Príspevky užívateľa

Tim si určitě nemyslel, že je Hariuha beznadějný pletař věnců, jen měl dojem, že bude lepší to teď za něj převzít, než ho nutit do oprav neopravitelného. Nakonec se ale ukázalo, že to trochu opravit půjde, což byla dobrá zpráva. „Moc dlouho ne, to máš pravdu. Zvadne už tak do druhého dne, ale vypadá hezky ještě dalších pár dní. Suchý je ale taky hezký," myslil si Tim. No jo, pro něj je hezký každý prd. „A možná by šel udělat i z trvanlivějších rostlin." Jako třeba z jehličnanů? No, třeba i jo. Takový vánoční věnec by nemusel být špatný, he?
„A hle!" zvolal v moment, kdy Hariho věnec napravil jak mohl. Opravdu se snažil. „Trochu jsem ti ho opravil." Dalo by se říct, že z něj udělal trochu koukatelnější kousek, ano. A teď se natáhl s věncem v tlapkách, aby ho Harimu nasadil. Jak lidské! Zdálo by se, že přes ty parohy by mu to nasadit nešlo, naštěstí Tim ještě věnec definitivně nespojil, takže jo, nasadit se ho nakonec podařilo. I rychlým (a velmi lidským) pohybem se dovolil mu ho laxně uvázat, a až poté mohl poodstoupit a zvolat „Tadá!", protože tehdy bylo definitivně hotovo.
Tim zhlédl svou práci s takřka dětským nadšením. „Moc dobré!" Timovo neobjektivní oko zhodnotilo, že Harimu jeho výrobek sluší, a tak byl spokojen.

Timek byl na procházce, a výjimečně nehledal nic konkrétního. Trochu už se zvládl smířit s faktem, že do jara nic nevykvete, a tak ani na sběru kvítí nebyl. Měl na sobě aktuálně věnec ze své zimní kolekce, s kterou mu pomohl kdysi Jarumi. Prostý věnec z jalovce a šípků. Nic extra, ale jeho dušičce to stačilo. Na tomto místě, u této řeky, byl naposledy, když intuitivně pomáhal ošetřit Chrise. To byl doposud výkon hodný ocenění, protože od té doby žádný extra pokrok se svou pamětí neudělal. Ale bral to už trochu jinak, protože vzpomínal na slova Anjel, když mu radila, aby se soustředil raději na budoucnost.
No a tak je nyní tady, a hledá tu budoucnost. Po nějaké době procházkování ho do nosu udeřil pach vlka cizího. Ajéje – mohlo by to pro něj představovat nebezpečí? Na to se sám sebe ptal pokaždé, a nikdy se ty obavy nevyplnily. Tak že by dnes udělal zas pokrok, a šel poprvé od svého znovuzrození vstříc cizinci? Půjde ho pozdravit sám od sebe? Nu, nevěděl. V koutku mozečku přetrvávala obava ze smyšleného nebezpečí, a tak se jako vždy dlouhou dobu ani nepohnul. Až po nějaké té minutě nebo minutě druhé se pachu vydal vstříc. Ano, vzal svůj osud do vlastních rukou!

„To věřím, zní to moc zajímavě. Nebojíš se? Že se ti něco stane?" ptal se Timek dál. On měl pořád dojem, že na obloze se mu může stát něco zlého, ale vlastně nevěděl, co. Jaké má s tím tenhle jedinec zkušenosti? Asi jen dobré, pokud stále létá rád, že? Rád by popsal, jaké obavy cítí, ale vlastně neví, jak by je měl popsat. Není to strach z toho, že by snad při létu spadl, ale že by ho tam někdo chytil. Chytil a odnesl! Znělo to ale tak strašně iracionálně, že se raději zdržel jakéhokoli vysvětlování nebo líčení.
Zamyslel se. „Otázek mám asi hodně. Radši chodíš po pevné zemi, nebo létáš?" Dobrá otázka, ano. Nemá žádnou hloubku, ale Tima to vskutku zajímá. Co je jednodušší? Nebo co je zde Jarumimu příjemnější? To se dozvíme již brzy!

No, Timovi vlastně do smíchu nebylo. Myslel to tenhle vlk jako vtípek, nebo ne? Proč by to ale myslel jako vtip, když to k smíchu nebylo? Možná to byl fakt podivín, nebo opravdovej zlej kluk. „To vážně?" ptal se, protože nechtěl být voděný za nos. Fakt dodnes věřil, že většina vlků je prostě dobrá, protože jaký jen důvod by mohl existovat k páchání zla? Žádný! „Já to nechápu! Proč by tě mělo bavit páchat zlo? Měli bychom k sobě být všichni hodní!" Tim se nejspíš tak trochu zlobil. Odmítal přijmout realitu, kterou mu Chris nabízel.
„A kdo že to je? Kdo je Huntley?" Už to jméno slyšel podruhé, ne? Je to nějaký Chrisův kamarád, nebo rodinný příslušník? A proč o něm vůbec byla řeč? Tima zajímal Chris a jeho životní story. „Je snad špatný, protože si povídá s hvězdami?" Nechápal. V tom případě i Tim bude špatným jedincem, protože u pletení věnců si klidně s kvítím povídá. Totiž, nemá nikoho jiného, kdo by mu tak ochotně dělal společnost, než násilně natrhané chráněné rostlinstvo.

Tim rozhodně nikoho nebude do pletení nutit, a ani prosit. Nechtěl by tuto skvělou aktivitu dělat s někým, kdo o to nestojí. Dívat se na otrávený obličej vlka při práci, která Tima tak hrozně baví, by bylo utrpení. Nebude si to kazit, a tak už to raději v době nejbližší nezmíní. Mohl být koneckonců rád, že ho cizinec nezakousl, né? Zprvu vypadal fakt nebezpečně! Ale Timek se toho nebojí, protože věří, že v jádru je každý vlk ten největší světec. A když tu Chris tak polomrtvě ležel, chudák raněnej, jen těžko byste mu neposkytli první pomoc! Aspoň tak to Tim cítil. Nedokázal by jen tak odkráčet.
„Ale proč? Proč jsi zlý? Proč je někdo zlý?" nechápal Tim. „Ale možná jsi na sebe jen tvrdý. Nevypadáš zle." No, teď už ne. A když byl v bolestech, výraz na jeho tváři byl zcela oprávněný! Být na jeho místě, tak se zle tváří každý. „Já se na hvězdy nedívám," dodal ještě k tomu Chrisovo komentáři. Tim se bojí vzhlédnout k noční obloze, protože má ptsd.

No, páni! Tim ta křídla sledoval opravdu s údivem a jiskřičkama v očích. „No ano! Jsou krásná!" zhodnotil je nepříliš expresivně, ale zcela od srdíčka. Neměl problém vyjadřovat emoce, když je cítil, na rozdíl od mnohých dospěláků. On je teda taky dospělej, ale hlavně fyzicky, hlavička ještě bude potřebovat dozrát. „To asi rád létáš, že ano? Jaké to je?" ptal se následovně. Je jednodušší létat než chodit? Pokud ano, proč tu tento cizinec ještě stojí? Tim si to neuměl představit, protože jak již bylo řečeno, poprvé vidí vlka s křídly. Prohání se po obloze mezi ptáky? Nebo s ptáky po boku? Mnoho otázek!
„Mě taky!" Usmál se a pokračoval v chůzi. Co že to hledal? Nějakej strom? Bude vůbec vědět, kterej? Snad se mu to vybaví, jako spousta těch bylinek a květin, co se mu náhodně vybavila v jindy dost prázdné hlavě.

Timek se na vlčinu usmál. „To už jsem dnes podnikl! Pletl jsem s tebou věnce, a to bylo moc fajn. Takhle bych mohl trávit čas pořád. A taky bych chtěl pořád potkávat tak hodné vlky," řka. Byl rád, že tu Anjel potkal, protože jinak by si pletl jen sám, a to by byla škoda, když mohl o tolik přijít! Tohle byl zkrátka dobrý den, tak to osud chtěl. Možná ani toto setkání neproběhlo náhodně, ale rukou osudu, jak již bude probíráno následovně.
„Myslím, že opravdu věřím," na Ježíška. A hlavně na osud. „Možná jedná podle svých nejlepších úsudků. Má pro nás připravenou budoucnost, která zapadá do jeho plánů. Každý máme ten plán jiný, protože kdyby každý byl stejný, tak by svět nefungoval." No, to je tedy zas deep myšlenka. Ale asi ta nejhlubší za poslední dobu. „Podle mě má každý osudem předurčenou svojí životní cestu, po které se vydá."

Timovi nevadilo, že mu vlčina přesně nezodpověděla otázku, on byl rád, že na něj vůbec ochotně reagovala. Díky ní se nad celou věcí navíc mohl zamyslet trochu jinak. „To máš bez pochyb pravdu. Když na sebe tlačím, tak mě stejně jen bolí hlava, a není mi dobře. Psychicky," zamumlal. Nedobře snášel tlak, ale ve výsledku nejvíc na sebe tlačil jen on sám. Ani žádný čas ho netlačil, ani žádný jiný vlk, postě jen on sám. Tak proč s tím nepřestat? „Budu se nad tím muset zamyslet, a trochu svoje plány přehodnotit," usoudil tedy. Najde nějaký kompromis, aby se nemusel hnát za něčím, co nemusí existovat, ale zároveň si dal tu šanci se po tom podívat a ukojit svou dušičku, která žadonila o odemknutí všech tajemství jeho minulosti.
„Osud? No, asi ano," přikývl. Nevěřil v nějakou vyšší sílu typu bůh, ale věřil v osud. Nebyl tedy ateistou, to by pak nesměl věřit asi v nic.

Timek byl nadšen už jen z faktu, že ho Hariuha poslouchal (zdánlivě), a jal se úkolu. Ne že by se snad zdál nějak sebevědomý v tom, co hodlal zkoušet, ale Tim ocenil i snahu. Né jako vaši učitelé tělocviku, kterým ani snaha nestačí pro lepší než dostatečnou známku.
Bedlivě sledoval, jak se bílý vlk snaží, ale i on zaregistroval, že mu to úplně nešlo podle představ. A když se mu pak i stonek nalomil, bylo jasné, že to tak snadno nepůjde. „Hm," zamyslel se Timče. „Asi je pletení jednodušší pro vlky s menšíma packama." Usoudil po menší analýze. On sám koneckonců připomínal spíš čubu, a tak to jeho menším tlapkám šlo nejspíš lépe. „Já to opravím," nabídl se a opatrně si převzal od Hariho nedodělaný věneček. Doufal, že mu to nebude vadit, ale nechtěl mu radit, jak to spravit, když ani nevěděl, jestli to půjde.

Jo, takhle nad tím nikdy ještě nepřemýšlel. Co když je tohle jeho šance začít opravdu znovu, od nuly? Co když je to něco, za co by měl být vděčný? Třeba by se mu nemuselo líbit, co by o své minulosti zjistil, he? Třeba byl zlej kluk! Ale to mu moc nesedělo, na to se necítil. Kdyby byl zlej kluk, tak by to už věděl, ne? On přeci nemá rád násilí! Žádný rvačky ani nic podobnýho nestrpí. „Měl bych té šance tedy využít? Měl bych přestat na sebe tak tlačit?" Velmi těžká otázka, a obzvlášť pro takovou mladou hlavinku, jakou byla zde Anjel. Tím by jí asi neměl zatěžovat.
„Možná co se má stát, stane se, a já bych to měl nechat plynout," usoudil. Možná tím nekonečným hledáním ničeho nedocílí. Třeba by se měl opravdu soustředit raději na budoucnost, a na to, aby si udělal nové vzpomínky. Jenže to se dělá jak? Ano, už nyní měl nějaké fajn zážitky, ale ještě neměl ani ty přátele! Možná by měl spíš hledat je, než staré myšlenky a domněnky, které jsou uzamčené třeba z dobrého důvodu.

Timek se taktéž pousmál. „To bude fajn!" usoudil. Ano, pomoc s hledáním materiálu bude úplně stačit, ale klidně mu rád ukáže i samotné pletení! Už už chtěl vyrazit vstříc lesu, ale zaregistroval pohyb křídel cizince, což ho opětovně zaujalo, a on se tak zastavil. Naklonil hlavu ke straně, a zvídavě si cizince prohlížel. „Líbí se mi tvoje křídla! Já jsem ještě vlka s křídly neviděl, myslím," zamyslel se. No fakt! Ve svém novém životě vlka s křídly ještě neviděl. A proto byl tak hrozně zaujatý. V dobrém slova smyslu.
Nechtěl ale vypadat neslušně, takže brzy s tím civěním přestal, a rozhlédl se kolem. „Jinak, já jsem Timothée." Ano, představení se by mělo přijít trochu dřív, než nějaká žádost o pomoc s pletení věnce, na to tak trochu zapomněl. Ale on se to naučí, jednou snad ano.

Tim se fakt snažil, aby pletení předvedl nějak srozumitelně, ale... víme jak to s ním teď je. Proces nevypadal extra špatně, ale ani asi nepůjde o jeho nejlepší kousek. Sem tam se do toho tak moc zabral, že už jen hypnoticky pletl a mysl se mu odebrala někam do země nezemě, ale to evidentně nebyl jediný, kdo měl tenhle problém. Probrala ho z toho až slova Hariuhy. To konečně zvedl zrak od svého výrobku, a chvíli setrval, než mu sepnulo, co že se po něm chce. „Ale ano, jistě! Bylo to srozumitelné? Nebo to mám zopakovat?" ptal se a mezitím bílému společníkovi podal kus vratiče, který bude na pleteníčko vhodný.
„Nevadí, když ti to nepůjde," poznamenal. Zdálo se mu totiž, že v očích Hariuhy zahlédl nějaké obavy. Nebo se mu to zdálo? Sotva přeci zvládl ve vlcích číst! Nebo si to tedy myslel, ale možné je, že to koneckonců uměl. Uměl spoustu věcí, o kterých zatím nevěděl.

Timothée to nejspíš pochopil. Bude to muset cítit, přesně jak si myslel. Návod neexistuje. „To mi dává smysl. Já se rád bavím s každým, když je to hodný vlk. Když z něj necítím negativní energii, chápeš, že?” ptal se, jestli chápe zase ona jeho. Když má z vlka dobrý pocit, tak se s ním dokáže bavit opravdu dlouho. Každý podle něj skrývá nějaký zajímavý životní příběh, který je Tim připraven si vyslechnout.
„Budu si to pamatovat,” usmál se. Bylo dobré vědět, že né každý vám chce nakopat zadel hned jakmile k nim vstoupíte. Samozřejmě se to dal asi pochopit. Ale Timek nikoho nehodlá ohrožovat, to se nemusíte bát!
To, co vlčina řekla následovně ho ponechalo v oněmění. A opravdu dlouho, že by i awkward cvrčky bylo slyšet, kdyby nebyl pozdní podzim. „To mě nenapadlo,” oznámil. Ale dávalo to smysl. Proč se na to nikdy nepodíval z tohoto úhlu pohledu? Třeba se do ničeho nemusí vůbec tlačit! On nemusí nic! „Ale co když jsem zapomněl něco důležitého? Co když mě někdo hledá?” No? Co bude dělat, když nenajde ty důležité vzpomínky? Rád by aspoň věděl, kdo je.

„To nevadí, já se občas tak moc zamyslím, že přestanu mít pojem o okolním světě. A pletení věnců mě vždy hrozně uklidní,”opětovně se usměje s pohledem upřeným na cizince. No ano, je to jeho mínus, že se do práce zabere tak moc, že přestane vnímat i pachy. To by mohlo být nebezpečné, a on si to uvědomoval. Bude si na to muset dávat větší pozor.
Představil si věnec z toho, co mu vlk popisoval. Znělo to dobře, tak jak to, že ho to nenapadlo? „To zní dobře, to by mohlo vypadat hezky,” myslil si. „Chtěl bys mi s tím pomoct?” zeptal se ještě cizince. Mohl by mu pomoct najít věci na tento zimní věnec, a třeba se i dozví něco zajímavého! Mnozí vlci mají opravdu zajímavé životní příběhy, to už Tim věděl. A taky věděl, že ho tyhle příběhy hodně zajímají.

Jak se tak Tim soustředil na svůj výsledek, ani si nevšiml, že se k němu někdo blíží. I přesto, že se v té své pozornosti zlepšil, zase pochybil. Tak snad se mu to nevymstí. Když na něj cizinec promluvil, náležitě se lekl. Otočil se za sebe, aby zjistil, o koho jde. Samozřejmě nešlo o nikoho, koho by znal. Byl to rezavý vlk s křídly a zajímavou srstí. Ta velká křídla Tima hned zaujala, ale nejprve se musel dostat z toho šoku.
„Tyjo, to jsem se lekl,” oddechl si a pousmál se. Tenhle jedinec nevypadal, že by pro něj byl hrozbou. Vlastně už nyní vyzařoval zvláštní energii. Pozitivní. „Chvojí říkáš? To jsem ještě nezkoušel. Vlastně zimní věnec dělám poprvé, zatím jsem ho vždycky pletl jen z lučního kvítí.” Pověděl mu s vírou, že ho to bude zajímat. Strašně rád potkával vlky, kteří měli zájem o to, co dělá, nebo měli sami nějaké zajímavé koníčky. Třeba taková Anjel, která se ve volném čase kamarádila se zvířátky!