Príspevky užívateľa

Tulipánek rostl před očima. Vždyť to bylo jako včera, když se narodil. A dnes? Dnes už je z něj vlk velký, jako ostatní velcí vlci- ti dospělí. Ale zároveň ta jeho výška byla celkem diskutabilní, protože to nevypadá, že by z něj měl vyrůst nějaký obrovský chlapák. Tulipán bude spíše takový záprtek, což k němu i sedí, tou svou odtažitostí a podivným chováním. Ale zapojit se občas už uměl- ne sice tak, jako by si rodičové a všichni představovali, ale posun tam je. Dost tomu pomohlo, když se Tulipánek naučil dostat ze sebe alespoň pár slov a postupně se učil další a další. Je v tomhle dost pozadu, kolikrát se mu ani větu nepodaří přesně složit a nebo třeba vůbec netuší, jak na něco reagovat. Pak jen čumí jak hlupáček a vyčítá si, že mu nejde být takový, jako je třeba Timeck. Achjo. S tímhle také dost souvisela dnešní- asi teda dnešní událost, kdy šel sám po území smečky. Tím to totiž vše začalo. Vůbec netuší jak se mu to povedlo, ani si nevšiml hranice - nebo asi všiml, ale nebral ji jako nějakou zábranu a jeho chůze pokračovala dále. Zprvu si myslel, že je stále na území smečky, ale když furt šel a šel a šel a v krajině se objevovaly jen neznámé objekty a scenérie, začal se trochu děsit, kde vůbec je. Furt se snažil jít tak nějak rovně, myslel si totiž, že tím trefí domů, ale oni ne.. tlapičky ho už šíleně bolely a každým bolestivým krokem panikařil více a více. Kde je táta? Kde? Kde jsou? Kde jsou všichni? Snažil se rozhlížet kolem sebe, ale nejen že to zde páchlo tak nějak jinak, ale vážně nikde nikoho neviděl. Ale- ale co teď? Tak moc se bojí! Občas si dokonce musel dát menší i delší přestávku, než zase pokračoval s chůzí s doufáním, že když půjde za nosem, tak trefí. Nikdy nebyl takhle sám.. netuší jak se dostat zpět, jak se orientovat! A aby toho všeho nebylo ještě málo, začal pociťovat kapající kapky, které se stupňovaly tak, že z toho postupně zvykl pořádný slejvák. Ale sakra! Nikde nic! Támhle nějaká voda, takhle neví... Už skoro běžel, když v tu zahlédl cosi, co sice neví, co je, ale utíkal tam a utíkal, co mu síly a bolavé tlapky stačily. A tahle snaha stála za to! Ocitl se totiž najednou v něčem, co vůbec neznal. Tohle příroda taky umí? Takovéhle velké pelíšky? Ach... Po chvilce ťapkání v neznámém objektu si našel jeden krytý suchý vnitřní rožek, ve kterém se natěsnaně uvelebil do klubíčka. Mokrá srst ho studí a vůbec neví, co s tím vším. Co z tou celou situací- prostě se ztratil? Snad nee... Kéžby tu byli tátové..

Kde jinde by mohl cítit bezpečí, než za jedním z jeho opatrovníků, kteří ho však semka přivedli. Netuší kde to jsou a kdo je ta cizí vlčice, která se o něj začala zajímat, ale na útěk se nedal. Zůstal stát na místě jak tvrdé Y a koukal, jak si ho neznámá prohlíží. Ouška mírně přitiskl k hlavě a jen co se ke slovu dali i Hari s Timem, nechápavě mezi nimi těkal pohledem. O čem to jen povídají? Padlo jeho jméno, pak taky slovo parazit? O co tady jde a proč Tomek ustupuje? Nejistě po něj koukl, ale hned na to koukl zase k Harimu, u kterého snažil pochopit, co po neznámé chce- ten důvod, proč přišli! Ale či tomu Tulipánek rozumí? Moc ne. Panečku dospělácké rozhovory jsou ještě tak moc složité! Stál tam kvůli tomu jako hlupáček, který se pro jistotu rozhodl se opět tak napůl schovat.. Udělal proto pár krůčků směrem k Harimu, kterému se přikrčeně vměstnal mezi přední nohy, jakoby měl být tady v bezpečí. Za Timckem teď nešel schválně, když ho chviličku zpět nechal samotného, skoro na pospas neznámé, jen tak!

Moc často se nestávalo, že by se Tulipánek vzdálil od Tima nebo Hariho na vzdálenost více jak dva metry. Sám rozhodně ne, ale když má teď zařízený doprovod, to už by šlo. Jistě, že se mu zprvu moc nechtělo, ale nakonec se se známým vlkem vydal tam, kam byl veden. Moc ho ten okolní svět neohromovoal. Nejen, že to zde ve smečce už celkem zná, ale raději si bude hlídat Guláše, který mu začal dokonce něco povídat. vlčí máky? tázavě naklonil hlavičku na stranu a rozhlédl se kolem po červenými květinami poseté louce. Tohle jsou vlčí máky? svůj pohled vrátil na guláše a dobře udělal! Ten mu totiž jednu z květin podává? Oh? Co s tím? Opatrně k němu natáhl hlavičku, pootevřel tlamičku a kvítek si s jemností převzal. Takhle s kvítkem v tlamě zůstal stát a nechápavě pozoroval, co to guláš stále vyvádí. "poč to deáš?" broukl, ale jéje! Při tom mu kvítek na zem spadl a on se k němu ihned sklonil. Ale nee! Rozbil to? Snad ne snad ne! "magaétky?" kvítek opět vzal do tlamičky, protože na za to, že s ním musí něco udělat a poslouchal zbytek jeho slov, které by mu mohl třeba více vysvětlit. Zatím u toho ale přemýšlel co s oním kvítkem? Má snad udělat to co on? Strčit to do srsti? Asi. Jenže místo toho, aby to Tulipánek udělal sobě, přiťapkal blíže ke gulášovi. K němu se snažil natáhnout, skoro se mu až přední tlapky odlepovaly od země, když mu do srsti strčil kvítek. Tak to patří? Spokojeně ucouvl, aby si jej prohlédl, ale byl akorát svědkem toho, jak se kvítek uvolnil a spadl na zem. Oh... Sklopil smutně ouška, co jen udělal špatně?

Tulip se musel schovat za tátu číslo dva, který byl oproti ostatním alespoň trochu tišší. Sice se zapojil také do dospěláckého rozhovory ale ne tak intenzivně. Hlavičku k němu malý zvedal, když se k němu černobílý naopak skláněl. Poslechl si totiž, co mu povídá a reakce? Opatrné dotknutí se čumáčkem toho jeho a mírné přikývnutí, po kterém své zraky přesměroval k bandě vlčat, která se začíná zajímat. Vůbec to totiž netrvalo dlouho a měl u sebe náhle vlčku jeho věku, jejíž zápal do povídání byl šílený. To Tulipánek ještě nevyslovil ani slůvko! Hlavně ani nechápal, co to šedivá okřídlená vlčka dělá, proč se zajímá a co je to ta příšera, kterou hledala..? Nedokázal jí ani odpovědět tak, jak by asi čekala, pouze po ní zmateně až vystrašeně těkal očkama. Brzy se k nim přidal i další vlček, který Tulipánka svou přítomností moc neuklidnil. Teď jsou dva na jednoho, a to není vůbec férové! Naštěstí tento vlk nebyl nijak zapálený do záhadné příšery a místo toho byl Tulip svědkem, jak místo mluvení blbostí, spíše blbosti provádí! Co se to jenom děje? Co to po něm všichni chtějí? On je tady nechce, moták! Tati! Ohlédl se po svých opatrovnících, pak koukal zpět na vlčata a pomalinku od nich zacouval, načež se v dobré vzdálenosti honem otočil a vystřelil k Harimu, kterému proběhl mezi nohama a útěk ukončil u Timcka, kterému se přifařil mezi přední tlapy. Tady bude jistě v bezpečí! Jó to si myslel do chvíle, než měl na očích rohatou hlavu té velké cizinky. Ach ne! A říká jeho jméno? Ale nevyznělo to nijak zle... Naopak to bylo celkem pěkné. I přes to ho to však nedostalo z táto-skrýše, kterou si našel.

Mezi divočejší vlče se Tulip ani zdaleka řadit nemůže. Minimálně né takto na veřejnosti u cizinců, protože to by nebyl schopen hlídat si ten celý velký svět kolem. Jedině v přítomnosti Timcka si dokázal pořádně hrát s hračkou z kožešiny, která Tulipánkovi rozhodně moc pomáhá. Občas ji sice moožná zaměnil za ocas jednoho z tatínků, ale to je jenom detail.
V tomto případě nehrají jeho zkušenosti s hračkou žádnou roli, když si s ním snaží vlček povídat. Škoda jen, že v tomhle ohledu taky není zrovna dobrý společník. Kývání hlavou se na první pokus zdálo být úspěšné, a tak se to rozhodl používat i dále- třeba teď, když dostal další dotaz! tuláci..? Tuláci tuláci.. co to jen... ajo! To jsou ti- ti co nemají svůj domeček? Svoji smečku? Ale něco takového přeci Tulipánek ani táta ani táta není, tak proč to cizineček říká? Zakroutil na něj proto hlavičkou a nespokojeně zmateně se zatvářil, když neznámý svůj pohled odvrátil k dospělým a divně se tvářil? Proč na ně tak kouká! Zvedl se pomalu na nožičky a ještě se sleženou srstí zůstal stát na místě doufajíc, že starší Vlček nechce nic provést.

Jeho menší odpočinek byl skrze jeho nepozornost narušen někým, kdo vůbec nezní jako jeho opatrovníci. S překvapením a špetkou strachu zvedl opatrně hlavičku a uši přitiskl k hlavě, jen co spatřil cizího mladšího vlka, který k němu hovoří. Těkl honem očkama po Timckovi s Harim, ale ti teď nevypadají, že by chtěli být Tulipánkovými mluvčími. Ach ach ale co teď? Tulipánek mu odpovědět přeci nemůže, vždyť ani neví, jak se to dělá! Ale počkat, ono občas stačí reagovat i takovými pohyby hlavou, no nemá pravdu? Tak to může zkusit! Ale jak to bylo.. Nahoru dolů a do stran? to by možná mohlo být ono. Ne, že by to nikdy nikdy nedělal, ale v takové situaci, kdy musí čelit cizinci, mu to hned nedojde. A tak jestli chápe dobře pojem návštěva, zvolil pokývání hlavičkou nahoru a dolů. Takže neznámému mlčky přikývl a doufal, že to je všechno, co chtěl vědět a teď třeba zase půjde pryč.

Zrovna se v trávě uvelebil do klubíčka, když se naskytla možnost si konečně na chvíli odpočinout. Tohle cestování tulipánka neskutečně vyčerpává, a tak je vážně rád, když jsou na chvíli v klidu a bez ostatních příliš komunikativních vlků. Věří, že jsou tady v rámci možností sami a nikdo je nebude rušit, ale to pouze skrze trávu neviděl, zda se zde opravdu nikdo nenachází. Drobek malý ještě není tak vysoký, aby měl moc vidět v létě přes vysokou trávu. Ale! Na tatínky vidí, od těch není moc daleko a navíc to červené paroží? Kdo by si toho nevšiml?

Nechce se mu mezi ně.. a dává to i dost najevo tím, jak se každým krokem loudá víc a víc. Zároveň se za Timckem stále drží, protože zůstat byť jen na kousíček sám? Nepřipadá v úvahu. Pohlédl však na něj, když mu rohatý vlk cosi povídal. Reakci na to ale žádnou nedal, hlavičku pouze opět sklopil a pohlédl skrz jeho nohy na velkého vlka a malé vlky, kteří jsou blíž a blíž. kamarádi? to spíš nee.. Nějak to jistě zvládne, prostě se bude držet a schovávat za nimi a- nikdo ho neuvidí, jistě! To se ale zrovna moc moc polekal, když k nim zamířila cizinka, která tak hlasitě volala- a táta to oplácel! Ah ne, co se to jen děje? Pohledem se snažil zavařit o Hariho, ke kterému se nyní snažil nepozorovaně přemístit, protože tento dva jsou až děsivě hluční!

Tento celý dlouhý výlet měl jistě nějaký důvod, ale aby ho Tulipánek chápal? to moc ne.. Sice mu to nejspíše vysvětlovali, ale jeho zatím ještě pomalá hlavička to moc nebrala. Své tatínky proto poslušně následuje a drží co nejblíže u nich, protože toto cizí prostředí opravdu není místem, po kterém by se chtěl volně prohánět.
Do jejich rozhovoru se vůbec nepřidává, ani nemá jak bobek. Spíše je jenom poslouchá s hlavičkou sklopenou k zemi a opatrným sledováním okolí, které se každou chvíli mění. Třeba teď došli někam, kde dokonce spatřil jiného vlka. Ah ne! Automaticky se zařadil za Timcka, aby nebyl moc viditelný a tak prostě bude, dokud ho vyloženě nevyzvou k vystoupení vpřed. Snad to ale nebude zapotřebí.

Výletovat- to se těm velkým vlkům lehce řekne, když mají tak velké nohy, ale co nebohý tulipánek s pidi štěněcíma nožkama? Sice byl část smečky nesen svými táty, ale i tak je z toho tákhle moc unavený. Nu samozřejmě že pokýval hlavičkou na otázku tatínka prvního a naopak zakroutil hlavičkou na poznámku tatínka druhého. Nožičky ho bolí, ale on to ještě kousíček zvládne. No a kdyby ne, tak to velcí vlci rozhodně poznají. Ani slůvko z něj nevypadlo ani když dostal dotaz ohledně kamarádů, kterých se naopak spíše bojí. Není si jist co to ti kamarádi přesně jsou a nebude se přeci těšit na něco tak moc neznámého. Proto Timck dostal akorát další kroucení hlavičkou, aby dostal alespoň nějakou reakci.
Koukal před sebe a do země pod své nožičky, když se stále snažil ťapkat a tátové si spolu povídali. Náhle ale musel hlavičku zvednout, i ouška napřímit aby zjistil, proč táta najednou na cosi upozorňuje. jsou v cíli? V dálce taky zahlédl někoho cizího- nějakého dalšího vlka, který má kolem sebe i další malinké vlky? ach né! Svoje tempo výrazně zpomalil a ještě se do toho schoval za tatínka, aby nebyl cizinci vůbec spatřitelný. Za tátou Timckem je bezpečí.

Nechápe že si může dovolit odporovat tátovi, jít proti němu a pokud tu hračku takto tahal, prostě mu ji raději nechal. Určitě to mělo důvod, který je tulipkovi sice neznámý, ale zatím se v tomto podřídí. Očkama těkl k hračce, kterou táta najednou pustil a hned na to dostával zase nějaká slůvka, jejichž významem si není úplně jist, ale tón kterým to táta říkal, je hlavní. Nereagoval na to nijak specifický, akorát ocásek se mu rozkmital. I skrze ten zmatek se v něm udržela i ta lepší nálada, kterou v něm hraní vyvolalo. I přes to už toho bylo ale moc. stačí? bylo důvodem, proč hlavičkou trochu kývnul, načež prdelkou spadl dolů do sedu, ve kterém zůstane do chvíle, než táta bude něco chtít. Co se hračky týče, zatím ji nechává tak ať už o ní řekl táta cokoliv.

Nový způsob hraní byl zase něčím jiným, v čem si tak jistý nebyl. I tak se ale snažil, ještě když jej táta chválí. Opatrně se kůži snažil držet a dostal za to i několikátou pochvalu, kvůli které i ocáskem mírně zašvihal, jak měl z toho radost. Jenže jejda! Ono to pokračuje! Tatínek zase udělala něco, že ve své tlamičce skrze hračku cítil jakýsi tlak, že mu hračka utíká. Hm? Co se děje? Chce táta hračku pro sebe? Tak- tak dobře. Hračku honem pustil, o kousíček couvl a zmateně na něj očkama koukl. Dělá dobře nebo ne?

Dělá to dobře- jó! dělá to dobře! Strašně mu pomáhá to tátovo povzbuzování, které dostává. Předníma packama tak chytá hračku, občas se ji i u země snaží udržet a nepustit... držet!! fakt se snaží a i bavit ho to začíná, takže změna ze strany táty ho hned tak neodradila. Jenže v tátínkovo tlamě hračku předníma packama moc neudrží nuu. Pokusil se proto po chvilkovém přemýšlení udělat to, co dělá táta. Tlamičku mírně pootevřel a jemně hračku uchopil, akorát to s tou jemností přehnal tak moc, že sotva pár chloupků chytil. V tlamičce mu tak nezůstalo vůbec nic. Takže znovu, tentokrát tlamičku otevřel více a ham! Tentokrát se do hračky zakousl o něco více a se snahou se ujistit, že dělá dobře, pohlédl na tatínka. Na jeho odpověď jenom mrknul, protože teď vůbec nevěděl, jak jinak to potvrdit nebo ták

Má ho chytit? ale jak ho má chytit? Aspoň tou packou se o to pokusil, což se tatínkovi mocinky líbilo! To ho mile povzbudilo v tom, že bude pokračovat. Ale to až pak, protože táta se najednou zvedl, na což reagoval Tulipánek ucouvnutím a akorát sledoval, co s hračkou dělá. je mu opět přístupná a zase ji má chytit, noo.. no dobře! přiblížil se teda, poslední krůčly byly spíše takovvé poskoky a předníma tlapičkama se hračku snažil jakoby přišlápnout. Ani ho nenapadlo použít k tomu tlamičku, ale to vůbec nevadí, nebo aspoň né jemu. Začíná se totiž trochu bavit i takhle, a to je tady asi to nejhlavnější.

Díky té odvaze, která ho trošku popostrčila v zájmu o hračku, se k tomu pořádně přiblížil, aby si to vážně prozkoumal. hezká že? bez reakce zkoumal dále až dokud nebyl vyrušen. A to nejen dlouhými slovy, ale taky tátovo packou, která se hračky dotkla. Kvůli tomu ustoupil o trošičku zpátky a při tom sledoval, jak s tím tatínek máchá. Cože to předtím říkal? hru.. hru na honěnou? Utíká to? snažil se přehrát si v hlavince znovu ty slůvka, která mu ale moc nedávají. Možná chápe význam, z části, ale i tak se něčemu sám pokusil az po onom chytíš ji?, kdy zvedl packu do vzduchu, mírně s ní zamáchal, jako kdyby hledal ten nejlepší způsob jak hračku chytit. A nakonec, trochu rychleji a se stálým upřením, packu na zem položil, možné se i hračky dotkl a bral to jako vážný úspěch!