Príspevky užívateľa

4

Nějakou dobu pronásledovala stopy. Ty směřovaly směrem doleva, ne zas tolik daleko od území přízračných. Pak se zas od území odklonily. Pak musela prudce zastavit. Málem na něco šlápla. Ucouvla, podívala se na to. Byla tu krev. Spíše jen malé skvrny, méně viditelné. První déšť je rozhodně spláchne. Ale u těch skvrn byl kus parohu. Červeného. Mlžní jeleni měli přece červené parohy. Fortis to sama říkala. Stopy, které celou dobu sledovala. Byli to Nimlogové. Tady se nejspíš museli poprat dva samci, přičemž jeden druhému ulomil kus právě toho parohu. Byl to zajímavý nález. Nečekala. Že najde něco takového. Potřebovala potvrzení, že sledovala správné stopy. Dostala ho, a to určitě se stoprocentní jistotou. Byla za to ráda. Vlastně již nemusela jít dál. Ryumee chtěla hlavně důkazy, že se zde nacházeli. Nebylo potřeba, aby je Vash'ti zahlédla. Nacházeli se tu. Tady v horách, které nepatřily žádní smečce. Jen na území taky určitě mohli někdy vlézt. Smečka přízračných a Azarynská smečka se musely aspoň občas mít doopravdy na pozoru.

3

Cesta se vážně rozestoupila. Možná se za chvíli rozestoupí ještě víc. Pach byl o něco výraznější. Jen ne pořád v takové míře. Aby musela třeba zpomalovat. Na zemi najednou zahlédla stopy. Stopy velkého kopytníka. Stopy vedly ve stejném směru jako pach. Ty stopy již nebyly moc staré. V nedávné době nepršelo. Takže země nebyla ani moc rozmočená. Přitom i tak ty stopy vypadaly. Že byly vyšlapané ještě trochu nedávno. Tentokrát už trochu zpomalila. Následovala stopy i pach. Pokud usoudí, že bylo stop moc. Nebo že byl pach až moc čerstvý. Sestoupí asi z trasy. Nebude riskovat. Měla dost rozumu na to, aby neriskovala. Vlastně byla takhle vychovaná. Takže to jinak už ani neuměla. Nemohla si být jistá. Že to mlžní jeleni byli. Jenže ten podivný pach. Stopy podobající se kopytníkovi. Mohl to být sice úplně jiný kopytník, než jelen. Mnoho kopytníků smrdělo jinak. Hlavně k tomu, když je nikdy necítila. Nechtěla se vrátit, dokud si nebude jistá, zda-li to Nimlogové byli. Zkusí to ještě kousek. Kdyžtak byl každý poznatek dobrý.

2

Pořád v pozoru procházela horami. Bylo tu zatím ticho. Občas na nebi jen proletěl pták. Jednou to bylo i celé hejno malých ptáků. Zatím nenacházela nic neobvyklého. Jako kdyby byly hory úplně prázdné. Jenže chvíli po tom, co si tohle pomyslela. Najednou něco ucítila. Zavětřila pečlivěji. Tento pach neznala. Nebyl to ani hlodavec, ani zajíc, ani pták. Smrdělo to trochu jako kopytník. To ano. Jen se to od takového pachu lišilo. Možná natrefila na stopu. Mohl to být Nimlog. Nebo i nemusel. Pach už byl zastaralý, takže to mohlo zkreslovat. I tak se rozhodla se po pachu vydat. Samozřejmě se vší opatrnosti. Mohlo jí v cíli čekat cokoli. Jen tak si vběhnout mezi stádo Nimlogů. To by si podepsala rozsudek smrti. Zatím šla jen užší cestičkou. Ta se ale postupně rozestupovala.

1

Mezi územím přízračných a azarynu se dostala až do hor. Už na první pohled vypadaly rozlehle. Skrývat se tu mohlo vážně cokoli. Nejen Nimlogové. Jen po stopách jich právě šla. Pokud se jí jiný tvor nepřiplete přímo pod tlapy. Její úkol byl jasný. Zjistit, zda-li tu mlžní jeleni pořád žili. V hlavě si přehrála znova jejich popis. Byli to skoro obyčejní jeleni. Velcí, hnědí. Jenže tito byli masožraví, nebezpeční, přičemž neměli normálně bílé parohy. Měli červené. Bylo možné, že mohli být větší. Než normální jeleni. Pokud nějakého uvidí. Zjistí to. Jen se musela držet opodál. Pokud se chtěla vrátit živá. Občas dělala zbrklá rozhodnutí. Snad by jí ale něco takového nenapadlo. Jít třeba až moc blíž. Pokusit se ho ulovit, nebo tak podobně. Přinést trofej by mohlo být skvělé. Jen hloupé. Asi i nemožné. Takže vkročila dál do hor, přičemž hledala jakékoli stopy, případně něco. Co ještě neznala. I tak mohla být na správné stopě.

Velcí, masožraví jeleni. To byli Nimlozi. Nedivila se tedy. Že byli nebezpeční. V životě by si nedokázala představit druh jelena. Který by byl schopný jíst maso. Útočit na vlky. Možná měl Norest víc nebezpečných tvorů. Musela se mít na pozoru. Takže si musela zapamatovat výskyt každého neznámého pachu. Případně si všímat dalších stop. To jí určitě dělat problém nebude. Byla učena si všímat detailů. To se dalo využít i ve více věcech. Včetně role špeha. „Rozumím,“ přikývla, nebylo co dalšího říkat. Aby nezdržovala ve zkoušce její sestru, jen jí oplatila pokývnutí a vydala se po stopách mlžných jelenů. Ne jen tak náhodným směrem. Její cesty prvně směřovaly do hor. Tam měli tito tvoři plno místa žít. Bylo snad rozumné začít svůj průzkum tam.

> nízké hory

Fortis se k ní obrátila. Začala mluvit o mlžných jelenech. Hlavně o jejich vzhledu. Jejím úkolem tím pádem bude zjistit případnou přítomnost těchto tvorů v okolí. Podle prozatímního popisu zatím vypadali jako jeleni. Až na paroží zbarvené do červena. Jen to nemohli být obyčejní jeleni. Což bylo jasné. Hlavně, když byli údajně nebezpeční. Takže druh jelena, co pravděpodobně útočil na vlky. Bylo zvláštní si to takto projímat v mysli. Jeleny obvykle vlci lovili. Byli plašší, jen co ucítili něco podezřelého. Bude se muset mít na pozoru. Těžko říci, s čím bude mít tu čest. „Předpokládáte správně. O takovém tvorovi slyším poprvé,“ odpověděla jí souhlasně. „Mají tito mlžní jeleni nějaký charakteristický pach? Ptám co proto, abych kdyžtak mohla zbystřit při jejich případné přítomnosti, byť z povzdálí,“ vysvětlila jí, pročpak to chtěla vědět. Znát pach co nejvíc tvorů bylo důležité. Vzhledem k tomu, že Nimlogy neznala, nemohla znát ani jejich charakteristický pach. Taky by se mohla s některým z nich dokonce srazit. A to cítila až v kostech, že by to nebylo dobré.

Ryumee jim ještě odpovídala na otázky. Co jí sestry podaly. Chvíli uvažovala. Zda-li se daly lehce rozeznat tyto skutečné sny od těch "falešných". Asi ne. Jenže vlk to musel asi zažít. Aby to poznal. Jiná odpověď na to snad neexistovala. Příliš se ve hvězdách nevyznala. Ve své domovině na takové věci ohledy nebrali. Byť se přízrační v mnohém podobali. Toto bylo nové, cizí. I když se dalo pravděpodobně počítat s tím. Že nové členy okolo hvězd zaučí. Určitě by nechtěli, aby tam žili členové. Kteří o hvězdách nic nevěděli. „Dobrá, již nemám žádné otázky,“ podotkla. Už nemělo smysl více vyzvídat. Vše další se dozví, až se stanou členkami. Určitě by jim alfa nesdělila vše na potkání. Hlavně to bylo hodně informací. Lepší bylo se to dozvědět postupně. „Jsem také připravená účastnit se přijímacího úkolu,“ potvrdila. Smečka přízračných byla snad ta nejlepší pro ně.

Taky by jí zajímalo. Zdali měli i dalšího špeha. Který ji bude případně doučovat. Ne, že by to potřebovala. Jen to tak chodívalo. Starší člen dával poznatky novému členu. I když byl by to právě ten starší člen. Kdo by znal Norest a vše okolo něj lépe. Nové poznatky od starších, zkušenějších členů, ty se budou hodit vždycky. Po tom, co vlčice vyřídily role ve smečce, se dostalo k okrajovým informacím o smečce. Rozvoj osobnosti a vzdělanosti. Žádné zbytečné násíli. Bohatá kultura. Měly to v podstatě i u nich. Jen ty hvězdy budou něco nového. „Není nic moc, co smečce z vašeho popisu vytknout. O to víc doufám, že jsme vybraly správně,“ řekla. To, co si myslela určitě i Lir. Měly se navzájem přečtené jako knihy. „Veškerá vaše kultura se klaní ke hvězdám, nebo u vás probíhá i něco takzvaně mimo?“ nedalo jí se nezeptat. Více informací o hvězdách, což se ptala již Lirtheni. By uvítala také. Jenže se nemusela ptát podruhé. Věděla, že by to bylo zbytečné.

Smečka měla tedy pět povolání. Včetně zvěda a bojovníka. Které k sobě navrhovala. Byla to klasická povolání. Smečka přízračných je tedy nazývala i jinak. To bude sestrám sděleno až později. Zatímco Lirtheni s Ryumee mluvily, Vash'ti přemýšlela. Uměla bojovat. Byla schopná se ubránit. Jen nebyla ten typ. Který by se do boje hrnul. Mít jako čisté povolání bojovník by pro ni nebylo úplně nejvhodnější. Možná. Její rozhodnutí bude prozatím jiné. „Mé cesty, aspoň věřím, že to je rozhodnutí správné, by rády vedly ke zvědům. Mám v podstatě nenápadný kožich a tichý krok. Samozřejmě jsem rychlá a vytrvalá,“ zhodnotila to. Všude byli zvědi. Ona na to sice nikdy nebyla přímo učená. Na takové věci. Ale dokázala zjistit informace. Dokázala být nenápadná. Nemyslela si. Že by to nezvládla. „Je část z nás, která se narodí bez magie a ještě menší část, která má magii úplně jinou,“ dodala ke slovům o magii. Že neměla magii. Nepovažovala jako překážku.

Málo jich tu nebylo. I když mohlo jít jen o orientační číslo. Jenže pokud byl každý takový, jako ta šedá vlčice v horách. Tak na těch slovech, o kterých mluvily se sestrou před chvíli, něco bylo. Ryumee nemohla pravděpodobně znát charakter všech těch vlků. Takže to dál nerozebírala. „Změnu vedení každá smečka vždy ucítí. Nový vůdce musí dokázat nejen své schopnosti, avšak i to, že ve své funkci není jen tak, až pak ho vlci dokážou plně přijmout,“ odpověděla jí. Sestry přijdou do smečky už při alfovství nové vůdkyně. Takže ty rozdíly zase tolik nepoznají. Když se narodily. S'arik už nebyl ani v Henobu. Vlastně nikdy na vlastní oči nepoznaly, jak vládl. Četly to jen ve spisech. Na druhou stranu, spisy snad nikdy nelhaly. „Osobně si myslím, že by bylo lepší, kdybychom každá šly jiným směrem. Jako obránce nebo zvěd bych se dokázala uplatnit též,“ řekla jí, vyjmenovala ty nejznámější role ve smečce, které znala. Jestliže měli něco navíc, nevěděla. Možná tak nějaké léčitele, co jí pak napadlo. Každé společenství si mohlo zvolit, jaké role chtělo.

Ne každý rod vydržel. Hlavně ne mimo jejich rodné místo. Jen Fortis vynaložovala velkou snahu rod zde obnovit. Vash'ti zajímalo, jestliže to mělo nějaký vliv na její vůdcovství smečky. Ať už pozitivní, nebo negativní. Toto mohla zhodnotit později. „Budu vám přát, ať se vaše snaha vyplatí. Ale přivádí mě se zeptat, nemáte náhodou přehled o počtu členů rodu našeho? Například kolik jich žije u vás ve smečce anebo jestli nevíte o nějakých mimo,“ položila jí otázku. Už jí došlo, že smečka přízračných musela být hlavní sídlo Milag. Lirtheni nejspíše taky. Nemělo cenu se na to tím pádem ptát. Maximálně pro jistotu. Jistota byla potřeba. „Okouzlující kraj to však je. Jsou věci, jež tu fungují perfektně, i přes tu rozmanitost osobností zde,“ přikývla. Když se vlci spojí. Dokážou vytvořit pěknou alianci. I přesto, že všichni nebyli stejné povahy. „Doufáme, že vaše smečka tato očekávání splňuje. Avšak osobně si nemyslím, že to tak není. No jak řekla sestra, jsme schopné a ve smečce určitě fungovat budeme bez problémů,“ dodala ke slovům Lir. Když byla dobrá smečka. Tak byli dobří vlci. Obzvláště ti schopní. Zkušení.

Fortis Ryumee převzala svou novou roli tedy nedávno. Jak sama potvrdila. Bývalý Ordo S'arik už musel mít svá léta. Když vlci jejího rodu udělali rozhodnutí, bylo to důkladně promyšlené, byly zhodnoceny klady i zápory, taky důsledky. Měl by to tak dělat každý. Jen sama měla myšlení občas jiné. Každý byl nějaký, i když sama nepodporovala dřív konat než myslet. Znělo to u ní zvláštně. Na jednou udělala blbost. Horší bylo, když vlk následně nestojí o napravení. „Vy jste očividně tedy taky nositelka rodu. Je v Norestu stejně známý?“ zeptala se pak. Jestliže se jím představovala, určitě se za něj nestyděla. Určitě jich tu žilo více. „Norest je velmi rozmanitá krajina a určitě je vhodná k životu pro vlky. Jen...je to něco jiného, než jsme byly zvyklé z našeho života v Henobu. Pravděpodobně si budeme na život tady ještě chvíli zvykat,“ odpověděla Ryumee. Která se ptala na jejich názor o Norestu. Bylo to úplně něco jiného. Jenže přizpůsobit se dalo vždycky.

Po jejím vytí nemusely čekat dlouho. Březí vlčice se už musela poblíž pohybovat. Možná přímo v lese. Logicky nevěděla. Jak velký byl. „Pěkný den,“ pozdravila také. S přikývnutím hlavy. Lirtheni jinak řekla vše. Co bylo v jejich úmyslech. Neměla co dodat. Zběžně si prohlédla les. V kterém byly. Vysoké, jehličnaté stromy. Občasný pach králíka. Klasický les. V hlavě jí náhle ulpěla ta louka. Na severu. Kde nestoupala mlha. Zapomněla se o tom sestře zmínit. Že přece ta mlha nestoupala. Na druhou stranu by to neřekla ani tak. Asi. Měla pravdu v tom. Že kvůli tomu tu nebyly. Papír tu byl cenný. I tak by to poznamenala. Někde stranou. S takovým místem se jen tak někdo u nich nesetkal. Ale zatím to nechala tak. Svoji pozornost znovu plně naměřila na Lirtheni. A další vlčici. Která pocházela ze smečky. Která jim přivede S'arika. Nebo je za ním zavede.

Byly s Lirtheni u smečky přízračných. Po tom. Co prošly Norest. Poznaly v něm plno obyčejných. I neobyčejných věcí. Došly sem. Aby se do smečky přidaly. Důvodů, proč se sem přidat. Měly více. Potřebovaly zázemí. Větší přehled. Více informací. K tomu se smečka hodila. Když došly k hranicím. Rozhlédla se. Zavětřila. Pachy v tomto lese byly většinou staré. Možná tu nikdo déle nebyl. Jen pachové značky ještě cítila. To bylo dobré znamení. Místní vlci si to hlídali. Nevypadalo to. Že by někdo v blízké době přišel. Určitě tu nechtěly čekat věčnost. Jít hlouběji do území bylo neslušné. Takže hlasitě zavyla. Aby na ně upozornila nějakého člena. Případně samotného vůdce. Nadále mlčely. Kromě pár občasných slov. Trpělivě čekaly. Někdo sem brzy rozhodně přijde. Volací vytí se obvykle neignorovalo.

Vash'ti vstoupila do hor. K nějakému jezírku. Z něho se napila. Aby uhasila žízeň. Poté od jezírka zase odstoupila. Rozhlédla se. Byla tu sama. Zatím. Až když se nějakou dobu rozhlížela po horách. Okolí. Zaslechla kroky. Otočila se tím směrem. To tam šla světle šedá vlčice. Na její slova chvíli nic neříkala. Jen si ji prohlížela. Na noze měla jejich rodový náramek. Jen byla světlá. Měla zbraň neznámého původu. Jenže musela mít s Milagami cosi společného. Jen tak by Henob neznala. „To je zdánlivě nezdvořilý začátek konverzace, mladá slečno,“ řekla. Mrskla ocasem. „Neříkej, že ten náramek jsi ukradla,“ poznamenala. Jen tak by ho nezískala. Podle jejího chování by se nedivila. Kdyby se vloupala do úkrytu od někoho z nich. Přitom by tam vzala tento poklad. Nebyla by moc ráda. Kdyby rodový doplněk nosil někdo úplně cizí. Ale brát jí ho nemohla.