Príspevky užívateľa

pousmál jsem se.
,,budu si to pamatovat chlupáči"
zasmál jsem se a olízl mu špičku "nosu".
,,chyběl jsi přerostlé pako."
zasmál jsem se a víc se k němu přitulil, taky bych nejspíše zvládl i usnout, je zde teplo, příjemně, chlupato, hezky to hřeje, vrní, tluče srdíčko, taková příjemná atmosféra, toto by snad chtěl každý a kdo ne? asi bych se ho zeptal, zda-li je všechno v jeho hlavě v pořádku, nebo jestli náhodou nemá problém s důvěrou.

Usmíval jsem se když mě objímal, bylo to moc příjemné, ale to brzo skončilo, když Iris začal mít starostlivou osobnost.
,,jo.. nějak tak.. snažím se ze všeho pomalu dostat."
Usmál jsem se a opřel si hlavu o jeho měkkou hruď. Jak já byl rád za přítomnost tohodle vlka, nemusel ani nic říkat a bylo mi lépe. Hlavně jak byl velkej ale přitom takový vlče roztomilý, dokonalost sama.

Pousmál jsem se nad jeho řečí, znělo to strašně moc roztomile.
,,Jsem Toshi. A odraz? to je ve vodě, jsi to ty věci okolo tebe a podobné, jen v té vodě"
oznámil jsem vlčeti.
,,Ty se jmenuješ?"
optal jsem se na oplátku a pak sledoval, jak si začal hrát se včelou.
,,opatrně moc se jí nedotýkej."
oznámil jsme cizímu vlčeti.

Ležel jsem dnešní teplý den u Pramene řeky, zde jsem velmi dlouho nebyl, ale vím, že má první cesta sem byla pár dní po příchodu když jsme trénoval s Azueénem. Začal jsem přemýšlet nad tím jak se asi ti dva mají a nad tím, že chci začít konečně svojí práci špeha, možná se jednou optám Voltaire zda by neměla něco, nuže uvidíme.
Mé myšlenky, ale probral výjek malého vlčete. Ohlédl jsme se a vážně, kus ode mě stálo vlče, ještě jsem ho zde neviděl, takže nějaké mladší. Zacukal jsem ušima a přemýšlel co asi tak může takový prcek zde dělat, až mi nakonec došlo, proč vyjekl.
,,To je odraz."
Vysvětlil jsem bez přemýšlení, že vlče se může vylekat z mé náhlé přítomnosti.

usmál jsem.
,,jestli mě chceš vídat častějí, ráno začínám u moře koupelí a pak se tu proběhnout."
vyzradil jsem jí svojí každodenní rutinu, kterou jsme zatím nepřerušil a byl jsme za to na sebe velmi pyšnej. Pak mi ale úsměv mírně zesmutnil.
,,Azueén a ne není, odešel z Del na diplomatickou cestu nebo něco takového."
Oznámil jsem jí.
,,ale prý by se měli brzo vrátit.."
řekl jsem, ale i tak byl smutnej, chyběli mi, oba dva.
,,Znát si ho určitě musela, byl na jednich z nejvyšších pozic."
dodal jsme ke svojim větám, pak, když se Rio optala zda-li se něco neděje, odpověděl jsem ji:
,,ale, jen mi chybí, víš no, každý den zde, alespoň jeden z nich byl a najednou tu jsem bez nich, je to zvláštní."
usmál jsem se smutně.

Začal jsem se štěstím smát, když jsme se svalili do trávy a já cítil ocas motající se okolo mého malého těla.
,,taky tě rád vidím chlupáči."
zasmál jsem se a zavrtěl jsem ocasem.
,,promiň že jsem nepřišel dříve.."
vydechl jsem těžce.
,,bylo toho dost.. fyzicky i psychicky.."
stáhl jsem uši dozadu a víc se k němu přitulil. Ach ty chlupáči kéž bych ti já takto mohl ukázat jak moc jsi mi chyběl, ty, tvůj pach, tvůj hlas, všechno.

Usmíval jsem se při poslouchání rio a musel jsem se i zasmát, když začala Leona bránit.
,,posoudím pak a vše ti vyžblepnu."
Zasmál jsem se a zavrtěl ocasem.
,,no.. rytíři. znal jsem na nejvyšší pozici jednoho."
usmál jsem se mírně smutně nad vzpomínkou Azueéna.
,,Rázní, ale dokáží pomoc jak jen to jde."
zavrtěl jsem ocasem, ikdyž mi bylo trochu do breku, chyběli mi a já se bál, že to zde nějak pokazím a budu nucen toto dokonalé místo opustit.

Zhluboka jsem se nadechl a povzdychl si nad vzpomínkami.
,,Chybíš."
zašeptal jsem, otočil jsem se směrem k nihilu a se staženýma ušima se rozešel pryč, jenže tuto cestu mi najednou zablokovalo něco vysokého, couvl jsem a pohlédl nahoru.
,,Irisi??"
řekl jsem nedůvěřivě.
,,IRISI!!"
zařval jsem nadšeně a hned k vlkovi skočil do objetí, jak moc rád jsem ho viděl!
,,omlouvám se že jsem nepřišel dříve.."
knikl jsme mu do srsti.

Procházel jsme trávou, až jsem se dostal k troskám, pohlédl jsem nahoru a zacukal jsem ušima.
,,tak dlouho jsem zde nebyl.."
vydechl jsem těžký vzduch. Bylo to zvláštní zde být znovu, po tak dlouhé době, jak dlouho to jen bylo? skoro rok? moc to uteklo a já to tak strašně moc lituji. Zarmoucen jsem se usadil do trávy a rozhlédl se po trávě, chtěl jsem zas pryč, možná že to byl vážně špatný nápad sem chodit, určitě zapomněl a odešel z území, určitě mě teď nenávidí, já hlupák jsem mu dal slib a skoro po roce se sem vrátím? to mi neodpustí. nikdy v životě, jsem to strašný kámoš, snad i ten nejhorší..

,,děkuji"
poděkoval jsem mladé vlčici a a zavrtěl jsme ocasem. Když se ozvala o hvězdách, zvedl jsme hlavu a pohlédl na nebe, bylo nádherné poseté hvězdama, pousmál jsem se. Pak jsem cukl ouškem směrem k Rio a zasmál se.
,,uvidím, třeba ho zpapám!"
a s tím jsem se zasmál.
,,neboj, jen ti ho možná udřu, uvidíme jakou má kondičku."
ujistil jsem Rio a usmíval se. Byla vskutku nádherná noc, řekl jsem si, když jsem znovu vzhlédl na oblohu a poslouchal Rio mi pokládat další otázku.
,,nejsem, zatím ještě ne a ani nebudu, alespoň tedy myslím, měl bych jít rovnou na zvěda"
Zacukal jsem ušima.

Pousmál jsem se nad jejími slovy.
,, no.. Nejspíše jsem ještě nenašel toho pravého, nebo tu pravou, víš?"
Usmíval jsem se mírně smutně, ale hned jsem se věnoval povinnostem, zacuchal jsem a zjistil že už jsme u hranic.
,, tudy"
Řekl jsem a zatočil jsem tak, aby jsme šli po kraji hranic a pak dál poslouchal Rio.
,, leon? Ten novej? Mám ho cvicit tak to si ho hezky proklepnu"
Zasklebil jsem se na Rio a zasmál se.

Šel jsem vychazkovym krokem v měkké trávě, dneska vskutku bylo nádherné počasí, příjemné hlavně. Přemýšlel jsem nad posledními dny, setkání s Rio, cvičení s Leonem, všechno i tak mi zde přijde prázdně.. Chybí mi moje rodina a já se to snažím vyplnit cvičením, ale furt to je málo. Chybí mi ta společnost, i když jsme si nebyli blízcí, věděl jsem že za nimi můžu kdykoliv přijít a s čímkoliv si nechat poradit. Teď tu prázdnotu nevím jak zaplnit, každý den mi přijde stejnej, ráno vstát, jit k moři, proběhnout se okolo hranic, odpočinout a někam se projít nebo si lehnout a spát, no dneska jsem se rozhodl projít k troskam, nějakou dobu už jsem přemýšlel že jsem zajdu, no možná zase vyplnit prázdnotu? Kdo ví, ale nejspíše jsem doufal že tady natrefim na toho bílého magora, který mi pomohl létat, jenže dlouho jsme se neviděli, třeba už zapomněl kdyby jsme se viděli, třeba by byl naštvaný že jsem nepřišel dříve jak jsem slíbil, štvalo mě že jsem nepřišel ale nemohl jsem rodinu nechat na tenkém ledu, musel jsem..

Usmál jsem se.
,, rád slyším že tě učila! Je to šikovná dáma "
Usmál jsem se na Rio a pak se víc usmál když mi olizla tvář
,, nevím za co to je, ale mockrát děkuji "
Opětoval jsem jí slovně a usmíval se, pak ale přišla ta otázka, oh ne začíná se z ní vážně stávat vlčice
,, no.. Nenašel "
Odpověděl jsem jednoduše a pak jsem zacukal ušima
,, a co ty? Ty culidlo, kdo to je? "
Optal jsem se a zasmál se, měl jsem sestry a někdy zaslechl jejich konverzace až moc dobře jsem věděl že když začali téma vztahy, někoho ze 70% měli.

naslouchal jsem jejím slovům a když dokončila, začal jsem mluvit já.
,,uvidíš, jsi ještě mladá, zkoušej dokud můžeš, vyzkoušej si od každé pozice něco a uvidíš co ti nejvíce sedne, hlavně aby tě to bavilo a aby jsi tam byla opatrná a neubližila sis nějak vážně."
řekl jsem jí a usmál se na ní.
,,Budu rád za tebe ať už budeš kdekoliv, kde tě to bude bavit, kde uvidím, že se usmíváš."
dopověděl jsem a usmál jsem se na ni.

,,Neboj jsme v pořádku"
Oznámil jsem jí a po té se již rozešel dál po cestě k hranicím od kterých jsme byli již jen kousek.
,,proč vlastně chceš jít na Medica?"
optal jsem se Rio, každý má přeci jen nějaký důvod proč tam chce jít, no ne? tak mě zajímalo, jaký důvod má ona, co jí přimělo se rozhodnout pro tuto profesi. zajímalo mě to, byl jsem prostě v tomhle směru vyzvídaví.