Príspevky užívateľa

Timovi nebylo v ohledu kašle moc dobře, posledních pár dní toho skutečně moc nenaspal, ale mohlo ho to zastavit v tom, aby vůbec nepracoval? Ano, slíbil Harimu, že se bude šetřit, a taky tak činil – ale nešlo sedět a odpočívat doma pořád. On by nezvládl nic nedělat, a to ani kdyby umíral. Protože koneckonců možná umírá. Měl myšlenek na tohle téma plnou hlavu, ale si pořádně nemohl užít skutečnost, že už jsou s Harim oficiálně svoji. To bylo něco, na co se tak moc těšil, a teď ho chudáka musel akorát jen děsit svým stavem. No, mohl jen doufat, že se mu podaří odhalit svou skutečnou diagnózu, a něco s tím udělat. Jinak sbohem a šáteček.
Byl nedaleko hranic, a opětovně kontroloval přírodu po zimě. Zajímalo ho, jak rychle tají ledy, a jestli náhodou někde nehrozí potopy. To bylo totiž dost pravděpodobné, už teď byla půda pod nohou vodou jen prosáklá, a až začnou tát i vrcholky hor, může být vymalováno. Hladina řeky byla také zvednuta, a nebude to mít dlouhého trvání, a na některých místech přeteče. Jéje.

„Vlastně nebudeš daleko od pravdy.“ Kašel, rýma, horečka,... to byly příznaky mnohých onemocnění. Na něj samotného asi něco leze, a nic dobrého to nejspíš nebude. Kašlíček teď po nocích trápil totiž i jej. Možná půjde o tu záhadnou zimní nemoc, možná půjde o něco jiného. To by ostatně mohla rozluštit i taková magie, kterou má zde přítomná Ghaa'yel. „To ovšem dává smysl. Ani medikem je jeden nestane přes noc, důležití ale je se neustále v oboru vzdělávat, učit, zlepšovat. K tomu samozřejmě nicnedělání nepomáhá, to už je ti jasné,“ řka. Chudinka zanedbaná, no jo. Ač samozřejmě věřil, že se jí nedostává tolik pozornosti, kolik by se svým potenciálem potřebovala, nemyslel si ani, že by jí někdo zanedbával úmyslně. „Díky tomu jsi tedy zjistila, že je alergický na květiny?“ Možná zjistila i na které konkrétní druhy.
Zastříhal ušima. Ano, on by se moc ráda stal pokusným králíkem! „To záleží, jak moc namáhavé to pro tebe je. Samozřejmě bys s tím zraněním měla pár dní odpočívat.“ Zatím si totiž nepředstavoval, jak taková magie funguje. Asi při jejím zapínání nemusí včlka dělat salta, ale kdo ví, že? Ono stačí, aby jí to vyčerpalo natolik, že nebude schopna dojít dom.

Letmo se pousmál. No, na to neměl námitky. Pokud jí medicína nebavila, jen těžko si hodnotu té magie uvědomí. A on jí to nemohl a nemínil přeci cpát, plně chápal, že má zájem v jiném oboru. Jen jí to její hendikep dost znesnadňoval. Rozhodnutí bylo na ní, doporučení bylo vyřčeno evidentně i od jiných jedinců. „Hodně nemocí má podobné příznaky, někdy i průběh, a tak je odlišit není tak snadné. Tahle magie všechno tohle řeší za tebe.“ To bylo zkrátka úžasné! Timek se však pokoušel nad tím příliš neradovat, aby to snad neznělo jako nějaká pasivní manipulace ke změně vlččiného oboru. „Proč ti to zakázal? Je to pro tebe nebezpečné? Nebo pro pacienty?“ Zvídal se. Totiž, hned ho napadlo, že by se jí jako subjekt experimentu nabídl, ale samozřejmě v době, až jí bude lépe. Kdyby jí to mělo nějak namáhat, tak by po ní nechtěl, aby magii teď používala. Jen byl zvědavý, opravdu moc.
„Těší mě,“ švihl ocasem. Toto jméno si zapíše do kůry mozkové a již ho nesmaže. On nezapomínal, aspoň většinou. Na nějaké tuláky asi určitě, ale na tuhle jedinečnou vlčku z Nihilu jen těžko.

Vida, Tima vůbec nenapadlo brát v potaz výpary z jeskyně. Každá omamná látka je škodlivá, že? A tak i to mohlo mít na jeho stavu nějaké to přičinění. To si teď ale tak docela neuvědomil. Jak taky, že? Od začátku zimy tam nebyl, když to ani nebylo možné. Při těchto hororových diagnózách už si ale přál, aby se tam co nejdříve teleportoval. „Pokousalo. Ani nevím, co to přesně bylo,“ zachrchlal. Nebylo to ani tak kousnutí, ale jak bylo řečeno – nehodlal dále vzpomínkami na tne zážitek děsit jak sebe, tak Hariho. „To se asi stát může. Ostatně tak se do těla dostanou i srdeční červi – jejich larvy v sobě přenáší hmyz.“ To byla čistá teorie, jak to funguje v praxi, tak s tím zkušenost neměl. Nebo tu zkušenost právě teď získal?
Povzdechl si, jak mu tedy zkrácený dech dovolil. No, to je vskutku šlamastyka. Nejen, že sotva s kašlem spí, ale jak má zamhouřit oka s tou těžkou hlavou plnou příšerných scénářů o své budoucnosti? Nebyl jedincem, který by se snad smrti vyhýbal jako čert kříži, ale... rozhodně si nemyslel, že by měl svět opustit teď, když je šťastný a ještě tak mladý. „Já děkuju, že tu se mnou jsi.“ To mohla být pro Hariho samozřejmost, no, kdo ví, jak se bude dále jeho stav vyvíjet, a tak nemohla se slovy díku otálet. Aj mu dal čumáčkovou pusu na tvář, ale snažil se přitom nedýchat, aby na něj žádný bacil nevydechl. I když to bylo ovšem jedno, když tu 24/7 dýchají stejný vzduch.

Vrčet si mohla jak chtěla, toto jsou žel fakta. Jiný medik by jí jistě na místě takový nápad hned zavrhnul, Tim byl ještě mírný. Myslil si. On jí nakonec neměl co do volby povolání kecat, neboť nebyl ani z její smečky. Mohl pouze doporučit cestu, kterou by bylo vhodnější se vydat. „Opravdu? To zní dost zajímavě, a v oboru by ti to mohlo hodně pomoci.“ Docela valil oka. Jestli má opravdu tak mocnou magii, snad jí to i kapánek záviděl. „Myslím, že nejeden medik by ti takovou schopnost záviděl. Něco takového dokáže neskutečně ušetřit čas, a to je při záchraně pacienta klíčové.“ Ach, měl se narodit v těle téhle dorostenky! Žel jeho superschopnost byla oproti tomuhle dost bezvýznamná.
Ach, tak díky bohu. Stále mohla rozjet kariéru lékaře! „Tak dobře. Kdybys měla sama alergii, tak by ti to bezpochyb mohlo volbu povolání ještě o dost ztížit.“ Letmo se pousmál. „Jak se jmenuješ?“ Vychování této nihilčanky bylo očividně horší než vychování jiných, když se ještě nepředstavila. Ale on není žádná morální policie, fakticky ne.

Sám doufal, že tu jen plácá ty nejhorší scénáře, co mu přišly na mysl. On byl přeci celý život zdravý kluk, tak kde by se mu zničehonic objevil v těle nádor? Ani nebyl kuřák! A srdeční červi?? Jak pravděpodobné to v tohle roční období je? Ale... sám moc dobře věděl, co se stalo u jezera, a tak měl důvod právě na tuhle diagnózu sázet. „Neznám žádný lék na nádor. Ale červi... nějaká odčervovací kůra snad existuje i na ty srdeční. Je teprve jaro, ale už mě zvládl nějaký hmyz pokousat, dole u jezera.“ Svěřil se se svým zážitkem, ale nehodlal to dopodrobna popsat. Měl z toho zážitku nejspíš trauma, a nedivil by se, kdyby ho líčením způsobil i bílému.
Pousmál se, avšak na jeho tváři byl znát smutek. „Hned jak se rozední. Teď zkusí na chvíli ještě usnout.“ Slíbil mu. Jestli mu kašel dovolí, rád by se ještě chvíli prospal. „Budu na sebe opatrný, jen se neboj.“ Ostatně jako vždy. Ta opatrnost ale né vždy fungovala, jak se ukázalo. Teď se k Harimu přitulil a položil si hlavu k zemi. Nechtěl mu kašlat do srsti, kdyby jeho nemoc byla nakažlivá. Kdyby ano, už by se bílý ale nejspíš nakazil...

Tim si moc přál, aby to, co právě říkal, nebyla pravda. A to hlavně kvůli Harimu, který se teď zdál vyděšenější než Tim sám. No, on to koneckonců zvládl, že? Po smrti už žádné starosti nejsou, ale co ti, které by tu nechal? Ne, to se skutečně nesmí stát! On umírat nehodlá! Ale jako medik měl samozřejmě před očima ty nejhorší scénáře. „Třeba-,“ začal, ale nebyl si vůbec svými hororovými diagnózami jistý. „Třeba nádor. Nádor v plicích.“ Tahle diagnóza nebyla tak moc nepravděpodobná. Taková rakovina se vám do těla vplíží ani nevíte jak! A jelikož Tim kromě mírné únavy a toho veškerého chrchlání necítil jiný příznak, mohlo se skutečně o tuto nemoc jednat. „Nebo srdeční červi. Já nevím.“ Jeho druhý tip, který byl pro něj trochu pravděpodobnější prognózou. Sice si myslel, že tyhle červi přenáší na zvířata létavý hmyz, třeba se mýlil. Třeba existovalo více druhů červů, kteří napadají dýchací soustavu, nebo jiné orgány.
Na chvíli se odmlčel. „Jedno je jisté – musím k medikovi. K Ryumee nejpve. A pokud ani ta nebude tušit, tak do Nihilu.“ Ryumee byla zkušená, ale klidně se mohlo stát, že k určení diagnózy bude potřeba více názorů od více léčitelů. Mohl třeba i za Ikkem, ale zatím neplánoval zbytečně plašit. „Možná že zbytečně plaším, možná jde jen o ten zápal.“ Tím chtěl Hariho uklidnit.

Zrovna Timek by jí něco motivačního řekl rád, ale nemohl jí přeci podporovat v něčem, co je pro ní tak nebezpečné. Ano, kdyby měla nějakého mentora, který by se jí individuálně věnoval, tak pak by možná bojovníkem být mohla, ale takhle? Jen těžko. „Pokud tě srdce táhne k povolání rytíře, tak ti tu jen horko těžko můžu vyprávět, jak bych si já vybral povolání medika, že? Bylinky jsou můj koníček, moje hobby, a když díky nim můžu i zachraňovat životy, není pro mě lepšího povolání. Máš spoustu energie, kterou bys ale mohla využít i právě v tomhle oboru. Je to i o zkoumání a experimentování s neznámým.“ Pověděl jí něco málo o cestě medika. Ke kvalitě nihilského výcviku se asi raději dále nevyjadřoval.
Pousmál se, když vlčina návštěvu za Bellannou odsouhlasila. Mohl jen doufat, že to aspoň zkusí. Naučí se třeba lépe komunikovat se svým okolí, protože jak bylo zjevné, tahle dorostenka si servítky rozhodně nebrala. „Máš alergii na květiny?“ Zeptal se, takřka řečnicky. S takovou by mohlo být problematické se na dráhu medika vydat, to je bez pochyb. „Na zmírnění můžeš zkusit meduňku, měsíček, nebo třeba heřmánek.“ Ale záleželo také, na co přesně je alergická, že? Pokud by byla alergická i na tyto květiny, tak se jeho rada mine dost těžce účinkem.

Nuže, když už Hariho tím kašlem probudil, a on ho tu viděl zdravě vykašlávat krev, nemělo asi smysl mu do očí lhát, že je v pořádku, že? I když přesně tak by to nejraději udělal. Nebylo to ale fér, vždyť za sebou mají čerstvě svatbu! Nebylo fér, kdyby mu lhal, ale ani nebylo fér, že tu právě umíral. Tedy... on nechce zemřít, ale copak si mohl teď myslet něco jiného? „Nejspíš mám zápal plic.“ Pronesl tiše, když si prohlížel krev na své tlapce. To byla ta nejméně bolestivá odpověď, a taktéž i nejpravděpodobnější diagnóza, v případě, že by Tim cítil i jiné příznaky. Kdyby měl zápal plic, cítil by se nejspíš dost jinak. Mdle, unaveně, kašlal by jak letitý kuřák, měl by horečku,... „Nebo něco vážnějšího,“ přesunul svůj pohledem na Hariho. Ve vlastních očích měl strach, ale očekával, že ho najde i v očích bílého. Zápal plic je sám o sobě hodně vážný, co tedy mohlo být vážnější? Ano, ta rakovina, nebo srdeční červ. Neznal totiž lék ani na jednu z nemocí, a je jasné, že se sám teď bude muset dát léčit. Chtěl své obavy vyslovit nahlas, jenže to nedokázal. Sám byl vyděšený, a dalšími slovy nechtěl děsit i svého chlapce.

Povzdechl si. Nemohl tu kritizovat cizí výchovu nebo trénink, ale v duchu se to samozřejmě bez dvakrát pozitivního komentáře neobejde. Děti přeci potřebovali tolik pozornosti! A už vůbec ty s hendikepem. Tady někdo něco očividně zanedbal... „Na tom nejspíš něco pravdy bude. Povolání bojovníka pro tebe bude bezpochyby nebezpečné.“ Uměl si představit, že by to bylo snazší, kdyby měla nějaké dobré základy, ale pokud jí chyběly, s takovou po nějaké rvačce zahyne. „Je potřeba, aby se ti někdo důkladně v tomhle ohledu pověnoval, jinak při nějaké další rvačce přijdeš o hlavu.“ Né, on jí nebude říkat, že má změnit povolání, ale rozhodně by měla začít tlačit na nějakého odborníka v oboru.
Střihl uchem. „Bellanna rozdělat oheň umí, určitě ti to ráda ukáže, když jí poprosíš.“ Podle Tima teď nemělo smysl do vlčiny hustit ještě návod na rozdělání ohně, protože to nebyla žádná sranda, a ani Timovi se kolikrát nepovedlo. Ryumee v tom byla mnohem lepší, ale bylo to spíše o štěstí než o technice. Mít někoho s ohnivou magií by ušetřilo neskutečné množství nejen času, ale také nervů ztracených při marných pokusech o rozdělání plamínku.
Přikývl. „Ke každému pacientu je nejlepší přistupovat individuálně. Né každému sedne určitá bylinka, a proto je fajn, že na mnoho nemocích a trápení existuje tolik alternativ.“ Pousmál se. Očištěné rány už měl, tak teď vytáhl ještě z batůžku zbytky obvazu z pavučin, kterými chtěl vlčině zafáčovat nožku. „Obvážu ti tu nohu, aby se ti tam nedostala po cestě domů špína. Až si jí ale doma vyčistíš, tak nech ránu dýchat.“ Nejlépe, aby jí ji vydesinfikovala sama Bellanna, ale to asi po téhle dorostence chtít nemohl, což? Fanouškem doktorů očividně není.

Bylo časně nad ránem, venku byla ještě tma, a Timek se rozkašlal. Nějak se mu nedařilo usnout – hůře se mu dýchalo, a sem tam ho popadl kašel. To ostatně trvalo posledních pár dní. Myslel si, že chytil tu zákeřnou nemoc, která se ve smečce přes zimní měsíce přehazovala z jednoho vlka na druhého, ale když si dva dny zpět dal lék, který mu doporučila samotná Bellanna, tak se nic nestalo. Nějaká reakce na medicínku by se už objevila, a jistě by se to dále nezhoršovalo, obzvlášť, když se teď držel víc v klidu. Ono mu kromě těch respiráčních problémů nic nebylo, žádná horečka, žádné fleky na jazyku, nic. Začínal si myslet, že má snad nějaké srdeční červi. Určitě tu existoval důvod, proč se bát právě takovéhle prognózky. Na to by klasická odčervovací kůra, kterou už také prodělal, nejspíš nestačila. No... a nebo má rakovinu.
Teď se spíše bál přiznat obavy o své zdraví Harimu, který tu ležel vedle něj. Timck rozhodně nebyl ready na to umřít. Nemínil tady nechat bílého, rodinu, a ani smečku. Když se ale následně rozkašlal, a vykašlal si na přední tlapky krvavý hlen, obavy byly asi více než na místě. „Sakra.“ On asi opravdu umírá. No, rozhodně to byl velký důvod ke znepokojení.

Timek vykulil očka, když se vlčina kousla do nohy. Jo, měl fakt infarkt!! „Co to děláš?“ Dostal ze sebe dřív, než jí z kousnutí začala téct krev. Božínku!! Tak i masochista je tahle dorostenka, jéje! Na ukázku toho, co je s ní špatně, to ale stačilo víc než dost. Timek přestal na tu chvíli dýchat, a začal zase, až když si vlčina nohu pustila. Musel se zamračit, protože ten kousanec je dalším bebíčkem, které bude muset ošetřovat!! „Ten minimální pud sebezáchovy tomu taky moc nepřidává. Máš tuhle potíž už od narození? Kdo tě učil určovat hranice?“ Chtěl potvrzení domněnky, že se jejímu výcviku v tomhle ohledu nikdo nevěnoval. Od Ryumee slyšel, že někteří vlci mohou mít práh bolesti dost posunutý, no, nesetkal se s tím, že by nikdo necítil bolest žádnou. Vše je jednou poprvé, že? Takový jedinec ale potřebuje od někoho nastavit jasné hranice, jinak se dřív nebo později zabije.
Tak, nožku měl vydezinfikovanou, a jal se očistit zbylé škrábance. „Odvarem z řebříčku a heřmánku. Nad ohněm nechám ve vodě vyvařit tyhle dvě bylinky, a po vychladnutí aplikuji do rány. Pokud se na ráně už za tu dobu udělal strup, strhnu ho, a ránu propláchnu. Ránu pak už nezavazuju, protože mu pod obvazem mohla začít mokvat a hnisat. Zajímáš se o bylinky, nebo jen nechceš jít k léčiteli?“ Zeptal se s našpicovanými slechy. Pokud si to chtěla ošetřit sama, mohlo to znamenat, že půjde o další budoucí kolegyňku z oboru, a na to on samozřejmě slyšel. „Nutno dodat, že na dezinfekci lze použít bylinek víc, každý léčitel na to má asi vlastní recept. Mně se osvědčilo právě tohle.“ Vlčina se ani nemusela ptát, a už byl Timek schopný jí tu dát první lekci z oboru!

Timek střihl uchem. „Ne, neumřeš.“ On to nedovolí, přeci! Je snad jen pokousaná, a když jí tu rány vyčistí a vydezinfikuje, a pak jí pošle co nejrychleji domů za tamějšími lékaři, přežije to. A možná to na ní nezanechá ani žádný psychický dopad, protože jak se zdálo, tahle vlčina byla vcelku živel. Ostřejší živel. Jí žádné konejšení asi neuchlácholí, ale zvládne to Timek i bez toho? „Jsem si jistý, že to nic vážného nebude.“ Jako, soudil to podle toho, že tu dorostenka pobíhá jako by se nechumelilo, ale to nevěděl o jejím hendikepu. Ano, necítit bolest rozhodně hendikep je. A velký.
Na poznámku o rodině nereagoval. Myslil si, že chudinka vlčina nedostávala ve svém mentálním vývojovém stádiu dost lásky – možná jen její náznaky –, a tím i trpěla. On moc dobře věděl, že S'Arik je fanouškem rčení "emoce jsou nádorem světa", a u Aikana si také nikdy nevšiml, že by snad propagoval opačné smýšlení.
I když po něm šedivka vyjela, držel se v klidu. „Jak to nemůžeš cítit? Ty rány tě musí pálit jako čert!“ Mírně se zamračil, protože on tomu nerozuměl. Není to věštec, jak už bylo řečeno, neví, že nezná bolest, a nejspíš nemá ani pud sebezáchovy. Mohl si tak maximálně myslet, že na něj ta týnejdžerka machruje, a zlehčuje svá zranění. „Tak,“ neslyšně si povzdechl, když si nakonec stejně čubina lehla. Tím měl k ranám lepší přístup, a mohl tedy zjistit, jak jsou kousance hluboké. Ovšem po očištění, které už započal. „Ta na noze je docela hluboká, tam se ti může udělat zánět. Doma popros nějakého léčitele, ať ti to pořádně vypláchne, já ti to vydezinfikuju teď jenom povrchově.“ Protože bohužel tu neměl dost náčiní na to, aby takový výplach mohl udělat. Měl tu jen již dávno dělanou mast z máty a řepíku, která by měla aspoň v základu splnit účel. Měl tu už poslední dávku, ale neváhal, a rozhodl se jí aplikovat právě na ráně této nebohé vlčky. Jaro snad přijde brzy, a pomůže mu všechno léčivo zase doplnit. „V pořádku?“ To se ptal, jestli jí to nepálí.

„A tys proti nim bojovala sama? To můžeš být ráda, že tu ještě stojíš,“ vykulil Timek oka. Viděl na vlčině ty drápance, sice zatím nezkoumal rány do hloubky, ale pokud šlo skutečně o vydry, uměl si představit, jakou škodu dokázaly napáchat. Všechna tahle lasicovitá zvířata, zdánlivě neškodná, dokázala nepěkně ublížit i standardně rostlému vlku. Jejich skus, který by ve světě psím mohl být přirovnán klidně k tomu pitbullímu, vám dokázal nenávratně prohryznout klidně i hrdlo. Jaké to štěstí měla tahle dorostenka!
Nepatrně se pousmál. „To nejsem. Vést si přehled o vlcích ze smečky, která je mi rodinou, považuji za nutnost.“ Nepamatoval se, že by se někdy s Aikanem bavil konkrétně o této jeho dceři, že měl vlčata v Nihilu byl ale smečkový common knowledge, no ne? Dosti pochyboval, že by se na Kosu'thless Aikan přidružoval k nějaké cizí vlčině s cizíma vlčatama. Nebyl ale čast nad tím teď hlouběji přemýšlet, protože se vlčina vyslovila, že je jí špatně. To Timek hned zbystřil, a když viděl, že se jí podlamují kolena, neváhal a přiskočil jí na pomoc. „Opatrně!“ To byla pouze řečnická upomínka. Po přiblížení se k ranám Timovi došlo, že vlčina už musela nějakou tu dobu krvácet. Božínku!! „To nevypadá vůbec dobře. Jak jen je možné, že si tu takhle vykračuješ?!“ Tón hlasu začal být mírně naléhavý. Nelíbilo se mu to! Vlčina byla očividně dost raněná na to, aby po souboji s divýma vydrama pádila hned domů, a nepromenádovala se ještě tak daleko od území! „Ukaž, vyčistím ti to. Hlavně se posaď, nebo si lehni, ať mi tu neomdlíš.“ Vzal si do tlapek mech a jal se čistit hlavně ránu na zadní nožce, která nevypadala vůbec pěkně. Do toho se jí dostane nějaká špína, a zanítí se jí to! Raději jí to po dezinfekci tedy obváže.

I Timek byl řádně nervózní. Připravoval se už od božího rána! Vše nemuselo být perfektní, ale mělo by se to dokonalosti blížit, aby se nestalo nějake faux pass. V tento významný den se ztrapnit vskutku nechtěl. To, že se neztrapnil ani při léčitelském workshopu, nebo při vyřizování dohody mezi jejich smečkou a Azarynem, mu vůbec nepomáhalo v nějaké jistotě, že zvládne i tohle. Dnes to přeci jen bylo osobní! Dnes se měli s Harim stát oficiálně partnery, a to před zraky snad celé smečky! Nebo její části. Bylo k neuvěření, že skutečně došli k něčemu takovému – není to tak dávno, co o něčem takovém Timek jen a pouze snil.
Když přišel, zjistil, že dost vlků tu už bylo – dokonce i Hari. Jéje, on snad meškal na vlastní svatbu! Do poslední chvíle si ale upravoval svůj svatební outfit, který nakonec stejně zahodil, a sáhnul po šatech plesových. Ty se mu tehdá hodně povedly, a cítil se v nich fajn, takže vsadil na tuto jistotu. Věneček měl samozřejmě také ready. Poslední měsíce ani na pletení moc času nebylo, tak si to tentokrát užil. Na všem si musel dát záležet, aby vypadal před Harim co nejlépe. Nyní už se vydal za ním.
„Ahoj,“ pozdravil ho a obdařil ho úsměvem. Jak si hned všimnul, Hari si vytvořil také věneček, a to zcela bez jeho pomoci. Hrozně ho to potěšilo, a tak se mu úsměv na tváři jen a jen rozšířil. „Moc ti to sluší.“ To bylo zcela upřímné a přál by si aby to bylo i objektivní, ale jak víme, z Tima mluvila hlavně láska. I kdyby ten Hariho věnec nebyl nějaký masterpiece, záleželo na tom, že do toho vložil svůj čas a snahu. A to nakonec krásné bylo.
„Jak... jak se cítíš?“ Je připravený? Protože Tim připravený byl, zároveň byl ale napnutý jako kšandy. Tohle vůbec nebyla akce velikosti jaké byla svatba v Nihilu, ale i tak pohledy přítomných vlků Timčeka znervózňovaly.