Príspevky užívateľa

Pousmál jsem se, když mi vlček vysvětlil, že je s maminkou furt v jeskyni. Po chvíli se vlček optal na další otázku a já chvíli přemýšlel, na co se mne vlastně malinký ptá.
,,jako.. jestli ji znám?"
optal jsem se, ale hned jsem začal i odpovídat, doufajíc, že jsem pochopil.
,,neznám.. ale myslím, že jsem ji zde již párkrát viděl a možná se o ní moje maminka bavila. Někoho s tvojí srstí jsme zde již viděl"
pousmál jsem se na vlčka.

Pousmál sjem se na malinkého, když poděkoval a jednoduše řekl.
,,není zač"
a rozhlédl jsem se po okolí, jestli zde někdo nebude, jenže pak se vlček ozval s otázkou a j se na něho s úsměvem otočil.
,,ano jsem"
mírně jsem zavrtěl ocáskem.
,,ty musíš být jedno z mladších vlčat že ano? neviděl jsem tě zde nikdy"
mluvil jsme klidně a polohlasem, tak aby vlček slyšel, ale tak abych popřípadě nikoho zde nerušil.

,,chápu"
pokýval jsem hlavou na vlčka, sice jsem ho moc nepochopil, ale došlo mi, že na toto nejspíše bude moc malej, ba i to vypadalo, že oné alergii sám nerozumí. Chvíli jsem přemýšlel co dělat a nakonec jsem se rozhodl se zvednout, opatrně si lehnout po boku vlčka a opatrně ho zakrýt křídlem, abych zabránil jakémukoliv paprsku, který by na vlče dopadl.

Zachechtal jsem se když vlček vypískl. mira? odněkuď mi to něco říká, možná o ní mluvila Del nebo Azueén či někdo. Přemýšlel jsem, ale z toho mne probralo žuchnutí vlčka přede mnou.
,,dobrý??"
optal jsem se a začal k němu čichat.

,,ale ale... neplakej malinky"
usmál jsem se na vlčka nervózně, nevěděl jsem moc jak s vlčaty mluvit, co jsem se jen tak dozvěděl od coreyho a jeho sourozenců tak jsem s vlčaty hodně špatný-
,,neznám, ale určitě ti ji pomůžu ti maminku najít"
pousmál jsem se trošku.
,,mé jméno je toshi, a tvoje příteli?"
optal jsem se doufajíc, že trošičku změním vlčeti myšlenky.

cukl jsem ouškama nad jeho reakci.
,,omlouvám se, netušil jsem že ti to vadí příteli.."
omluvil jsem se vlčkovi a pak poslouchal.
,,a chceš tam zavést?"
optal jsem se hnedka vlčka.

Pousměju se nad jeho slovy, ale hned na to mírně cuknu, když se vlk ošije. Pousměju se a olíznu ho mezi očima.
,,klid příteli"
zachechtám se.

Trošku jsem trhl ušima, když se vlk přede mnou z nenadání objevil. Poslouchal jsem jeho slova mezitím co jsem zajíce položil na zem.
,,dobře."
odpověděl jsem a kývl, aby vlk věděl, že jeho slova chápu. Chvilku na to jsem se, ale začal usmívat, když mi vlk pochválil taktiku s Kirem. Trošku jsem se narovnal a vydechl spokojeně. Alespoň něco jsem udělal správně. řekl jsem si v hlavě.
,,takže tedy, teďka nejaké ptactvo? a jen se tedy k němu přiblížit, neútočit?"
optal jsem se, abych se ujistil, že jsem pochopil jeho slova správně

Potichu jsem se zachechtal nad jeho větou a mírně zavrtěl ocasem.
,, čekani je v životě důležité "
Pověděl jsem jednoduše

Ohledl jsem se na Vlčka a rychle k němu přiběhl.
,, že jsem něco říkal"
Zasmál jsem se.
,, zavři oči a chviličku počkej, pak je otevři oči by si tak měli zvyknout na tmu"
Vysvětlil jsem Vlčkovi a čekal až tak udělá.

Sledoval jsem maxe a usmíval se, byl to příjemný pocit vidět vlce šťastné, bez nějakých problémů. Nemohl jsem si pomoc, olizl jsem ho na hlavě a pak jsem opatrně pokračoval dál, hlouběji kde už to šlo do jeskyně.
,, opatrně na očička je tu prudký přechod světla "
Zavolal jsem na maxe

,, ajaj.. "
Zašeptal jsem se pro sebe a pomalu přešel k vlckovi.
,, to bude v pořádku "
Řekl jsem a olizl jsem ho mezi ouskama.
,, kdepak jsi ji viděl naposledy? "
Optal jsem se a lehl si k vlckovi, aybch ho popřípadě nedesil svojí výškou.

Ležel jsem u vody a sledoval ji, dneska bylo nádherně, jemný horský vítr, na nebi žádný mráček, bylo hezky. Myslel jsem si i, že dneska celý den prolezim u vody, ale můj pohled zaujalo vlce, které nevypadalo 2x nadšeně z onoho okolí. Pomalu jsem se zvedl a udělal pár kroků směrem k vlceti.
,, copak se děje maličký? "
Optal jsem se Vlčka

Nastražím ouška, když se ke mne přitulíš, byl to úžasný pocit, nikdy jsem nevěděl jak moc bych mohl za den mít rád dotek od samce, ale on prostě vypadal jak obří medvídek, byl roztomilej a mne byla jeho společnost příjemná, moc příjemná. Položil jsem si hlavu na vlka a zavřel oči.
,,snad brzo skončí"
zašeptal jsem.

Trošku jsem ztuhnul, když onen vlk promluvil o mých rodičích, zastavil jsem a sledoval zemi s mírně nakrčeným čumákem.
,,o mojich rodičích se nebavím..."
řekl jsem k vlkovi a pak se znovu rozešel, oklepal jsem se ještě a najednou jsem zas vypadal v pořádku, jako by se nic nestalo, odmítal jsme se o mojich rodičích bavit, hlavně o mojem otci, nechtěl jsem si víc připomínat co mi udělal, chtěl jsme jít dál.
Lehce jsem škubl uchem, když vlk řekl druhou větu na moji odpověď o kirovi, ale nějak moc jsem tomu nedával pozornosti. Pak jsem jen poslouchal, co je mým úkolem a jendoduše odpověděl.
,,dobře"
Zaklapal jsem zubama a dal se do poklusu, aby Nicolas věděl, že už vyrážím. Chvilku po mojím zaklepání se o mne objevil Kir.
,,zajíc"
řekl jsem jednoduše a Kir se rozletěl pryč. pokluse jsem šel dál, pootevřel jsme tlamu a nadech se tlamou, hned na to jsem nastražil uši, protože jsem onen sladký zápach malého hlodavce ucítil. Pomalu jsem se rozeběhl a sledoval občas Kira, když Kir ale ve vzduchu trhl svým tělem tak jsem zpomalil a pomalu se přikrčil. Ano právě toto je pro mne výhoda Kira, znám jeho pohyby, vím co znamená skoro každé jeho trhnutí, znám dobře jeho řeč těla a jeho oči ve vzduchu jsou i mými. Pomalu jsem pokračoval ve svojí cestě, přikrčený u země jsem měnil tlapku za druhou a sledoval cestu přede mnou, dokud jsem onu bílou srst, pomalu se měnící do hněda nezahlédl. zatajil jsem svůj dech a šel dál potichu, abych se k onu zajícovi přiblížil. Bylo ticho, mírně větrno, naštěstí vítr šel proti mně, zajíc neměl možnost mne ucítit. pár dalších kroků. skok. pevně jsem držel zajíce ve svojí tlamě, škubal sebou a snažil se vymanout z mého sevření, jenže jsem zkousl silněji a moje čelist a krkem začala měnit z šedé barvy do tmavé rudé barvy a každou chvíli zajícovi svaly ochabovali. Věděl jsem to, cítil jsem že mne ovládl vztek na mého otce, jen jsem doufal, že to Nicolasovi nebude vadit, že jsem zajíce zabil. Nad vzpomínkou na Nicolase jsem se rozhlédl a vyhledával onoho vlka.