Príspevky užívateľa

Pousměju se nad jeho odpovědí a nad tím jak se o mne vlk otře, nadšeně vydechnu a jdu hledat mušle.
Po nějaké té době se už zde ukázala hezká hromádka mušlí. Iris sám již na to poukázal, donesl jsem tedy mušli a pohlédl na hromádku a chvíli mlčel.
,,Jo to by mělo stačit."
Kývl jsem a odešel pryč, tentokrát ke sněhu a začal brát tenké mokré větvičky, které jsme šel ukázat Irisovi.
,,hledej tyto větve, ty budou potřeba."
Pověděl jsem vlkovi a dál pokračoval s hledáním.

Neudržím se a zasměju se, když mi olízne čumák.
,,co blbneš."
Zasmál jsem se znovu a zavrtěl jsem ocasem, přišlo mi to od něco roztomilé, milé, příjemné. Líbilo se mi jak moc je Iris jemný, snaží se aby mi neublížil a je strašně milej. Po chvíli jsem se, ale zas zvedl a zavrtěl ocasem.
,,pojď najít další, ať můžeme dokončit naši práci."
Kývl jsem a šel dál hledat mušle, abychom se mohli posunout k dalšímu kroku.

Usmál jsem se a kývl jsem na souhlas a po té společně i s Irisem jsem začal odnášet mušle. Když jsem v jednu chvíli odnášel Iris na mě houkl.
,,Ano mráčku?"
Nastražil jsme ušima a pohlédl jsem na Irise, skoro hned jsem se začal smát.
,,južiš malej."
Zasmál jsem se a došel k němu, sedl jsem si před ním, jednu tlapku dal pod kraba a druhou jsem se ho dotkl na krunýři, aby si začal všímat mě a pustil se Irise.
,,jsme tě vyrušili co?"
Promluvil jsem ke krabovi a zasmál se. Pomalu jsem kraba pustil zpět do písku a sledoval ho jak odchází do moře, po té jsem se otočil na Irise a čichl si k jeho nosní jamce, které jsem se i lehce nosem dotkl.
,,dobrý?"
Optal jsem se a pohlédl mu do očí v té blízkosti, neodtáhl jsem se.

Když se vlk zeptal na spírály kývl jsem.
,,vydrž mi."
Pověděl jsem a pomalu jsem se k vlkovi vrátil a začal opatrně rozhrabávat písek. Netrvalo to dlouho a už jsme opatrně drbal a čichal k mušli, ověřující zda-li tam nic nežije, Když jsem si vyzjistil, že tam vážně nic není opatrně jsme zvedl mušli do tvaru spirály.
,,tadfy"
Zamumlal jsme opatrně, abych mušli nerozkousl, přinesl ji k Irisovi a opatrně ji položil na zem.
,,specifický tvar mušlí, většinou obývané mlži a tak podobně, takový tvor ze slaných vod."
Zavrtěl jsem ocasem.

Nad jeho větou jsem jen pokýval hlavou, vlk měl pravdu, byla to strašná škoda, zase né každý vlk chce být hodnej a milej, téže to může jít proti jejich víře. Myšlenky mi zase začali zajíždět do směrů mé minulosti čemuž jsem se chtěl vyhnout a tak jsem zavrtěl hlavou.
,,svět potřebuje dobro když je zla tolik."
Bylo jediné co jsem pověděl a zavrtěl jsem ocasem. Sledoval jsem písek rozléhající pod mýma tlapkama, roztáhl jsem tlapky a ve chvíli kdy připlula vlna, protekla i s pískem mezi mými prsty a já se pousmál.
,,taky se těším."
Kývl jsem a rozhlédl se po okolí, i v tom sněhu šli vidět větve, dokonale vlhké na pletení, ale těžší na práci, uvidíme jak si Iris povede.
,,každý den se něco nového naučíš, ani to nemusíš vědět."
Odpověděl jsem s pozitivitou v hlase, zvedl jsem lehce ocas a zavrtěl jím. Nad představou věnce velkého jako mráček vedle mě jsem se musel zasmát, ale hned začal odpovídat na jeho následující otázku.
,,mušle. čím větší, tím lepší."
Kývl jsem a nos zabořil do písku, chvilku jsem šel a brzo jsem narazil na starší schránku vápenaté mušle, tlamou jsem ji vzal a odnesl na kraj pláže.
,,sem je budeme dávat. Opatrně na spirály, můžou v nich žít tvorové, v zimě jsou vyjimečné, ale furt je moře může vyplavit, kontroluj je dvakrát, než je odhodlaně sebereš."
Upozornil jsem dopředu vlka.

Kívl jsme nad jeho slovy.
,,my z Nihilu nejsme na souboj pokud není třeba. My nihilští chceme mír ve světě."
Pousmál jsem se nad slovy, které jsem právě vyřkl, nejsme na žádnou krvelačnou válku a jen jsme doufal, že za svůj život žádnou zde nezažiju. Zasmál jsem se když se vlk ozval ohledně květin a nad jeho slovy jsme samozřejmě kývl.
,,neboj se, určitě tě to na jaro naučím."
Nechal jsem se od Irise jemně otřít a usmíval jsem se, miloval jsme tyto dny po jeho boku, byli to nejlepší dny které jsme si kdy mohl přát. Vlk brzo začal přemýšlet nad věnci z peří a já se nad jeho myšlenkou usmíval.
,,vyzkoušíš a uvidíš, třeba nás naučíš něco nového."
Pokývl jsem a hned odpovídal dál.
,,věnec by měl být tak velký, aby šel vidět."
Zavrtěl jsem ocasem.

Pousmál jsem se nad Kettuem, připomínal mi mě, když jsem byl menší a dostal jsme se sem do smečky, téže jsem se omlouval za vše co šlo, div jsem se neomlouval za to že dýchám.
,,v pořádku Kettu, omlouvat se nemusíš."
Kívl jsem hlavou.
,,ano jde, ale musíš prokázat mnoho věcí ohledně té práce. Zájem. účinnost. prospěch. práce. Naše výsost musí vědět že se o obor vážně zajímáš a není to jen koníček. Musí to být práce účinná bez experimentech na životech. Musí být prospěšná pro smečku. A taky by jsi měl dokázat že jsi schopen vést a učit vlky, kteří by se chtěli ten obor naučit."
Vysvětlil jsem vlčeti a na svá slova jsem lehce přikývl. Sám bojuji za pozici mistra u špehů a zatím nad Nicolasem vedu, za což jsme byl rád, ale nesmím to vzdávat, vše se muže kdykoliv pokazit. Pak vlče povědělo otázku nad kterou jsem se musel pousmát.
,,mnohé. Špehové by se víc mohli zaměřovat na svůj obor, než dělat něco, co by nechtěli stejně tak rytíři. Takto se učí vše dohromady, taky by již nebyl až takový zmatek a měli by větší přehled o tom jaký mistr učí co."
Kívl jsem, sám bych nejspíše zapomínal, že Nicolas se učí na špeha, kdybych ho v tomto směru nebral jako rivala, samozřejmě ze srandy ho tak beru, ale nechci přijít o možnost být první špeh mistr, to ne.

Nad poznatkem lesa jsem se musel zachechtat.
,,jo.. lesem proletět je už velký oříšek."
Pousmál jsem se a podíval jsem se na Bellannu, nastražil jsem uši hned jak mluvila o obratnosti, já se učil rychlost spíše než obratnost proto jsem tedy kívl.
,,rád se přiučím a pak ti ukážu svůj svět."
Kívl jsem na její nabídku pak jsem jen trošku couvl od srázu, jenže co následovalo mi dost vytrhlo slova z úst, Bell promluvila a brzo už padala dolů ze srázu. Celé mé tělo bylo pevné, tlak adrenalinu projíždějícím každou mou žílou dostávající se do každé části mého těla
,,Bellanno!"
Zařval jsem, ale se smíchem, rozeběhl jsem se a skočil přímo za ní. Pár setin mi trvalo se zorientovat, hned můj pohled padl na Bellannu, která byla dost napřed. Pohlédl jsem na moře a sledoval vlny. Vítr jde k nám.. popřemýšlel jsem a dal špičky křídel před sebe a tím ze sebe vytvořil šipku, rychle jsem se tak přiblížil k Bellanně a lehce křídla oddálil, abych byl vedle ní.
,,sleduj vlny, proti tlak tě zbrzdí, proraž křídly vzduch."
Řekl jsem u ní a zasmál se. Pohlédl jsem na blížící se kameny a vodní hladinu, v tu chvíli byl u mě vidět strach z blížící se hladiny, nestresoval jsem, ale věděl jsme že brzo roztáhnu křídla, obratnost jsem moc netrénoval, nevěděl jsem zda li to vyberu tak abych nevrazil do v tuto chvíli tvrdé hladiny, buď mi bell něco řekne k tomu, nebo to zvedám.

Smál jsem se jeho slovům, bylo to příjemné se s ním takto bavit, klid žádný stres a to bylo důležité před těžkým lovem. Když padla otázka nad partnery nastražil jsem uši a už můj pohled vypovídal o mojí odpovědi.
,,popravdě? ne..jako.. jeden vlk tu je který mi motá dost hlavu.. Ale jsem mladej a popravdě moc o lásce nevím.. Nevím co si o tom myslet a hlavně o sobě.. jsme trošku v tom ztracenej no..”
Řekl jsem popravdě Arximu. Nad touto otázkou budu přemýšlet dlouho.. je tu někdo takovej, krom Irise..? Optal jsem se sám sebe v hlavě. Vlk po té mluvil o teplých pelíškách a podobně a já se pousmál.
,,jim dám za uši s tebou. někdo to tu krmit musí a né že budou lovit jenom my, špehové a vy rytíři. Hezky budou lovit taky.”
Zazubil jsem se na vlka. Bylo příjemné se bavit s Arxim o vše možném, dost jsme si s vlkem dle mého usouzení sedli a já se jen těšil až jednou budu téže mistrem a budu stát po jeho boku jako rovný rovnému... jenže jsem brzo začal pociťovat nějakou divnou přítomnost, nějaké zvláštní svrbění v těle mi řeklo, že se někdo tady promenáduje a to se mi i brzy, ten strach a ten pocit, potvrdilo, když se mohutný bílý vlk s lebkou na hlavě objevil přímo vedle mě, lekl jsem se? ano. Dal jsem to najevo? ne. Napnul jsem svaly, abych se vyhnul jakékoliv reakce a zhluboka se nadechl, abych i hned zklidnil tep a tak neměl žádnou reakci ze které mohl mít vlk radost, byl jsem přeci jen špehem a na toto jsem musel být přeci zvyklý. Nedám ze sebe reakci.
,,dobré ráno mráčku."
Pověděl jsem v klidu vlkovi a otřel se o něho. Byl jsem moc rád, že se dneska k nám Iris připojí, nejen že potvrdí svoji loajalitu smečce, ale i zjistí o více členech, pokud už nezkoumal hodně. Byl jsem moc pyšný na vlka.
Brzo se k nám přidala další vlčice, jedna ze dvou vlčic, které dneska půjdou na lov.
,,Dobré ráno."
Mírně jsme kývnul hlavou směrem k vlčici i přes to, že mi na ní přišlo něco špatně, normálně bych se zeptal, ale je zde moc vlků na to a sám vím, že jsem s ní nemluvil natolik, aby se mi se vším svěřila. Moje uši byli nastražené, když mluvila o přínosu bylinek a tak podobně, kdyby bylo nějaké zranění.
,,moc děkuji, že jsi věci vzala sebou! Sice bych by rád, kdyby se nikomu nic nestalo. bohužel musíme počítat se vším."
Mírně jsem kývnul hlavou nad svojí větou. Byl jsme rád, že ještě potvrdila, že je zde primárně na lov, to jsme zde byli všichni, ale ukázala mi tak, že je připravená a já jen nadšeně kývl hlavou, že jejím slovům rozumím.
Hned po Bell přišel další vlk.
,,dobré ráno Nicolasi."
Kývl jsem na vlka a musel jsem se hned zasmát nad jeho poznámkou o společném lovu.
,,Nicolasi. Jsem zde déle než ty a ani já si toto nepamatuji."
Neodpustil jsem si poznámku, přeci jen jsem zde byl víc jak dva roky a vážně společný lov si sám nepamatuji, nemluvě o tom, že jsme sám nebyl nikdy na společném lovu, ale zkušenosti zde jsem již dost nasbíral a věřil jsem si na toto, jinak bych asi tento lov nenabídl Arximu a pak to spolu nepředhodili Voltaire, chtělo to dost všechno promyslet ač se to nezdálo. A za chvíli nám přišel poslední člen dnešního lovu a druhá samice, Rivera.
,,Dobré ráno princezno"
Sklonil jsem hlavu a pohleděl zpět na ni, bylo na jednu stranu velmi divné, že dneska jsem měl Riveru pod sebou, že mě měla dnes poslouchat.
,,dneska na lov jsem já osobně víc než připraven a očekávám nejlepší výsledky."
Usmál jsem se na Rivera a pak si šel stopnout k lesu, kde jsem se otočil na všechny přítomné vlky a spustil monolog.
,,Jsem moc rád, že jsme se sešli a půjdeme spolu na lov, jsem moc rád, že nás je tolik i přes to, že nás mohlo být více, však nevadí. Věřím že to dneska zvládneme. Arxi. K tobě je přiřazena Rivera, zbytek na požádání bude se mnou i přes to budete poslouchat jak mě tak i Arxiho. Samozřejmě návrhy a nápady podávat můžete my to mezi sebou probereme a vyjdeme s nelepším výsledkem, který vymyslíme."
Odmlčel jsem se a všechny si prohlédl než jsem začal mluvit dál.
,,Poběžíme lesem až k divoké řece, kde si dáme menší odpočinek před lovem, byl bych rád, aby jsme všichni běželi pohromadě, aby jsme se netoulali a aby jsme tam dorazili co nejdříve, ale s menší námahou, svaly budeme potřebovat na lov, kde se taky dost naběháme a budeme si muset dávat velký pozor, proto tedy u řeky dostanete víc informací o lovu a téže si něco popovídáme o sobech, co budeme my špehové vyhledávat a pak podáme lovcům Arximu a Riveře. Hlavně už teď myslete, že sobi jsou mohutná zvířata, dávat si pozor hlavně na jejich kopnutí, jedno špatné kopnutí a umřete na místě. Počítám dneska s alespoň dvoumi soby když se nám povede, ale samozřejmě vůči našemu počtu budu rád za jednoho. Jestli se však někomu něco stane.. Radši se domů vrátím s prázdnou než s úmrtím nebo vážným zraněním. Nechci nic riskovat, nechci ztrátu životů a ani těsnou smrt, byl bych moc rád, aby jste všichni byli víc jak opatrní."
Kívl jsem si pro sebe, nechtěl jsme nic riskovat a to vůbec ne pod svým velením, ale počítat jsme musel se vším.
,,Cestu zpět obejdeme okolo černého jezera, aby jsme se vyhnuli ztrátě kořisti v řece."
Dopověděl jsem o lovu a prohlédl jsme si všechny vlky.
,,Arxi?"
Vyzval jsem vlka a pohlédl na něho, sám jsem již nevěděl co k tomu dodat a tak mě napadlo, že vlk jakožto on by mohl případně vědět víc, věděl by jestli jsem sám něco nezapomněl nebo cokoliv jiného by mohl dodat.
,,měl bys ještě něco co bys chtěl říct?"
Zeptal jsem se vlka a vyčkával na jeho slova.

Poslouchal jsem jeho slova a pomalu uvolnil svaly v obličeji.
,,tím pádem je magie vskutku dobrá pro špeha."
Pousmál jsem se.
,,ale zkoušej dál, ano? dokud si nebudeš na několik procent jistý kde se budeš hodit."
Pohlédl jsem na něj a usmál jsem se, pak jsem se pomalu rozešel.
,,jdu napřed, ty mezitím se rozhodni co a jak a pak vyraž."
Pohlédl jsem na Irise.
,,né že tě zahlédnu dříve než dojdeme na větrnou louku."
Mrkl jsme na něho, aby pochopil, že to je trénink, aby mi ukázal jeho magii a s tím se rozešel do lesa.

Kívnu nadšeně s hlavou, když vlk neváhá a odpoví, bylo příjemné vidět Irise jak se zde, u nás ve smečce, učí. Když se vlk optal na věnec, kývl jsem.
,,tradice."
Usmíval jsem se, miloval jsme naše tradice. Pak se vlk optal na květiny a já chvíli přemýšlel než jsem odpověděl.
,,no.. ne i ano. Je na to potřeba trošku jinačí technika, podobná, ale furt tam jde vidět že to je jinčí."
Kívl jsem hlavou na své věty, květiny se přece jen lehce trhají narozdíl od klacků a tak podobně. Když jsem si všiml jak sleduje své peříčka nastražil jsme ouška a usmál se.
,,prvně se naučíš základ, pak můžeš zkoušet dál, ano?"
optal jsem se a zavrtěl ocasem.

Mírně se zamračím nad slovy vlka a chvíli v tichosti stojím a mlčím, přehazuji si jeho věty ze strany na stranu, z myšlenky na myšlenku.
,,v čem si myslíš že je tvá magie dobrá pro špeha?"
Optám se a pohlédnu na Irise, jistě, jeho magie je úžasná a velkolepá, ale nedokázal jsem ji nějak zařadit ke špehům, k rytířům jistě, dobré využití na návnady v lovu, ale i já odešel z rytířů díky bojům, takže jsem Irise víc než chápal.
,,otázku nemyslím nějak hnusně nebo něco, ano?"
Dodal jsem, protože jsem již nějak věděl jak Iris na takové otázky reaguje, nemyslel jsem to hnusně, ale nevěděl jsem co si Iris představuje pod prací špeha.

Pousměju se když vlk neví co přesně to je, základem se trefil, ano, ale tím zbytkem bádal. Rád jsme ostatním vlkům vysvětloval akce spojené v naší smečce, miloval jsem akce. Tolik pohybu a možností bylo!
,,Ano. Jedná se o zdobení hranic. U nás v nihilu máme jednu květinu, kterou označujeme hranice, věděl bys kerou?"
Než odpověděl na mojí otázku dál jsem i pokračoval.
,,Jsme Nihil, máme vypadat reprezentativně a tím spadá i to, ukázat hezky hranice. pro nás, ale bude vytvořit věnce, jakožto vlk, jednou budeš muset prokázat smečce, že sem chceš patřit a tvým úkolem bude vytvořit věnec z věcí které máš rád i já tímto prošel, je to akce spíše pro vlčata, ale i starší se zapojují, když jsou noví."
Odmlčel jsem se, aby vlk vstřebal mé slova a po té začal mluvit dál.
,,dneska tě naučím jak takový věnec plést a jelikož nemáme jaro, ale zimu, nejsou tedy květiny, proto tedy budeme plést věnce z větví a mušlí!"
Usmál jsem se a odhrnul tlapou písek pod sebou, tím ukázal pár menších mušlí pod ní a jednu větší.

Usmál jsem se když vlk pochopil má slova a zavrtěl jsme ocasem.
,,rád slyším."
Pomohl jsem bílému vlkovi na jeho nohy a koukl do lesa.
,,přemýšlíš že půjdeš k nám? ke špehům? nebo spíše jen zkoušíš co ti sedne více?"
Optal jsem se vlka, chtěl jsem prvně zjistit co očekává od dnešního dne, vědět jak tento den bude brát a tak podobně, prvně základ a pak výuka. pomyslil jsem si a usmál se.

Pomalu jsem si to bral na pláži vodou a smál se u toho, sice voda byla ledová, ale já ji miloval ať už byla jakákoliv! byl jsem rád ve vodě ač mi bylo líto, že můj přítel - Iris to viděl jinak, ale né každému sedí co druhým. Při myšlence nad Irisem jsem zastavil a pohlédl na bílého vlka, který zde dnes byl se mnou.
,,víš proč tu jsme?"
Optal jsem se Irise. Sice to Voltaire říkala, nevěděl jsem zda-li vlk pochytil co po nás je chtěno, co máme vytvořit či udělat, jestli se to vůbec k Irisovi i dostalo což se mohlo i stát, že neměl vůbec páru o tom, že je nějaká daná práce ve smečce pro všechny členy.