Príspevky užívateľa

Trhave jsem dýchal a celý se klepal, snažil jsem se držet na místě. Když pode mnou zmizel vyhled země tak jsem cuknul s křídly, ale hned jak jsem o pár centimetrů spadl jsem rychle začal zase mávat, nevěděl jsem jestli je lepší že nic nevidím, ale zároveň jsem cítil že nemám tolik stresu.
Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči x představil jsem si vodu, jak jsem u vody, jak létám nad ní, poslouchal jsem hlas Irise a snažil se uklidnit, což se mi díky představě vody povedlo a já za chvíli dýchal v klidu, i přes to jsem nechával zavřené oči a na otázku Irise jsem jen kývl hlavou.

Jsem ztuhly na místě a celý se klepu, vidění se mi začíná silně mlžit, ale zaostrim hned zpět když kir proletí mezi mnou a Irisem. Zavrtim hlavou a zacnj tikat ocima po okolí. Začnu trochu panikařit a cukat kridlama, křídla se chtějí jako vždy stahnout k sobě, ale já se je snažím držet roztažené, zrychleně dýchám a přemýšlím co dělat, ale moje hlava je v tuto chvíli obří zmatek, nevím co dělat, jsem moc vysoko, proč jsem tak vysoko, něco se stane, ten pád mi zlomí kosti, proč tohle dělám. trošku zaknucim a začnou se mi sklenit oči, mám strach- moc velký strach.. Hned na to kouknu irisovi do očí, hledám pomoc mám strach se pohnout z místa a ani promluvit nedokážu, tlačí mě krk, takový ten pocit jako by se vám tam zasekl knedlík, přes který nedokázali vydat žádnou hlasku.

Usměju se na irise a zaskubu ouskama
,, dobře-"
Řeknu nejistě a malem spadju když se iris pohne pode mně, srdce mi tluče o sto šest, ale i přes ten všechen strach začnu mávat silněji křídly abych se pomalu dostával výš, ale mávnu takhle jen třeba pětkrát silněji a pak se zase zastavím na místě, celý se klepu a zrychleně dýchám když vidím pod sebou zem se vzdalovat

Cukl jsem ušima a pohledel na vlka mezitím co jsem naslouchal.
,, dobře! "
Usmal jsem se, vyletěl jsem a doletěl do podobné výšky jako Iris, chvíli šlo vidět že zapasim s vetrem a občas mi to silně škublo, ale co nejrychleji jsem se srovnal a byl jsem na místě.
,, to je úžasné-"
Vydechl jsem a usmíval se.

Ztuhl jsem na místě a koukl na irise
,, počkat ve vzduchu? "
Koukal jsem na vlka nevěřícně
,, to jde?! "
Vyjikl jsem, ano vlk ze smecky okridlenych a nikdy jsem neviděl vlka létat na místě, ale taky na jednu stranu jak jsem to mohl vidět, když mě všichni odtahovali od létani?

,, vyletět ? "
Pousmál jsem se, kir hned pochopil a vzletl z mých zad do vzduchu, hned jak jsme se dostali na volnější místo tak jsem roztáhl křídla, trošku popobehl, zamával křídly, skočil a byl ve vzduchu, jen ne tolik vysoko jak bych si já osobně přál. Proletel jsem nad vlkem opatrně a pomalu doplachtil dolů na zem.
,, jak jsme říkal.. Umím"
Usmál jsem se, ano rád jsem ukazoval že něco umím a teoreticky se tím vytahoval, ikdyž nevědomky.

Kir koukne na Irise, postavi se a celý se oklepe, zaklape zobakem a otrse se zobakem o irisovu lebku. Hned na to vyletí a když se já zvednu ze sedu tak si sedne na moje záda a zakrakora.
Chvilku se usmívám a pak vysvětlím.
,, děkuje, ale odmítá, protože se někam jde.. A to bývá vždy u mě .. "
Pousmeju se na Irise.

Snažil jsem se nezasmat, když vlk sebou cuknul, ale usklebek mi na tváři hrál, byla sranda ho sledovat jak není na tohle zvyklí, ale moc dobře jsem věděl že bych měl stejnou reakci, kdyby mě tak někdo oslovil.
,, určitě můžeme "
Pousmál jsem se a opatrně pohnul ocasem, bohužel Kira to neprobralo a černý ptáček spadl na zobák, to už jsem samozřejmě neudržel a musel jsem se začít smát, mezitim co kir naštvaně ležel polovicne na zemi s po otevřenýma očima a nejspíše přemýšlel nad tím jak mě uklove k smrti.

Cuknu ušima a hlavou, když se v mém zorném poli objeví lebka vlka, zvednu hlavu, kouknu na něho a pousmeju se.
,, jsem jsem.. Promiň "
Mám lehčí úsměv a zastriham ouskama.
,, takže jak dál mistře? "
Optam se ze srandy.

Trosku jsem se pousmál, ale pak mi úsměv spadl.
,, vitr mě podebral a já místo toho abych křídla naklonik nahoru tak jsem je stáhl k sobě.. "
Kouknul jsem se ke svým noham a trošku nakrcil pysky, neměl jsem tuto vzpominku rád, byla nepříjemná a dost bolela.

,,ano stalo.."
vydechl jsem smutně a oklepal se, nebyla to pro mne dvakrát hezká vzpomínka.
,,ale to bylo když jsem ještě neuměl ani vzlétnout.. vítr mě dost nadzvedl a já dopadl na bok a měl pohmožděné křídlo.."
oklepal jsem se z té vzpomínky, neměl jsme rád tuto vzpomínku.

Poslouchal jsem ho a hned jak dořekl tak jsem promluvil:
,,toto a klesání vím, to už jsem si ozkoušel sám.. já mám jen strach letět výš, aby se mi něco nestalo ve vzduchu.."
lehce jsem stáhl uši dozadu.

V klidu jsem vlka poslouchal a pak hned jak řekl, jsem roztáhl křídla, opatrně abych Kira neflákl, a začal s nimi naklánět jak jen jsem v této poloze a mezi těmi stěnami mohl.
,,možná by bylo lepší jít někam kde nebudou stěny.."
zachechtal jsem se trošku smutně, nechtěl jsem se kvůli Kirovi zvedat.

Posadil jsem se, protože mi něco říkalo, že tohle bude trošku trvat, ocas jsem stočil na zemi do kruhu do kterého hned Kir odhopkal a lehl si do něho. Naslouchal jsem bíleho vlka a snažil si vše v hlavě zapamatovat.
,,neboj, neřeknu."
trošku jsem se zašklebil a pak se zachechtal.
,,neboj, samozřejmě že bych se zeptal."
pousmál jsem se na vlka

,,no.."
začal jsem
,,vzdušné proudy mi něco říkají.. ale víc nevím.."
chvíli jsem přemýšlel a pak našpicoval ouška.
,,říkali.v bývalé smečce.."
oklepal jsem se ze stresu
,,ale tam se pak na mě vykašlali.."
stáhl jsem uši dozadu.