Príspevky užívateľa

Ples. Jó to je něco, o čem se ostatní vlci stále zmiňovali a především dnes to bylo vcelku haló. Tulipán se sice částečně straní ostatním a je jako by nebyl, ale nemohlo mu uniknout, jak se všichni na ten ples strojí. I jeho tatínci se ozdobili třeba takovými květinami! Nebyl si moc jist, proč to všichni dělají, ale když to dělají všichni, tak to tak asi má být, co? Rozhodl se jít s davem a i přes to, že se mu původně nikam nechtělo. Využil třeba toho, jak odkoukával vytváření věnců u táty Tima. jeden takový se jemu samotnému podařilo udělat, ale taky na to vypadá. Je takový kostrbatý a nic moc, ale Tulipánkovi se zalíbil! Tak snad se to bude líbit ostatním. Tenhle věneček se mu následně podařilo dát na hlavu, ale tak, že si to navlékl na jeden parůžek a věneček držel hlavně na něm. Sice křivě, ale držel. Potom využil i pár kytinek, které si dal do strsti stejně jako mu to kdyyysi ukazoval Guláš. A měl hotovo! Cítí se trochu zvláštně, ale kupodivu si věří, že to zvládne.
A tak se podle ostatních dostal až na místo konání plesu. Nedržel se moc u ostatních, ti možná ani neví, že se Tulipán na ples taky vydal a to mu vlastně vyhovuje. Přišel se sem hlavně podívat na celé dění, nemá moc v plánu se zapojovat, ale třeba si ho někdo po tom zahájení vytáhne a ukáže mu, jak si to užít!

Když teď poslouchal bílého vlka, jak odpovídá na jeho otázku, zaměřil se kukučem někam do dálky, jako by doufal, že tu srnu uvidím už odtud. Pak se ale na tátu stejně koukl, protože když povídal o nenápadnosti, dost ho to zaujalo. Pff.. nenápadný se snažil být tehdá ztracený v troskách, kdy nechtěl aby ho Dante viděl, ale jaksi mu to nevyšlo. Tak snad to dneska vyjde! "takže slyšet nemám jít vůbec" zamumlal a sklopil pohled k zemi, kde se zájmem packou odsunul náhodný klacík, který by asi mohl být onou hrozbou hlasitou. Asi to chápe- jo, bude muset koukat kam ťapká a ne jenom jít. Dobře. Timek ale pokračuje v přibližování představy o lovu a u toho taky Tulip vypadá že to chápe. Jen si teda neumí představit, jak to cukání vypadá? A jak pevné bude muset držet? Z toho má celkem obavy, ale hned se mu zase ulevilo když táta slova zakončil tím, že Tulipovi pomůžou. Uff, hned to bude lehčí a ne tak děsivé. Za to je rád! Zamával proto ocáskem. "a už můžu?" zeptal se a zas zaňufal ve vzduchu, jenže tam našel prd, a tak si čuchl zase k tomu keři, kde už pach srny cítí. Teď ho jen najít pokračovat...

Odpověděl na to, co po něm chtěli. Poznává přeci jejich pachy, ale dle jejich reakci to asi nebylo ono. Sice Hari souhlasil, ale že by jásal a chválil, že to Tulipek správně řekl? To vůbec. Ani Timek tak nevypadal a dokonce mu do toho všeho připomínal hru s držákem. Oh? Jakože to chytání má být podobné nějakým jiným pachům tady venku? Áha. Ale teď už honem šel udělat to, co mu bílý vlk řekl- přičichl si ke keři, trochu se nad pachem ofrnil a pohlédl do žlutých očí. "srně?" zopakoval a rozhlédl se kolem. "je tady? Někde?" očividně to cítil, když čumáčkem čmuchá náhodně ve vzduchu, jen to neřekl nahlas. "a chytit ji musím jako držík?" těkl pohledem k Timovi.

Chtěl nepozorovaně vycouvat pryč a tajně zmizet dříve, než si jej vlk všimne, ale jéje! Pozdě! Zaslechl totiž své jméno, které ho donutilo zastavit se na místě. Teď mu to v hlavičce šrotuje, kdo by to jen mohl být, že zná jeho jméno? A teď - teď se ptá, jestli si ho pamatuje? No i přes tu nejistotu se musel o pár kroků přiblížit, aby poznat černého okřídleného vrstevníka, který mu je vskutku povědomý "asi" broukl a zase o něco couvl zpět, protože nepotřebuje cizí blízkost. "Ravonny?" zopakoval jeho jméno nejistě a jak tak na něj kouká postupně si vybavuje, kde jej viděl. Taky tam v té cizí smečce! Jako Danteho! Co s eto ale děje, že je teď postupně vídá tady? Vždyť to je zvláštní... A nebo je to úplně normální? Chodit na návštěvy do jiných smeček? Takže se nebude muset nutně potřebují vyhýbat té skoro sousední smečce a nikdo ho neukončí? Není si jist a pro tuto chvíli to je fuk. "my se viděli? Tam u vás?" ještě trochu nejistě ke svému rozpomenutí se chce ujistit, i když by mnohem radši hodil turbo zpátečku pryč.

Trávit čas s Harim a Timem je to nejlepší, ale těch výletů se občas celkem dost bojí, protože tehdá ho treba zavedli někam úplně do cizího s tolika moc cizími vlky, ze to bylo přímo strašné! Dnes se ale budou pohybovat na území, kde se prý má naučit lovit, tak snad to úplně nepokazí, nebo snad ho něco nezavede za hranice, kde by se zase ztratil! Bude si muset dávat velký pozor. Ve svém věku by tohle možná už umět dávno měl, protože ostatní vlčata už na tom jsou taky o dost lépe, ale když on má Tulipánek své tempo... No nic. Pachy, říká Hari? Tak to zkusil Tulip zavětřit nejprve ve vzduchu a poté i sklopil hlavu k zemi, kde se snažil nasát jakýkoliv pach, ale výsledek není takový, jaký si tatínci představují, asi. "vaše" broukl a těkl očkama mezi oběma vlky. Jejich tady totiž poznává nejvíce nó.

Nebyla vůbec příjemná ta událost, kdy se ztratil z území a musel přečkat déšť v troskách. To celé mu ale mnohem mnohem zlepšila společnost, kterou tam měl. Byl tam totiž Dante, který se stal jeho novým kamarádem! A Tulipánek je za to rád, protože teď má kamarády dva. Guláš a Dante, božííí! Ale psssst, o Dantem nesmí nikde říct, to prý moc tajné, takže je jeho kámoš jenom Guláš jojojoo! Heh. Dneska se sice vzdal ven z nory, ale neměl kuráž na to, odejít někam dále k hranicím. Nechce se zase ztratit! A tak se drží uprostřed území, stále blízko lesu, který už zná. Taky na planině ale ani neví co pořádně dělat. Jen tak si ťapká a kouká kolem, možná u toho přemýšlí nad tím vším, co mu Dante řekl, protože to bylo opravdu k zamyšlení! Ale jinak má teď v té hlavičce celkem prdík. Zdejšího okolí si ale všímá dost, snaží se totiž hlídat, jestli někde nečeká nějaké nebezpečí, protože občas má pocit, že to, je všude. A tady v té mlze? Tisíckrát více! A taky že něco spatřil. Jakási černá postava se před ním začala rýsovat a čím víc byl blíž, tím víc to viděl. Taaakže to znamená jediné. Zastavit stát a ústup! Začal raději couvat, než bude dostatečně daleko aby to mohl otočit a zdrhnout jinam.

Nechce poznat nějaké sobecké vlky protože to vůbec nezní pěkně. Chce poznávat jenom hodné vlky, takové jako zná ze své smečky totiž. Dost se mu ulevilo, když Dante konečně přijal to o mámě, protože jak by mu to ještě vysvětlil? Asi by ho musel tatínkům představit. To ale může i tak! Může jim ukázat nového kamaráda! Taková myšlenka ale zmizela hned, co se Dante zmínil o jedné podmínce. "jakto?" vyhrkl ze sebe zmateně, skoro až zklamaně dříve, než to Dante vysvětlil. Ale jakmile odpověď dostal, už to pochopil. "áhaa!" pokýval hlavičkou na náznak pochopení, ale další otázky si stejnak neodpustil " a ty necceš hodně kamarádů? Proč by nešlo?" naklonil hlavičku na stranu a držel si tázavý výraz.

Vůbec se mu to neprovedlo tak, jak čekal. Achjo a on chtěl taky přispět kytičkou v gulášovo srsti. Po jeho povzbuzujících slůvkách si nechal ukázat, jak na to a nemůže nic jiného než obdivovat, jak mu to jde, páni! Taky by to chtěl umět a snad se to i naučí! Zkusí to někdy na tatínkovi, ten má kytičky rád a určitě bude rád Tulipánkovou modelkou.
Poslouchal Guláše dál a už jen zmínka přátelství se mu strašně zamlouvala a vyvolala v něm ještě větší zájem, jako doposud. Na možné kamarády reaguje strašně nadšeně, ale zároveň představa tvoření si nových kamarádů z cizinců, je děsivá. Zbytek slov si doposlechl, ale to hlavní bylo zajímavější, to o kámoších.. že jimi jsou? No jasně! "jo!" vyhrkl ze sebe nadšeně a zašvihal ocáskem, který ještě více ukazoval, jak moc je Tulipánek rád. "kamoší" usmál se spokojeně

"ne?" a proč ne? Vždyť on myslel, že to tak nějak je, že když někdo něco chce nebo nechce, tak to tak je nebo není. Ale jestli to je takhle, tak to je problém, protože on Tulipánek opravdu nechce, aby ostatní omrzel... "jak opustila? Nebyla tam máma, nemám" zaprotestoval si ještě trošku, protože nechápe, co na tom nechápe. Vždyť má prostě dva tatínky a tak to je, co je na tom? Ať už cokoliv, hodně hodně ho zaujalo Danteho ujišťování. Ouška má nyní napnuté a výraz nadšený "kamarádi?" zašvihal ocasem. To je přeci úžasný, našel si kámoše! "tak to jsi dobrý kamarád" dodal radostně. Takového kamaráda by si přece přál každý a Tulipánek nemůže být nic víc, než mocinky moc rád, že si takového našel.

Uf, Dante stačí. Ještě že tak! To by Tulipánkovi trvalo asi mooc dlouho, než by se mu to povedlo vyslovit celé správně. A navíc- už teď si není jistý, jak to bylo dál. Dante.. F..Fae.. Fejvůd? Fejsbůk?. Jo.. ještě že tohle nebude třeba řešit nahlas. Z pokračujícího poslouchání zjistil, že je matka panovnice jejich smečky? Aha! Takže v Přízračné smečce jsou taky někde princové? "aha" broukl jednoduše.
Tulip ani nedokáže v jeho slovech najít proč mu to říká- zda to má být myšleno zle, nebo jestli se mu ten Dante snaží vážně jen pomoct. Ale to druhé je asi reálnější více, určitě jo! "Nechci ať omrzí" Pověděl vcelku sklesle,ale to se změnilo hned, jak Dante projevil zájem o tatínky! "Jo!" vyhrkl, ale- ale oh.. cože? Jediný otec a matka..? Jak to myslí? "mámu nemám" Zakroutil hlavičkou a se zájmem zvedl ouška k jeho další poznámce, která mu aspoň potvrzuje, že to s ním Dante myslí dobře. "Fakt?" zabušil ocasem do země, když se mu radostně rozkmital.

Tulipán... Jo, to už taky mohl slyšet ale vždycky, i teď je to strašně zvláštní. Slíchává většinou právě oslovení, Tulipánek! A ne Tulipán... Skoro by si až myslel, že se na něj Vlk z nějakého důvodu zlobí. Posouvají se? Kam a proč? A navíc stojí na místě, nijak nejdou, neposouvají se. Tohle ale nechal být, protože než by cokoliv stihl, už ho čekalo představení celého jména od necizince. Prve už to chtěl zopakovat taky jo ale když to zopakoval on a ještě pokračoval? Panejo Tulipán na něj zíral jak vyvoraná myš. "Žíkat se vám musí, tak- tak dlouze?" vždyť to je divné, vazne je ti cele jeho jméno? Nestačilo by jenom to Dante? "jste- Princ?" zvedl se zájmem ouška. Být princ, je být něco velkého, že? Asi teda- nikdy se s žádným princem nesetkal! Teda cože, vlastně s jedním mluví aaah..
"Proč?" uši zase stáhl dolů, protože ty nejvíce prozrazují jeho emoce, i když je to na něm dost viditelné celkově. "ostatní.. mají mě rádi" broukl opatrně. Takhle to přece je- takový guláš, ten ho má moc rád! A určitě si nemyslí, že by byl tulipán divný. Že ne? "Táty mají taky rádi" je bude bránit. Bude a bude! Ale i ta miniaturní špetka sebevědomí se rozplynula při slovech přerostlá vlčata nikdo nemá rád. Uh.. oh.. "Já nechci... ať mě nemá rád, nikdo" pronesl zoufale. Teď se toho dost bojí.

Rodinu má on přeci tu nejlepší! Nikoho nemůže mít radši jak Timečka s Harim. Tak rád by byl právě teď u nich... Nebo aby oni byli tady s ním! Odvedli by ho totiž domů.. "Tulipánek" dostal ze sebe. Proč by neměl znát své jméno? Vždyť mu takhle každý říká. Snad mu tak bude říkat i vlk, když to teď ví no. Vlk ale říká cosi jiného a je dost viditelné, že Tulipán v jeho slovech dosti tápe. Asi jako rozumí té myšlence, ale zároveň vůbec. Nemyslí si totiž, že toho moc nezná a že by byl neschopným, vždyť mu kolikrát říkají, jak velká šikulka je! "utíkat? To neci" zděšeně zakroutil hlavou. Něco takového vůbec nepřipadá v úvahu. Až se dostane domů, radši nepůjde od Tima s Harim ani na krok pryč!

Počkat, je špatně, že promluvil? Když na to tak překvapeně poukazuje? Ale- když si tak vzpomněl jak reagovali jeho opatrovníci, tak taky bylo překvapení a ještě pochvaly, takže možná dobrý? Tyjo a vlka dokonce zajímá, zda umí říct i více a- a jo! Jo umí to! Ale takhle z fleku ho nenapadá vůbec nic, čím by se mohl pochlubit, že umí povědět. Takže z něj akorát vyšlo další pípnutí v podobě slůvka "nevím". To je výkon!
Po tomhletom se Tulipánek měl tedy oklepat, což udělal a čekal, co mu na to vlk poví, jenže jeho vyjádření nevypsdalo tak, jak by čekal. Oh... Uši sklopil, s blbým pocitem těkl pohledem jinam a raději se opět svalil do lehu. Radějc ani na to nic neříká, vážně nemá hlavičku na nějaké obhajování se, nebo tak podobně.

Netuší co s tím, netuší vůbec nic a ani ho nenapadá vlka požádat o pomoc. Tak samozřejmá věc a on raději mlčí a hledí. Ouška trochu nadzvedl, když ho známý neznámý ujišťoval, že- že mu neublíží? Takhle to má chápat? A když to říká, asi má pravdu, bude mu věřit. Sledoval jak se vlk usazuje a začínal chápat, že s ním tu asi chvíli stráví? Ale jak se s takovými cizími mluví? Neměl prve říct nějaké dobrýý deeen nebo tak? "jo" broukl tiše a odvrátil svoje zraky někam jinam. Už to nebyla odpověď jen jako kývání nebo kroucení hlavou, ano a ne dokáže říct sám! A přesně tyhle otázky jsou i nejlepší, kde nemusí hodně povídat. Kukadly se zase zaměřil na Vlka, protože povídal dále cosi o Tulipkovo srsti? Má se oklepat? Oh.. to vlastně měl, že? Jindy mu tohle poradil třema Timeck, jen toho tu momentálně neměl. Hlavně se zrovna často nestávalo, že by ták moc zmokl. Proto se, opět beze slov, postavil na nohy a udělal to, co vlk říkal. Nešel ani nikam jinam, prostě se oklepal na místě, kapky vody mohly nejspíše doletět až necizího cizince, ale to si Tulipek neuvědomil. Místo toho si řekl, že už asi dobrý, ale sám to uzavírat nebude- podíval se po vlkovi jakoby čekal nějakou pochvalu, že tak to bylo správně, že dobrý!

Pro Tulipánka je to situace naprosto strašná, jak se mu to vůbec povedlo? Odejít z území... Až na to přijde někdo jiný a budou se zlobit, bude se cítit tak moc trapně! Teď ale na nějaké takové pocity nemá místo, teď ho ovládá hlavně strach, který se stupňoval, když dokonce zaslechl kroky. To snad ne- někdo tady je? Nee nee neee! Musí doufat, že ho ten někdo přehlédne, že ho takhle neuvidí.. Není takhle Tulipán náhodou neviditelný? Nemá to klubíčkování i takovéhle vedlejší účinky? V to mohl jenom doufat, když tiskl uši k hlavě a poslouchal, jak jsou kroky blíž a blíž. Zavřel oči, jakoby se držel pravidla - já nevidím tebe, ty nevidíš mě. Dost rychle ale zjistil, že takhle to nefunguje. Ozval se totiž hlas a- a slova a to celé ho taky dost polekalo. Škubl sebou a vykulil oči na cizince, který tu teď je. Vždyť on si fakt myslel, že ho ten vlk neuvidí! Ale teď, když ho má před sebou a může ho celého vidět, hned mu došlo, že ho vlastně zná! Nebo jakoby- nezná, ale viděli se tehdá někde. Kde to jen bylo.. ve smečce kde tulipán vyrůstá to asi nebylo, což? Ale vždyť to je vlastně jedno. Zatím stále bez jediného slova na něj vyděšeně zírá a neví co má dělat. Utéct? Nemůže utéct, už tak dost zmokl achjo!