Príspevky užívateľa

Verdandi v duchu výskala radostí, když jí bylo řečeno že všechny tyto nádherné cetky byli prakticky i její. Byla lehce v pokušení si toho odnést více, i když se nějak zvládla udržet. Možná by to mohla udělat naopak? Přinést svoje harapurdí sem, aby rozšířila sbírku? Jenže i když svoje sestry ze společenství milovala, úplně nedokázala jim nejen ukázat svou sbírku ale dokonce jim dát k ní přístup. Jen malý počet vlků veděl, kde bylo její původní hnízdo a nikdo netušil, kde se nachází její nová skrýš. Věřila sestřičkám, ale né tolik... Možná jednoho dne a hlavně postupně jim ukáže svoje útočiště a možná to potom přinese sem
"Všechny Norestké smečky by se měli mít na pozoru, pokud si něco zamaneme." řekla lehce hravě na jejich kutí piklí. Možná by si od toho měly dát teda chvilku pauzu, protože jejich poslední plán úplně nevyšel. Ale stále všechny získaly nejenom spojence ale hlavně kamarádky, na které se mohly spolehnout. To bylo něco, po čem Verd toužila i když si to pořádně neuvědomovala.
"Snad se někde objeví...." odpověděla ohledně Lesley. Měla o ní lehký strach, protože přece jenom to byla ona, kdo chudák celou zimu byla nemocná. Doufala, že nemoc překovala a že je někde v Norestu. Jenom se třeba schovává kvůli incidentu s Ignisem teda Azyrynem, jak si nyní říkají.
"Tak já si ji vezmu děkuji." řekla uvazující látku kolem krku, jak kdysi nosívala mamka. Myšlenky z minulosti stále držela pevně na uzdě, ale nebyl to zrovna lehký úkol. Nechtěla tam moc zabíhat.
"Měla bych jít. Jak jsem říkala, asi bych neměla zůstávat dlouho na jednom místě. Ráda jsem tě ale viděla." otočila se na vlčici, kterou by nyní nazvala dobrou kamarádkou. Netušila, že někoho bude schopna takto nazvat kromě svým sourozenců. Ale zázraky se dějí.

Verdandi se nedivila, že před ní Iska ustoupil. Nevypadal jako někdo, kdo měl žaludek na to aby někomu ukončil život. Na jednu stranu tuto určitou nevinnost obdivovala ale na druhou stranu to byla stále slabina. Bylo to riziko, které mohlo spojence připravit o život. To že on nebyl schopen zabít, neznamenalo, že někdo jiný nebyl připraven i pošpinit si tlapky pro ochranu smečky nebo jiných spojenců. Verd nebyla vlk, který by zabíjel pro radost a vážně se takovým situacím chtěla vyhnout. Ale pokud by šlo do tuhého neměla s tím problém.
"Kdo říkal, že byli slabší? Přešli hranice smečky, u které se vědělo, že nechává platit za tento prohřešek krví. A kolikrát byli i varováni a stejně pokračovali dál. Jejich smrt je jen a jejich vlastní vina. Nechala byste náhodného tuláka napochodovat až do srdce smečky, kdyby se nedal odehant?"" řekla stále neutrálním hlasem a nijak se nesnažila přiblížit se k couvajícímu vlkovi. Nemohla říci, že by ho nechtěla vystrašit. Protože měla pocit, že to už stejně udělala. I ona se svými obtížemi čtení řeči těla, poznala nervozitu, kterou Iska projevoval. Ale každopádně nechtěla, aby měl pocit, že ho zahnala do kouta. Vlk zahnaný do rohu kouše nejvíce
"Jen si pamatuj, že i když kolikrát nechceš zabít. Nehody se stávají.... dodala po chvilce v reakci na jeho nelibost zabíjet. Možná i v obraně sama sebe, i když nebyla obviněna. Protože i když jako mladší byla připravena pro smečku zabíjet, tak ta jediná smrt, co způsobila, ji stále tížila. Což byl docela dost paradox, když bránila krvavý rituál. Verd se musela zamyslet, jak moc sakra výchova jejího otce se prala s politikou její mamky. Byla zmatená a holt chudák Iska si to trochu odskákal. Tu její mentální gymnastiku ohledně zabíjení... Takže se v hlavě okřikla a řekla si, že jenom vlka upozorňuje, že asi nikdy si nezachová jeho tlapky čisté

Verdandi nechala Imamua vybrat směr, i když to byla ona, kdo byl více obeznámen terénem okolí. Ale přece jenom tím spíše byl měl on vést, aby mohl se rozhodnout, jaké místa chce prozkoumat. Pak mu když tak může o nich něco říct, pokud to teda bude vědět. Anebo se jí může zeptat, kde najde určité věci, které by potřeboval najít. Verd šla chvilku bok po boku s Imamuem a ticho bylo příjemné nikoliv trapné. Verdandi nebyla ukecaný vlk a tak jí takovéto rozpoložení celkem vyhovovalo. Vyla ráda, když s někým mohla trávit čas v tichosti bez toho, aby to bylo dusivé. Navíc oceňovala jeho upřímnost a přímočarost.
"Máš vlastně v plánu se přidat do nějaké smečky?" zeptala se po nějaké té době ticha. Na to se vlastně ještě nezeptala. Hodně vlků přišlo do Norestu hledat nový domov smečce. Imamu se zdál jako dosti samostatný vlk, ale co ona věděla. Třeba si občas chtěl užívat chvíle, kdy se bude moci opřít o ostatní
"Máte vůbec klasické smečky, tam kde jsi se narodil?" dodala ještě, protože se narodil v místě s divnými zvířaty a tak předpokládala, že pěkně daleko. Třeba ani v žádné nikdy nebyl ani žádnou pořádnou neviděl. Přece jenom jiný kraj jiné mravy. Nebo třeba mohli mít smečky, jenom fungovali na jiném principu

Verdandi nebyla překvapená, jak naivně Iska zněl. Čekala, že o krvavé minulosti smečky, ke které patřil, nebude nic znát. Nový "Azyry" se zdála jako smečka, která to co se jí nehodilo, zametla hezky někam pod koberec. Pečlivě vybírala jaké odkazy se rozhodne udržet a co naopak otutlá a bude se tvářit, že se to nikdy nestalo. Verd by možná štvalo méně, kdyby se tvářili, že jsou úplně novou smečkou. Ale né oni se rozhodli si udržet některé aspekty a museli čupět na původním území. Celé tohle způsobovalo, že i při zmíňce oné smečky jí vřela krev v žilách
"Tak v tom případě nechápu, že stále jste na území oné smečky. Proč stále se nazýváte ohnivou smečkou, když se neudržují bývalé tradice. " odpověděla svým neutrálním hlasem. I když začínala být lehce rozhorčena, nenechala to na sobě znát. Vlastně by neměla být naštvaná na random vlka z Azyrynu. To vedoucí pozice byli viníky. To oni se rozhodli udělat věci, které poskvrnili čest Ignisu. Jasně staří členové by se pak měli zbouřit, ale Iska evidentně toto nezažil. Jeho podpora ničení jména pravé ohnivé smečky byla jenom pasivní
"V době, kdy jsem byla ve smečce já to byl průkaz loalaity a odholání pro smečku. Důkaz toho, že jsi schopný chránit smečku i za cenu umazání si vlastních tlapek. Tehdy ale nebyli tuláci lákáni na území pomocí lsti. Sami tam vešli s vědomí, jaké nebezpečí jí hrozí." pokračovala dál, když jí řekl, že on sám nikoho zabít nemusel. Ani by se nedivila. Opravdu byli jenom stínem kdysi slavné smečky
"Přijde mi to nefér, že ti o tom neřekli, když jsi se do smečky přidal. Proto to ti to říkám" rozhodla nakonec podat vysvětlení, proč se hrabe v minulosti. A taky chtěla připomenout, na čem si neprávem postavili základy ale to nahlas neřekla. Akorát by ho tím mohla popudit.

Verdandi celkem litovala, že na vlka takto vyjela. Jasně neměla Azyrynské ráda a měla je za vlky co špinili čest kdysi slavné smečky. jenže Iska byl na ni milý a dokonce se přizpůsobil její ztrátě ucha. Tak nemusela na něj být hnedka hnusná. Nemluvně o tom, že by ho celkově neměla úplně provokovat. Už chtěla jeho omluvu upřímně přijmout, než z něho vypadla ta druhá část. To ji pobouřilo. Stále nechápala, jak mohl Azyryn brát pro své křídla tuláky, kteří se jen chtěli přiživit. Stále si nebyla jistá, zda to nebyl jenom podfuk, jak získat oběti na ceremonii. I když si nebyla jistá, zda ho vůbec pořádají
"Když to tak říkáš nahlas, nezdá se ti to podezřelé? Smečka pomůže tuláků a to dokonce bez příslibu toho, že jeden zůstane? To tehdy znělo až mod dobře. Zvláště od smečky, která stojí na základech jiné, kde se zabíjelo pro posunutí se z omegy. Jak jeden mohl tušit, zda pokud bude chtít odejít nebo nebyl dostatečně užitečný, že neskončí jako obětní beránek?" zeptala se ho nakonec. Nehodlala rozvádět jak moc by ji bolelo, vidět jak moc se smečka změnila a že nikoho tam prakticky nezná. I když žila na stejném území jako její rodná. Rozhodla se mu předhodit věci, které by vadili tulákovi, který neměl vazby na Azyryn

Verdandi lehce ztuhla při zmínce o zimě a nejnom protože se celkově nerada vracela k onomu těžkému období. Tohle byla hodně nepříjemná otázka i kdyby zazněla o random tuláka. Jenže když ta slova zazněla z úst vlka z Azyrynu, tak to bylo ještě horší. Jasně do teďka se nijak nesnažil na ní zaútočit nebo něco podobného, ale třeba mu až teďka došlo kdo Verd vlastně je. Upřímně začínala být lehce paranoidní. Zároveň kdyby zdrhla teďka, tak by to bylo ještě více podezřelé. Pak by mohli posílit hlídky na hranici a ona by se v budoucnu ještě hůře dostávala k hrobu její mamky. A jasně Verdandi byla vlk zaměřený myslí hlavně na přítomnost. Ale nemohla budoucnost až tolik opomíjet.
"Asi tak jako pro každého tuláka. Né každý má luxus, co mu poskytuje smečka." řekla po té, co se trochu napila z řeky. Byla mu moc vděčná, že se snaží zůstat na její zdravé straně a tím se i trochu uklidnila. Nemohla si ale odpustit lehké popíchnutí ohledně jak naivně ta otázka vyzněla. A Verd byla celkem vlk typu co na srdci to na jazyku. A Iska nevypadal jako někdo, kdo se nechá snadno vyprovokovat. Tipovala, že asi jediný důvod jeho případného vystartování by bylo uvědomění, co i když nechtěně provedla.

Verdandi popošla k té divné věci, co jí Hel ukázala. Byla rozhodně zajímavá. Samozřejmě ji uchvátily ty zlaté okraje, které se hezky leskly, když na ně dopadlo světlo ve správném úhlu. Až tak jí zaujal ten předmět, že do něj lehce šťouchla tlapkou. Zavadila při tom o ty divné liány, nebo co to sakra bylo, co byli natažené přes celou tu věc. Vydalo to dosti zajímavý, celkem libý zvuk. Verd dala hlavu na stranu a zvědavě se koukla po kamarádce
"Huh. Dělá to zajímavé zvuky. odtušila nakonec, když zvuk přestal znít. Jestli pak tohle byl důvod, proč to Hel zaujalo. Verd by si to vybrala spíše pro to okrasné zdobení
"To jsi neměla říkat. " odpověděla a obdarovala Hel jedním z jejich vzácných úsměvů. Hel byla kamarádka, takže ji celou neoškube, ale když dostala povolení, tak si určitě odnese nějaký ten suvenýr do jejího vlastního "hnízda". Na nic tedy nečekala a rozešla se po chaloupce. Koukala očima hlavně po lesklých věcích, kterých tu bylo habaděj. Divné šedé věci, které byli duté, špičaté věci
"Doufám, že se všechny zase brzo setkáme." řekla potichu, když se zastavila u jedné hezky barevné látky. Chvilku se na ní jenom dívala a polemizovala, zda má poprosti právě o ni. Mysl se jí zase chtěla zatoulat do minulosti, ale Verdandi tomu rychle zabránila

Verdandi byla ráda, že mu došlo, že stačí jenom část jejího jména. I když malinký koutek její mysli si přál, aby ho říkal Iska říkal celé. Přece jenom to její rod založil Ignis smečku, na které si tak sprostě udělal Azyryn základy. Jenže to stejně nemělo cenu. Samotná slova neměla moc velkou váhu. Neznal ji a netušil, že na Azyrynském území vyrostla, když to ještě byl Ignis. Takže by ji pravděpodobně měl jen za nějakého pomatence. Ani mu to nemohla mít za zlé. Kdyby k ní přišel random vlk a řekl, že jeho rod založil nějakou smečku, i když už ji dávno nevedla, tak by si myslela, že mu šplouchá na maják.
"V pořádku. Věřím, že to nebylo schválně." odpověděla jednoduše a ani si nevšimla, že jí vlastně Iska vyká. Kdyby si to uvědomila, tak by taky přešla do vykání. Protože by chtěla respektovat jeho mluvu a navíc by lehce doufala, že druhý vlk vybere styl mluvy, který byl nejvhodnější pro danou konverzaci
"Jeden musí zůstat hydratovaný, aby se nepřehřál. Z hrozivé zimy do strašného horka..." prohodila, aby udržela konverzaci a pomalu obešla okolo Isky. Stále byla natočená k němu pravou stranou vzhledem k tomu. že nové levé ucho jí stále nerostlo. Už si na svůj handikep tak nějak napůl zvykla. Ale stále to byl handikep

Verdandi celkem nervózně těkala očima po neznámém příchozím vlkovi,, ze kterého se nakonec opravdu vyklubal Azyrynský což jí možná prozradí v tom, že úplně čisté svědomí nemá. I když zabití bylo v sebeobraně, tak zabila někoho, koho do určité míry respektovala. No ale vlk před ní naštěstí neměl magii čtení myšlenek a tak jí přivítal celkem přátelsky i se zavrtím ocasu. Verd se snažila uklidnit faktem, že každý tulák bude trochu nervózní okolo ohnivé smečky. Přece jenom ještě donedávna zabíjeli pro povýšení z omegy.... Navíc Verdandi málo kdy prozrazovala emoce a i nyní byl její postoj spíše neutrální. Jen oči mohli prozradit její nervozitu
"Zdravím. Jsem Verdandi Heltyr de Zereas." řekla poklidně a rozhodla si nevymyslet nějaké falešné jméno. Přece jenom neměla tendenci lhát a navíc byla na svůj rod hrdá. A hlavně pokud věděla, tak nikdo netušil jména členek jejich sesterství kromě sester samotných. Takže by to Azyrynskému nemělo nijak pomoct v dovtípení, kdo je a co provedla
"Je dosti vedro..." odtušila stejně jako kdyby byla v jiné konverzaci... neohrabaně. Nechtěla aby vypadal více podezřele než musela. Otázka byla, zda její lehké plavání v koncverzací si vyloží jako nervozitu. Přece jenom netušil, že Verdandi nebyla úplně nejsběhlejší v sociálních interakcích. A tak všechny její konverzace dřely

Verdandi pozorovala, jak huňatý vlk vylezl z vody ani se neklepal a rovnou si to zamířil k místu, kde stála. Vzhledem k tomu, že stále jeho kožich byl plný vody a nacházel se celkem daleko, nedokázala určit, zda je to tulák nebo vlk smečkový. No ať to bylo jakkoliv už se asi setkání nevyhnou. Teda pokud by teďka prostě nevzala nohy na ramena, což by bylo nejen velmi zbabělé ale taky sakra podezřelé. A pokud to byl fakt jenom náhodný vlk, který nepatřil do Azyrynu, tak ho zbytečně svým nenadálým zdrhnutím z místa nechtěla znervózňovat. Jenže bylo lehce nebo spíše dost trapné, jak tam stála uprostřed ničeho jak tvrdé Y. Tak se rozhodla že dojde k řece a půjde se napít. Aby zamaskovala, že ještě před chvilkou na něj nestydatě koukal a přemýšlela co má dělat. A jestli to fakt bude nakonec Azyrynský tak může zdrhnout později. Nehodlala se prát tak blízko hranic, kde si mohl sice zbaběle ale chytře zavolat kamarády na pomoc. To by nebyl boj, který by mohla vyhrát. A pokud se pokusí ji zastavit z potřeby se pomstít za smrt Stadleyho tak holt půjde zkrze něj.

Verdandi zastříhala ušima, když dostala odpověď. Imamu byl taky z teplejších míst, tak jí mysl začala se zabývat, zda se mohli třeba v minulosti někdy setkat nebo pocházeli ze stejného místa. Jasně svět byl obrovské místo ale zároveň velmi malý. Jeden našel nějaké spojení i v místech, kde by je jeden nečekal. Třeba i toto bude ona situace
"Potkal jsi někdy dikobraza?" zeptala se nakonec bez omáčky okolo, protože nebyla zvyklá chodit kolem horké kaše, pokud něco chtěla nebo bylo potřeba říci. Nechtěla se přímo ptát na Imamua, ale na druhou pokud nevěděl co to je dikobraz nebo pokud ho nikdy nepotkal, tak snadno dostane odpověď na otázku, zda pocházejí ze stejného místa
"Ano narodila jsme se zde, ale chvilku jsem i cestovala." odpověděla a mu a lehce předpokládala, že budou následovat nějaké otázky na okolí. Přece jenom byl nováček a každé info se asi hodilo. Verd neměla problém nějaké t základy poskytnout.

Verdandi se rozhodla přijít lehce blíže k nyní Azyrynské smečce. Nebyla srab a tak chtěla okusit vody. Na druhou stranu nebyla ani blb, takže teprve půl roce se rozhodla zase zavítat do těchto končin. Přece jenom ať chtěla nebo ne, stále je znala asi nejlépe, protože je poznala ještě za mlada. Navíc hrob její matky byl u hranic s ohnivou smečkou a Verd by ho zas ráda v blízké době navštívila. Když maminku ukládala k věčnému spánku, tak ji velmi bolelo, že to nebylo na území tehdejšího Ignisu. Ale nyní se nakonec dřívější prokletí zdálo spíše jako požehnání. Už teďka nemohla navštívit hrob jejího otce, tak aspoň měla přístup k posledním odpočinku druhého z rodičů. I když v době k němu přijít nebylo zrovna dvakrát bezpečné.
Verdandi se opatrně přikradla k řece a tam se zarazila. Ve vodním toku totiž spatřila huňatého vlka. Voda a taky fakt že byl celkem daleko jí znemožnil určit, zda se jedná o člena Azyrynu nebo náhodného tuláka. Jenže nacházeli se sakra blízko ohnivé smečky, takže šance ukazovali spíše na Azyryn, než cokoliv jiného. Verdandi proto zůstala stát na místě. Přece jenom kolikrát to bylo lepší než zdrhat zůstat nehybně stát. Pohyb je snazší zachytit

Verdandi by určitě ocenila snahu být slušný a nedělat z toho tady křížový výslech. Jenže ona neuměla vést konverzace. Byla zvyklá, že většinou někdo jiný se rozhodl si popovídat a ona více méně jenom reaguje. A i když se rozhodně byla na tom lépe, než když byla mladší, tak stále nebyla žádný upovídaný vlk. Takhle ji Damian i když teda nejspíše nechtěně, dostal do celkem trapné situace. Protože se upřímně nechtěla zaobírat rodem s cizincem, ale zároveň tohle ticho bylo upřímně trapné. Verd ještě chvilku nervózní přešlapovala, než se rozhodla, že chce pokračovat v konverazci
"Jsi z daleka?" zeptala se, když si vzpomněla jak z daleka byl třeba takový Imamu. Damian stejně jako on evidetně se nenarodil v Norestu. Tak jí zajímalo, kde všude možně byl. Třeba tam měl taky zajímavé stvoření jako byl dikobraz od Imamua. Dokonce měla připravenou další otázkou se kterou může pokračovat! Jak byla připravená! Zajímalo ji jak je možné, že se z ničeho nic vynořilo tolik nově přichozích vlků. I když možná to bylo takto vždycky a jenom tpreve teďka si toho všimla A jak se sakra možné, že všichni tak nějak náhodně skončili v Norestu.

Verdandi byla ráda, že se nakonec Imamu rozhodl zasmát. Utvrdilo se tím to, že nakonec se nezasmála v špatnou chvíli, čehož se upřímně dosti bála. Přece jenom nebyla nejlepší v čtení místnosti a tak byla často nervózní, zda neudělala nějaký sociální přešlap nebo něco podobného. A zasmání, nebo v jejím případě lehké uchechnutí, se zdálo jako něco, co rozhodně do té kategorie spadalo.
"Velice vám děkuji." řekla a lehce sklonila hlavu. Doufala, že to vyznělo jako sarkasmus nebo celkově to že přistoupila na jeho vtipkování. I když si v vtipkování byla jistá asi jako právě narozené hříbě na svých nohouch. Ale tohle jí prakticky Imamu předhodil tak snad to nějak moc nepokonila. Tak špatná snad nebyla
"Ale i část zásluhy za úlovek patří tobě. Přecenila jsme se a neodhadla, jak daleko zajíc byl" rozhodla se nakonec přiznat protože přece jenom byla realista a nechtěla si nic nalhávat. Navíc Imamu se nezdál jako někdo, kdo by jí cokoliv nalhával, takže to aspoň zmínila, než on samotný jí to vmetl do tváře.
Verdandi se nakonec rozhodl sežrat svůj podíl zajíce. původně přemýšlela, že ho celého nechá vlkovi s parohy a sama si pak něco uloví později. Ale vzhledem k tomu, jak dopadl tento lov. Možná radši využije každou příležitost se nažrat. Teďka si nebyla jistá, kdy dojde další úlovek i když bylo krásně. Tenhle úlovek jí dal holt dal celkem tvrdou lekci
"Nemám nikam konkrétně zamířeno a upřímně taky se už musím přesunout někam dál. Nemůžu moc setrvávat na jednom místě.... Takže se klidně ráda přidám" rozhodla se zareagovat. Už stejně byla moc dlouho na jednom místě a pokud si chtěla stoprocent pojistit, že Ignis si nedojde pro odplatu, tak by se němala nikde moc dlouho zdržovat. Otázka byla, zda by její delší přítomnosti nebyla škodlivá pro Imamua. Jasně u nájezdu nebyl ale nové "Igniské" smečce šplouchalo notně na maják a bůhví, zda by to vzala v potaz

Verdandi byla velmi ráda za podporu, které se jí od Hel dostala. Bylo velmi krásné bt si znovu jist, že mu někdo kryje záda. I když už nebyla součástí smečky a rodina se rozutekla široko daleko. Hel se stala někým, u koho měla Verd pocit, že opravdu může se o něj v případě potřeby opřít a oporu dostane. Verdandi doufala, že Helenka ví, že i ona v případě potřeby rozhodně ráda přítelkyni pomůže. Jenže stále byla realista. I když byli dvě a stále teoreticky měli konekce ke zbytku sesterství, tak s celou smečkou pošuků s nosánkem nahoru se fakt prát nemohly.¨
"Vážně si vážím toho, jak odhodlaná si za mě se prát. Ale tohle by nebyl boj, který bychom mohly vyhrát. Určitě tě ráda navštívím někdy v budoucnu. Ale nemyslím si, že bych se měla zdržovat dlouho na jednom místě rozhodla i svoje myšlenkové pochody vysvětlit a jasně dát najevo, jak moc jí dojalo, co pro ní kamarádka schopná udělat
"Škoda, že jsme to neviděla. Každopádně jsme dost ráda, že jsi mi to tu ukázala. Tolik různých pokladů jsme neviděla." frkla lehce smíchy na popis, jak vlastně ke svému doupěti přišla. Pak se rozhlédla po vnitřku boudy. Jo fakt pár cetek by tu zvládla ukrást, kdy nepatřil její kamarádce. No upřímně ne jen pár. Celé by to tu vybílila