Príspevky užívateľa

Nastražil jsem uši když jsem zahlédl v očích vlka zmatení. Mírně jsme se hlavou otřel o jeho a začal mluvit.
,,jsme ve smečce a i přes to, že tato smečka je přátelská a bezpečná to venku nemusí být.. jsme na hranicích, hraniční les. zde může být kdokoliv, ikdyž jsme tě očekával furt musím jakožto špeh a jakožto člen smečky přemýšlet nad tím, že to ty být nemusíš."
Mluvil jsem klidným hlasem, pak jsme se čumáčkem dotkl jeho lebky a slezl z něho.
,,promiň mráčku."
Usmál jsem se lítostně a podal mu pomocnou packu, aby se zvedl.
,,jen nechci nic riskovat, jak pro sebe, tak pro tebe a taky pro smečku."
dovysvětlil jsem své činy a doufal jsem, že to vlk pochopí.

Dneska jsem měl tu čest se seznámit s bratrem Kettua, jak jsme se dozvěděl jehož jméno bylo Lokki. Cestou sem jsem přemýšlel jaký Lokki může být, Kettu byl hyperaktivnější mládě, plné energie, kterou se bálo ze sebe dostat, bude Lokki stejné povahy? nebo mě překvapí? Zaškubal jsem ušima a trošku popohnal do kroku. Slunce sice ještě bylo kousek za horama, světlo již trochu bylo, ale nebylo úplně. Sraz zde měl být po východu slunce a já měl vždy rád procházky před východem, proto jsme i většinou dával tak brzo tréninky, navíc vlk, který chce být v něčem vyučen a mít z toho povolání by dle mého se měl naučit vstávat brzo, nikdy nevíte kdo vás probere někdy v hluboké noci aby jste někoho ochránil, vyhodil nebo zachránil, jde vždy o minuty a je třeba se rychle probrat.
Pomalu jsem došel na travnatou louku a hned mi myšlenky zavalili vzpomínky. Trénink s Azueénem, kde jsem se začal učit na rytíře před tím, než jsme zjistil, že mi to nevyhovuje. Běhání s Rio, když byla ještě vlčetem a pak mi usnula pod křídly, Rio.. mohl bych si s ní zase někdy promluvit.. pomyslel jsem si a usadil se pozorujíc nebe, jak slunce pomalu vykukuje za horami vítající nový den.

Vlk mi tedy moc nového neřekl, sakra. Přemýšlel jsme jak z něho, alespoň něco nového dostat, ale budu muset opatrně. Nyní byla řada na mně.
,,No.. Tak nihil je klidná smečka, všichni jsme si rovní a všichni se respektujeme. Mě ta smečka přinesla nový pohled na svět.."
Řekl jsem jednoduše o naší smečce, nechtěl jsem toho říkat až tolik, sám vlk mi toho moc neřekl a to jsem chtěl pomalu změnit.
,,musí vás být hodně když zabíráte tak obří území, co?"
Pohlédl jsme na vlka

Byl jsem rád, že i vlk mne viděl rád, když se, ale optal na mojí smečku, mírně jsem se zamračil, na jednu stranu mohl bych tohodle využit.
,,když mi něco povíš o svojí tak možná."
Škubl jsem uchem a pohlédl na nebe, nesměl jsem prozradit moc, to jsme si uvědomoval, proto jen pár věcí, ale chci za to něco taky vědět, jsem přeci špeh, musím něco donést i já a tento vlk taky něco může vyzradit ve smečce nemohu nic riskovat a tento vlk vypadal že nezná tolik váhu těch informací, ale kdo ví, může se přetvařovat to umím i já přeci jen.

Nastražil jsem uši, když se vlk představil.
,,rád tě poznávám Tiame."
Mírně jsem kívl hlavou a pak vlka sledoval jak se usadil kousek ode mě. Chvíli bylo ticho, ale po té se vlk optal nad čímž jsme lehce stáhl uši, nevěděl jsme jak jsou na tom naše smečky a nechtěl bych riskovat nějaký útok nebo něco, proto jsme tedy víc vnímal okolí, kdyby náhodou.
,,ano mám."
Opověděl jsem s hrdostí v hlase a pousmál se.
,,Nihil se jmenuje."
Pohlédl jsem na vlka a pozoroval i v té tmě jeho grimasi, jak se zatváří, jak zareaguje.

Zasmál jsem se nad jeho slovy.
,,Ale lorde. takhle bych vás nazývat měl!”
Smál jsem se a zavrtěl jsem ocasem, Arxi poté začal promlouvat o zkrácení ocásku a já si nemohl odpustit zarytí, přeci jen sranda musela být, dokud nikdo nepříjde, pak samozřejmě je lepší ukázat nějaké to chování a respekt k postavením, čeho jsem si moc dobře uvědomoval, nebudu se určitě ke každému chovat, jako ke svému kamarádovi s podobným směrem povolání.
,,nemohu za to, že já jsem ten víc nádherný vlk a všichni po mně jedou.”
Zazubil jsem se a znovu se zasmál.

Když jsem domluvil o svém plánu, Arxi na to přikyvoval a souhlasil s mým nápadem, za což jsem byl víc než rád. Doufal jsem, že ten plán vymyslím bez problémů a snažil jsem se vážně myslet i nad maličkostmi, jen aby cesta mohla projít v klidu a hlavně v pořádku a zahřálo u srdíčka, když vlk potvrdil můj plán, teď aby byl v pořádku krok dva. Aby plán proběhl v pořádku.
Po té jsem se už rozhlédl po okolí a jen pověděl.
,,tak kdepak máme naši bandu.”

Pomalu, mírně promoklí od ranního koupání, jsem došel k okraji lesa mezi východními horami a klenovskými kopci. Zdálo se, že jsem zde byl mezi prvními, nikoho jsem zatím v okolí neviděl, slunce ještě bylo za obzorem, ještě byla tmavá obloha, máme vyrážet před svítáním. Oklepal jsem ze sebe ještě nějakou vodu, aby se na mě zase nevytvářeli rampouchy a rozhlédl jsem se. Uši hned byli v pozoru, když jsem kousek za sebou zahlédl našeho rytířského mistra, Arxiho.
,,přeji hezké ráno lorde Arxi, doufám že jste na dnešní lov připraven.”
Kývl jsem k němu hlavou a rovnou i začal.
,,Máš málo rytířů, přihlásilo se víc vlků na špeh. Arxi možná bys měl udělat nějaký konkurz, nebo začít nabírat vlčata.”
zasmál jsem se, ale pak jsem pokračoval již vážnějším hlasem.
,,vyrazíme spolu všichni. u divoké řeky zastavíme a my se špehy to vezmeme napřed po chvilce klidu. Zjistíme kolik sobů tam je, hlavně samice, ty nyní budou nebezpečné, navrhuji útok spíše na samce, kteří shodili paroží a samice bych odehnal. Chtěl bych ulovit alespoň dva soby, samozřejmě s naším počtem budu rád když bude alespoň jeden.. něco by jsme případně cestou zpět mohli dolovit, ale už dva vlci minimálně budou muset soba nést a nesmí celou tu cestu nést soba sami to oba víme.. musí se vystřídat nebo si dát odpočinek, takže to by jsme pak asi dovymysleli..”
Pravil jsem Arximu a přitom i nahlas přemýšlel.
,,Cestu zpět bych vzal, ale přes černé jezero, aby jsme těžké tělo nebrali přes divokou řeku, budeme dle mého doma tak rychleji, než riskovat stažení těla vodou.”
Celou dobu, co jsem mluvil, jsem Arximu koukal pevně do očí a držel si pevný narovnaný postoj, jako bych s Arxim byl na stejném postavení, což jsem i skoro byl, byl jsem těsně za jeho ocasem, o postavení níže, byl jsem kousek od svého cíle a jestli se mi linie špehů povede rozvinout, podám Voltaire návrh o rozdělení špehů a rytířů neboť co si všímám, začátky stejné jsou, ale pak je tam hodně hluboká mezera. Základ ať klidně začínají u rytířů, ale mistra by měli mít rozdělené.

Byl jsem víc než rád, že mě vlčice nechávala vždy domluvit své věty, bylo to velmi příjemné a neztrácel jsem se díky tomu ve svých slovech. Když vlčice promluvila o větru zachechtal jsem se.
,,ano, mrcha nejde říct, kdy jak vát bude. ale i jako špeh musíš předpovídat jak se může zachovat. musíš vědět kde se případně jak schovat, kdyby náhodou se vítr změnil."
Zacukal jsem ušima a pohlédl na moře.
,,zde to je jednoduché. jsme vysoko a když koukneš dolů na moře vidíš protitlak ve vlnách. když půjde k nám, jako teď, jde s vlnami. když půjde z jakékoliv strany, z té strany půjde do vln protiklad. A když půjde vítr od nás tam, vlny se budou lámat. Podobnou taktiku můžeš i využít na louce, ale v lese? mezi těmi stromy a větvemi? kdy se ten vítr láme o každou větvičku? není to sranda se naučit."
Vysvětloval jsem a tím i začal Bellanně vysvětlovat podrobněji práci špeha, musíme dost předpovídat, myslet nad vším co se může stát a jak na to reagovat, od toho jsme špehové. Mezitím co rytíři pracují se svaly my špehové pracujeme s myslí a to ne jen s ostatními, ale i s naší vlastní, musíme se naučit zachovat klid i při těch nejhorších situací. Pohlédl jsem pak na Bellannu.
,,chceš pomoc s létáním? můžeme se učit od sebe."
Nabídl jsme vlčce, mohlo to být výhodné pro nás oba, ona se určitě něco již naučila něco co já se naučit nemusel a naopak zase. Když ukázala Bellanna nadšenost ze špehování a přidala k tomu humor, musel jsme se zasmát.
,,Dobře paní bellanno, mistrině nenápadnosti."
Zazubil jsem se a zvedl se s menším protáhnutím.

Sledoval jsme okolí a přemýšlel, kde asi Iris může být, slunce již nad hlavou, měl by tu být. Ale jako na zavolanou, Iris sice mohl být tichý jak jen může, ale i já jsem jsem měl problém potichu chodit po sněhové peřině a brzy mé uši zachytili krupajici zvuk sněhu za sebou. První šli vidět uši, jak se stáhli dozadu za zvukem, ale ani ne vteřinu na to jsme sebou cukl, celý se otočil do obranné pozice a začal vrcet. Hned jak jsem zahlédl bílou srst, lebku a známé růžové haro nastražil jsem uši.
,, irisi! "
Zasmál jsem se a skončil po něm se smíchem.
,, takhle na tebe jednou zautocim"
Směju se.

Byl příjemný zimní den, slunce již dávno bylo vysoko na nebesích a zářilo, já sám jsem nevěděl co dělat, jelikož moře bylo ledové a tak jsme se v něm nechtěl až tolik koupat díky nemocem, za Mirou nebo Sashou bych určitě nechtěl zajít s nějakou nemocí takto v zimě. Sledoval jsem ledové okolí za hranicemi a mírně se usmíval.
Pamatuji si domu, kdy mi sníh vadil, nenáviděl jsem ho, ale čím starší jsem byl, tím jsem ho měl radši. nebyla mi ani zima, ani vedro. Možná padla otázka, co zde dělám? čekám. Čekám na Irise, jelikož jsem ho nechtěl brát na mojí procházku k moři, věděl jsem že nemá rád mokrý kožich a jestli chce ukázat mojí práci tak si ten kožich trošičku namočí, proto jsem jeho doprovod dneska odmítl a řekl mu, že se sejdeme tady, až slunce bude nad našimi hlavami.

Samci: Iris, Feier, Rufus
Samice: Artemis, Semie, Anjel

Musel jsem se pousmát, vlček měl pravdu, když jsem nad tím tak přemýšlel, vážně můj příběh zněl jako z pohádky, roztomilé, proto jsem i na jeho poznámku s úsměvem kývl.

Když se vlče ozvalo s větou, že by Lokki by byl dobrým špehem, nastražil jsem mírně uši.
,,Lokki je bratr?"
optal jsem se, zajímalo mě, jestli bych nemohl začít někoho zaučovat ve směru špehů, naučit mladší co jsem se naučil já a ukázat jim nějakou cestu. Vlček, ale podal otázku a to rovnou i dvě a já se jen usmál.
,,né každému jde vše ano? někdy se to může stát a je dobré zkoušet nové věci. Třebas vymyslíš i vlastní práci a ta by se po čase mohla uznat za oficiální, hlavně to chce čas a zkoušet, ano?"
Pousmál jsem se a mírně zavrtěl ocasem.
,,hned ti i něco povím, ale ohledně toho, kam se přidat. Můžeš vyzkoušet všechny práce a pak uvidíš co ti jde víc."
Mírně jsme pokýval hlavou a pak pohlédl na moře.
,,a víš.. já dříve šel na rytíře."
Mírně jsem stáhl uši.
,,nesedělo mi to..no.. jakoby ano. ze začátku ano. ale rvát se s vlky? to není moje věc.. proto jsem šel na pod obor, špeh. začal jsem sám se učit, jelikož ještě do teď nemáme špeha mistra, chtěl bych být mistrem špehů.. baví mě to. A taky si myslím že by se špeh a rytíř měli rozdělit, základ sice stejný mají, ale to dál? to se dost rozděluje."
Pousmál jsem se.

Cukl jsme ušima, když pozdravil, onen hlas, někde jsem ho již zaslechl, ale nic jsme zatím o tom neříkal.
,,to rád slyším, dnes nemám moc náladu se rvát."
Zacukal jsem ušima. Vlk se přiblížil a já po chvíli pod kápí zahlédl známý pohled a i onen vlk mě poznal, ale já ho jménem neznal, jen jméno Hati jsem si od toho vlka pamatoval.
,,jsem to já, ale tys mi jméno nepověděl.. takže.."
Odmlčel jsem se.
,,ty vlku z kultu?"
Zasmál jsem se.

Sledoval jsem arxiho, který přesně jak jsme očekával našel moje chlupy, ale zde zastavil a vyčkával. na můj útok? asi? Útok v sebe obraně může být. Zacukal jsem ušima, sice jsem nad tím přemýšlel, ale spíše naopak, jsem udělal něco co Arxi dle mého neočekával a pomalu vycouval pryč z místa. Když jsem byl v místě, kde na mě již arxi nemohl vidět, opatrně jsem se zvedl a potichu odešel pryč. Když jsem byl dál z dosahu tak jsem si vyhledal nějakého zajíce a ulovil si ho v co nejrychlejším čase jsem zvládl a pomalu se vrátil zpět na místo, když jsem se přiblížil k místu, pohlédl jsem kde je arxi a zezadu přišel.
,,oběd socho?"
Pověděl jsem se zajícem v hubě a pomalu ho položil na zem.
,,to máš za to nenechání mě se najíst a ještě mi vyplašil oběd."
Zasmál jsem se

Sledoval jsme moře, když náhodou Bellanna měla otázku, která se mnou lehce cukla. Chvíli jsme mlčel, až to chvíli vypadalo, že jsme otázku neslyšel, ale následný hluboký nádech usvědčil o opaku.
,,no.. Né tady v tomhle oboru."
Cukl jsem uchem a pohlédl na ni.
,,přišel jsem sem a za žádných okolností jsem neuměl létat, nikdo mě to nenaučil dříve.. Učil jsem se to tady. Ze začátku jsme myslel, že to bude sranda, miloval jsem sledování čehokoliv co létalo."
Polkl jsem a koukl na nebe.
,,pak jsem poprvé vyletěl a setkal se s něčím, co jsem zcela vůbec nečekal..strach."
Sledoval jsem nebe a mírně se zamračil.
,,Ironie docela.. vlk s křídly a má strach z výšky."
Pohlédl jsem zpět na Bellannu.
,,myslel jsem že létat nebudu.. vzdával jsem to.. pak jsem si uvědomil z jakého rodu jsem.. vzpomněl jsme si na toho, který mi v životě udělal peklo... Chtěl jsem si dokázat že neměl pravdu. že jednou poletím a začal zase cvičit. Nejsem skvělým letcem, to tvrdit nebudu, ale naučil jsem se to, alespoň pro případ nouze a budu to furt zdokonalovat."
Dokončil jsem svůj menší příběh a pousmál se, chvíli jsem mlčel, abych dodechl ten vzduch, který jsme právě vymluvil a pak hned Bellanne odpověděl na další její otázku, která mi byla podaná.
,,no.. o pohybu bych tě naučit mohl, utéct z místa bez toho, aby si toho někdo všiml,, maskování stop, maskování v terénu, tuhle máš představu? nebo zcela něco jiného?"
optal jsem se na oplátku já.