Príspevky užívateľa

Jakmile s Ariou odtáhl Ryumee do nory, a odložil jí na pelech, šel konat. Ano, introvert šel svolat smečku, ale v tomto případě nebylo jiného zbytí - zde mohlo jít skutečně o život. Proto požádal Ariu, aby na Ryumee dále dohlížela, a sám se vydal ven vstříc středu jejich tábora. Rozhlédl se kolem, snad ve snaze pohledem zachytit co nejvíce přízračných - ale věděl, že zkontrolovat je takhle všechny není možno. A tak tedy zavyl ke shromáždění. Vyl dlouze, však přerušovaně, aby zdůraznil naléhavost situace. Byl si jist, že to muselo být slyšet široko daleko - a všem muselo být i jasné, kam se měli dostavit. „Přízrační, prosím o pozornost!“ Zněl naléhavě, nejspíš tak ani nemusel mít nikdo pochyby, že by tohle svolání snad bylo zbytečné. „Mám vážné důvody si myslet, že jeden z nás může být ve vážném ohrožení života - prosím zůstaňte teď všichni tady, abych si vás mohl spočítat.“ Požádal vlky, kteří se zatím dostavili na místo. Zopakuje svojí žádost třeba ještě desetkrát, bude-li to nutné. „Mé obavy se týkají hlavně vlků rodu Estrela, ale je důležité, abyste tu zůstali všichni a nevystavovali se potenciálnímu nebezpečí.“ Protože kdo se nedostaví, stává se podezřelým? Bylo troufalé si toto myslet, nebo byly tyhle obavy na místě? Nakonec... doposud se nepřišlo na to, kdo před týdny takřka fatálně zranil Apollyona. Tento jedinec může být stále mezi nimi.

Timek ho poslouchal. Ano, rozhodně ty řeči o Bohu nepodporoval - věřil v medicínu, věřil ve fakta. Maximálně se mohl obrátit k hvězdám, jak radil jeho rod, ale něco čím byl posedlý Apollyon v sobě neměl. „Na světě se vždy najde aspoň jeden vlk, který je v takové životní situaci, že sáhne i po naději jakou třeba ta Apollyonova víra nabízí.“ Ano, vždy se nějaký ubožák najde, a není to nutně věc špatná - v životě každého jednoho z nás se může stát něco, co nás přinutí zoufat a doufat. Pak se takový vlk chytá každého stébla naděje. „Ghulassi, někdy stačí jen zhluboka vydechnout a odpočinout si. Nikdo po tobě nechce, aby ses tu sedřel z kůže a psychicky zruinoval. Léčitel musí mít hlavu čistou, to jistě víš.“ Mluvil k němu hlasem konejšivým. „Odvádíš skvělou práci, tak si trochu odpočiň.“ Packou se ho dotkl za rameno. Měl v hlavě bordel jako každý týnejdžr, a tak mu poradil to nejlepší ze všeho - aby si dal na chvíli oraz.

Opravdu těžko říct, jestli by Timek pochopil trable mládí, které pro něj bylo tak moc vzdálené. Nepamatoval se na něj, nepamatoval se na své dětství. Ani si nemyslel, že ve svém mládeneckém věku měl nějaké skutečné konflikty a nepřátele - těžko se tedy vžít do kůže Gulášovi. Co ale chápal byla jeho nechuť k víře k Bohu, která byla pro Estreláky přeci jen vzdálená. Rozum jim radil se k takovým věcem vůbec čelem neobracet. „Děsí tě? Ty nesmysly o Bohu? Nebo tě děsí Apollyon?“ V tom byl rozdíl. Fanatická víra v Boha byla jednoznačně děsivá, pokud byl pro guláše ale děsivý konkrétně jeho vrstevník, byla to věc druhá. Možná mezi nimi proběhlo více střetů, které Guláše trápily. Nemyslel si však, že by se mu s tím hodlal synovec svěřit.

Ryumee byla unavená, ani na jeho slova nereagovala. Aria ale ano - poslechla jeho poykn a chytla fortis tak jak určil. I on jí chytil, aby jí následně mohli společně přesunout do smečkové nory. Musel být ovšem opatrný, ale na vyšlapaném sněhu tolik nehrozilo, že by se mohla poranit o nějaký kořen. I tak... nerad by, aby z už tak nepříjemného zážitku měla ještě další zbytečné šrámy. Ach! Co jen si s ní počne? Co si počne s tou vizí? Pokud se dobře pamatoval co ty její předzvěsti říkají, tak mohli být všichni v ohrožení. I on třeba, ale to nebyl ten nejhorší scénář - nejhorším scénářem bylo, že by zahynulo nějaké dítě. Ach, Tim hned myslel na Guláše jako na první dítko, které měl v srdíčku. A co jeho synek? Ten už byl nejspíš někde za humny, no, tak tam asi nebylo moc co řešit-

Kontroluje vlče bez dozoru, no ano. „Ano. Copak vy byste kolem zdánlivě opuštěného vlčete prošel bez menšího zájmu?“ Podíval se na vlka, avšak ucouvnul o dva kroky zpátky. Jeho postoj těla rozhodně značil, že nechtěl a nemínil být hrozbou, ale některým jedincům to vskutku mohlo být fuk. Měl by se snad Timek bát? Jen proto, že měl starost o vlče? „Hm,“ dovolil si odfrknout, když ho cizinec nařknul z toho, že akorát cpe nos tam kam nemá. Pak se ale nařknutí proměnilo ve výhružku, a Timek zaváhal - neměl by se začít opravdu bát? „Tak to snad abych opravdu raději šel - o zbytečné problémy nestojím. Vskutku byl můj zájem pouze starostí o vlče ponechané osudu.“ A ano - byl na odchodu, pokud ho snad nemínila tahle rodinka zastavit.

Nebyl si jist, jestli chápe, čeho přesně má v tomto ohledu Ghaa’yel strach. Bála se, že jí rodina vlčata sebere? To asi těžko. Z tohoto setkání usoudil, že za takový konec příběhu by možná byla ráda. „Ale jsi přeci dospělá, máš vlastní svobodnou vůli. Co by ti tak mohlo hrozit? Vyhodí tě? To si nemyslím,” řka. Není vlků v Nihilu pět a půl? Snad by v takovém případě šly nějaké rodové zásady stranou, no ne? Neuměl si žádný trest představit. Trest za co? Za to, že má potomky s nějakým blbem? V očích Timových tohle přeci mohlo být každému úplně fuk.
Pokud si najde někoho jiného, kdo jí s tímhle problémem pomůže, to už Tim asi neovlivní, a byl si toho vědom. Proto se ani nesnažil její myšlenku zvrátit. Hlásal tu, aby si mimina nechala, ale řešení pro její situaci nenabízel. Tak co si vůbec dovoloval tu kafrat, hm? „Kojení je nejdůležitější první dva týdny. Pak už jsou vlčata schopna přijímat aspoň malé kousky natráveného masa, a může se starat smečka. Ostatně pomoci by měla i tak - smečka je přeci rodina. Jistě se najde někdo, kdo s těmito povinnostmi pomůže.” On by pomohl velmi ochotně, ale opravdu se nemohl na měsíc nastěhovat do Nihilu. Musel myslet na to, že tohle koneckonců není jeho problém, a neměl by si tu hrát na spasitele všeho živého. Když ono to ale bylo těžké!!

Tim byl úplně nešťastný! Nevěděl totiž, co má tady s Ghaa'yel dělat. V podobné situaci ještě nebyl, a stresový kyblíček se mu začínal plnit - to zapříčinilo, že sotva mohl vymyslet nějaké rozumné řešení téhle bezvýchodné situace. Myslel na cíl, který byl vytyčený - že musí šedivou léčitelku odvrátit od myšlenky na potrat. Ale jak to udělá, to už bylo něco na co odpověď neměl. „Tak to vidíš jen pod tíhou těch nynějších emocí, které s tebou cloumají. Jistě by tě rodina nepotopila,“ myslel si. Kdyby věděl, jak tomu skutečně je, tak by se asi zhrozil napodruhé. A pak Ghaa'yel zmínila libeček. Ach ne!! Ona si vzpomněla!! Tak to je konec. „Ne-nemám,“ vydal ze sebe, než se jal pokračovat, „totiž, myslel jsem, že bych ti s porodem mohl pomoci. Nevidím se zrovna v roli někoho, kdo pomáhá s potratem. Omlouvám se.“ Cítil se neskutečně blbě. Byla to nakonec její volba, její tělo, a co on o tom mohl rozhodovat? Cítil se strašně, ale on na to prostě neměl. Nevěřil tomu, že by v její smečce byl mezismečkový vrh problém, ale co mohl vědět? Přeci se to tam měnilo.

Copak jí tu měl říkat? Pravdu? Že pro tento problém existuje skvělé řešení, a tím jest prevence? Kdyby nebyl hodným doktorem z hor, tak by tenhle fakt řekl už dávno mnohým, kteří si udělali vlčata a pak kňourali. Ale on takový není. On se snaží na zdánlivě jednoduché situace dívat z vícero úhlů - snažil se pochopit. Někdy možná nejde přemýšlet předem, protože emoce umí s jedním opravdu zamávat. Heat of the moment byl mocný.
Ano, dost jasně viděl, že Ghaa'yel byla mimo - a on se snažil být klidný, neboť kdyby nebyl, akorát by jí více rozrušil. Musel na ní přenést svůj vnitřní klid. Jemu ale o nic nešlo, koneckonců. „Vy ve smečce nemáte nikoho, kdo by na tebe dohlédnul? I kdyby to měla být jen vlčice neléčitelka, která už si porodem prošla.“ Teoreticky se může nabídnout on - Tim s heroickým syndromem. Tedy co se rodiček týkalo, ano. „Jsi mladá a silná, riziko komplikací je opravdu nízké. Mohu ti dát rady, nebo ti přímo asistovat - ovšem jestli na to dostanu povolení.“ Mluvil tónem konejšivým, snažil se zachránit situaci. Prvorodičky to bezpochyby mohly mít těžké, ale Ghaa'yel se zdála být v tom nejlepším věku. Tim kopal za to, aby si vlčiny dělaly první vrhy od tři do pěti let, protože právě v tomto věku je tělo nejsilnější. A že nihilská léčitelka necítila bolest pro ní mohlo být jistou výhodou - pokud na ní někdo dohlédne, jistě všechno dobře dopadne. Aspoň z fyzické stránky věci.

Ano, Timek rozhodně hodlal držet lékařská tajemství, ale zrovna si nemyslel, že to Ghaa'yelino se zvrhne takovým směrem. „Ano?“ Špicoval ouška, když mínila položit otázku. Už si představoval, jak jí bude dávat rady k porodu a ohledně starání se o první dny života potomečků, a ono... ono to bylo úplně jinak. Zbavit se jich?? U všech na nebesích!! Bezpochyby se Timek snažil potlačit šokovaný údiv, těžko říct, jestli se mu to podařilo. Tohle rozhodně nebyl směr konverzace, který očekával, a to ani v nejmenším. „Zbavit? Ghaa'yel...,“ ne, opravdu nevěděl, jak na to v rychlosti a adekvátně reagovat. Moc dobře věděl, že poporodní deprese existuje - vždyť i Ryumee si jí při Gulášovi tak docela prošla. Že to na něj nihilská léčitelka vybalila ale hnedle tak z kraje muselo znamenat, že je skutečně zoufalá. Co on mohl vědět? Jak jí teď mohl od té myšlenky zvrátit, když nebyl v její situaci? Ano, definitivně byl pro-life, ale matky respektoval ze všech na světě úplně nejvíc. Dávaly dar života, a už to stačilo k tomu, aby k nim Timek choval neskonalou pokoru. Né každá vlčina se však rodí matkou - a některé se jimi ani počas života nestávají.
Zakroutil hlavou. „Ne, nikomu o tom nepovím, to se nemusíš bát,“ chtěl jí ujistit, než se pokusí znovu překousnout téma předsčasného porodu. Vzpomněl si přitom na Anjel a její první vrh, jak byla nešťastná, že ta svá vlčátka potratila. A teď by měl napomáhat něčemu takovému? Né, nikdy. Nešlo to. „V případě, že takové radikální rozhodnutí pramení z nějakých zdravotních komplikací, tak to možné je. Ty jsi ale mladá a silná vlčice, tak proč taková myšlenka? Pokud jde o ten tvůj problém s bolestí, jsem si jist, že se řešení najde. Méně radikální.“ Jistě, mohlo zde existovat více důvodů, proč by se takto chtěla šedivá vlčina zachovat. Tim ale musel myslet na mimísky. Libeček vyvolává kontrakce. Zapomněla Ghaa'yel ve víru emocí na tento fakt, nebo je úroveň léčitelství v Nihilu tak hrozně špatná?

Jen těžko mohl tušit, že někdo v blízkosti tu má pěkně blbý den - ale pach nihilský ucítil velmi brzy. Aha! Někdo, s kým by si mohl popovídat o bylinkách? Nuže, na vteřinku zaváhal, jestli má opravdu pach následovat, neboť byl na popud Ryumee z aktuální situace mezismečkové politiky trochu vypjatý. Zjištění, že zrovna Nihil si plácnul s Azarynem pro něj bylo více než šokující, ale nezbývalo než s tímhle faktem teď vařil. Na rozdíl od Ryumee tak docela nevěřil, že by jim něco mohlo hrozit, ale hodlal být trochu obezřetnější než jindy.
Pach se tedy jal následovat. Zanedlouho vyčetl, že je to pach pro něj již známý - pach patřící šedivé nihilské léčitelce, a tak se zaradoval, že se mu jeho přání o žbleptech z oboru medicínského opravdu vyplnilo. Tak si to maloval, než se z pachu vynořil mnohem zajímavější fakt - byla v očekávání. Mimísci!! To on už poznal velmi dobře, nepotřeboval jí ani vidět, ale když se pak nedaleko objevila její silueta, bezpochyby měl radost. Tento rozhovor bude jistě lepší než původně čekal. „Ghaa'yel, přeji hezký den,“ zavolal na ní už dálky. Ocasem mával submisivně ze strany na stranu, aby bylo jasné, že on ohrožením není.

Timek nebyl na procházce - on nikdy nebyl jen na procházce. Jako medik musel nejen shánět léčivo, ale také v zimě kontrolovat stav přírodní krajiny v které jejich smečka žije. A to právě kvůli odhadu, kdy už bude mít smysl vyhrabávat zpoza sněhu první cibulky a kořínky nových užitečných rostlin. Snad možná i doufal, že tu potká někoho s kým by mohl ohledně zimy a bylinek hodit řeč. Nebyl ale naivní - takový medik jenom tak nelelkuje po nekonečných pláních hnedle dvakrát, aby se to mohlo stát skutečností. Soustředil se tedy na úkol, kvůli kterému tu primárně byl.
K jarní rovnodennosti zbývaly ještě necelé dva měsíce - možná míň, neboť tady nikdo neumí tak docela počítat -, a tak Timek ani nečekal, že by se snad domů vracel s nějakými pozitivními zprávami. Teploty neklesly do žádných bizarních hodnot, ale sněhu tu bylo víc než dost. Pokud tu byly nějaké stopy, tak byly vždy dost jasně viditelné, a to i z dálky.

Ryumee odmítla bylinky. Odmítla bylinky. Musel přemýšlet co s ní, do toho ovšem poslouchal Ariu. „Ano, musela mít vizi o rodině. Tedy - pocit. Špatný pocit.“ Předzvěst něčeho zlého. Mohlo se to ale týkat i jí? Vskutku nevypadala vůbec dobře. „Ryumee, vezmeme tě teď do nory. Osobně zkontroluji, že je celá smečka v pořádku.“ Slíbil jí tedy, protože úplně nevěděl, co jiného by jí mohlo pomoci. Jestli její předzvěst byla skutečná, mohlo to být vážné - někdo opravdu mohl někde ležet zraněný nebo v bolestech. A to samozřejmě Tim nechtěl. Žel jen vařil z vody, domníval se a tipoval, jak to přesně s tou její magií je. Pokud se jí ale uleví v momentě, kdy se dozví, že jsou všichni v pořádku, bude to ok.
Otočil se na Ariu. „Chytnu jí za šíji a ty jí můžeš chytnou v bocích, abychom jí přesunuli do tábora. Musí odpočívat.“ Tady jí ležet nenechá, neboť by ještě prochladla! Až jí přesune do ordinace, pak teprve bude jednat dle její zvěstí.

Poslouchal co mu Aria říkala, ale zrak měl upřený na Ryumee. Rodina a smrt. Kdysi mu Ryumee povídala něco o svých schopnostech, snad jestli měla nějaké zlé vize? Nebyl si na sto procent jistý, jasné ale bylo, že je vlčina v bolestech. Čumákem se tedy začal štrachat v batohu, aby vytáhl bylinky první pomoci - výtažek z máku setého, no ano. Ten jí za pár chvilek uleví, a až se tak stane, s Ariou jí přesunou do nory léčitelské, kde si nebohá fortis Přízračných odpočinek. Tak jak by zasloužila, neboť klidně tyhle nepříjemné věci mohla zažívat z pocitů přepracovanosti. „Souvisí to s tvojí magií, o které jsi mi kdysi povídala? Vize? Měla jsi vizi?“ Ano, tak si myslel, že to funguje - vize doprovázená bolestí.
S usušeným listem jitrocele jí podal výtažek máku setého. „Vem si tohle, ať se ti aspoň trochu uleví. Pak tě vezmeme do nory, kde si odpočineš. Kde tě to bolí?“ Chtěl vědět, ač mu tahle informace asi moc k ničemu nebude.

Timek byl v táboře když slyšel ono vytí, které okamžitě identifikoval - bylo to volání Ryumee. Vše si hned odložil (kromě batohu, no ovšem!) a běžel směrem, odkud vytí slyšel. Pak se dostavilo i vytí druhé, a to od poměrně nové vlčiny Arie. Ovšem to identifikoval už z dálky, nebyl hlupák. Znělo to naléhavě, a proto se rozhodně nezdržoval. Stalo se něco Ryumee? Ač to nebyla myšlenka příjemná, rozhodně to tak znělo, a proto s ní Tim počítal.
Když na místo dorazil, Ryumee ležela na zasněžené půdě a Aria stála u ní. Nebyla tu žádná krev ani její pach, ale sestřenka rozhodně nevypadala zdravě. „Ryumee,“ oslovil jí a přišel k ní, aby jí prohlédnul. Potřeboval vidět, jestli má nějaká vnější zranění - ale těch se nedopátral. Otočil se i na Ariu. „Co se stalo?“ Sic zněl trochu naléhavě, udržoval si však odměřený a profesionální přístup. Jako vždy musel. Žel bez informací kde co a jak se stalo nebude schopný asi ničeho než podání oblbováků. Oblbováky ale neřeší příčinu.

Pousmál se, když ho synovec ujistil, že si je jeho případné pomoci vědom. Po dlouhé době by se Timek musel přiznat, že nevěděl, jak s tímhle týnejdžrem úplně vhodně hovořit. Měl ho rád, a nechtěl mu ublížit, jenomže... za chvíli už mládencem nebude, a bude se od něj očekávat, že do dospěláckého života vstoupí sebevědomě a s cílem se prokázat. Rád by ho nasměroval správným směrem - co se mentální pohody týče -, dokud je ještě čas. „Já jsem ti tu nepřišel kázat o tom, že takové věci nemáš říkat - protože jsem si jist, že ty seš si toho sám vědom. Já nejsem tvůj rodič, abych tě tu za to peskoval. Chci jen vědět, jestli existuje způsob, jak ti s tímhle konfliktem pomoci. Ať už jde o konflikt vnitřní či vnější.“ Vlastně ani nevěděl, jestli se vyjádřil dost jasně. Chlapce tu nechtěl peskovat, vskutku ne. Chtěl mu být oporou, ale potřeboval by nahlédnout do jeho myšlenek. „Jde o to, co se stalo na tvém pohřbu, že ano?“ Věta "co se stalo na tvém pohřbu" může vyznít úplně normálně jenom na Norestu, opravdu ano.