Príspevky užívateľa

zcela jistě mít lidskou pleť tak mi barva zmizne z tváří jak napínavé tohle bylo, nevěděl jsem co dělat, měl jsem starost o Bellannu co mi řekne, nevěděl jsem co očekávat a zcela jistě ne to co se mi hodlala říct. Když novinku vyvalila určitě nebýt vycvičeným rytířem / špehem tak bych si musel na tuhle novinku sednout, ač jsem si nesedl menší šlápnutí dozadu šlo vidět. V hlavě mi nyní šlo tolik otázek, tolik věcí, tolik potřeb, bylo toho strašně moc! Nevěděl jsme kde začít, moje tvář byla chladná, ale zároveň tak zmatená ze všeho! Tvář se avšak rychle změnila do radosti, ale zároveň do silné starosti.
,,A dobrý? nepotřebuješ s něčím pomoc? nebo něco přinést? zvládneš to? já jen.. ta zima a ono no to uh.. chlad a prostě .. všiml jsme si že zde nihilští nejsou tak obránění vůči mrazům a prostě."
Zmatek v hlase byl jasně slyšet, ale ocásek se mihotal ze strany na stranu, radost byla určitě ze mě cítit až na kilometry daleko! Možná i Přízrační by ji cítili! Ještě před vstupem jsem přemýšlel nad tím jak tahle zima pro vlčata ta nejlepší není a nyní? Ty vlčata budou růst v bříšku přes zimní období, znamenalo to tedy víc jídla, víc lovu, víc péče.
Jenže pak Bell narazila když se optala ohledně Irise, strnul jsem a nervózně přešlápl.
,,Neřekl a nevím jak to začít.. ani to do teď nebylo nějak oficiální a prostě... nevím.."
Řekl jsme upřímně a mírně stáhnul ouška dozadu.

Srst byla mírně bílá od sněhu, který venku jen a jen lítal, byla ukrutná zima, ale pro mě nic neobvyklého, ikdyž zde to bylo zvláštní, já osobně tyhle podmínky již jako malé vlče zažil, takže jsem měl srst na ni víc než stavěnou. Při vchodu do nory jsem se trošku oddálil od Irise, zaujal pevný postoj a začal se oklepávat od chladného sněhu, který nádherně opadal, jako bych právě neprošel vánicí.
Vratil jsme se k Irisovi a pohlédl na všechny zde, kteří již zde zanechávali stopy, bylo to příjemné, tolik starých i nových tváří zapojující se do tradice, toto tedy byla moje první tradice, ale těšil jsem se na ni, Nihil jsem měl velice rád a určitě jsme zde chtěl zanechat mnoho věcí, případně jednou i vlčata, nyní v zimě by byli vlčata dost nebezpečný mít, bál bych se o případnou vlčici. Iris brzi do mě i štouchne a já se na něho mírně pousměji, nechtěl jsem moc mluvit v této době jsme byl mírně tišší díky svým zkušenostem z minulosti v zimě, nepřinášela hezké vzpomínky a já se nad nimi snažil nepřemýšlet. Šel jsem s Irisem k ostatním vlkům, ale furt trošku dál, aby se Iris zase nestresoval a čekali na naši řadu. Když přišla Iris i já jsme si namočili tlapky do blátěné barvy a Iris již hledal místo kam dát, našel místo nádherné pro nás oba, trošku mi ale bylo i líto, že jsem zde zatím nezahlédl Bellannu, byl bych rád, kdyby měla tlapku u nás, ale snad jí to řeknu jak přijde. Iris dal otisk jako první a já hned po něm, pořádně jsem ji nechal otisknout a po té jsem nad to dal jen svoje prsty a mírně je prodloužil, vytvářející tak křídla. Postavil jsem se trošku dál a pozoroval tlapky, když mi došlo, že vedle mě Iris již nestojí, otočil jsem se, hledal jsem ho a pak ho zahlédl u vchodu jak si čistí tlapu ve sněhu. Musel jsem se nad tím zasmát a zavrtěl jsem ocáskem. Došel jsem k němu poklusem a usmál se na něj.
,,Je to přírodní barva neboj."
A jak na potvoru jsem mu otiskl svojí tlapku na jeho plec. Po té jsem si utřel do sněhu tlapku a nevinně se usmál na Irise čekající na jeho reakci. Při čekaní nás však vyrušila Bellanna, kterou jsme ani neviděl přicházet, mírně jsem se naježil a hned se na ni otočil taky jsem se uklidnil když jsme zjistil, že to je ona.
,,Ahoj"
Opětoval jsem pozdrav s úsměvem, ale ten mi mírně spadl, její řeč těla, neudržuje oční kontakt, který se mnou většinu času udržovala..
,,Copak? Je to něco co je lepší v soukromí?"
Zeptal jsem se hned, nevypadalo to něco co by mělo být otevřené pro všechny uši.

Poprosím úkryt pro Caliga (promyslím si ještě kde/jaký zprávu napíšu do Tiketu)

a slot na další postavu

moc děkuji a moc jsem si Advent užil! <3

Pousmál jsem se nad jeho slovy, Sol byl šikovným vlčetem a jde vidět že rád pracoval, připomínal mi mě, když jsem se dostal do smečky, chtěl jsme být strašně moc jako Azueén.. Takové vlky zde potřebujeme.
Když pověděl že to je vždy různé, přikývl jsem na jeho slova.
,,Zcela rozumím, už takový život je, nemůže být vždy vše růžové."
Já tedy narozdíl od tohodle vlčka viděl vše černě jako malý, ale od té doby co jsem zde v Nihilské monarchii, vše je jinak.. Vše je lepší. Sol měl po té otázku na cvíčení a podobně a já zcela chápal a taky jsme byl rád, že se zeptal i mě, jelikož je potřeba, aby vlk měl práci z dvou perspektiv, byl jsme i rád že na vysoké pozici je samec - já a samice - brisa, doslova dvě různé perspektivy.
,,Jistě rád tě nějak zaučím, byl byl ale rád aby jsi mi prvně řekl, co jste se již s brisou učili, případně co ti dělá problém a můžeme se na to spolu vrhnout."
Pověděl jsem vlkovi.

Nastražil jsme uši, když vlk promluvil a lehce se pousmál se.
,,Omlouvám se za vyrušení, nechtěl jsme narušovat spánek."
Mírně jsem zavrtěl ocasem, zacukal jsme ouškama, když se Sol zvedl a oprášil se od mechu, pochopil jsem tedy, že už s emu moc nechce spát po mém vyrušení.
,,Jak se máš? dlouhá doba co jsme si povídali."
Pověděl jsem mu, využil jsem to rovnou k zjištění informací o tomhle vlčkovi, zajímalo mě jak se má, co je nového od doby kdy jsem ho naposledy viděl.

Zacukal jsem ušima nad jejími slovy, ale skoro hned jsem jí odpověděl.
,,Je můj přítel, můj kamarád co jiného by měl být?"
Optal jsem se nazpět, ač Bel nebyla expertem na lásku byla v tomhle ohledu 100% větší expert než jsem vůbec byl já. O lásku jsem se nikdy nezažil, ať partnerskou nebo rodinnou ač mě Delailah a Azueén měli rádi jako vlče, co si budeme, nikdy to nebylo jako mateřská láska, byl jsem doslova debil na tohle a taky jsem se moc nezdržoval v blízkosti párů, max tak zažil poblíž Azueéna a Del, ale jinak moc ne, nechápal jsem ani jak tohle všechno začíná.

Pousměju se nad slovy Irise i nad jeho nabídkou práce.
,,Popřemýšlím nad tím, když budu mít práci, která nebude o špehování tak jistě."
Zavrtím ocáskem, pomoci si vážím, ale jsem jako špeh zvyklý pracovat sám a vím už jak se v určitých situacích zachovat a při takových situacích nemohu nezkušenému vysvětlovat co dělat, potřebuji jednat rychle a když bych pracoval s někým tak potřebuji aby jednali dle svého uvážení a dle mých postupů.
,,Půjdeme"
Usmál jsem se a zamířil si to s Irisem po boku směrem do nor.

Nervózně jsem si olízl pysky, nebyl jsme si tady moc jistý ohledně toho 'co si vymyslet, trošku jsem s espoléhal i na Irisovi.
,,třeba..?"
Optal jsem se, nebyl jsem zvyklý vymýšlet nějaké 'blbosti' už od mala jsme musel být realista až bych řekl i pesimista, neměl jsem tucha co a jak v tomhle ohledu. Nad slovy Irise a po té se rozezněla zvonkohra, nastražil jsem uši a rozhlédl se na víc míst naráz a po té na Irise.
,,Co to je?"
Optal jsem se bílého oblaku vedle mě.

Nějakou chvíli jsme letěli v tichosti, město se pomalu již ukazovalo v obzoru. Mírně jsme zacukal ušima, když jsme na zádech pocítil zátěž, opatrně jsem pohlédl na své záda a pohlédl na Kira, který se držel popruhu, který drží mojí flašku vody a má roztažený křídla, jen si užíval vítr v peří. Musel jsem nad ním protočit očima a zasmát se. Znovu jsem pohlédl před sebe a cukl uchem, když Bellanna podala otázku.
,,jsme co..?"
Nechápal jsem její větu, není se čemu divit nad vztahy jsem vůbec nepřemýšlel, měl jsem před očima jen práci, nic jiného a už vůbec jsem nepřemýšlel spíše ani nevěděl o tom že můžou být gay vztahy, nikdy jsem nic takového neviděl a pojem jako Bisexualita a tak? to šlo úplně mimo mě.

Mírně se pousměju, stoupnu ti opatrně na přední tlapky, abych byl trošku vyšší a dotknu se nosem špičky tvojí lebky.
,,Neomlouvej se, zcela tě chápu, je má chyba, že jsme spolu moc času neměli když jsme tě dotáhl do smečky. Půjdeme teďka spinkat, stejně spíme vedle sebe a zítra něco spolu podnikneme. slibuju, že teď se pokusím to všechno vyrovnat, aby jsme spolu strávili víc času, dobře?"
Optám se vlka a trošku se odtáhnu, abych viděl jeho reakci

No i tak jsem neměl moc v plánu s vlkem chodit někam do středu, už párkrát jsem si všiml, že zvláštně ztuhnul.
,,Dobře dobře."
Odpověděl jsem mu alespoň a usmíval se, usměv mi však zmizel, když se mi rozhodl vlk lhát.
,,Irisi.. Byl bych moc rád, kdyby jsi mi nelhal."
Pověděl jsem mu a pak jsem dodal.
,,Nemusíš se bát, tohle není naposledy co se vidíme, teď budu mít i víc času pro tebe, slibuji, že to teď budu rozdělovat. čas v práci a čas pro přátele."
Přikývl jsem pro sebe, ale taky, abych na slova dal důraz.

Pousměju se nad jeho slovy.
,,Jenom z okraje, nikam do vnitra, nikam k důležitým vlkům, nikam kde by jsme byli středem pozornosti, chápu."
Kývl jsem a zachechtal jsem se, přišlo mi roztomilé jak byl nejistý s tímhle, chápal jsme, že není komunikativní typ tedy.. když vezmeme cizí vlky, já byl jeho opak, ikdyž jsme dříve byl stejný jako on, mě nyní žene práce a to stejné nemusí hnát jeho.
Jeho pohybu dolní čelisti jsem si všiml a trošku jsem zaškubal ušima, ignorující jeho otázku.
,,sis teď zívl?"
Optal jsem se vlka. Ano neznal jsme ho zase ve všem.

Pokýval jsem na její poznatek o plášti, už nyní jsem se těšil na to až Voltaire podám hlášení, no jo svojí práci jsem miloval. Pak byla menší odmlka, nebyl jsme si jistý co si myslet ohledně své rodiny a všeho, když Bell promluvila mírně jsem se pousmál a přikývl, nevím jak budu na toto téma reagovat a nechci tu reakci čekat zde ve vzduchu. Byl jsme rád, že mě Bell nějak nelitovala nebo něco, nepřál jsem si to, neměl jsem to rád, dívný pocit slabosti vždy zaplavil moje tělo, jako bych nemohl nikdy se změnit jako by bylo určeno abych byl slabý, nechci.
Když mě poškádlila za mé slova, zasmál jsem se a hned na to padla otázka.
,,no- jako byl hezkej"
Pověděl jsem popravdě, neviděl jsem za tím nic divného či špatného, byl hezkej no.

Poslouchal jsem její slova ohledně kultu.. Takže Hati se jmenoval.. pomyslel jsem si.
,,znám tam Tiama a moc tedy nevím z toho cos řekla vím tedy vše krom Hatiho, to je pro mě novinka.. Jinak na slunce vůbec nesmí v tom tě jen opravím.."
Ale co Bell nemohla tušit bylo to že i jenom tím jménem mi dost pomohla si spojit jedno ke druhému a Voltaire tak budu moct podat mnohem víc informací. Po tom jsme se bavili hlavně o rodině a já na její slova o vztazích pokývl.
,,Jednoduše jsem byl černá ovce rodiny, ignorovaný, nenáviděný, šikanovaný."
Pověděl jsem a Bell hned navazovala dalšíma otázkama.
,,No.. je to spíše něco co by si chtělo sednout než říct za letu.. ale jednoduše jsem byl nenáviděn jen protože jsem neuměl létat.. Ale to ti pak kdyžtak povím v Kotlině až přistaneme, to ti musím i vysvětlit naší smečku a tak.."
Řekl jsem s menším úsměvem, ikdyž mi ohledně rodinného tématu moc do úsměvu nebylo, dříve jsem žárlil na coreyho a jeho rodinu za to, že mohli vyrůstat v rodině ve které já možnost neměl, dost jsme Coreymu ublížil tímhle a jsou tam furt takové špatné myšlenky, ale věřím, že jsem se již změnil. Bellanna po té začala mluvit o své rodině a trošku mě jméno Amiáš zasvědilo na mozku. Zmlkl jsem na chvíli a přemýšlel než mi to došlo!
,,Amiáš! toho si ještě pamatuji, ten odešel chvíli po mém příchodu.."
Pohlédl jsem na Bellannu.
,,No jestli on je tvým sourozencem tak vážně vážně krása je jen ve vaší krvi."
Mrkl jsem na Bellannu a zachechtal se. i](Ano toshi řekneš tohle a furt netušíš, že jsi bisexuální)[/i]

Trošku mi bylo líto, že jsem Bellannu moc nerozpovídal o černém kapru, zajímalo by mě jak to měla v dětství, ale nechal jsme to již na straně, nechtěl jsem se vtírat. Bellanna po té poukázala na kult a já byl v tuto chvíli rád, že i ona ví o zdejší smečce, nemusle jsme tedy držet nějaké informace za jazykem.
,,Víš něco o Kultu?"
Pohlédl jsem na vteřinu na Bellannu a po té zas zpět před sebe, vyhlížející město tedy.. do doby než padla otázka mých sourozenců. Celé mé tělo trhlo a já trošku ztratil výšku, ale hned jsme jí nabral zpět, cítil jsme tep jak se zrychluje, dlouho jsme nad svojí rodinou nepřemýšlel a toto byla rána do bolestné černoty. Polkl jsem a docela chladným hlasem pověděl.
,,Bohužel mám ... nenávidím je."
Pověděl jsem popravdě, byla to minulost o které jsme s nikým krom Delailah nemluvil a už je to doba, netušil jsem ani jak se cítit o mé 'rodině', ale jestli Bell bude mít víc otázek, odpovídat jí budu, jen tahle první byla nečekaná.
,,Co ty?"
Optal jsem se.