Príspevky užívateľa

zacukal jsem ouškama nad jeho větou, že to není kamínek.
,,není, ale není ani měkká.. a někdy dokáže být hodně ostrá."
vzal jsem k sobě mušli, postavil se a stoupl si jednou tlapkou na tu mušli plnou vahou.
,,vidíš? nepraskne, stejně jako kámen."
slezl jsem z mušle a otočil tlapku, která byla otlačená a narudlá, krev však netekla.
,,ale je ostrá, stát na ní déle může mi udělat na tlapce šrám"
vysvětloval jsem vlkovi.

,,dobře, zajdu někdy"
odpověděl jsem vlkovi a usmíval se. Poslouchal jsem věty vlka a byl rád, že jsem na vlkovi viděl onen úsměv, bylo to příjemné.
,,takže se mám tedy jít schovat?"
optal jsem se vlka a pak se víc pousmál nad jeho větou, že je venku rád. Sice to byla moje první zkušenost být venku v noci, ale taky se mi to líbilo. Noční klid byl příjemný, měsíc nám svítil nad hlavou a hvězdy byli nádherné taktéž

trošku jsem cuknul ušima, nad jeho otázkou, no ano byl to nezvyk, dost vlků ve smečce ví, že jsem jejich adoptovaný syn, tento vlk to vypadal, že nevěděl ani že k nim do rodiny patřím, i přes to, že sem přišel poměrně nedávno, o to víc mi z toho bylo smutno, byl bych rád, kdyby každý věděl do jaké rodiny patřím. Svůj smutek jsme však znát na sobě nedal a poslouchal vlka. Nad jeho otázkou, jsme se pousmál.
,,samozřejmě že jsem měl kluzké mrchy"
trošku jsem se zachechtal.
,,ale někdy mi dělá problém je ulovit."
přiznal jsem se vlkovi.

pousmíval jsem se nad jeho zájmem, bylo to příjemné, pak se ale od vlčete ozvalo unavené zívnutí a já zaškubal ouškama. Vydechl jsem klidně a opatrně přes vlčka dal křídlo a hodně pomalu si ho přitáhl k sobě, aby se cítil v bezpečí.
,,běž spinkat"
zašeptal jsem k vlčkovi.

trošku jsem zacukal ušima nad tím jeho tichem, přemýšlel jsem, jestli jsem náhodou neřekl něco špatně. Po té jsem zavrtěl hlavou, abych ony myšlenky vyhnal z hlavy a vydal se za vlkem. Šel jsem za ním a šlapal v jeho stopách. Zajímalo by mne co budeme lovit, něco velkého? či nějakou malinkou zvěř? bylo mi to jedno, chtěl jsem ho jen vidět v akci, chtěl jsme vidět jeho srst vlající ve větru.

pousmál jsem se na vlka a mírně couvl do vody.
,,udělej kroky k vodě až klidně do vody. Tam kam se cítíš, že zvládneš."
vysvětlil jsme vlkovi a čekal až tak udělá. Nikdy jsem nikoho neučil, ale toto mohla být dobrá zkušenost, rád bych jednou učil mladou skupinu, která bude chtít jít na špeha, takže teď mám možnost se naučit jak učit.

pousmál jsem se nad jeho větou, že ryby jíst tím pádem nebude.
,,v moři ryby nejsou až tak dobré, krom takového lososa který je nasládlý a makrela je mírně slaná, ale ne tolik, sladkovodní jsou lepší."
pousmál jsem se, ale hned jsem cukl hlavou, když škeble skončila u mých nohou.
,,maxi.. toto nedělej, škeble je tvrdá a může ublížit, víš?"
zaškubal jsme ušima.

Pousmál jsem se nad jeho reakcí nervózně, ale uklidnil jsem se když si to vysvětlil z mých slov sám.
,, ano"
Usmíval jsem se a dál poslouchal vlce.
,, ano přesně, jako srny jeleni, zajíci, prasata a tak podobně "
Pousmál jsem se a zaskubal nad jeho poslední otazkou ušima.
,, no.. Stopujes. Čicháš, hledáš stopy a tak"
Řekl jsem jednoduše.

Trošku jsem zaskubal ušima když si všiml mojí nervozity, nevěděl jsem moc jak se uklidnit a nechtěl jsem zase lhat, tak jsem se přiznal.
,, v noci jsem nikdy v životě ven nechodil.. Proto jsem nervózní "
Skubnul jsem ouskama a poslouchal slova vlka.
,, taky mám strach o Kira"
S touto větou jsem koukl na nebe.
,, taky nebyl nikdy venku v noci"
Skubnul jsem ušima, ale hned je stáhl naštvaně dozadu když jsem si všiml v září měsíce proletět černé tělo
,, ale jak vidím.. On si to dost užívá "
Potichu jsem se zasmál a trošku díky tomu uklidnil, byl jsme rád vidět nadšeného přítele. Po té jsem dál poslouchal Nora, snažit se zapamatovat si každé slovo, které mi řekl.
,, takže... Si zahrajeme na schovávanou, kde se budu hlavně schovávat já? "
Řekl jsem ze srandy a aby to pochopil i vlk tak jsem se k tomu zachechtal. Když vlk nabídl, že můžeme vyzkoušet i jiné věci tak jsem nastražil uši a pousmál se.
,, rád! Uvidím jestli mne něco napadne! Pokud by ti nevadilo tady strávit noc! "
Zasmál jsem se

Pomalu jsem šlapal po sněžné podestílce, nikdy bych nečekal, že ještě v teplém období bude sníh, ale tady to vypadalo, že ani brzo neodejde. Ohlédl jsem se na robotického vlka, ale dál pokračoval v cestě.
,,noční výcvik zní super.."
vydechl jsem trošku nervózně, v noci jsme se totiž nikdy moc nepohyboval, radši jsem spal v noci, než pobíhal někde po venku, na jednu stranu bylo to nové a někdy se mi může stát, že budu muset jakožto špeh, pracovat i v noci, takže jsem byl rád za možnost nové zkušenosti. Cítil jsem jak mne stres celého pokrývá, proto jsem tedy nachvilku zastavil a onen stres ze sebe setřásl.
,,co tedy budem dělat? tedy.. přesněji?"
pověděl jsme tiše na Nora, jako bych měl zde v horách někoho vyrušit, mezitím co jsem vlka doběhl a zase šel po jeho boku.

co je to lov, jak sakra mám pospat lov- mé myšlenky strašně zmatkovali, nevěděl jsem jak odpovědět.
,,no.."
začal jsem.
,,to je když má vlk hlad..."
pokračoval jsem a přemýšlel jak to sakra říct.
,,tak jde.. ulovit zvěř.. aby měl maso..?"
trošku jsem se sám na sebe zamračil, ale lepší vysvětlení jsem říct nedokázal.

Jeho větu jsem v myšlenkách lámal jednu přes druhou a přemýšlel co chtěl říct, pak mi došel jeho znechucený pohled na ono maso a spojil to s touto otázkou. Chvíli jsem mlčel, přemýšlel jak to zformulovat, abych malého vlčka neurazil, sám si pamatuji na věty typu: až budeš starší. nenávidel jsem to, pak jsme začal mluvit.
,,musíš hodně jíst, až příjde čas a ty se do té doby hodně najíš tak tě někdo ze smečky, nebo já, vezmeme na lov, ano?"
optal jsem se vlka a doufal, že mu ona věta stačí, vůbec jsem totiž nevěděl jak větu zformulovat bez toho, abych ho nějak urazil nebo tak něco.

Ani jsme nějak ušima necuknul nad tím, že se vůbec nelekl onoho útoku. Chtěl jsem mu na první otázku odpovědět, ale nevěděl jsme na co byla mířená, proto jsme tedy byl rád, že se vlk optal na druhou otázku, nad kterou jsme se pousmál.
,,to je v pořádku, už jsem si odvykl nějak víc spát.. to víš no.. mít za otce Azueéna je někdy práce"
zasmál jsem se a ano, měl jsem v nějakém ohledu pravdu, Azueén se hodně věnoval svojí práci a já v něm začínal vidět svůj vzor, chtěl jsem pomoc této smečce a nejlépe se dostat na co nejvyšší pozici jsem mohl. kdo ví, třeba i převzít po Azueénovi práci.. chtěl jsme být co nejvíce nápomocný to šlo.

Chvilku jsem Amira sledoval jak nad tím krčí čumáčkem, jen si zvykej, než bdueš lovit sám tak budeš muset jíst to co se naloví, nakonec, kdo by pohrdl jelením? jeli mi myšlenky v hlavě, už už jsme chtěl něco vlčkovi na jeho vybíravost říct, ale nakonec se do jídla pustil a já se jen pousmál. Lehl jsem si kousek od vlčete a sledoval ho jak jí ono maso. Ani nevím proč, z nějaké části mi připomínal mě, možná to byla ta závislost k mamince? nevěděl jsem, ale bylo to jediné s čím jsme si ho dokázal spojit.

Málem spadnu, když se o mne bílí méďa otřel a zasmál jsem se.
,,jsem velkej silnej vlk mne jentak něco nezkolí!"
na ukázku své síly jsem jen zvedl hlavu co nejvýš to šlo a udělal co nejvíce pevný výraz jsme mohl.
,,ano jdeme"
pousmál jsem se na Irise a mírně zavrtěl ocasem.