Príspevky užívateľa

,, moje jméno je toshi, moc mě těší "
To bylo ono- připomínal mi dudka- přesně dle toho jména- takové ptáčky jsem za své cestování dost potkával a rád je zkoumal, vypadali nádherně.
,, mohu se zeptat, dudku? Co jsi za druh? Vlk nejsi nebo alespoň ne úplně, ale pták taky ne, a vypadáš strašně zajímave, nikdy jsem zde neviděl vlka jako jsi ty! "
Usmál jsem se na vlka a trošku přeslapl z tlapky na druhou.

Zacukal jsem ušima, vlk mi přišel zvláštní, ale asi snad bylo vše v pořádku.
,, nemusíte se omlouvám, znám ten pocit"
Pousmál jsem se na vlka a lehce zavrtěl ocasem.
,, budu hádat, necháváte nos vás tahnout dál dokud na něco nenarazíte? "
Zaskubal jsem ušima.

Chvilku trvalo než mi hnědý vlk odpověděl, ale nevadilo, byl jsem zvyklý na pomalé odpovědi, ale když jsem slyšel vykání musel jsem se pousmát.
,, prosím vás není potřeba vykat, však jsme podobného věku, vykat bych tu měl já vám a trénuji létání. Co zde děláte vy? "
Zeptal jsem se a zaskubal ušima, vlk to byl určitě zajímavý, hnědá oriskova srst nádherné peří až mi připomínal nějakého ptáka, ale nevěděl jsem jakého.

Při letu jsem si všiml hnědého vlka, nebyl nějak moc podobný vlkovi, ale ani jsem nevěděl kam bych ho měl zařadit, zaujal mne, ale nevěděl jsem, jak přátelský je, jenže vlk vypadal trošku sklíčeně a já si nemohl pomoc. Dost nemotorně jsem pristál něaký ten kus od něho, chvíli ho pozoroval a pak se rozhodl promluvit.
,,přeji příjemný den"
bylo první co mne napadlo a doufal jsem, že vlka nevylekám.

Tiše jsem tam stál a naslouchal Azueénovi slova, měl pravdu, věděl jsem až moc dobře že se ze všeho lituju, štvalo mne to, ale přišlo mi že vše je má chyba, že kdybych sem nepřišel tak se nic nestane, nenáviděl jsem se za takové myšlenky. Nevěděl jsem co dělat co říct, jsem jsem tiše kývl hlavou.
Chvíli jsem tam tak v tuchosti stál a pak jako by moje tělo udělalo za mne pohyb a já se vlkovi opřel o jeho bílou srst, mým tělem projela elektrická rána, celý jsem se najezil, bylo to po Bůh ví jaké době co jsem se naposled dotkl samce, ale byl jsem na jednu stranu za to rád, ale bál jsem se reakce Azueéna, bál jsem se jak na ro zareaguje. Byl jsem najezeny a opřený hlavou o jeho hruď, po chvíli moje srst zase slehla a já na chvilku zavřel oči, přemýšlel jsem nad coreym, chtěl jsem aby byl v pořádku, doufal jsem že bude v pořádku, ale pach bílého vlka mne na jednu stranu ujišťoval, Corey je silný po jeho otci, zvládne to, asi se mnou už nikdy nepromluví, ale já budu vědět že je v pořádku, že žije je zdravý a silný, jako je jeho otec.
Asi nejvíce z tohodle všeho mne uklidňovalo to, že jsem slyšel srdce bílého vlka a věděl díky tomu, že nejsem jediný zde ve stresu, potřeboval taky podporu a tak mne napadlo jediné, nadechl jsem se a promluvil:
,, corey je silný Vlče. Je silný po svým otci bude v pořádku... "
Vydechl jsem trošku těžce, narovnal se zpět, abych se o vlka neopíral a pohlédl Azueénovi do očí.
,, silný po otci a nádherný po mamince"
Pousmál jsem se.
,, dokonalejší rodiče mít nemůže. "

Pomalu jsem přicházel na pastvinu, studený vítr mě ofoukl, když jsem vylezl z lesa a udělal první krůčky na pastvinu.
,,dneska je hezký den, hezký den na létání."
pousmál jsem se a protáhl se, zívl jsem si a vešel jsem na pastvinu. těšil jsem se, až sem budu moc přijít, když bude tráva vysoko a kytky budou rozkvetlé a hezky voňavé.
Pomalu jsem šlapal, po sněhu, který začínal spíše být břečkou, bylo to nepříjemné pro moje packy, ten čvachtavý zvuk byl zvláštní a né pro moje uši, ale jestli jsem se chtěl naučit létat tak jsme musel někde cvičit a v lese to je pitomost a ve smečce? kde by mě všichni viděli? ne děkuji.
Rozhlédl jsem se po pastvině, jestli náhodou nevylekám nějakou zvěř a když jsem si ověřil že ne tak jsem se rozeběhl, vyskočil a trošku vylétl né moc vysoko, abych, kdybych padal, si něco nezlomil, nebo celkově si nějak neublížil, chtěl jsem si prvně být jistý při menší výšce, než létat vysoko. Bylo úžasné létat, ta myšlenka toho, že otec neměl pravdu, že jsem se naučit létat dokázal, že nejsem žádná nula, jak On říkal, byla to úžasná myšlenka, potřeboval jsem víc, chtěl jsem si dokázat, že dokážu vše co budu chtít, že to dokážu, že se nenechám stáhnout nějakou blbou myšlenkou a slovy mého velmi povedeného otce, do teď jsem mu odmítal odpustit to, co před mýma očima spáchal.

,,no.. miluju.."
začal jsem a zvedl tlapku na které se držela voda v oválném tvaru a lehce levitovala.
,,vodou žiju.. někdy mám chuť i říct že voda proudí mojí krví"
usmál jsem se.
,,když mi je nejhůř vždy si do ní zalezu, nechám si pročistit myšlenky a po té zase vylezu s čistou hlavou, uklidňuje mě, miluji pocit toho jak proplouvá mojí srstí, jako by mě objímala."
usmíval jsem se a hrál si s oválným vodním tvarem.
,,už od malička jsem ji měl rád... voda je jediná věc, která prochází mojím životem a nikdy mi z něho nezmizela, ať už jsem cestoval, až už to byla řeka, jezero či déšť vždy tu byla se mnou.."
dořekl jsem svůj proslov a nechal oválný tvar vody spadnout na zem.

,,voda nežere vlky-"
Řekl jsem těsně před tím, než jsem skončil ve vodě. Zvedl jsem hlavu, ležel ve vodě a začal se smát.
,,promin promin- já jen, vodu miluju, věř že vlky nežere, jen se musíš naučit plavat."
řekl jsem, zvedl se a vešel do hlubší vody a začal v ní plavat.
,,Voda není pevná jako zem, jako písek a tak, voda je tekutá a pořebuješ se přes ni dostat plaváním."
řekl jsem, vylezl a celý se oklepal, aby voda ze mě spadla.
,,pro mě je voda příjemná."
usmál jsem se na Nilese.
,,ale každý si musí vytvořit vlastní názor."

,,V akci jsem skoro rok nebyl.. "
Uchechtl jsem se nad vzpomínkou před mojim příchodem do smečky.
,, a umím ti ulovit jen zajíca na větší si netroufnu. "
Zasmál jsem se a šel dál, s Nicolasem jsem se už párkrát bavil, ale nikdy ne moc dlouhé konverzace, nebyl čas, ale když se ke mě dostalo že tu je novější a dostal se už na nějakou pozici, rozhodl jsem se začít víc trénovat navíc jsme skoro stejné věkové kategorie!
Nachvilku jsem koukl na nicolase a zacukal ušima.
,, nedávno jsem viděl tvého bratra, nevěděl kde jsi"
Pousmál jsem se na něj.

Dneska byl nádherný chladný den, ale zároveň ten teplý den, začalo se pomalu oteplovat, sníh sic tady byl ale už nebyl tak pevný a pomalu se roztekal. Procházel jsem pod stromy který vytvářeli příjemný stín a občas na sobě cítil teplé slunce, pomalu jsem došel na kraj planiny a zastavil. Viděl jsem srnčí stádo jak se zvedá, chvíli jsem přemýšlel že si jednu ulovim, ale hlad jsem aktuálně neměl tak jsem jen pozoroval jak odchází.
Udělal jsem krok do planiny, ale hned ztuhnul když jsem ucítil ten podivný pach nitrogenu, spáleného masa a ohně, zhluboka jsem se nadechl a rozhlédl se, rozhlížel jsem se chvíli když jsem narazil pohledem do očí vlka na opačné straně. Stál jsem na místě a sledoval vlka, přemýšlel jsem jestli mě zahlédl nebo ne, proto jsem čekal na jakýkoliv pohyb vlka.

Pomalu jsme s Nicolasem po boku přecházel hranice Nihilu bylo to zvláštní, po tak dlouhé době se vydat mimo hranice, odkama jsem i přišel. Našlapoval jsem lehce a rozhlížel se po okolí jestli je vše v pořádku a nikdo zde není, když jsem se ujistil o klidu zvolnim jsem svalstvo. Pomalu slunce mizelo za obzorem, však zde v lese už začala příjemná noční atmosféra.
,, pokusíme se o nějaký lov, nebo hru na schovávanou? "
Řekl jsem na Nicolase se srandy a pousmál se na něho.

Není to ani tak nedávno když jsem našel tuto louku kousek od Nihilu, bylo tady hezky, příjemná atmosféra. Prošlapával jsem pomalu sněhem a měl roztažené křídla, byl jsem připravený začít mojí teď už každodenní učení letu.
Když jsme ucítil vítr, tlačící mi do křídel, rozeběhl jsem se a vyskočil co nejvíce jsem mohl.
Zhluboka jsem se nadechl mírně ledového zimního vzduchu a nechal se pomalu doplachtit na zem. takto jsem pokračoval dál se s vím trénováním a někdy ve vzduchu zamával křídly, abych vyletěl výš, ale mávl jsem jen třeba jednou dvakrát, měl jsem strach jít výš, přeci jen jsem byl nezkušený a kdybych vyletěl nějak vysoko a něco se stalo, pád by to hezký nebyl.
Po třeba takových pěti výskocích jsem došel na kraj louky, abych viděl moře a měl roztažený křídla, představoval jsem si jak létám, jak mám volnost, usmíval jsem se, tady jsem se dokázal nejlépe uvolnit a nechat vše špatné za sebou.

Chvilku jsem vlka sledoval když vůbec neodpovídal, bál jsem se že jsem řekl něco špatně, ale třeba jen vlk nevěděl co říct. Z menšího přemýšlení mě probralo cuknuti vlka od vody, nechal jsem vodu v klidu proplout svými tlapkami a sledoval vlka.
,, máš strach z vody? "
Zeptal jsem se a zacukal ušima.

Byl jsem rád, když jsem od vlka slyšel, že se mu zde líbí, ale když pověděl, že hledá svého brášku tak jsem se trošku zamyslel a po chvíli promluvil.
,,omlouvám se, ale neviděl jsem zde žádného dalšího vlka, který by by tobě nějak podobný.. ale určitě se zde nemusíš bát, nic se mu určitě nestalo a brzkou chvíli ho najdeš, nemyslím si, že by tě zde jako sourozence nechal"
pousmál jsem se, ikdyž můj mozek zaútočila myšlenka, ano, moji se na mě vykašlali. odpověděl jsem na myšlenku ve svojí hlavě, ale dál se usmíval a dělal, že se nic neděje.
,,možná bych zkusil se kouknout okolo nory tam by mohl být."

,,Dobře"
usmál jsem se na něho.
,,a jak se ti zatím tady líbí?"
zeptal jsem se rozhlédl se po okolí.
,,tady všude"
trošku jsem upřesnil
,,nějaké výčitky? nějaké pochvaly? někdo kdo tě štve?"
trošku jsem se zasmál nad tím posledním a dál se usmíval.