Príspevky užívateľa

Usmál jsem se nad tím jeho pohybem div jsem se nezačal smát, ale místo mě ze sebe Kir dostal skřehotání znějící jako smích. Velmi pomalinku jsem se začal pohybovat v keřích, lehce našlapoval a hlídal si cokoliv, co by vytvořilo zvuk. Sledoval jsem Arxiho a přemýšlel jsem co bych vlkovi mohl udělat, přeci jen, my špehové jsme geniální ve špehování, nějak mu to ukázat musím. Otočil jsem hlavu k zádům a opatrně vytrhl kus srsti, dal jsem ho na zem a zase začal měnit polohu, potichu, ale poměrně rychle, furt hlídající si každý kousek kamene a větviček cokoliv co by ten hluk udělalo.

Sledoval jsem okolí až jsme se nakonec rozhodl někde usadit a kir mi slétl k nohám, Pohlédl jsem na nebe a pak se rozhlédl po okolí. Nastražil jsem ušima když jsme zahlédl postavu, nezvedal jsem se, nedělal jsme žádný prudký pohyb, abych vlka nějak nevystrašil nebo něco, ale strach jsem v sobě měl, jsem v takovém středu ignu a kultu a jako někdo z Nihilu, obě smečky jsou takový no... kdo ví jaký, s Ignem špatný s kultem kdo ví jak. Sledoval jsem vlka a nakonec se rozhodl promluvit.
,,jsem přítel pokud jste vy."
Cukl jsem uchem, neměl jsem chuť se rvát, chtěl jsem pozorovat hvězdy a být chvíli mimo území.

Dnešní noc mi vůbec nešlo spát, rozhodl jsem se tedy se projít mimo hranice. Irisovi jsme řekl, že jdu k hranicím, nechtěl jsem, aby se o mě bál a zároveň, aby šel se mnou, chtěl jsem chvilku být sám, poslední dobou jsme byl jen na území, dlouho jsme se neprošel mimo a hlavně né v noci. Byla nádherná zimní noc, ani mrak na nebi a měsíc na nebi hezky zářil a osvětloval cestu. Střídal jsem tlapu pop tlapě a prohlížel si noční svět tohoto místa.
,,někdy sem musím zajít v létě v noci.."
Mluvil jsme na Kira, který mi ležel na zádech a sledoval okolí, jeho odpovědí mi bylo mírné zavrčení, ale takový to nadšené zavrčení.
,,V létě to tu musí být hezké.. třebas tu budou i světlušky."
Šeptal jsem a potichu se zasmál.

Pousmál jsem se nad jeho reakcí.
,,Ano"
Zachechtal jsem se a zaškubal ušima.
,,No..máš pravdu, zvířata většinou utíkají, ale když je najdeš jako malé..a nikde v okolí není rodič může mezi tebou a tím určitým zvířátkem se vytvořit takový pouto..."
Pohlédl jsme na Kira a lehce ho pohladil tlapkou.
,,Sám jsme byl vlče když jsem ho našel jako malé ptáče na zemi..zachránil jsem mu ten den život a on mi to..asi oplácí až do teďka? kdo ví.. nikdy mi to neřekl."
Odmlčel jsem se.
,,ale bylo by mi jedno kdyby odletěl, ano. chyběl by mi a to moc..ale je to i jeho život, nenutím ho tu zůstat."
Pousmál jsem se. Pak vlče chvíli mlčelo než se rozhodl začít mluvit o tom, o čem jsme se dohodli.
,,Takže..máme tady v tuto chvíli čtyři povolání. Rytíř, špeh, léčitel a šaman."
Chvíli jsem mlčel, aby to pobral a pak začal.
,,Rytíř, potřebuje vědět základní věci v boji, vědět jak vypadá okolí území a vědět jak to okolí využít. s rytířem za mistrem Arxim."
Pohlédl jsem na vlče.
,,špeh. Jsou pod rytíři, ale je to hlavně díky tomu, že nemají zatím svého mistra, nejspíše v budoucnu budou odděleny.... jinak potřebují vědět jak komunikovat s vlky, umět sladit s vlkem a získat informace, které potřebuje získat pro dobro smečky. Taky potřebují vědět jak využít okolí, co použít na zbavení se pachu a stop. se špehem taky za Arxim a nebo za mnou."
Pousmál jsem se, špeha jsme měl velice rád, ano.
,,Dále léčitel, musí vědět základní informace o těle, vědět jak zastavit krvavé rány, jak ošetřit a jaké byliny používat. S léčitelstvím za Mirou,"
Škubl jsme ušima.
,,a nakonec šaman, ten se teprve začíná rozjíždět nemá mistra, ale zajimá se o to Leon a Sage, nevím co přesně tam je, ale vím že se zajímají o rituály a hvězdy, víc ti k šamanům nedokážu říct."
Škubl jsem uchem a pousmál se.

Pousmál jsem se když se vlče vedle mě usadilo.
,,ano moře."
Zopakoval jsem po něm.
,,jsou jen někde, jsou obří."
Stáhl jsem ocas okolo svého těla a usmíval se. Musel jsme se trošku zasmát, když Kettu moře ochutnal a kombinace písku a sole mu vážně nejela a komu by taky jo? Pak Kettu, po sklidnění se začal optávat.
,,není není, je to můj kamarád. někdo koho jsme zachránil jako malé ptáče a od té doby si chráníme záda.."
Pohlédl jsem na Kira a pousmál se, ještě nedávno to byl ptáček a nyní? dospělý pták s možností odletět, ale on ne, jsme si dost blízcí, volnost má a i tak se rozhodl být se mnou. Když se začal omlouvat zachechtal jsem se.
,,máš otázky? rád ti je zodpovím, nemusíme se bavit jen o tom o čem máme a jsme dohodnutí."
Křídlem, blíž k vlčeti jsme pohnul a lehce ho o něho opřel, spíše pohladil.
,,ptej se na cokoliv rád ti na vše odpovím."
Zaškubal jsme ušima, pohlédl jsme na Kettua a usmál se na něho.

Cukl jsem ušima, když se za mnou ozvali kroky, upnul jsme křídla k tělu, abych se mohl podívat přes rameno na mladého vlčka. Téže jsme zapomněl zmínit mého ptačího společníka, který ležel mezi mýma předníma tlapama a spokojeně spal.
,,přeji dobrý den i tobě."
Mírně jsme kívl na pozdrav.
,,v pořádku, pojď se usadit."
popobídl jsem ho a stáhl ocas na stranu, abych uvolnil místo vedle sebe po pravé straně. Dříve, než jsem zvládl já sám podat otázku vlčeti, on sám se ozval se svojí a to přímo na něco o čem jsme rád mluvil. Pousmál jsem se a pohlédl jsme na moře.
,,to je moře můj příteli. poprvé co vidíš moře?"
optal jsem se. Ach neboj Kettu, taky jsem ho zde v Nihilu viděl poprvé a zamiloval jsem si ho.

Zastřihal jsem ušima a klapl tlamou, když Arxi přestal mluvit. V tu chvíli kdy klapla moje tlama se Kir rozletěl na Arxiho a začal mu na hlavě rozhrabávat srst a snažil se celkově vlkovi vletět před oči až to chvílemi vypadalo, že mu ty oči bude chtít vyklovat. Brzo jsme zmizel v zeleném křoví.
Kir krákal a dělal různé pazvuky, aby Arxi nedokázal postřehnout kde jsem se schovával a já se mezitím v rychlosti vyválel v trávě a v bahně, abych zakryl svůj pach a lehl si do křoví kus od Arxiho tak, abych na vlka viděl a vyčkával.
Kir brzo přestal s bincem, který vytvořil a odletěl zase zpět do větví pozorujícího vlka.

Pousmál jsem se když vlčice uznala mé nápady, bylo příjemné slyšet, že někdy mé nápady nejsou k zahození, někdy mi tak přišli, ale třebas Bell najde k nim využití. Vlčice pak chvilku mlčela, než podala otázku další. Pohlédl jsme krátce na ni, aby věděla že ji poslouchám a pak znovu sledoval moře.
,,přesně tak. někdy jsou slova hodně pevným klíčem."
Odpověděl jsem na její otázku a pousmál jsem se. Byl jsme velice hrdý na svojí práci a hlavně na pokroky, které jsem ve svém oboru dělal a proto mě i rozveselila následující otázka.
,,základy, když jsem se prvně učil na rytíře mě učil Azueén, když jsem, ale zjistil, že mi rytíř nesedí a začal se učit na špeha tak nikdo. učím se zcela sám a pracuji s tuláky, kteří o mojí práci neví. Ano cvičím s rytíři sebeobranu, útok, lov a tak, ale ten zbytek jako komunikace s vlky, dokázat se dostat na stejnou vlnu jako oni a tak to se nenaučíš nikde jinde lépe než v terénu s vlky."
Kývl jsem si mírně sám pro sebe s menším úsměvem, rád jsem sháněl informace a nejvíce mi udělalo radost, když jsem se jednou dostal blízko ke kultu a dozvěděl se o nich nějaké informace, musím jednou ty informace víc zjistit a rozšířit je, nikdy nevím kde jsou potřeba. Nastražil jsem uši, když se vlčice optala na dovednosti od rytířu a pousmál jsem se nervózně.
,,víš.. umím vážně jen základy, které snad i vlčata již umí.. vím že rytířství je dost o spolupráci a důvěře v druhých.. ale nejsem si jistý, jestli bych tě vůbec naučil něco nového.."
pousmál jsem se upřímně.

Teplejší dny s ejiž pomalu, ale jistě blížili zcela ke konci, cítil jsme ve vzduchu ten ledový závan sněhu, který pomalu připravoval krajinu na chlad. V tuto chvíli se již mohli jen odpočítávat dny, ne-li možná hodiny od prvních vloček, netěšil jsem se na příchod zimy, ale věděl jsem, že to tento rok zvládnu lépe, než rok předešlí.
Co mě zde, ale tížilo víc jak se má rodina zmenšuje, Corey, který nedávno ohlásil odchod za rodiči dost zabolelo..nestihl jsem se s ním srovnat a nyní ho už možná nikdy nenajdu, pokud se tedy s rodiči nevrátí na jaře, doufal jsem, že jsou tam v oné druhé smečce všichni v pořádku a přál jsme jim mnoho štěstí na zimní příchod. Však na druhou stranu se i pomalu rodina rozrůstala, Iris, kterého jsem sem přivedl.. cítím se sním tak příjemně, tak v bezpečí, měl jsme rád teplo jeho kožichu a byl velice rád, že se mu zde daří.
Nyní jsem se ale musel soustředit na své povinnosti ve smečce, než na svojí rodinu. Sedíc na pláži pozorujíc ledové vlny jak se převalují přes sebe a snaží se dostat co nejblíže ke mě jsem čekal na vlka, který byl čerstvým členem naší smečky společně i s jeho bratrem, Kettu a Lokki. Dneska jsem, ale čekal jen na Kettua, byl jsme poprošen o povídání o našich povolání a já víc než rád pomáhám vybrat povolání, sám jsem se zde zamiloval do svého budoucího povolání, špeh a doufal jsme že brzo Arxiho doběhnu v postu a budu jednou taky mistrem! ale naopak od něho, špehem. Začátky sice stejné máme, ale konec konců je rytíř a špeh dosti odlišný povolání, byl jsem si toho vědom a chtěl jsem připravovat mladší generace na těžkost povolání! jestli něco chcete dělat tak pořádně, ale hlavně s citem.

Zacukal jsem ušima a pohlédl na něho.
,,díky tomuto jsem odstoupil od rytířů a vydal se po stezce špehů mistře."
Cukl jsem jednim uchem.
,,nechci jen tak s někým bojovat.. Bojoval jsem v divočině poměrně dlouhou dobu, chci se tomu zatím vyhnout."
Pohlédl jsem mu pevně do očí. Můj hlas se při slovech změnil na pevný a odhodlaný, mezitím co mé oči sledovali Arxiho tělo v pozoru, byl vážně připraven, bylo mi to zcela jasné.

Hlásím se :>

Pousmál jsem se.
,,chtěla by jsi se s námi projít k moři? na jednu stranu, bylinky budou v zimě potřeba a už jak říkáš teď jich je málo.. aby stihli do té doby případně vyschnout..nebo.. co se s nimi dělá na zimu.."
Pousmál jsem se nevinně, ale hned pohlédl na MIru.
,,nebo by jsi se dneska chtěl radši projít jen se mnou?"
Optal jsem se i bílého vlka a zaškubal ušima.

Zacukal jsem ušima a sledoval jsme jeho menší úklonu, bylo to roztomilé. Nastražil jsem uši, když mluvil o mučení.
,,no to počkej! abych se brzo nevyšvihl na mistra špehů!"
Zasmál jsem se a škubl uchem, když mi oznámil, že si mě ozkouší.
,,Do toho mistře Arxi, jsem jedno tělo."
Zazubil jsem se na vlka, byl jsme připraven, už od rána cvičím, sice jsme se chtěl najíst, ale to jak vidím nyní musí počkat. nevadí.

Usmál jsem se a koukl jsme na Miru s pohledem 'díky', byl jsme rád, že jsme Miru potkali, léčitelé z větší části nikdy neodsuzují dle vzhledu a bylo to příjemné. Taky měl Iris lepší začátek, Mira je celkově dost milá, nemluvě o jejich dětech na kterých se to odráží.
,,kampak vlastně míříš?"
Optal jsem se vlčky a zavrtěl ocasem. Zajímalo mě kam vlčka má zamířeno, na něco důležité, nebo bych ji mohl pozvat s námi k moři, tedy pokud by iris přijal.

Cukl jsme když jsme s enajednou objevil ze zhora dole. Nedokázal jsme to udržet a spustil jsem do obřího smíchu, společně i s kirem ve větvých. Chvíli mi trvalo než jsem se uklidnil a to už vlk byl ze mě dole. Pomalu jsem se zvedl a vydýchával smích. Když jsem se uklidnil, pohlédl jsem na Arxiho a zašklebil se.
,,to máš za strašení mého oběda."
Zasmál jsem se a narovnal se. Pak jsem mírně sklonil hlavu a řekl.
,,gratuluji k povýšení mistře."
Pověděl jsem mu.