Príspevky užívateľa

Pousmál jsem se, když vlče odpovědělo takto, přišlo mi to vtipné, protože mi bylo jasné že mému proslovu moc nerozuměl. Chvíli jsme si všimal svých věcí, ale když jsem se podíval ma Maxe tak jsem přesně viděl jeho jazýček dotknout se mušle a následné vyjíknutí. Neudržel jsem se a zachechtal, jenže smích hned přestal, když se vlče optalo na otázku a já tak začal přemýšlet, co všechno mi moje maminka pověděla o moři, ale nedokázal jsem najít žádné vhodná slova, tak jsme se rozhodl improvizovat.
,,no.. myslím si, že to je kvůli rybám které tam žijí někde hluboko.. a jejich šupiny, které mají po těle vypouštějí takovou látku, která se.. smíchá s vodou.."
sám o sobě jsme začal přemýšlet nad tím, co jsem to sakra řekl, ale doufal jsem, že se vlče s odpovědí spokojí.

Trošku jsem se zasmál, když bílý přítel začal zmatkovat, udělal jsem pár kroků k němu a otřel se o něho.
,,neboj se chůvičko, jsme zcela v pořádku."
usmál jsem se na něho. Bylo příjemné vidět někoho se o mne starat, mít o mě strach, že se mi něco stalo a ještě k tomu u vlka jako je on? bylo to roztomilé

Cukl jsem celým tělem, Kir se toho lekl a rychle vyletěl do vzduchu, a okolo Nicolase proletělo pár jehel z vody, trefili by se do jeho srsti, ale dříve jsem si všiml kdo to je a tak jsem jehle stáhl jiným směrem. Zhluboka jsem dýchal a měl mírně vytřeštěné oči.
,,blbe.."
vydechl jsem a nervozně se zachechtal.
,,dobré... Ano přivstal.."
pousmál jsem se a celý se oklepal, abych ze sebe sundal stres.

Stál jsem kousek od řeky a sledoval proud vody, byl nádherný den, teprve slunce vycházelo, byl jsem zvyklí chodit na domluve místa brzo díky Azueénovi, který snad ani nespal jen aby byl na místě konání těsně po úsvitu. Kir ležel na mých zádech a ještě napůl spal, Protože si nedokázal zvyknout na brzké vstávání. Opatrně jsem se protáhl s rozhlédl se po okolí, přemýšlející, kdy asi přijde Nicolas, ale sám o sobě jsem nespěchal už právě z důvodu toho že jsem zde byl hodně brzo.

Zacukal jsem ouškama, když vlk upozornil, že za chvíli bude tma.
,,dobře."
pousmál jsem se a pak s emírně uklonil.
,,děkuji ti za učení"
řekl jsem a zase se narovna. Zaklapal jsem zubama na což hned Kir pustil onoho chudého ptáčka a vyletěl mi na záda.
,,tak snad v blízké době."
bylo poslední co jsem řekl, kývnutím jsme se rozloučil s vlkem a s Kirem na zádech jsem se rozešel zpět.

usmál jsem se když nás Nicolas pochválil, ale pak mi úsměv spadl.
,,vím.. trávíme spolu všechen čas"
pohlédl jsem na Kira
,,bojím se právě dne, kdy on bude beze mě. nebo já bez něj.. "
pohlédl jsem zpět na Nicolase.
,,chápeš.. neuděláme bez toho druhého krok je strašidelné přemýšlet že nás jednou něco oddělí.."
vydechl jsem trošku smutně, byla to těžká myšlenka.. vždy jsme spolu na každém kroku, ikdyž o něm já třeba nevím, jsem si jist že mě vždy z nebes pozoruje a já vím, že se na něho můžu spolehnout, je to můj věrný přítel.
,,chápu tvé slova, budu pracovat i na tom, kdyby náhodou Kir nemohl"
zvedl jsem sebevědomě hlavu, mezitím co jsem za sebou slyšel mírně naštvané zasyčení, neboj Kire, vím o tom že to bude těžké pro nás oba.

Trošku jsem se uchechtl když vlk vyjikl ono slovo a pak se usmál, když řekl že je jeho maminka taky zelená. Bylo to na jednu stranu roztomilý, s vlcaty jsem si moc nerozuměl, nevěděl jsem jak se k nim chovat, ale přišlo mi že se čím dál tím víc zlepšuji, možná bych mohl zkusit si promluvit s Coreym.. Pomyslel jsem si. Z onoho myšlenek mě probralo vlce, které chtělo jíst, chvíli jsem mlčel, ale pak jsem si uvědomil, že by mělo být něco u nor, právě pro vlčata a maminky.
,, počkej tu chviličku zajdu pro něco "
Řekl jsem, zvedl se a odešel.
Za pár minut jsem se vrátil s kusem masa a dal to k Vlčkovi.

Usmál jsem se a opatrně si lehl do vody.
,, ano.. Můžeš to brát jako kamínky, ale jsou křehčí než kamínek "
Pousmál jsem se a nad jeho druhou otázkou jsem se trošičku zamyslel co říct, až mě to napadlo.
,, víš my vlci máme drápky a zuby aby jsme se ubranili, stejně tak srny mají kopyta, ptáci zobák a tak dále tak i tyto malé tvorové se potřebují nějak bránit a tak si hledají tyto mušle, aby se schovali před predátory jejich života a když je predátor najde tak ta mušle slouží k tomu, aby ubránila jejich křehké tělo a predátorům, které je sní udělali problém v žaludku, aby tím to zvíře upozornili, že nemají takové tvory jíst "
Snažil jsem se to nějak zformulovat, aby mi bráška rozuměl, i když mi přišlo že mi nebude rozumět vůbec.

Pousmál jsem se když max jen kývl, pak jsme se zvedl a došel k němu.
,, toto je mušle "
Odpověděl jsem na jeho otázku.
,, máš mnoho druhů mušli, do takovýhle mušli většinou se schovávají tvorové a když je nepotřebují najdou si jinou mušli a onu použitou mušli nechaji pro jiné tvory, které ji budou potřebovat. Máš různé tvary různé velikosti i různé barevnosti. Pak je ještě jeden typ mušlí, ve kterých se skrývá takové slizké maso a při troše štěstí v něm najdeš perlu, to je taková malinká lesklá kulička "
Vysvětloval jsem Vlčkovi.

Pousmál jsem se nad zvědavosti vlcete.
,, víš měsíc je mocný a dokáže rozpohybovat vodu. Každou noc je příliv a každe ráno zase odliv. A někdy onen příliv je veliký a vytopi celou tuhle jeskyni a když je odliv tak voda se zase stáhne a začne se zde vyparovat a tak tu ta voda zůstává furt dokola, protože se nedokáže vyparit celá. "
Vysvětlil jsem malému Vlčkovi a pak cukl ušima když jsem viděl jeho pohled na mušli.
,, dobrý?? "
Optal jsem se bratra.

Pousmál jsem se když max tak udělal, stál jsem u něho a čekal. Když pak otevřel oči tak jsem chvíli ještě vyčkával po jeho boku a pak se rozešel do jeskyně. Bylo zde menší jezírko, mnoho typů hornin a v jezírku bylo hodně mušlí, které sem moře při přílivu odplavilo.
,, hlavně buď opatrný "
Připomněl jsem maxovi a vlezl jsem do vody. Jezírko nebylo ani hluboké, ale ani mělké, já jsem ho měl po kolena a bylo příjemně vlažné.

trošku jsem se zasmál, když nadšeně vyjíkl a když on déšť přestal tak jsem k sobě stáhl bolavé křídlo.
,,au.."
zasmál jsem se nervózně a trošku křídlem pohnul, abych oživil ztuhlé svaly. Pomalu jsem se zvedl a pořádně se protáhl.
,,nádherný den bude dneska...dokud nezapadne sluníčko.."
úsměv se mi pomalu zkroutil do smutné grimasy. Věděl jsem to, musel jsem se vrátit, aby o mně neměla rodina strach a Iris si to taky musel uvědomit, že zde nemůžu být furt.. mohl jít se mnou to bych se určitě nějak domluvil s alfou, ale chtěl by tento medvídek vůbec jít? když měl strach z mojí reakce? byl by tam mezi mnoha vlky, chtěl by tam jít? ptal jsem se v hlavě

Naslouchal jsem vlka a pak jsem jenom sledoval jak mi mizí ze zorného pole. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl, přemýšlel jsem co dělat, ptactvo jsem nikdy nelovil, nebyl jsem si o tomto lovu vůbec jistý, ale strašně moc jsem se chtěl dostat na pozici, nevěděl jsem kdy jím budu, dlouho jsem se tomu i vyhýbal kvůli rodinným problémům, ale byl čas, chtěl jsem něco být.
Zaklapal jsem tlamou a Kir mi přiletěl na záda.
,,já vím, že se ti to nebude líbit příteli.. ale musíme najít ptactvo."
řekl jsem Kirovi, ano neuvědomoval jsem si, že vlastně havrani jsou krutí v přírodě, nikdy jsem to netušil, proto mne i překvapilo, když Kir nadšeně zaklapal zobákem a vyletěl na nebe. Čekal jsem nějakou chvíli a pak slyšel krákání mého černého přítele. Udělal jsme pár nervózních kroků směrem kde jsem nad stromy viděl Kira a pak se pomalu rozeběhl tím směrem. Běžel jsme pár chvil než jsem doběhl k malé říčce, byl jsem schován za keřem, na druhém břehu byla červenka, která se snažila v klidu pít z říčky a každou chvilku se rozhlížela po okolí. Pomalým krokem jsem se vydal okolo říčky za keři, dál od červenky, když jsem byl v dostatečné vzdálenosti, zaklapal jsem zubama. Samozřejmě se červenka rychle koukla tím směrem, ale přesně v u chvíli Kir přistál na úplně druhé straně ode mě a tak červenka dala pohled na něho. Kir se tam začal válet ve vodě a to jsem já využil na přeskočení řícky a rychle se schovat v keři na druhé straně. Zhluboka jsem dýchal a snažil se uklidnit, když jsem se uklidnil začal jsem cestu mezi keři až k července. Šel jsem pomalu, snažil se o co nejtišší krok. Pomalu jsem se přiblížil za záda červenky.
Chvíli jsem ležel na místě, jenže pak jsem si všiml, že se pomalu připravovala odletět, zazmatkoval jsem a skočil jsem, červenka roztáhla křídla a jen tak tak proletěla mezi mýma packama a mým čumákem, už jsme myslel, že je vše ztraceno, jenže pak jsem viděl černé tělo proletět a hlasité písknutí červenky. Dopadl jsem na tlapky, těšně od vody a ohlédl se vedle sebe. Kir tam stál a pod svojí pravou packou měl onu červenku, která pískala jako zběsilá. Usmál jsem se na svého černého přítele, ale furt jsem si byl vědom toho, že kdyby zde nebyl tak bych ji nechytil.
,,díky příteli"
zavrtěl jsem ocasem.

nervozně jsem se sám sobě zachechtal a pak promluvil.
,,promiň promiň! moje maminka je Delailah."
opravil jsem se a usmál na malého vlčka. Když se pak vlček začal vyptávat tak jsem se musel usmívat, bylo to roztomilé.
,,srst"
opravil jsem vlčka
,,s-r-s-t"
radši jsme i vyhláskoval.
,, to je tvůj kožich toto"
dotkl jsme se jeho srsti.
,,všichni vlci máme nějakou srst, nebo kožich."
dotkl jsem se i sebe tak abych svojí delší srst měl mezi prsty.
,,chápeš?"
optal jsme se vlčka.

Pousmál jsem se když jsem viděl vlka, jak mu vše se vrtá hlavou, rozhodl jsem se udělat pár kroků k němu a trošku nahnout hlavu, abych mu koukl do očí.
,,nech si to projít všechno hlavou, dokud nebudeš připraven ano? kdyby něco můžeš za mnou zajít a já ti pomůžu naučit se plavat, nikdy nechoď ale sám pokud si nejsi jistý, že se to zvládneš naučit sám a že se ti nic nestane, ano?"
optal jsem se a usmál se na něho, bylo mi ho líto.. já sám vodu miluju, je úžasný pocit když ta voda nadnáší to tělo a tento vlk se jí bál, protože si myslí, že ho sní, chtěl jsme mu ukázat jiný pohled na vodu.