Príspevky užívateľa

Zachechtam se a opru si hlavu o jeho.
,, proč bych to dělal? "
Pousmeju se
,, a teď mi odpověz. "
Zamrucim

Nosem se dotknu tvojí lebky, kde by měl být nos a zaskubu ušima.
,, promiň já jsem se lekl, protože jsem to nečekal "
Povím a pak mu oliznu špičku "nosu".
,, dobrý? Neublížil jsem ti? "
Stahnu ouška k hlavě ze strachu, že jsem svému novému příteli ublížil.

Cuknu a okolo irise proletí vodní ostny, nezasahnou ho, ale bylo to taky o máš milimetrů vedle. Zhluboka dýchám a sleduji Irise snažící si uvědomit co se stalo.
Hned jak mi dojde co se stalo tak stahnu uši dozadu.
,, ja- ja- ja promiň já nechtěl jsem byl to instinkt- moc se omlouvám "
Stáhl jsem ocas k sobě, celé mě tělo bylo naple, měl jsem strach z toho co jsem mu mohl udělat ale i z toho jak to vezme.

Sleduji vodu dopadající na zem, je příjemné vidět že po dlouhé době začalo zase pršet, že již nepadá sníh, sníh mi dělá problém na ovládání, ale déšť? To takový problém není.
Zivl jsem se a opatrně se v leze protáhl, nechtěl jsem vlka probrat, netušil jsem že je již vzhůru, ale taky jsem nechtěl schodit Kira, který ležel na mně i na bílém vlkovi.

Jeden dotek.. Druhý... Co to bylo? Pootevrel jsem oči těžce pomalu zvedl hlavu a zyvl si... Ty tu jsi furt... Pohlédl jsem na bílého vlka a pak zase dotek? .. Mokrý... Kapky. Koukl jsem na nebe a vážně, nebe bylo zakryto tmavým mračnem ze kterého pomalu začalo pršet.
Zaskubal jsem ouskama a natáhl křídlo přes irise, aby na bílého vlka nepršelo a tak ho to neprobralo. Pomalu jsem si zase dal hlavu k vlkovi a zavřel oči a zase otevřel, potřeboval jsem se pořádně probrat.
Promítal jsem si celý včerejší den, krok po kroku a slovo po slově, trošku jsem se usmíval a sledoval okolo, které bylo nádherné díky dešti, miloval jsem déšť, byl příjemný. Jsi tu snad jako znamení?

Poslouchal jsem melodii, kterou Iris broukal, stačilo pár hlubokých nádechů a já se pomalu vědomým vytratil do říše snů za nějakým dobrodružstvím.
Kir mezitím sledoval Irise a čekal až i onen vlk půjde spát, nerad totiž tento opeřený přítel chodíval spát dříve než ostatní a tak vyčkával.

Trošku zívnu, šlo dobře poznat, že jsem již unavenej, takže jsem i napůl vnímal onu konverzaci.
,,tvoje ouška, stříháš je ze strany na stranu, dopředu dozadu, nahoru dolu, je to roztomilé"
zachychotal jsem se.

,,bylo.... ALE tam to bolí víc a pak si vlk nesedne"
zachechtám se, ale chvilku na to zmlknu a zase lehce zrudnu.
,,nejsem roztomilej jak ty a tvoje stříhání oušek!"
zachechtám se.

Lehce škubnu ouškama, když se vlk přitulí, usměju se a zavřu oči.
,,to ale platí i pro tebe, ano? kdykoliv bude potřeba, kdykoliv budeš chtít abych někoho kousnul do prdele, řekni a udělám"
zachechtám se do jeho srsti.

Poslouchám ho a jen přikývnu hlavou. Uši mi rychle vystřelí nahoru když ucítím jazy na svém nosu, zase se začervenám a začnu se usmívat. Otřu se o něho a položím si k němu hlavu.
,,díky.."
vydechnu potichu k bílému vlkovi a trošku se k němu přitulím, né moc, nechci aby mu to bylo nepříjemné, přeci jen jsme se teprve dnes potkali, ale přišlo mi, jako by jsme se znali věčnost, jeho přítomnost mě činila šťastným.

Pousměju se nad tím co řekne, ikdyž bohužel jsem musel nesouhlasit.
,,jo.. ale.."
nadechl jsem se
,,nekteří tou temnou stranou jsou až moc pohlcení.."
vydechl jsem těžce.
,,ano, jak říkáš vždy tam někde v temnotě je to světlo a je úžasné že jsi se díky tomu přestal vzdávat! ale... nevěřím že můj otec měl v sobě vůbec nějaký kousek dobra.."
stáhnu uši dozadu a potichu zaknučím
,,jaký vlk by jen tak nechal zabít svojí ženu a pokusil se zabít i své vlastní dítě..."
stekla mi jedna slza po tváři a koukl jsem se na svoje tlapky.
po chvilce jsem prudce zatřepal hlavou a zavrčel sám na sebe.
,,promin- promin.. nechci kazit tuto hezkou chvíli"
usměju se na vlka a otřu se o něho.

trošku se začervenám když se o mne vlk otře, pak kouknu na nebe a zavřu oči, přeji si si najít někoho, kdo by mne miloval.. pomyslím si a pak otevřu oči.
Kouknu na vlka a vypláznu na něho jazyk.
,,přání se neříkají nebo se nevyplní!"
zasměju se a tentokrát se já otřu o něho.

Pousměju se,zaškubu ušima, když se k nám přikrade Kir a lehne si na nás.
Usměju se na Kira a pak vydechnu k Irisovi.
,,je.."
usmívam se a kouknu na nebe, které je již poseto milióny hvězd, usmívám se, ale pak nastražím ouška a lehce drbnu do Irise čumákem.
,,padá hvězda."
usměju se na něho.
,,přej si něco chůvičko."
usmívam se a trošku zavrtím ocasem.

Zasměju se nad jeho poznámkou. Cuknu ušima, když si lehne vedle mě. Přivru oči když si na mě položí hlavu a zavrtím ocasem. Bylo to strašně příjemné, všechno tady, on, to okolí, ty pocity.. ikdyž jsem je nedokázal popsat, cítil jsem jak se něco v hloubi mě vyplňovalo, něco tam chybělo, nevěděl jsem co, ale teď se to hezky vyplňovalo a byl to nejdokonalejší pocit, který mohl být.

Zasměju je a kdyby to šlo tak bych i zavrtěl ocasem.
,,ale jako náhodou, teplo je pod tebou takže klidně lež."
zasměju se ještě víc, bylo to příjemné, takhle úžasně jsem se dlouho necítil, tento vlk vážně dělal divi a mně to nevadilo, bylo to příjemné.. první samec, který se nemusí bát že ho kousnu do prdele tím, že se jen trošičku přiblíží a ještě k tomu to je přerostlý měkký chlupáč, asi jsem vážně v tuto chvíli mohl říct, že jsem byl štastný, jako vážně moc štastný.