Príspevky užívateľa

Ani pro Timka nebyl v životě nikdo důležitější. Ovšem, děti byli také důležité - všechny, co mu prošly tlapkami -, a nyní neexistoval nikdo jiný než právě Hari. Nyní neexistovala smečka, neexistovala práce... jen bílý kožich jeho partnera. Bylo to fajn - ať už s okouzlením či bez něj.
Jaká škoda, že vlk nemohl vyjádřit svojí náklonost vrněním jako je to u ketek! Timův blažený výraz však stačil jako recenze na pozornost, které se mu nyní dostávalo. I on si zabořil čumáček do bílé srsti své spřízněné duše, a chvíli jen oddechoval. Bylo to příjemné - byla to jen a pouze jejich společná chvilka. „Nepůjdeme se spolu projít?“ Zamumlal mu pak do srsti návrh na společnou aktivitu. Jen se bez vyššího smyslu bok po boku projdou po hranicích území. Romantika, no ne?

Ano, toto bylo přirozené, a proto Tima ani nenapadlo přemýšlet nad tím, proč se cítil tak dobře. Byl tu přeci Hari! To ke spokojenosti a blaženému výrazu v jeho tváři úplně stačilo. Prožili toho spolu už tolik - a ještě prožijí -, že to zkrátka nepotřebovalo komentáře.
„I já tebe,“ oplatil mu ta pěkná slůvka. Ano, sic se jistě nevidí poprvé, ale přesně tak se teď cítil. Jak už je to jen dlouho, co jsou spolu? Rok? Rok a půl? No, Tim si moc dobře vybavoval ty pocity, které cítil, když Hariho ještě jen a pouze obdivoval. Pocity to byly takřka totožné s těmi, co cítil právě nyní. Více než uspokojivé.
Sic Hari pírko nijak nekomentoval, byl si Tim jist, že se mu líbilo. „Já bych nikdy nepřeháněl.“ Ujistil bílého vlka. Chvíli se na něj jenom tak díval, a když ho po tváři pohladil, tak spokojeně přivřel oka. Představa jiné aktivity, ve které by teď Hari nefiguroval, byla takřka nemožná. „Miluju tě, Hari.“ Slova tak přirozená, a přeci jen byla z jeho úst nejspíše slyšena poprvé. Za něj vždy mluvily hlavně činy! Ale není na škodu si to také jednou i říct, hm?

Všechna miminka žel rostou, a neuvěřitelně rychle. Tenhle mimís nevypadal ani jako dvouměsíční, ale jestli byla v Kultu skutečně zanedbávaná, tak ani nemusela na svůj věk vypadat. To už skončilo - zde se bude míti jako prase v žitě. Zajímalo ho, jak asi jeho matka vypadá, ale snad pro dobro všech by se neměl po jejím původu tak pídit. Mohl by se začít cítit ještě víc guilty.
Usmál se a přišel k Harimu s Medunkou blíž, kde si nakonec aj lehnul. „Uvidíme. Nakonec - je přeci i napůl přízračná, hm?“ V přízračných se zlobivci nerodí! Zlobivci sem jenom chodí - jako třeba Roihu nebo Apollyon, že? „Meduňka.“ Zopakoval a i on svůj pohled na tu malou přesunul. Kjut!!

A tak se stalo, že jej před odchodem přeci jen cizinec zastavil. Podíval se po vlku trochu přísně, ale když pověděl něco o sobě, Timek vyměknul. Bude se mít na pozoru, ale pokud může, tak těmto vlkům pomůže. „Jste na místě zvaném kotlina. Území nikomu nepatřící - nejblíže to máte k Přízračným - severně - a Kultu - jižně -.“ Pověděl jim. Podíval se pak na mimíska. Velkého mimíska. „Hodní? Vstřícní, ano. K tulákům je má smečka rezervovaná, nikoli však nenávistná.“ Zde asi nebyla už smečka, která by tulákům vyloženě ukázala v nesnázích záda. Nakonec každý potřeboval nové a životaschopné členy - tihle se zdály toto splňovat.

Vyslechl si názor od bílého, mezitím co sledoval toho usínajícího mimíska. Čekanka je modrá, ano, potvrzuje to google herbář. Vskutku by se to na ni hodilo, ale přeci jen Timovi se více líbila Meduňka. A když bude Meduňka velká, bude z ní Maddie. A to je pěkné, i pro dospělou holku, no ne? „Meduňka. Myslím, že by to měla být Meduňka. A když bude zlobit, tak Meduna,“ pousmál se, ovšem že žertoval. Na mimísky on by ošklivý nebyl, protože žádné dítko přeci úmyslně nezlobí! Jen je špatně vychované! A on udělá zas a znovu maximum, aby z toho drobce vyrostl vyrovnaný a zdravě sebevědomý jedinec. U Tulipánka se mu to vskutku povedlo, že? Že??

Mlčky pozoroval, jak šel Hari uložit mimíska ku spánku. Snad by se nad tím i rozplynul, kdyby neměl v hlavě obavy o osud toho vlčete. Věděl, že sem nepatřilo, a že někde mělo matku - ať už mrtvou či živou - a ta se po něm bude shánět. Nebo její rodina - smečka. Asi už s tím ale těžko něco mohl nadělat, takže by měl konečně vydechnout a chvíli se soustředit na snadnější úkol - nové jméno pro dítko. „No,“ uculil se Timek, když se Hari ptal, jestli jí pojmenují zase po rostlině - nejsou to trapná jména? Ale ne, jemu přišla roztomilá, a pokud nebude bílý vyloženě proti, tak mu to udělá radost. „Myslel jsem, že by to mohla být třeba Meduňka nebo Čekanka. Napadla mě ještě Bezinka.“ Podělil se tedy o své nápady. Jestli to bude holka drsná, tak si bude muset v dospělosti asi vymyslet něco lepšího - ale Tim měl tahle jména rád. Na mimísky se hodila!

Jistě, Ryumee musela vědět, že její vlčata mohou kdykoli zemřít. Bylo těžké tuhle skutečnost přenést přes srdce - Timek se snažil být stále optimistický. Ale ano, měl by se probrat - a to včas. „Já vím,“ potlačil povzdechnutí a už se k tomu myšlenkami pokusil nevracet. Nějakým splínem - ač oprávněným - ničemu teď nepomůže. Je přeci už dlouho coelo, tohle by měl zvládat s naprostým přehledem. když šlo však o rodinu, situace se trochu měnila, a on musel s emocemi bojovat víc než kdy jindy.
„Měla předtuchu o tom, že se někomu z rodiny přihodí něco zlého.“ Osvětlil Asterimu znovu, ale neměl úplně sto zacházet do detailů. Nakonec se stejně ten malý jal poslechnout jeho doporučení, a šel za Ryumee. Tak udělá nejlépe. A Tim se pak mohl věnovat S'Arikovi. „Vím, že měl s Ghulassem dlouhodobě nějaké neshody. Kvůli tomu pohřbu, kvůli těm nesmyslům, které Apollyon říká. Ghulass se mi také svěřil, že má z něho strach.“ Řekl tedy, když už se lex Přízračných na šedivého okřídlence ptal. „Neříkám, že to s tím má nějakou souvislost, ale nepřekvapilo by mě to. Byl bych raději, kdybych tu Apollyona viděl stát.“ Nelze spekulovat, ale tohle bylo přeci jen vážné. Pokud neublížil Ghulass sám sobě - a ukáže se, že vize byla skutečně o něm -, tak by si myslel, že se třeba s Apollyonem popral.
Když se hájem rozneslo vytí, nastražil uši. To byl Hari, něco našel. Samozřejmě jeho zájmem bylo zjistit o co šlo, ale musel zůstat na místě. Věděl to. Pak tam doběhl Everett, který začal vyvádět, a k tomu se coelo medic raději nevyjadřoval. Nepříslušelo mu tu kárat orda - nakonec tak učinil sám S'Arik.

Timečka popadla euforie, kterou už dlouho nepocítil - jestli vůbec někdy, hm? Snad že se radoval z nálezu takového pěkného pírka? To by ho přeci nikdy dřív z míry nevyvedlo! Nyní ale myslel na to, jak se vrátí hezky domů do pelíšku za Harim, a tenhle artefakt mu ukáže. A na tohle ani nemusel čekat dlouho - Hari se tu jako zázrakem objevil. Timek se celý zatetelil, začal vrtět ocáskem a rozběhl se k němu. Jako by byl dva roky ve válce a konečně se vrátil domů! A to se bezpochyby viděli už toho rána-
„Hari, hezký den,“ pozdravil ho s úsměvem a bez většího váhání se němu přitulil. Byla to blahodárná chvíle, která mu přinesla klid na dušičce. Byl se svým milovaný, tak co mu chybělo ke spokojenosti? Lautr nic! „Zrovna jsem na tebe myslel, koukej-,“ vytáhl z batohu to pírko, které ho do této situace přivedlo. To si ovšem neuvědomoval. „Krásné, že? Skoro jako ty.“ Ale Hari byl mnohem hezčí kluk! Jeho kluk. Copak se to s autistou Timckem stalo, že mu teď tak okatě lichotil? Nebyla to však žádná škoda!

Pousmál se. „Tak se to možná jeví, ale jelikož si to nepamatuji tak to ani tak hrozné není. Některé vzpomínky - jejich náznaky - se mi pak během života vrátily - třeba tady v hvězdné jeskyni. Občas bych si ale rád vzpomněl na konkrétní vzpomínku s rodiči. Vím, že jsem je měl moc rád - a že jsem byl jimi milován.“ Pověděl jí počas cesty do tábora. Tohle už v sobě zdánlivě uzavřel - nemělo smysl se trápit něčím, co ovlivnit nelze. Žil hlavně přítomností, v které měl vše co si nejeden vlk mohl přát. Rodinu, partnera, smečku, kariéru... Měl vše. Né každý to štěstí měl, on si to moc dobře uvědomoval.
O sobě se Aria moc nerozpovídala, takže Timek předpokládal, že je to citlivé téma. „V pořádku, nemusíš o tom mluvit. Jak se ti zatím líbí ve smečce?“ Změnil tedy téma na něco příjemnějšího - snad.

Pokec na cestě zpět mu nevadil, ačkoli byl docela vyřízený. Ze slušnosti by odpověděl na každou otázku, která by mu byla položena - takový on zkrátka byl, people pleaser. „Ano, v Přízračných jsem se narodil. Na svoje dětství zde si ale moc nepamatuji, neboť jsem kolem druhého roku života prodělal amnésii.“ Jeho příběh byl dodnes záhadou, neboť si nikdo nevybavoval, co se mu tehdy na roce stalo, když se znenadání vypařil z povrchu zemského. Ufouni. „A ty ses k nám dostala odkud?“ Ovšem příběh o tom jak jí Hari dovedl do smečky už slyšel, ale o její minulosti nikoli. Nehodlal ale zbytečně vyzvídat, kdyby to pro ní mělo být nějaké citlivější téma. Nakonec nemohl vědět, čím si vlčina prošla.

Hari byl překvapený, asi jako by byl každý na jeho místě. Na poznámku o krvi Timek švihnul ocasem. „Toho se také obávám.“ Ale snad aby zůstali pozitivní, hm? Třeba to vlče nikdo hledat nepůjde - i když si to neuměl zrovna představit. Kde vůbec Cielo byl? Zajali ho snad za onu krádež ve městě? Mnoho toho o Kultu nevěděl, ale co se povídalo nebylo zrovna dvakrát pozitivní.
Sledoval, jak ta malá ukazuje na svojí hlavu. „Křídla,“ pousmál se. Jak se stane, že vlku narostou křídla na takovém místě? je to nějaká genetická anomálie? Přeci nedává smysl, aby příroda vlkům nadělovala takové zbytečnosti. A v přírodě by všechno mělo mít smysl, jinak to nebylo původní. „Bohužel nevím. Ani ona se nepamatuju. Budeme jí muset dát nějaké nové jméno,“ odpověděl bílému. No, přeci jí nebudou říkat Mimísek! Po kterém kvítí jí jen pojmenují, hm? Šalvěj, Bezinka, Meduňka?

Toto se stalo po záchraně mimíska kulťanského, a nejspíš před sledem děsivých událostí s Gulášem. Všechno bylo tedy sluncem zalité - ale jakože skoro. Ovšem tu bylo mnoho mraků, které nastiňovaly nějaké trable či neduhy, ale to už k životu vlčímu patří. Tim měl narozeniny. Bylo mu osm roků, a to je pro vlka v divočině žijícího znamením, že začíná důchod. Na ten se ovšem medik ale vůbec necítil - ještě tu bylo tolik vlků, co potřebují zachránit život, tolik smrtelně nemocných rýmičkářů, a tolik dětí, co ještě potřebovali odrodit! Nechystal se ani do důchodu, ani do hrobu.
Byl na průzkumu území, aby se jako každou zimu podíval, jak na tom příroda je. Kdy bude čas začít sbírat první kořínky, poupata a květy? No, chlapec si ještě počká. Pozitivum bylo, že to letos nevypadalo na žádnou zimní katastrofu. Sněhu bylo sci dost, počasí nevykazovalo žádné výkyvy v chování.
A právě při tomto průzkumu si medik nemohl nevšimnout, když se nad ním prolétnul velký divý pták. Jindy by si takového běžného jevu nevšimnul, ale nyní ho zaujaly ty barvy - které vlčí oko stejně nevidí - jeho peří. Ještě takový druh ptáka snad neviděl, proto když zaznamenal, že z něj padla nějaká pírka do sněhu, šel si je hned prohlédnout. Jal se vzít jedno do pracky, aby jej zkoumavě obhlédnout. Pěkné, pěkné! Hnedle si ho vložil do batůžku, zatím tedy netušíc, co s ním bude dělat-

Přikývl a jal se pomalu Ariu doprovodit. Ta však měla ale ještě něco na srdíčku, a nebyl by to Timek, aby se nezajímal. „Ano?“ Špicoval své slechy. Nakonec na její otázku přikývl. „Hvězdy ví, proč ti takovou vizi dali. Možná, že se odvíjí od něčeho co jsi zažila během svého života, možná ale nastiňuje také budoucnost a přítomnost.“ Myslel na nějakou krádež. Krádež vlčat? Jediný kdo by mohl v takové vizi mohl být zapletený aktuálně byla Ghaa'yel - ta Timovi přišla na mysl. Bylo toto znamení - pohnutka - toho, že má její vlčata ukrást? Né, určitě né! Timek už měl zase nějaký baby fever očividně. „Nemusí to být tak doslovné, ale aktuálně žádná vlčata neočekáváme. Příliš bych se tím tedy netrápil.“ Pousmál se na Ariu, aby jí nepodpořil v nějakých paranoidních myšlenkách.

Poslouchal líčení snu s nastraženými slechy, možná i trochou obavy ve své tváři. Tak stín? Mohlo by to naznačovat, že do svých řad přijmou někoho, kdo si mezi nimi místo nezaslouží? Nebo to odkazovalo na někoho kdo mezi nimi již byl? Nebylo by to poprvé, co se podobný sen někomu zdál - o nepříteli zevnitř, ale jeskynní plyny si dokázali pohrát s vlčí myslí někdy vskutku bizarním způsobem, proto bylo třeba si nad nimi udržet nějaké objektivnosti. Nelze je však brát na lehkou váhu. „Vlčata? Zajímavé.“ Hned myslel na to, jestli zde není někdo, kdo by smečce mohlo povít vlčata. Jaro se blížilo, koneckonců. Jako smečkový porodník by však o něčem takovém věděl, proto muselo jít o jiné znamení. Nebo znamení daleké budoucnosti. „Povím o tvém snu fortis, ty si můžeš odpočinout ve smečkové noře.“ Pro dnešek to bylo vše, ano - aspoň z jeho strany.

Chvíli ji tiše pozoroval, jestli na ní neuvidí nějaké známky klinické nevolnosti. Byl přec doktor, tak ho to zajímati muselo. Zdála se být ale jen a pouze zmatená svým zážitkem z jeskyně. Jistě se s ní hvězdy spojily. „Co se ti zdálo?“ Zajímal se tedy tmavý estrelák. Ano, posléze by se rád vybral k odpočinku, ale pokud to bude ptořebovat, ještě tu s Ariou nějakou tu chvilku zůstane. nenechal by jí zde přeci samotnou, v horách, kde se může pohybovat kdejaké nebezpečné zvíře. Nerad by, aby tahle nová vlčina skončila snad jako Aikan nebo jiní, kteří padli tlapou horské zvěře.