée se narodil na území Norestu, konkrétně do Přízračné smečky. Narodil se společně se svými sestrami, Caelin a Marielle. Už odmala byl velmi zvídavý, vnímavý a citlivý. Fascinoval ho svět kolem, který mu nikdy nepřišel nudný na to, aby ho přestal zkoumat. Vždy ho něco zaujalo. I na těch nejběžnějších úkazech si dokázal najít něco krásného a výjimečného. Ti, kteří se s ním v dětství stihli setkat, by jistě souhlasili. Neměl žádné známé nepřátele, byl zkrátka veselé a šťastné dítko, jak vystřižené z encyklopedie. Vyhýbal se konfliktům, a s každým chtěl být za dobře. Měl rád i svojí těžce retardovanou sestru. S rodinou měl dobré vztahy.
Zažil mnoho dobrodružství, a ještě jich měl mnoho zažít. Měl zájem o bylinky a miloval kvítí. Chtěl se stát medikem! Vše se však pokazilo, když mu táhlo na jedenáctý měsíc života. Z běžné procházky po okolí Norestu se stala noční můra! Na obloze nad Timem se zničehonic objevila vesmírná loď plná reptiliánů! Reptiliáni ve svých mimozemských podobách se zmocnili nebohého Timečka, a rozhodli se na něm provést sérii několika pokusů. Pečlivě zkoumali jeho vnější i vnitřní povrch, povahové vlastnosti a přirozené chování. Bylo to hotové martýrium! Až po dvou letech se rozhodli ho vypustit opět do přírody. Samozřejmě mu museli přitom vymazat paměť, aby si na nic nepamatoval. Moc se jim to však nepovedlo, a tak mu vymazali i část vzpomínek z dob před vstupem na jejich loď. Celkový výmaz nebyl moc kvalitní, a tak Tima po znovuzrození na planetě zemi doprovází nejen hrozný bolehlav, ale také čas od času dostane sérii flashbacků na události jeho předešlého života. Ať už to jsou flashbacky na reptiliány, nebo flashbacky na jeho dětství. Vše je však matné, a on si jistojistě pamatuje jen, že se narodil někde tady, a jmenuje se Timothée. Celkově teď působí víc zmateně, ale náznaky jeho původní povahy tam stále jsou, a po rekonvalescenci se zase objeví. Jen za tu dobu experimentů úplně zapomněl, jaké to je, být vlkem.

Zaujímavosti
- měří 74 cm
- trpí částečnou ztrátou paměti
- nosí květinové věnce, které si sám tvoří. tuhle dovednost nikdy nezapomněl.

Mágia
Látky:
Magie spočívá v přeměně duševní energie v kusy látek. Tuto energii lze převádět jen za hlubokého spánku, stačí, aby si vlk o kousku nechal zdát. Po probuzení se vysnívaný kousek zjeví v bezprostřední blízkosti. Ovládání této magie je náročné, neboť né vždy jsou sny přesně o tom, o čem vlk chce. Mysl navíc musí být při usínání čistá. Jsou to sny velmi vyčerpávající, takže vlk se téměř vždy probouzí unavený.

Obrázok