Príspevky užívateľa

pousmál jsem se
,,tě - ší"
Vyhláskoval jsem
,,to znamená že někoho rád poznáváš"
Vysvětlil jsem význam slova a pak jsem zaškubal ušima.
,,huh?"
byla první reakce, pak mi došlo co vlče chtělo.
,,To je včelka."
Vysvětlil jsem Teovi, opatrně jsem se zvedl a došel jsem k němu a vedle něho si lehl.

Zasměju se a zavrtím ocasem.
,,dobře dobře omlouvám se!"
Směju se a vrtím ocasem, pak ale mírně zesmutním, ale furt se usmívám.
,,překonáme spolu tuto noční můru."
Otřu se o vlka a pomalu se rozejdu k hranicím Nihilu.
,,určitě se ti tam bude líbit a vlci tě budou mít rádi."
ujistím jeho, ale tím se snažím i sebe.

Cuknu ušima a pousměju s enad jeho reakci.
,,Iri? dobrý?"
zachechtal jsem se.
,,země vlků vola chlupatý mráček, prosím ohlaste se nejbližšímu vlkovi ve vaší blízkosti!"
Zvolal jsem a zasmál jsem se.
,,pan mráček je čas se spojit se zemí a vyrazit na dobrodružství."
Povídal jsem dál.

pousmál jsem se a olíznu mu nos.
,,jestli se na to cítíš tak můžeme."
Zavrtím ocasem a pomalu se zvednu.
,,budu tu pro tebe, celou dobu, klidně i navždy."
zavrtěl jsme ocasem. a podal mu pomocnou tlapku na zvednutí.

Smutně jsem se na něho pousmál a trošku se uchechtnul.
,,těžké chvíle na těžké rozhodnutí a na trůn muselo vlče, jelikož je to u nás dědičně, právo prvorozeného."
Vysvětlil jsme a šeptal jsem.
,,kdyžtak vysvětlim doma, né tady."
Cukl jsme uchem, nechtěl jsem mít problém, to vážně ne, jelikož málo vlků bude počítač s mladou vlčicí na trůně, snad nikdo, krom přízračných neví co se u nás děje.

Pousmál jsem se a musle jsme s ezasmát, když jsi pověděl o začátcích u vlčat.
,,prvně, najdeme alfu aby věděla o tvém pobytu."
Zavrtěl jsem ocasem.
,,ale neboj, je mladší než já. takže to nebude zas takový problém."
Zavrtěl jsme ocasem, tuto větu jsme zašeptal, protože by nebylo asi moc dobré, kdyby toto se dozvěděli cizí vlci, kteří k nám vážně nepatři.

Pousměju se a zavrtím ocasem.
,,Dobře pane, ale budeš mít za úkol poznat i zbytek."
Usmíval jsem se a poslouchal jsem ho.
,,budou.. ale to je normální, ale spíše budou mít strach z té výšky než ze vzhledu, vlčata si rychle zvykají a když s někým vyrůstají, brzy si i zvyknou. Ale budou tě milovat, jsi hebkej, roztomilej a milej."
Usmíval jsem se a vrtěl ocasem

Pousmál jsem se.
,,chtěl jsem ti zvednout náladu. bude na tobě s kým se budeš chtít bavit. ale typuju že vlčata budou tebou velmi unešená a takový chlupatý splněný sen budeš."
Usmíval jsem se.
,,oblíbí si tě tam. nám tam vážně jde o to jak se vlk chová uvnitř"
Dal jsem tlapu na jeho hruď.
,,ne jaký má vzhled."
Usmíval jsem se.

,,tak počkáme."
Zavrtím ocasem a zavrtím se do té hebké srsti.
,,alespoň bys mi nezmizel hned."
zamrmlal jsme do jeho srsti.
,,určitě tam vejdeme a oni si tě všichni vezmou ode mě, takže ti to tam nebudu moc ukázat."
mrmlal jsme do jeho srstí dál a cukali mi koutky z toho, jak jsme se snažil nemsát.
,,a já tě pak nebudu moct celý dny najít, protože budeš oblíbený mráček Nihilské smečky."
nedokázal jsem a začal jsem se smát nad tou roztomilou představou.

Sledoval jsme vlčici a cukl oběma ouškama, když se mě optala.
,,Ano ano.. omlouvám se za vyrušení.."
Pousmál jsme se a byl jsme rád, když dala najevo, že jí nevadí má přítomnost. Bylo příjemné vidět rozdíl mojí smečky a této, tady jsme si vážně jako doma připadal i klidně stokrát.
Došel jsme kousek od vlčice a usadil se. Chvíli jsme sledoval mořskou hladinu a pak pohlédl na vlčici.
,,omlouvám se za mojí nevyučenost, od pohledu vás znám, ale jménem si nejsme vůbec jist..mohu se optat jak se jmenujete?"
Optal jsem se.

Cukl jsem ušima and jeho řečí.
,,kire."
Pověděl jsme monotónem a černý pták přiletěl ke mě a přistál mi na zádech. Sledoval jsme vlka a udělal pár kroků zpět, aby vlk věděl, že odejdu, ale prvně jsme chtěl něco vědět.
,,Hati?"
Optal jsem se vlka.
,,A mohu se jen optat co zde je za smečku? nechci problémy, jen ať vím pro příště, do problému určitě nechci spadnout."
Řekl jsme omluvným tónem.

Pousmál jsem se, když se snažil povědět moje jméno.
,,moc mě těší Teo."
zavrtěl jsme špičkou ocasu a sledoval jsem ho. Škubl jsme jemně uchem, když se malé vlče optalo na otázku.
,,mohla by se leknout, jako jsme vylekal já tebe, tak se lekne i ona a mohla by bodnout a z toho jejího bodnutí by bylo velký au."
Vysvětlil jsem malému vlčkovi.

Pousmál jsem se na Irise a pak ho poslouchal. Dal jsem tlapku na jeho a olízl jsem mu nos.
,,jsem a budu tady pro tebe."
Zašeptal jsem k němu, jako bych chtěl, aby byl jediný kdo to uslyší pak jsem se o něho otřel a pohlédl mu do oči.
,,půjdem teď? nebo to chceš ještě vydýchat?"
optal jsem se chlupáče přede mnou, byl jsem nesmírně štastný, že vlk chtěl tam kde jsem já...chtěl být součástí mého života..byl to dokonalý pocit.

Pohlédl jsem na rio s pochopeným výrazem a pak jí sledoval, jak nevině nadává na zimu.
,,Taky jí nemusím.. "
Pousmál jsem se, Skrčil jsem se, dal jsme hlavu pod Rio a trošku si ji nadhodil na záda.
,,pojď ty zmrzlino."
Oznámil jsme vlčce na zádech, měl jsem mírně roztažený křídla, aby mi nespadla a rozešel jsem se směrem k norám.
,,hranice obhlédnuté a ty bys měla jít pomalu spát."
Oznámil jsem a poukázal na měsíc, který již byl přesně nad námi a značil střed noci.

Opatrně jsem našlapoval do trávy, abych měl co nejtišší krok, poslední dobou mi to i dost šlo, dokonce i na klacíky, na které omylem šlápnu, hned ucítím a dříve než prasknou s tlapou uhnu jinam. Byl klid, jako každý jiný den, poslední dobou se zde moc nedělo, někdy mi to až přišlo zde prázdné, většinu času jsme měl stejný režim a dnes jsem se rozhodl, alespoň do toho přidat procházku do zátočiny, však brzy jsem zjistil, že tuto myšlenku měl i někdo jiný.
Pohlédl jsem na okřídlenou vlčici, která ležela kus přede mnou, snad jsme ji zde ani nikdy neviděl. jistý jsem si nebyl, ale pach mířící od moře ke mě mi napověděl, že vlčice k nám patřila. Chvíli jsme stál na místě a pak jsme se klidným hlasem ozval na vlčici.
,,nevadí když se připojím?"
optal jsem se, nechtěl jsme narušovat její soukromí, které se zdálo, že si i užívala, ale již cesta zpět nebyla.