Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  29 30 31 32 33 34 35 36 37   ďalej » ... 40

,,jo.. to umí"
vydechl jsem nadšeně, ano málem mi to vypadlo, že tento druch ono nebezpečí vycítí, proto jsme tedy od ocasu odtrhl úplně oči a sledoval Kira, který při postrčení nyní stál na tlapě stvoření, kirovi se líbil a já byl plně uklidněn, že ono stvoření nezaútočí.
,,Havrani jsou nádherní a přesně jak říkáš, to nebezpečí vycítí dokonale."
zaškubal jsem ušima

Chvíli jsem sledoval vlka a čekal na jeho odpověď, přišlo mi to dlouhé, ale vlk nakonec odpověděl.
,,ano umím."
pousmál jsem se a zaškubal ušima.
,,vážně voda ti neublíží, ano?"
zaškubal jsme ušima.

sleduji ty dva, jak se tam baví, ale kdy se Kira zeptá na onu otázku, odpovím za přítele.
,,zachránil jsme ho, když jsme oba byli mláďata.. už spolu dva roky žijeme."
pousmál jsme se nad tím, jenže moje celé tělo ztuhlo, když se okolo mne mihnul ocas, trošku jsem pozvedl tlapku a jen cítil jak husina projela mýma zádama.
Chvíli jsem tam stál ztuhle a přemýšlel co dělat, ale po chvíli jsme tlapu položil a jen sledoval ocas, občas pokoukl po Kirovi. co je sakra zač? byla jediná otázka, která mi hrála v hlavě.

Zacukal jsem ušima když ono zvíře se pohnulo, narovnal jsme se připraven zaútočit, Kira bych chránil vždy, ale když Kir vydal krákavý pazvuk a přihopsal ke zvířeti tak jsem se uklidnil.
Kir ze stvoření neměl vůbec strach i přes to, že stvoření v tuto chvíli viděl do obličeje, ignoroval onoho vzhledu, trošku zamával křídly, vyskočil a přistál stvoření na lebce, kde by normálně byl nos.
Trošku jsem stáhl uši dozadu, Kire já tě asi jednou sežeru, řekl jsem si v hlavě ze srandy a čekal až se kir rozhodne přijít ke mě, jenže to moc nevypadalo že brzo ke mně půjde.

Zaškubal jsem ušima když mi ono stvoření odpovědělo, takže daleko od vlka nejspíše stvoření nemělo? nejspíše ne. Nastražil jsem uši když jsem i slyšel pohyb vlka, chtěl jsme udělat krok, ale v tu chvíli mi na zádech přistál černě zbarvený přítel, Kir. Nemohl jsem si pomoc pousmáním.
,,jsem ti trochu utekl co.."
zašeptal jsem k příteli, který mi na oplatku klovl do nosu.
,,hele."
zamručel jsem a otřesl se, což donutilo Kira slétnout na zem.
,,Kire."
zamručel jsem směrem k němu.
,,tam někdo odpočívá pomalu půjdeme a necháme ho odpočívat."
dořekl jsem a chtěl se rozejít pryč, ale Kir si tam lehl na zem, ptáci měli dost silný instinkty, věděl jsem to vždy, ale v tomhle mě někdy štval, nechtěl jsme nikomu narušovat pohodlí, ale Kira jsem zde, na území nikoho, nechtěl nechávat samotného.

Zhluboka jsme se nadechl a pomalu vydechl, když jsem se ujistil, že to pozornost nepřivolalo, ale co mojí pozornost zaujalo byl pohyb v křoví, když jsem se onom směrem podíval zahlédl jsme sněžně bílou srst a to mě donutilo znovu ztuhnout, zvíře se samo nehýbalo, bylo mi jasné hned, že jsem ono zvíře asi taky vylekal, udělal jsme opatrně krok dozadu, abych měl od zvířete odstup, kdyby se náhodou ohnal a poté promluvil.
,,omlouvám se, nechtěl jsem nějak rušit.."
Zaškubal jsem ušima a čekal na odpověď, třeba ono zvíře spalo, ale nedalo mi do hlavy, jaké zvíře by to být mohlo, rys určitě ne, ty žijí v horách a takto nízko by snad taková kočkovitá šelma dolů nešla a na vlka to mělo hustou srst, tak co to tedy bylo? můj strach spíše v tuto chvíli zaměnila zaujatost, chtěl jsem vědět jaké zvíře to je, už i z toho důvodu, že jsem dost cestoval, viděl dost zvířat,a le toto zvíře jsme nedokázal k nikomu přirovnat, tak co byl zač?

Procházel jsme zdmi, dál do vyšších staveb, které ještě nějak drželi, dělal jsme opatrné kroky, ze strachu, že by zde někdo byl, kdo by se skrýval ve stínech a byl odhodlán na mě zaútočit, jenže právě naopak jsem spíše si na lovce zahrál já, po tom co jsme vyšel zpoza zdi a vylétlo hejno opeřených drobečků. Hnedka jsem vykulil oči a trošku couvnul, srdce mi bušilo o sto šest, moc ptáků, musel jsme je i já vylekat dost.
Stál jsem tam ztuhle a chvíli přemýšlel jestli to vlastně nebyl sen, když jsem se, ale ujistil, že to sen nebyl tak jsem ze sebe stres oklepal a rozhlédl se po okolí, jestli to nepřilákalo nějakou pozornost.

Pomalu jsem přicházel ke starým troskám onoho hradu, už pár dní jsem ono místo viděl z dálky a byl jsem fascinovaný toto místo navštívit. Nikdy v životě jsem takové stavby neviděl, vypadali nádherně a majestátně, zajímalo by mě jak se sem dostali, udělali to jiní vlci? jsou zde jiné stvoření? jak dlouho to vůbec trvalo a jak vůbec něco takového postavit? tolik otázek, jenže nikdo kdo by je zodpověděl.
Pomalu jsem procházel první částí zhrouceného kamení vytvářející stěny, nachvilku jsem se zastavil a začal si to tu očuchávat, ten pach zde byl zajímavý, starší, mnoho nových vůní a mnoho dalších otázek, byl zde vůbec někdo kdo by to zodpověděl? věděl by Azueén, Dela nebo někdo z dalších vlků odpověď na moje otázky? Nemohl jsme říct, budu se muset zeptat až se vrátím.

Pousmál jsem se na vlka.
,, nemyslím si.. Ale ani mi to nevadí, budu radši když se budu učit sám a budu vědět že jsem se to jen já naučil, tvrdou cestou. "
Zavrtěl jsem ocasem a usmíval jsem se nad tou představou, bylo úžasné ta představa, že bych si dokázal jak silná osobnost mohu být!

Můj úsměv mi zmizel z tváře a trošku jsem zesmutnil.. I tak jsem se k alespoň smutnějšímu úsměvu dokopal.
,, ne.. Myslím že nikdo v mojí blízkosti neví o mojí schopnosti.. Učím se sám "
Pousmál jsem se.
,, nemám ani myslím nikoho v okolí, kdo by ovládat vodu uměl"
Zaskubal jsem ouskama při přemýšleni, jestli někdo takový vůbec je u nás ve smečce, ale nedokázal jsem přemýšlet nad ani jedním jménem.

Usmál jsem se nad úvahou vlka a přikývl v souhlas, nemohl jsem ani nic jiného, měl pravdu, každý jsme někde vyrůstal a přijde nám to tam normální což ostatním nemusí. Sám jsem vyrůstal ve smečce okřídlených a vidět neokridleneho bylo pro mne velikým tajemství a nechapal jsem jak oji vlci můžou vůbec takto žít, bez volnosti, bez možnosti létat.. Ale oni měli vlastní volnost, stejně jako já měl volnost v oblacích., i přes to mne jedna věta napadla.
,, vím moc dobře.. Ještě do nedávná jsem svoje schopnosti neznal, myslel jsem, že jsem se narodil bez nich, ale ne, je to pár týdnů zpět co jsem se o svojí schopnosti dozvěděl. "
Dorekl jsem svojí větu a pousmál se.

Pousmál jsem se, když jsem viděl že onomu hnědému vlkovi šrotují mozkové buňky, někdo mne poslouchal- bylo to příjemné a víc mi vyvolalo úsměv na tváři, když se vlk přiznal, že nic takového nikdy v životě neslyšel. Nechal jsem vodu odtéct zpět do lahve a zase to zavřel.
,,tys neslyšel o mne a takovýhle sil a já zase o těch tvojich. Vypadají zajímavě! přemenit se v ptáka? to bych chtěl.."
usmál jsem se nad představou a koukl na tebe.
,,víš.. ten let.. ta svoboda.. musí to být úžasné."
vydechl jsem smutně a koukl zpět na vlka.
,,být malej a nenápadnej. koho by napadlo že právě tamten pták na stromě je vlastně vlk?"
usmál jsem se na vlka.
,,ptactvo tu je všude kdo by vůbec projevil zájem o nějakého ptáčka?"
pokračoval jsem a usmíval se.
,,zavidím ti tvojí sílu příteli"
otřesl jsem ze sebe vzniklý stres z onoho proslovu a pohlédl zpět na vlka.

Nastražil jsem uši, když se zeptal na onu otázku a nějak mi to došlo, on není zvyklej na schopnosti, stejně jako já nejsem zvyklý na to, že se někdo přemění.
,,vítám tě tedy tady"
pousmál jsem se na vlka a pak začal pokračovat.
,,no, Ano schopnosti, nebo i magie... každý s emůže narodit s jakoukoliv magii, ale může se i stát, že se s nějakou nenarodí.."
řekl jsem a otevřel jsem víčko na lahvi. Zvedl jsem tlapku jednu a lehkým pohybem tlapy začala voda pomalu vytékat z lahve a formovat se v oválné bublině v mojí tlapce.
,,já se narodil s vodou, ale je mnohem víc magii které vlk může k narození dostat.."
pousmál jsem se a pohlédl na vodu.
,, Jenže čím víc ji používáš, tím víc spotřebuješ vnitřní energie... a když jí spotřebuješ moc.."
odmlčel jsem se.
,,může tě i tvá vlastní síla zabít.."
dořekl jsem větu a pohlédl zpět na opeřeného vlka.

Přeslapl jsem z tlapky na tlapku a pousmál se.
,, to teda nemáme, spíše tu máme jiné schopnosti "
Řekl jsem na jeden nádech a nadechl se pro pokračování.
,, takže? Novej tady? "
Zeptal jsem se.

,, ptakovlk? "
Optal jsem se zpět, ono slovo jsem slyšel poprvé, ale netrvalo dlouho a on vlk mi ukázal to co znamená být právě "ptaoovlk"
,, paní! "
Vyjikl jsem radostně a nechal ptáčka na mne přistát.
,, vypadáš nádherně a majestátně! "
Usmál jsem se na ptáčka.
,, strašně se mi líbí takový druh ptáčků. Jsou nadherni"
Usmál jsem se.


Strana:  1 ... « späť  29 30 31 32 33 34 35 36 37   ďalej » ... 40