Príspevky užívateľa

Valencia se při jeho slovech nepatrně uvolnila. Vlk se zdál být úplně jiný, než očekávala. Nebyl hrozivý ani panovačný, spíše působil přátelsky a lehce ironicky, což ji překvapilo. Jeho pokus o vtip ji trochu uklidnil, ale zůstala ostražitá, jen na vteřinu zapomněla na to, že je malá a ztracená uprostřed lesa.
„Já... nemám co hledat. Vlastně... nemám koho hledat,“ přiznala tichým hlasem, v němž zněla směsice smutku a odevzdanosti. Byla sama už tak dlouho, že si téměř zvykla, a přesto v ní zůstávalo něco, co ji přitahovalo k ostatním, touha po něčem, co by jí připomnělo, že někam patří.
Když Ancunin souhlasil, že si může lehnout vedle něj, opatrně si vybrala místo blízko jeho boku, ale tak, aby se ho nedotýkala. Byla ráda, že se ho nemusí bát, ale stále si udržovala svůj odstup. Jeho starost o plášť ji pobavila. Představa vlka, který se obává špíny na svém oděvu, jí připadala roztomilá a trochu zvláštní. "Neboj se, dám si pozor," řekla jemně, a poprvé za dlouhou dobu cítila, jak jí na tváři vykvetl drobný úsměv.
Když se představil, jeho jméno ji zaujalo svou elegancí a vznešeností. Znělo to, jako by patřil někomu důležitému, někomu, kdo má své místo ve světě pevně dané. Jeho chování jí to potvrzovalo – působil jistě, i když zároveň trochu unaveně.
„Já jsem Valencia,“ odpověděla, trochu stydlivě, ale s hrdostí na své jméno. „Jen Valencia. Nemám tak krásné příjmení jako ty,“ dodala s náznakem humoru, který v ní jeho přítomnost pomalu probouzela. I když byla stále opatrná, cítila, že by s ním mohla chvíli zůstat. Tady v trávě, pod teplým sluncem, mohla na okamžik zapomenout na svou osamělost a pocítit, jaké to je mít vedle sebe někoho, kdo se o ni stará, byť jen na chvíli.
Ležela vedle něj, oči upřené na nebe, kde se mezi větvemi stromů proplétalo světlo. Po dlouhé době se necítila tak sama, a i když si nebyla jistá, co přinese budoucnost, byla vděčná za tenhle malý okamžik klidu a bezpečí.

Valencia se napnula, když si uvědomila, že ji vlk zaregistroval. Cítila, jak se jí nervozita vkrádá do mysli, ale zároveň v ní přetrvávala zvědavost, která ji sem přivedla. Když vlk otevřel oči a pozdravil ji, trochu se lekla, ale jeho hlas nebyl hrozivý, spíše unavený a možná trochu zmatený.
Zůstala na místě, její malé tělo bylo připravené se v mžiku otočit a utéct, pokud by to bylo nutné. Avšak když slyšela jeho otázku, něco v jeho tónu ji uklidnilo. Necítila z něj žádné nebezpečí, spíše jen určitou zvědavost, podobnou té její.
Valencia zvedla hlavu a pohlédla mu přímo do očí. „Neutekla jsem. Jenom jsem tady... našla jsem tě,“ odpověděla tiše, její hlas byl měkký a opatrný, jako kdyby se bála, že jakýkoliv hlasitější zvuk by mohl zničit ten křehký okamžik, ve kterém se oba ocitli.
Rozhlédla se kolem, jako by hledala něco známého, co by jí dodalo odvahu, ale vše kolem bylo cizí, kromě něj. Bylo zvláštní, že se cítila tak klidně, přestože byla sama s cizincem uprostřed lesa. „Nemám rodiče... tedy ne tady,“ dodala po chvilce, jako by odpovídala na nevyřčenou otázku, která se vznášela ve vzduchu.
Přistoupila o krok blíž, stále ostražitá, ale už méně napjatá. Něco ji k němu táhlo, možná to byl jeho nezájem o hrozby, jeho klidná přítomnost, nebo možná jen potřeba někoho, kdo by jí byl alespoň na chvíli společníkem. „Můžu si lehnout vedle tebe?“ zeptala se nakonec, její hlas nesmělý, ale odhodlaný.
Věděla, že kdyby jí řekl ne, rozběhla by se pryč a schovala se ve stínech lesa, ale pokud by jí dovolil zůstat, možná by našla kousek toho, co dlouho hledala – klidné místo, kde by si mohla odpočinout, i když jen na chvíli.

Valencia se už nějakou dobu prodírala lesem. Byla tedy nadšená když se jí konečně nabídl nový výhled. Rozhlehlé pláně, chvilkami poseté lučním kvítím a doprovodem příjemné směsice pachů. Svými velikými fialovými očky studovala vše, co se zde nacházelo, vše co by mohlo být nějak zábavné. Donutilo ji to se pousmát. Mlčky se pomalu začala přibližovat. Vylezla z houští na kraji lesa a poklusem se vydala vstříc pláním. Aby jí nahodouu něco neuteklo, že. Chvilku se plantala kolem a očmuchávala všechno možné, všechny ty zajímavé pachy. Pak ti to trklo. Pach jiného vlka! Nedokázala rozpoznat žádné detaily, ale jednoduše věděla, že tu není sama. Spomalila krok a pomalinku se k pachu tiše přibližovala. Dokud se jí nenaskytl pohled na šedo-bílého vlka...či samici s červenými růžky a černou patkou. Potichoučku se posadila kousek od něj, stále si udržujíc bezpečnou vzdálenost. Fascinovaně ho projížděla pohledem. Nikdy ještě nepotkala vlka s rohy. Doufala, že ho nijak nerozruší a on se nevzbudí. - Domnívala se totiž sama že spí.

Jméno
Valencia

Přezdívka
Vali, Lencia, Cia

Věk
Štěně

Pohlaví
Samice

Matka
Neznámá

Otec
Neznámý

Sourozenci
Neznámý, -

Další rodina
-

Charakteristika
Valencia je vlčice, která vyniká svou zvídavostí a hravostí. Přesto je introvertní a tichá, často se drží v pozadí a pozoruje svět kolem sebe. Její mladistvá energie ji neustále nutí objevovat nové věci, což z ní činí neúnavného průzkumníka. Ráda se toulá lesem a zkoumá nové pachy, zvuky a scenérie, avšak vždy zůstává opatrná a nedůvěřivá vůči novým situacím.
Valencia je velmi chytrá a rychle se učí nové dovednosti. Její tichost a introspekce jí umožňují důkladně analyzovat situace a jednat promyšleně. Přestože je zpočátku nesmělá, jakmile si na někoho zvykne, stane se velmi věrnou a oddanou.
I přes svou introvertní povahu je Valencia hravá a ráda si užívá chvíle zábavy. Její hravost jí umožňuje uvolnit se a zapomenout na své obavy. Její přirozená opatrnost a inteligence jí pomáhají udržet se v bezpečí a přizpůsobit se různým situacím.
Valencia je velmi věrná. Jakmile si někoho oblíbí, je ochotná udělat cokoli, aby ho chránila a podporovala. Její přítomnost je cenná, neboť její oddanost a loajalita jsou neocenitelné. Je tichá, ale její mysl je neustále v pohybu. Valencia je také občas tvrdohlavá a když si něco vezme do hlavy, těžko ji někdo přesvědčí o opaku. Její hravost může být také někdy až přehnaná, což může způsobovat konflikty s ostatními, kteří nemají vždy náladu na její neustálé dovádění.

Minulost
-

Zajímavosti
-

Magie
Ovládanie zeme
Vlk dokáže ovládať malé časti pôdy, na ktorých dokáže vyvolať menšie zemetrasenie či prinútiť pôdu rozostúpiť sa a vytvoriť tak puklinu, kde sa zmestí jeden vlk. Dokáže komunikovať so zemou a teda do vzdialenosti dvoch kilometrov vie zistiť, či sa po nej niekto pohybuje alebo nie. Vlk nedokáže zbaviť pôdu jej živín ani zabiť všetko živé v nej. Hĺbka, do ktorej vlk vie toto všetko vykonávať, je len 1-3 km. Závisí to od jeho schopností a sústredenia a čím hlbšie a ďalej sa snaží mať dosah, tým viac energie na to spotrebuje.

Doplňky
-

Další postavy na Brlohu
Žádné,-

Discord jméno
@3.g0tz0v4

Obrázky mi za boha nejdou vložit, mohu je poslat přes discord? Děkuji :D