Príspevky užívateľa

Cukl jsem ušima a poslouchal ho.
,,žádné jiné pravidla nejsou?"
optal jsem se Irise a rozešel jsem se k němu, abych se ujistil, toto bylo pro mě zcela neznámé. Pro vlka, který zažíval nejhorší zacházení jen kvůli neurčité vadě, která byla označena jako prokletí smečky tento dětský život se dost vyhnul a s tím i oné hry, samozřejmě jsem tedy viděl sourozence si hrát, ale buď mě někdo odehnal ať jdu dělat něco jiného než poflakování, nebo se sourozenci vrhli na mě, již malý si uvědomovali, že jsme jiný od nich, vzali chování starších, stali se jimi, ale já jim to za zlé neměl..chtěli jen být ve smečce, chtěli jí být co nejblíže..jen by mě zajímalo jak se moji sourozenci mají teď.

Pousměju se nad jeho slovy.
,,vstávám před svítáním, jdu si zaplavat do moře pak jdu prohlédnout hranice a pak uvidím co se najde."
Vysvětlil jsem ve zkratce svojí každodenní rutinu a usmívám se. Cuknu a zastavím když vlk do mě šťouchne. neznal jsme tyto hry, doslova jsem musel dospět co nejdříve jsem musel, nebo né dospět... ale hrát jako ostatní vlčata jsem si neuměl.
,,Iri.. co to děláš?"
optal jsem se vlk a s nechápavým hlasem.

povzdechl jsem si a stáhl ocas okolo sebe.
,,u nás doma..to bylo těžké a já si z toho místa odnesl dost špatné chování a to chování poničilo to pouto rodiny..připadal jsem si hlavně na obtíž.."
pohlédl jsem na moře a zhluboka jsme se nadechl.
,,a než jsem se srovnal sám se sebou..bylo již pozdě a těžce jsem vytvářel pouto.."
Pousmál jsem se smutně a cítil jsme slzy ve svých očích, zhluboka jsem se nadechl a utřel jsem si slzy.
,,je to tu odlišné, než v mojí rodné smečce.. a o to lepší to tu je."
Dodal jsme a zas pohlédl na bellanu.

poslouchal jsem ho jako nějaké malé vlče, znělo to jako i taková pohádka z dětství, mluvil tak odhodlaně a já byl rád, že mi o tomto pověděl a já si připadal, že vykonávám svojí práci. Sledoval jsem ho a když mi řekl ať odejdu cukl jsem ušima.
,,děkuji."
odpověděl jsem a hlavu mírně sklonil, abych dal důraz na poděkování.
,,třeba se někdy uvidíme.. jen né na území."
pověděl jsem mu, otočil jsem se a vyrazil jsme pryč, nevěděl jsem, ale kam půjdu, domů s emi zatím nechtělo, no.. život si cestu vždy najde.

Zachechtal jsem se.
,,ne ne, nejsem pták, jen mám jejich křídla."
pousmál jsme se na vlčka a pak cukl ušima.
,,chceš mě vidět létat?"
optal jsem se a hned i odpověděl.
,,no dobře tedy."
Zvedl jsem se a protáhl jsem se, roztáhl jsme i křídla aby se protáhla trošku a já nechytl křeč. Vzal jsme pak opatrně Tea za srst na krku, opatrně jsme ho zvedl a dal ho na vyšší místo, abych mu nic neudělal a abych já měl dobrý rozeběh.
,,tak pořádně koukej."
Oznámil jsem mu, podíval jsme se k prameni, zhluboka jsme se nadechl a s výdechem jsem se rozeběhl, těsně před pramenem jsem se odrazil do skoku, roztáhl křídla a silně mávnul, tímto jsem se dostal do vzduchu, mávnul jsem ještě dvakrát nebo snad i třikrát, abych se dostal nad stromy, zhluboka jsme se nadechl vzduchu zde ve výškach a usmíval se.
Udělal jsme dvě kolečka nad mojí zlétávací dráhou a pak to stočil zpět na stejné místo, kde jsem vyletěl a opatrně jsme přistál.
,,tadá"
oznámil jsem Teovi.

pousměju se.
,,tak to u nás můžeš pomáhat každý den."
zasmál jsem se a zavrtěl ocasem.
,,jen upozornuji, mám už vytvořenou rutinu dobře?"
optal jsem se vlka a pak jsme naoplátku odpověděl na otázku, která mi byla od něho podána.
,,no.. není ani daleko, ale zas ani né blízko."
škubl jsem špičkou uchem a pohlédl do dálky.
,,vidíš ty hory se zasněženým vrškem? tam začínají hranice."
vysvětlil jsem.

Šel jsem dál s vlčicí na zádech a poslouchal jsme její slova, nad kterými jsem se musel pousmát.
,,chápu tě..ale nejlépe se vlk vyspí v noci, víš v noci naše tělo vytváří takovou energii, kterou přes den nedokáže vytvořit a nejvíce se vytvoří ve spánku, proto tedy se má spát v noci."
vysvětlil jsme Rio mé obavy o spánku, nechci aby ráno byla unavená, ikdyž v jejím věku to bývá vyjímečné, ale ještě s tou tlapou? alespon někdy se za den má tělo šetřit a to nejčastěji bývá noční klid.
,,pojďme no."
pousmál jsem se a zamířil k norám.

Pousmál jsme se smutně.
,,jo.. ale nepřipadal jsem si tam moc jako v rodině, i přes to že jsme je tak bral.. ale mohl jsem si za to sám.."
povzdechl jsem si.
,,bylo to úžasné.. škoda že jsem si to neuvědomil dřív, v tuto chvíli se jen těším, až se vrátí z diplomatické cesty.."
Pousměju se se štěstím v očích.
,,musím jim své chování vynahradit."
Řekl jsem odhodlaně a zavrtěl mírně ocasem.

Usmíval jsem se nad jeho žvatláním, bylo to roztomilé, hlavně jeho radost pro život. Brzi si ale vlče všimlo mích křídel.
,,toto?"
Optal jsem se a roztáhl jsme křídla, když si je obcházel, však opatrně, abych ho netrefil.
,,křídla, pomáhají mi létat, stejně jako ptáčci."
Usmíval jsem se a sledoval Tea. Začal jsem si nějak i uvědomovat, jaký mám nyní dojem na mládež, že jim dávám i hezký pohled na svět, bylo to zajímavé, ale pro mě? hodně příjemné, když vezmu začátky zde ve smečce a teď? změnil jsme se dost a to jen díky této smečce.

Pousměju se nad jeho slovy, bylo příjemné slyšet, že někomu pomáhám s léčením minulosti, rád jsem pomáhal a rád tu pro tohoto vlka budu ještě dlouhou dobu.
,,Tys pomohl mě.. já s radostí pomůžu tobě."
Zavrtěl jsem ocasem a usmíval jsem se.
,,Já se těším až všechny poznáš."
Pověděl jsem s úsměvem.

Pousmál jsem se nad jeho pojmenováním mě jako "průvodce". Ale úsmev mi zesmutněl nad tvými slovy.
,,znám to.. bolí to a je to hluboko..ale.. když začneme pomalu s ezačne vytahovat."
Zavrtěl jsme štastně ocasem.
,,neboj, dříve než si to uvědomíš, budeš si už ve smečce připadat, jako bys tam byl věčnost."
Zachechtal jsem se. já si takto už tam připadal, ta smečka mi dost přirostla k srdci a já to jen tak nenehcám zmizet.

Cukl jsem ušima a sledoval jsem jí, čekajíc na odpověď na otázku, kterou jsme brzy litoval.
,,promiň.."
Opověděl jsem a koukl na moře, přemýšlejíc co říct.
,,určitě to byla skvělá vlčice.. a ještě k tomu vévodkyně? ne...musím vzít zpět, nebyla skvěla, byla určitě vyjímečná a úžasná."
Řekl jsem s pohledem zas vrácen na vlčici a mírně jsem se usmíval. Zaškubal jsem ušima když na mě padla otázka.
,,no.. cestoval jsem.. ještě na přelomu mladého a vlčete.. a narazil jsem na tuto smečku, vzali mě pod křídla a vzali si mě Azueén a Dellailah."
Pousmál jsem se smutně.

<---- Trosky

Zasmál jsem se a zavrtěl jsem ocasem.
,,mohli by jsme zajít k moři, jako první věc."
usmíval jsem se a pomalu ťapkal k hranicím.
,,doufám, že se ti tam bude líbit stejně, jako s etam líbí mě.. je to nádherné, klidné a příjemné místo, pro vlky, kteří hledají klid."
Vydechl jsem nadšeně.
,,ukážu ti každé zákoutí naší smečky."
Pověděl jsem mu a nadšeně se na něho podíval.

Pousměju se na vlka a pomalu projdu zbytky trosek ven s bílým vlkem po svém boku.
,,doufám, že se pak k nám i přidáš.. je to tam nádherné."
Usmíval jsem se.
,,je tam moře..je to mezi horama.. je tam hora kde je furt, celoročně sníh a i hora, kterou jsou teplé prameny, tam by se ti taky mohlo líbit."
Vyprávěl jsem a mírně vrtěl ocasem, byl jsme velice šťastný.
,,můžeš tam zastoupit nějaký obor i..když tedy budeš chtít.. jako já mám špeha, tak tam máš rytíře, léčitel a šaman."
vyprávěl jsem.

Zacukal jsem ušima, když se vlčice představila a pousmála jsem se.
,,moc mě těší Bellanno, vadí nějak zkrácenina? Bell?"
Optal jsem se a pak nastražil uši, když vlčka mluvila o svém původu.
,,omlouvám se, neslyšel.. už to bude doba co tu jsem přiznávám, ale neznám.. Povíte mi něco o ní?"
Pousmál jsem se na Bell a jen doufal, že nesáhnu do nějaké špatné věci, ale ze slov této vlčice mi přišlo, že je toto důležité znát a já chtěl být co nejblíže této smečce.