Príspevky užívateľa

Pousměju se nad slovy vlka, který byl o mě opřený, bylo to strašně moc příjemné jak byl opřenej, takové, zvláštní teplo. Trošku jsem naklonil hlavu k Irisovi, otřel se o něho a pak zase sledoval svatbu, nechtěl jsme moc mluvit, nechtěl jsem vyrušovat, nejen ze slušnosti, ale i kvůli Irisovi, aby nakonec ta pozornost neskončila na nás, což bych se cítil tak strašně trapně.. nechtěl jsme aby se to stalo, takže jsem již mlčel a sledoval jsem každý kousek této svatby.

Pousmál jsem se nad jeho slovy.
,,heřmánek je pro nás velmi posvátný víš?"
Začal jsem.
,,bílé květy pro čistou duši a žluté střed pro slunce vycházející každý den."
Vysvětloval jsem a usmíval jsem sledující dění před námi, Cuknu uchem, když je vlk nad mými slovy vyjevený, ale dříve než něco řeknu, mě vlk olizne. Potichu jsme se zasmál a začal jsem vrtět ocasem.
,,taky tě mám rád chodící mráčku."
Zašeptal jsem k němu a vrtěl jsem ocasem.

Cuknu ušima když se o mě opřeš a hned se na místě začnu i usmívat, nešlo to se neusmívat, prostě ne. Mé uši ale zůstali nastražené když se vlk optal, cukl jsem uchem a cítil jen jak ta bolest v té hrudi se trošku zesílila, ale furt jsme se to snažil ignorovat.
,,určitě jednou najdeš taky někoho s kým si zapletete heřmánky a budete spolu."
Pousmál jsem se, ale jako by mě něco píchlo do hrudi, trošku jsme už přivřel jedno oko, ale nechtěl jsme to řešit, né teď.
,,jsi úžasný vlk, dovolím si i říct, že dokonalý."
Šeptal jsem k vlkovi a usmíval se.

jako každé brzké ráno jsem zamířil k moři si dát svoje každodenní plavecké cvičení, Irise jsem se snažil ráno neprobudit, doufal jsme jen, že když se probere tak nebude ráno stresovat nad tím, kde jsem, i přes to, že jsme mu včera říkal, že budu mít ráno obhlídku okolo hranic i se Sagem, takže ze slušnosti, jsem ho nevzal, abych se na malé vlče mohl pořádně soustředit.
Plaval jsme v moři a když si všiml, že se malé bílé vlče pomalu přibližuje k moři, pomalu jsem se otočil a plaval ke břehu. Ve chvíli kdy jsme ucítil zem pod tlapami tak jsem pomalu došlápl a vylezl z moře.
,,přeji dobré ráno."
Oznámil jsem mu a šel na stranu oklepat ze sebe vodu.
,,připraven vyrazit?"
optal jsem se.

Pousmál jsem se nad slovy Irise, bylo tohle hezké sledovat, ikdyž někde hluboko to zároveň bolelo, nechápal jsem proč tedy proto jsme to i nechal být, nechtěl jsem se dneska ničím zatěžovat, určitě né v den svatby. Pohlédl jsem na Irise a rozhodl se posadit, abych byl k němu trošku blíž, když nechce být vedle mě. Kir hned při pohybu vzal do pařátů dárek a slétl s ním opatrně na zem kde si lehl, jako by dárek hlídal před ostatními vlky, aby náhodou ho neukradli, musel jsem se nad tím potichu uchechtnout.

Zacukal jsem ušima a poslouchal jsem vlka.
,,proč nevyzkoušíš léčitele nebo šamana? jestli nevadí, že se ptám. nebo chceš základy ke každému a pak se teprve rozhodneš?"
optal jsem se vlka a hne dmu i odpovídal dál.
,,no. profesionál nejsem, furt se učím."
Byla to pravda, zatím jsem nebyl povýšený výš, byl jsme tu už nějakou dobu a jen věk mi snad chyběl na povýšení, tedy..myslím.. rytířství, přesněji špeha, jsem měl skoro od začátku v očích a snažil jsem se být dobrý jako Azueén, ale to se kvůli mému chování moc nepodařilo, nyní se na sobě snažím víc pracovat a až se azueén a Del vrátí, budu rád, když budu na nějaké vyšší pozici, chci aby byli na mě pyšní.
,,v boji křídla nepoužívám, teprve se učím s nimi dobře manévrovat ve vzduchu."
Pověděl jsem vlkovi.

Pousmál jsem se.
,,tak se stane. nikdo není dokonalý a toto je tvůj první den zde na území ostatní pochopí, že to vlkovi hned nejde do tlamy."
Vysvětlil jsem Irisovi a otřel se o něho.
,,chybami se vlk učí a já ti budu při tom pomáhat, nenechám tě v tom"
zavrtěl jsem ocasem.
,,hlavně klid."
Usmíval jsem se a pomalu našlapoval na sněhovou deku pokrývající zem.

Pousmál jsem se.
,,nezkazíš, neboj se."
Zavrtěl jsem ocasem a pomalu přicházel na místo akce, již z dálky jsem viděl že svatba už začínala, přišel jsme trošku ještě blíž, aby jsme viděli, ale stál jsem, aby se Iris necítil nějak špatně, či nervózně, nechtěl jsem, aby si zkazil tento den, nádherný den, hlavně aby si vytvořil pozitivní vztah ke smečkám, věděl jsme jaké to těžké může být, sám jsem měl těžké začátky, ale furt jsme zde stál a nyní jsem měl po boku i někoho, komu mohu naoplátku pomoc já.
,,sluší jim to.."
zašeptal jsem, abych nenarušil atmosféru.

je to pár dní zpět co se dozvěděl o tak nádherné události, která právě dnes měla nastat, Svatba Nicolase a Miry, vskutku nádherná událost. Pomalu jsem šel na místo konání, ná svých zádech nesl dárek, věnec z nádherných podzimních kytek zdobený pár mušlí s Kirem který ho ještě i hlídal aby nespadl a po svém boku měl Irise, který pár dnů zpět přišel na ubytování k nám a já byl moc rád, že mi Voltaire povolila ho vzít na svatbu s tím, že bude pod mojím dozorem a budu za něho mít plnou zodpovědnost.
,,zvládneš to?"
Optal jsem se vlka po mém boku a kvůli němu i mírně zpomalil.
,,budu po celou dobu u tebe, můžem se kdyžtak držet stranou, ale ať alespoň víš, jak tyto akce probíhají..taky můžeš poznat větší část smečky a navíc..tato událost není každý den."
mrkl jsem na Irise a zavrtěl jsme ocasem.

dojdu k Irisovi a otřu se o něho.
,,nene pojď se mnou. jdeme za Voltaire. až za ní příjdeme oslovíš jí jako vaše veličenstvo ano? jsme tady dost formální a je to důležité vědět jak koho oslovovat."
Pousmál jsem se na Irise a rozešel jsem se dál.
,,bude to všechno v pořádku, naučím tě o naší smečce hodně."
Usmál jsem se na Irise.

Nekonečné pláně ----->

Zasmál jsme se, když do mě Iris vrazil a řekl mi že mám babu, rozeběhl jsem se za ním a hodně brzy si uvědomil, že se krajina zvedla..byli jsme pod horami věčného sněhu.
,,opatrně bude tam sníh!"
zavolal jsem na irise a běžel jsem za ním co mi nohy stačili. Skákal jsme po kamenech a křídly si občasně pomáhal vyrovnat rovnováhu, bylo mi jasné že tuto hru musíme brzo ukončit a najít Voltaire, už z toho důvodu že jsme blízko nor. RYchle jsem tedy doběhl Irise a zastavil ho.
,,stůj stůj..musíme tě oznámit panovnici."
Oznámil jsem mu.

Zasmál jsem se nad reakcí malého vlka.
,,znovu už ne."
Řekl jsem s vtipným podtónem a usmíval se, sledoval jsem jak okolo poskakoval a byl šťastný, bylo příjemné ho takto vidět. Pak se malé vlče optalo zda li umím další věci a já cukl uchem.
,,no..umím toto."
Došel jsem k vodě, zavřel jsem oči a začal se co nejvíce soustředit. Po chvíli ticha se přede mnou voda začala hýbat a pomalu se malý kousek vody oddělil od pramene a levitoval nyní přede mnou. Zhluboka jsem dýchal a pomalu otevřel oči a sledoval malou vodní kouli přede mnou.

Došel jsem pomalu k vlkovi mezitím co jsem ho poslouchal a dával jsem si vše potřebné do jednoho, zastavil jsem u něho a chvíli mlčel. Po chvíli na něho pohleděl a škubl jsme uchem.
,,máš babu."
drcl jsem do něho a co nejrychleji jsem se rozeběhl pryč. Běžel jsem tak rychle jak jen moje nohy zvládly běhat, nechal jsme vítr čechrat mojí srst a křídla měl pevně stažené k tělu, aby při běhu nevytvářeli proti tlak. Ani jsme si neuvědomil, že jsme se začal usmívat při stoupajícím se adrenalinu v mojí krvy.

pousmál jsem se nad jejími slovy.
,,neříkám že se sluníčkem, ale klidně i později, třeba jako dnes."
Usmíval jsem se a šel jsem dál sněhovou cestou, která se pomalu změnila na trávu a kameny. Již jsem nemluvil, hlavně od chvíle, co jsem pocítil jak váha těla byla větší než pár stop zpět, došlo mi hned, že vlče na mě usnulo, bylo těžké se nad tím neusmívat.
Pomalu jsem došel do nory, na chvilku jsem se zastavil a rozhlédl jsem se, přemýšlel jsem co dělat. Rozhodl jsem se nakonec oznámit Miro, že je Rio v pořádku a pak jsem si i s Rio na zádech lehl kousek od Miro, aby měla nad ní dohled, Rio jsem odmítal ze zad sundat, aby se náhodou neprobrala, nechtěl jsem, aby se probudila po takové cestě. Chvíli jsme koukal po jeskyni pak jsem pomalu zavřel oči a stejně jako Rio na mých zádech jsem se i já pomalu v mysli rozešel do světa snů.

Zvedl jsme opatrně tlapku a zasmál jsem se, když malé vlče okolo mě poskakovalo radostí.
,,jsem rád že se ti to tak líbilo."
pověděl jsem vlčeti a zavrtěl jsme ocasem. Bylo vážně příjemné vidět vlče, které je v mojí blízkosti tak nadšené, bylo to celkově příjemné uvědomění, že mi to s vlčaty jde o mnoho lépe než kdy jindy, vážně jsme si vlčata začal dost obdivovat, bylo příjemné s nimi trávit čas, ale trošku jsem se bál, kdybych měl vlastní..dokázal bych je vychovat? bál jsem se že spíše ne.. ale kdo ví co budoucnost přinese.