Príspevky užívateľa

Zavrtěl jsem nadšeně ocasem a usmíval se, bylo to příjemné ho poslouchat, ale hend rychle jsem z něho slezl.
,, pojď vstávej dědo než tě ten sníh sežere. "
Zasmál jsem se a podal mu pomocnou tlapu na zvednutí, byl jsme moc rád, že jsme viděl pokroky v mých vycvikách, byla to moc příjemná změna od začátku, co jsem zde přišel, naučil jsem se hlavně dost předvídat a pracovat s prodanými infomracemi, ale hlavně za co jsem byl rád, naučil jsem se tak abych nemusel furt zneužívat Kira, ale můj bok jen tak tento nádherný společník neopustí.

Stál jsme ve sněhu a sledoval vlka, chtěl ať zaútočím a já přemýšlel jak.. na vlka bez magie je velmi silný to se musí přiznat, trošku hanba pro mne, že jako vlk s magií ho moc nepřeperu. Mnozí by řekli, že toto je tím pádem boj vyvážený, ale já ne. Sundal jsem si koženou flašku plné vody a položil jí vedle sebe. Mysli Toshi, jsi špeh. mysli jako špeh, nejsi krvelačný zabiják, není potřeba mu ubližovat, chceš z něho dostat jen informace, ne ho zabít. Sledoval jsem Nora, mezitím co mi v hlavě jeli myšlenky jedna za druhou. na zadní část těla musím dát pozor..hlava mi neublíží bez přiblížení..takže..
Mírně jsem nastražil uši a rozeběhl se po vlkovi, jako bych na něho chtěl zaútočit, jenže těsně před ním, jsem do tlapky nabral sníh a chrstl mu ho do obličeje, hrudí a trupem jsem mu vrazil do těla, aby spadl. Zadní tlapou jsem mu zašlápl ocas, snažíc se vyhnout zadním nohám a předníma tlapama jsem mu jednou stál na hrudi a druhou na trupu.
,,pane. nechci vám nějak ublížit. jsem zde jen pro informace, dejte mi je a nebudete se muset válet ve sněhu."
oznámil jsem klidným hlasem.

pohlédl jsem na vlka, který se smáčel v teplých pramenech a na chvíli zastavil a pořádně se rozhlédl. Až teď jsme si uvědomil že je zde teplo, velké teplo.. to jsem měl rád.
Olízl jsem si pysky a pomalu šel k vlkovi, však hned jak jsem se dotkl vody tak jsem couvl, byla hodně teplé, ani né vařící. Chvíli jsme tam stál, pak jsme si uvědomil, že mojí hruď obepíná ona kožená flaška a nechtěl bych jí mít zase promočenou. Menším úklonem a pohybem tlapky jsem ze sebe sundal láhev a položil ji vedle pramenů. Rozhodl jsme se, po sundání flašky, udělat zase krok do vody a po doteku dna vody jsem vydechl. Moje srst byla mírně naježená jelikož to můj mozek trošku nepobíral, že zde je teplo, ale rozhodl jsem se tomu dát šanci, vlezl jsem do vody a opatrně si lehl. Hned mé tělo pohltilo příjemné teplo skoro vroucí vody, bylo to příjemné, jako takové objetí. Moje uvolnění se i objevilo na obličeji při mírném pousmání.
,,jo.. tohle se možná dost hodilo.."
přiťakal jsem na slova vlka a lehl si nějak pohodlně, mezitím co se mne Azueén optal na další otázku. Hned jak jsem měl pohodlí, jsme na něho pohlédl
,,jako.. na smečku? nebo na tady toto místo?"
optal jsem se nazpět.

Nervózně jsme se olízl.
,,dobře, pane."
pousmál jsem se na vlka a pak chtěl od tohoto tématu odejít, viděl jsem, jak je onu vlkovi nepříjemné jak o tomto mluvíme.
,,takžeee..."
začal jsem a pak se zašklebil.
,,budeš tam dál stát jako sloup děděčku?"
zakřenil jsem se, mírně poskočil a hned do bojové pozice.
,,nebo rozhýbeš ty staré kosti?"
zasmál jsem se.

Pomalu jsem dojídal, když vlk začal řeč o mém prospěchu, sic řekl, že tréningy jsou těžké, ale mne to moc nepřišlo, ale byl jsme moc rád, že chválil můj pokrok.
,,rád bych za alfou šel, ale nevím jak by se tvářili kdybych jim o to pověděl já."
zachechtal jsem se.
,,měl by tam vždy jít mistr a říct o pokroku."
postavil jsem se a podíval na vodu.
,,sic nejsem zas na nízkém postavení, ale i tak si nemohu dovolit bez důkazů něco říct."
usmál jsem se a podival se na vlka po mém boku.
,,děkuji ti za tvojí podporu a za pochvaly. Ty si skvělý učitel. těším se až vycvičíš i zbytek vlků."
zavrtěl jsem ocasem.

usmál jsem se nad slovy hnedého vlka.
,,jak vidím, tak máme společné cestování"
ona slova doprovodil smích a zavrtění ocasu, bylo zajímavé kolik vlků vlastně cestovalo, celý život jsme byl spíše v domnění, že vlci radši zůstávají ve smečkách, než, aby cestovali z jednoho kouta světa do druhého. Však ale taky, změna je potřeba a nemůžeme furt žít stejně.
,, jsi rád teď? když cestuješ?"
optal jsem se

Můj zrak padl na černo žluté vlčici při jejích slov o pomoci při vzlétnutí, moje mozkové buňky začali pracovat a přemýšlet, zvládlo bych to? nebo bych se furt bál? avšak jak jsem přemýšlel jak chtěl moje myšlenky padli vždy na jednu jedinou odpověď bez zkoušky nic nezjistím.
Zhluboka jsem se nadechl a přešel z nádherné černé srsti vlčice do jejích zlatavě žlutých očí.
,,myslím si. . . že za zkoušku to stojí"
řekl jsme ony slova a pomalu se zvedl ze svého sedu, čekala mne dlouhá cesta. Dlouhá cesta pád, ale věřil jsem, že jsem svolil správnou cestu svého příběhu, svého života. Věřil sem, že maminka v nebesích na mne jendou bude velice pyšná a já ji obejmu s obří láskou ve svém srdci. jednou se setkáme, jen prosím na mne vyčkej. . .

měl jsem nastražené uši a skoro až jsme hltal každého slova který noro vyřkl, lidi..dvě nohy... přední packy na uchopené.. zlý.. vyhnout.. zacukal jsem ušima a stáhl ocas.
,,takže.. né moc dobré?"
zacukal jsem ušima, snažil jsme se to pochopit, ale do hlavy mi to moc nešlo, nechtělo to tam.

zacukal jsem ušima nad jeho reakcí a následnou odpovědí.
usmál jsem se a zavrtěl ocasem.
,,moc děkuji."
dojedl jsem rybu a protáhl se.
,,takže co bude dál?"
usmál jsem se na Nicolase.

pousmál jsem se do její srsti.
,,už to je dávno.. je to minulostí."
zamumlal jsem k ní. když se optala, jestli bych chtěl pokračovat v tréninku mlčky jsem jen stál a přemýšlel.
,,no... můžeme."
pousmál jsem se a mírně zavrtěl ocasem.

pousmál jsem se a šel jsem bok po boku Nilesovi.
,,dobrý, dobře ti to jde."
uklidňoval jsem ho.
,,zachvilku budeme v hlubší vodě, nezapomeň střídat nohu s nohou. jako bys chodil, jen musíš prudší pohyby."
zopakoval jsem vlkovi a nervózně jsem se olízl, doufal jsem, že ho to naučím.

SVATBA

nádech...výdech
Vyšel jsem vstříct této náramné a nádherné události, nikdy jsem na takové akci nebyl, proto můj dar tvořilo pár nádherných mušlí, které jsem našel u moře a pár kytek. Čekal jsem až zahlédnu vlky jít do svatyně, protože jsem zde byl zatím jen jednou a to né na moc dlouhou dobu. Tlapka střídala druhou a svižný krok na řadě. Pomalu jsem došel na místo určení a rozhlédl se po všech, kteří zde jsou. Dárky jsem odložil na místo, kde mají být a šel se někam postavit.
Sledoval jsem celou tuto akci jak pomalu, ale zároveň strašně rychle ubýhala. Přemýšlel jsem, jestli bych se na tomto místě..na jejich místě... jednou objevil já a s kým by to bylo? kdy? jestli by někdy..
Sledoval jsem a hned jak jsem mohl, začal jsem gratulovat. Bylo příjemné je sledovat, šťastné, miloval jsem je takto sledovat, moc jsem jim to přál a doufal jsem, že jim to vydrží až do smrti. Buďte šťastní navždy....rodiče moji.

robotické To bylo to slovo, jenže hned přišlo další slovo.
,,lidi?"
optal jsem se onoho vlka a přemýšlel co by to asi tak mohlo být, nějaký jiný typ zvěře? kytka? co to mohlo tak znamenat ono slovo neznámého původu, jak se dozvěděl že ta věc se jmenuje takto? moc otázek, bylo ale pro ně odpovědi?

usmál jsem se nad jeho větou a zavrtěl ocasem. Po jeho otázce jsem zacukal ušima a olízl si nervózně pysky.
,,nenarodil.. narodil jsme se několik set vlčích stop odsuď"
oznámil jsem hnedému vlkovi.
,,co ty? narodil jsi se zde nebo jinde?"
optal jsme s eho nazpět.

nad její otázkou jsem chvíli přemýšlel.
,,možná.."
začal jsem a polkl jsme na sucho nad vzpomínkami.
,,by ses měla posadit."
s tímto jsem se posadil téže a začal svůj příběh.
,,dříve.. několik set vlčích stop odsuď jsem žil ve smečce."
odmlčel jsem se nad vzpominkami, zhluboka se nadechl a pokračoval jsem, nekoukal jsem na Amayu, nedokázal jsem při tom přemýšlení.
,,narodil jsem se.. já a mých pět sourozenců. vlastně jsme byli jen tři a další dva, ale maminka těch vlčat nepřežila porod a...jakožto alfa vlčata jsme převzali starost vlčat na své záda."
olízl jsme si pysky z nervozity.
,,naše smečka byla dost stěhovavá, neměli jsme zázemí kde by jsme žili navždy...když byl ale vrh usídlili jsme se na tři měsíce na jednom z míst.. u nás bylo zvykem se naučit létat do té doby. já se to nenaučil. jako nejstarší sourozenec bylo na mě moc váhy.. byli jsme první vrh našeho otce a byl mnou.. velmi zklamaný.. už tímto měl ke mne odstup..co mu ublížilo bylo to... že mamka stejný přístup jako otec, neměla.. otec mě chtěl nechat napospas smrti.. mamka mě ale nenechala"
pousmál jsem se.
,,možná.. bych byl i radši kdyby mě tam nechala.. nemusel bych vidět to co jsme viděl.. ale to předbíhám. Kdykoliv jsme se od té doby někde usídlili on a moji sourozenci mi dělali problémy. né smích, to bych přežil. Dělali špatné věci a nastražili to tak, aby to vypadalo, že to udělal někdo, kdo neumí létat, nechávali stopy a tak...celá smečka mě neměla ráda a jen maminka byla na mé straně. Týdny šli dál..já furt neuměl létat.. jendou.. když jsme odlétali z našeho místa otec.. mě chtěl hodit jako obět.. maminka se mu postavila a schytala hnusnou krvavou ránu při tom co na ní otec řval jak neschopný jsem..přežila to.. odnesla mě tam, kde jsme přespávali..jenže tam.. otec po ní v soukromí... před mýma očima.. na ní znovu zaútočil..umřela v jeho tlamě.. poslední pohled věnovala mě.."
cítil jsem slzy stékající po mých tvářích, potřeboval jsem toto ze sebe dostat, věděl jsme že to je to, co mě drží od létání. Abych Amaye to vysvětlil tak jsem se zhluboka nadechl.
,,chci se naučit létat.. ale přitom let totálně nenávidím kvůli mému otci... chtěl bych nejradši umřít.. ale mám ze smrti strach a... chci nést mojí krev.. krev mojí maminky dál.. jestli mám jednou umřít.. chci za maminkou s vědomým, že dole budou její vnoučata a ona bude pyšná z toho, že nebudu jak můj otec, když by neuměli létat."
vysvětlil jsem. Celé mé tělo se chvělo a po tvařích mi tekli slzy, ale cítil jsem, že ten obří né kámen..rovnou balvan spadl na zem..cítil jsme se čistě.