Príspevky užívateľa

Trošku se pousměju když si všimnu obláčků u tlap už v prvních dnech jsem si jich všímal.
,,není to nic hrozného, neboj se."
Usmál jsem se na Irise a lehce zavrtěl ocasem.
,,víš.. Když jsem o tom zaslechl že to bude.. věděl jsem že chci s tím zajít za tebou.."
Začal jsem a lehce se usmíval.
,,Slyšel jsem i od Voltaire, že jsi na tom podílel tlapku, ještě jsem to neviděl, ale brzo uvidím, jelikož budu učit jednoho špeha.. ale to je vedlejší."
Zaklapal jsem tlamou a chvíli na to mi na hlavě přistál Kir a v zobáku držel něco na způsob čelenky vytvořená z pěti mušlí na provázku.
,,Chtěl by si jít se mnou na ples?"
Zeptal jsem se a usmál se.
,,jakože.. um.. né jakože partneři a tak.. ale nevěděl jsem s kým tam jít než s někým, kdo se v mém životě poslední dobou furt motá a já mám jeho společnost rád."
Usmál jsem se

Trošku couvnu se smíchem.
,,nene není potřeba!"
Zasměju se a zavrtím ocasem, jenže chvíli na to mí radost odejde z očích a objeví se v očích něco jiného.. ale co?
,,Spíše bych se chtěl na něco zeptat."
Pověděl jsem Irisovi a zvážněl, postavil jsem se i vážně, aby Iris pochopil, že si nyní nechci hrát, že potřebuji s ním něco probrat. Něco nad čím jsme ani tak nemusel přemýšlet, věděl jsem hned za kým s tímhle tématem zajít. Ikdyž mě trošku bolelo, že jsem tuhle chvíli musel takhle překazit.. ta procházka měla důvod, ač o něm Iris nevěděl.

Usměju se.
,,náročná cesta vždy vede k nejlepšímu výsledku, protože o to bojuješ, nikdo to nevybojuje za sebe, takže nejen se dostaneš kam chceš... Ale máš z toho i dobrý pocit."
Zavrtím ocasem. Překvapí mě, když mi olízneš tváře a pak najednou vyjíkneš.
,,huh?"
Tlapkou si přejedu přes místo kde jsi mě olíznul a pohlédnu na duhovou tlapu. Chvíli jsem zticha a pak se začnu smát.
,,jsem nádherně duhový?"
Zaculím se a zase se zasměju mezitím co vrtím ocasem z radosti.

Poslouchal jsem věci, které mi zde povídal, ač jich nebylo dost pro něho, pro mě to bylo hodně.
,,náhodou! udělal jsi toho mnohem víc než já když jsem semka přišel."
Usmál jsem se na vlka a zavrtěl ocasem.
,,A obor? nelam si s tím hlavu. ono to přijde. Kdo ví kdy bych já našel obor.. dříve jsme začínal na rytířích víš? Ač jsem neměl rád svého ..náhradního otce, furt jsem chtěl, aby byl na mě pyšný tak jsem šel po jeho stopách, vyučoval mě, i přes to že díky mně náš vztah nebyl dvakrát hezký.. Až tam jsem zjistil, že mi rytíř nesedí díky nucenému zabíjení při nouzi.. V té době jsem nebyl tak stabilní jako dnes a tak jsem se vydal cestou špeha."
Vyprávěl jsem Irisovi další část mého života, byl jsem na tohle připravený už.
,,A to tvoje 'toho asi moc nebude' Já se rozhoupal až po tom co mi odešla rodina... až v tu chvíli jsem si uvědomil co pro mě všechno udělali, v jaké rodině jsme vlastně vyrůstal... a rozhodl jsem se, že to nehodím za hlavu jen tak.. v tuto chvíli se snažím vypracovat na pozici Vévody.. tam byl Azueén, můj náhradní otec, který mi pomohl se dostat zpět na nohy."
Usmíval jsem se celé své vyprávění ikdyž pár kapek slz po tváři steklo, chyběli mi všichni a doufám, že se s nimi znovu zase shledám...ač už by to bylo v tomhle nebo jiném životě.

Pomalu jsem našlapoval do měkké pokrývky bílého, studeného prachu, dříve jsem měl zlost na sníh, na zimu, myslel jsem, že na něj dobré vzpomínky nemám, ale čím déle jsem zde v Nihilu, tím víc si uvědomuji, že má zloba není ke sněhu to spíš k mému otci, který mi tak sníh znechutil. Pomalu se zde učím najít si k sněhu hezkou cestu... tak jako si hledám k vlkům a s každým se snažím být za dobro. Byl jsem rád za tuhle smečku potkal jsem zde mnoho vlků, svojí rodinu, přátele a ji vlky kteří mi furt motají s hlavou.

Trošku jsem si povzdechl nad pohledem na sníh, ale usmál jsem se a pohlédl jsem na Irise se kterým jsem si konečně mohl najít chvíli klidu na nějakou tu procházku.
,,Je to nějaká doba co jsme si pořádně mohli popovídat co?"
Začal jsem téma. Bolelo mě, že jsme neměli moc času, spíše já neměl moc času, dával jsem toho hodně do práce než do svých přátel, musím se to naučit nějak vyrovnat a zapracovat na všem tak abych neztrácel nic na ani jedné straně. Nechápal jsem jak Azueén to mohl zvládat, práce, starání se o vlčata a trávení času se svojí drahou, ale jestli to zvládl on, zvládnu to i já.
,,pověz mi teď o svých nejnovějších zážitkách..zkušeností.. o čemkoliv."
Usmál jsem se na vlka a zavrtěl ocasem, potřeboval jsem slyšet jeho hlas.. chyběl mi.. rvalo mi srdce si uvědomit, že jsme se skoro furt viděli jen v noci, kdy já jsem většinu času šel spát, abych ráno mohl vstát a zase jít pracovat.

Přicházel jsem k lesu a už z dálky jsem mohl zahlédnout nádhernou výzdobu, kterou vlci zde udělali, příprava na ples. Těšil jsem se na ples strašně moc, pamatuji, když jsem sem přišel, můj první zážitek.. bylo to tak kouzelné. Úsměv mi hrál na tváři, zastavil jsem u prvních stromů a pohlédl za sebe. Pozoroval jsem okolí a vyčkával jsem na svého učně, Lokkiho. Dneska jsem měl pro vlka připravený program na více dnů, kde budeme probírat maskování v určitých podmínkách. Bude to náročné, pokud Lokki se nikdy neschovával, nebudou ho věci napadat hned, ale od toho je tahle hodina.
Můj zrak padl na oblohu kde letěl můj věrný společník, Kir. Letěl vysoko a v kruzích nade mnou, dávající, jako vždy, na mě pozor a dneska mi dost bude pomáhat při výuce.

Zacukal jsem ušima a trošku se pousmál nad slovy A'kazy, ale onen úsměv hned spadl nad jeho dalšími vybranými slovy a nejen to, Ale i vlk, co po mne vyjel mě flákl ocasem, na to jsem však moc nereagoval, když tedy chce mít takové vychování. Narovnal jsem hlavu a nahodil jsem neutrální pohled, ze kterého nešli číst emoce.
,,Nevím jak vy, A'kazo, ale já za sebe nevěřím žádnému vlkovi, kterého vidím prvně v životě, pud sebezáchovy mám a je jedno jestli je vlk z vaší smečky, z naší, z kultu nebo z Ignisu."
Prohlédl jsem si A'kazu od shora dolů a koukl mu do očí.
,,Vy. máte jen štěstí že jste synem zdejší Alfy a S'arikovi hodně věřím a i jeho výchově, jinak bych nevěřil ani vám."
Potkal jsem již dost vlků, kteří mě kousli do zad ikdyž jsme se znali, jednimi z nich, byla i moje rodina sama, nemám potřebu důvěřovat vlkovi, koho vidím poprvé a je jedno jestli je členem smečky přízračných, nebo by byl i naším, pokud ke mne vlk není milej ať nečeká milost ode mě, ano přiznávám, jsem zde na území a kdo ví co se děje, zároveň ale jsme naučen z Nihilu jednat s respektem prvně až pak ukazovat zuby.

Vyletěl jsem za brzkého rána, kdy ještě slunce ani nevyšlo, směrem sem na pláň, dneska jsme potřeboval mnoho síly v nohách, proto jsem tedy se rozhodl sem radši letět. Pevně jsem mávl křídly když jsme ztrácel již výšku a hleděl dolů na zem, vyhlížející Bellannu, kterou jsem zde, ale zatím neviděl, ale věřil jsem, že brzy přijde. Pomalu jsem tedy kroužil nad místem, než jsem se nakonec rozhodl sklopit křídla a pomalu letět k zemi.
Kousek nad zemí jsem začal mávat křídly, abych neměl těžký dopad a opatrně jsem položil tlapy na zem až po té jsem složil křídla k tělu a rozhlédl se po okolí a po té po nebi, vyhlížející Bellannu, se kterou jsem se dneska měl setkat na učení. Bylo příjemné dne, před pár dny pršelo, hlína byla měkká a tráva nádherně zelená, teplo bylo zde a já byl rád, že zima byla konečně za námi.

Semie x Tiam

Nepříjemně jsem přešlápl když jsem viděl co se zde dělo, mnoho myšlenek už mi jeho v hlavě, mnoho scénářů, vytvářel jsem každým za druhým, každou možnou věc která by se mohla stát, jedním z nich samozřejmě byl připravený i let zpět domů oznámit že jsou přízrační v nebezpečí a je potřeba jim pomoc, ale věřil jsem S'arikovi, na vlcich jde poznat že si něčím prošli a na jeho nejen stavbě těla, ale hlavně pohledech šlo vidět že v minulosti toho měl hodně. Brzo vlci zmizeli v jeskyni a já lehce stáhl uši dozadu, byl jsem však zaneprázdněn sledováním vyššího, že jsem si nevšiml vrčny, který najednou byl u mě. Lekl jsem se když promluvil, ale už jsem byl tak naučen na takové situace, že žádná reakce nebyla projevena - to neznamená, že jsem vlka neproklinal v duchu.
,, zajímavé kolik neslušnosti se schovává v Prizracnem. "
Promluvil jsem na vlka stejným tónem jako on mě a dal jasný důraz na slově 'prizracnem' dost jsem si potrpel na slušnost a jestli mi ji někdo nebude projevovat, nemám důvod ji ukazovat já.
Když jsem Zahlédl A'kazu, postavil jsem se hned a lehce sklonil hlavu k pozdravu, tenhle vlk strašně moc vyrostl, skoro bych to vlce nepoznal, kdyby si ho S'arik tak moc nevšímal a mně nedošlo kdo to je.
,, rád tě znovu vidím ač jak vidím oba neznáme jméno druhého, nedivím se, nebyl jsem ještě do nedávna moc výrazný, mé jméno je Toshi, jak se jmenuješ ty? "
Pověděl jsem a pousmál jsem se, bylo to vtipné, ani nevím jestli si mě to Vlče pamatovalo z výměnného pobytu, já bych si ho skoro nevšiml, kdyby pak nešel naopak k nám do Nihilu, kde jsem ho párkrát zahlédl.
,, rád bych pověděl, ale za určitých okolností bych s prominutím nyní mlčel o svém důvodu příchodu "
Sice jsem A'kazovi věřil v mnoha směrech, nejen protože jsem ho znal z dohledu a byl spojenec, ale i hlavně z důvodu, že je synem S'arika, naopak Cielovi tam nebyla žádná důvěra, nejen z důvodu že jsem ho neznal, ale i z důvodu že vrčel a neprojevil slušnosti v mluvě, nemám tam tedy důvod ani minimální důvěry a to i přes to, že je ve smečce spojenecké.

Poslouchal jsme jeho tajemným slovům a musel se lehce usmívat, byl jsem rád, že jsme měli podobný názor na tohle všechno, musel jsme tedy jen jeho slovům přiťakat, Neměl jsme již co dodávat. Vlk se po té zvedl, já stále seděl, aby si vlk nemyslel, že ho nějak chci ohrožovat, přeci jen jsme se viděli jenom po druhé v životě a to poprvé, bylo u nich na území. Vlk mi již odpověděl na poslední otázku, ohledně slunce a já si to všechno hezky zapisoval do myšlenek.
,,To zcela chápu. A rád slyším tvé rozhodnutí, kult si tě určitě musí vážit."
Zachechtal jsem se a pak se uklonil k rozloučení.
,,Snad se zas uvidíme, Tiame."
Pověděl jsem a pak sledoval jak vlk zmizel. Nastražil jsme uši nad tím tajemným odchodem, ale pak jsem natočil hlavu ke slunci a sledoval nádherný východ slunce.
,,Mně by tohle chybělo."
Zašeptal jsem k sobě, zachechtal se a s tím se rozešel domů, Iris se musí už o mě strachovat..

Naslouchal jsem z povzdálí slovům vlků a hlavně místního Noxe a nelíbilo se mi co jsme slyšel, Přízrační a že by vraždili? Pomyslel jsem si, bylo to divné slyšet ani na jazyk by mi to nešlo! Trošku jsem si nepříjemně přešlápl z toho pocitu, že by měli vraždit, samozřejmě že jsem tomu nevěřil! Bylo divný, ale tohle slyšet o nich. Když oči S'arika se otočili mým směrem, narovnal jsem se a lehce hýbl hlavou dolů k pozdravu, však uši jeli dozadu značící omluvu. Věděl jsme, že zde mohu vyrušovat i přes to, že zde jenom sedím a přesně jak jsem si myslel, jeden člen si mě i všiml a nevypadal mile na můj příchod, Vlku právě vás obviňují z vraždy a ty vypadáš že bys mě zardousil na místě. Pomyslel jsem si a lehce zavrtěl špičkou ocasu, na náznak, že nejsem nebezpečí, doufal jsem, že to vlk pochopí. Nechtěl jsem zde dělat problémy a už vůbec ne zde takhle upozorňovat na sebe! v tuto chvíli jsem se pomalu chtěl propadnout hambou. Však, ale na jednu stranu vlkovi mohlo dojít že nemohu být špeh igniské smečky ne? sedím zde, viditelně na vlčích očích, když se sem někdo podívá, žádný normální špeh by tohle neudělal, to tak maximálně sebevrah! A já nemám důvod se zde schovávat.

Musel jsem se zachechtat nad otázkou Tiama, ač moje věta tak zněla nemyslel jsme jí tak, nechtěl jsme být nějak hnusný vůči druhým smečkám a nějak i na to sám vlk narazil otázkou druhou.
,,Rozumu jsme všechny smečky zde pobrali dost, ale přesně to ego. Igniská co jsme zaslechl od mého otce si prošla krutou historií, vraždění na první pohled zde bylo normální.. Ale každý má mít další šanci, mají nového alfu kdo ví jaký je, ale příjdou mi od vyprávění mnohem klidnější, neslýchám tedy o nich nic špatné, ale ikdyž dáme novou šanci, musíme furt myslet nad minulostí, vlci se nemusí změnit hned a nemusí se změnit vůbec, je to jejich rozhodnutí a stejně tak musíme chápat, že né každý věří v to co druzí. Stejně jako ty a vaše smečka věří v Hatiho, Já se o něm dozvídám prvé s tebou a být upřímný, zda li mohu.. netáhne mě to zatím k němu, jsem šťastný tam kde jsem."
Usmál jsem se na tiama, při zmínce otce, tedy adoptivního - Azueéna, my zase začali haprovat myšlenky o tom, kd eje jeho konec, společně s Delailou, chyběli mi. Když vlk pověděl o Hatim skoro až bych řekl že říkanku, jen jsem souhlasně kývl.
,,Stejně tak kdo nehledá harmonii a chce jen rozpoutávat války, by neměl co pohledávat u nás."
Dodal jsme k jeho slovům.
,,Každá smečka je svou věcí nádherná a každý najde klid alespoň v jedné a ti co ne? můžou s epotulovat a vytvářet skupinky, či být sami, pokud jim to vyhovuje."
Dodal jsem ještě k slovům nás obou.
Téže jsem si všiml prvních červánků a všiml si reakce vlka, proto jsme se tedy musel optat.
,,Nemůžete na slunce co? proto ten plášť.. nech mě se ještě optat naposledy, nechybí ti sluneční svit?"
Pořádně jsme si nyní prohlédl horní část vlka, když mu padnul plášť na ramena.

Vytí od obou smeček se hnalo planinou až k nám dolů k Nihilu, normálně bych nereagoval, ale jelikož se ozvalo z obou smeček ve skoro stejný čas volání, věděl jsem, že zde něco nehraje a tak jsem neváhal a vzdušnou čarou jsem to vzal k přízračným, zjistit co se děje. U hranic jsem slétl k zemi a po klusem jsem se vydal napříč územím dokud jsem již z dálky nenarazil na mnoho vlků v hloučku, co se dělo? Proč najednou takového povyku? Ignis zaútočil? nebo snad jen shoda náhod? hrálo mi mnoho otázek v hlavě, ale zatím nebyla žádná odpověď.
Držel jsem si od skupinky nějaký odstup, ač jsme smečky si blízké, furt tohle není má smečka a S'arik má plné právo mne vyhnat i přes to, že bych byl nerad a rád bych věděl co se naší blízké smečce děje. Trošku jsem pokukoval na vlky a mezi vlky, hledal případné věci co z dálky jsou těžší spatřit až jsem spatřil nakonec dvě vlčice uprostřed dění, již takhle vypadali vzhledově, že tam nepatří, že by igniští? co ti dělali zde? A furt tu nebyla žádná odpověď. Rozhodl jsem se nakonec usadit dál od všech tak, abych slyšel jejich slova, ale nic nenarušoval, bohužel v čas jsem nepřišel a již jsem o začátek přišel, jen rozbouřené hlasy o smrti a vraždě jsem zaslechl, ale takhle bez kontextu? mohlo to znamenat cokoliv, mohl někdo z ignisu zabít někoho odsuď? Ale proč by zde tedy byli ty dvě cizí vlčice? Lehce jsem stáhl uši v nepokoj a pozoroval dění, vyhlížející správný čas na mluvu s Noxem, nebudu vyrušovat přeci, už takhle jsem zde z nenadání.

Sledoval jsem Bellannu se zatajeným dechem, bylo jistě znát, že tato vlčice létá déle než já, bylo to úžasné ji sledovat.
,,Já byl už od mala zvyklý jen na zem.."
Přiznal jsem a lehce se pousmál.
,,Mně by to nevadilo je nemít.."
Sledoval jsem okolí, poslouchal vlny a pozoroval nebe, bylo příjemné létat, ale dlouho mi trvalo se naučit létat, zvykl jsem si na krok, na tlapy, zvykl jsem si chodit než létat. Bell se pak optala na mé učení a já se nad tím musel usmívat.
,,Amaya.. vlčice, která je i zde v norestu. Moje kamarádka, kterou jsem poznal v dětství, ale myslel jsem že jsme ji ztratil... Taky jsme ji zase našel a nějak jsme se zakecali a pak mě učila létat."
Usmíval jsem se, nechtěl jsme moc začínat o svojí minulosti a tak jsem se hned zeptal.
,,A co ty? jak jsi se ty naučila?"
Zeptal jsem se.