Príspevky užívateľa

Sem Tim pokročil od řeky Cayny při svém hledáním té vzácné rostliny. Musí být opravdu vzácná, když je zimní období, povím vám. Proto taky ještě nebyl úspěšný, ale asi ani nečekal opak? Nečekal, že za pár hodin tu kytku nebo květ najde. Pomalu to spíš bylo tak, že se jen procházel po místech, která znal, a kde věděl, že se jistojistě neztratí. Sice mu už čichové smysly fungovaly víc než dobře, nevěřil si ale natolik, aby vstoupil do nějakého vzdáleného neprobádaného území. Co kdyby tam žilo něco zlého? Ano, stále tak trochu věřil, že někde to zlo na něj číhá. Však se doposud ani nevysvětlilo, odkud se vzalo to první zlo, co mu udělalo ty špatné věci, o kterých se mu občas snívá. Jsou to hrozné sny!
Tady na tom místě se kdysi setkal s milým vlčkem Hariuhou, kterého tedy od té doby už nepotkal. Byla to smůla, ale toto území bylo tak rozsáhlé, že by byla opravdu náhoda, kdyby se s ním zase za krátký čas setkal. Nebo ne? Náhoda je přeci real. Bohužel, kde nic, tu nic, žádnou rostlinu neviděl, jen nějaké jehličnaté stromy, které mu sic emožná připadaly krásné, ale bylo jich tu tolik, že určitě nebyly nijak vzácné. Nu, asi bude muset jít o dům dál, než se unaví natolik, že to zalomí a vzdá.

Tim vyrazil takřka hned, co mu byl úkol zadán. Tři dny je totiž dost málo na to, aby hledal něco, co neznal. Teda, on neznal kde co, každá druhá kytka je pro něj actually nová. A jak má o ní něco zjistit, když prostě nic neví? Ta zkouška možná bude nad jeho síly, teda, ani si původně nemyslel, že bude něco skládat! Na jeho mentální sílu je to prostě příliš, a bůhví, jestli to vůbec dá. On ale pro to udělá maximum, protože je to kluk snaživá, a tak.
Ted byl v okolí řeky Cayny, jak já říkám Čajny, a vůbec si nepamatoval, jak si tu před lety hrál s nějakým vrstevníkem ze smečky Ignisské. Tedˇo té smečce věděl prd, pamatoval si jen to, co mu řekl ten slepý vlk Ikke. To byl zajímavý jedinec, ale vzpomínky na něj už se pomalu začínaly vytrácet, protože to nebyl zrovna dvakrát důležitý rozhovor. Nebo jako byl, ale bohužel si nelze pamatovat vše. Obzvlášť v případě Tima, který utrpěl poranění hlavy, že? Jemu by se mělo prominout i to, kdyby tuhle zkoušku nesplnil. Chce jen domů, chudák! Bohužel ale ještě se toho nedočká. Teď musí v zimě a sněhu hledat nějakou rosltinu, která nejspíš neexistuje, protože prostě zima.

No jo no, ten Timečkův mozek holt ještě takový složitosti neponímal. Zkusil se ale netvářit jako blbec. „Aha, jistě, rozumím." Ale jo, tomu i rozuměl. Rozuměl, že když ho potká jindy, a bude se chovat jinak, tak to bude jeho alter ego. Musel by to asi ale vidět na vlastní oči, aby se ujistil, jak to vypadá. Neměl s něčím takovým doposud zkušenost. Ale s čím jo, že? On byl ještě v plenkách! Obrazně řečeno, naštěstí.
Byl ale natolik příčetný, že ta slova si opravdu vzal k srdci. „Já–," chtěl namítnout, ale opět neuměl ty myšlenky vyjádřit slovy. „Nemůžu být přítěž, když nikoho nemám, ne?" To dávalo smysl. Nemá nikoho, a proto nikomu nemůže být na obtíž. „Potom nevadí, že jsem ufňukaný trouba." Trochu si povzdechl, ale co už. Když zůstane na světě sám, když nenajde svoje kořeny, a ani žádnou společnost, tak mu nemusí vadit, že je blbec, ne? Tím pádem by se ani neměl trápit, ale moc to nefungovalo.

Timek vzhlédl ku černému vlkovi. Co se mu asi při pohledu na něj honí hlavou? Jistě mnoho smysluplných myšlenek, které si Tim neuměl ani představit. Nebo o tom byl přesvědčen. „Já jsem původně pouze hledal svoje vzpomínky – abych našel sám sebe, ale nikam to nevedlo. Nedařilo se mi na nic vzpomenout, a akorát mě to trápilo, takže jsem došel k závěru, že se budu soustředit hlavně na přitomnost a budoucnost. S minulostí já už stejně nic neudělám, ale s budoucností ano," odpověděl. Dávalo to smysl? Snad ano, protože takhle to Tim cítil. Díky Anjel na to přišel. Přišel na to, že nemá smysl se honit za starými vzpomínkami, ale mnohem důležitější je si udělat nové. „Rád bych se teď soustředil na to, co mě baví – bylinky. Chtěl bych pomáhat Ryumee, která by mi mohla říct i něco o mé rodině. Myslím, že členství ve smečce by mi pomohlo s tím začít, a na oplátku bych pak s nabytými znalostmi mohl pomoct smečce já?" Ani nevěděl, kde se v něm taková inteligéntní slůvka vzala, ale doufal, že to znělo nějak srozumitelně. Rád by pomáhal ostatním, rád by léčil, ale nejdřív potřebuje trochu pomoci on sám. Pro někoho možná těžké si říct o pomoc, ale on s tím problém neměl. On nemá co ztratit.

Timek byl také velmi rád, že konečně bude někoho mít, někoho, kdo evidentně do jeho minulého života nějak patřil. Ted ho čekala nová životní kapitola, a on se na to musí připravit. Tedy, víceméně už se na sepsání nové kapitoly cítil, ale ještě se v těch pocitech musí utvrdit. Celé to teď bylo dost overwhelming! „Kdo je to?" ptal se Timek, ale odpověď byla takřka jasná! Ne jemu tedy, protože ví velký kulový, ale nám ostatním je to už jasné. Bez dalších okolků se vydal za svojí příbuznou, která si ho tak ochotně vezme pod svá křídla. Tim už se na nová životní dobrodružství moc těšil!

>> nora smyčky

Timek zastříhal zvídavě ušima. „A kde jsi žil? Někde daleko?" Ani nevěděl, co mu ta informace řekne, ale zvědavost je zvědavost. Třeba mu poví něco hezkého a zajímavého, z čeho se bude moci on sám poučit, nebo si z toho něco k dobru vzít. Tak či onak šlo jen o zdravou zvědavost. Zároveň ho slova o napadení ve vzduchu přirozeně pozastavila. „A co že tě na obloze napadlo? Nebyli to lidé?" ptal se. Vzpomínal si totiž, že mu někdo o těchto tvorech povídal, a on měl od té doby dojem, že to oni mu způsobili ty bolístky na duši, které neuměl identifikovat. Byl to strašně zvláštní pocit.
Byl nadšen, když našel něco, co mu Jarumi odsouhlasil. Ano, znal ho tak třicet minul, ale už nyní záleželo na jeho názoru. Pro Tima vždy záleželo na názoru cizích. A to hlavně proto, že byl nekonfliktním jedincem, který rád ostatní těšil. „Toho se nemohu dočkat!" No veru nemohl! Už se na období rozkvětu lučních květin moc těšil. „Teď se pustím do pletení tohoto zimního věnce." A jak řekl, tak začal činit.

Ach ano, konec všeho dobrého byl tady. Tedy, všeho snad ne, ale pro dnešek ano. To bylo trochu smutné, ale Tim chápal situaci vlčiny – opravdu by ji zde nechtěl držet na další pletení! Pro dnešek už to stačilo. „Děkuji," poděkoval s úsměvem, když i jeho Anjel přála všechno dobré od osudu. Štěstí bude potřeba, jestli chce žít a ne jen přežít. „Rozumím. Přeji hodně štěstí na cestě!" Šťastnou cestu domů, než se setmí, a z nebes se snesou reptiliáni, aby zde unesli další oběť pro své experimenty a pokusy. Jeden vlk jim musí stačit! „To jsem rád. Měj se hezky," rozloučil se ještě definitivně, ale neměl v plánu sám někam odcházet. Bohužel, to vlci odcházeli od něj. On tu měl ještě nějakou práci – ještě chvíli si chtěl plést.

„Bylo mi potěšením," usmál se Tim zcela upřímně. Bohužel nelze celý den jen sedět a plést, takže nejspíš i toto setkání se bude uchylovat ke konci. Tim si to ale moc užil, a bude se tak těšit na další podobné setkání. Třeba se setkají už co nevidět, nu, kdo ví. Jen zmiňovaný osud ví, co je psáno mezi řádky. Mezi hvězdy.
Zhlédl vlčinu a opětovně se usmál. „To se nedozvíme dřív, než na to dojde, hádám. I já jsem zvědavý, kam mě osud zavede," řka. Byl zvědav, kde najde to svoje doma, a jestli ho vůbec kdy najde. „Pro tebe má připraveno jistě mnoho pozitivního!" Chtěl vlčinu potěšit. Nu, snad ano, snad nedopadne jako on. Zmatený pobuda pobíhající po celém norestském území nevědíc ani, kým je. Smutný osud jednoho perspektivního vlčího dítka z fancy rodu. I takto mohou skončit boháči a smetánka!

„Ale to je dobře! To jsi připravený na vše!" usmál se Timek. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti, že? „Už se ti ale něco při letu stalo? Já doufám, že ne, ale jsem zvědavý!" Musel omluvit své otravné otázky svou zvědavostí, ovšem. Nic zlého vlčkovi nepřál, ale zajímalo ho, co se třeba může stát! Pro něj byl nepředstavitelný už jen fakt, že se někdo zvládne vznášet na obloze jako pták!
Pozorně poslouchal mezitím, co nejspíš konečně narazil na to, co hledali – chvojí z nějakého jehličnatého stromu, které bylo tak nízko, že ho mohl utrhnout. „Tohle bude dobré," vyřkl své myšlenky nahlas a jal se chvojí utrhnout v požadované délce. „Já ti rozumím. Já zase miluju květiny," pronesl a zasnil se nad nějakou rozkvetlou loukou. No! Nebyla tohle náhodou nějaká npc vzpomínka? Protože on se znovuzrodil na podzim, tak jak mohl myslet na jarní rozkvetlou louku? Hm? Definitivně to byla vzpomínka, a to Tima velmi potěšilo. Konečně si začíná trochu vzpomínat, a uvědomovat si to!

Ano, vlastně se bál otázek na odchod, jelikož ho neuměl logicky vysvětlit. Nepamatoval si to, tak jak by jen mohl slovy vyjádřit českou situaci? A díky tomu se obával, že zde bude vypadat jako nekompetentní jedinec. Snažil se i tak působit aspoň klidně, když už ne sebejistě.
Po další otázce od velitele si nebyl jist, jestli chápe správně, co chce slyšet. Chce od něj definici tohoto slova? Nebo chce vědět, co to pro něj znamená? „Domov pro mě znamená místo, kam se můžu vrátit, a kde se cítím bezpečně. Je to místo, kam patřím." Je to tak? Podle Ryumee se zde narodil, ale znamenalo to totéž? Tim věřil, že ano. Věřil, že sem patří, jinak by ho sem osud nezavedl. „Osud by mě sem nezavedl, kdyby nechtěl, abych se vrátil. Já si toho totiž moc nepamatuji, ani svůj odchod," řekl narovinu. Věřil v osud a v to, co si pro něj připravil. Kdyby ho zpátky na tomto místě nechtěl, poslal by ho jinam. Určitě zde má nějaké poslání, které je připravený odhalit.

Velitel si možná Tima pamatoval, ale on ovšem ne. On by ale nepoznal nejspíš ani vlastní mámu, takže to není třeba brát osobně. „Ano, to jsem já," potvrdil nervózně. Nevěděl, co má teď čekat, a ač mu nejspíš nikdo trhat chlupy nebude, byl rezervovaný. Jestlipak byl takový i jako děcko, nebo je to něco, co získal až ve svém novém životě? Ano, měl trauma, ale vlastně ani nevěděl jaké. To bylo nejspíš jeho plus. Možná kdyby našel ten klíč ke svým starým vzpomínkám, otevřel by i tu truhlu traimat, a to nevěděl, jestli chtěl. Stálo to za to? No, to je teď asi jedno.
„Já-," odmlčel se na vteřinu. „Já se chci vrátit domů. Tohle je prý můj domov, a já ten pocit taky mám," vydal ze sebe, ale pak se zamyslel, jestli to není trochu matoucí. On ale neví, co lepšího říct. Většinou s komunikací problém nemá, ale v takovéhle situaci najednou nevěděl. Nevěděl, jak se na něj bude taková vážená osobnost, jakou zde velitel byl, dívat. Jestli ho bude považovat za blázna, tak je to blbý.

Nelze popřít, že Tim od svého znovuzrození už udělal nějaký pokrok. Ušel už nějakou cestu ke svému psychickému uzdravení, a tak byl ready se připojit ke smečce, v které se údajně narodil. Ryumee už mu stihla říct něco o minulosti rodiny, a ač mu to příliš neříkalo, povážil to za svojí ofiko historii. To aby se už uklidnil, a posunul vpřed. Jak mu poradila Anjel, je čas si udělat nové vzpomínky, a přestat lpět tolik na minulosti, kterou už stejně nelze změnit. S tím co se stalo už nic nadělat nelze, ale s tím, o se ještě nestalo, lze udělat všechno. A tak to měl namysli kdykoli, když se trápil minulostí. Pomohlo mu to jít dál.
Proto tu taky dnes postával, a čekal na velitele, ke kterému ho poslala právě jeho sestřenice. Věřil, že být součástí smečky mu také pomůže v tom, aby se začal soustředit na to, co ho doopravdy baví. Věděl, že ho baví pomáhat ostatním, a že by se rád vydal cestou léčitelskou, jakou se vydává i jeho sestřenice. Tento sen měl zjevně už jako dítko, jinak by si z tohoto oboru tolik věcí nevybavoval, a je čas si ho začít plnit. Je čas jít definitivně dál.

Po slovech cizince se Tim trochu uvolnil. Sice by mu to nemusel věřit, ale to by nebyl úplně jeho styl. On byl zatím stále dost naivní a kupodivu i velmi brzy získal v cizincích důvěru. To nejspíš pramenilo z jeho vrozené povahy, která se pomalu začínala dostávat na povrch. „A kdo ano, že? Zjistil jsem však, že někteří vlci si v problémech údajně libují," podělil se o tuto skutečnost, a vybavil si slůvka Chrise. „Je to pro mě pořád dost neuvěřitelné." Když byl nervózní, tak mluvil. Když nebyl nervózní, tak taky mluvil. Trochu nejistý si možná při tomto setkání byl, ale brzy to z něj nejspíše opadne definitivně.
„Já jsem Timothée," představil se na oplátku. „Jsi místní? Protože já ne, a nerad bych někomu vlezl na území," pousmál se nejistě. Takový zločin by spáchal jen velmi nerad, ale díky tomu, že už svůj čenich trochu ovládal, by se to snad nestalo. I tak to raději takto podotknul.

Tim zůstal jen mlčky sedět. Takže to myslí smrtelně vážně? Jak má vůbec s takovou informací naložit? Má utéct? Má se cítit provinile, že pomohl psychopatovi, možná i vrahovi? Nebo se má snad proměnit v I can change you queen? No, nevěděl, a tak nad tím přestal přemýšlet. Nechá to vyšumět, protože to je koneckonců nejjednodušší. „Vždycky to jde. Protože jen my samy jsme odpovědní za své emoce," řekl Tim zcela nepřítomně. Odkud tohle vzal? To mělo úplně hloubku!
Vyprávění o dvou osobnostech si vyslechl s našpicovanými slechy. To ho zajímalo, protože o tom ještě nikdy neslyšel. Třeba ve svém starém životě ano, ale v tom novém nikoli. „Nevěděl jsem, že to jde. Tvoje tělo tedy sdílí dva vlci? To je zvláštní. Jak je rozpoznám?" Myslel si, že není šance to od sebe nějak odlišit, ale to byla jen dost naivní domněnka. „Je špatné být ufňukaný trouba?" Dobrá otázka. Co když je i Tim takový? Sice se ještě neslyšel fňukat, ale beznadějně se cítil dost často. A jako trouba nejspíš taky.

Nu, hlavní bylo, že Tim povážil věnec za úspěšný, ne? Byl to dobrej collábek mezi ním a Haharim! A příště už to třeba Hariuha zvládne úplně sám. „Můžeš se podívat skrz hladinu řeky – já se tam taky na sebe koukal," poradil mu. No, koukal se na sebe a málem se zděsil, co to vidí. Bál se, že má na hlavě nějaké nádory, ale naštěstí teď už věděl, že to je běžná věc. „Ale ujišťuji tě, že ten věnec ti sluší!" Tim si myslel, že slůvka chválí kde koho potěší, no. Zatím si asi neuměl představit, že to pro někoho může být awkward, ale tak hej, před chvílí se znovuzrodil! Je třeba ho brát tak trochu s rezervou.
Zamyslel se. „Jo, myslím, že ty, které tě štípou, bys tam dával jen těžko," uchechtl se. „Třeba takový bolševník by nemusel být úplně dobrý." Záleží tedy jaký. Ten velkolepý určitě nebude moc příjemný. Tim si ani neuvědomil, odkud tuhle informaci vzal. Prostě to tak nějak věděl? Vyvstalo mu to na mysli zcela přirozeně, jako by to věděl už od pradávna. A možná že taky věděl?