Príspevky užívateľa

prohlédl jsem si věnce a musel jsme se nad nimi pousmát.
,,Ano teď je rozvěsíme."
Kývl jsem si pro sebe a pak jsem se trošku zašklebil.
,,Lehce."
A začal jsem si opatrně dávat věnce kolem krku, hodně rychle jsme začal vypadat jak nějaký vánoční stromek, přeplněný ozdobama, sám jsem se nad tím musel zasmát.
,,Tak co vy na to pane Iris?"
Zasmál jsem se, ale zároveň jsme zaujal polohu, jako nějakého modela na přednášce oblečení.

Poslouchal jsem vlky okolo sebe a pousmál jsem se.
,,oba máte pravdu, ale zároveň nemáte."
Sdělil jsem jednoduše.
,,Co je za období? přicházející jaro. Ti bez paroží jsou samci, ti s parožím jsou samice. Ano obě pohlaví nosí paroží, ale rozdíl mezi nimi je, kdy je sundavají. Samec je shazuje na začátku zimi, mezitím co samice na začátku léta. Ten vyšší bez paroží bude alfa, společně s tou mohutnou samicí jak poukázala Bell, zatímco ten druhý typuji že bude syn, kterého se budou teď v letě zbavovat, kvůli rozmnožování."
Vysvětloval jsem potichu k vlkům.
,,Ano, Bell máš pravdu, bylo by dobré na ty bez paroží zaútočit, ale spíše na toho staršího. U staršího nevíš kolik mu může být, jak dlouho ještě může žít, proto je lepší ponechání mladšího potomka, který vezme roli vůdce, když tedy to zvládne."
Kývl jsem si pro sebe, ano musel prokázat, že zvládne tohle stádo vést, to už byla práce na něm.
,,I přes to bych se radši zaměřil na soba na zemi, zpomaluje stádo, mají větší šanci ulovení, ano, lov je pro nás důležitý, ale musíme při tom dávat pozor na to, aby jich nebylo málo a nevyhubili jsme je, jíst něco musíme."
Vysvětloval jsme dál potichu a čekal nyní na reakci druhých, neboť Nicolas nic neříkal.

Bylo roztomilé jak vlče bylo zaujaté v práci zde u nás, to bylo jistě potřeba, pracující vlky zde potřebujeme a né málo, každá tlapa se hodí.
,,Ano a všechno se dospělí učí zkušenostmi a zkouškami."
Kývl jsem si pro sebe. Vlče pak povídalo o tom, jak je rád že se zde nebojuje a nějak mě nedalo se nezeptat.
,,Kettu prosimtě.. odkuď jsi ty a bratr? a tam u vás se bojovalo?"
Zeptal jsem se vlčete, ale i mu odpověděl na jeho otázku, kterou mi pověděl.
,,no.."
Začal jsem.
,,záleží jak to myslíš? jakože jak poznám svojí magii? kdy ji poznám? a takové? nebo snad tě zajímá něco jiného?"
Optal jsem se.

Sledoval jsem vlčici a poslouchal ji, nechal jsem ji jít přede mně a sledoval ji kus pode mnou jaké kroky dělá a dělal je přesně po ni, nebylo tolik času, abych přemýšlel, musel jsem mimikovat hned, naštěstí jako špeh jsme si všímal maličkostí v pohybech, musel jsme ty maličkosti vidět, nesměl jsme udělat chybu, abych si vlka přiblížil. Sledoval jsem jak Bellanu podebral vítr a vyneslo jí to, měl bych reakci, ale díky mimice to stejné udělalo mě, trošku to se mnou škublo a já chvíli vyrovnával, ale brzi jsem se srovnal.
,,Haha-"
Zasmál jsem se překvapeně, velkým mávnutím křídel jsem doletěl k Bellanně, no spíše ji podletěl a kus před ní jsme prudce zvedl, abych proletěl před ní a pak se srovnal vedle ní.
,,to bylo úžasný!"
Smál jsem se. Adrenalin mi projížděl celým tělem a byl to dokonalý pocit.

Dělal jsem věnce společně s bílým mrakem po mém boku a chválil jsme mu každý věnec, který mi vlk ukázal. Já osobně nic neukazoval, nebyl jsem na to zvyklý ba naopak, byl jsem zvyklý po ukázání dostat seřváno, tohodle? ne, ale jako vlče za vše a nějak jsme se pak už naučil samostatnosti a nikomu nic neukazoval. Pracoval jsem zrovna na dalším věnci, když se Iris optal na otázku počtu věnců. Zaškubal jsem uchem a pomalu dokončil svůj věnec. Pohlédl jsme na hromádku, bylo tam na poslendí věnec přesně.
,,dodělej tento věnec a budeme moc jít zpátky na území"
Usmál jsem se na Irise.

---> zelený les

Pomalu jsme procházel keřem, měl jsem skloněnou hlavu a pořádně otevřené oči, zpomaloval jsem na kroku až jsme si nakonec lehl do keře, kde byl dobrý pohled na pláň nějaký kus od nás bylo menší stádo o pěti sobů, tři s parožím a dva bez. Soby jsem viděl lovit jako mládě za své bývalé smečky, ale naučil jsem se od nich nejvíce od mamky, když mě učila alespoň teoretickou část, ta praktická byla těžší, ve smečce jsem jako dospívající nebyl a tady jsme nelovil ve skupinovém lovu, ale informace z teorie zde budou nejlepší využití.
,,Koukejte na ně.. malá skupinka, že ano? zároveň je obří na to, že je zima."
Šeptal jsem ke svým žákům s pevným pohledem na soby.
,,žádné prudké pohyby, mají lepší vidění než normalní jeleni, laně a vlastně kerákoliv další zvěř"
Sledoval jsme zvěř jak se pasou, ale jeden sob s parožím ležel na zemi, jiný sob bez paroží zase chodil okolo stáda.
,,ten na zemi, typuji že je zraněný nebo nemocný, z dálky nepoznáme jistě a užívat nyní magii je zbytečné, musíme počítat s obojím.."
Šeptal jsem k vlkům, mezitím co jsme vymýšlel plán jak nejlépe ulovit soby.
,,povězte.. vidí někdo z vás ještě něco? co by bylo důležité?"
Optal jsem se potichu, abych jim dal taky možnost mluvit a hlavně, soustředit se.

Pousmál jsem se.
,,je to složité, ale časem se to zdá lehké. ani si neuvědomíš co všechno v té hlavě je. Ať příjdeš s jakýmkoliv nápadem, věřím, že to bude dokonalý nápad."
Povzbudil jsme vlka vedle sebe a zavrtěl jsem ocasem. Vlk se pak začal vyptávat na moji práci a na práci rytíře a já chvíli mlčel a přemýšlel jsem.
,,no.. Jako špeh je nejlepší znát nějakou bojovou techniku víš? když si blízko cizího území a oni na tebe zaútočí, musíš se umět bránit. A rytíř by zas měl umět se skrýt v terénu, aby mohl útočit ze zálohy."
Kývl jsme si pro sebe a usmíval jsem se, ač jsme rytíře moc nemusel, jakožto práci tedy, v některých ohledech jsme si byli podobní, ale na konci? jsme byli zcela rozlišný.
,,boje? nejsou zde, pokud samozřejmě nechodíš na tréninky ano? Když chceš trénovat souboj tak s ena boje musíš určitě připravit."
Pohlédl jsem na Kettua.

Zachechtal jsem se nad jeho radostí z výtvoru a zavrtěl jsem ocasem, bylo roztomilé bílého sledovat, byl jako vlče...jako já když jsme přišel do této smečky..to byli časy. Jak se asi Delailah a Azueen mají.. chybíme jim vůbec? kdo ví.. ale snad je brzo uvidím už, chtěl bych jim moc ukázat Irise..A třebas uvidím i Coreyho! a zkusím s ním vše urovnat! Usmál jsme se pro sebe a po té stejně jako vlk přede mnou, jsem se téže přidal k vytváření věnců.

Zasměju se, bylo roztomilé jak jsi se ve slovech zasekával.. vlastně jsi byl roztomilý celkově.. TOSHI CO. ne. Protáhl jsem se, abych zakryl oklepaní ze stresu, Toshi jsi divnej. Pomyslel jsem si a po té pohlédl na Irise jak si vede a když někde zaváhal tak jsme po chvilce mu popvěděl, jak dál a celkově ho podporoval.
Usmál jsem se, když vlk věnec udělal a zavrtěl jsem ocasem.
,, no vidíš! jsi šikula."
Pochválil jsme ho jako nějaké vlče a zasmál jsem se.

Samozřejmě jsem se musel zasmát nad tím, jak se Iris do oněch slov zamotal, do samotné myšlenky, bylo to roztomile. Ale určitě jsem se rozesmál když řekl, že si to nedokáže představit.
,, ne? Poprvé nebo podruhé jsi mě učil létat!"
.. Další jsem větu jsem si spíše zaseptal pro sebe
,, něco co mě má rodná smečka nenaučila.. "
Pohlédl jsem na hotový věnec mezi našema packama a pousmál jsem se. Pak jsem si uvědomil, jak vlastně ležím opřený o irise a lehce nastražil uši.
,, vidíš jak ti to jde, teď sám "
Kývl jsem a zvedl jsem se, popošel jsem a trošku se oklepal.

Pohlédl jsem na vlka a hned jsem viděl jak býlí začal stresovat. Povzdechl jsem si s úsměvem a opřel se o něho.
,,tak pojď"
Usmál jsem se, podal mušle a provázky a tlapkama ho začal navádět, užíval jsem jeho tlapky a hlídal jeho stisk.
,,taky mi to ze začátku dělalo problém, mé začátky dopadli příšerně.. měl jsem křečovitý stisk.. nejen že jsem na tohle nebyl zvyklý, ale byl jsem dost psychicky nevyvážený a tak jsme jich pár zničil."
Mluvil jsem při tom, abych ho uklidňoval.
,,Nejsi první a nebudeš ani poslední, kterýmu se něco nepovede, ale o to víc je nejlepší pokračovat, protože když pokračuješ, získáš zkušenosti a nakonec se ti to všechno povede."
Usmíval jsem se.

Pomalu jsme doběhli na místo u řeky. Z hluboka jsme dýchal, ale nevypadal jsem nějak zmoženě, ani trošku, na běh jsem byl již zvyklý, každé ráno jsme běhal, takže žádná vyjímečná událost to pro mě nebyla, ale určitě jsme zašel k proudu vody se pořádně napít. Když jsem dopil prohlédl jsem si ostatní a pohlédl na Arxiho, který již čekal na další instrukce. Znovu jsme všechny prohlédl a pak začal.
,,Špehové. vydáme se nyní dál zjistíme kolik jich tam je a hlavně v jakém stavu jsou, po té se vrátíme a trošku vás poučím."
Prohlédl jsem si všechny, pak jsme pohlédl na Arxiho a pokývl jsem na něho, ten se souhlasem kývl a já se tak rozešel dál, přešel jsem mělkčí řeku přes kameny a pomalu se za řekou rozeběhl dál po trase.

---> Pláň posledních sobů

Pousmál jsem se, když vlk řekl, jak větve budou tenké, to bude nejspíše iris koukat. Chvíli jsme sbírali, než jsme našli dostatek větví. Lehl jsem si k hromádkám a pověděl.
,,pojď to stačí."
Kývl jsem na něho, vyčkal jsem až si lehne ke mě taky a pak tlapkou vzal jeden provázek a tři mušle, dvě menší a jedna větší.
,,musíš být opatrnej, cit v tlapách a trpělivost."
Začal jsem a pomalu šnůrkou začal obvazovat mušli, dvě o-čka na jejím těly, které se spojovali ve špičce, kde jsem udělal uzel, to stejné udělal na dalších dvou a pak vzal tři provázky, které jsem spojil čtvrtým a vytvořil tak jeden tlustější provaz.
,,Když nebudeš trpělivý a opatrný stane se, že mušle praskne, jsou přeci jen křehké."
Usmíval jsem se celou dobu a mluvil jsem v klidu.
Dále jsem na provazu z pohledu našel střed, kde jsem tu největší mušli přivázal dvěma uzli a to stejné udělal na menší mušli s odstupem na pravé straně a druhá mušle zase šla na levou stranu a celé to zakončil tak, že jsem konce provazu svázal na konci dohromady.
,,hotovo."
Usmál jsem se, opatrně jsem vzal věnec z mušlí a dal si ho přes hlavu na krk.
,,a takhle budeme dělat ty ostatní, můžeš vybrat víc mušlí, byl bych radši, kdyby na každém byli alespoň tři mušle."
Dodal jsem a zavrtěl ocasem.

v mých očích by se dalo říct že zajiskřilo, když Rivera pověděla že bude nyní jednou z nás takže žádné postavení. To si užijete tedy madam a já též. Pomyslel jsem si. Vlci se pomalu všichni rozeběhli, v čele s Arxim který mi dal souhlasný úsměv, samozřejmě jsem ho i opětoval a jen jsem sledoval jak se vlci rozutekli za jeho ohonem. Vyčkal jsem až všichni zmizí, samozřejmě Bellanu jsme nechal před sebou, chtěl jsem na ně mít dohled a otočil jsem se na Irise, který zde na mě čekal. Prohlédl jsem si ho, byl nervózní, cítil jsem to. Otřel jsem se o něho a usmál se na něho.
,,zvládneš to. jsem pyšný že jdeš se mnou."
Pověděl jsem vlkovi, abych ho uklidnil a pak už mu čumákem ukázal že jdeme, ve chvíli kdy se Iris rozeběhl, běžel jsem i já, sledující vlky před sebou a promýšlel jsem vše dopředu případné scénáře, které se můžou stát.

Pousmál jsem se a nedokázal jsem si odpustit poznámku.
,,od některých smeček máme rozumu dost."
Nemyslel jsem to vůbec hnusně nebo něco, obrázek o Ignisu jsem ještě nedokázala mít pořádný, ale už jsem pár věcí o nich slyšel. Když vlk Odpověděl na mojí otázku, kývl jsem, neměl jsme tucha co tento vlk v hlavě měl, jaké myšlenky se mu honili, ale věděl jsem, že jen tak si hrát není sranda. Vlk mi dokonce řekl něco, co jsem již v podobném významu od něho slyšel.
,,Co když by byl jeden, kterýho by zajímal takový typ smečky? jen by tam nechtěl patřit."
Optal jsem se a pohlédl na vlka. Něco mi říkalo, že tato otázka něco vyvolá, doufal jsme jen, že nic špatného, vskutku jsem se chtěl o nich dozvědět mnohé, dost mě zajímali, ale nebyla to smečka určená pro mě, takovou za kterou bych položil svůj život jsem již našel.