Príspevky užívateľa

Zaskubal jsem ušima a zpracovával jsem to a přemýšlel jsem.
,, jakto? To kvůli.... Tomu-? "
Optal jsem se a čumákem ukázal na robotické části.
,, promiň nevím jak to nazvat"
Vysvětlil jsem mu a sledoval ho, ono mne to zaujalo již na začátku, když jsem ho zahlédl poprvé, ale nikdy nedošlo k tomu abych se na to vlastně vlka optal, co to bylo?

Chvíli jsem koukal po okolí dokud jsem vedle sebe neuslysel klidný drimot. Usmál jsem se a pohlédl na rio která byla na mne natisknuta, chvíli jsem tam ještě ležel dokud jsem si nebyl jistý že má tvrdší spánek, opatrně jsem se zvedl, vzal rio do tlamy za srst na krku a pomalu jí odnesl zpět do nory k její mamince. Dobrou noc Rio, sladké sny ti přeji

Pomalu jsem šel s bílým vlkem bok po boku, měl jsem skloněnou hlavu, nebylo mi řečeno proč a kam jdeme, zde v těchto teplých části jsem nikdy nebyl, ani jsem nevěděl že to zde existuje. Nervózně jsem si olizl pysky a šel jsem dál, bál jsem se, i když jsme to nedával najevo, takhle se mnou azueen moc nešel, maximálně na trénink, ale neřekl že budem trénovat, udělal jsem snad něco? Chce mě vyhodit z rodiny za to co jsem udělal? Chce mi něco udělat? Mé myšlenky si hráli s mojí psychikou, bláznil jsem z toho již, nevěděl jsme jak to napravit, jak myšlenky odstranit, nechtěl jsem je, dají se vůbec mé činy odčinit? Odpustí mi někdy vůbec? Nasucho jsem polkl a koutkem oka jsem pohlédl na vysokého vlka po mém boku, jak mohl vypadat tak sebejistě? Tak důstojně, přál jsem si být jak on, přál bych si ho mít za otce již od malička.. Když vidím jak vychovává, je dokonalý otec, proč jsem se musel narodit tomu mému?

zhluboka jsem se nadechl, abych potlačil smích nad tou představou Coreyho bílého obličeje a pak řekl.
,,jo.. to se vážně nedělá, ale hlavní je, že jsi se poučil a víš co se má a nemá"
usmál jsem se na něho a čumáčkem do něho drbl.
,,to je to nejdůležitější, poučení z vlastních chyb."
usmíval jsem se.

za ten ani né den, jsem pochopil že ohledně emocí musím koukat na tlapky. vydechl jsem smutně ale usmál jsem se.
,,uvidíme se neboj. bude to určitě dříve než si myslíš."
oznámil jsem vlkovi a tlapkou do něho dloubnul.
,,dávej na sebe pozor chůvičko"
usmál jsem se na něho.
,,opatruj se o sebe a kdyby něco, víš kde mě hledat"
zavrtěl jsem ocasem, počkal jsem až řekne či udělá své, pak jsem mu ještě jednou poděkoval za všechno a pomalu, s kirem na zádech, jsem se rozešel zpět do Nihilské smečky, domů.

Pomalu jsme s bílím obrem došli k řece, opatrně jsem se nad řeku nahnul, skrčil se a začal pít a vážně, byl hned lepší pocit po tom jídle a hned to spláchnout příjemnou vodou. Hned jak jsem se napil tak jsem se odtáhl a protáhl se. pohlédl jsem na nebe a zastříhal ušima.
,,Irisi.."
začal jsem svojí větu, kterou jsme vůbec říkat nechtěl, ale musel jsem, musel vědět že se to stane.
,,budu muset pomalu jít domů, aby se o mě rodina nestrachovala.."
vydechl jsem těžce a pohlédl na vlka.
,,ale moc jsem si s tebou tyto ani né dva dny užil."
zavrtěl jsme ocasem.
,,byli to dny vážně dokonalé."

stáhl jsme uši dozadu, vypadala naštvaně z mého pohledu.. nervózně jsme přešlápl a polkl nasucho.
,,nedělám.."
zamumlal jsem a stáhl uši dozadu, vadilo mi to, nechtěl jsme ten strach mít, ale moc s ebojím, že se mi jednou ve vzduchu něco stane a nikdo mne nezachrání.. život moc nemusím, ale ukončit ho taky nechci! nejsem blbej.

měl jsem radost z jeho radosti, bylo to příjemné. Snažil jsem se onen smutek, že budu muset pomalu odejít domů, úsměvem, nechtěl jsem odejít, nechtěl jsem ho zde nechat, ale rodina a práce volali, musel jsem cvišit, abych se stal špehem, nechtěl jsem jen tak zmizet ze smečky, kde jsem dostal rodinu.
,,tak pojď."
zachechtal jsem se, koukl na Kira, který pomalu dojedl, doletěl mi na záda a rozešli jsme se směrem k vodě.

-----> rieka igna

Pomalu jsem se rozešel k Rio, pousmál jsem se když jsem viděl jak si lehla. Pomalu jsem si lehl vedle ní, aby se cítila v bezpečí a stejně jako jejímu braskovi tak jsem nad ni dal křídlo, aby byla v pořádném stínu ikdyby slunce začalo zářit silněji.

Cukl jsem ušima když jsem ho uslyšel, zvedl jsem hlavu a rychle se skrcil takže Noro mě skokem přeletěl a zas skončil ve sněhu.
,, zabít? Jakto? "
Optal jsem se vlka.

Nekohl jsem odolat, furt jsem Nora bral jako člena smečky a ve chvíli kdy zavrčel a oklepal ze sebe sníh jsem vypukl ve smích.
,, dědečkovi vadí snížek? "
Pokrscoval jsem ve smíchu, možná to vypadalo že nedávám pozor, tušil jsem že Noro tohodle využije a zaútočí, i přes to že jsem se smál jsem dával hodně velký pozor a vnímal každý pohyb vlka.

Trošku jsem se usklibl, ale to hned zmizelo když jsem byl odkopnut.
Trošku jsem zakaslal a koukl na nora. Cukl jsem se svaly na obličeji a pár jehel proletělo okolo něho a některé projeli jeho srstí takže mu začali téct ze třech míst menší proudky krve, nezajeli nějak hluboko, nechtěl jsem ani.
Rychle jsem to i využil a zpět se zvedl na nohy a začal vrcet, moje srst byla najezena a sledoval jsem nora.

Cukl jsem ušima a mírně se mi stáhli panenky, ozvalo se takové slabé puknuti a nad norem se objevili vodní jehle.
,, věř mi že jsou ostře. "
Zamračil jsem se na něho, vědět, že norova slabina je voda tak bych použil i jiný typ vodního útoku, ale jehle museli stačit.
,, Polož. Ten. Ocas. Dolů. "
Řekl jsem a stáhl uši dozadu, měl jsem pevný postoj a koukal norovi hluboce do očí.

Naslouchal jsem jeho kroky, dokud záhadně neutichli, zpevnil jsem tělo. Tři... Dva.. Jedna.. A přesně Noro skočil přímo předemnou, ještě před tím než dopadl do sněhu jsem po něm skočil a svalil ho k zemi.
,, ZUSTANTE NA ZEMI A LEZTE"
Zvýšil jsem hlas stojicimu jednou tlapou na jeho hrudi a druhou na krku. Měl jsem zvedle pysky a vrcel z čehož se mi automaticky vytvářeli v puse sliny.

pousmál jsem se a pohlédl na Kira, který si pochutnával na mase.
,,děkuji za úlovek"
řekl jsem mezitím co zpět jsem koukl na Irise. Usmál jsem se a pak iris řekl svojí prosbu.
,,kousek odsuď cítím vodu"
řekl jsem a udělal pár kroků k místu nazývané "řeka Igna".
,,můžem tam."
dodal jsem