Príspevky užívateľa

Stáhl jsem uši dozadu
,, dobře- moc barevně to nezní "
Trošku jsem se uchechtl
,, tak to máte štěstí s bratrem, že jste se sem dostali. Tady budete mít hezký život "
Usmál jsem se na něho.
,, hlavně tolik možnosti! Tolik svobody! "
Vyskočil jsem na nohy nadšeně a roztáhl křídla.

Zacukal jsem ušima když řekl jméno bílého vlka.
,, jo to řekl i mně "
Pousmál jsem se na vlka.
,,co je laborka? "
Koukl jsem na vlka a měl nastražené uši. Zaujalo mě celkově to slovo, znělo to zajímavě.

,, nooo zas tak starý nejsem. Jsou tu i tací, kterým je pět let"
Pro tahl jsem se a posadil, trošku jsem roztáhl křídla a zkontroloval si, že se mi nějaké peří nepolamalo, naštěstí ne, jen jsem srovnal ty, které se špatně složili při pádu.
,, co tě sem s bratrem přivedlo? "
Zeptal jsem se a podíval se na něho.

Cukl jsem uchem
,, laborka? Nevím co to je"
Trošku jsem se pousmál.
,, já jsem Toshi.. Jsem z daleka.. Hodně daleka jsou mi dva roky"
Zavrtěl jsem ocasem a nad jeho poslední větou jsem se pousmál.
,, ne ne, nejsem. Jen je moje rodná smečka plná okřídlených vlků "
Usmál jsem se na něho

Zacukal jsem ušima a usmál se.
,, jsem rád že jsi v pořádku "
Oklepal jsem ze sebe stres.
,, ty jsi zde novej, že ano? "
Trošku jsem se narovnal.
,, ještě jsem tě zde nikdy neviděl "
Dodal jsem a zase si jej prohlédl.

Chvilku jsem ho nechal až se vzpamatuje a pak znovu zopakoval.
,, omlouvám se, jsi v pořádku?"
Zacukal jsem ušima a prohlížel si vlka.
Cizinec? Ne. Má pach smečky, ale slabý. Novej.
Řekl jsem si v hlavě a pomalu preslapl z tlapky na druhou tlapku.

Pomalu jsem pobíhal po písku a mával křídly, občas vyskočil a snažil se trošku létat, ne vždy se mi to povedlo a já spadl do písku i přes to jsem se zase zvedl a zase rozeběhl. V jednu chvíli jsem se dostal do vzduchu na delší dobu a já se začal smát, bylo to úžasné. Jenže při přistávání mi tam z poza lodi vyběhl vlk.
,, POZOR! "
Bylo poslední co jsem řekl a vrazil do vlka.
,, uuuuh.. "
Zabručel jsem a slezl z vlka
,, moc se omlouvám, vše v pořádku?? "
Zaškubal jsem ušima a nabídl pomocnou tlapku

,, dekuii amayo! "
Usmíval jsem se, těšil jsem se až budu dál procvičovat, ale všiml jsem si, že se začalo stmívat.
,, asi by jsme měli jít, že noro? "
Koukl jsem na robo vlka.
,, děkuji Amayo za všechno. Budu cvičit, jednou výletim vysoko nad mraky."
Usmál jsem se ni a objal ji hlavou.
,, jen počkej až se znovu uvidíme. Teď víš kde mě máš hledat"
Zavrtěl jsem ocasem.

Usmál jsem se nad slovy maxe.
,, no. Proč. Přeci nechceme mít nějakou bolest aby jsme pak byli v noře a nemohli nic dělat, že? "
Pousmál jsem se a zacukal ušima když jsem viděl cestu dolů.
,, pojď "
Řekl jsem a došel jsem k cestě seskočil jsem větší kus a čekal až sem dojde max, abych ho mohl dál na cestu, protože by mohl být špatný seskok a celý by se to zřítilo.
,, jen opatrně ano? Slibis to braskovi? "

Netrpělivě jsem čekal na další úkol, naschvál jsem lehce zaklapal zuby, když mi amaya rozcuchala srst na hlavě, zasmál jsem se tomu, ale smích mě hned přešel když vysvětlovala další postup, začal jsem mít strach a tak chvíli mlčel a přemýšlel co dělat. Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem kývl.
,, zvládnu to. "
Usmál jsem se na Amayu a zhluboka se nadechl, rozhlédl jsem se, kde byla nejlepší cesta a připravil se. Pomalu jsem si v hlavě nechal hrát plán běh-mavani-skok-silnemavnuti a když jsem si byl jistý, rozeběhl jsem se s máváním křídel. V běhu mi chvíli trvalo, než jsem si začal věřit, ale když jo tak jsem skočil a mávnul křídly, jenže mi to trošku křídla podebralo a já skončil na zeki, tvrdě jsem na ní dopadl. Pomalu jsem se posadil, brnil mě ret, trošku jsem si ho prooousl, ale já to ignoroval, olizl jsem krev a šel dál se myšlenkou, zažil jsem i horší.
Otřásl jsem hlavou a udělal to zjovu, rozeběhl jsem se s máváním křídel a po chvíli zase skočil a silně mával, chvíli jsem se ve vzduchu držel, ale pak nemotorně dopadl na zem, začal jsem se usmívat a vrtet ocasem.
,, tohle je úžasné! "
Zasmál jsem se, začínal jsem si věřit, určitě jsem byl silnější než dříve! /

Tep se mi zrychlil když bílý vlk nepromlouval, svůj tlukot srdce jsem slyšel až v hlavě, byl neprijemnej a doháněl mě k šílenství, když ale se bílý vlk postavil a rozešel tak jsem šel hned vedle něho, ale ne úplně, ten odstup tam furt byl. Na jeho větu jsem jen letmo pokýval hlavou a šel dál. Čím dál jsme byli, tím klidněji jsem se cítil. Sledoval jsem sníh pod sebou, který mě ještě do nedávná doháněl k šílenství, ale teď mě naopak uklidnoval jeho chlad.
,, omlouvám se.. "
Řekl jsem a začal zpomalovat až nakonec zastavil úplně.
,, omlouvám se že vám působím tolik problémů.. "
Sledoval jsem sníh, neodvážil jsem se na něho kouknout.
,, omlouvám se.. "
Trošku mi ujel hlas, chtělo se mi zase brečet, ale snažil jsem se pokračovat.
,, za to... Že na sebe nenechám od tebe sáhnout.. Kdyby... Kdybych nebyl takový debil a nenechal se topit ve svojí minulosti. .. Corey by nemusel skončit tak jak skončil. "
Zaknucel jsem nad vzpomínkou nad coreym a slzy mi začali téct po tváři.
,, ja... Jsem strašný syn.. Strašný starší bratr.."
Zhluboka se nadechl.
,, můj otec měl o mě pravdu..jsem vadnej a jen všechny zdrzuju.."
Vydechl jsem potichu, jako bych nechtěl aby to Azueen slyšel, ale chtěl jsem aby to slyšel, chtěl jsem aby se mnou komunikoval, chtěl jsem opravit své chyby a já potřeboval někde začít a to někde mi přišlo nejlepší tady, v tuto chvíli, furt jsem někde v hluby duše doufal, že není pozdě.

Sledoval jsem vnitřek a zaskubal ušima když Azueen promluvil. Stál jsem tam v tichosti a třásl se. Zhluboka a trhavě jsem se nadechl a pohledl k Azueenovi, ne na něho ale spíše trošku před něho.
,, m... Můžeme jít pryč? "
Zašeptal jsem k němu, nedokázal jsem mluvit hlasitěji, můj hlas jako by zmizel, ba i jsem se bál nějak mluvit.

Šel jsem pomalu za Azueénem, ale když jsme se vrátili zpět k noře ztuhl jsem s pohledem upřeným dovnitř. Celé mé tělo se začalo zase třas a já sledoval noru nevědíc co dělat, chtěl jsem utéct co nejdál, ale tělo mě neposlouchalo odmítalo se jakkoliv pohnout.
Otevřel jsem tlamu jako bych chtěl něco říct, ale nedokázal jsem nic říct, celý můj obličej se zkroutil do bolestivého pohledu a silně jsem stiskl zuby o sebe, sklonil jsem hlavu a stáhl uši dozadu. Chtěl jsem pryč, nyní jsem cítil, že mohu, ale věděl jsem, že by mě azueén doběhl rychle a jen bych to celé víc pokazil.

Vrtěl jsem ocasem a usmíval se, když, ale Amaya řekla, že si to musím ještě párkrát vyzkoušet, zamručel jsem.
,,dobře"
zamrmlal jsem a oklepal hlavou, nechtělo se mi to dělat znovu, ale udělal jsem. Udělal jsem vždy to co celou dobu, párkrát se mi to nepovedlo, ale když už jsem udělal tři za sebou správně, bez pádu, bez zakulhání tak jsem s eotočil na Amayu.
,,můžem pokračovat?? můžem můžem??"
vrtěl jsem ocasem a usmíval se na vlčici

Pomalu jsem šel s Maxem k zátočině, potřeboval jsem si od všeho odpočinout a s Maxem jsem neměl ještě moc šanci být a když jsem viděl to škvrně, jak přemýšlí co bude dělat dnešní den, tak jsem se rozhodl ho vzít sebou k vodě. Došel jsem až na kraj skal a porozhlédl se po nějaké bezpečné cestě dolů.
,,musíme být opatrní ano?"
koukl jsem na maxe a pousmál se.
,,jinak nás oba maminka sežere"
trošku jsem se zasmál, ale co si budem, zmasakroval bych druhé vlče v této rodině, stoprocentně by alespoň mě měla k večeři.