Príspevky užívateľa

Usmál jsem se nad jejím komplimentem a zavrtěl ocasem, Bellanna téže začala o svém dětství a já ji pořádně poslouchal, jenže ona to brzo ukončila a já přemýšlel jak ji rozmluvit více..
,,Černý kapr? ta zní zajímavě! Určitě s ním muselo být dost zábavy ale."
Ano chápal jsem, že to byl imaginární kamarád, ale taky jsem věděl, že mozek vytvoří, udělá to co ten vlk potřebuje nebo chce ze všeho nejvíce, viděl jsme to jako takovou manifestaci, vypovídá to dost o vlkovi.
Chvíli na to Bellanna vyskočila do vzduchu a já jí sledoval, líbila se mi její ladnost. Hned jak byla ve vzduchu jsme se i já rozeběhl, roztáhl křídla a pár skoky a mávnutím byl ve vzduchu. Oblétl jsem Bellannu, stylem, že kdyby na to koukl nějaký matematik měli by jsme takový tupý úhel o 140° (yes matika).
Po té jsem se zařadil vedle Bellanny směrem k městu.
,,Vezmeme to jen obloukem kolem města, ne nad"
Pověděl jsem Bellanně, netušil jsem, zda-li si vlci tam hlídají i nebesa, ale jistě jsem to riskovat nechtěl, ne s Bellannou, možná jindy když budu sám.

Trošku jsem se zachechtal.
,,no.. ano"
Pousmál jsem se, otočil jsem hlavu na kira a oba jsme se dotkli čelem, po té jsme hlavu dál a Kir vyletěl do vzduchu, hned na to jsem se rozešel na Bellannu, která měla hned i otázku o Kirovi a mě.
,,Zachránil jsem ho ještě jako ptáče, moje.. dříve adoptivní mamka mi vysvětlila jak se o ptáčata starat a no.. Já se o něj staral když byl ptáče, já ještě vlče a zůstali jsme spolu, měl možnost odletět, nedržel jsem ho, ale on se rozhodl se mnou zůstat."
Usmál jsem se a podíval na nebe kde Kir kroužil, čekající až vzlétneme.
,,Beru ho jako svého sourozence, za ty roky jsme se naučili si rozumět"
Pohlédl jsem na Bellannu.
,,Připravena letět?"
Zazubil jsem se trošku na vlčici.

Byl jsem rád, že jsem s Bellannou měl stejný plán jak můj proto jsem tedy s nadšeností přikývl. Po té nadhodila i svůj vlastní, nebyl jsem vždy rád, když jsem musel vše ovládat já a proto jsem byl rád za Nihil, plány mohli dávat i ty nejnižší postavení a mohl to být jeden z těch nejlepších v plánů, nevěděl jsem přesně jak moje smečka fungovala, ale věřil jsem, že by byli schopní nižší postavení potopit za maličkosti.
,,Jistě jak jen budeš potřebovat!"
Zavrtěl jsem ocasem. V kotlině jsem nikdy v životě nebyl spíše ji jen viděl při cestě k přízračným, neznal jsem to tam a uznal jsme, že jakožto špeh bych měl znát území a to i udělám ať už sám, nebo nyní s vlčicí po boku.
Po té se Bellanna optala na kira, který nyní pohleděl na vlčku a zaklapal zobákem nad čímž jsem se usmál.
,,Pozdravuje tě"
Pověděl jsem Bellanne.
,,A to je Kir, můj havraní kamarád z dětství"
Řekl jsem zkráceně, pokud by Bell chtěla vědět víc rád jí o tom povyprávím.

jak se říká.. my o vlku a vlk za rohem. Brzo se po mém boku objevila modrá vlčka a já s nadšením zavrtěl ocasem.
,,Ahoj!"
Usmíval jsem se, dost jsem se na tenhle výlet těšil a zdálo se, že Bellanna taky a téže mi ihned podala otázku.
,,No.. viděl bych to směrem ke kotlině trošku to vzít kolem města, potřebuji se z výšky podívat na rozlohu, v Kotlině asi.. kam nás nohy či křídla zavedou? A cestou zpět se možná stavit u Othamu?"
Věty spíše byli s otázkou, jestli s tím sama vlčice souhlasí, přeci jen letíme spolu, ne ona se mnou. A výlet s prodloužením se mohl aji prodloužit na více denní, ale chtěl bych se určitě další den vrátit, mám zde povinnosti a chtěl bych Volty předat rozlohu města, aby jsme měli lepší přehled o tom, jak velká smečka může být.

Pomalu jsem přicházel k lesu na menší obhlídku, zjistit zda se zde nic neděje a, že tady panuje klid. Opatrnymi kroky jsem naslapoval do trávy a prohlížel okolí, kir to zase bral nebeskou čarou. Nic jsem zde krom známých pachů necítil, také mi to moc nepomohlo zaznamenat ležícího vlka a chvíli trvalo než jsem zjistil, že tu sám nejsem.
Nastražil jsem uši, cuknuti mi projelo celým tělem avšak z venku nešlo nic poznat, byl to hlavně můj pocit.
Sledoval jsem ležícího vlka, trvalo mi, než jsem si uvědomil o koho se jedná.
,, všechno v pořádku? "
Zeptal jsem se Sola a furt jsem držel stejnou pozici. Byla to doma co jsem s ním mluvil, naposledy byl ještě malým vlčetem.

Pomalu jsem přicházel od směru řeky Cony k hranicím Nihilu, kde jsem s Bellanou měl domluvený sraz na menší výlet do kotliny. Měl jsem pro sebe v plánu omrknout město z výšky, nepřibližovat se úplně, ale ať alespoň vím jak to vypadá rozlohou také jsme si chtěl protáhnout křídla než začne zima a křídla budou ve vzduchu rychleji namrzat.
Zkontroloval jsem, jestli moje flaška, kterou jsem plnil u Cony, je pořádně uzavřená, potřeboval jsem doplnit zásoby vody kdyby náhodou jsme nemohli se někde napít - což jsem pochyboval že se stane, ale počítat se vším by se mělo, ale hlavně kdybych potřeboval taky použít svojí magii. Po té jsem se rozhlédl po kraji, hledající náznak modré srsti mojí letecké partnerky. Kir mi jako vždy seděl na zádech a pozoroval okolí, chránící mě před jakýmkoliv nebezpečí

nastražil jsem uši když jsem okolo sebe ucítil ocas a mírně se nad tím usmál. Akce prozatím nějak probíhala, jenže když se mě Iris zeptal co dál.. nevěděl jsem.
,,no.. popravdě nemám vůbec tušení.."
Zachechtal jsem se nervózně. Aj iris si všiml povyku u hranice, byl jsme hlavně rád, že se snad nic vážného nestalo a že to lékaři vzali do svých tlap.
,,Zatím ano."
Dodal jsem k slovům Irise a hned ho i poslouchal v tom, kdo měl nápady na tohle všechno.
,,Je hezké že jste spolupracovali."
Zavrtěl jsem ocasem.

Musel jsem se zasmát nad jeho odpovědi a začal vrtět ocasem ze strany na stranu.
,,ozdobený mráček ano!"
Zasmál jsem se znovu a nadšeně začal přešlapovat z tlapy na tlapku. Hned ale přestanu když se Iris ke mě přiblíží a otře se mi o tvář.
,,Nemusíš děkovat. Chci aby jsi si to užil a nešel tam sám nebo případně tam nešel vůbec.. Je to hlavně aby jsi tam šel."
mrkl jsem na něj a zachechtal se.

Zavrtěl jsem hlavou, že netuším co všechno se bude dít, ale pozorně jsem sledoval. Brzo se všichni čtyři vraceli a začali zapalovat hranice, nastražil jsem uši a usmál jsem se, bylo i příjemné vidět, že se zapojili od všech někdo, nihil, ignis, přízrační a tuláci.. bohužel tedy zde nebyl kult, jediná věc která mě mrzela, ale z toho co mi povídal Tiam tak i chápu, věřím, že se informace o této akci k nim dostala, ale jen tak by sem nepřišli, snad alespoň někteří... Tiam by mohl přijít, když může mimo hranice..
Nějakou chvíli byl klid po té, ples se rozjel nádherně, příjemná atmosféra, žádný boj, hádky.. nic. Tedy tak jsem si myslel. Musel jsem nastražit uši když jsem zaslechl menší povyk, pohlédl jsme tím směrem, viděl jsme dvě vlčata co si nejspíše hráli až moc blízko ohně, chtěl jsem se tam rozejít, ale když jsem zahlédl jiné vlky vyčkal jsem, brzo jsem pochopil, že to jsou medikové takže mi kámen spadl ze srdce a pousmál jsem se.
,,první zranění"
špitl jsem si pro sebe s menším zachechtáním a po té se porozhlédl po okolí, sledoval jsem vlky, ale hlavně výzdobu.
,,koho napadla tak nádherná výzdoba?"
Optal jsem se Irise s očima upřenýma na výzdobě.

Usměju se když vidím jak držíš, bylo to roztomilé. Sledoval jsem Kira jak to tam upravuje a pak přelezl zpět ke mně. V onen okamžik se i ozval Iris a já se lehce zachechtal.
,,Sluší ti to. Moc. jako vždy, jako každý den, každou minutu jsi jeden obří mráček jen nyní máš na sobě i ozdobu"
mrkl jsem na vlka a musel se nad svými slovy zasmát. Přišlo mi roztomilé jak moc se těší, jak moc je rád.. Chtěl jsem, aby si ten den nádherně užil, už i z toho důvodu jak moc dřel na výzdobě.

Ticho zde bylo na mě hodně dlouhé, bál jsem se, že mé pozvání odmítne.. Ale ve chvíli kdy jsem si všiml, že vrtíš ocasem ze strany na stranu tak jsme se začal usmívat a po té to přišlo. ano ano ano ano prohnalo mou hlavou jako ozvěna a já začal vrtět ocasem, nadšený, že přijal moje pozvání.. nechtěl jsem tam jít jakože sám, byl jsme rád že mám možnost tam jít s někým a ještě k tomu s někým koho mám rád!
Zvedl jsem hlavu k lebce Irisovi, Kir přelezl na jeho hlavu a opatrně mu dal na čelo čelenku z mušlí, čelenka byla protáhlá šnůrky, které měli zakončení s mušlemi se dali za uši, aby celá čelenka držela na čele.
,,jsem moc rád, že tam se mnou půjdeš"
Pověděl jsem když Kir pomalu přešel zpět ke mně.

Byl jsem moc rád, že má slova na Irise zafungovala, myslím že ... párkrát.. být s vlčaty mi dost pomohlo pochopit emoce ostatních a já to určitě chtěl všechno využít k dobru. Usmál jsem se a mírně přivřel oči, když se o mě Iris otřel, pak už jsme spolu vlezli na mytinu a já hned měl nastražené uši a prohlížel si každý kout vyzdobeného placu, bylo to tu překrásné.
,,Dokonalost.."
Vydechl jsem směrem k Irisovi, ale hned jsem ztichl když jsem si všiml příchodu Veličentsva a Princezny. k vlčicím jsem se mírně poklonil už při jejich příchodu a když se zastavili uprostřed dění automaticky jsem popošel pár kroků k oběma, připravený je případně bránit. Vlčice spustili proslov a já poslouchal, každé slovo, jako by to mělo být naposledy co je slyším, po té už vyzvali vlky k nějaké akci, nepřihlašoval jsem se, chtěl jsme dát volnost dalším vlkům a taky se k akci ujali skoro hned tři vlci, jeden z igniské smečky, jeden přízračný a třetí vlk jsem typoval na tuláka, nikdy jsem zde onu vlčici neviděl. Všechny tři vlky jsem si pořádně prohlédl a vyčkával co se bude dít dál.

Zachechtal jsem se.
,,neboj, vím, že se nemají vyvolávat, já to myslím tak, že tě klidně ochráním."
Usmál jsem se na irise a hned pokračoval v odpovídání na jeho další věty.
,,Ano vím, že jsi nebyl jediný.. ale nyní tu jsem s tebou, chválím tvojí práci, samozřejmě až zahlédnu ostatní pochválím i je."
Zazubil jsem se trošku na Irise a hned se musel i zachechtat nad jeho poslední větou.
,,no.. tak se nezbavím klíštěte.. to abych pak zašel za léčitelem na vytáhnutí.. nebo zkusíme Igniské na vypálení? no.. kdo ví."
Zavrtěl jsem ocasem nadšeně a pak trošku odstoupil od Irise.
,,připravený jít?"
zeptal jsem se s úsměvem.

Musel jsem se usmát nad jeho reakcí z plesu, chápal jsem že má strach, na jednu stranu mi jeho reakce přišla roztomilá, ikdyž furt smutná.
,,Jestli se někomu nebude líbit, rád ho rafnu do zadku."
Zazubil jsem se na Irise a pak se přesunul před něho a čumákem mu zvedl hlavu.
,,Bude se jistě všem líbit. Věřím, že jsi to vyzdobil dokonale. Ve stylu Irise."
Mrkl jsem na něho a opatrně mu spravil čelenku z mušlí, aby byla na středu jeho čela.
,,nemusíš se ničeho bát. kdyby něco, máš tady mě, ano?"
Zeptal jsem se s úsměvem.

Nadšeně jsem si to šlapal vedle Irise, ocásek mi mával ze strany na stranu a můj opeřený přítel, Kir mi nadšeně ležel na zádech a držel se o život, aby nespadl. Byl jsem rád z téhle akce ač zde byl strach z příchodu Igniských vlků, hlavně po nedávné události, jistě si mě někteří vlci budou pamatovat, jen jsme doufal že do mě nebudou nějak rejpat nebo cokoliv.
Když jsme se přiblížili k plesu můj pohyb se změnil na víc formální a zhluboka jsem se nadechl. pohlédl jsme i na svého přítele vedle mě, jak je on na tom, samozřejmě jsme si ho projel od hlavy až k tlapám, zaměřující se na jeho značky stresu.
,,jak se cítíš? připravený?"
Zeptal jsem se bílého, čekající na jeho odpověď než vejdeme na ples.